Krvavé stíny - Jérôme Loubry
2022, Metafora
Je zajímavé, kolik lidí si o mě myslí, že jsem konzervativní. Je to trošku jinak. Já si každou novou technologii rád vyzkouším a pak, když se mi líbí, tak ji používám nebo ne. Proto rád platím hodinkami, proto mám aplikaci od Knihy Dobrovský, která mi dává tipy na nové knihy. Dalo by se také napsat, že mi Krvavé stíny doporučil jeden chytrý algoritmus, který podle toho, co objednávám, tak vyhodnotí, co by se mi mohlo líbit. Jen doplním, že nečtu eknihy. Zkoušel jsem to a nebaví mě to, stejně jako instagram a facebook, které sice mám, sleduje mě tam poměrně dost lidí, ale stejně nevím, co s tím. Dočítal jsem zrovna jednu knihu, když jsem se na chvilku podíval do dálky, abych nechal odpočinou oči, které dostávají za celý den pěkně zabrat. O rána od pěti koukám do počítače, doma pak také, abych se věnoval muzice a právě knihám. Něco mi zabliká na telefonu. Na mém druhém telefonu, na kterém mám všechny takové ty otravné aplikace, které musíte mít, ale nechcete je. Tentokrát to ale bylo jiné. Krvavé stíny jsem ihned objednal.
Autora jsem neznal. I přesto, že co jsem pochopil, tak jeho Útočiště si získalo nejednoho čtenáře. Sedl jsem si do křesla, samozřejmě po řádně dlouhé procházce v lesích, na které jsme s manželkou zase jednou probrali běh všední dní a také se opět pořádně zasmáli. O knize jsem jí řekl, mívám to privilegium, že čtu jako první. Tak mi potom naznačíš, jaké to je, řekla mi ještě, ale to už jsem slyšel jen jako nějakou vzdálenou ozvěnu. Byl jsem u Smrtihory a chvilku jsem nejdřív postával, rozhlížel se, abych se nakonec nechal úplně pohltit. Knížka je mysteriózní, neskutečně napínavá a autor píše jazykem, který mám rád. Rozumím jeho slovům, dedukcím, líbí se mi do temné mlhy zahalený příběh. Možná bych tady mohl se svým popisem skončit, protože se vždycky moc rozvášním. Mám to takhle pokaždé, když mě něco baví. Jenže bych vám neměl prozrazovat děj, co říkáte? Dobře, tak nebudu.
Večer jsem si dal pár piv, koukli jsme i na nějaký film a nakonec jsem měl stejně ve snech horu a les a vesnici a přízraky a duše zemřelých. Poslední dobou se mi to stává docela často. Moje fantazie pracuje, stejně jako třeba u hudby, na plné obrátky. Jdu potom ráno opuštěnou šedivou továrnou a všechno na mě padá. Moje mysl je ale daleko ve Francii. Přemýšlím, jak bude všechno pokračovat. Od řeky táhne mrazivý vzduch a ten holub bez hlavy, co leží před jednou ubytovnou by s klidem mohl být dalším znamením. Hergot, blbnu. Nebo ne? Proti mě chodí lidé bez tváře. V kanceláři jsem první, načepuji si vodu a pak si musím chvilku sednout. Zdánlivě idylické prostředí, dokonale uklizené ulice, moderní nemocnice, také by se mi to líbilo. Jenže znáte to, pod povrchem je něco zkaženého, zlého a ošklivého. Smrdí to, něco tady fakt smrdí. A začaly se objevovat další mrtvá těla. Proč vždycky když čtu nějakou dobrou knížku, tak se do ní úplně vžiju?
Kdysi dávno byli duševně nemocní považováni za prokleté. Naši předci věřili pověrám a legendám. Koneckonců, spousta lidí dodnes uctívá toho pána na kříži nebo fousatého proroka. My spoléháme na vědu. Tedy jen do té doby, než se setmí a ulicemi se začnou míhat stíny. Takhle ve městě to tolik nevyzní, ale zkuste vyrazit na hory, někam na samotu, zhasněte všechna světa a naslouchejte hlasům lesa. Možná najednou, naplno spojeni s přírodou, začnete také věřit na duchy. Ve Smrtihoře se vyšetřuje zmizení dcery starosty a zakladatele. Kdysi dávno tu byly upalovány čarodějnice, odsouzení byli házeni ze skály a vypadá to, že nikdy nenašli klid. A kolem stále umírají další a další lidé. Kdysi zabití se hlásí znovu o slovo a dávají to najevo hodně krutým způsobem. Nebo lze všechno vysvětlit logicky?
Zajímavé je, že spoustu moderních technologií využívám o hodně víc, než moje děti, které už bez obrazovek nevyrůstaly. Je to možná tím, že jsem kdysi dávno zažil staré sci-fi knížky, takové to nadšení, když přišlo něco nového. Počátky mobilů, internetu, všechno jsem si musel vyzkoušet. S knihami jsem ale spíše klasik. Mám rád papír, mám i svoje rituály. Je to vlastně stejné jako s muzikou, už vám ji nedoporučují časopisy se vzdělanými redaktory, ale algoritmus, který vás sleduje. Vy mu dáváte svoje data dobrovolně a nebo o tom ani nevíte. Každopádně, tentokrát se strýček Google s ostatními nemýlil. Tenhle tip se jim fakt povedl. Schválně, zkuste Krvavé stíny také. Ta kniha je opravdu hodně dobře napsaná. Děkuji za pozornost a přeji vám jen vše dobré. Držte se!
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Francouzský noir od autora bestselleru Útočiště Začínající novinářka Camilla nasedne do auta k tajemné Élise, která jí mailem nabídla materiál pro senzační článek: informace vysvětlující nedávnou tragédii ve vesnici Smrthora. Vyrážejí přímo na místo a na cestu Camilla dostane k přečtení dvě stě stran popisu událostí…
Listopad 2021. Julien Perrault byl právě jmenován policejním náčelníkem ve Smrthoře, odlehlé vesnici, do níž vede jen jediná cesta. Julien se domnívá, že se ocitne v pustině na konci světa. Namísto toho přijede do obce s bezvadně uklizenými ulicemi, policejní stanicí a moderně vybavenou nemocnicí. Na klid a pořádek dohlíží všudypřítomné kamery.
Ukáže se, že Smrthoru před více než dvaceti lety zakoupil pan de Thionville, byznysmen toužící vytvořit idylické a bezpečné prostředí, v němž by mohl vychovávat své dcery. I přesto došlo před deseti lety k tragédii – uprostřed noci někdo unesl de Thionvillovu nejmladší dceru a shodil ji z vrcholku Hory mrtvých, shlížející na vesnici. Pan de Thionville má podezření, kdo to byl, a proto pozval Juliena, aby vedle svých běžných povinností případ v tajnosti vyřešil.
Jenže krátce po Julienově nástupu záhadně a krvavě umírá jeden obyvatel vesnice za druhým. A na tomto tajemném místě, opředeném spoustou děsivých pověr a legend o čarodějnicích, které zde byly ve středověku vražděny svržením z Hory mrtvých, duše dávných i nových zemřelých dýchají Julienovi a ostatním doslova za krk, jejich hlasy jim zní v uších a zdají se být skutečnější než skutečnost...
Najde novinářka Camilla přímo ve Smrthoře syrovou pravdu?
---------------------------------------------------------------------------------------------------
sledujte nás na sociálních sítích - follow us on the social media:
instagram:
facebook:
