Vrána - James O’Barr
2012, Horory , Komiksy , Thrillery
Stojím na náměstí v Plzni a na zádech mě tíží batoh narvaný novými knihami. Mám takovou tu těžko definovatelnou radost a přemýšlím, co začnu číst jako první. V dutině lebeční mi létají divoce myšlenky, možná mám i zrychlený tep. Pořád nemůžu z hlavy vyhnat jeden obal. Hergot, kde já jsem jej ale viděl? Mozek je zvláštní zařízení, které někdy vymýšlí neskutečné věci. Nasednu na autobus a jedu domů. Vyskládám si na stůl jednotlivé tituly a stále mám pocit, že mi něco chybí. Mám ještě rozečtenou jednu starší knížku a protože nerad odcházím od rozdělané práce, tak se k ní vrátím. Nemůžu se ale soustředit. Jednak mě pořád někdo vyrušuje a potom mi mozek šrotuje na plné obrátky. Jdu raději spát, ale také to není k tomu. Hergot už ale, co mi to je? Usnu vždy jen na pár hodin. Jsem jak nějaký detektiv, který pátrá po ztracených vzpomínkách.
Nikdy jsem nebyl fanouškem komisků. Když jsem byl malý, tak jsem měl samozřejmě Rychlé šípy a potom bylo v Abíčku několik příběhů. Pamatuji si na jeden, který byl odněkud z Jižní Ameriky a skupina vědců v něm našla ztracený svět dinosaurů. To bylo ještě dávno před Jurským parkem. Druhý byl zase o návštěvě cizí planety. Byli tam lidé, kteří měli čtyři ruce. Přišlo mi to hrozně divné. Taky jsem někdy v roce 1994 viděl u kamaráda na VHS Vránu. S Brandonem Lee, který při natáčení zahynul. Díval jsem se vlastně hlavně proto, protože jsem obdivoval jako karatista jeho otce Bruce Leeho. Pamatuji si, že se mi tenkrát film moc nelíbil. Vůbec jsem netušil, že existuje nějaký komiks. To mi všechno došlo až v lednu roku 2024, když jsem se potřetí probudil a šel se podívat, jestli mi stále stojí na parkovišti auto. Zrovna nějaký chlápek vybíral popelnice. Když se rozhlédl kolem sebe, připomněl mi Vránu. Konečně mi to secvaklo. Druhý den jsem byl jako na trní a nemohl se dočkat, až v práci bude padla. Netrpělivě jsem se zase vydal do knihkupectví.
Když jsem odcházel, tak jsem nějak podvědomě věděl, že vše zapadlo krásně do sebe. Je to krásná práce. Hrozně temná a smutná, o pomstě za záhrobí. Ale to vy asi všichni víte. Mluvil jsem o tom s jedním kamarádem z IT. Připadalo mi, že jsem z jiného světa. Ty vole, ty neznáš komiks Vrána? Omlouval jsem se, protože já na tohle nikdy nebyl. Ale stalo se, nakonec jsme se našli. Udělal jsem doma výjimku. Odložil jsem rozečtenou knížku a naplno se věnoval James O’Barrovi a jeho příběhu. Myslím si, že určitě není pro každého. Stejně jako film. Ale ten příběh je hrozně silný, smutný, znovu a znovu mě dostával. Zajímavé je, že jsem si základ stále pamatoval, ale teď vylezly na povrch úplně jiné myšlenky a pasáže. Hodně bolestivá záležitost plná černých emocí. Trošku jsem litoval snad jediného, že jsem si nedal kdysi v devadeátých letech víc práce, abych knihu i film víc pochopil. Jenže znáte to, nemůžu být u všeho. Také se samozřejmě moje vnímání po letech mění a dávám dnes šanci spoustě věcem, kolem kterých jsem dříve jen proběhl.
Přitom, je to vlastně taková klasika, touha po pomstě, nic převratného. Jenže ono jde spíš o způsob, jakým je komiks napsán a ilustrován. To je krásná sběratelská práce, kus něčeho fyzického, co chcete vlastnit. A když jsem si k tomu pustil ještě dobrý kov smrti, vše se mi krásně propojilo. Najednou jsem věděl, že vše opravdu zapadlo do sebe, že jsme si s knížkou souzeni. Tak to vidíte, co všechno můžete zažít. Vlastně by se dalo také napsat, že Vrána oslovila i mě, který nejsem komiksovým nadšencem. Seděl jsem v pokoji, listoval stránkami a zase jednou nevěděl o světě. Někdy přemýšlím, proč vlastně stále čtu, proč pořád hledám nové knihy i muziku. Možná je to kvůli pocitu, že žiju, že uniknu na chvilku ze stereotypu všedních dní. Asi jako když někdo tráví dlouhé hodiny sledováním sportu. Přitom by se mohl podívat jen na výsledky. Mám to prostě v krvi a nehodlám na tom nic měnit. Vrána mě hrozně bavila, cítil jsem z ní obrovskou sílu.
Mám to tahle vlastně od malička. Každá knížka, časem pak i deska, má svůj vlastní příběh. Musel jsem se k ní dostat nějakým způsobem, přesně si pamatuji, jak jsem ji nesl domů, jestli byla nová nebo z antikvariátu. Nejsem nijakým velkým sběratelem, ale je prostým faktem, že v mé knihovně najdete krásné kousky. Vrána patří mezi ně. Možná ji už jako komiksoví nadšenci máte. Ze mě se příznivec obrázků s popisy asi nikdy nestane. I když, kdo ví? Chápu, že třeba v USA mají komiksy úplně jinou historii. Možná se dostanu někdy i k nějakému jinému. Uvidíme, cesty Páně jsou nevyzpytatelné. Děkuji vám za pozornost a buďte bdělí, nikdy nevíte, jakou knížku objevíte!
------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Tohle je Vrána, jak jste ji ještě neviděli — neuvěřitelnou pouť anděla pomsty a zároveň oslavu opravdové lásky... konečně tak krutou, inteligentní a zároveň nezapomenutelnou, takovou jaká byla původně zamýšlena. James O'Barr vytvořil přetavením utrpení a bolesti osobní tragédie do kreseb Vránu. Silně očistný příběh Erika – který se navrátil ze záhrobí, aby se pomstil pouličnímu gangu za svoji smrt a smrt své snoubenky – zaujal čtenáře po celém světě. Věhlas získal díky filmové adaptaci, při jejímž natáčení nešťastnou náhodou zemřel herec Brandon Lee.
Nyní tento román v obrazech vychází konečně kompletní v rozšířené verzi, tak jak ho původně autor zamýšlel. Kniha obsahuje navíc:
- Třicet stran nikdy nezveřejněných kreseb včetně nového závěru „Jiskrný kůň“ a emotivní pasáže „O vánocích v srpnu“
- Novou předmluvu od Jamese O'Barra
- Ztracené pasáže zrekonstruované za použití původních výtvarných technik
---------------------------------------------------------------------------------------------------
sledujte nás na sociálních sítích - follow us on the social media:
instagram:
facebook:
.JPG)