Silo - Hugh Howey
2014, Knižní klub
Nejsem žádným ekologickým aktivistou, ale také mám oči a snad i zdravý rozum. Posledních padesát let dáváme planetě hodně na frak. Někteří z nás se snažíme třídit odpad, chodit více pěšky, než jezdit autem, nekupovat zbytečnosti. Jenže nás je málo. Moc málo. Když se totiž podíváte kolem sebe, tak většina na to kašle. Jde jim jen o vlastní prospěch. Konzum vládne světem. Zvířata umírají v křečích a v oceánech plavou jedy. Dochází nám kyslík a v poloprázdných autech jezdí po městech samotní lidé. Přitom už všechno bylo sepsáno ve sci-fi knihách. A dobří autoři, ke kterým Hugh Howey samozřejmě patří, nás varovali. Jenže je tu problém. Lidé se z principu neradi omezují a taky málo čtou. Jinak by věděli, že tohle nedopadne dobře. Naše děti bude ekologie hodně ovlivňovat. Začne boj o vodu, o jídlo. My jsme totiž šíleně sebedestruktivní druh. Představa, že jednou budeme zahnání pod zem, kde bude vybudováno Silo, není zase tolik nereálný.
Koneckonců, zase jsou na světě jedinci, co hrozí jadernými zbraněmi. Stačí zmáčknout tlačítko. Na Silu se mi líbila ještě jedna věc. Lidi v ní řídí všemocné IT oddělení. Tak a teď mi řekněte, co máte za šmíráky v telefonu, kdo vás snímá po městě kamerami a proč jste dávali na občanku otisk prstů. Je to až děsivé, kam všechno směřuje. Jak říká klasik, dobře už bylo a i když jsem nenapravitelným optimistou, poslední roky nepřestávám kroutit hlavou, jaké hlouposti děláme. Kniha je napsána přesně takovým tím velmi uvěřitelným způsobem. Dokážu si představit, že takhle budeme za chvilku žít. Některé kapitoly jsem si doslova představoval, věřil jim natolik, že jsem nad nimi hodně přemýšlel. Zároveň, a to je pro mě velmi důležité, se nejedná o nějaké nesrozumitelné technické blábolení. Naopak, hlavní je zde příběh. Hugh Howey je velmi dobrým vypravěčem, takovým tím poctivým klasikem, který sází na silné momenty, různé zvraty a sympatické postavy.
Každou knížku, stejně jako hudbu, mám vždy spojenou s nějakým příběhem. V tomhle případě jsem navštívil obyčejné knihkupectví, které mimochodem nedávno zavřeli a v oddělení sci-fi, umístěném v temném rohu, knihu objevil. Přečetl si o čem je a vložil ji do nákupního košíku. Pamatuji si na obrýlenou prodavačku, která se usmála, řekla mi, že se jedná o dobrou volbu a dala mi jako dárek záložku. Knihomola poznala na sto metrů. Jako vždy jsem si nesl svůj nákup domů jako svátost. Jenže nebyl moc čas na čtení. Děti chodily do školky a já je vyzvedával. Pokaždé jsem musel na malé hřiště, kde jsem je měl hlídat. Koukal jsem jedním okem, jestli na ně zase neútočí nějaký rozmazlený fracek a zároveň se snažil číst. Moc mi to ale nešlo. Znáte to, odřená kolena, pláč a tatííí, já mám hlad. A když konečně doma usnuli, chtěl jsem být raději se svojí ženou, než si číst, to zase prrr. Ještě, že tu byla chalupa a pár dní volna, kdy jsem mohl jen tak sedět v křesle a hltat příběh. Musel jsem se ale vrátit úplně na začátek. Tentokrát jsem ale zhltl Silo jako malinu.
Celý příběh je velmi stísněný, smutný, nebál bych se napsat i depresivní. Ono to ale vychází ze samé podstaty apokalyptického románu a dystopie. Troufám si tvrdit, že nebude pro každého. Někoho odradí technické popisy, jiný zase bude čekat něco jiného. Tak tomu ale bývá u všech knížek. Mě se ale právě líbí, že je kniha napsaná hezky "postaru". Má zajímavé nápady, nosný příběh. Zápletku. Je ale pravdou, že když jsem se s někým o Silu bavil, tak zaujal převážně starší čtenáře. Takové ty veterány, co zažili stejnou dobu jako já. To je ale stejné, jako s filmy, hudbou a vlastně i vším ostatním. Já třeba nemusím vůbec fantasy. Všichni ti draci, lektvary a meče, čarodějové, mě nebaví a připadají mi směšní. Ale proti gustu. Já si raději přečtu dobré, klasické sci-fi, ke kterým rozhodně Silo patří. Jedná se přesně o knihu, která by neměla chybět v knihovně žádného opravdového fanouška žánru. Mohla by ale oslovit i ostatní. Koneckonců, ve světě se hodně četla a měla velký ohlas. Tak snad si z ní vezmou lidé také nějaké ponaučení.
Měl jsem o víkendu teplotu, které jsem se nemohl nějak zbavit. Nesnáším polehávání, neumím jen tak ležet a léčit se a tak jsem si vzal Silo znovu po letech do rukou a četl si tak dlouho, dokud jsem nebyl tak unavený, že mě pálily oči. Měl jsem potom divoké sny, ve kterých jsem žil hluboko pod zemí. A pokaždé, když jsem se zpocený probudil, děkoval jsem, že zatím ještě není tahle planeta tak zničená. Pak jsem zase usnul a Silo bylo znovu mým domovem. Je to hodně temná kniha, ale rozhodně stojí za pozornost. Za tu vaši, kterou věnujete mým pátečním článkům, vám musím opět poděkovat. Moc si vašich ohlasů i návštěv vážím. Děkuji moc. Mějte se co nejlépe.
----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
V silu pod zemí, zamořenou jedy, se ukrývají lidé: naučili se tu žít, milovat se i umírat. Jednou za čas je někdo z nich vyslán na povrch čistit senzory. Ví, že se nikdy nevrátí. Ví, že jde na smrt… Po letech udržování křehké rovnováhy se však systém octne před zhroucením. Hluboko ve spodních patrech, ovládaných lidmi z mechanického úseku, se vzedme vlna odporu proti takřka všemocnému IT oddělení. Mají naději na úspěch? Odkryjí děsivá tajemství přísně střežených serverů? A chtějí je vůbec znát?
Silo je jedinečný postapokalyptický sci-fi thriller, který lze číst jako varování i jako věštbu. I proto se setkal s nebývalým celosvětovým čtenářským zájmem a ohlasem. Filmovou verzi se chystá natočit Ridley Scott (Vetřelec, Blade Runner, Gladiátor).
------------------------------------------------------------------------------------------------------
sledujte nás na sociálních sítích - follow us on the social media:
instagram:
facebook:
