Dunwichská hrůza - Howard Phillips Lovecraft
2008, B4U Publishing
Vždycky, když přijedu do Jizerek na podzim, tak mě čeká velká spousta práce. Máme na zahradě dva obrovské kaštany a tak chodím v mlze a dešti s kolečky plnými listí. Vše už trošku hnije. Občas naleznu nějaké mrtvé zvíře. Už k ránu mrzne a spousta ptáků i hlodavců nepřežije. Příroda je krutá a dodnes ji nemáme úplně probádanou. Když mám hotovo, bývá už tma a ve staré knihovně po dědovi hledám nějakou knížku jen tak na večer, aby nebyla dlouhá a nemusel ji s sebou tahat do Plzně. Dunwichská hrůza je v podstatě dokonalým hororem. Nevím, co si myslíte o mystičnu vy, ale když se půjdete za mlhy projít na hřebeny, tak na samotách potkáte ledacos. Lidé, kteří žijí blízko lesa, jsou takoví pokornější a vnímavější k podobným záležitostem. H.P. Lovercraft je mezi fanoušky legendou. Přesto si myslím, že jej spousta čtenářů nikdy nepochopí.
Není žádným tajemstvím, že to neměl pan spisovatel v hlavě úplně v pořádku. Spoustu let strávil v domech pro duševně choré. Také notně holdoval alkoholu i dalším návykovým látkám. Možná právě proto je jeho jazyk často ne úplně srozumitelný a třeba já si musím pokaždé znovu zvykat na rytmus jeho slov. V jeho příbězích ožívají různé mýty, pověsti, legendy a je považován za zakladatele hororů vůbec. Dohledejte si jeho životopis na wikipedii, je to samo o sobě velká síla. Pojďme ale ke knize samotné. Wilbur Whateley, předčasně vyvinutý, obludný syn jedné z osamělých dunwichských rodin uchovává část úděsného tajemství zakázané knihy Nekronomikonu. Prý se zde kdysi odehrávaly krvavé rituály. Pokud se do příběhu ponoříte jako já, uvidíte za chvilku přízraky za každým rohem. Rovnou ale předestírám, že to není lehké čtení. Pro dnešního fanouška se bude jednat o těžko vstřebatelnou literaturu. Mám ozkoušeno na několika jedincích, tak mi to můžete věřit.
Přesto si myslím, že stojí kniha za přečtení. Mě osobně mrazilo v zádech a i když je to pouhých osmdesát stránek, tak se mi zaryly hluboko do paměti. Užívám si i skvělé ilustrace a znovu si říkám, že jsem rád, že mě minul svět audioknih. Nějak pořád potřebuji šustit papírem. Přiznám se, že jsem měl na chalupě v noci potom děsivé noční můry. Moc na ně netrpím, většinou spím jako když mě do vody hodí a to hodně tvrdě, ale tentokrát jsem se často budil. Chvílemi jsem nevěděl, co je realita a co sen. Ráno jsem byl zmatený a protože jsem byl na chalupě sám, šel jsem pro jistotu zkontrolovat dveře i sklep. Co kdyby náhodou, nikdy nevíte. Kdo zabil dobytek? Neslyšel jsem náhodou z kopce divné zvuky? Šel jsem vylít kýbl s odpadem a vylekal se, když mě z mlhy překvapil štěkající srnec. Díval se na mě opravdu hodně divně. Nebo si to jen představuji? Už jsem několikrát psal, že neumím být sám, že je moje fantazie potom hrozně rozjitřená. Když jsem potom sjel dolů z hor do města, kouzlo samozřejmě pominulo, ale tady, kousek od lesa a k večeru, se dějí občas divné věci.
H.P. Lovercraft je skvělý vypravěč, který se prý kdysi inspiroval u Alana Edgara Poea. Další můj oblíbenec a tak je vám doufám jasné, že se mi Dunwichská hrůza hodně líbila. Knížku jsem poprvé četl kdysi dávno, když jsem si mohl brát jenom literaturu z dolních polic knihovny. Jenže jsem býval zvídavé dítě a přinesl jsem si stoličku. Nechápal jsem, proč mi zakazují příběh o Matě Hari, vždyť už jsem dávno tušil, co některé ženy dělají se svým tělem. Ale tenhle horor jsem číst neměl. Byl jsem vyděšený, bílý jako stěna a můj skvělý děda na mě poznal, že jsem dělal něco "zakázaného". Vzal si mě stranou, chlapsky mě poplácal po ramenou a řekl mi, že jsem se vlastně vytrestal sám. Myslím si, že pro nějaké knihy musí člověk dozrát. Četl jsem ji pak ještě jednou na koleji, kdy jsme se s kamarádem předháněli, kdo přiveze větší zajímavost. Nebavila mě, přišla mi moc komplikovaná. Ale zasvěcené řeči u piva jsem o ní vedl s nadšením, to zase jo. Nakonec jsem ji vlastně nejvíc ocenil až teď, když už jsem toho četl tolik, že by to vydalo na jeden lidský život. No, vždyť vlastně ano.
Pokud se rádi bojíte nebo jen máte rádi tajemno, určitě si knihu přečtěte. Rozhodně stojí za to. Tvorba tohoto autora je natolik originální a nezaměnitelná, že by měl mít každý alespoň stručnou představu o jeho knihách. Vlastně ji doporučuji i všem, kteří chtějí s H. P. Lovercraftem začít. Venku je zase mlha, že by se dala krájet. Chtěl jsem si přečíst něco veselého, ale nějak nemám chuť. Máme to asi v sobě, že chceme napětí, záhady a temnotu. Budu muset ořezat větve starého stromu. Když totiž fouká vítr, kymácejí se a občas bouchnou i do chalupy. Pokaždé se vyděsím. Už si jde pro mě. Nebo ne? Uvidíme. Takhle v noci, na horách je možné úplně všechno. Děkuji vám, že jste dočetli až sem a přeji vám ostré světlo na čtení a jen samou dobrou literaturu. Myslím si, že Dunwichská hrůza patří rozhodně k tomu nejlepšímu, co mistr děsu napsal. Armády zla přežívají v hlubinách. Pamatujte na to.
-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Přeloženo ze španělského překladu (El Horror de Dunwich) anglického originálu.
"Nikdo, dokonce ani ti, kdo znají pravdu o nedávných hrůzách, nedokáže říci, co to vlastně s tím Dunwichem je. Staré pověsti vyprávějí o hříšných rituálech a konkláve, během nichž indiáni vyvolávali z okolních homolovitých kopců zakázané stíny a na jejich divoké orgiastické modlitby odpovídalo hlasité praskání a dunění v podzemí."
Wilbur Whateley, předčasně vyvinutý, obludný syn jedné z osamělých dunwichských rodin uchovává část úděsného tajemství zakázané knihy Nekronomikonu. Tajemství, jež bezpochyby nesmí být vyjeveno lidem: armády zla přežívají a mohou být přivolány na zem. Jakmile by byly jednou vypuštěny, na světě vezdejším by vypukla apokalypsa.
Dunwichská hrůza se počítá mezi nejděsivější díla hororové literatury a ilustrace Santiaga Carusa patří mezi nejlepší grafická díla zpodobňující svět H. P. Lovecrafta.
---------------------------------------------------------------------------------------------------
sledujte nás na sociálních sítích - follow us on the social media:
instagram:
facebook:
.JPG)