DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

Zobrazují se příspěvky se štítkemHåkan Nesser. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemHåkan Nesser. Zobrazit všechny příspěvky

pátek 12. července 2024

KNIŽNÍ TIPY - Dopis z Mnichova - Håkan Nesser (2024)


Dopis z Mnichova - Håkan Nesser
2024, MOBA (Moravská bastei)

Vždycky jsem špatně snášel vedra. Když mi kloužou brýle po nose. Když je u vody moc lidí, kteří řvou, neumí se chovat a neuklízejí si po sobě odpadky. Na mé oblíbené zastrčené místo, kam nikdy nikdo nechodil a mohl jsem si tam v klidu číst, začali ukazovat svoje zadky a přirození nudisté. Nechápu to, kousek vedle, na jiném rybníku, mají svoji vlastní pláž. Ale to oni ne. Nevím, jestli jste někdy na takové pláži byli, ale není to nic hezkého. Nejsem nijak stydlivý, ani prudérní, ale nechci se dívat na staré nahaté lidi. Mladý holky sem nechodí. Moje pláž byla zneuctěna. Navíc se jedna stařena vyjádřila nechutně o mých plavkách. Proč si oblečený, tykala mi a tak jsem raději zmizel do vody. Vedle mé deky se mezitím usadila rodinka zastydlých hippie. Všichni nazí, pokérovaní až běda. Paní s vytahanými ňadry. Nemohl jsem si číst, jejich děti řvaly jak prokopnutý. A taky mi běhaly před moje věci. Šel jsem dál, hlouběji do lesa. Jenže tam jsem zase potkal několik úchylů nakukujících na staré paní z křovisek. 

Klid jsem nalezl až doma. Ve zprávách celý den strašili dehydratací, umíráním na sluníčku a mezitím staří lidé vystavovali svoji svraštělou kůži ozónovým dírám. Každá kniha má, stejně jako deska, kterou poslouchám, svůj příběh. Ochladit se má až za několik dní. A tak jsem si raději zalezl do kouta a četl si. Chodil jsem jen do lednice a zpět do křesla. A opět se ujistil v tom, že Håkan Nesser je mistr ve svém oboru. Představte si několik sourozenců, kteří jsou pozvání jedním z nich, úspěšným malířem, do bývalé školy. Honosná večeře, u které je vyprávěn duchařský příběh, podivná noc, ale také brutální vražda, která se nakonec stane. Povolán je inspektor Barbarotti se svou partnerkou a kolegyní Evou. Začne vyšetřování, které postupně odhalí temný příběh. Jde se hluboko do minulosti, ale také jsou krásně vykresleny jednotlivé charaktery postav. Chvílemi si budete připadat spíše jako na anglickém venkově u Agathy Christie, než daleko na severu Švédska. Děj plyne poklidně, přesně jak to mám rád, protože je to blíže k realitě. Pod povrchem pobublává zlo. Jeho odkrytí probíhá postupně. Líbí se mi i různé slepé uličky, dedukce. To vše zabalené ve skvělém vyprávění. 

V noci bylo překonáno několik teplotních rekordů. Moc jsem toho nenaspal. Když ležíte, nic neděláte a potíte se, tak máte čas přemýšlet. Vedle mě oddychovala moje žena, které sice vedra také vadí, ale ne tolik, jako mě. Dívám se do tmy a protože máme otevřená okna, tak v jinak velmi tiché ulici na kraji města, slyším každý zvuk. Hádku opilecké dvojice, následné blití, třískot skla v tříděném odpadu, ranní popeláře, zkrátka všechno, co mě mnohokrát za noc probere. Ráno nadhodím u snídaně Dopis z Mnichova a bavíme se o tématu. V každé rodině jsou hádky, dědictví, ega, neštěstí, ale taky spousta pohody a dobroty. Vždycky záleží na jedinci. Na tom, jak ke svým dětem rodiče přistupují, jaké partnery si vybereme. Nemůžu prozradit celý děj, stejně jako vám, kteří jste knihu ještě nečetli a tak je pro mě hrozně těžké o ní mluvit. Obyčejné superlativy, kterým se stejně nevyhnu, protože mám autora moc rád, nedokáží přesně vyjádřit mé pocity. Kniha se mi četla sama, i když je zpočátku trošku nepřehledná. Nakonec si ale vše sedne a je strhující. Navíc, oba vyšetřovatelé i celý tým jsou sympatičtí. Někdy si představuji, že jsem součástí vyšetřování. 

Jakého kostlivce máte ve skříni vy, že jsem tak nesmělý? Asi takto lze charakterizovat celý příběh. Každý zúčastněný postupně odkryje své horší stránky. Někdo moc pije, jiný má malé sebevědomí. V pozadí se vznáší stín despotického otce. Mnohdy jsem si říkal, že podobné osoby znám i ze svého okolí, v práci, mezi kamarády. Na Nesserovi se mi vždy hrozně líbilo, že jsou jeho knihy uvěřitelné. Klidně se to mohlo stát i ve vaší rodině. Někomu rupnou nervy, někdo v sobě tutlá vztek dlouhé roky. Nespravedlnost v dětství, málo objímání, citový chlad, tohle všechno se v nás postupně usazuje, zraje to v nás, hnije, stává se vředem, který jednou praskne. Většina vrahů, kteří jsou v knihách tohoto autora, jsou v podstatě nešťastní lidé. Z různých důvodů. Žádní nadpřirození sérioví maniaci, kteří mají inteligenci na hranici geniality, ale spíše obyčejní lidé, se svými slabostmi. Okolo mě bylo děsný vedro, ale já byl daleko na severu. Byly vánoce a do kostí se mi dostával chlad.

Je tu ještě jedna věc, kterou umí autor skvěle. Dokáže ve mě pokaždé probudit zvědavost. Přemýšlím s ním, jsem součástí jeho vyprávění. Mám to takhle pokaždé u dobrých knížek. Moje fantazie pracuje na plné obrátky. Jsem v jiném světě, v dimenzi, ze které vystupuji jenom, když se jdu napít (a to mnohdy také ne) nebo když musím do práce. Dopisem z Mnichova si Håkan Nesser u mě znovu potvrdil status oblíbenosti, který byl už tak velmi vysoký. Je léto a já se už těším na další volnější den. Knížek mám hromadu a chtěl bych je do konce prázdnin přečíst. Těším se na dovolenou, snad budu mít klid na čtení. Začal jsem také chodit plavat na jiný rybník. Je tam klid, příjemný stín a voda, ze které vylézám jenom ke knize. Děkuji vám za pozornost, bylo mi opět velkou ctí. Hezké léto přeji!

------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Známý malíř Ludvig Rute nedbá zákazů souvisejících s covidem-19 a na oslavu, kterou pořádá ve svém domě v odlehlé vísce poblíž hranic s Norskem, pozve všechny své sourozence. Neviděli se spoustu let a on by jim rád sdělil něco důležitého. Už tak vypjatou atmosféru ještě zhorší to, že v noci na Boží hod dojde v domě k brutální vraždě. Případ začnou neprodleně vyšetřovat komisař Gunnar Barbarotti, jeho partnerka Eva Backmanová a jejich osvědčený tým. Zasněžený dům v lesích na konci světa, omezený okruh podezřelých – kriminalisté z Kymlinge mají pocit, jako by se ocitli ve staré anglické detektivce. Vraždil opravdu některý z členů rodiny, nebo někdo mimo ni? Byly motivem zločinu Ludvigovy peníze, anebo měl vrah zcela jiné pohnutky?


---------------------------------------------------------------------------------------------------

pátek 20. ledna 2023

KNIŽNÍ TIPY - Šachy pod sopkou - Håkan Nesser (2022)


Šachy pod sopkou - Håkan Nesser
2022, MOBA (Moravská bastei)

Psaní jsem měl rád od malička. Už na základní škole. Bílý papír pro mě byla vždy výzva. Dlouhé roky jsem musel psát tužkou. Vyprávěl jsem příběhy, popisoval, hrál si se slovy a paní učitelky byly nadšené. Dostával jsem dvakrát podtržené jedničky. Bylo to pro mě tak nějak automatické, nikdy jsem nad tím nepřemýšlel. Někteří spolužáci seděli a nic je nenapadalo. Já měl co dělat, abych tok svých myšlenek vůbec zkrotil. Učil jsem se a neustále četl a četl. Svět knih je pro mě stále tajemstvím. Rád se nechávám pozvat od oblíbených spisovatelů do jejich světa. Usínám s nimi, přemýšlím, kam se bude dál děj ubírat. Možná právě proto mám rád detektivky. Mistr Nesser má navíc svůj vlastní styl vyprávění. Žeru ho. A hotovo.

Občas se sice moc vykecává, ale to mi nijak nevadí. Mám čas, knížka je pro mě i relaxem, není kam spěchat. Novinka Šachy pod sopkou je o spisovatelích, o jejich světě. O popisované i zrealizované vraždě. Do hry vstupují Barbarotti a Eva. Jako vždy vynikající. Rozplétají, někdy dlouze a složitě, jednotlivé nitky, které se nakonec spojí v jeden výsledek. Je to jako matematický příklad, který má několik neznámých. Občas se vydáte i slepou větví, abyste se zase vrátili na začátek. Tohle je přesně jedna z věcí, které na Nesserovi miluju. Vyšetřovatelé jsou reální, uvěřitelní. Žádní zázrační géniové, ale obyčejní, i když nadmíru chytří lidé. Zmínit musím i Barbarottiho rozmluvy s Bohem, které mě v některých dřívějších knihách trošku štvaly, ale zvykl jsem si a abych pravdu řekl, už bych si bez nich jeho detektivky ani nedovedl představit. Má to něco do sebe, přiznávám. 

Děj je z prostředí, do kterého jsem se před lety mohl dostat. Jenže mě připadal příliš nestálý. Možná si ale jenom tolik nevěřím. Protože znáte to, jít dneska se srdcem na trh, na to musíte mít trošku i hroší kůži. Protože co si budem, spousta lidí není hodných, nepřeje, dělá jim dobře, když ostatním ubližují. A vy se před nimi obnažíte, stojíte před nimi se svými city a jste hrozně jednoduchých terčem. Každý, co kdy něco vytvořil, určitě bude vědět, o čem píšu. Znám spoustu skvělých lidí, kteří umí psát, jsou poctiví a mají i talent, ale zůstanou všem navěky neznámí, protože je po prvním křehkém publikování sejmul nějaký debil. Jen tak, aby se mohl zasmát cizímu neštěstí. O tom jsou Šachy pod sopkou také. O fanoušcích, o celém tom kolotoči vydávání knih. Ale hlavně o psaní. O vnitřním světě autorů. A na detektivech je, aby vše rozpletli. 

Ono se to nezdá, dnes pokud nemáte během dvou kapitol minimálně deset zohavených mrtvol, tak to přijde mnohým jako nuda. Nejlépe co nejbrutálněji. Ale ono to není jenom tak, někoho zabít. Brání nám v tom pud sebezáchovy, výchova, společnost. Není to nic normálního a v člověku musí mít v sobě hodně temnoty a špíny, aby něco takového provedl. Bývá to stále výjimka, chyba v hlavě i systému. To je další z věcí, které se mi na Nesserovi líbí. Je citlivý, ví moc dobře, že vraždí hlavně nešťastníci, kteří jsou na dně. Neomlouvá je to, ale pokud chcete zjistit, kým jsou, musíte nejdříve vědět, proč. Jsou to zásadní otázky, které si vyšetřovatelé kladou od začátku případu a mnohdy není vůbec lehké je objevit a už vůbec na ně odpovědět. 

Takže přátelé, pokud máte rádi svět psaní knih a milujte severské krimi, tak neváhejte. Nesser je natolik svérázný autor, že chybu neuděláte. Jeden známý z twitteru napsal, že Nesser nikdy nenasere. Musím se pod jeho výrok podepsat. Mě osobně se knížka hodně líbila. Je vlastně druhou, co jsem letos četl a byl jsem hrozně rád, že jsem ji k vánocům dostal. To víte, my si děláme doma takhle dobře. Na co kupovat věci, které si můžete dopřát během roku? Ale kniha, to je něco jiného. Nějak s nimi mám spojené vánoce od malička. A jsem tomu neskutečně rád. Děkuji moc za pozornost a bylo mi ctí se s vámi podělit o další knižní tip.  Snad vám přijde k duhu. 

PS: Víte, co se mi na knížkách Håkana Nessera líbí asi nejvíc? Je neskutečně lidský. A miluji i  jeho styl suchého humoru.

-----------------------------------------------------------------------------------------------
„Autorovy poslední dny a smrt“ – tak zní titul nedokončeného románu poměrně populárního spisovatele Franze J. Lundeho o znepokojivých událostech, které se mu přihodily na podzim roku 2019. Lundeho text se po čase dostane do rukou komisaře Gunnara Barbarottiho. Jak je vidět, ve světě spisovatelů se mohou odehrávat podivné věci. Text Barbarottiho zcela pohltí, přestože si současně klade otázku, zda by se raději neměl věnovat důležitějším úkolům. Do temného příběhu vstupuje během roku 2020 také covid-19. K rozluštění záhady dojde až začátkem června, v den státního svátku Švédského království.


------------------------------------------------------------------------------------------------------

pátek 2. prosince 2022

KNIŽNÍ TIPY - Deset malých černoušků - Agatha Christie (1939)


Deset malých černoušků - Agatha Christie
1939 (2017), Knižní klub

Bylo mi tuším dvanáct a pro knížky jsem si chodil k mámě i babičce. Byl jsme zrovna na prázdninách a na koupališti jsem potkal svoji krásnou vzdálenou sestřenici. Měl jsem jí plnou hlavu a dostal jsem úpal. Přišla se za mnou podívat. Ležel jsem v horečkách a ona mi dávala obklady. Pokaždé, když se nade mě naklonila, bylo jí vidět do výstřihu. Těch snů, těch divokých snů, co jsem měl. Některé knihy jsem měl zakázané. Byla mi vyhrazena jen určitá část knihovny. Všichni byli u vody a mě už bylo trošku dobře. Vylezl jsem na židličku, zapotácel se, ale měl jsem štěstí. V ruce jsem najednou držel výtisk od Agathy Christie, Deset malých černoušků. Vložil jsem jej do časopisu ABC. Sestřenka mě ten den nachytala dvakrát. Jednou, že na ní mlsně koukám a podruhé, že čtu zakázanou knížku.

Neřekla na mě ani jedno a vlastně může za to, že jsem si Agathu oblíbil již v takhle brzkém věku. A rovnou se přiznám, že mě její knihy zpočátku hodně děsily. Víte, my ještě neznali šílené horory, sériové vrahy a sex na nás neútočil ze všech stran. Každý náznak, propracovaný detektivní příběh, pro nás byl šokující. Pamatuji, jak jsem si přesně pamatoval, kdo jakým způsobem zemřel a měl černé sny. S odstupem času, a po většině přečtených knih této autorky, mohu s klidem napsat, že je geniální. Neprávem ji někteří zařazují mezi "lehkou literaturu". Není to pravda. Vyznala se v psychologii, měla obrovský rozhled a talent. Vše spojila v knihách, které by neměly utéct žádnému poctivému čtenáři. Zůstal jsem věrný celý svůj život a dodnes mívám chuť na její knížky. Mám je kupodivu spojené s létem, s dovolenou, s klidem na chalupě. Možná je to tím, že na horách je úplně jiná tma, možná se jako každý rád trošku bojím.

Příběh je vystavěn velmi pečlivě a právem je zařazován k nejlepším dílům vůbec. Na základě dětské říkanky, kterou chtěli mimochodem někteří aktivisté nedávno zakázat (jaká kravina!), je vystaven košatý, tajemný a temný příběh. I teď, když jsem četl Deset malých černoušků snad podesáté, jsem si užíval perfektně vykreslené postavy, jejich charakteristiku, slabosti. Pořád považuji tuhle knihu za regulérní horor. Vskutku děsivé, psaly tehdejší kritiky a lidé byli šokováni. Nevím proč, ale když čtu knížky od Agathy, tak si vzpomenu i na pana Hitchcocka. Oba uměli velmi dobře pracovat s napětím, krev dávkovali postupně a nechávali čtenáře (diváka), aby si na všechno přišel sám. Někde jsem četl reakci, že je příběh příliš zamotaný. To jako vážně? Přátelé, na podobné názory nedejte zhola nic. Jsou zcestné. Tohle je epesní jízda od začátku do konce. Velmi chytlavá, záhadná a čte se jedním dechem. 

Mě se na knihách (a Deset malých černoušků jsou toho asi nejlepším příkladem) Agathy Christie vždycky hrozně líbilo, jak jsou zpracovány. Luxusní prostředí. Líbilo by se mi asi i žít v té době, kdy byly dámy elegantní a pánové gentlemani. Ale všechno nebylo tak vznešené. Pořád tu jsou vraždy, záhadný vrah a atmosféra, která vás chytne za pačesy a nepustí až do konce. Četl jsem opět jedním dechem, stejně jako kdysi dvanáctiletý kluk. I teď jsem se svým způsobem bál, i když už jinak. Zajímavá je ještě jedna věc. Můj děda tyhle knížky přímo neměl rád, považoval je za brak. Dost často o tom vedli s babičkou diskuze a pokaždé končili tím, že tedy ano, každý má nárok na svůj názor, ale Martičko, to bych do tebe fakt nikdy neřekl. U nás je to zcela jinak, Agatha Christie často okupuje žebříček našich domácích nejčtenějších knih. Každý máme (přirozeně) trošku jiný vkus, ale na téhle autorce se vždy shodneme. Myslím si, že jsem od ní nikdy nečetl nic vyloženě špatného. Mimochodem, dobré jsou i filmy, protože je většinou natáčejí Britové a ti by si nedovolili nějaké faux pas.

Z mé sestřenice je už paní v letech a dlouho jsem ji nepotkal. Jednou mi řekla, že jí to tenkrát hrozně polichotilo. Možná to bylo tím, že byla vždycky hrozně hodná nebo jen procházela takovým obdobím. Nevím, ženským do hlavy nevidíte. Ale o Agathe jsme se spolu často bavili. Stejně jako já přečetla většinu jejich děl. Pro mě je navíc spojena s nekonečným cestováním, s vlaky a nádražími. Psala totiž vždy tak napínavě, že cesta lépe utíkala a nevnímal jsem svět kolem. Deset malých černoušků by si dle mého měl každý přečíst. Mají v sobě totiž něco hrozně tajemného, nebál bych se napsat až magického. Třeba zrovna někam jedete, tak si nezapomeňte vzít knihu s sebou. Opatrujte se a děkuji moc za přízeň! 

"Jeden malý černoušek vztek měl na svět zrádný, proto se sám oběsil - a tak nezbyl žádný."

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Nejprodávanější detektivka všech dob, nyní rovněž ve vynikajícím britském seriálovém zpracování pod názvem Až tam nezbyl žádný.
Agatha Christie proslula svou láskou k dětským říkankám a básničkám. Důmyslné spojení zdánlivě nevinné slovní hříčky s vražednou zápletkou patřilo k jejím oblíbeným – a v románu Deset malých černoušků z roku 1939 dovedla tuto kombinaci k nepřekonatelnému vrcholu.
Do luxusního sídla na osamělém ostrově se sjíždí několik hostů. U večeře se dozvídají děsivou pravdu o tom, proč sem byli pozváni – desítka přítomných včetně sluhy a kuchaře zde má stanout před tváří spravedlnosti. V neúprosném rytmu známého popěvku tu den po dni ubývá figurek na stole v jídelně a s nimi jeden po druhém vyhasínají životy obviněných. Zemřou všichni. Kam však zmizel vrah?


------------------------------------------------------------------------------------------------------

pátek 29. dubna 2022

KNIŽNÍ TIPY - Řeznice z Malé Barmy - Håkan Nesser (2021)


Řeznice z Malé Barmy - Håkan Nesser
2021, MOBA (Moravská bastei)

Byl jsem zrovna na horách a jeden starý pán mi vyprávěl, co se u nás ve vesnici dělo po válce. Nasával jsem jeho příběhy, nechával jsem plynout jeho vzpomínky a pak o nich dlouze přemýšlel. Všechno se mi spojilo v jeden celek i s knihou od Håkana Nessera - Řeznice z Malé Barmy. V ní řeší můj oblíbený inspektor Barbarotti také jeden hodně starý případ. Je povolán do služby, i když mu nedávno zemřela žena. Často rozmlouvá s bohem a možná právě v těchto momentech mi je nejblíž. Autor dokáže přesně vykreslit postavy, jejich stav duše, chcete-li. Možná právě proto jej mám tolik rád. Žádní dokonalí sérioví vrazi, kteří po sobě nikdy nezanechávají stopy, ale obyčejní lidé, se svými problémy, nadějí i strachem.

Celé vyšetřování má mnoho odboček, často i slepých. Mám tak pocit, že i vyšetřovatel je jen člověk, který dělá chyby, mýlí se. Vše je takové lidské, znásobené tím, že vedle v kamnech praská dřevo. Několikrát mi dokonce celá vyhasla a musel jsem znovu zatápět. Přecházel jsem ze zimy do tepla, s náručí plnou čerstvých polen a příběh mi vrtal hlavou. Nedovedu si představit, co to musí být za utrpení žít vedle hrubého a hnusného manžela. Na samotě někde daleko ve Švédsku. Rozplétat hnusný násilný čin, který se stal tak dávno, že je možná spíše noční můrou, vzpomínkou, kterou chcete vytěsnit. Přesto tu s námi pořád je. Ve vyprávění, v nenávisti, která nejde nikdy ututlat. Chodili jsme pak na dlouhé procházky a já manželce všechno vyprávěl. Ne, děj ne, knížku bude také číst, ale některé myšlenky, kterých je knížka plná.

Představte si sychravé ráno, když ještě všichni spí. Včera jsme trošku popili, v noci zapomněli přiložit a tak je i v kuchyni neskutečná zima. Nechci dělat hluk a tak si sednu v tlustém svetru do rohu, rozsvítím lampičku a občas se leknu, protože větve dělají dlouhé stíny. Každý poctivý čtenář tohle ví. Nesser mě dokáže vtáhnout do příběhu. Většina jeho děl začíná opatrně, lehounce, zdánlivě jednoduše. Pak se začne vše zamotávat. Vina a trest, utrpení a bolest, vše je vykresleno v jasných a zřetelných barvách. Nikde nic nezadrhává, nemusím se vracet. Mám jasno a přesto se mnohokrát mýlím. Říkám si, kdo by to mohl být, kdo je vrah? Je to opravdu Řeznice, která také vypráví. Přeskakuje se mezi současností a minulostí. Na závěr se všechno spojí a já seděl několik minut a říkal si, kolik je mezi lidmi temnoty. Možná je lepší, že je naše paměť nedokonalá. Něco je opravdu lepší zapomenout.

K vánocům jsem si koupil zbytek knih, co mi od mistra Nessera ještě chybělo přečíst a už teď si troufám tvrdit, že Řeznice z Malé Barmy patří k nejlepším. Možná je to tím, že jsem ji četl na horách, plný vyprávění souseda, který zná historii celé vesnice. Kdo ví? Cesty páně jsou nevyzpytatelné. Faktem ale je, že na mě na chalupě pokaždé padá určitá nostalgie. Navíc si sem beru vždy jen určitý typ knížek, o kterých vím, že na ně potřebuji větší klid. V přírodě, která vám nedá nikdy nic zadarmo, ale zároveň je neskutečně čistá, se mi čte nejlépe. Daleko od obrazovek, jen s tím nejnutnějším. Takhle teď odpočívám nejraději. Možná je to zvláštní a nijak to nesouvisí, ale dost často si u knih od Nessera vzpomenu na Dostojevského. Ani ne tak způsobem psaní, ale spíše tématy, které řeší. Jak jsem již zmiňoval. Zločin a trest. Někdy se vrah vlastně potrestá sám. A občas bývá dobré, když je spravedlnost slepá. Ale nebudu vám napovídat, to se přeci nedělá.

Právě jsem zaklapl Řeznici z Malé Barmy a dívám se z okna. Za chvilku půjdu ven. Musím probudit i ostatní a konečně zatopit. Knížka zůstala na stole, se záložkou položenou ledabyle vedle. Ihned všichni poznají, že jsem ji dočetl. Jak se ti líbila? Ptají se mě a já mám zase ten svůj zasněný výraz. Chci být tajemný a nic nenaznačovat, dostal jsem se do podobného stavu, jako po dobré muzice, jako po filmu, který vás rozdrásá. Potřebuji les a louku, trasu už mám vymyšlenou. Vyrazíme nahoru na kopce. Tam je ukrytý starý opuštěný statek. Přesně takhle si představuji Malou Barmu. Mohlo by to tak být. Vylezu před chalupu a zhluboka se nadechnu. Fouká a mrzne. Ale svítí slunce. Dnes půjde inspektor Barbarotti s námi. Vím o něm jenom já a tak trošku moje žena, která už mě dobře zná. Tak zase příště, ještě mi zbývají tři knihy. A letos vychází další. Budu připraven.

Jinak mě zaujala tato věta: "Ona už přestala porovnávat svůj život s životy jiných". Kdyby jen autor věděl, jak mu rozumím. Nesser ve skvělé formě, Nesser stárnoucí, rozjímající. A pořád neskutečně čtivý.

Tak se opatrujte a zase za týden. Děkuji za pozornost.

--------------------------------------------------------------------------------------------------------

Toto je první a zároveň jediná kniha pojednávající o Ellen Bjarneboové, známé jako „Řeznice z Malé Barmy“.
Inspektor Barbarotti je vzhledem ke své rodinné situaci pověřen, aby se podíval na starý nevyřešený případ, který leží v policejním archivu v Kymlinge. Jenže pokud nemá na kusy rozsekanou oběť vraždy z roku 1989 na svědomí Ellen Bjarneboová, která byla za tento čin odsouzena a odpykala si jedenáct let ve vězení, tak kdo tedy? Inspektor Barbarotti je nucen vydat se na cestu Švédskem, která ho od statku poblíž Kymlinge, kterému se říká Malá Barma, zavede až k odlehlému penzionu v horách.


------------------------------------------------------------------------------------------------------

pátek 17. září 2021

KNIŽNÍ TIPY - Případ Ewy Morenové - Håkan Nesser (2017)


Případ Ewy Morenové - Håkan Nesser
2017, MOBA (Moravská bastei)

Sedím v jedné pražské hospodě a dávám si jedno pivo za druhým. Kolem poletují servírky a usmívají se na mě. Čekám na manželku a dceru, až si užijí nekonečně dlouhý koncert. A tak si čtu. Asi vypadám s brýlemi jako intelektuál, protože za mnou pořád někdo chodí, ptá se mě, co je to za knihu, jak vypadá, jestli se mi líbí a podobné otázky. Já vím, jsem pořád hezkej kluk, ale na čtení potřebuju asi jako každý klid. Ewa Morenová, hlavní hrdinka, jela původně na dovolenou. Ale znáte to, když je někdo policista, tak je jím i v civilu. Nesser píše příběh z pohledu ženy. Což jako čestný muž a šlechtic nechápu. Ale píše jej skvěle. Ostatně jako vždycky, jinak bych se nemohl naplno ponořit do děje. Kolem se totiž řve, cinkají půllitry, nadává se na politiku i fotbal.

Občas o tom přemýšlím, jaké je to skvělé, že nás autoři podobných dobrot pozvou do svého světa. My pozvání přijmeme, zpočátku jsme nesmělí, ale když už podlehneme, tak je čtené potom jako droga. Nevidím, neslyším, nevnímám, nejsem ženská, abych měl dvě hemisféry. "Dáte si ještě pivo?": zeptá se mě taková hezounká blondýnka. No chápete to? Uprostřed kapitoly. Asi vypadám jako starý šedivý mrzout (což asi už trošku jsem), ale mám rád svý jistý. Přesednu si do rohu a odůvodním to tím, že na mě táhne. A slečna mi přinese polštářek pod zadek. Jsou tu milí, ale prosím vás, musím pokračovat.

Další pivo, další kapitola. Nesser spojil starou vraždu mladé dívky, která byla tak trochu (dost) do větru, s příběhem ze současnosti. Obě dějové linky se krásně prolínají. Některé postavy vidím přímo před sebou. Chci se jich na něco zeptat, aby vyšetřování pokročilo a někdy to dokonce udělá Ewa za mě. Mám ji rád, je to takový ten typ ženský, která je chytrá. A mě přijdou chytrý dámy opravdu sexy. Ona je vlastně celou dobu tak trošku v pozadí. Pomalu rozebírá minulost, ptá se. Hrozně se mi líbí, a to bych zase rád zmínil, že tu nemáme dalšího úchylného sériového vraha, ale obyčejné lidi s jejich strastmi i bolestmi. Kniha je tím pádem o hodně víc uvěřitelná a syrová.

Navíc, Nesser má přesně ten druh humoru, který mám tak rád. Napsáno jest celé velmi lehce, tak nějak samozřejmě. Čtete, čtete, dáte si pivo, čtete, nechce se vám spát, dáte si buřty na pivu a pak se trošku stydíte, protože stránky omylem ušpiníte Rozhlížím se kolem, jestli mě někdo neviděl. Uff. Je to dobrý. "Jak vám chutnalo?": zeptá se úplně jiná blondýnka. Má na krku velkou kérku. Dnes už dívky nemají čistou kůži. Dráček na mě zamrká, když polkne. Ale neodbíhejme, jsem po tom pivu nějakej rozvrkočenej. Čtu dál, jsem ženatý fotr od rodiny, přece tu nebudu flirtovat.

Na kolejích leží mrtvola a její hlavu drží v náručí pan učitel, který nejen že ji učil, ale také se s ní vyspal. Samozřejmě jej odsoudí a po mnoha letech za ním jede jeho dcera, která o jeho existenci do doby své dospělosti vůbec nevěděla. A začne se odehrávat příběh, kterému zkrátka a jednoduše věřím. Stejně jako servírce, které se musím omluvit, protože večer fakt nemám čas. Jasně že jsem polichocen, nám šedovousům se to zase tak často nestává. Jenže zapomenu děj a musím se několik stránek vracet. 

Moje holky přijdou a servírka posmutní. Zbývá mi jedna kapitola do konce a trvá mi tři další dny, než se k ní dostanu. Jsem nervózní, to musím pořád pracovat? Případ Ewy Morenové je dle mého parádní majstrštyk pro všechny fanoušky dobrých detektivek. A mistr Nesser jedním z top autorů tohoto podivného léta. 

Děkuji za pozornost, moc si toho vážím. Lidé (bděte!) čtěte!

-----------------------------------------------------------------------------------

Okolí je šokované, poté co byl učitel Arnold Maager usvědčen z vraždy své žákyně. Podle všeho to vypadá, že dívka byla těhotná a otcem dítěte měl být právě Maager. O osmnáct let později se Maagerova dcera Mikaela na oslavě svých narozenin konečně dozví hroznou pravdu o vlastním otci. Zoufale hledá odpovědi, a tak se vydává do psychiatrického ústavu v Lejnici, kde byl Maager od soudního procesu uvězněný. Brzy nato však nevysvětlitelně zmizí. Inspektorka Eva Morenová z maardamské policie je konečně s přítelem na dovolené, ale když Mikaela zmizí, je do jejího případu brzo vtažena. Než se však stačí ve věci zorientovat, zmizí také samotný Maager…


-----------------------------------------------------------------------------------

pátek 27. srpna 2021

KNIŽNÍ TIPY - Úplně jiný příběh - Håkan Nesser (2019)


Úplně jiný příběh - Håkan Nesser
2019, MOBA (Moravská bastei)

Håkan Nesser je mým soukromým objevem poslední zimy. Kurýr mi tuhle knihu hodil na dálku, abychom se nenakazili virem. A já pak po nocích četl a četl. Úplně jiný příběh byl mojí pátou knihou od autora a opět zase trošku jinou. Mě doslova fascinuje, jak dokáže měnit styl vyprávění v jednotlivých příbězích. Ne, ani tentokrát jsem se nemohl odtrhnout. Dokonce i ve chvílích, kdy komisař Barbarotti polemizuje s Bohem nebo cituje z Bible. Já vím, u nás v Čechách jsme na víru nějací hákliví, ale uvědomme si, že ve většině Evropy má církev pořád velký vliv. Ale to je na jinou disputaci.

Tentokrát je příběh brutálnější, chvílemi jsem si dokonce říkal, že se to k autorovi příliš nehodí. Co se stalo kdysi v Bretani? Dvě dějové linie, které se postupně čím dál tím víc prolínají. Opět (a to musím zdůraznit) perfektní popis charakteru postav. Měl jsem pocit, že před sebou vidím přesné kontury obličejů, jejich výraz, přetvářku. Lidská mysl dokáže být hodně temná, přiznávám, mě opravdu chvílemi mrazilo. Navíc, brzy mi bude stejně jako komisaři Barbarottimu a tak si dovedete představit, že jsem občas souhlasně pokyvoval hlavou i nad jeho názory na společnost, lidi kolem a vůbec.

Nápad s dopisy od vraha není sice příliš originální, ale tentokrát je přeci jen pojatý trošku odlišně. Nikdy nevíte, co lidem bublá v hlavě, co tam hoří, jakou v sobě mají nenávist, příkoří. Možná proto si pak člověk váží obyčejných, milých kamarádů, přátel a rodiny. Alespoň já to tak mám nastavené. Čteme pochmurné příběhy o zlu, abych se trošku báli, rozplétali spolu s autorem zápletku. U mě je to jednoduché, mám to nastavené podobně jako u muziky. Přečtu si pár stránek, případně se ke knize několikrát vrátím. Když mě nebaví, tak ji zkrátka nečtu, času je málo. U Úplně jiného příběhu jsem byl ale ihned lapen, vtáhnut do děje.

Nemohu se ubránit dojmu, že jsem četl tak trošku i divadelní hru. Myslím tím způsob, jakým je knížka napsána, sestavena. Dovedl bych si to představit. Každopádně, přátelé, tenhle příběh stojí rozhodně za přečtení. Už jenom kvůli inspektoru Barbarottimu, který se cítí dost často jako já. Nezbývá než dodat jediné - nechte si chutnat! Parádní severský thriller. Jo a abych nezapomněl, vtipné pasáže jsou opravdu hodně vtipné.

------------------------------------------------------------------------------
Během dovolené ve Finistere i Bretani se setká šest Švédů: dva manželské páry a dva muži. Koupou se, podnikají výlety a také trochu flirtují. Z tohoto pobytu pak zůstanou fotografie rozptýlené po albech, patrně také obraz na malovaný akvarelovými barvami, a především cosi jako deník, který podrobně líčí, co se během pobytu odehrálo. Uplyne pět let a někdo začne tyto lidi postupně zabíjet. Před první vraždou dostane inspektor Barbarotti dopis, v němž ho na ni pachatel upozorňuje. Netuší, proč se vrah obrací právě na něho. A nezůstane pouze u jednoho dopisu. Policejní tým se snaží zastavit vraha dřív, než vykoná to, čím ve svých dopisech vyhrožuje. Případ se komplikuje a mění se v sérii brutálních vražd a nevysvětlitelných záhad, na hru kočky s myší.


-----------------------------------------------------------------------------------

pátek 18. června 2021

KNIŽNÍ TIPY - Druhý život pana Roose - Håkan Nesser (2020)


Druhý život pana Roose - Håkan Nesser
2020, MOBA (Moravská bastei)

Začátek knihy byl pro mě něco úžasného. Když popisuje Håkan Nesser Valdemarovy pocity z práce, z lidí okolo, z rodiny, donutil mě hodně přemýšlet. Možná za to mohly dny strávené na home office nebo současný stav světa, ale někdy se cítím hodně podobně. Mít chatku někde v lese, daleko od lidí, ten božský klid. V mnohém jsem se s hlavním hrdinou ztotožnil. Mě se na knihách pana Nessera hrozně líbí, že zbytečně neplýtvá mrtvolami. Možná už jsme trošku otrlí, zblblí ze sériových vrahů, kteří sází jedno tělo v každé kapitole, ale život je zaplať Bůh, přeci jen lepší  a vražda je stále něco šíleného. Ona je tahle kniha zvláštní i v tom, že není vlastně ani moc detektivka. Gunnar Barbarotti se dostane ke slovu až po půlce knihy. A vyšetřuje obyčejně, klasicky. Není to žádný zázračný detektiv s geniálním mozkem, ale další stárnoucí chlápek v knize. Má své problémy, slabosti, ale postupuje kupředu jako pitbull.

Nevím, jestli kniha zaujme každého, to asi ani nejde, ale pokud u čtení i rádi přemýšlíte, tak budete spokojeni jako já. Výtisk jsem si koupil vlastně náhodou, v Praze na hlavním nádraží, když jsem dočetl předchozí román a nevěděl, co s časem. Knihkupectví bylo jasnou volbou. A ve vlaku jsem se stal opět velkým fanouškem Håkana Nessera. Po všech těch neskutečně inteligentních a zatraceně vychytralých vrazích, kteří nemají skoro žádné emoce a autoři se snaží za každou cenu šokovat (víc krve, víc úchyláků), je pro mě vyprávění v Druhém životě pana Rooseho takovým hrozně příjemným osvěžením. 

Asi budu mít knížku navždy spojenou s cestováním, s chalupou v horách, s kaštanem, jehož listy mi pořád padaly do piva, které jsem si k četbě otevřel. Čtení je pro mě, asi jako pro každého, hrozně osobní záležitostí a jsem opravdu rád, že se vám dle ohlasů, můj páteční čtenářský deník tak líbí. Můj dnešní tip je určen všem, kdo si chtějí v klidu sednout, vypnout okolí a naplno se ponořit do příběhu jednoho starého chlápka. Je to vlastně hrozně smutná záležitost, po přečtení jsem zase asi hodinu seděl, nikdo na mě nesměl mluvit a přemýšlel jsem. Pokud to bylo účelem, tak se kniha opravdu povedla. Já si to třeba myslím. 
---------------------------------------------------------------------------------------

Když bylo Antemu Valdemaru Roosovi dvanáct let, spáchal jeho otec sebevraždu. Valdemar od té doby vytrvale volil v sázkové kanceláři stejnou kombinaci čísel. Nyní už je mu téměř šedesát a moudrá slova, která praví, že „trpělivost růže přináší“, se ukazují být pravdivá: Roos vyhraje dva miliony korun. Aniž by něco řekl rodině, podá v práci výpověď a koupí si malý domek v lese. Místo, kde může být sám sebou. Jednoho dne ale zmizí a po jeho stopách se musí vydat inspektor Gunnar Barbarotti…



----------------------------------------------------------------------------------------------------------

TWITTER