Havran - Edgar Allan Poe
1845 (1999), Tomáš Novotný
Chodili jsme tenkrát do školy přes koleje. A tak obden nás naháněly švestky. Tak se říkalo vysloužilým policistům, co hlídali dráhu. Byla to taková krásná hra. Mládí a dobrodružství. Ušetřili jsme tím spoustu času. Tajně jsme kouřili za školou a dívali se na netypický platan, který kdysi vysadil někdo na louce. Konec města, kousek od dálnice a hejno krkavců, kteří si na plodech stromu pochutnávali. Když byla mlha, celá scéna působila velmi děsivě. Můj kamarád na tom byl jako já. Knihomol. Někdy si připadáme jako bychom měli cejch. Kolem nás nečte nikdo.
"Víš co mi to připomínalo?": zeptá se mě kámoš po několika hodinách ve škole na chodbě, když musíme pochodovat se svačinami v rukou. Chodí do jiné třídy. Nevím o čem mluví. "Havran, vole, od Poea": pokračuje. Zakroutím nechápavě hlavou. On míval občas podobné řeči a tak mi mávnutí rukou momentálně připadalo jako nejlepší řešení. Druhý den jsme znovu utekli švestkám, znovu kouřili za školou. Krkavci ale tentokrát nepřiletěli. Čekal skoro týden, aby prý předání mělo správnou atmosféru. Tvářil se tajemně a byl hrozně zvědavej, jestli už jsem Havrana četl.
Nojo, jenže já měl odpoledne jiné starosti. Ptal se mě každý den a mě se do knihy vůbec nechtělo, nějak nemám z principu rád básně. Nečtu je, málokteré mě osloví. "Jestli si knížku nepřečteš o víkendu, tak mi ji laskavě vrať": řekl mi a já z jeho hlasu cítil výčitku. Musel půjčit, slíbil Havrana jedný holce, co si s ní dost rozuměl. Pamatuji si to přesně. Byla sobota, měl jsem po práci na chalupě na horách a v kamnech praskalo čerstvě nasekané dříví. Odmítl jsem hospodu, sedl si do starého křesla a nasadil si brýle. A propadl jsem Allanovi Edgarovi Poemu. Stal se na nějaký čas mým hlavním autorem, jestli mi rozumíte. Přečetl jsem od něj vše, co měli v knihovně a po letech dal dokonce nekřesťanské peníze za další knihy. Prostě jsem musel. Prokletí asi vědí. Měli by.
V téhle básni je taková neskutečná tíha, smutek, vášeň, samota, všechno, co mě v životě mělo potkat. Krásná hra se slovy, která jsou poskládané tak, že dávají vyšší smysl. Napětí a temnota. Poslouchal jsem samozřejmě metal a třeba Poe mi přišel vždy jasnější a srozumitelnější, než H.P. Lovercraft, který je sice také skvělý, ale nikdy mi nepronikl přímo do srdce. Havran mě neskutečně zasáhl a provází mě vlastně celý život. Mám tenhle výtisk od jedný skvělý dívky, co mi chtěla udělat radost. Sehnala ji v antikvariátě v době, kdy se prodávala za pár drobných. Dnes má myslím i velkou sběratelskou hodnotu.
Víte co je nejlepší? Občas měním svoji cestu do práce. Kousek za školou (jak podobné), hned u chodníku, štěkal pes. Jeho majitel, klasický maník s tlustým zátylkem, zavolal na pražského krysaříka nějakým hodně drsným jménem. Sundal jsem sluchátka z uší a musel se zastavit. Prostoupil mě pocit deja vu. Byli tam. A tvářili se stejně. Jako havran v povídce, jako krkavci kdysi v mém rodném městě. Nakláněli hlavu a kdybych býval byl pověrčivý, asi bych ten den uléhal dost vyděšený. Místo toho jsem se několik dní těšil, když v mlze zakřehotal každé ráno vedoucí hejna. Díval se a mluvil na mě. Krásná zvířata. Já vím, krkavec není havran, ale myslím si, že Allan Edgar Poe by mi odpustil. Býval to mistr slova, bojovník s vlastními démony.
Určil směr, byl jedním z prvních a ovlivnil spoustu svých pokračovatelů. Víte, vzájemné propojení mezi umělcem a posluchačem, čtenářem, divákem, je hrozně vrtkavé, jemné, křehké. Jsem hrozně moc rád, že můj kamarád měl tak dobrý vkus, že jsme utíkali před švestkama, že jsme kouřili za školou, že jsme se dívali na hejno krkavců, kteří nám napověděli. Havrana si určitě přečtěte. O tom, že jsem byl stejně jako v básni za pár měsíců mladý muž, který ztratil svoji dívku, ani nemluvím. Myslím, že jsem knihu pochopil i prožil.
Děkuji přátelé, přeji dobré světlo, odpočinutý zrak a samé knižní dobroty. A abych nezapomněl, díky za přízeň, moc si jí vážím! Váš knihomol tělem i duší. Jakubsson
spleti stínů podvratné,
neunikne.
Víckrát ne..."
--------------------------------------------------------------------------------------------------
Bibliofilní vydání slavné básně vydal v nákladu 45 na losinském papíru T. Novotný pro profesorský sbor Gymnázia Opatov a přátele.
---------------------------------------------------------------------------------------------------
---------------------------------------------------------------------------------------------------
sledujte nás na sociálních sítích - follow us on the social media:
instagram:
facebook:
