Stopařův průvodce po Galaxii / Restaurant na konci vesmíru - Douglas Adams
1991, Odeon
Pamatuji si, že mi tenkrát bylo hrozně smutno. Měli jsme partu a najednou jsem zůstal skoro sám. Dva mí kamarádi odešli. Každý trošku jiným způsobem. Nejsou tu. Myslím, že když se vám něco takového stane v pubertě, podepíše se to na vás. Trvalo mi hrozně dlouho, než jsem se z toho všeho smutku dostal. Stal jsem se stínem a když pak odešla ještě moje holka, měl jsem pocit, že mi někdo stojí okovanou botou na prsou. Občas se stane, že člověkovi pomohou dobří lidé. Knihovnice Klára, ozdoba boleslavské knihovny, mě nachytala, jak mezi regály pláču. To přece chlapi nedělají, až mateřsky mě pohladila. Já v ní ale nechtěl mít pečovatelku. I přes všechen smutek mě neskutečně rajcovala.
Nikdy jsem jí to neřekl, i když to musela vědět. Naklonila se přese mě a já bláhový myslel, že zažiju něco krásného. Místo toho mi podala do ruky mojí budoucí soukromou bibli. Ano, dvoj vydání Stopařův průvodce po Galaxii a Restaurant na konci vesmíru. Řekla mi k tomu, že by se mi knížka mohla líbit, že je veselá a že jsem určitě něco takového nečetl. Šel jsem domů a pustil si tisíckrát ohrané kazety s metalem. Na čtení jsem neměl vůbec čas. Ale tenkrát jste museli knihy odevzdat v termínu. Měl jsem měsíc na to, vše si přečíst. Začal jsem den před odevzdáním. A nespal jsem celou noc. Četl si i ve škole pod lavicí. Natolik skvělý mi tenhle příběh přijde.
Neskutečný smysl pro humor, nádherně vykreslené postavy. Třeba s depresivním robotem Marvinem jsem se v pubertě mnohokrát doslova ztotožnil. Měl jsem pocit, že se topím, ale v těch slovech je tolik lidskosti, nadhledu, krásy. Říká se, že čas všechny rány zahojí a pro mě byly knížky od Douglase Adamse náplastí. Moc jsem tenkrát nemluvil. Ale začal se postupně zase smát. Usmíval jsem se nad některými pasážemi, zamýšlel se a říkal si, že takhle bych chtěl jednou psát, kdybych to uměl. On je pan spisovatel taková liška podšitá. Napíše odstavec, vy jej jen tak prolétnete a najednou se po několika kapitolách přistihnete, že se musíte vrátit. Přečíst si všechno znovu. Alespoň já to takhle mám dodnes.
Možná je srovnání s biblí trošku troufalé, ale asi jak pro koho. Ona se totiž historie stále opakuje, lidé nejsou ani horší, ani lepší. Jen za tu dobu udělaly a ještě udělají obrovský skok technologie. Vždycky mě trošku děsily negativní představy o budoucnosti jiných autorů. Je sice fakt, že s nimi poměrně často souhlasím, ale Stopařův svět je lepší, alespoň pro mě. Sranda musí bejt, i kdyby vás věšeli. Jinak bychom se z těch všech kokotů kolem zbláznili (to říkával můj děda, ale jen první větu, druhou až když šla babička pryč). Schválně, kdo z vašeho okolí je Vogon? A kdo Zafod? Marvin jsem býval já v nelehkém období a možná proto mě tahle postava vždycky rozseká nejvíc.
Není tedy náhodou, že mé děti jsou odkojeny u Červeného trpaslíka (Rob Grant a Dough Naylo) i u filmu Stopařův průvodce. Styl humoru je totiž hodně podobný. A to považte, že kdysi dávno (když ještě nebyly seriály a filmy) na tyhle autory čtenáři sci-fi nadávali. Že si jako dělají z vážných věcí srandu a tak. Pro mě se ale staly obě knihy láskou na celý život. Při různých příležitostech z nich cituji (stejně jako třeba z Cimrmana). Jsou mojí krevní skupinou a asi fakt soukromou biblí.
Můj seriál o knihách, které jsem četl a znovu se k nim vracím, tentokrát trošku popírá svůj smysl. Dílo Douglase Adamse si totiž beru do postele pokaždé, když je mi smutno z toho, co se děje někdy kolem. Občas si říkám, že kdyby lidé víc četli, byl by svět snad lepší. Možná i celý vesmír. I když, znáte to:
Marvin: „Já si povídal s lodním počítačem.”
Trillian: „A co?”
Marvin: „Nesnáší mě.”
----------------------------------------------------------------------------------------------------
Stopařův průvodce po Galaxii
Tato bravurní parodie na sci-fi je dnes již klasické dílo. Komplikovaný a originální příběh začíná zničením Země, která musí udělat místo nové galaktické dálnici. Hlavní hrdina příběhu, docela obyčejný pozemšťan jménem Arthur Dent, má to štěstí, že s pomocí svého přítele Forda Prefecta, údajně nezaměstnaného herce, z něhož se vyklube mimozemšťan, stopne kosmickou loď, a tak se mu podaří uniknout z místa katastrofy....
Restaurant na konci vesmíru
Druhá část slavné trilogie v pěti dílech. V Restaurantu na konci vesmíru všichni čtyři protagonisté dostanou hlad, a tak se vydají na cestu časem do nejluxusnější restaurace, jaká kdy existovala či bude existovat, přičemž se opět něco přiučíme o historii a místopisu naší Galaxie, a také o gramatice pro cestovatele v čase.
-----------------------------------------------------------------------------------
sledujte nás na sociálních sítích - follow us on the social media:
twitter:
instagram:
facebook:
