Holubí krev - Dennis Jürgensen
2024, Vendeta
Zažil jsem teď poměrně dost stresu. Návštěvy nemocnice, neustálé čekání na chodbách, na kterých poblikávaly žárovky jako v nějakém hororu. Sedával jsem na koženkových sedačkách a někdy se i modlil. Nevím, jestli za to může Bůh a nebo osud nebo jen obyčejné štěstí, ale vše zatím vypadá dobře. Příští týden mi bude padesát a nějak nemám ani chuť něco slavit. To vypětí, které jsem si zažil, bylo fakt obrovské. Není nic horšího, než se bát o život někoho hodně blízkého. Asi jako vždycky, když je mi úzko, když se všechno podivně v životě semele, tak mi pomáhají mimo rodiny dvě věci. Hudba a knihy. Mám to takhle nastavené od puberty, možná dokonce od dětství. Hledám jako raněné zvíře klidný kout, kam si zalezu se svým smutkem a nechám se unášet příběhy někoho jiného. Tentokrát jsem zvolil druhou knihu od Dennise Jürgensena - Holubí krev. Jeho Muž bez tváře, o kterém jsem již psal, se mi moc líbil a tak nebylo moc co řešit.
Lykke Teitová s Rudi Lehmannem jsou přesně takovou tou sympatickou vyšetřovací dvojicí, které mám tolik rád. Jiskří to mezi nimi, oblíbil jsem si je už minule, kdy řešili společný případ na hranici mezi Německem a Dánskem. Chlap zahrabaný v písku. Určitě doporučuji nejdříve přečíst první díl, tentokrát jsem to kupodivu udělal i já. Vydáme se do domu u lesa, do Lübecku, kde je první oběť. Rudiho tentokrát vše neskutečně zasáhne a vypadá to, že vrah ještě neskončil se svojí pomstou. Víc vám napovídat nebudu, to se nedělá. Zbytek nechám na vás. Já mohu dodat jen jediné. Knížka se mi velmi dobře četla, děj krásně odsýpal a sám jsem se divil, že i v situaci, ve které jsem zrovna byl, jsem se tak hluboko do příběhu ponořil. Je to pro mě důkaz, že se jedná o dobrou, napínavou knížku. Navíc, nic jsem dopředu nepředpokládal, často jsem byl překvapený. Zkrátka a dobře, tohle je severské krimi, jak má být. Syrové, chladné, temné.
Nevím už kdo to byl, ale říkal mi, že bych si měl přečíst něco veselého, vtipného. Půjčil mi knížku od nějakého českého rádoby humoristy. Přečetl jsem dvě kapitoly a přišlo mi to tak hloupý, že jsem raději nepokračoval. Nevím, asi mám v sobě kus temnoty, ale já potřebuji něco, do čeho se můžu zakousnout, co mě udrží u stránek. Nesmím se nudit. Nevadí mi komplikovaný děj, je mi vcelku jedno i styl, ale musím si sednout, přečíst pár kapitol a pak se mi musí dostat autor do hlavy. Zde je tempo sice poklidnější, ale vydáme se i na výlet do doby NDR, do historie, která mě vždy hodně zajímala. Dozvíte se i spoustu nových informací. Navíc, co si budeme povídat, stále kolem nás chodí dost estébáků, pořád jsou na pozicích, na kterých nemají co dělat. V tomhle máme s východními Němci hodně společného a pokaždé, když o téhle době čtu, tak mě mrazí. Škoda, že někdo neřízne do živého i u nás. Možná že ano, ale ke mě se nic takového nedostalo. Stejně jako u hudby si z domácí české produkce hodně vybírám.
Když vylezl (pokolikáté už) pan doktor ze sálu a řekl mi, že je vše na dobré cestě, byl jsem zrovna někde v polovině knihy. Dnes moc nechápu, jak jsem nemohl tolik dní v kuse nespat, jak jsem mohl chodit do práce a starat se u toho o domácnost, jak jsem mohl psát o deskách. Došel jsem domů, lehl si na pár hodin a vyrazil do práce. Mozek se asi sám bránil stresu. Netuším, co jsem celý den dělal, čekal jsem na telefon. Oddechl jsem si až doma, kde jsem Holubí krev dočetl. Bylo k večeru a venku svítilo slunce. Cítil jsem se hrozně unavený a usnul jsem v křesle. Našly mě děti, když přišly z odpoledního vyučování. Tati, jdi si lehnout. Spal jsem ten den oblečený. A zdálo se mi i o téhle knížce. Možná mi přibylo pár vrásek a šedivých vlasů, ale hlavně, že vše dobře dopadlo. Budu mít ale tuhle a několik dalších knih navždy spojené s těžkou situací, ve které jsme se ocitli.
Teď už ale vidím světlo. Máme naději a usmíváme se. Knížku vám mohu jenom doporučit, je opravdu velmi dobře napsaná a pokud máte tenhle styl rádi, neváhejte ani chvilku. Na oba autorovy počiny je navíc sleva. Jak se říká, za málo peněz, hodně muziky. Přeji vám všem pevné zdraví, čistou a klidnou mysl a jako vždy dobré světlo. Držte se a zase za týden. Jo abych nezapomněl. Díky moc za podporu, opravdu hodně to pro mě znamená.
--------------------------------------------------------------------------------------------------
Od chvíle, kdy se Lykke Teitová s Rudi Lehmannem skvěle osvědčili, když vyřešili zamotaný případ muže zakopaného v písku na dně moře mezi Dánskem a Německem, uplynulo jen pár měsíců. Nyní je ve svém domě v severním Německu brutálně zavražděna stará paní a Lehmannův šéf požádá o spolupráci dánskou policii. Lykke Teitovou stále pronásledují okolnosti smrti její dcerky Gry, kterou před pěti lety zabil bojový pes. A tak je pro ni odjezd do Německa vítanou příležitostí uniknout od minulosti a od svého bývalého manžela Thomase.
Setkání Lykke a Rudiho je veselé, na rozdíl od rozvíjejícího se případu, který je čím dál tragičtější. V odlehlém domě v lese u Lübecku je nalezena další podobně zavražděná oběť, která tentokrát Rudiho zasáhne nečekaně osobně. A to vrah ještě neskončil a plánuje vykonat další akty pomsty.
---------------------------------------------------------------------------------------------------
sledujte nás na sociálních sítích - follow us on the social media:
instagram:
facebook:
.JPG)