ZARROT - Where Aeons Have Been Lost
CD 2023, vlastní vydání
for english please scroll down
Stojím nahoře nad městem a cítím v sobě prázdnotu. Domy jsou přikryté smogem a v ulicích je mrtvo. Všichni sedí u obrazovek. Zemřeli už dávno. Vstávají velmi brzy, nikdy nevidí světlo, protože všechen svůj čas tráví v továrnách. Padá na mě splín, když vidím další hejno mrtvých ptáků. Padli k zemi, zasaženi další neznámou chorobou. Přemýšlím, jak to bude ještě dlouho trvat. Kdy nastane konec? A bude nový začátek? My nepotřebujeme jadernou bombu, zničíme se sami. Postupně, zevnitř. Včera poprvé vypnuli elektřinu. Následovaly stovky sebevražd.
Také se díváte do budoucnosti s obavami? Pokud ano, měl bych pro vás jeden hudební tip, který jsem objevil při svých toulkách podzemím. Polští ZARROT, kapela, kterou jsem vůbec neznal. Nejdříve mě zaujal obal, který ve mě evokoval každodenní ranní cestu do práce. Měl jsem ve sluchátkách nové album "Where Aeons Have Been Lost" a nějak podvědomě jsem cítil, že apokalypsa je opravdu velmi blízko.
Pokud jste přežraní stále stejných death metalových kapel, tak zkuste novinku od ZARROT jako já. Je atmosférická, naléhavá, melodická a chladná jako ráno v ulicích plných smogu. Nevím, jak se to stane, že mě nějaká hudba osloví. Co ale moc dobře vím je, že si mě ihned tihle polští maniaci získali na svou stranu. Dokáží totiž napsat skladby, které jsou velmi podmanivé, jsou pečlivě vystavěné a nenudil jsem se ani chvilku. Cítím z nich takovou zvláštní melancholii, jako mívají některé kapely na severu. Jasně, některé skladby jsou možná až moc dlouhé a rozvláčné, ale abych pravdu přiznal, vůbec mi to nevadí. Naopak, desku jsem nejvíce ocenil jak při dlouhých toulkách v lesích nad městem (dodnes před sebou vidím mrtvá zvířata, která byla otrávena toxickým odpadem), tak při četbě starých dystopických sci-fi knih. Je začátek zimy a všude je šero a brzy se stmívá. Dokonce i na hřbitovech je prázdno. V těchto dnech vynikne album nejvíce. Líbí se mi i zvuk, který je čistý, křišťálový, bolestivý. Mám to takhle rád, jsem ve zvláštním, těžko vysvětlitelném stavu. Ne, tohle není žádná povrchní hudba, tady se jde do hloubky. Kdo si všimne mladého sebevraha? Když se na něj podíváte z venku, vypadá šťastný. Má všechno, co si může přát. Přesto něco hledá, možná sám sebe, dokonalý svět, který neexistuje. Dost ale bylo filozofických úvah, nechme raději mluvit muziku. Za mě osobně se debut "Where Aeons Have Been Lost" opravdu povedl. Zima bude ještě dlouhá a mlha v ulicích nás jen tak neopustí. Než ale zase uvidím světlo, budu poslouchat tuhle desku stále dál. Apokalyptický death metal, který rozdrásá do krve vaši duši i mysl!
Asphyx says:
I'm standing up above the city and I feel an emptiness inside me. The houses are covered in smog and the streets are dead. Everyone is sitting in front of screens. They died a long time ago. They wake up very early, they never see the light because they spend all their time in the factories. I get a full moon when I see another flock of dead birds. They have fallen to the ground, struck by another unknown disease. I wonder how much longer it will last. When will the end come? And will there be a new beginning? We don't need a nuclear bomb, we'll destroy ourselves. Gradually, from within. Yesterday, the power went off for the first time. Hundreds of suicides followed.
Do you also look to the future with fear? If so, I have a musical tip for you that I discovered on my underground wanderings. Polish ZARROT, a band I didn't know at all. What first caught my eye was the cover art, which evoked my daily morning commute to work. I had the new album "Where Aeons Have Been Lost" in my headphones and somehow subconsciously I felt that the apocalypse was very close indeed.
If you are a sucker for the same death metal bands, try the new one from ZARROT like me. It's atmospheric, urgent, melodic and as cold as a morning in the smog-filled streets. I don't know how it happens that some music appeals to me. But what I do know is that these Polish maniacs won me over immediately. Because they can write songs that are very captivating, they are carefully constructed and I wasn't bored for a moment. I can feel a kind of strange melancholy from them, like some bands in the North have. Sure, some of the songs may be too long and drawn out, but to be honest, I don't mind that at all. On the contrary, I appreciated the album the most both during long wanderings in the woods above the city (I still see dead animals in front of me that were poisoned by toxic waste) and while reading old dystopian sci-fi books. It's the beginning of winter and it's dark everywhere, and soon it will be dark. Even the cemeteries are empty. These days the album stands out the most. I also like the sound, which is clear, crystal, painful. I like it that way, I'm in a strange, hard-to-explain state. No, this isn't superficial music, there's a lot of depth going on here. Who's gonna notice a young suicide? If you look at him from the outside, he looks happy. He's got everything he could want. Yet he's looking for something, maybe himself, a perfect world that doesn't exist. But enough philosophical musings, let the music do the talking. For me personally, the debut "Where Aeons Have Been Lost" was a real success. The winter will be long and the fog in the streets will not leave us easily. But until I see the light again, I'll keep listening to this record. Apocalyptic death metal that will rip your mind and soul to shreds!
Tracklist:
01. Soul Gem (01:46)
02. Where Aeons Have Been Lost (03:24)
03. Cleansing (05:16)
04. A Psalm for Derelict Earth (03:42)
05. 腸流し (04:03)
06. The Suffering of Existence (05:00)
07. Mark of the Damned (07:15)
band:
Faust - Vocals
Ñakaq - Guitars
Zapiexa - Guitars, bass, drum programming
