DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

Zobrazují se příspěvky se štítkem#thezombiecult. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkem#thezombiecult. Zobrazit všechny příspěvky

sobota 31. srpna 2024

Interview - MAUSOLEUM - The exhumation of the most rotten, darkest death metal!


Interview with death metal band from USA - MAUSOLEUM.

Answered Robert Yench (bass), thank you!

Recenze/review - MAUSOLEUM - Defiling the Decayed (2024):

Ave MAUSOLEUM! Greetings to the catacombs of Johnstown, in Pennsylvania! As I was preparing for this interview, I found all the albums I have from you over the weekend. I found out (and a friend confirmed it) that the first record that came through was "Cadaveric Displays of Ghoulish Ghastliness" from 2003. You know what's interesting? I haven't found a single weak record in your entire discography. How is that possible? Do you have a recipe for that? You've kept the bar of quality so high for so many years.

Thank you for the kind words! We're thrilled to hear that our music has made such an impact.
In terms of maintaining consistent quality, it really boils down to staying true to our passion and vision. We always aim to create music that is raw, intense, and authentic. We never settle
for anything that doesn't truly represent our sound. I believe that our dedication and love for what we do have helped us uphold a high standard across all our releases. I appreciate the compliment on the sound of *Defiling the Decayed*! We recorded the album a my own studio, which gave us the freedom to take our time and experiment with the sound. Our goal was to achieve a gritty, dense atmosphere that reflects our style, and by recording.


We had to wait 13 years for the last album, "Defiling the Decayed". You released it on Moribund Records and I must admit I was very impatient. Why did it take you so long? Was it money? Time?

Thirteen years is a long time, and I understand why fans were impatient. It means a lot that you stuck with us. The delay wasn’t due to any one factor; it was a mix of things, like life getting in the way, other projects, and wanting to make sure we delivered something we were genuinely proud of. We didn’t want to rush it. Time and resources definitely played a role, but ultimately, it was about making sure "Defiling the Decayed" was the album we wanted it to be. We’re grateful for the patience and support, and we hope the wait was worth it.

Anyway, the new CD "Defiling the Decayed" is out and immediately became one of my most played albums. Listening to it, you feel like you've stepped back in time to the 90s. It is excellent! How was it made? And how does MAUSOLEUM create new material?

I'm thrilled to hear that you're enjoying *Defiling the Decayed*! Our goal was to capture the raw, 90s vibe while still bringing a fresh perspective. Making the album was all about staying true to our roots. We invested a lot of time in refining the sound, and focused on the atmosphere and riffs that define our style. When we create new material, it typically begins with a riff or concept that captures the mood we want. We then add in drums, bass, and lyrics, layering them until it feels right. Our music is heavily inspired by horror, the occult, and the macabre, giving it a dark, eerie edge. It's a collaborative process, and we take our time to make sure each track is as strong as possible.


I always liked the sound of your albums. "Defiling the Decayed" is no exception. Where did you record? How did you achieve such a dusty and dense sound? Does it sound to me like it was recorded in analogue or am I wrong? Interestingly, I find the sound of the recording very similar to the previous album "Back from the Funeral" (2011). Do you have a lot of say in how the record should sound or do you leave it to the sound masters?

In-house, we were able to do just that. Although the album wasn't recorded in analog, we made every effort to capture the warm, organic feel characteristic of analog recordings. The intentional similarity in sound to *Back from the Funeral* was our way of maintaining continuity while also pushing things forward. I had a significant amount of control over the sound, from the recording process to the final mix, which allowed us to ensure that the album captured the vibe we were aiming for. It's all about striking the right balance between the heaviness and the atmosphere, and I believe we achieved that balance with this album.

I'm an old-school fan and I'm very big on record covers. "Defiling the Decayed" is signed as always by the excellent artist Rick Zesati. The motif is so cool to me that I put it on my desktop on my computer. Can you tell us how the motif relates to the music on the album? How did you guys get together and how did the cover for the album come about?

Playing in other bands definitely helps too— it gives each of us an outlet to explore different sounds and styles, which means that when we come back to MAUSOLEUM, we’re bringing fresh energy and ideas, but with a clear focus on what makes our music unique. It's great to hear that you appreciate the cover art so much! Rick Zesati has been a fantastic collaborator, and we're really proud of what he created for "Defiling the Decayed." The cove art is meant to visually represent the themes of decay, death, and the macabre that run throughout the album. It captures the sense of dread and unease that our music aims to evoke. We had never worked with Rick before, but I admired his style. So, when it came time to create the artwork for this album, he was a natural choice. We discussed the overall vibe and themes of the album with him, and he just ran with it, bringing those ideas to life in a way that perfectly complements the music. The decaying, ghastly imagery on the cover ties directly into the title and the lyrical content of the album, creating a cohesive experience for the listener. It’s dark, haunting, and it sets the stage for what you’re about to hear.


For a band that has been playing since 2001, you have a pretty stable lineup. That's not very common. Have you never had submarine sickness? Did you never change your mind about how your music should sound? You know, some people like blondes, some people like brunettes. Then all you need is a few more pointed words. You each play in other bands too, you're experienced musicians. Someone once wrote that a band is like a family. How are MAUSOLEUM?

You're right— it’s pretty rare for a band to maintain a stable lineup for as long as we have, especially in the extreme metal scene. But I think what’s kept us together is a shared vision and mutual respect. We all have our individual tastes and influences, and we bring those to the table, but at the core, we all understand what MAUSOLEUM is about. Of course, there have been times when we’ve had different ideas or opinions on the direction we should take, but we’ve always managed to find common ground. We’ve learned to communicate openly and honestly, which is key. If someone feels strongly about something, we talk it out and figure out how to incorporate that into what we’re doing without losing sight of the band’s essence. I’d say MAUSOLEUM is very much like a family. We’ve been through a lot together, both good and bad, and that’s only made us stronger. We respect each other’s creativity and contributions, and that’s what keeps the band going after all these years. But on the other hand, there’s a certain nostalgia for the days when people would sit down with an album, listen to it from start to finish, and really dive into the lyrics and the story being told.

Today's time is good in that we have the internet. I mean, as in what, but at least I can remotely watch your concerts. It's not the same, the sound on youtube is always so weird, but from all available information - you guys mainly perform only in small clubs? I'll be honest, I'd really like to see you live, but there's no place. You're not going on tour? I would imagine you, MASTER and maybe you can take AUTOPSY. It would be a dream come true. No, seriously - what about MAUSOLEUM and concerts? How about a trip to Europe with a stop in the Czech Republic?

We understand that the experience of watching a live show online is not the same as being there in person, but we're glad that our fans from around the world can still catch a glimpse of what we do, even if it's through a screen. We have mainly played in smaller clubs over the years. However, we are open to the idea of expanding our live presence. A tour with bands like MASTER and AUTOPSY would be incredible, and it's something we’d love to make happen. We've had some conversations about doing more shows, and Europe is definitely on our radar. The metal scene over there is amazing, and the Czech Republic, in particular, has a strong fan base that we'd love to connect with in person. Touring is a big commitment, and we want to make sure that when we do it, we’re bringing our best to the stage every night. We’re working on figuring out the logistics and timing, but rest assured, it’s something we’re aiming for. Keep an eye out for announcements—we’d love to make your dream of seeing us live a reality!


Just yesterday I was talking to a friend in a pub about how crazy everything has changed in the last few years. Everyone has the internet in their pocket, young people are more influenced by pictures and videos than music and lyrics. Nobody reads much, we agreed that a lot of things are more superficial. Maybe it's different in America, but here in the Czech Republic I encounter it every day. It's no different in music. How do you perceive the changes in society as a musician? We have a lot of new technology, recording studios are better equipped, ideas can be sent over the internet.

It's amazing to see how technology has evolved and reshaped society, especially in the way we consume and create music. The internet and smartphones have made everything more accessible, but they’ve also contributed to a shift in how people engage with art and culture. Music, which used to be an experience that required focus and attention, often feels like it's competing with endless streams of content. It's true that, in many cases, visuals have taken center stage, and the deep connection to lyrics or the narrative behind a song isn't as strong as it once was. As a musician, this shift can be both exciting and challenging. On one hand, new technology allows us to record, produce, and share music more easily than ever before. Collaborating with other artists across the world, or even just within the band, has become much simpler. You can send ideas back and forth instantly, which speeds up the creative process and opens up new possibilities. There's a depth and intimacy in that experience that’s harder to find now, with so much content being consumed in short bursts. The impact of this shift might be more pronounced in the Czech Republic, as you mentioned, but it’s something we see everywhere. Music still has the power to deeply connect with people, but it competes with so much more now. For us, it means focusing even more on creating something genuine and powerful, something that can cut through the noise. We’re committed to staying true to our roots, telling the stories we want to tell, and making music that resonates with those who are willing to take the time to listen.Ultimately, while society and technology have changed, the essence of what we do remains the same. We want to create something that lasts, something that people can come back to and find meaning in, whether they’re listening on vinyl, CD, or streaming it online. One of the best parts of the '90s was the sense of community among fans and bands. We often went to small clubs or underground venues to catch shows.

It's a different world, also in terms of labels, publishing houses. MAUSOLEUM are a band that for me is synonymous with underground death metal. We have bandcamp, youtube, labels can spread your music faster and it reaches more people. But you know, vinyl is vinyl, cassette and CD has its charm too. Have you had to change your approach to releasing your music in any way? Or are you still going old school and the new stuff leaves you cold?

The process of releasing music has changed significantly over the years, especially with the emergence of digital platforms like Bandcamp and YouTube, which make it easier to reach a larger audience. However, for a band like MAUSOLEUM, preserving their underground roots and traditional approach is essential. They still highly value physical formats such as vinyl, cassette, and CD because they offer a genuine connection to the music that digital formats cannot replicate. While they acknowledge the advantages of new technologies and platforms, they maintain their original mindset of prioritizing authenticity and staying true to their sound. While they are open to using modern tools, they haven't lost sight of what makes physical formats and their music special.

 

You started the band in 2001. But all of you were at one time at the beginning of something new. I love the old school of death. I like that it's so dirty, raw. What was the '90s and your beginnings like? Please reminisce for us. What bands did you like to go to, for example? Who were your role models? Feel free to add a funny story, I'm sure you have plenty of them.

The early 2000s were an awesome time for us, but in retrospect, the '90s were a formative period filled with raw energy and a sense of discovery. The underground death metal movement during that decade was incredibly vibrant and special. We were strongly influenced by bands that were pushing boundaries and defining the genre. Bands like Morbid Angel, Autopsy, and Entombed were huge inspirations for us. Their music had a gritty, unpolished quality that we loved and aspired to capture in our own sound. Trey Azagthoth from Morbid Angel and Chuck from Death were massive role models for us. Their technical prowess and innovative approach to death metal were both inspiring and intimidating.

I ask this question to every band and I'm really interested in your opinion. What does death metal mean to you? How would you define it? On MAUSOLEUM records you can hear a lot that you put everything into your music, that it is played with heart. As a fan I feel that way. So death metal means to you...?

For me, death metal is more than just a music genre; it’s a profound expression of raw emotion, intensity, and rebellion. At its core, death metal embodies a spirit of exploration and defiance, challenging conventions and pushing the boundaries of what music can be. Death metal represents a convergence of aggression and artistry. It involves channeling the darkest aspects of the human experience into a powerful and visceral form of expression. The music is often characterized by its complex structures, crushing riffs, and guttural vocals, all of which create a deeply immersive experience for both the musicians and the listeners. What sets Death Metal apart is its commitment to authenticity and integrity. It’s a genre where musicians pour their heart and soul into their craft, often exploring dark, macabre, and thought-provoking themes. For us in MAUSOLEUM, Death Metal is about staying true to our vision and delivering music that reflects our passion and dedication. When we create music, it’s not just about the technical aspects of the sonic brutality; it’s about conveying a genuine sense of emotion and intensity. We want our songs to resonate with listeners on a deeper level and evoke a visceral response that goes beyond just enjoying the music. In essence, death metal is a powerful means of artistic expression that allows us to explore and communicate the darker sides of existence with authenticity and passion. It’s about creating something intensely personal and universally impactful.

Finally, a classic but important question. What are MAUSOLEUM planning in the near future? Can we look forward to some new album from your kitchen? Alternatively, and I firmly believe in this, will we finally see you somewhere on a club tour in Europe?

We've got some awesome plans for MAUSOLEUM in the pipeline. First off, we're super focused on promoting our newest album, *Defiling the Decayed*, and taking it to the live stage. We're in the process of finalizing the details for a series of live shows, and we're even considering some appearances in Europe. We're really eager to feel the energy and enthusiasm of our European fans firsthand, so we're actively looking into opportunities to tour there. When it comes to new music, we're constantly writing and evolving. Though we don't have a solid timeline for a new album just yet, rest assured that we’re always working on new material.The creative process is ongoing, and we’re thrilled about the ideas and concepts we’re exploring for our future releases. Stay tuned for updates on upcoming shows and new music.

Thank you very much for the interview. I really appreciate it. I'm an old MAUSOLEUM fan and you actually made one of my dreams come true. I wish you a lot of sold out shows, let your fans rip your hands off with merchandise and I will be looking forward to more of your music. I hope to see you live as well. May your personal lives prosper as well. MAUSOLEUM RULES!

Thank you for your kind words and support! Your encouragement means a lot to us, and we're thrilled to have been able to help make your dream come true. We can't wait to see you at our shows and value our fans' enthusiasm. Thanks again for everything!

Recenze/review - MAUSOLEUM - Defiling the Decayed (2024):


---------------------------------------------------------------------------------------------------

Rozhovor - MAUSOLEUM - Exhumace toho nejshnilejšího, nejtemnějšího death metalu!


Rozhovor s death metalovou skupinou z USA - MAUSOLEUM.

Odpovídal Robert Yench (basa), děkujeme!

Recenze/review - MAUSOLEUM - Defiling the Decayed (2024):

Ave MAUSOLEUM! Zdravím do katakomb v Johnstown, v Pesylvánii! Když jsem se připravoval na tenhle rozhovor, tak jsem si o víkendu našel všechna alba, která od vás mám. Zjistil jsem (a kamarád mi to potvrdil), že první nahrávka, která se k nám dostala, tak byla „Cadaveric Displays of Ghoulish Ghastliness“ z roku 2003. Víš co je zajímavý? Já jsem v celé vaší diskografii nenašel jedinou slabou desku. Jak je to možný? Máte na to nějaký recept? Tolik let si držet tak vysoko laťku kvality.

Děkujeme za milá slova! Jsme nadšeni, že naše hudba má takový dopad. Co se týče udržení stálé kvality, je to opravdu o tom, že zůstáváme věrní naší vášni a vizi. Vždy se snažíme vytvářet hudbu, která je syrová, intenzivní a autentická. Nikdy se nespokojíme s něčím, co skutečně nereprezentuje náš zvuk. Věřím, že naše odhodlání a láska k tomu, co děláme, nám pomohly udržet vysoký standard napříč všemi našimi nahrávkami. Vážím si komplimentu na zvuk *Defiling the Decayed*! Album jsme nahrávali v mém vlastním studiu, což nám dalo svobodu dát si na čas a experimentovat se zvukem. Naším cílem bylo dosáhnout drsné, hutné atmosféry, která by odrážela náš styl, a to právě nahráváním.


Na poslední album „Defiling the Decayed“ jsme museli čekat dlouhých třináct let. Vydali jste jej u Moribund Records a musím přiznat, že už jsem byl hodně nedočkavý. Proč vám to trvalo tak dlouho? Byly důvodem peníze? Čas?

Třináct let je dlouhá doba a chápu, proč byli fanoušci netrpěliví. Hodně pro nás znamená, že jste s námi vydrželi. Zpoždění nebylo způsobeno jediným faktorem; byla to směsice věcí, jako je život, který se nám postavil do cesty, jiné projekty a touha ujistit se, že dodáme něco, na co budeme skutečně hrdí. Nechtěli jsme to uspěchat. Čas a zdroje určitě hrály roli, ale nakonec šlo o to, abychom se ujistili, že „Defiling the Decayed“ je takové album, jaké jsme chtěli, aby bylo. Jsme vděční za trpělivost a podporu a doufáme, že to čekání stálo za to.

Každopádně, nové CD „Defiling the Decayed“ je venku a ihned se zařadilo mezi má nejpřehrávanější alba. Člověk má při poslechu pocit, že se vrátil na časové ose do devadesátých let. Je vynikající! Jakým způsobem vznikalo? A jak vlastně tvoří MAUSOLEUM nový materiál?

Jsem nadšený, že se vám *Defiling the Decayed* líbí! Naším cílem bylo zachytit syrovou atmosféru 90. let a zároveň přinést nový pohled na věc. Při tvorbě alba šlo především o to, abychom zůstali věrní svým kořenům. Investovali jsme hodně času do zdokonalení zvuku a zaměřili se na atmosféru a riffy, které definují náš styl. Když vytváříme nový materiál, obvykle začínáme riffem nebo konceptem, který vystihuje náladu, kterou chceme. Pak přidáváme bicí, basu a texty a vrstvíme je tak dlouho, dokud se nám to nezdá správné. Naše hudba je silně inspirovaná hororem, okultismem a makabrózními prvky, což jí dodává temný, strašidelný nádech. Je to proces spolupráce a dáváme si na čas, abychom se ujistili, že každá skladba je co nejsilnější.


Mně se na vašich albech vždycky hrozně líbil zvuk. „Defiling the Decayed“ není výjimkou. Kde jste nahrávali? Jak jste docílili tak prašivého a hutného zvuku? Na mě to působí, jakoby se nahrávalo ještě analogově nebo se pletu? Zajímavé je, že mi zvuk nahrávky přijde hodně podobný jako u předchozí desky „Back from the Funeral“ (2011). Mluvíte hodně do toho, jak by měla deska znít nebo to necháváte na zvukových mistrech?

To se nám podařilo. Přestože album nebylo nahráno analogově, vynaložili jsme veškeré úsilí, abychom zachytili hřejivý, organický pocit charakteristický pro analogové nahrávky. Záměrná podobnost zvuku s deskou *Back from the Funeral* byla naším způsobem, jak zachovat kontinuitu a zároveň posunout věci kupředu. Nad zvukem jsem měl značnou kontrolu, od procesu nahrávání až po finální mix, což nám umožnilo zajistit, aby album zachytilo náladu, o kterou jsme usilovali. Jde o to najít správnou rovnováhu mezi těžkostí a atmosférou, a věřím, že na tomto albu jsme této rovnováhy dosáhli.

Jsem fanoušek ze staré školy a hodně si potrpím na obaly desek. Pod „Defiling the Decayed“ je podepsán jako vždy vynikající malíř Rick Zesati. Ten motiv je pro mě tak skvělý, že jsem si jej dal na plochu na počítači. Prozradíš nám, jak motiv souvisí s hudbou na albu? Jak jste se dali dohromady a jak cover pro album vznikal?

Hraní v jiných kapelách nám rozhodně také pomáhá - dává každému z nás možnost zkoumat různé zvuky a styly, což znamená, že když se vracíme do MAUSOLEUM, přinášíme novou energii a nápady, ale s jasným zaměřením na to, co dělá naši hudbu jedinečnou. Je skvělé slyšet, že tak oceňujete obal! Rick Zesati byl fantastický spolupracovník a my jsme opravdu hrdí na to, co vytvořil pro „Defiling the Decayed“. Obálka má vizuálně znázorňovat témata rozkladu, smrti a makabróznosti, která se prolínají celým albem. Vystihuje pocit strachu a znepokojení, který má naše hudba vyvolat. S Rickem jsme nikdy předtím nespolupracovali, ale obdivoval jsem jeho styl. Takže když přišel čas na vytvoření obalu pro toto album, byl přirozenou volbou. Probrali jsme s ním celkovou atmosféru a témata alba a on se s tím vypořádal a přivedl tyto nápady k životu způsobem, který dokonale doplňuje hudbu. Rozpadající se, strašidelné obrazy na obalu přímo navazují na název a textový obsah alba a vytvářejí pro posluchače ucelený zážitek. Je temný, strašidelný a připravuje půdu pro to, co uslyšíte.


Na to, že jako kapela hrajete již od roku 2001, máte poměrně stabilní sestavu. To nebývá příliš časté. To jste neměli nikdy ponorkovou nemoc? Nikdy se třeba nezměnil váš názor, jak by měla vaše hudba znít? Znáš to, někdo má radši blondýny, jiný černovlásky. Pak stačí pár ostřejších slov. Každý také hrajete i v jiných smečkách, jste zkušení muzikanti. Někdo někde kdysi napsal, že kapela je jako rodina. Jak jsou na tom MAUSOLEUM?

Máš pravdu - je docela vzácné, aby si kapela udržela stabilní sestavu tak dlouho jako my, obzvlášť na extrémní metalové scéně. Ale myslím, že nás drží pohromadě společná vize a vzájemný respekt. Každý z nás má svůj individuální vkus a vlivy, které přinášíme, ale v jádru všichni chápeme, o čem MAUSOLEUM jsou. Samozřejmě byly chvíle, kdy jsme měli odlišné představy nebo názory na to, jakým směrem bychom se měli ubírat, ale vždy jsme dokázali najít společnou řeč. Naučili jsme se otevřeně a upřímně komunikovat, což je klíčové. Když má někdo na něco silný názor, vyříkáme si to a vymyslíme, jak to začlenit do toho, co děláme, aniž bychom ztratili ze zřetele podstatu kapely. Řekl bych, že MAUSOLEUM je hodně jako rodina. Prošli jsme toho společně hodně, dobrého i zlého, a to nás jen posílilo. Navzájem si vážíme své kreativity a přínosu, a to je to, co kapelu po všech těch letech drží při životě. Ale na druhou stranu je tu určitá nostalgie po dobách, kdy si lidé sedli k albu, poslechli si ho od začátku do konce a opravdu se ponořili do textů a vyprávěného příběhu.

Dnešní doba je dobrá v tom, že máme internet. Tedy jak v čem, ale aspoň se můžu vzdáleně podívat na vaše koncerty. Sice to není ono, zvuk na youtube je pokaždé takový divný, ale podle všech dostupných informací - vy vystupujte hlavně jen v malých klubech? Napíšu to na rovinu, chtěl bych vás hrozně moc vidět naživo, ale není kde. Nechystáte se na turné? Dovedl bych si představit vás, MASTER a třeba můžete vzít ještě AUTOPSY. Splnil by se mi sen. Ne, teď vážně – co MAUSOLEUM a koncerty? Co bys řekl na výlet do Evropy se zastávkou u nás v Čechách?

Chápeme, že zážitek ze sledování živého vystoupení online není stejný jako osobní přítomnost, ale jsme rádi, že naši fanoušci z celého světa mohou i tak nahlédnout do naší práce, i když jen přes obrazovku. V průběhu let jsme hráli hlavně v menších klubech. Jsme však otevřeni myšlence rozšířit naši živou přítomnost. Turné s kapelami jako MASTER a AUTOPSY by bylo neuvěřitelné a rádi bychom ho uskutečnili. Vedli jsme nějaké rozhovory o dalších koncertech a Evropa je rozhodně v našem hledáčku. Tamní metalová scéna je úžasná a zejména Česká republika má silnou fanouškovskou základnu, se kterou bychom se rádi spojili osobně. Turné je velký závazek, a my si chceme být jistí, že když na něm vystupujeme, přinášíme každý večer na pódium to nejlepší, co v nás je. Pracujeme na tom, abychom vyřešili logistiku a načasování, ale buďte si jisti, že je to něco, o co usilujeme. Sledujte oznámení - rádi bychom vám splnili sen vidět nás naživo!


Zrovna včera jsem se bavil s kamarádem v hospodě, jak se za poslední roky šíleně všechno změnilo. Každý má internet v kapse, mladí jsou již víc ovlivněni obrázky a videem, než hudbou a texty. Nikdo moc nečte, shodli jsme se na tom, že je spousta věcí víc povrchní. Možná je to v Americe jinak, ale u nás v Čechách se s tím setkávám každý den. V hudbě to není jiné. Jak vnímáš změny ve společnosti ty, jako muzikant? Máme spoustu nových technologií, nahrávací studia jsou lépe vybavená, nápady se dají posílat po internetu.

Je úžasné sledovat, jak se technologie vyvíjejí a mění společnost, zejména ve způsobu, jakým konzumujeme a vytváříme hudbu. Díky internetu a chytrým telefonům je všechno dostupnější, ale přispěly také ke změně způsobu, jakým se lidé zabývají uměním a kulturou. Hudba, která dříve představovala zážitek vyžadující soustředění a pozornost, často působí, jako by soupeřila s nekonečnými proudy obsahu. Je pravda, že v mnoha případech se do popředí dostaly vizuální efekty a hluboký vztah k textu nebo příběhu, který se za písní skrývá, už není tak silný jako dřív. Pro hudebníka může být tento posun vzrušující i náročný. Na jedné straně nám nové technologie umožňují nahrávat, produkovat a sdílet hudbu snadněji než kdykoli předtím. Spolupráce s ostatními umělci po celém světě, nebo dokonce jen v rámci kapely, se stala mnohem jednodušší. Nápady si můžete okamžitě posílat tam a zpět, což urychluje tvůrčí proces a otevírá nové možnosti. V tomto zážitku je hloubka a intimita, kterou je dnes těžší najít, když se tolik obsahu konzumuje v krátkých dávkách. Dopad tohoto posunu je možná výraznější v České republice, jak js zmínil, ale je to něco, co vidíme všude. Hudba má stále sílu hluboce spojovat lidi, ale dnes jí konkuruje mnohem víc. Pro nás to znamená ještě více se soustředit na vytváření něčeho opravdového a silného, něčeho, co dokáže proniknout hlukem. Jsme odhodláni zůstat věrní svým kořenům, vyprávět příběhy, které chceme vyprávět, a dělat hudbu, která rezonuje s těmi, kdo jsou ochotni věnovat čas poslechu.“ Nakonec, i když se společnost a technologie změnily, podstata toho, co děláme, zůstává stejná. Chceme vytvářet něco, co přetrvá, něco, k čemu se lidé mohou vracet a v čem najdou smysl, ať už to poslouchají na vinylu, CD nebo streamují online. Jednou z nejlepších součástí 90. let byl pocit komunity mezi fanoušky a kapelami. Často jsme chodili na koncerty do malých klubů nebo undergroundových podniků.

Jiný je svět, i co se týká labelů, vydavatelství. MAUSOLEUM jsou kapelou, která je pro mě synonymem undergroundového death metalu. Máme bandcamp, youtube, labely mohou vaši hudbu šířit rychleji a dostane se k více lidem. Ale znáš to, vinyl je vinyl, kazeta a CD má také svoje kouzlo. Museli jste změnit nějak přístup k vydávání vaší hudby? Nebo jedete pořád postaru a novinky vás nechávají chladnými?

Proces vydávání hudby se v průběhu let výrazně změnil, zejména s příchodem digitálních platforem, jako je Bandcamp a YouTube, které usnadňují oslovení většího počtu posluchačů. Pro kapelu, jako je MAUSOLEUM, je však zachování undergroundových kořenů a tradičního přístupu zásadní. Stále si velmi cení fyzických formátů, jako jsou vinyl, kazeta a CD, protože nabízejí skutečné spojení s hudbou, které digitální formáty nedokážou zopakovat. I když uznávají výhody nových technologií a platforem, zachovávají si své původní smýšlení, které upřednostňuje autenticitu a věrnost jejich zvuku. I když jsou otevřeni používání moderních nástrojů, neztratili ze zřetele to, co dělá fyzické formáty a jejich hudbu výjimečnými.


Kapelu jste založili v roce 2001. Všichni jste ale kdysi stáli u začátku něčeho nového. Starou smrtící školu mám moc rád. Líbí se mi, že je taková špinavá, syrová. Jaká byla vlastně devadesátá léta a vaše začátky? Zavzpomínej pro nás prosím. Na které kapely jsi třeba rád chodil? Kdo byl tvým vzorem? Klidně můžeš přidat i nějakou veselou historku, určitě jich máš spoustu.

Začátek roku 2000 byl pro nás úžasným obdobím, ale když se ohlédneme zpět, 90. léta byla formativním obdobím plným syrové energie a pocitu objevování. Undergroundové deathmetalové hnutí bylo v té dekádě neuvěřitelně živé a výjimečné. Byli jsme silně ovlivněni kapelami, které posouvaly hranice a definovaly žánr. Kapely jako Morbid Angel, Autopsy a Entombed pro nás byly obrovskou inspirací. Jejich hudba měla drsnou, neuhlazenou kvalitu, kterou jsme milovali a kterou jsme se snažili zachytit v našem vlastním zvuku. Trey Azagthoth z Morbid Angel a Chuck z Death pro nás byli obrovskými vzory. Jejich technická zdatnost a inovativní přístup k death metalu nás inspirovaly a zároveň děsily.

Tuhle otázku dávám každé kapele a tvůj názor mě zajímavá opravdu hodně. Co pro tebe vlastně znamená death metal? Jak bys jej definoval? Na deskách MAUSOLEUM je hodně slyšet, že do své hudby dáváte všechno, že je zahraná srdcem. Jako fanoušek to tak vnímám. Death metal tedy pro tebe znamená…?

Death metal je pro mě víc než jen hudební žánr, je to hluboké vyjádření syrových emocí, intenzity a vzpoury. Ve své podstatě death metal ztělesňuje ducha objevování a vzdoru, zpochybňuje konvence a posouvá hranice toho, čím hudba může být. Death metal představuje sblížení agrese a umění. Zahrnuje usměrňování nejtemnějších aspektů lidské zkušenosti do silné a niterné formy vyjádření. Tato hudba se často vyznačuje složitými strukturami, drtivými riffy a hrdelními vokály, které vytvářejí hluboký zážitek pro hudebníky i posluchače. Death metal se odlišuje svým důrazem na autenticitu a integritu. Je to žánr, v němž hudebníci do svého řemesla vkládají srdce i duši a často zkoumají temná, makabrózní a myšlenkově podnětná témata. Pro nás v MAUSOLEUM je death metal o tom, abychom zůstali věrní své vizi a přinášeli hudbu, která odráží naši vášeň a odhodlání. Při tvorbě hudby nám nejde jen o technickou stránku zvukové brutality, ale o zprostředkování skutečného pocitu emocí a intenzity. Chceme, aby naše skladby rezonovaly s posluchači na hlubší úrovni a vyvolávaly niterné reakce, které přesahují pouhé vychutnávání hudby. Death metal je v podstatě mocný prostředek uměleckého vyjádření, který nám umožňuje zkoumat a sdělovat temné stránky existence s autenticitou a vášní. Jde o to vytvořit něco intenzivně osobního a univerzálně působivého.

Na závěr jeden klasický, ale důležitý dotaz. Co chystají MAUSOLEUM v nejbližší době? Můžeme se těšit na nějakou novou desku z vaší kuchyně? Případně, a pevně v to věřím, uvidíme vás konečně někde na klubovém turné v Evropě?

S MAUSOLEUM máme několik úžasných plánů. Především se soustředíme na propagaci našeho nejnovějšího alba *Defiling the Decayed* a jeho uvedení na koncertní pódia. Právě dokončujeme detaily série živých vystoupení, a dokonce zvažujeme nějaká vystoupení v Evropě. Opravdu toužíme po tom, abychom na vlastní kůži pocítili energii a nadšení našich evropských fanoušků, takže aktivně hledáme možnosti, jak tam vyrazit na turné. Co se týče nové hudby, neustále píšeme a vyvíjíme se. Ačkoli zatím nemáme pevný časový plán pro nové album, buďte si jisti, že na novém materiálu pracujeme neustále. tvůrčí proces probíhá a my jsme nadšeni nápady a koncepty, které zkoumáme pro naše budoucí desky. Zůstaňte naladěni na aktuální informace o nadcházejících koncertech a nové hudbě.

Děkuji moc za rozhovor. Moc si ho vážím. Jsem starý fanoušek MAUSOLEUM a vlastně si mi splnil jeden z mých snů. Přeji vám spoustu vyprodaných koncertů, ať vám fanoušci utrhají ruce s merchandise a budu se těšit další vaši hudbu. Snad vás uvidím i naživo. Ať se vám daří i v osobních životech. MAUSOLEUM RULES!

Děkujeme za vaše milá slova a podporu! Vaše podpora pro nás hodně znamená a jsme rádi, že jsme mohli pomoci splnit váš sen. Nemůžeme se dočkat, až vás uvidíme na našich koncertech, a vážíme si nadšení našich fanoušků. Ještě jednou za všechno děkujeme!

Recenze/review - MAUSOLEUM - Defiling the Decayed (2024):


---------------------------------------------------------------------------------------------------

úterý 13. srpna 2024

Recenze/review - MAUSOLEUM - Defiling the Decayed (2024)


MAUSOLEUM - Defiling the Decayed
CD 2024, Moribund Records

for english please scroll down

Ležela v rakvi dlouhých třináct let. Pamatuji si ještě, jak kdysi chodila temnými ulicemi a toužila po krvi. Nebylo jednoduché ji zabít. Musel být použit obrácený kříž, spousta zaříkávání a nakonec spalující oheň. Přesto přežila. Jen hibernovala v chladné kobce, v rohu prokletého hřbitova. Letos znovu vylezla ven. Odpadává jí maso od kostí a je hodně hladová. Je jen na vás, jestli se necháte chytit.

MAUSOLEUM jsou zpět! Pokud jste měli jejich zahnívající, prašivý death metal rádi, tak se pohodlně usaďte, vezměte do ruky svůj oblíbený rezavý nůž a zapněte play. Dostanete další porci mokvajícího masa. Zombie rituál může znovu začít. Stačí jen, abyste otevřeli svoji prokletou duši. 


Nové album "Defiling the Decayed" připomíná staré zranění, které začne znovu hnisat. Stačilo mi jen několik poslechů, abych byl chycen, aby do mě tihle tmáři znovu zasekli svůj dráp. MAUSOLEUM jsou zpět a mají velmi dobrou formu. Najednou se ocitnete ve starodávného hororu, posedíte u stolu s démony i Satanem, ochutnáte zkaženou krev. Skvěle napsané skladby evokují vzpomínky na smečky jako IMPETIGO, VITAL REMAINS, INCANTATION, AUTOPSY, ACID WITCH, FORNICATOR, CANNIBAL CORPSE, MORPHEUS DESCENDS, NECROPHAGIA, ENTOMBED, DISMA. Američané vás spoutají do černých pavučin nejen skvělými nápady, ale i masivním, prašivým zvukem (Mastered by Roland Rodas at Cavern of Echos Studios Toronto, production by Rob Yench at The Funeral Home in Johnstown, Pennsylvania). Fanoušky reálných pohřbů do země zaujme i motiv na obalu, který je krásně morbidně stylový - autorem je Rick Zesati (Sithlord). Zkrátka a dobře, pro nás, staré metalové psy, kteří přičuchli poprvé v extrémní muzice na konci osmdesátých let, je nová deska doslova povinností. Pokud vám přijde současný svět divný, umělý, neosobní a až příliš zahleděný do sebe, neváhejte ani chvilku. Tady, ve starých katakombách, se hraje ještě postaru, poctivě. MAUSOLEUM jsou zkušení hrobníci, na které je vždy spolehnutí. Stačí jenom za sebou zavřít dveře do márnice a zhasnout všechna světla. Ležela v rakvi dlouhých třináct let. Pamatuji si ještě, jak kdysi chodila temnými ulicemi a toužila po krvi. Nebylo jednoduché ji zabít. Musel být použitý obrácený kříž, spousta zaříkávání a nakonec spalující oheň. Přesto, nebo právě proto, přežila. Jen hibernovala v chladné kobce, v rohu prokletého hřbitova. Letos znovu vylezla ven. Odpadává jí maso od kostí a je hodně hladová. Je jen na vás, jestli se necháte chytit. Rakev je připravena! Exhumace toho nejshnilejšího, nejtemnějšího death metalu! Špínou nasáklá krev!


Asphyx says:

She was in a coffin for thirteen long years. I still remember how she used to walk the dark streets, thirsting for blood. It wasn't easy to kill her. It took an inverted cross, a lot of incantations and finally a burning fire. Yet she survived. She just hibernated in a cold dungeon in the corner of a cursed graveyard. This year, she came out again. Her flesh is falling off her bones and she's very hungry. It's up to you if you want to get caught.

MAUSOLEUM are back! If you liked their rotting, dusty death metal, sit back, pick up your favorite rusty knife and put it on play. You'll get another helping of oozing meat. The zombie ritual can begin again. All you have to do is open your damned soul.


The new album "Defiling the Decayed" is reminiscent of an old wound that will start to fester again. It only took a few listens for me to be caught, for these darkies to sink their claws into me again. MAUSOLEUM are back and in very good form. Suddenly you find yourself in an ancient horror movie, sitting at the table with demons and Satan, tasting corrupted blood. Well written songs evoke memories of packs like IMPETIGO, VITAL REMAINS, INCANTATION, AUTOPSY, ACID WITCH, FORNICATOR, CANNIBAL CORPSE, MORPHEUS DESCENDS, NECROPHAGIA, ENTOMBED, DISMA. The Americans will ensnare you in black webs not only with great ideas but also with a massive, mangy sound (Mastered by Roland Rodas at Cavern of Echos Studios Toronto, production by Rob Yench at The Funeral Home in Johnstown, Pennsylvania). Fans of real in-ground burials will also be intrigued by the motif on the cover, which is beautifully morbidly stylish - by Rick Zesati (Sithlord). In short, for us old metal dogs who first sniffed extreme music in the late eighties, the new record is literally a must. If you find the current world weird, artificial, impersonal and too self-absorbed, don't hesitate a moment. Here, in the old catacombs, they still play the old-fashioned, honest way. MAUSOLEUM are experienced gravediggers who can always be relied upon. All you have to do is close the morgue door behind you and turn off all the lights. She's been in a coffin for 13 years. I still remember how she used to walk the dark streets, thirsting for blood. It wasn't easy to kill her. There had to be an inverted cross, lots of incantations and finally a burning fire. Yet, or perhaps because of it, she survived. She just hibernated in a cold dungeon in the corner of a cursed graveyard. This year, she came out again. Her flesh is falling off her bones and she's very hungry. It's up to you if you want to get caught. The coffin is ready! The exhumation of the most rotten, darkest death metal! Dirt-soaked blood!



Tracklist:
01. Beyond The Cemetery Gates 
02. Nine Eternities In Doom 
03. Clawing The Lid Of The Coffin 
04. Curse Of The Tomb 
05. Catacombs Of Eternal Dread 
06. Gravefucked 07. Undead Dissection 
08. Torn Apart 
09. Defiling The Decayed



TWITTER