DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

Zobrazují se příspěvky se štítkem#symbolicfest. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkem#symbolicfest. Zobrazit všechny příspěvky

pátek 23. srpna 2024

Report, photos, video - BACK TO THE SYMBOLIC 2024 - GATES OF ISHTAR, MERCYLESS, IN PAIN, MORBITORY, SYMBTOMY, CUTTERRED FLESH - Tři Dvory u Kolína - 23. - 24. 8. 2024

Author of photos - Jakub Asphyx (https://twitter.com/deadlystormzine)


kompletní fotogalerie zde / all photos here:

Sedím jen tak u stolu a nasávám atmosféru. Už jsem potkal pár kamarádů a prohodil spoustu slov. Najednou, jakoby se všechno zastavilo. Možná i celá planeta (ať už kulatá nebo placatá). Stav beztíže, možná. Tohle jsou přesně ty momenty, proč do té roviny u Kolína pořád jezdím. Kapely, prostředí, lidé. Všichni si přijeli užít to co já, alespoň tak vypadají. Někdy přemýšlím, jací jsou fanoušci symbolického festivalu ve svých soukromých životech. Jsme tady, abychom se díky muzice, kterou milujeme, setkali, probrali život, vylezli ze svých ulit, z mnohdy těžkých osudů. Já si zkrátka nemůžu pomoc. Stále to cítím. Pradávná síla soudržnosti. Pospolitost, která se už skoro nikde nevidí. 

Poznámka autora - s většinou vystupujících máme u nás na stránkách rozhovory. Stačí dočíst report až do konce a dole pod článkem jsou odkazy.

Author's note - we have interviews with most of the performers on our website. Just read the report to the end and there are links below the article.

Možná nám mnohým kornatí tepny, máme problémy si udržet váhu, možná se z nás postupně stávají starci, co budou jednou křičet na mraky. Zatím ale můžeme. Píšu to dopředu, abych nezapomněl. Nebude to totiž dlouho trvat a budu asi opilý. Vzduchem ke mě doléhá smích. Ano, smích. No řekněte, kolikrát se za den od srdce zasmějete? Já se tlemil celý víkend. Byla to jízda od začátku do konce.

S koupí vstupenky jsem musel opět otálet. To víte, život je někdy pěkně těžký. Ale nepřijel jsem sem, abych si stěžoval. Nejsem přeci dnes tolik častý píčovač ani vysírač, kterých už je na koncertech taky někdy až příliš. Ne tak u Kolína. Byla to pohoda. Jako když si sednete na chalupě do křesla pod kaštan, díváte se do zeleného a čtete si oblíbenou knížku. A k tomu vám hraje kapela, co ji máte rádi.


Budeš čumět do blba nebo si dáš panáka? Vytrhne mě někdo z bohulibého rozjímání. Dám si, i když je normálně nepiju. Tady, tady je to jiné. Rodinné, osobní, příjemné prostředí. Možná ne dokonalé a děsně profesionální, ale o to víc pro moji maličkost přitažlivé. Vracím se k pivu a kamarádům, které tolik rád vidím. Kurva nedojímej se, bojuj, dokud popírači vesmíru nezakážou všechny globusy. 

Vyjel jsme v pátek ráno vlakem z Plzně, pak mě vzal z Prahy Míra. Nalehko, měl jsem slíbeno, že budu moci ulehnout jako Don Carleone na matračku. Vždycky se tu o mě hezky postarají. Vylezeme z auta a jako dva baseti se hrneme k výčepu. Nepijeme jako dámy s ohnutým malíčkem, padá to do nás jak Němci do krytu. Objímáme se s ostatními, jak to holky děláte, že vůbec nestárnete? 

Jdu pozdravit k Dášu, kterou jsem rok neviděl a už se mi stýskalo. A za mnou se objeví Bohouš, toho času alias Gary Holt z Exodus. Je to velký překvapení, známe se snad třicet let. Těším se na kapely, těším se, až se budu potácet nocí kolem rybníka, až mě bude bolet celý člověk. Jsem tu správně - ve správný čas na správném místě. Znovu otevírám náruč a nějaký čas zapomínáme i na to nejdůležitější, proč jsme přijeli - na muziku. Nechci se fakt dojímat, ne, možná ten střední věk, počátek andropauzy, nevím. Nazdar vy kluci slovenský, ahoj Moravo, čau Pražáci zapražený. Jak se všichni máte? 

Neviděli jsme se dlouho, jezdím jen na malé koncerty. Když je čas a možnost. Napadá mě taková blbost - tenhle reálnej svět je fakt o hodně lepší, než umělá monstra na instagramu. Musím to někomu říct, chci být vtipnej. Vybraná společnost kolem mě se zasměje a protože nálada je nadmíru dobrá, zajdu i na hudbu. Na tu jsem koneckonců přijel hlavně. Dejvy a jeho věrní mě stále umí nalákat. Já vím, moc nás už není, málokdo se zajímá o death metal cíleně, ale my to takhle zkrátka máme nastavené. Jsi srdcař? Pokud odpovídáš kladně, tak si musel být mezi námi. Pro tebe je taky tento report určen a sepsán. 


pátek/Friday - 23. 8. 2024

HADEM PRO MÉHO MUNGA - muzika zcela mimo můj záběr. Jen basa a bicí. Kapelu vidím pokaždé jen zde a opět jsem nadšený. Neznám lepší úvod, kluci mě naladili na tu správnou notu. Bylo to strhující, pestré, divoké i melancholické. Jak si jen račte přát. Odcházím nadšený. 



GLUTTONY - starodávná márnice byla otevřena s velkou energií i tlakem. Klasický smrtící kov ze severu, zahraný s morbidní elegancí starých mistrů. Lebky pukaly tlakem, kosti praskaly v divokých rytmech a já si zase jednou uvědomil, že moje srdce patří do devadesátých let minulého století a na sever. Skvělé vystoupení, u kterého tančily všechny zombie. The ancient mortuary was opened with great energy and pressure. Classic death metal from the north, played with the morbid elegance of the old masters. Skulls cracked with pressure, bones snapped in wild rhythms, and I realized once again that my heart belonged in the 1990s and up north. A great show that had all the zombies dancing.






FLESHLESS - jsem už nějaký čas neviděl. Je pro mě vždy velmi příjemné se znovu ujistit, že je death grindový mlýnek na maso velmi dobře seřízen a že je vše v nejlepším pořádku. Bylo to surové, maniakální a skvěle zahrané. Ostatně jako vždy.




SYMBTOMY - na žádném hřbitově v okolí Kolína jsem nikdy nebyl, ale moc dobře vím, jak to tam vypadá. Proběhla další z veřejných exhumací. Z pódia opět ztékaly nejen do starých pavučin zahalené melodie, ale i špína a smrad z dlouho nevětraných hrobů. Pánové a dáma jsou ve formě, kdy je na ně spolehnutí a pokaždé mě překvapí, jak jim to hezky sype. Buldozer, který odkryl další hromadné pohřebiště. I have never been to any cemetery in the vicinity of Kolín, but I know very well what it looks like. There's been another public exhumation. Not only the melodies wrapped in old cobwebs, but also the dirt and stench from the long unventilated graves were again flowing from the stage. The gentlemen and lady are in fine form where they can be relied upon and I'm always surprised at how nicely they pull it off. The bulldozer that uncovered another mass burial site. 




IN PAIN - tihle švédští prašiví psi hlídají vstup do záhrobí od roku 1992. A dělají to stále s takovým tím opravdovým nadšením, které se nelze naučit. Musíte jej mít v sobě. Představte si bestii, která spala dlouhé roky v plesnivých katakombách. Právě se probudila, vylezla na pódium a roztrhala nás na kusy. Mrazivé melodie, surový zvuk, žádné slitování. Old school, zahraný od srdce a s velkým nadšením a opravdovostí. Stál jsem uprostřed davu nemrtvých! These Swedish mangy dogs have been guarding the entrance to the beyond since 1992. And they still do it with a real enthusiasm that can't be taught. You have to have it in you. Imagine a beast that has slept for years in moldy catacombs. It just woke up and came on stage and tore us to pieces. Chilling melodies, raw sound, no mercy. Old school, played from the heart and with great passion and sincerity. I was standing in the middle of a crowd of the undead!







Už jsem asi blekota a jekota, ale rozhodně nejsem sám. Možná máme víc letokruhů jako stromy v alejích, ale pořád rádi pokecáme. Obcházím kamarády, seznamuji se s novými lidmi. Je to jako ve filmu Good bye Lenin, ve kterém se povedla vytvořit iluze starých dobrých časů. Na Symbolicu je to podobné. Zlatý devadesátý. Jasně, že je v tom kus nostalgie. No a co má jako bejt? My máme aspoň na co vzpomínat. Mladým zůstane jen imaginární otisk někde v cloudu. A tak se snažím, natřásám, nechce se mi spát, uondám sebe i všechny kolem mě. Padám na matračku jako zabitý, otáčím se na bok, protože jsem slíbil, že nebudu chrápat. Snad se tak nestalo. Nevím proč, ale zdá se mi o festivalu. Všimli jste si, že ze Symbolicu ještě není maškarní s maskami? Těžká noční filozofická úvaha. 


sobota/Saturday - 24. 8. 2024

Aby vás všechny husa kopla! Sotva stihnu vypít jednu limonádu a už je tu zase pivo a a panáky u kluků z Moravy, k tomu metal jako řemen a kopec srandy. Pak se přesunu k Janě a Zbynďovi, kteří mě také velmi příjemně pohostí. Moje každoroční předsevzetí, že se budu víc hlídat, bere opět za své. Ne, nemám napuchlé nohy, ani rozlámané tělo, u mě přichází únava až několik dní po akcích (a to jen v podobě dlouhého spánku). Sedím zase u stolu a navazuji pomalu na včerejší den. Musím udržovat hladinku v potřebné míře. Balancuji, abych nebyl ožralý a nebo nedej bože střízlivý. Není totiž nic horšího, než metalista abstinent narvaný informacemi z různých nekonečných podcastů. To by mi někdy jeblo. Uvolni se, dej si pivo, pohoda, žádnej stres. Ten zůstal za branou, někde v polích, se všemi těmi blbečky z facebooku, kteří nikdy nic neudělali, ale hubu mají plnou keců. Překonám lehký bolehlav a kostitřas a jsem zase v plné formě. Původně jsem vám chtěl napsat lehce kritickou zprávu o stavu českého undergroundu, ale neudělám to. Nechce se mi. Index debility je totiž poslední roky stejný, jako všude jinde a jedu je už tolik, že nemá cenu jej šířit ještě víc dál. Howgh. Zůstanu pozitivní, jak hippie na Woodstocku. Víte proč? Protože můžu a chci!

KLAN - znovu obnovená, mrtvou vodou politá kapela, na kterou jsem byl hodně zvědavý. Zklamání rozhodně nenastalo. Naopak, koncert byl povedený, předkládaný kov smrti ukovaný poctivě a s takovou tou samozřejmostí, kterou v sobě mají smečky, které věří ve svoji morbidní práci. Co dodat? Snad jen, doufám v nové album. Klasika, zahraná velmi uvěřitelně!




CUTTERRED FLESH - měl jsem pocit, že mě tihle brutalisté svázali, přikovali na zeď a celou dobu koncertu ze mě tahali vnitřnosti. Dostali se i do mé hlavy, způsobili tam pěknou spoušť, aby mě nakonec pohodili jako kus nepotřebného masa bokem. Zazněl nejen brutální death metal, ale i deathcoreové pasáže a lehká progresivita. Jako celek výborné. Jedna z našich nejlepších českých kapel současnosti. Bez debat! Bylo to hodně kruté, devastující a totálně masakrující! I had the feeling that these brutalists tied me up, pinned me to the wall and pulled my guts out of me for the whole concert. They even got inside my head, wreaked havoc there, and finally tossed me aside like a piece of useless meat. There was not only brutal death metal, but also deathcore passages and light progressiveness. As a whole excellent. One of our best Czech bands of today. No doubt! It was very cruel, devastating and totally massacring! 






GLOOM - chvilka temného oddechu s mlhavým odérem. Mám pro tuhle slovenskou gothic rockovou kapelu slabost. Rád si čtu ve svém pokoji a užívám si pochmurnou atmosféru, kterou dokáží vytvořit. Povedla se jim i u Kolína. Vlastně to pro mě ani nebyl koncert, spíše rozjímání, zamyšlení se. Stál jsem jen tak s pivem v ruce a nevnímal svět okolo. Nádhera, díky moc pánové! A moment of dark respite with a misty odour. I have a soft spot for this Slovak gothic rock band. I like to read in my room and enjoy the gloomy atmosphere they can create. They succeeded at Cologne as well. Actually it wasn't even a concert for me, more of a contemplation, a reflection. I just stood there with a beer in my hand and didn't notice the world around me. Wonderful, thank you very much, gentlemen!




TORTHARRY - těžkotonážní bombardér s nápisem Tortharry na boku přiletěl, vybombardoval bez varování celý festival a zase odletěl. Je až s podivem, jak jsou pánové stále silní ve svých základech, jak neztratili za všechny ty roky drive ani feeling. Naživo vždy dobří, zkušení bardi, bez kterých si vlastně ani nedovedu české festivaly představit. Rozkaz zněl jasně - vše zničit starým death metalem! Výsledek - spálená země!



MORBITORY - až jednou moje tělo opustí tento svět a rakev bude zajíždět do země, chtěl bych, aby mi podobné smečky hrály na pohřbu. Mám tenhle starodávný, pavučinami opředený death metal moc rád. Pro mě osobně se jednalo o jeden z nejlepších koncertů SYMBOLICU. Pánové přišli, zahráli první riff a já byl ztracen. V záhrobí, ve starých katakombách, mezi hroby, na kterých byly nápisy jak starých kontinentálních kapel, tak i těch severských. Byla to v podstatě dokonalá esence toho, co mám na stylu zvaném death metal tolik rád. Temné, chladné, surové. Old school death metal forever! When my body leaves this world one day and my coffin goes into the ground, I'd like to have a similar pack playing at my funeral. I love this ancient, spider-webbed death metal. For me personally, this was one of the best SYMBOLIC shows. The gentlemen came on, played the first riff and I was lost. In the beyond, in the old catacombs, amongst the graves that had inscriptions of both old continental bands and Nordic ones. It was basically the perfect essence of what I love so much about the style called death metal. Dark, cold, raw. Old school death metal forever!






MERCYLESS - na francouzské hrobníky jsem se těšil asi nejvíc. Už jsem je několikrát viděl a i historicky se u mě jedná o jednu ze srdcových kapel. Naposledy jsme se setkali v roce 2017 v Praze a již tehdy jsem si potvrdil, že tahle death thrash metalová legenda je stále ve skvělé formě. V sobotu to bylo ještě lepší. Ta atmosféra, která se vznášela kolem, během celého vystoupení, byla nakažlivá, podmanivá, neskutečně mrtvolná a chladná. Byl jsem na starodávném mystickém obřadu. Krvavý rituál, hudba, která se mi zadřela pod kůži i do podvědomí. Vynikající, opojné, hnilobné, totálně smrtící. Byl jsem proklet a moje tělo zůstalo bez duše. Absolutní kult! I was probably most looking forward to the French gravediggers. I've seen them a few times and historically they are one of my heart bands. The last time we met was in 2017 in Prague and already then I confirmed that this death thrash metal legend is still in great shape. On Saturday it was even better. The atmosphere that hovered around, throughout the whole show, was infectious, captivating, incredibly deadpan and chill. I was at an ancient mystical ceremony. A bloody ritual, music that dug under my skin and into my subconscious. Delicious, intoxicating, putrid, totally deadly. I was cursed and my body was left without a soul. An absolute cult!








GATES OF ISHTAR - jsou kapely, které se zapsaly do historie a stačilo jim vydat pouze tři alba. Z toho poslední v roce 1998. Takže kazety, MTV, doba mého mládí, nostalgie. Švédi znovu koncertují a jednalo se o první akci u nás v Čechách vůbec. Vlastně to byla povinnost nejen pro všechny pamětníky, ale také pro všechny, kteří to myslí s death metalem vážně. Já vlastně nemám moc co k jejich vystoupení dodat. Byl jsem až příliš pohlcen vzpomínkami. V hlavě mi vyskakovaly znovu skladby, které jsem jako mladý kluk drtil ve svém walkmanovi. Byl jsem hodně zvědavý, těšil jsem se moc a nakonec, když už se hrálo, tak jsem byl nadšený. Přiznávám, neubránil jsem se dojetí. Nemůžu za to. Je to i kus mého života. Severský death metal, ledový vichr z temných lesů, hudba, která mě rozdrásala do krve! Děkuji. There are bands that have made history and only had to release three albums. The last one in 1998. So cassettes, MTV, the days of my youth, nostalgia. The Swedes are performing again and it was the first ever event in the Czech Republic. Actually, it was a must not only for all those who remember, but also for all those who are serious about death metal. I don't really have much to say about their performance. I was too engrossed in memories. Songs that I used to crush in my walkman as a young boy popped up in my head again. I was very curious, I was looking forward to it a lot, and in the end, when it was played, I was excited. I admit, I couldn't help but be moved. I can't help it. It's a piece of my life, too. Nordic death metal, the icy blast from the dark forests, music that tore me to the blood! Thank you.








Kolem deváté večer jsem měl lehkou krizi, kterou bych přičítal skoro pěti desítkám let na mém hrbu. A tak se několikrát otřepu a ono to přejde. Pokaždé, když dohraje poslední vystupující, tak je mi tak nějak smutno. Jasně, opět jsem neviděl všechny, ani to nejde, ale vybral jsem si jich dost a po této stránce jsem velmi spokojený. Já už nepotřebuji zažít po sto padesáté stejnou kapelu. Rád objevuji, jsem spokojený, že je nejen death metal stále živý, vznikají nové smečky, pořád se něco děje. Narovnám záda a jdu opět korzovat, smát se. Jsem jak Oldřich Nový. Zavřete oči, odcházím. Těžko se to popisuje, to byste museli zažít. Byl takový kopec srandy, že jsem se chvílemi dusil smíchy - s Martinou, s Klabim, s Morbitory, s Dášou (snad jsem na někoho nezapomněl). Navíc, to byl smích upřímný. Od srdce, vy volové! A to se počítá nejvíc. Mám spoustu nepublikovatelných hlášek, černého humoru (který se z nějakého důvodu pomalu odevšad vytrácí). Nejsme žádní přizdisráči a šli jsme do toho naplno. A to dokonce tak, že jsem zas usnul během asi půl minuty. To je dar od boha a pivo. Dobrou. 


Prostředí - Na topole nad jezerem seděl vodník pod večerem: „Sviť, měsíčku, sviť, ať mi šije niť." Ano, pro mnohé je to jen kačák a stará budova, ale pro nás, co sem jezdíme už roky, zenová zahrada. 

Zvuk mi přišel v pořádku, organizace jako vždy na jedničku, návštěvnost velmi dobrá. Zastavme se ale na chvilku u jídla - je o mě všeobecně známo, že jsem mlsnej kocour. Nemůžu za to, jako malého mě rozmazlovaly babičky a tetičky. Ten ranní salát byl skvělej! A nejen on. Tak to vidíte, formální a důležité věci jen tak zběžně přeskočím, protože byly v pořádku a u pokrmů se zastavím, protože to byl food festival. Navíc s milou a hezkou obsluhou. 

Pivo Radegast - cajk!

Kritika - sedím tu doma, je pondělí odpoledne. Už proběhla moje základní údržba. A celou dobu marně přemýšlím, co bych festivalu vytkl? Prostě nevím, nemůžu na nic přijít. Sorry jako. Možná snad jen, odpoledne mi svítilo pod pódiem do obličeje slunce, večer a v noci zase světlomety. Pak nemaj bejt ty fotky mázlý, žejo. 

Poděkování - nejdřív bych rád poděkoval rodině, že jsem mohl vyrazit. Nebylo to lehké. Potom svému trenérovi, masérce, psychologovi...ne to už si dělám srandu. Nejsme na Oscarech. Tak jinak. Milý symbolický týme. Bylo mi opět velkou ctí. Víte, ono už to pro mě není jenom festival někde v polích u rybníka. Je to osobní a srdcová záležitost. Velká poklona před tím, jak to děláte. Jsme zkrátka jedné krve a moc si vážím toho, že jste mi opět přivezli super kapely (a že jsem se zase mohl takhle krásně a elegantně ožrat). Ať už si hubená nebo vegetarián, ať uctíváš Satana nebo velkého dýňáka, pokud jsme spolu pronesli pár milých slov, patří dík i tobě, můj milý kamaráde/ko. Zvláštní poděkování potom patří všem mým čtenářům. Jste skvělí. Pořád koukám jak vyoraná myš, kolik lidí dnes ještě čte. Ještě nejsme ztracení! 

Míro a Bohouši, vy dva plantážníci, nebýt vás, nebylo by to ono! Tohle byla opět zlatá sestava. Díky moc za vše. 

Odvezen do Prahy, přesedám na vlak na Plzeň. Usmívám se. Jsem mimo své tělo. Nevnímám vysírače a píčovače kolem sebe. Usmívám se a ještě tomu tak nějaký čas bude. Lázně Symbolic opět splnily svůj účel a já pokaždé, až mi bude ouvej, tak si na ně vzpomenu. Mějte se co nejlépe a děkuji moc za pozornost! 


about bands on DEADLY STORM ZINE:

GLUTTONY
Recenze/review - GLUTTONY - Cult of the Unborn (2018)

SYMBTOMY
Recenze/review - SYMBTOMY - DEMO#2

IN PAIN

CUTTERRED FLESH

GLOOM

MORBITORY

MERCYLESS


about SYMBOLIC on DEADLY STORM ZINE:










Author of photos - Jakub Asphyx (https://twitter.com/deadlystormzine)



---------------------------------------------------------------------------------------------------

pondělí 28. srpna 2023

Report, photos, video - BACK TO THE SYMBOLIC 2023 - SORCERY, VILE, OBSCENITY, BURIAL REMAINS, CORTEGE - Tři Dvory u Kolína - 25. 8. - 26. 8. 2023

Author of photos - Jakub Asphyx (https://twitter.com/deadlystormzine)


kompletní fotogalerie zde / all photos here:

Pokaždé, když vyrazím na Symbolic festival, připadám si jako Doctor Who. Nebude to dlouho trvat a mohl by mě ve filmu hrát třeba ten chlápek z reklamy na Prostenal. Ono já si dělám srandu, ale ty dva dny, kdy se vrátím po časové ose zpět, jsou pro mě vždycky tak skvělé, že mi vlhnou oči. A není to nedostatkem testosteronu. Člověk vypadne a vypne. Restartuje se. Pryč od pivních, kávových i hudebních hipsterů, od sebestředných, nepoužitelných sněhových vloček, daleko od elektrokoloběžek, pryč od uřvaných bezzubých průvodů.

Možná mi budou brzy holky říkat sweet dady, ale mě to nevadí (jmenuji se Troy McClure, možná mě znáte z internetu...). Snažím se stárnout s grácií a i když jsou pro mě poslední roky podobné akce spíše survival a boj o přežití, stále jsem ještě schopný kopnout do vrtule. Letos to nebylo vůbec lehké. Moji i manželky staří rodiče (takže jenom starosti), dva puberťáci v bytě (takže jenom starosti  a radosti) a k tomu nemoc mé drahé mě nutili zůstat doma. Rozum velel, nejezdi, ale srdce, ta stará mrcha, mě táhlo ke Kolínu. V pátek i v pondělí jsem si pro jistotu zařídil home office. Bolehlav se přeci jen lépe snáší v soukromí, než na poradách. Ale nepředbíhejme, rány si budu lízat určitě, ale to až potom. Viděl a cítil jsem v očích své milé, že mě má pořád ráda. Proto bych ji chtěl dnešní report věnovat. Neboj, to zvládneme, budu tu pro tebe do roztrhání těla. I po těch skoro třiceti letech, co jsme spolu.

V pátek ráno tedy datluji do klávesnice doma, ale jsem neklidný. Ten den byl pan Asphyx, alias Doctor Who, opravdu neklidný. Divně se kýval a přemýšlel, co zapomněl. Nakonec si nevzal skoro nic. Tělo je již trošku opotřebované, ale uvnitř pořád tepe srdce tulákovo. Jízdenky objednány, stan nemám, spacák taky ne. Nějak bylo, nějak bude. Jde mi hlavně o lidi, na které se hrozně moc těším. A samozřejmě o kapely. Mnohé z nich u nás ještě nehrály. Jsou podle mého gusta (SORCERY, VILE, OBSCENITY, BURIAL REMAINS, CORTEGE jsou pro mě povinnost). Žádné vidle, ani retro kastráti, ale poctivý death, thrash. Opláchnu si obličej, podívám se na sebe a řeknu nahlas. Ty vole, jestli to letos přežiju, tak potom už všechno.

Plzeňské nádraží je již zčásti krásně zrekonstruováno. A tak vypadá polehávající svoloč na lavičkách až bizarně. Poslouchám nové SORROW a INCANTATION a podupávám si do rytmu. Několika jedincům řeknu, že se s nima nechci bavit. Mám svých starostí dost. Nasednu do vlaku a kolem mě sedí samé dámy tak nějak v mém věku. Takže si docela rozumíme. Musím si sundat sluchátka, chtějí si povídat. Nakonec se shodneme, že bez myčky se nedá žít. Někne u Berouna najednou volá MIchal Kafe a hele vole, jedeš? Vezme mě autem. Řeknu ano a jsem hrozně rád, že ho vidím. Máme navigaci a přesto zabloudíme. A je to děsná sranda. 

Nadechnu se, nasaji atmosféru. Také to cítíte? Tu vůni luk a polí a ještě něco navíc? Co to jenom je? Jasně, je to skvělá nálada. Potkám prvního návštěvníka a začnu se smát. A tlemit se budu potom ještě týden, protože přátelé, Doctor Who je zpátky v době, kdy vyrůstal. Pohoda, klídek, pivko, metal, holky, metal, pivo, pohoda, bratia ze Slovenska s borovičkou (joj kokot, jak já vás mám rád)...hodím si bágl Michalovi do auta a plně se oddávám tomu, co mám nejraději. Pravému, poctivému metalu se vším, co k tomu patří. Tady mi nikdo neříká, že když nesbírám kazety, že jsem pokakaný prkýnko. Přitom jich mám v bednách tisíce. A kotoučák k tomu. 

Pátek 25. 08. 2023 

DYSANGELIUM - startuji spolu se starými známými. Kapela je v jiné sestavě, ale šlape jim to stále parádně. Zničující masakry se střídají s temnými vyhrávkami v podobě, ve které se hrávaly v dobách mého mládí. Je to old school jako řemen! Kluci podali jako vždy skvělý výkon a jejich vystoupení jsem jim bezezbytku věřil. Podepisuji vlastní krví a vychutnávám jedno z prvních piv!




SURGERY - Slováci jsou ve skvělé formě. Ostatně jako vždy, když je vidím někde naživo. Parádní přednes, spousta zkažené krve. Je kolem mě krásný letní den a nebo jsem ve studené pitevně? Hraje jim to pěkně, s radostí se pohupuji do rytmu. Jsem spokojený nejen s jejich hudební prezentací, ale i s celkovou atmosféru. Kolegovi říkám, kurva dobrý!



TYPHUS - jsou z Řecka a hrají takový ten starý, prašivý speed thrash metal. Je to nářez, masakr motorovou pilou. Navíc skladby nepostrádají takový ten klasický, tradiční smrad a odér. Připadám si jako v devadesátkách, jako v době, když jsem s muzikou začínal. Velmi dobře zahrané skladby, které mi pořádně nakopaly prdel. Skvělý koncert! Hroby byly otevřeny a zombie začaly tančit s námi! (Μεγάλη συναυλία! Οι τάφοι άνοιξαν και τα ζόμπι άρχισαν να χορεύουν μαζί μας!)



They're from Greece and play that old, dusty speed thrash metal. It's a blast, a chainsaw massacre. Plus the songs don't lack that classic, traditional stink and odor. I feel like I'm in my nineties, like when I started with music. Very well played songs that kicked my ass. Great gig! The graves were opened and the zombies started dancing with us!

SECTESY - pánové znají a ovládají pradávnou death metalovou formuli. Zaříkávání začalo a já si připadal jako uhranutý. Melodie, nářez, ale i určitá melancholie, která je jasným poznávacím znamením kapely. Bylo to jako vždy úchvatné, morbidní, chladné, démonické a mělo to opravdové chlupaté metalové koule! 



SORCERY - Paul Johansson a Ola Malmström táhnou káru plnou prašivých kostí již od počátku devadesátých let minulého století. Kult nad kulty, povinnost pro všechny opravdové fanoušky. Byl jsem nadšený už jenom z toho, že kapelu vidím. Splněný sen, kvůli kterým na Symbolic tolik rád jezdím. Starodávný temný a chladný švédský death metal. Zahraný od srdce. Koncert měl velký feeling a hořel jasným plamenem. Hergot, kurva jo! Byl jsem dojatý a má slova jsou tím hodně ovlivněná. Pánové to do nás nasypali a zachřestili pytlem plným kostí. Byl to obřad, rituál, dokonalá seance toho, co mám na severském smrtícím kovu tolik rád. Bylo mi velkou ctí a musel jsem kapele vyseknout poklonu. Palec nahoru dávám já i všechny zombie!

  





Paul Johansson and Ola Malmström have been pulling a cart full of dirty bones since the early 1990s. A cult of cults, a must for all true fans. I was excited just to see the band. A dream come true, which is why I love going to Symbolic so much. Ancient dark and cold Swedish death metal. Played from the heart. The concert had a great feeling and burned with a bright flame. Hell, fuck yeah! I was moved and my words are very much influenced by that. The gentlemen poured it into us and rattled a bag full of bones. It was a ceremony, a ritual, a perfect seance of what I love so much about the Nordic death metal. It was a great honor and I had to give the band a shout out. Thumbs up to me and all zombies!

VILE - další legenda, u které jsem sotva dýchal. Američané k nám přijeli naporcovat maso a ukázat nám, jak se hraje za oceánem. Začátky brutálního death metalu si pamatuji velmi dobře. Dokonce i to, jak jsem se mu zpočátku bránil. Jenže pak jsem kdysi slyšel právě VILE a začal se o tento styl zajímat více. Co vlastně ke koncertu napsat? Pařil jsem, křičel a řval a užíval si notoricky známé songy. Moje srdce hudebního fanouška málem prasklo radostí. Tohle byly starý, poctivý, smradlavý jatka. Málem mi vypadl mozek z hlavy. Neexistoval svět kolem mě, byl jsem jen já, muzika a parta patologů na pódiu, která si se mnou mohla dělat co chtěla. Když to vezmu kolem a kolem, tak se vlastně tenhle zážitek nedá moc popsat. Byl jsem mimo a všechny skladby si neskutečně užil! Tahle pitva se opravdu vydařila!

 





Another legend I could hardly breathe. The Americans had come to cut meat and show us how to play overseas. I remember the beginnings of brutal death metal very well. Even how I resisted it at first. But then I heard VILE once and became more interested in this style. What to write about the concert? I partied, screamed and roared and enjoyed the notorious songs. My music fan heart almost burst with joy. This was some old, honest-to-goodness, stinkin' slaughter. My brains nearly fell out. There was no world around me, there was just me, the music and a bunch of pathologists on stage who could do whatever they wanted with me. All in all, there's not really much to describe this experience. I was blown away and enjoyed all the songs immensely! This dissection was a real success!

Tak trošku se stydím být veselý, když je moje žena nemocná, ale na mě je toho taky hodně. Najednou, po všech těch pivech a emocích, co ke mě stékaly z pódia, jsem nasáklý energií. Já když mám opici, tak bych všechny objímal. Žiju rád a možná právě proto se na tyhle noční kalby pokaždé hrozně těším. Leju do sebe, co teče, tančím, křepčím, flirtuju i s klikou od dveří, protože je rodu ženského a všichni kolem mě to dělají také. Nad rybníkem se vznáší takový ten opar, co milují rybáři a mě připadá, že jsem v nebi. Já nechci žádnej obláček s útlocitnejma panama, já chci pivo a metal a lidi, co mám rád. Takže jsem fakt v nebi a vím, že nemám kde spát, ale protože na mě Duzl vždycky myslí, jsem uložen jako nějaký šlechtic. Přesto zaberu jen na pár hodin. Mě vám to vůbec nevadí, mám hubu od ucha k uchu a směju se i za svoji ženu, protože vím, že kdyby tu byla se mnou, tak by mě držela za ruku. Mě se o ní nakonec i zdá. Padnu za vlast a skrze sen mi zní, že mrtví milovat nemohou. 

Sobota 26. 08. 2023

Jestliže jsem byl včera šedovlasý elegán s jiskrou v oku a vtipný společník, ráno startuju pomalu, jako rezavá chrchlající vejtřaska. Hlavou se mi honí včerejší den. Halekám na pozdrav všem, se kterými jsem se potkal a otravuji u baru, protože chci pivo. Už to není jako zamlada, piju pomaleji, to si zase nemyslete, ale potřebuji si udržovat hladinku. Záměrně jsem nechtěl žádné ubytování, ani stan. Nezapomínejte, cestuji v čase, takhle jsme to dělávali s kamarády v devadesátkách. Prostě se odpoledne řeklo, jedem? A jelo se (sranda je, že dnes to úplně přesně dělá můj syn). Tak jsem zase tady, osvěžen a připraven pokračovat. Znáte to, umění stárnout je v tom, obklopovat se jen kamarády, kteří za to stojí. Je super, že u nás v Čechách máme stále festivaly, kde to žije. Vyvezou TOI TOI a já si na chvilku přeji, abych zemřel. Hergot, co jsem to všechno včera pil? Omlouvám se, není čas psát, už vstávají ti, kteří nejsou tak hloupí jako já a jezdí ve skupinách, mají stany a nebo složili hlavu v nějakém pensionu. Jaká byla noc, ptá se mě někdo? Usměju se a nic neříkám. Já si užívám všechno. Už jenom ten pocit, že jsem se utrhl a mohl si zahalekat na kapely, co miluju, že jsem mohl tančit při měsíčku. První dvě piva mi tolik nejedou, ale pak se to spraví a už jsem zase ve svém živlu. Metal! 

CORTEGE - polští tmáři byli první kapelou, na kterou jsem se zašel v sobotu podívat. Jejich desky jsou častým hostem v mém přehrávači a bylo konečně na čase se přesvědčit, jak to pánům hraje naživo. Líbilo se mi to moc! Starý, temný death metal v americkém stylu s typickým polským feelingem. Věděl jsem, že se mi tahle smečka bude líbit, ale přesto jsem byl nadšený. Pánové odvedli poctivou hrobnickou práci. Exhumace starého smrtícího kovu se povedla na výbornou!

 



Polish Darkies were the first band I went to see on Saturday. Their albums are a frequent guest in my player and it was finally time to see how they play live. I liked it a lot! Old, dark death metal in American style with typical Polish feeling. I knew I was going to like this bunch, but I was excited nonetheless. The gentlemen did an honest grave digging job. The exhumation of the old death metal was excellent!

CONSECRATION - nesehnali bubeníka a tak se nemohli dostavit. Omluvili se a nahradili je THE BLACK MARY - death metal z Prahy. Bohužel, zrovna jsem se někde zakecal, tak jsem je propásl. 

MERCYLESS - nepřijeli, omluvili se a jako náhrada zahráli maďarští NEEDLESS - ti do nás nasypali thrash death i black metal. Kapelu vůbec neznám, ani jsem se nemohl dopředu nijak připravit, ale to co jsem slyšel, tak nebylo vůbec špatné. Pánové zkrátka odvedli velmi dobrou, zabijáckou práci! 

BURIAL REMAINS - už vám někdo někdy trhal nehty z prstů? Už vám někdo odstříhal víčka z očí? Pokud ne, tak si na tuhle smečku někam zajděte. Viděl jsem je poprvé v životě. Přitom spolu máme rozhovor a sleduji jejich tvorbu od úplných začátků. Kapela, poskládaná z holandské death metalové šlechty na nás zaútočila jako bestie z hlubin. Sežrali nás zaživa, smetli jako tsunami. Opět jsem byl mimo, jako to mám pokaždé, když se mi nějaká hudba hodně líbí. Málem mi popraskaly všechny kosti v těle. Tlak, energie, chlad, temnota! A také spousta melodií, které se mi zadřely hluboko pod kůži. Absolutní nasazení, totální smršť!








Has anyone ever ripped your fingernails off? Has anyone ever cut the lids off your eyes? If not, go see this pack somewhere. First time I've ever seen them in my life. We've had interview, and I've been following their work since the beginning. A band made up of Dutch death metal royalty attacked us like a beast from the deep. We were eaten alive, swept away like a tsunami. I was out of it again, as I always am when I like a piece of music a lot. I nearly cracked every bone in my body. The pressure, the energy, the cold, the darkness! And also a lot of melodies that got deep under my skin. Absolute commitment, a total whirlwind!

SYMBTOMY - mají nově stejného vokalistu jako SECTESY (Martin Halma). Tím se rozdíly trošku stírají. To ale vůbec nevadí. Mám rád starý poctivý death metal a SYMBTOMY jsou jeho ukázkovým příkladem. Skvěle zahrané, s vlastním výrazem, se spoustou dobrých nápadů i odkazů na klasiky žánru. Jednou jsem někde napsal, že mám rád, když hrají srdcaři pro srdcaře a na tuhle partu maniaků to sedí perfektně. Koncert měl v sobě takovou tu těžko popsatelnou sílu! Zkrátka a dobře, dal jsem si další pivo a otevřeli jsme si k tomu několik starých rakví! Morbidní poezie ve své základní podobě!






OBSCENITY - proč mi to děláte? Tolik skvělých kapel po sobě, že člověk nemá skoro ani čas pokecat s kamarády! OBSCENITY jsou další akvizicí z devadesátých let minulého století, které pokaždé rád vidím. Navíc, tahle smečka nemá ve své diskografii ani jedno špatné album. Svoji pozici nám dokázali i u Kolína. To byla stará poctivá tortura, veřejná poprava, u které jsem cítil velkou radost ze živého hraní. Pánové to do nás nasypali pod tlakem. Málem jsem z té energie upadl. Jedná se o další srdcovku, o kapelu, kterou opravdu obdivuji. Připadal jsem si, jako bych potkal na ulici smečku vzteklých prašivých psů. Roztrhali mě na kusy svojí hudbou, nenechali mě ani chvilku v klidu. Bylo to devastující, morbidní, temné a bolestivé! Pro mě osobně jedno z nejlepších vystoupení celého festivalu. 







Why are you doing this to me? So many great bands in a row that you hardly have time to chat with your friends! OBSCENITY are another acquisition from the 90's that I love to see every time. Plus, this bunch doesn't have a bad album in their discography. They proved their position to us at Cologne. That was an old honest torture, a public execution, at which I felt great joy of playing live. The gentlemen poured it into us under pressure. I nearly fell over from the energy. This is another heartbreaker, a band I really admire. I felt like I'd met a pack of rabid mangy dogs on the street. They tore me apart with their music, never letting me rest for a moment. It was devastating, morbid, dark and painful! For me personally, one of the best performances of the whole festival.

SCHIZOPHRENIA - moje mise se blíží ke konci a už jsem fakt utahanej. Na tuhle partu jsem se moc těšil, ale pak vidím jen asi dva songy.

Lidé, kamarádi, setkávání: od pátka jsem byl v jednom kole. Asi jsem ani nestihl všechny obejít a pozdravit. Spousta nových tváří, občas jsem se rděl, to když jste naše stránky chválili. Klobouk dolů, v době, kdy má většina lidí problém pochopit novinové titulky, vy čtete. Vždycky jsem potom takový pokorný a chce se mi psát. Děkuji, moc si toho vážím!

Organizace, kapely: snad jenom v pátek večer jsem byl trošku zaskočený z front na pivo. Ono taky, hnedle ze začátku přišlo spousta lidí. Nevím kolik přesně, ale myslím, že mohou být pořadatelé spokojeni. Výběr kapel je pro mě vždy jedním z hlavních důvodů, proč sem jezdím. Letos byla sestava opravdu epesní. Navíc, jak pronesl jeden můj kamarád. Co se týká lidí, ty vole, tady na zmrda nenarazíš. To bych mu klidně podepsal. Možná to ale bude trošku i tím, že sem jezdí hlavně opravdoví fanoušci. Žádný pózy, ale jen pravý, poctivý metal!


Pivo, jídlo: pil jsem Radegast i Plzeň. Obojí v pohodě a cajku. Co se týká jídla, tak jsem na něj zase zapomněl. Ano, od pátka odpoledne, do sobotní půlnoci, jsem nejedl skoro nic. Jak to vydržím, se mě neptejte, sám to nevím. Kamarádi si ale pochvalovali. Vždycky si říkám, že jednou, až budu mít rozum a nebudu pít, tak se sem přijedu jenom přejíst. 

Zvuk: pro mě osobně žádný problém. Když se hrálo brutálně, bolelo to, když švédsky, tak chrastilo, když thrashově, tak řezalo. Za mě opravdu spokojenost. Navíc to nebylo přeřvaný, za což patří panu zvukaři a jeho partě velký dík. 

Počasí, živly, supercely, chcance, tlak a přetlak: pršelo, ale já tyhle věci moc nevnímám. Když je vedro, jdu do stínu, když na mě kape, tak se schovám. 

To furt vymýšlíte různý kraviny jako soutěže pro debily, reality show, ale teleport, to ne, co chátro? Jako značně opilý Doctor Who se musím dostat do Kolína. Zachrání mě opět můj anděl strážnej, Michal Kafe. Hodí nás zpátky do Prahy. Nojo, co s načatou nocí? Zajdeme do jídelny a navzdory všem výživovým poradcům jíme kolem jedné hodiny v noci svíčkovou. Přenocujeme v Hells Bells, kde do sebe lámeme piváky a kecáme o životě. Mým druhem v boji je Honza a já mu tímto ze srdce děkuji za společnost. Být sám, tak se asi už dávno válím někde na ulici s bezdomákama.

Cesty vlakem z koncertů by vydaly na knihu, tak to zkrátím. Několikrát jsem usnul, jednou se málem pozvracel (na záchodě byla černá krev) a pak vystoupil po dlouhé noci rozlámaný v Plzni. Když jsem přestupoval z tramvaje na tramvaj, koupil jsem nějaké pečivo k snídani. Pořád se usmívám. Myšlenky musím velmi rychle přehodit na realitu a fungovat, ale někde vzadu v mozku mi stále tepe Symbolic. Tenhle ročník byl pro mě asi nejnáročnější fyzicky, ale to přebolí. Tělo je jen schránka, i když důležitá. V nemocnici čekáme na doktora a asi vypadám blbě, protože chce vzít do ordinace mě. 

Prosím vás pěkně, zachovejte mi Symbolic, zakonzervujte jej přesně v podobě, v jaké je. Jsem ve věku, kdy toho máme všichni hrozně moc. Občas potřebujeme vypnout, revitalizovat mysl, odbourat se. Letos jsem si uvědomil, že bez tohohle fesťáku bych už asi v dnešní době nepřežil. Je pro mě oázou, lázněmi, snem, na který se těším každý rok. Vyšetření manželce dopadlo dobře a na nebi byly černý mraky. Na chvilku, jako nějaké znamení, vykouklo slunce. Naděje existuje. Díváme se dopředu a já se moc těším na další ročník. Díky za vše! Váš Doctor Who, alias Mr. Prostenal!

Author of photos - Jakub Asphyx (https://twitter.com/deadlystormzine)



about BANDS on DEADLY STORM ZINE:

SORCERY

Recenze/review - SORCERY - Necessary Excess of Violence (2019)

Recenze/review - SORCERY - Garden Of Bones (2016)




BURIAL REMAINS

Recenze/review - BURIAL REMAINS - Spawn of Chaos (2020)




-----------------------------------------------------------------------------------------------

about SYMBOLIC FEST OPEN AIR on DEADLY STORM ZINE:








---------------------------------------------------------------------------------------------------

TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine