Když teče krev - Stephen King
2021, Beta-Dobrovský
Všichni ten den stáli a mlčeli. Dívali se smutnýma očima do tmy. Brzké ráno v továrně, ve které pracuji a zástup lidí u píchaček. Začala válka. Nechápali jsme. Bál jsem se otevřít internet, bál jsem se sundat sluchátka z uší, protože někteří z našeho druhu jsou opravdu zlí. Ono to tak bývalo vždy, jenže dnešní doba je taková, že jsou víc slyšet. Díky telefonům, díky sociálním sítím. Bohužel. Ještě před lety by je někdo rozumnější poslal v hospodě do prdele a byl by klid. Doba se změnila, jen zlo je pořád stejné. Znovu a znovu si nachází nové cesty, jak škodit, ubližovat. Možná právě proto se uchyluji ke knihám čím dál častěji. Novou povídkovou knížku od Stephena Kinga jsem dostal jako dárek k vánocům. A musím rovnou napsat, že se mi moc líbí.
Přitom povídky nejsou zrovna útvar, který bych četl rád. Jenže King je King a i když občas slýchávám od zmlsaných čtenářů něco jiného, všechny čtyři příběhy si pamatuji a dokážu je stále odvyprávět. Hlavní myšlenky i nápady, zasazené do typického autorova světa, mě bavily, donutily k zamyšlení. Bylo pro mě hrozně příjemné sledovat volání do záhrobí, další pokračování s Hollyberry. Nějak jsem nezaznamenal, že by někdy spadl řetěz, že bych se nudil nebo nedej bože dostal rouhačskou myšlenku, že bych knihu odložil. Hrozně rád jsem se znovu a znovu zavíral se sluchátky na uších do své ulity. Ostřižený od války, utrpení, od debilních příspěvků známých, do kterých byste to nikdy neřekli. King má pořád nadhled, umí vystavět napínavé příběhy. Je to klasik, velký znalec lidských duší, jejich slabostí i bolesti.
Díval jsem se do tmy a přemýšlel jsem. Velmi brzy ráno, když byla ještě většina domů zahalena do černé, jsem kráčel ulicemi a v autobuse i tramvaji se mnou jely smutné obličeje, které se jindy smějou, nadávají na práci a vůbec v klidu žijí. Není mi příjemné vidět strach ve tvářích. Raději jsem rozevřel knihu a četl si. Bylo mi lépe v malém městečku v Maine. Jezdil jsem ve starých fordkách a přemýšlel, kdo z mých spolucestujících se živí strachem a bolestí. Ano, Holly tu byla se mnou a moje fantazie pracovala na plné obrátky. Stále a znovu musím obdivovat, s jakým zápalem a nadšením dokáže být King zajímavý, jak umí perfektně vykreslit postavy i jak zná reálie.
Svět se za poslední roky hodně změnil. Spousta lidí se odkopala a odhalila svoje stinné stránky. Možná právě proto si víc vážím těch normálních, hodných, opravdových. Nanic je přetvářka a klam, nanic jsou prázdná slova. Jak člověk stárne a je víc unavený, jsou pro něj chvíle pod lampičkou s knihou vonící novotou jedny z nejlepších, co poslední roky mám. Hýčkám si je jako vlastní děti a ženu. Myslím, že je to potřeba. Abychom přežili a nezbláznili se. Měl bych vlastně panu Kingovi poděkovat, protože mi znovu dodal ten úžasný pocit, že žiju. Nevím, vůbec netuším a ani si nechci představovat, co bude dál. Jedno vím ale jistě. Ke knihám jako je Když teče krev, se budu vždy rád vracet. Dodávají mi totiž sílu.
I odvrátil jsem zrak od knihy a viděl bolest. Nemusím do průvodu, nemusím mít vlaječku na profilu. Poslal jsem peníze a svou vlastní krev. Když totiž teče krev, tak to hodně bolí. Buďte silní! Děkuji za pozornost.
-------------------------------------------------------------------------------------
Čtyři dosud nepublikované povídky v souborném vydání, které v angličtině vyšlo v dubnu 2020, dostávají v éře světové pandemie nový rozměr.
Kromě očekávaných nadpřirozených hororových témat a nové pohledy na povahu zla jsou Kingovy příběhy podtrženy veskrze pozemskými strachy, jako jsou obavy z blížící se smrti. V jedné z povídek se Stephen King vrací ke svému oblíbenému hrdinovi – spisovateli, tentokrát neúspěšnému, a fanoušci předchozí „kingovky“ Outsider budou potěšeni návratem Holly Gibneyové ve třetí povídce.
---------------------------------------------------------------------------------------------------
sledujte nás na sociálních sítích - follow us on the social media:
instagram:
facebook:
.JPG)