PALE KING - We Are but Memories
CD 2022, Iron, Blood and Death Corporation
for english please scroll down
Jednou jsem četl o krásné mladé ženě, která svému muži dlouhé roky podávala jed. Postupně, pomalu. Dívala se jak trpí, pečovala o něj, hleděla do jeho postupně umírajících očí. Chodila i na na jeho hrob, truchlila a plakala tam. Vzpomněl jsem si na ní, když jsem poprvé slyšel nové album "We Are but Memories". Z něj je také cítit chlad i temné emoce. Hranice šílenství byly překročeny již podruhé a vy si můžete vychutnat šedivou, melancholickou náladu.
O PALE KING jsem již jednou psal (odkaz na recenzi předchozí nahrávky "Monolith Of The Malign" (2017) je dole pod článkem). Pánové a dáma pokračují ve své morbidní práci. Zahalí vás do černé, husté mlhy a přenesou na tichý hřbitov. Přidejte hlasitost a poslouchejte pozorně!
Jako bych se díval na dlouhé stíny toulající se močálem. Také cítíte ten chlad? Může za to mrazivý zvuk, démonický obal, ale hlavně nápady, kterých je na albu velké množství. Tvorba PALE KING je ovlivněna kapelami jako AMORPHIS, UNLEASHED, ROTTING CHRIST, SAMAEL, OPETH, AMON AMARTH. Vše je postaveno na melodiích. Ty vám proniknou pomalu do žil. Jako jed. Nahrávka chce čas, musí uzrát. Rozhodně nemusí zaujmout na poprvé ani na podruhé. Osobně se mi nejvíc osvědčil poslech v temné místnosti nebo při dlouhých procházkách podzimní přírodou. Album má v sobě zvláštní neklid, který se těžko popisuje, ale o to víc je přitažlivý. Je pro mě hrozně příjemné se toulat světem, uzavřený jenom v hudbě. "We Are but Memories" a padající listí. Zmrzlá cesta, šerosvit, hororová atmosféra. Tichý lesní hřbitov. Na jednom náhrobku je napsáno PALE KING. Dívám se do tmy a pod nohama mi křupou staré kosti. Tahle hudba je o smutných emocích, o dlouhých stínech, o strachu i naději, o dlouhém umírání. Máte jen dvě možnosti. Buď si ji pořádně užít a nebo jít pryč. Nic jiného neexistuje. Pokud si někdy připadáte osamocení uprostřed davu, asi víte, o čem píšu. Další slova jsou myslím zbytečná. Lepší je poslouchat. Mlhavý, krvavý death metalový přízrak!
Asphyx says:
I once read about a beautiful young woman who had been giving her husband poison for years. Gradually, slowly. Watching him suffer, caring for him, looking into his gradually dying eyes. She even went to his grave, mourned and wept there. I thought of her when I first heard the new album "We Are but Memories". It also reeks of coldness and dark emotions. The boundaries of madness have been crossed for the second time and you can enjoy the grey, melancholic mood.
I have already written about PALE KING once before (the link to the review of the previous release "Monolith Of The Malign" (2017) is at the bottom of the article). The lords and ladies continue their morbid work. They envelop you in a black, thick fog and transport you to a silent graveyard. Turn up the volume and listen closely!
It's like looking at long shadows wandering through a swamp. Do you feel the chill, too? It's because of the chilling sound, the demonic cover, but mostly the ideas, which are in abundance on the album. PALE KING's work is influenced by bands like AMORPHIS, UNLEASHED, ROTTING CHRIST, SAMAEL, OPETH, AMON AMARTH. They will slowly penetrate your veins. Like poison. A record takes time to mature. It definitely doesn't have to impress the first time or the second time. Personally, I found it most useful to listen to it in a dark room or on long walks in the autumn countryside. The album has a strange restlessness about it that is hard to describe, but all the more appealing for that. I find it terribly pleasant to wander the world, enclosed only in music. "We Are but Memories" and falling leaves. Frozen road, twilight, horror atmosphere. A silent forest graveyard. On one tombstone it says PALE KING. I look out into the darkness and old bones crunch under my feet. This music is about sad emotions, about long shadows, about fear and hope, about long dying. You only have two choices. Either enjoy it thoroughly or walk away. There's no other way. If you ever feel alone in the middle of a crowd, you probably know what I'm writing about. I think more words are unnecessary. Better to listen. A misty, bloody death metal phantom!
Recenze/review - PALE KING - Monolith Of The Malign (2017):
Tracklist:
01. We Are But Memories
02. The Weight Of Reality
03. The Last Farewell
04. Cursed
05. Drown
06. Under The Wings Of Solitude
07. A Spectral Display
08. Cold Shadow
Jonny Pettersson – Guitar and vocals
Håkan Stuvemark – Guitar (Solo’s)
Hannah Gill – Bass
Jon Rudin – Drums
.JPG)