DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

Zobrazují se příspěvky se štítkem#lik. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkem#lik. Zobrazit všechny příspěvky

pátek 14. dubna 2023

Report, photos, video - LIK, MASS WORSHIP - club Modrá Vopice, Prague - 13. 04. 2023

Author of photos - Jakub Asphyx (https://twitter.com/deadlystormzine)

kompletní fotogalerie zde / all photos here:

promoter:

club: 

Na budíku jsou přesně čtyři hodiny. Z telefonu mi hraje skladba Burning Again od Hypnos. Je čas vyrazit do práce. Podívám se z okna a v mlze spatřím první přízraky. Kdybyste vstávali brzy jako já, věděli byste, že Smrt můžete potkat na každém kroku. Seběhnu schody a už na mě koukají vypoulené oči čivav. Venčí je paní v županu s obrovským pytlíkem na hovna. Vypadají jako z množírny. Paní i psi. Kousek nedaleko tu nedávno zabil v bouřce strom mladou dívku. Stojím na zastávce a čekám na tramvaj. V tuhle nekřesťanskou hodinu nejezdí nikdo hezký. Všichni tak nějak divně čpí, nejvíce popeláři z Čisté Plzně, kteří mají montérky od odpadků. Jedu třicet minut, aspoň stihnu na třicet dní uspat spoustu svých "metalových přátel na facebooku". Sdílejí až příliš mnoho nenávisti.



Minu kolonii feťáků, polehávající mezi pomníky obětem první i druhé světové války. Některé lampy blikají, jiné nesvítí vůbec. Kolem parku vrahů a sebevrahů. Ano, našli tu už několikáté tělo. Musím ale dál, čeká mě kousek opuštěné ulice. Mám pocit, že na mě někdo sáhnul. Možná nějaký mrtvý. Otočím se a nikde nikdo. Na silnici sedí králík, kterého za chvilku přejede auto. Oklepu se, takový obyčejný den, mám v nohách 4,5 kilometru a to jsem ještě nezačal pracovat. Vzhůru ke světlým zítřkům. Z ubytoven vylézají zombie. Novodobí otroci. Najdu u cesty kondomy, krvavé kalhotky a obal od tatranky a moje fantazie opět pracuje na plné obrátky. Konečně v práci, konečně můžu budovat kapitalismus. Mám chvilku čas, tak si naladím nějakou hudbu do sluchátek. Zapnu ANC, abych neslyšel, jak všichni nadávají na manželky, na drahotu, na svět. Po obědě mě ale začne svědit v žaludku. Dnes jedu na koncert. Změním stereotyp a hodlám si psychicky odpočinout. 



Švédští LIK jsou mojí oblíbenou kapelou, taková ta smečka, kterou prostě chcete podpořit. Už jsem je viděl několikrát naživo a bavili mě, máme i společný rozhovor a několik recenzí. Odpíchnu si ve dvě a vezmu to přes lávku. Nedávno tu plavalo zohavené tělo bez hlavy. Špinavá řeka je ale tentokrát klidná (co asi jedly ryby, které loví rybáři?, napadne mě). Zato na hlaváku nevím, kam si stoupnout. Feťáků je tu víc než cestujících. Nasednu a celou cestu vypínám mozek. Před posunutým (měl být už loni) koncertem je potřeba si odpočinout. Občas mě jen vyruší dívka s velkým výstřihem, která sedí přede mnou a nutí mě přemýšlet, jestli se neustále fotí na Instagram nebo OnlyFans. Podle botoxu v hubě bych tipoval spíš to druhé. 


Do hospody jdeme s Mírou (kterému tímto děkuji za skvělou společnost) jen na chvilku. Na mě už jsou tyhle výlety i tak dost náročné. A to mě ještě zítra čeká cesta do Jizerek a práce na jarní zahradě. Aspoň, že mám v pátek volno. V Praze jezdím tentokrát tramvají a jsem překvapen, že dneska nikde nikdo proti ničemu nedemonstruje. Zato potkám jednu partičku mladých heavy metalistů v elastických džínách. Snažím se je pozdravit, jakože jsme všichni metal, ale nemají čas. Neustále leští obrazovky svých telefonů. Jdu do kopce a říkám si, jestli to mám ještě za potřebí. Táhnout se takovou dálku, místo toho, abych si zalezl do kouta s knihou. Myslím, že stále mám. Zatím mě to baví. Usednu ke stolu a dám si pivko. Potkám pár dalších známých a najednou je mi tak nějak fajn, cítím, že to pořád dává smysl. 

Modrá Vopice je takový můj pevný bod ve vesmíru, kam se vždycky hrozně rád vracím. Je ale pravdou, že zlatá doba death metalu v těchto prostorech asi skončila. Sleduji bedlivě jejich stránky a promotéři už dávají spoustu koncertů jinam. Většinou tam, kam už je pro mě problém se dostat MHD a pak zpět na vlak. Ale co, aspoň ušetřím. Popíjím, pomalu se dostávám do nálady a konečně se mi nechce spát. V nohách mám už celkem osmnáct kilometrů. Metal je řehole, kdybyste nevěděli.

MASS WORSHIP - už jsem měl jednou tu čest. Kdysi, v roce 2020 před VADER. Kapelu si ale moc nepamatuji. Mě se tyhle do moderna hozený smečky všechny hrozně pletou. Jak jste si asi všimli, tak nemám misku nastřelenou v uchu, žádný cvočky, vruty, špendlíky, hmoždinky a ani jednu kérku s démonickým motivem. Tohle není muzika pro mě, tady se hraje pro fanoušky MESHUGGAH. Zazní sice i odkazy na AT THE GATES, takže vlastně dobrý, ale když mě tohle prostě nebaví. Zpěvák taky hrozně řve, jako kdyby ho na nože brali. A tak si udělám pár fotek a jdu se vyvětrat ven. Netrvá to dlouho a potkám všechny své vrstevníky a spolubojovníky. Kluci hrajou dobře, ale nejsme holt cílovka. 




LIK - my Češi o sobě rádi tvrdíme, že jsme národ muzikantů. A posloucháme Michala Davida. Ve Švédsku Michala Davida neznají a mají se také dobře. Možná i lépe. Protože hrají death metal. LIK možná vypadají na první poslech jako další retro smečka, ale nenechte se mýlit. Stojí za ní zkušení muzikanti, kteří moc dobře vědí jak na nás. V Praze to ve čtvrtek ve večerních hodinách opět dokázali. Zkrátka a jednoduše, předvedli vystoupení, které mi připomnělo dávné koncerty DISMEMBER. Drive, síla, rebelie, chřestění pytlem plným kostí. Žádné zbytečnosti, žádné kompromisy. Jenom hudba pro staré veterány. Ale nejen pro ně. Zombie vylezly z děr a hrobů. A zatančily si s námi. Chytlavé melodie, tolik typické pro skupiny ze severu, poctivé, zemité nářezy, chorobami postižený vokál. Jakoby někdo odrhnul pavučiny z prašivé kostry. Nebudu si tu hrát na nějakého kritika, jsem jen obyčejným fanouškem. A jako takový jsem si vystoupení opravdu užil. Old school death metalová exhumace starých švédských hrobů!










LIK may look like another retro pack at first listen, but don't be fooled. It's backed by experienced musicians who know how to play us very well. They proved it again in Prague on Thursday evening. Simply put, they put on a performance that reminded me of DISMEMBER concerts of yore. Drive, power, rebellion, rattling a bag full of bones. No uselessness, no compromises. Just music for old veterans. But not only for them. Zombies crawled out of holes and graves. And they danced with us. Catchy melodies, so typical of northern bands, honest, earthy cuts, disease-stricken vocals. It's as if someone had brushed the cobwebs off a mangy skeleton. I'm not going to play critic here, I'm just an ordinary fan. And as such, I really enjoyed the show. Old school death metal exhumation of old Swedish graves!

Organizace - tady se budu opět opakovat. Na Obscure promotion je spolehnutí. Vše odsýpalo jak mělo a nezaznamenal jsem žádný problém. Nutno si ale uvědomit, že jsem veskrze pozitivní člověk. Ne vážně, spokojenost. A za brzký konec velké díky! Vlak jsem díky tomu stihl hezky bez stresu.

Zvuk - za mě bez připomínek.  

Návštěvnost - bylo narváno. Plný klub, že se čekalo dlouho i na pivo. Na hraně kapacity, možná i kousek za ní. 



Bylo příjemné vidět, že na LIK přijeli nejen staří harcovníci, ale i spousta mladých. Na tomhle místě vždy děkuji i svým fanouškům. Je skvělé, že i v dnešní době ještě čtete. A to přesto, že jsem svoje působení na facebooku omezil na minimum (v rámci zachování zdravého rozumu). Moc si vašich milých slov vážím. Pokaždé mě to nabije do další "práce". Jak by řekly některé kamarádky mé dcery - lovískuju! Rád jsem vás zase všechny viděl. 

Žmoulám v ruce jízdenku na vlak. Mám ji i v aplikaci, ale jistota je jistota. Vylezu z tramvaje a vyhýbám se temným koutům. Čeká mě ještě dlouhá cesta zpět domů do Plzně. Už mě bolí nohy, chytré hodinky mi ukazují, že bych si měl odpočinout. Jenže na hlaváku v Praze si není kam sednout. A do vlaku mě nepustí. Uff, konečně! Jedu já, zahraniční dělníci a pár opilců. Zalezu si do kouta, pustím muziku a nechám mysl hibernovat. Hodina a půl, nějaké zpoždění, ale ne takové, abych nestihl noční spoj. Paní se o čivavy stará opravdu poctivě. Ňafají, když mě poznají a já sotva pletu nohama. Pytel na hovna je plný recyklovaných (znovu a stále dokola vyměšovaných) granulí - perpetum mobile, napadne mě. Kouknu na auto, občas tu obcházejí zloději. Lehnu si a cítím se jako před třiceti lety, když jsem jezdil na metal, akorát víc utahaný. Vyčistil jsem si hlavu, narušil stereotyp a všechno si zase pořádně užil. Už teď se těším na příště. Snad se utrhnu brzy. Ráno mě vzbudí budík zase ve čtyři, zapomněl jsem jej blbec vypnout. Dojdu si na záchod a nechám si zdát o těch nejkrásnějších zombie. Děkuji za pozornost a přeji vám co nejvíce světla do života. 

about LIK on DEADLY STORM ZINE: 

Recenze/review - LIK - Misanthropic Breed (2020)


about MASS WORSHIP on DEADLY STORM ZINE: 



Author of photos - Jakub Asphyx (https://twitter.com/deadlystormzine)

kompletní fotogalerie zde / all photos here:


------------------------------------------------------------------------------------------------------

TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine