Už jsem to nějaký čas cítil v kostech. Měl bych poděkovat všem padlým bohům. Zapálit svíce za to, že vše dopadlo dobře. Moc o svých soukromých věcech nepíšu, ale věřte mi, že poslední půlrok byl završením tří let, které byly velmi náročné. Ne, ze mě si dělat srandu, že jsem šedivý, nemůžete. Snažil jsem se být silný, stát manželce po boku a všechno s ní vydržet. Povedlo se. Zázraky se dějí a moderní lékařská věda dokáže divy. Jsem moc rád, že jsem nezůstal na všechno sám. Já potřebuji pro psaní klid, zázemí, jistotu, svůj kout, kam se můžu vracet. Vím moc dobře, že píšu postaru, vyrůstal jsem v době, kdy se to tak dělalo. Nejsem jako fanoušci s placatými čepicemi, co nezažili tištěné časopisy. Možná působím už jako Metuzalix, jako fosílie, co se občas moc vykecává, nesleduje moderní trendy a je určitě zkostnatělý. Jiný nebudu, ale to vy už dávno víte...
Jsem jako starý dinosaurus, jako ten, který plánuje koncerty dlouho dopředu, protože se vždycky připije a druhý den má kocovinu, bolí ho celé tělo a nadává si, proč se už na to nevybodne. Nojo, ale když ono to nejde. Když nemůžu a nikam se dlouho nedostanu, začnou mi koncerty chybět. Hodně si vybírám a LUCIFERICON jsem ještě neviděl. POWER FROM HELL také ne a protože mám obě kapely moc rád, nahlásil jsem si v pátek volno, koupil si vstupenku i jízdenky na vlak a někdy kolem čtvrté odpoledne jsem již do sebe ládoval jedno pivo za druhým (tentokrát s Jardou na Čerňáku, kterému tímto děkuji za skvělou společnost, byla to paráda!). Jasně, už to není jako kdysi, když nás jezdívalo na metal třeba padesát, ale zvykl jsem si. A vlastně to i chápu. Každý máme spoustu povinností, všechno se zdražilo, už jsme víc unavení. Zatím to ale jde. Možná mi už je padesát, ale takhle před koncertem jsem pořád ten vtipný mladík s jiskrou v oku. Aspoň si to myslím. Moc nežeru sám sebe, nemám takovej ten současnej, do sebe zahleděnej, feeling ze sociálních sítí, ale pořád dobrý.
A tak jsem se zase jednou snažil zastavit otáčení zeměkoule, zpomalit konec starých časů. Všechno se mění, ale jsou jistoty, kterých je možné se chytit. Mí kamarádi i kamarádky, kterým tímto moc děkuji. Mám tyhle rozplavby před koncerty moc rád, vždycky se ujistím, že nejsem na světě se svým pohledem na život sám, že jsou pořád někde dobré duše, které se umí usmívat. Díky vám jsem překonal spoustu překážek. Pokecáme, dopijeme a jdeme pomalu do klubu. Nebyl jsem tu již poměrně dlouho, ale vím, že bude vše v pořádku. A také je, přivítejte ztraceného syna domů. Pro mě je tahle dřevěná kůlna chrám se spoustou skvělých vzpomínek. Spoustu jsem si jich měl doplnit i tenhle večer. Mám náladu tak akorát, jsem blahosklonný a těším se na první rituál.
LUCIFERICON - jestli někdo umí svojí hudbou znázornit absolutní tmu, krvavou mlhu a pomalou smrt na oltáři, tak jsou to právě tihle Nizozemci. Ocitl jsem se mimo klub i naši dimenzi. Byl jsem na starém hřbitově, v hrobce padlého kněze. Zrovna jsme s kapelou exhumovali jeho rakev. Tohle byla přesná definice toho, co mám na death metalu tolik rád. Síla se zde potkávala s absolutní tmou, s takovým tím jedovatým zlem, které čeká ve stínu, aby vám prokouslo hrdlo. Pánové hráli velmi přesvědčivě a povedlo se jim mě vtáhnout do jejich nečisté hry. Pro mě osobně se jednalo o takový ten druh vystoupení, u kterého jsem se stal morbidním básníkem. Navíc jsem si splnil sen. Mám s kapelou i rozhovor a potvrdil jsem si tak i naživo, že tahle smečka, když se vydá na lov, tak po ní zůstává pěkně dlouhá krvavá stopa. Netuším, jestli jste si někdy četli ve starých okultních knihách, ale tenhle koncert měl v sobě úplně stejnou děsivou auru. Pod pódiem jsem byl já, doslova uhranutý, i zástup nemrtvých, kteří se kývali spokojeně do rytmu. Vynikající temný a zlovolný obřad!
If anyone can depict absolute darkness, bloody fog and slow death on the altar with their music, it is these Dutchmen. I found myself outside the club and our dimension. I was in an old cemetery, in the tomb of a fallen priest. We were just exhuming his coffin with the band. This was the very definition of what I love about death metal. Power meets absolute darkness, the kind of poisonous evil that waits in the shadows to bite your throat. The gentlemen played very convincingly and managed to draw me into their dirty game. For me personally, it was the kind of performance that made me a morbid poet. Moreover, I had fulfilled a dream. I got to interview the band as well, and it confirmed for me live that this pack, when they go hunting, leaves a pretty long trail of blood. I don't know if you've ever read about it in old occult books, but this show had the same eerie aura about it. There was me under the stage, literally mesmerized, and a crowd of undead swaying contentedly to the beat. A deliciously dark and sinister ceremony!
POWER FROM HELL - zákon akce a reakce funguje na sto procent. U těchto brazilských psů tomu tak alespoň bylo. Představte si hrobku, ve které dlouhé roky spí prokletí. Jednoho dne, léta páně 2025, ve čtvrtek 13. března, se rozhodli vrátit na svět, aby nás spálili na popel. Brazilcům se to povedlo na výbornou. Kombinace starosvětského blacku, thrashe, speedu, na mě fungovala od začátku do konce. Jestliže mi cestou na koncert hlavou vířila spousta vzpomínek, tak přibyly další. Tohle bylo jako se nechat zavřít spolu s VENOM, BULLDOZER, SODOM a VULCANO do starých plesnivých katakomb. Pánové mají metal v krvi a bylo to hodně znát. Vystoupení totiž působilo opravdově, upřímně, řezalo a bylo zahrané od srdce. Víka od rakví nadskakovala a kosti praskaly tlakem. Jednalo se o velmi přesvědčivý a skvěle zahraný výlet do časů, kdy se hudba posílala poštou na kazetách. Moc nevím, co dodat, zážitek to byl totiž nepřenositelný. Měl jsem pocit, že mě muzika řeže hluboko ve vnitřnostech i v hlavě. Absolutní black/thrash/speed metalové tsunami!
The law of action and reaction works 100%. At least it was so with these Brazilian dogs. Imagine a tomb where a curse has been sleeping for years. One day, in the summer of our Lord 2025, on Thursday, March 13, they decided to return to the world to burn us to ashes. The Brazilians have succeeded admirably. The combination of old world black rock, thrash, speed, worked for me from start to finish. If I had a lot of memories swirling around in my head on the way to the concert, more were added. This was like being locked in the moldy old catacombs with VENOM, BULLDOZER, SODOM and VULCANO. The gentlemen have metal in their blood and it was very evident. The performance felt real, sincere, cutting and was played from the heart. The coffin lids were bouncing and the bones were cracking with pressure. It was a very convincing and well played trip back to the days when music was sent by post on cassette tapes. I don't really know what to add, for the experience was non-transferable. I felt like the music was cutting deep into my guts and head. An absolute black/thrash/speed metal tsunami!
Zvuk byl v pořádku, organizace také a co se týká návštěvnosti, tak začínám mít pocit, že chodím už jen na koncerty, na které přijde něco kolem 30 - 40 lidí. No co, aspoň nebyly fronty na pivo.
To už je konec? Ptám se a pomalu se vracím z temnoty na zem do reality. Dám si ještě pivo a potom nasadím automat. Musím se nějak dostat na tramvaj, sednout na vlak, usnout, probudit se v Plzni a také chytit noční MHD. I když jsem sportovec celý svůj život a má fyzička je považována lékaři za velmi dobrou, takhle po padesátce je to docela výzva. Držím tempo, přemlouvám hlavu, aby neusnula. Jsem robot, co spustil program se souřadnicemi směrem přímo domů, do postele. Jsem moc rád, že jsem se přemluvil, abych vyrazil. Mám spoustu nových zážitků, budoucích vzpomínek. A také pocit, že nepatřím do starého železa. Navíc jsem moc rád, že jsem poděkoval všem padlým bohům a zapálil svíce za život. Jdu spát. Už fakt nemůžu. Moc vám děkuji za dlouhodobou přízeň. Bez vaší podpory by to nešlo. Každý, kdo hraje na nějaký nástroj, maluje obrazy nebo píše, to musí pro někoho dělat. Já mám to štěstí, že mí čtenáři jsou nejen věrní, ale je na ně i spoleh (navíc je vás čím dál tím víc). Načerpal jsem spoustu energie a síly do dalších dní! Díky moc všem za to!
MEAN MESSIAH vydají na jaře nové EP a zahájí letošní koncertní sezónu v Hells Bells v Praze
Prog-industrialisté MEAN MESSIAH vydají 28. března čtyřpísňové EP Re:Incarnations, které volně navazuje na jejich loňské, skvěle přijaté album, In Infinite Illusion. Na EP najdete dvě coververze a dvě reinkarnované verze skladeb z minulého alba. Prvním coverem je The Number of the Beast, kterou znáte od titánů Iron Maiden a druhým je pak skladba Kiss the Rain, původně od zpěvačky Billie Myers. Ty doplní remaky skladeb Ashes a Clouds z loňského alba. EP vyjde pouze na digitálních streamovacích službách, release fyzických nosičů není v plánu. K oběma coverům vyjdou na YouTube kanále MEAN MESSIAH videoklipy.
Hned další den po vydání EP, tedy 29. března se uskuteční Re:Incarnations Release Party v pražském klubu Hells Bells. Předprodej již probíhá přes SMSticket, počet vstupenek je limitován na 100 kusů a ke každé zakoupené vstupence obdržíte USB flash disk s EP Re:Incarnations a bonusovým materiálem! Koncert začíná ve 20 hodin a jako host se na pódiu objeví zpěvačka Viktorie Surmová z kapely Surma.
Tento report se celý zrodil v choré mysli autora a podoba zmiňovaných postav s reálnými je zcela náhodná. Příběh je inspirován událostmi, které se opravdu staly.
Chtěl bych být metalista z Wishe a mít triko Sabaton. Jednoho takového znám a tak trošku mu závidím. Chodí jich na koncerty stovky, mají tam moc hezký holky a pijou jenom ochucená piva. Slyšel jsem, že prý poslední dva měsíce letí hřebíčkový. Udělal bych si kérku s vikingským vzorem a nechal si narůst plnovous jako Krakonoš. Měl kamarády, co makají jako baristé nebo v barber shopu. Musí to být fajn. A nebo bych si nechal udělat retro džíny v elastickém stylu, narval je na sebe, zašel bych na trvalou a knírek by byl mým poznávacím znamením. Pařil bych na kapely, co hrají znovu vylouhované retro, způsobem, který mě nebaví. A taky bych měl spoustu kamarádek, co jsou hezký. Jenže to já ne, pořád si nedám říct. Prokletý kdysi death metalem, stále se snažím držet prapor hrdě vztyčený. Ještě doplním, myslím tím teď ten opravdový, surový smrtící kov, co jej hrají třeba právě BRUTALLY DECEASED, na které jsem v pátek vyrazil.
Žlába a jeho věrní nám vytvořili takovou velmi milou a pro místní, co nejsou metalisté z Wishe, zásadní lednovou tradici. Již několik let po sobě nám sem vozí do Plzně kapely, co tu normálně nehrají. Rakouští brutal death grindoví DISTASTE sice nejsou zrovna smečkou, kterou bych protáčel každý den ve svém přehrávači, ale poslechl jsem si ukázky dopředu a těšil se několik týdnů, abych splnil milou společenskou povinnost. Mám to sice teď rozlítané jako asi každý, kdo má mládí v prdeli a do důchodu daleko, ale to nic neměnilo na tom, že jsem napsal Gorovi email s jednoduchým textem. Jdeš? Odpověď byla kladná a tak jsem, moji milí přátelé, opět po měsíci vylezl ze své nory a oblečen jako starý, dávno přežitý poddruh metalisty v křiváku a martenech, jsem se nejdříve vydal do hospody U Ševců. Jakmile jsem sešel po schodech, na mé tváři se rozhostil úsměv připomínající vrata. Pivo jako křen, společnost, která sršela vtipem. No řekněte, co si víc můžu vlastně přát? Bylo to opět milé, příjemné a řehotal jsem se, až mi břich nadskakoval. Čas, ta neúprosná svině, se ale neúprosně a nekompromisně sunul kupředu. Chytré hodinky, které o nás ví víc, než vlastní matky, nás nesměle upozornily, že musíme jít. Rozevlátí a rozzáření, odtrženi od současného podivného světa a tak trošku zakonzervováni v nostalgických myšlenkách, jsme se vydali vstříc novým dobrodružstvím.
Tedy, další pivo, setkání s kamarády, se známými. Vtipné průpovídky, ale i pár smutných sdělení. O nemocech a smrti, jak dlouho to ještě potáhneme? Ptám se někdy, když vidím šeď a stříbro ve vlasech fanoušků, jako jsem já a mí spolubojovníci. Dost ale bylo vzpomínáni, na pódium leze první kapela. V Divadle pod Lampou bylo vždycky fajn a nejinak tomu bylo i ten památný lednový den.
LUDRA - death grindcore z Lovosic, nasáklý smogem a kyselými dešti. Pánové hráli od srdce, takovým tím uvěřitelným způsobem. Jednalo se o stylovku, která musela udělat dobře na zkažené duši každému, kdo má tento styl rád. Byl to masakr? Prosím pěkně byl. Osobně jsem si kapelu užil a proti jejich vivisekci nemám žádných námitek. Dobré to bylo. Amen!
BRUTALLY DECEASED - dobrý den, my jsme vám přivezli náklaďák plný kosti, hnisu, smradu, rozkládajících se kostí a také surového death metalu. Na téhle smečce se mi vždycky líbilo, že nastoupí na pódium, narve to do nás pod tlakem a odejde středem. Stalo se to i v pátek. Musím opět potvrdit, že je kapela stále, i přes poměrně časté změny v sestavě, ve velmi dobré formě. Řezalo to, pálilo to, hnilo to zevnitř. Švédsko se zde opět potkalo s Floridou a nejedno srdce opravdového death metalového fanouška bylo sevřeno chladem. Mám to takhle rád a proto dávám deset z deseti. Tahle smečka je na velmi dobré cestě se stát postupně legendou. Alespoň, co se týká žánru zvaného smrtící kov. Divoký, šílený masakr, který nám přelámal všechny kosti v těle! Hello, we brought you a truck full of bones, pus, stench, decomposing bones and also raw death metal. The thing I always liked about this pack is that they get on stage, shove it up our asses under pressure and walk off center. It happened again on Friday. I have to confirm once again that the band is still, despite quite frequent line-up changes, in very good shape. It was cutting, it was burning, it was rotting from the inside. Sweden met Florida again and many a heart of a true death metal fan was gripped with coldness. I like it that way and that's why I give it ten out of ten. This pack is well on their way to becoming legends over time. At least as far as the genre called death metal is concerned. A wild, crazy massacre that broke every bone in our bodies!
DISTASTE - každý, alespoň trošku osvícený fanoušek ví, že tahle kapela je složena ze samých zkušených muzikantů. Rakušané k nám přijeli, aby nás rozemleli na prach svým surovým grindcore brutal death metalem. Sypu si popel na hlavu, že neposlouchám jejich hudbu i doma. Naživo to totiž bylo zcela zabijácké. Připadal jsem si jako v nějakém hororovém filmu, ve kterém vás honí v katakombách démon s tváří vašeho "oblíbeného" politika. Spadl jsem do mlýnu na maso, byly mi vytrženy vnitřnosti a provedena lobotomie. A to všechno, prosím pěkně, pomocí ostrých riffů, divokých bicích a krutého vokálu. Odcházel jsem spokojen? Jasně že ano. Navíc jsem měl mozek propláchnutý kyselinou a myšlenky konečně srovnané. Na počátku byl chaos a potom DISTASTE. Velmi povedená trepanace lebky! Every, at least a little enlightened fan knows that this band is composed of experienced musicians. The Austrians came here to grind us to dust with their raw grindcore brutal death metal. I'm kicking myself for not listening to their music at home. Live it was absolutely killer. I felt like I was in some horror movie where you are chased in the catacombs by a demon with the face of your "favorite" politician. I fell into a meat grinder, had my guts ripped out and was lobotomized. And all this, please, with the help of sharp riffs, ferocious drums and harsh vocals. Did I leave satisfied? Of course I was. Plus, my brain had been flushed with acid and my thoughts were finally in order. There was chaos at the beginning and then DISTASTE. A very hilarious skull trepanation!
Návštěvnost byla tak akorát, organizace bez připomínek, stejně tak jako zvuk. Zkrátka a dobře, po formálních stránce to byl velmi vydařený večer. Navíc jsem potkal spoustu známých. A to prosím v reálu, naživo, z masa a kostí. Žádné imaginární zprávy. Za mě tedy velká spokojenost.
Hrdý na to, že to ještě všechno zvládnu, asi jako každý čerstvý padesátník, si dám ještě jedno pivo. Srkám jej hezky bokem a sleduji cvrkot kolem mě. Někdo je na plech, jiný už nepije nebo nemůže. Mám rád komunitu lidí kolem death metalu a grindcore. Oni sice někteří vypadají děsivě, ale když je necháte mluvit, tak zjistíte, že jsou to hrozně milí lidé. Copak o to, já to vím celý svůj život, ale co vy? Soudíte lidi podle vzhledu? Mě třeba nevadí žádná odrůda metalisty. Ať si každý poslouchá a vypadá jak chce. Když nebude šířit blbou náladu, nebude na mě machrovat a nutit mě, abych poslouchal Sabaton, jsem s každým v pohodě. Jdu na MHD a umírám touhou po spánku. Když si to vezmu kolem a kolem, tak vlastně ani moc nechci, aby se něco měnilo. Takhle mi to vyhovuje. Na podobné akce chodí jen stejně prokletí jako já a je to tak správně. U takto vznešených, filozofických úvah usínám spánkem všech spravedlivých. Mějte se hezky, užívejte života i hudby, dokud to jde a děkuji vám za pozornost!
O víkendu jsem spadl podruhé na chalupě ze střechy. Byl by to asi dobrý status na sociálních sítích, o kterým bych mohl dlouhé hodiny diskutovat s umělou inteligenci i ruskými chatboty, ale neudělal jsem to. Místo toho jsem si namazal záda opodeldokem a modlil se celý týden, abych byl v pátek v pořádku. No, nebyl jsem, ale pevně věřím v sílu piva, jako anestetika. Byl by hřích nevyrazit, když už je v Plzni taky nějaký ten death metal a ne pořád jen dokola retro thrash, přihřátej heavík a nebo pseudo black, na které se všude teď chodí.
Jako společnost postupně ztrácíme základní instinkty a tak je pro mě každý koncert důležitý pro udržení duševní rovnováhy. Jak říká jeden můj kamarád: "Když ti mrdá, jdi do lesa nebo na koncert. Přečti si dobrou knížku!". My to děláme. Metalisti jsou sice velmi konzervativní posluchači, ale mí kamarádi aspoň netrousí kolem sebe nekonečná moudra a statusy. Jsme generace, která až skončí, tak se už budou pít v hospodách jenom laté a pivní speciály z těch nejvzdálenějších garáží. Vím to, cítím to, už dávno nechci držet prst na tepu doby. Mám rád svý jistý a nevymýšlím znovu kolo. Takže sedím v pátek celý den vzpřímeně, abych nenamáhal záda. Nemažu se vonnými krémy, abych nesmrděl jak levná děvka. Místo toho si dám doma jeden rum a obléknu se do trika mých oblíbených japonských Defiled. Cestou v tramvaji píšu Gorovi jasný vzkaz. Bude metal! Bude pivo.
A tak zase po nějaké době sedíme v hospodě U Ševců, proplachujeme volátka a naší diskuzní skupinou je hospoda v klasickém stylu. Mezi nahýbáním z půllitrů si otíráme brady a vášnivě mluvíme o knihách, hudbě, o koncertech, co jsme zažili. Jen okrajově zmíníme, co nás trápí a co přináší život, protože jsme se dlouho neviděli a na rovinu - stejně neznám nic lepšího, než jen tak posedět, pokecat a pak jít na metal. Možná jsme šedivý, ale moc dobře víme, že kdysi nebyla tráva zelenější a holky kozatější. Každá doba má své a mladí to mají dneska hodně těžký. Koneckonců, sami jsme je vychovali a jdeme jim příkladem.
Když už máme náladu, přesuneme se do klubu. Ukážu u vstupu vstupenku, koupenou 14 dní dopředu. Vždycky to tak dělám. Pomáhá mi to v plánování volného času. Mým hrdinou není Láďa Hruška, ani Tomáš Flus, ale právě kapely, na které jsme zašli. Underground, podsvětí, dnes grindcore, death metal v jeho brutální podobě. Extrém, od kterého hlavně chci, aby mi vyčistil hlavu, abych byl daleko od nákupních center, od děsivého zpravodajství, od válek, od tupých dam s umělými pysky a pánů v upnutých tričkách. Nikdy jsem nešel s davem a jiné už to asi nebude. Jsem moc rád, že podobné koncerty ještě jsou. Zdravíme známé, jdeme ihned na bar, hladinka se musí udržovat. Už začínají? Ptám se a odpovědí je mi první hrábnutí do strun.
ANIME TORMENT - jsme neviděli. Respektive, přišli jsme přesně v moment, kdy končili. Na stránkách klubu bylo napsáno, že se začíná v půl sedmé. Nebyla to pravda, hrálo se už od šesti. Škoda.
INGROWING - až nám jednou všem narve do hlavy Elon Musk své čipy a budeme se ulicemi potácet ještě víc než dnes, až nastane totální apokalypsa a začne být člověk člověku vlkem, až budeme proklínat svoje rodiče a přestanou se rodit děti, tak bude znít éterem stále grindcore a death metal v podání INGROWING. Kapelu jsem neviděl už hodně dlouho a tak pro mě bylo jejich vystoupení takovým mrtvolně mokvajícím osvěžením. Nekompromisní, surová jízda od začátku do konce. Pánové s námi neměli žádné slitování a mě nezbývá než smeknou pomyslný skalp a poklonit se. Takových let na scéně a stále jsou jejich koncerty kulervoucí. Danke schön, pardálové!
When Elon Musk shoves his chips in all our heads and we all stagger through the streets even more than we do today, when the apocalypse comes and man becomes a wolf to man, when we curse our parents and stop having children, then grindcore and death metal will still be played by INGROWING. I hadn't seen the band in a long time, so their performance was such a deadening refresher for me. An uncompromising, raw ride from start to finish. The gentlemen had no mercy on us and I have no choice but to bow my imaginary scalp and take a bow. So many years on the scene and still their concerts are climactic. Danke schön, gentlemen!
ISACAARUM - mám s kapelou takový zvláštní vztah. Některé skladby mě baví opravdu hodně, jiné nikoliv. Tedy doma, z přehrávače. Naživo to bylo úplně jiné. Kapela se po letech dala znovu dohromady, navíc zpěvák Chymus slavil padesátiny a křtilo se nové album (gratulujeme, barde!). Bylo vidět i slyšet, že si to takhle black grindová legenda přijela užít. Vnímal jsem to celým svým tělem, ze kterého mi postupně odpadalo všechno maso od kostí. Navíc, kapela byla vždy úchylná takovým tím sympatickým způsobem. Nejinak tomu bylo i v Plzni. A tak jsem zase jednou stál, podupával si nohou, kýval se do rytmu a několikrát si i zařval z plných plic. Byl to nářez? Byl. Tedy, vše je v nejlepším pořádku.
I have this special relationship with the band. Some songs I really enjoy, others I don't. I mean, at home, from the record player. Live, it was completely different. The band reunited after many years, plus the singer Chymus celebrated his fiftieth birthday and a new album was christened (congratulations, bard!). You could see and hear that the black grind legends came to enjoy themselves like this. I felt it with my whole body, from which all the flesh was gradually falling off my bones. Plus, the band was always creepy in that sympathetic way. It was the same in Pilsen. And so I stood once again, stamping my feet, swaying to the rhythm and a few times even screaming at the top of my lungs. Was it a blast? It was. I mean, everything is fine.
CUTTERRED FLESH - Trepanace lebky byla provedena zkušeně a s elegancí starých patologů. Jeden ostrý riff střídal druhý a jednotlivé motivy se mi zadíraly hluboko do mozku. Poslední dvě desky jedu stále dokola, hlavně v práci, když už mám všeho plné zuby. Brutalita s jasným temným vzkazem a originálním otiskem. Skvělé nové album pokřtěno! Výlety do těch nejtemnějších zákoutí lidské mysli. Navíc, mezi muzikanty funguje vzájemná chemie, jsou sehraní jako dobře seřízený stroj na zabíjení. Samozřejmě promazaný krví a lidským tukem. Dejte mi někdo také skalpel, chtělo se mi zařvat. Celá veřejná pitva probíhala v surovém, drsném a mocném stylu. Jestli máte také svůj sklep plný tajemství, tak byste mi určitě dali za pravdu. Brutální death metal, který nás rozemlel na prach. Rovnou do hamburgerů. Vynikající!
The trepanation of the skull was performed with the skill and elegance of old pathologists. One sharp riff followed another and the individual motifs dug deep into my brain. I've been playing the last two records over and over again, especially at work when I'm fed up with everything. Brutality with a clear dark message and original imprint. Great new album christened! Trips into the darkest corners of the human mind. Plus, the chemistry between the musicians works, they're as in tune with each other as a well-tuned killing machine. Lubricated with blood and human fat, of course. Somebody get me a scalpel, I wanted to scream. The entire public autopsy was conducted in a raw, rough and powerful style. If you have a basement full of secrets, you'd agree with me. Brutal death metal that ground us to dust. Straight into hamburgers. Excellent!
NECROTTED - němečtí maniaci přišli, naladili své nástroje, postavili se do výchozích pozic a potom nás pověsili na zeď. Opravdu, jakoby mě někdo škrtil ve větru a odřezával mi pruhy kůže ze zad. Death metal, deathcore, vše ve velkém tlaku, s pořádnou porcí energie, se vztekem. Bylo to jako potkat smečku rozzuřených pitbulů, kteří už hodně dlouho nejedli. Vibrovaly mi všechny kosti v těle a mozek měl co dělat, aby nevyskočil z lebky ven. Ve vnitřnostech se usadila tíseň a užíval jsem si jednotlivé motivy. Vše bylo brutální, totálně zničující. Jako lavina, do které spadnete a rozdrtí vás na tisíc kousků. Německá mašina byla ve velmi dobré formě. Když skončila se svým zabíjením, měl jsem co dělat, abych zůstal na nohou. Absolutní masakr!
The German maniacs came in, tuned their instruments, got into position and then hung us on the wall. Really, it was like someone was strangling me in the wind and cutting strips of skin off my back. Death metal, deathcore, all high pressure, with a good dose of energy, with rage. It was like meeting a pack of angry pit bulls who hadn't eaten in a long time. All the bones in my body were vibrating and my brain was doing its best not to pop out of my skull. A heaviness settled in my gut and I enjoyed each motif. Everything was brutal, totally devastating. Like an avalanche you fall into and it crushes you into a thousand pieces. The German machine was in very good shape. By the time it was done killing, I had a lot to do to stay on my feet. Absolute carnage!
Mám dost a moje mysl je čistá a průzračně klidná jako vánek na ranním hřbitově. Jako lotosový květ, ve kterém sedí starý budhistický mnich. Dopiju, dojdu si na záchod a pak sleduji z nočního autobusu míhající se lampy, opilce, skupinky mladých hledajících jeden druhého, svůj protikus. Všechno kolem se mění a je těžké sledovat, být alespoň trošku v centru dění. Metal, na který chodíme, je dávno hlavně pro starý, ale nevadí mi to. Já si večer a všechny kapely neskutečně užil. Byla to zkrátka jízda od začátku do konce. Nezbývá, než poděkovat pořadatelům a všem, kteří mi tenhle zážitek zprostředkovali. Zvuk náležitě řezal, návštěvnost byla slušná a organizace v pořádku. Taky jsem potkal spoustu známých a udělal si nové. Tohle na sociálních sítích nezažijete, není-liž pravda.
Nic už mě nebolí, ke spánku uléhám očištěný. Ráno je to samozřejmě jiné. Bolehlav nebo záda? Přemýšlím, co mě trhá víc. Usedám k počítači, píšu tenhle článek a venku se hádají nějací mladí manželé o to, do jakého supermarketu pojedou. Dojde i na sprostá slova, na kurvy a debily. A tak mě napadá: "Když ti mrdá, jdi do lesa nebo na koncert. Přečti si dobrou knížku!" Děkuji vám za pozornost. Buďte silní a mějte slunce v duši a repráky pořádně nahlas!
CUTTERRED FLESH patří k nejstarším tělesům, které na tuzemské scéně máme. Kapela založená v Karlových Varech roku 2001 o sobě obzvlášť v posledních pěti letech dává hodně vědět a maká. Zintenzivněla koncertní činnost, hojně jezdí za hranice a na posledních dvou deskách krom většího zapojení melodií, atmosféry a techniky řádně zmodernizovala svůj sound. Především letošní povedená deska „Love at First Bite“, na níž karlovarští začali doslova psát vlastní pravidla hry, je toho důkazem.
Pětice totiž na novince do jinak rigidního brutal žánru vpravila spousta osvěžujícího a zapojila i progresivní myšlenky, takže ač CUTTERRED FLESH stále vyvijí tlak a drtí, zároveň jim v té brutalitě nechybí rozmanitost, která z nich dělá moderní deathmetalové těleso jdoucí s dobou.
A taková deska si samozřejmě žádá oficiální uvedení na trh, takže jste tímto zváni na dvě akce, kde bude „Love at First Bite“, která vyšla v květnu u agilního labelu Transcending Obscurity, pokřtěna. Stane se tak v Plzni Pod Lampou a Uherském Hradišti v Míru, kde vám CUTTERRED FLESH novou desku řádně představí a dopomohou jim k tomu další čtyři spolky.
První z nich je z Německa a jsou jimi NECROTTED, kteří k hudbě s Cutterred Flesh sdílí podobný přístup, ačkoli jejich tvorba je melodičtější a ne tak natlakovaná a nese víc deathcore prvků. Od svého založení v roce 2008 vydali pět alb, doporučme hlavně poslední desku „Imperium“ (2023), kde se NECROTTED stejně jako CF oddávají i blackened náladám, ale téměř jistě jí na poli současného death metalu zanezachávají zvučnou stopu.
Dalšími spolukmotry budou tři tuzemské stálice, z nichž hned dvě si říkají o titul ‘legendy’. Jednak obnovení ISACAARUM, kteří leta osobitě spojují black s grindem (zpěvák Chymus na obou akcích navíc oslaví svou padesátku), a dále INGROWING, kteří před dvěma lety ve své sestavě přívitali staré členy Zbyňu a Pouzara. Poslední v sestavě jsou litoměřičtí deathcore sypači ANIME TORMENT.
Vzhledem k zajímavě poskládané sestavě, křtu a oslavě padesátin se bude určitě jednat o nezapomenutelné akce, kde uslyšíte i spousta nových skladeb, minimálně těch od CUTTERRED FLESH a ISACAARUM.
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
