GUTS - Decay
CD 2023, vlastní vydání
for english please scroll down
Tahle kobka stojí v rohu hřbitova. Ve stínu starých stromů. Nikdo ji dlouho nenavštěvuje. Přesto z ní slýchávám podivné zvuky. Jsem zvědavý, rád stále objevuji nové kapely. Otevřu rezavé dveře a odhrnu pavučiny. Přivítá mě notoricky známý pach smrti. Ihned mi dojde, že zde muselo vzniknout nové album finských GUTS. Moje myšlenky jsou ihned potvrzeny. Na kamenné desce, plné obrácených křížů, leží shnilé tělo. Obličej bez kůže, bez očí, přesto mám pocit, že se na mě dívá. Drží v ruce album "Decay" a já vím, že jsem tu správně.
Pánové mají na svém kontě tři singly z minulého roku. Novinka je zároveň debutem, prvním albem skupiny. Většinou v takových případech přistupuji k hudbě opatrně. Tentokrát ale nemusím. Máme tu totiž co do činění s parádním kusem shnilého masa. Skladby v sobě mají vše nutné a potřebné pro pořádnou pařbu. Drive, sílu, energii i chlad. Kobka je otevřena!
Líbí se mi, že si kapela dala práci s obalem i zvukem. Po formální stránce je vše v nejlepším pořádku. To byla ale nestačilo. Podobných skupin je dnes velké množství. O GUTS jsem se ale rozhodl napsat a podpořit je, protože jejich hudba řeže tou správnou stranou nože. Mají cit pro morbidní melodie, schopnost napsat motivy, které se mi ihned zadřely hluboko pod kůži. Toulám se podzemím dlouhé roky, od osmdesátých let minulého století a u hudby stále nejvíc oceňuji, když je zahraná od srdce. U "Decay" mám pocit, jako bych právě exhumoval čerstvý hrob. Mrtvola ve značném stádiu rozkladu, mlha mezi náhrobky, duše zemřelých i démoni. Tohle všechno k tomuto stylu patří, jako rakev k mrtvému. Líbí se mi nahrubo nasekané thrashové pasáže, ale hlavně temnota a chlad, které z riffů odkapávají jako zkažená krev. Songy se valí kupředu jako voda ve špinavé stoce. Přidávám hlasitost a jsem starým hrobníkem, kývám se do rytmu, představuji si koncert v malém zaplivaném klubu. Ano, o tomhle pro mě vždycky býval smrtící kov. Finové uctívají stejné modly jako já. Hrají přesvědčivě, zajímavě a hlavně - novou desku mě baví poslouchat. To je pro mě asi nejdůležitější. Melodie plné smrti a zmrzlé krve! Rozkládající se death metalová mršina!
Asphyx says:
This dungeon is in the corner of the cemetery. In the shade of the old trees. No one's been visiting it for a long time. Yet I hear strange noises coming from it. I'm curious, I like to discover new bands all the time. I open the rusty door and unwrap the cobwebs. I'm greeted by the notorious smell of death. I immediately realise that this must be where the new Finnish GUTS album was recorded. My thoughts are immediately confirmed. On a stone slab, full of inverted crosses, lies a rotten body. A face with no skin, no eyes, yet I have the feeling that he is looking at me. He's holding the Decay album, and I know I'm right here.
The gentlemen have three singles from last year. The new one is also the band's debut, their first album. I usually take a cautious approach to music in these cases. But this time I don't have to. We're dealing with a fine piece of rotten meat. The songs have everything necessary for a good party. Drive, power, energy and coolness. The doughnut is open!
I like the fact that the band has done the work with the cover and the sound. Formally, everything is in the best order. But that wasn't enough. There are a lot of similar bands today. But I decided to write about GUTS and support them because their music cuts with the right side of the knife. They have a feel for morbid melodies, an ability to write themes that immediately cut deep under my skin. I've been roaming the underground for many years, since the 1980s, and I still appreciate music most when it's played from the heart. "Decay" makes me feel like I've just exhumed a fresh grave. A corpse in a considerable state of decomposition, the mist between the tombstones, the souls of the dead and the demons. All this belongs to this style, like a coffin to a dead person. I like the roughly chopped thrash passages, but especially the darkness and coldness that drip from the riffs like tainted blood. The songs roll forward like water in a dirty gutter. I crank up the volume and I'm an old grave digger, swaying to the beat, imagining a gig in a seedy little club. Yes, this is what death metal has always been about for me. Finns worship the same idols I do. They play convincingly, interestingly and most importantly - the new album is fun to listen to. That's probably the most important thing for me. Melodies full of death and frozen blood! A decomposing death metal carcass!
Tracklist:
01. Bitter Stream
02. Nuclear Genocide
03. Manhunt
04. Galvanistic Reanimation
05. Vermin 06. Perversion For Perfection
07. Spinebreaker
08. Decay Sermon
09. Night Of The Necromancer
.JPG)