DEADLY STORM zine: #goddisease

GOD DISEASE - Apocalyptic Doom

CD 2023, Gruesome Records

for english please scroll down

Občas nevím, proč jsem smutný. Padne na mě splín, jako těžké mraky. Zpomalím svůj rytmus a rád spím. Někde mezi snem a bděním, někde v mlhavém oparu, se cítím nejlépe. Ukrývám se ve stínu, bojím se světla. Otevírám okno dokořán a sleduji hvězdy na obloze. Možná je to závislost, ale potřebuji dobrou hudbu. Smutnou, bolestivou, chladnou. Aby zmrazila krev v mých žilách, aby mě přenesla do jiné dimenze. V doom death metalu si hodně vybírám. Muzika mě musí zaujmout, proklít, zničit mě.

Na GOD DISEASE je spolehnutí. Pokaždé, když od nich vyjde něco nového, jsem ve střehu. Novinka "Apocalyptic Doom" mě ihned zaujala svými náladami, podmanivou atmosférou. Najednou jsem byl jako hibernující zvíře, které hledá úkryt, aby přečkalo zimu. Daleko od problémů dnešního světa, nejlépe s dobrou knihou, v těchto momentech vynikla novinka nejlépe.

Nové album na mě má až meditativní účinek. Každý z nás by se měl občas zastavit a naslouchat svým myšlenkám. Finové vzali smutek, bolest, tmu, chlad a vše zamíchali v jeden účinný lektvar. Nesmíme zapomenout ani na melancholii, která je pro kapely z jejich země typická. Pokaždé, když "Apocalyptic Doom" poslouchám, létají mi hlavou vzpomínky. Typické doomové riffy ve stylu SWALLOW THE SUN, RUNEMAGICK, SOLOTHUS, TEMPLE OF VOID, SOLILOQUIUM, MY DYING BRIDE a dalších tmářů, mi dělají moc dobře na mé rozjitřené duši. Pro podobné nahrávky musím mít náladu, ale když se tak stane, znovu a znovu padám do hlubin. Songy jsou napsány velmi přesvědčivě, uvěřitelně, zajímavě. Nejdříve létají vzduchem, vznášejí se nad močálem zapomnění, aby se pak dostaly přímo do mé hlavy. Čím jsem starší, tím mám raději klid a samotu. Občas potřebuji vypnout, zklidnit se. Znáte to, někdy na člověka padne jako těžký mrak splín. Smutek bez příčiny. V těchto momentech utíkám do lesů a navštěvuji staré opuštěné chrámy. Poslouchám GOD DISEASE a uvědomuji si, jak jsem vzhledem k vesmíru malý a nicotný. Najednou jsem šíleně silný, doslova cítím, jak mi bije srdce do rytmu skladeb, jak je muzika mojí součástí. Má slova už dávno nestačí, raději vnímám a poslouchám. Chorobně smutný doom death metalový sen o temných duších!

Asphyx says:

Sometimes I don't know why I'm sad. A full moon falls on me, like heavy clouds. I slow my rhythm and I like to sleep. Somewhere between dreaming and waking, somewhere in the misty haze, I feel my best. I hide in the shadows, afraid of the light. I open the window wide and watch the stars in the sky. Maybe it's an addiction, but I need good music. Sad, painful, cold. To freeze the blood in my veins, to transport me to another dimension. In doom death metal, I choose a lot. The music must captivate me, curse me, destroy me.

GOD DISEASE can be relied on. Every time something new comes out from them, I'm on the alert. The new release "Apocalyptic Doom" immediately caught my attention with its moods, captivating atmosphere. Suddenly I was like a hibernating animal looking for shelter to survive the winter. Away from the problems of today's world, preferably with a good book, it was in these moments that the novelty stood out best.

The new album has an almost meditative effect on me. We should all stop and listen to our thoughts from time to time. The Finns have taken the sadness, the pain, the darkness, the cold and mixed it all into one potent potion. We must not forget the melancholy that is typical for bands from their country. Every time I listen to "Apocalyptic Doom", memories fly through my head. Typical doom riffs in the style of SWALLOW THE SUN, RUNEMAGICK, SOLOTHUS, TEMPLE OF VOID, SOLILOQUIUM, MY DYING BRIDE and other darkies, do a lot of good to my troubled soul. I must be in the mood for records like this, but when I do, I fall into the depths again and again. The songs are written in a very convincing, believable, interesting way. First, they fly through the air, floating over the swamp of oblivion, to then get right into my head. The older I get, the more I prefer peace and solitude. Sometimes I need to switch off, to calm down. You know, sometimes a full moon falls on you like a heavy cloud. Sadness without a cause. In those moments, I escape into the woods and visit old, abandoned temples. I listen to GOD DISEASE and realize how small and insignificant I am in relation to the universe. Suddenly I am insanely powerful, I can literally feel my heart beating to the rhythm of the songs, how the music is a part of me. My words are no longer enough, I prefer to feel and listen. A sickly sad doom death metal dream about dark souls!