DIPYGUS - Dipygus
CD 2024, Memento Mori / Crypt of the Wizard
for english please scroll down
Zvláštní bylo, že jsem chápal každé jejich slovo. Přestože mluvili zcela jinou řečí, věděl jsem, o co jde. V hlubokých lesích, uprostřed ničeho, jsem nalezl starý opotřebovaný oltář. Stranou leželo několik shnilých kostí a v nedaleké jeskyni bylo pohřebiště. Vše působilo od začátku velmi divně. Všichni se na mě usmívali. Přesto jsem cítil mrazení v zádech. Kolem se rozprostřela tma a dostal jsem koktejl se zvláštní chutí. Následovaly děsivé představy, nekonečný tanec a první bolest. Odžízli mi kousek masa z těla. Už se nikdo neusmíval. Stal jsem se jejich součástí. Podlehl jsem dalšímu z šílených rituálů smrti. A poslouchal jsem u toho novou desku amerických tmářů DIPYGUS.
O téhle smečce jsem již nekolikrát psal. Již před několika lety mě zaujal jejich divoký, živočišný, krví nasáklý death metal. Vždy skvěle zahraný, s morbidním zvukem a spoustou maniakálích nápadů. U novinky mi připadá, že stojím před zdánlivě opuštěnou jeskyní. Ještě před chvílí bestie spala. Teď se ale za zvuků stejnojmenného alba "Dipygus" probudila a touží po čerstvém mase. Asi sami uhodnete, kdo bude obětí.
Představte si nekonečné chodby podzemí. Vstoupili jste dovnitř v očekávání velkého dobrodružství. Místo toho jste pobudili síly, které nejsou z tohoto světa. Když totiž poslouchám novou desku "Dipygus", už dávno nejsem součástí kruté reality. Toulám se záhrobím a navštěvuji pradávné rituály smrti. Máte rádi kapely jako AUTOPSY, UNDERGANG, VASTUM, ABSCESS, GHOUL, EXHUMED? Potom asi víte, o čem píšu. Tuhle smečku lze ke zmiňovaným skupinám lehce přirovnat. Při poslechu jsem opravdu hmatatelně cítil mrtvá těla, jejich chlad, bolestivý pohled očí i shnilé vnitřnosti. Fanoušci dlouhých stínů, hlubokého undergroundu i tradičních pohřbů do země, mi určitě má slova potvrdí. DIPYGUS na to jdou postaru, hnusně a ošklivě. Jednotlivé skladby doslova mokvají, jsou prašivé a obsahují v sobě potřebné množství temnoty a chladu. Je pro mě pokaždé velkou ctí, pokud jsem na podobné starodávné obřady pozván. Každý máme v sobě kus zvířete, záleží jen na tom, jak jej dokážeme hlídat. Někdy stačí pár okamžiků nebo něco šíleného, co se nám stane a bestie v nás se probudí. Letos se povedlo úplně všechno - zvuk, obal, produkce. Jako starý pes, který hlídá již dlouhé roky vstup do podzemí, vám mohu nové album jenom doporučit. Shnije vám totiž v rukách! Podlehl jsem dalšímu z šílených rituálů smrti. A poslouchal jsem u toho surové ozvěny v podání amerických tmářů DIPYGUS. Pach rozkládajícího se masa! Maniakální death metal, který vás vyvrhne zaživa!
Asphyx says:
The strange thing was that I understood every word they said. Even though they were speaking a completely different language, I knew what was going on. In the deep woods, in the middle of nowhere, I found an old, worn altar. A few rotten bones lay off to the side, and in a nearby cave was a burial ground. Everything seemed very strange from the start. Everyone was smiling at me. Yet I felt a chill down my spine. Darkness spread around me and I got a cocktail with a strange taste. What followed were terrifying images, endless dancing and the first pain. They chewed a piece of flesh from my body. No one smiled anymore. I became part of them. I succumbed to another of the mad rituals of death. And I listened to the new album by the American darkies, DIPYGUS.
I've written about this bunch several times before. Already a few years ago I was attracted by their wild, animalistic, blood-soaked death metal. Always well played, with a morbid sound and lots of manic ideas. With the new one, I feel like I'm standing in front of a seemingly abandoned cave. Just a moment ago, the beast was asleep. But now it has awakened to the sounds of the album of the same name "Dipygus" and is craving for fresh meat. You can probably guess who the victim will be.
Imagine the endless corridors of the underground. You stepped inside in anticipation of a great adventure. Instead, you've stirred up forces that are not of this world. Because when I listen to the new "Dipygus" album, I'm no longer part of the harsh reality. I'm wandering the beyond, visiting ancient death rituals. Do you like bands like AUTOPSY, UNDERGANG, VASTUM, ABSCESS, GHOUL, EXHUMED? Then you probably know what I'm writing about. This pack can easily be compared to the aforementioned bands. Listening to them I could really feel the dead bodies, their coldness, the painful look of their eyes and rotten insides. Fans of long shadows, deep underground and traditional burials in the ground will surely confirm my words. DIPYGUS go at it the old fashioned way, ugly and nasty. The individual tracks are literally swampy, dusty and contain the necessary amount of darkness and coldness. It is always a great honour for me to be invited to such ancient ceremonies. We all have a piece of the animal in us, it's just a matter of how we can guard it. Sometimes all it takes is a few moments or something crazy happening to bring out the beast in us. This year, everything went well - the sound, the cover, the production. As an old dog who has been guarding the entrance to the underground for many years, I can only recommend the new album. It will rot in your hands! I've succumbed to another of my crazy death rituals. And I listened to the raw echoes performed by American darkies DIPYGUS. The smell of decomposing flesh! Maniacal death metal that will eviscerate you alive!
about DIPYGUS on DEADLY STORM ZINE:
tracklist:
1. The Dover Demon
2. Monrovia, LR 1990
3. Vipers at the Pony Keg
4. Rat Lung-Worm
5. Огромный Кальмар (Ross Sea Trawler)
6. AquaGenesis
7. Perverse Termination (Bulb of Force)
8. Bug Sounds II (Megascolides australis)
9. Sacral Brain
10. The Ochopee Skunk Ape
