DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

Zobrazují se příspěvky se štítkem#convocation. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkem#convocation. Zobrazit všechny příspěvky

sobota 27. ledna 2024

Interview - CONVOCATION - A dark, freezing doom death metal opus!

Interview with funeral doom death metal band from Finland - CONVOCATION.

Answered L. and M.N. , thank you!

Recenze/review - CONVOCATION - No Dawn for the Caliginous Night (2023):

Ave CONVOCATION! I was up very early this morning. There was snow outside and I walked several kilometres to work. It was freezing, -18 degrees Celsius and I was listening to your new album "No Dawn for the Caliginous Night" on the way. There were heavy black clouds over the city. Somehow both music and nature came together for me. I have to compliment you, the new album is really very good. How was it made? And where did you want to go from the last record?

L: Thank you. That sounds like a really good way of listening to the album although -18 is tad too much for my liking. We somehow wanted to create an album that is not “urban” or “nature” in its atmosphere but somehow a bit beyond that - otherworldly maybe. We didn´t have that clear vision of where should we go after Ashes Coalesce but instead we just explored a bit, created songs and tried to figure out what kind of big picture will appear for us.


I've been following your musical journey since the very beginning. And every time I listen to one of your records I imagine deep and dark forests somewhere near you, in Finland. Does the environment you live in influence you in any way? I mean now a certain melancholy, maybe even sadness, eternity, that can be heard in your music. Where do you come up with most of the themes for the new songs?

MN: Well this is the land of darkness, suicides and alcohol problems. So, of course it has an influence on us.

L: I´d say it definitely does influence a lot. I live in a place where on the other side there´s city and other other fields and forests. I tend to do walks there on the nature quite a bit and soak in that atmosphere. It´s where I am at peace the most. And I am definitely sure about being Finnish does affect a lot. We grew up with listening to stories of all kinds of hardships and life after wars and the general mentality and mood is very bleak. Most of the music in the radio is very melancholic and lyrics always deal with some problems. “Everything is horrible”.

We did work on the themes together with Marko and ended up digging into human psyche the most.

How do CONVOCATION actually compose, create new material? I understand that Lauri Laaksonen creates all the music and then Marko Neuman sings the vocals? How is the songwriting for CONVOCATION and DESOLATE SHRINE different?

L: From the basic process point of view it´s not that different. I work on ideas first in my head, then with either guitar of keyboard and see where to flow takes me. But I work differently in a smaller scale with Convocation and DS. I have different guitar that I use, I write way more with keyboard with Convocation and so on. It´s a different kind of mindset nowadays.


Why did you decide to play doom metal in particular? What fascinates you about this style? For me it's like I need to calm down in today's fast-paced world, to stop, to collect my thoughts. I really like to read books with your records. I like to wander in the woods at the weekend and when I come back I sit in my chair and read. I listen to "No Dawn for the Caliginous Night" and then I feel cleansed. How do you feel about this style?

L: That´s a really good question. I think originally I wanted to do more with keyboards, organs and such instruments as I had used them in few DS songs already. And it was always on the slower parts. So that lead to the conclusion that I want to go deeper into that realm. It wasn´t from the kind of “fan” perspective that I wanted to make doom (funeral or otherwise) because of I like certain bands. It was purely a step further down the road. It felt natural and interesting. I might as well now come clean that I do not listen very much doom metal myself compared to black- and deathmetal for example.

MN: To me personally, I'm not a huge Doom Metal fan. I like some Death Doom combinations, but like traditional Doom, no. Except Profetus. I love that band.

I understand completely. I also tend to put some albums on when I do basically anything other than music. Artwork, chores, reading and so on. For some reason having albums on background makes me very immersed with them as I don´t TRY to listen to anything. The music just works it´s magic from background to (sub)consciousness.

The Czech Republic is a small country in the middle of Europe. We are a former socialist country. Yet, when we talk with our friends in the pub, we like Finland very much. Your culture, your nature (if you only knew how many documentaries I've seen about your nature!). Somehow I feel that we perceive music very similarly. I feel like when a band from your country plays somewhere (I love SOLOTHUS, PURTENANCE and many others!), I understand them, I like the way they play. How do you perceive your scene and bands? Do you stick together? Do you support each other?

L: It might have something to do with our past, being subjugated by a much larger country and then getting free of that afterwards. It leaves a huge mark on culture and people. The interesting thing is that for me, even through I love our nature, it is not that super special in a way. I always look abroad for example Norway how amazing their nature is and so on. I guess it´s a human condition to always look elsewhere, right? I mean, you have amazing nature just as well and beautiful cities.

MN: I book and organize shows for a few Finnish Death Metal bands and work in Helsinki Death Fest etc. So, I support Death Metal bands in Finland. As I see it, we stick together and support each other.

I´d say we try to stick together and we are very very connected. But honestly, we (Convocation for example and, sorry guys, Solothus as well) are more of the “older generation” nowadays. I hope that the younger ones will carry the torch but I haven´t been in much contact with them. If they exists, hah. Of course we are a country with a small population so when you know guys that play instruments well and share similar interests, you tend to befriend them and do all kinds of shit together. Share tips, listen to music, talk about movies, life, drink and party together and so on.


I work in a company that bought one of your factories a few years ago. My colleagues, when they come to Helsinki, rave about the city. The food, the drink, the environment. But when I ask them about clubs, they don't know because they don't listen to metal. Do you play with CONVOCATION anywhere? Or are you just a band that records albums? Can you recommend a good club? Just so I know when I finally get to you. How are CONVOCATION doing with live performances in general?

L: Huh, interesting. I´d like to know which one. At the moment we don´t have a stable live line-up so no gigs. But we might in the future do something about that. Helsinki is a nice place but like most cities, it is not instantly visible. Lot´s of the nice places are maybe harder to find and requires a bit of exploration. I personally fell in love with Helsinki again when I was spending a summer to write around the city just randomly going here and there. It gives you new perspective to “old boring city”.

One thing that is a shame though is that our clubs for live music are going down the toilet. Many of the good mid-size places have done down under and there has been no replacement. So it's either really really small clubs or huge arenas and nothing in between.

I have to get back to the new album. I can't help but ask, what studio did you record in, who is signed for mixing and mastering? Because the sound is really chilling, beautifully clear and perfectly expresses the overall atmosphere of the album.

L: Thanks. It´s all me with the mastering done by Greg Chandler. I worked with the album in my, eh, mobile studio “Desolate Dungeon” where I recorded drums and all the other instruments. A long process, but I do think it was worth all the trouble. That was exactly my goal - to have a bit more clarity on the textures without sacrificing too much of the heaviness. Really hard balance to maintain but overall it worked out well enough.


The cover also complements your music beautifully. Am I wrong in thinking it's a photo? Where was it taken and who is the author? Or is it a painted picture? It really caught my eye because that's what the sky looked like when I first heard your new record.

L: It´s a digital painting by me. It's a thematic summary of the album in a nutshell but done in a way that it´s not instantly noticeable. Nor even very somber. Basically it is a kind of serene scenery in daylight but clouds and/or some entities are there to not just block the sun but strangle it forever. The entites are reaching each other and soon to be linked, strangling the light. It is, like the album title itself, an analogue of depression, dementia or any other severe disease clouding or poisoning one´s mind. I wanted to get a bit of old Anathema and Candlemass feel to it but it is also pretty generic Finnish scenery. I was driving from the middle of the Finland back home to south and the weather was kind of like that: sunny but constantly shifting patches of clouds formed very dark shadows all over and at the end the light didn´t reach the ground anymore. I was at that moment thinking of the concept for the cover art and realised that damnit, it´s in front of me the whole time.

How did you get into music in the first place? Who was your role model? Do you have any musical training? What was the first band you played in? What was your first gig? Tell me, tell me...

MN: I had no role models. I was into extreme metal at an early age, but I didn't look up to no one. I don’t know why, I just didn’t. I have some musical training, but i learned more by studying myself. For example, singing and screaming in the shower. My first gig? The year was 1995. We (yes the band had a name) were drunk, we let minors in secretly through the back door, broke some instruments and cabinets (not our own), one of us got beaten up and we were thrown out from our own gig. Total disaster. Loved every second of it.

L: I was forced to play piano as a kid but I ended up doing more basic kids stuff - playing football, computer games and so on. It wasn´t really that interesting to me especially because I was forced to play songs from the notes. I found it very boring and I kind of understood the value of music in my life better when I got the means to Create it myself. Not just play what other people have already written.

I´m not sure about role models. Those shifted probably every year. For drums probably Lombardo from Slayer way back in the 80´s. But overall, it could have been anyone or anything. Alice in Chains, The Prodigy, Katatonia, Emperor, Kingston Wall (a Finnish prog trio), Classical music, Dracula´s Soundtrack, you name it. My first gig was probably some Christmas or summer festival of school. I was one of the few people at school that wanted or could play the drums so I was asked to help out many times. Hated that, haha.


Necessary question at the end. What is CONVOCATION planning in the next few months? Do you have any message for the fans? Here's your space...

L: I´m going to track drums for one song that will, along with another that didn´t fit on the album, be on a split. So two new songs upcoming!

Thanks for the interview and of course thanks all for the support. It is very appreciated especially during these long and dark days of december.

Thank you very much for the interview. I really appreciate it. I already know what I'm going to listen to tomorrow on my way to work. It's supposed to be freezing again, and I think "No Dawn for the Caliginous Night" is an obvious choice for me. It's an excellent album, thanks a lot for your music too! Have the best of luck!

L: Sounds like a an excellent plan. And best of luck to you as well!

Recenze/review - CONVOCATION - No Dawn for the Caliginous Night (2023):






---------------------------------------------------------------------------------------------------

Rozhovor - CONVOCATION - Temný, mrazivý doom death metalový opus!

Rozhovor s funeral doom death metalovou skupinou z Finska - CONVOCATION.

Odpovídali L. and M.N. , děkujeme!

Recenze/review - CONVOCATION - No Dawn for the Caliginous Night (2023):

Ave CONVOCATION! Ráno jsem vstával velmi brzy. Venku byl sníh a do práce jsem šel několik kilometrů. Mrzlo, bylo -18 stupňů Celsia a poslouchal jsem cestou vaši novou desku „No Dawn for the Caliginous Night“. Nad městem byly těžké černé mraky. Nějak se mi oboje, hudba i příroda, spojilo v jeden celek. Musím vám vyseknout poklonu, novinka je opravdu velmi povedená. Jak vznikala? A kam jste se chtěli od minulé desky posunout?

L: Děkuji. To zní jako opravdu dobrý způsob poslechu alba, i když -18 je na můj vkus až příliš. Chtěli jsme nějak vytvořit album, které by svou atmosférou nebylo "městské" nebo "přírodní", ale tak nějak trochu mimo - možná nadpozemské. Neměli jsme tak jasnou vizi, kam bychom se měli po "Ashes Coalesce" vydat, ale místo toho jsme jen trochu zkoumali, tvořili písně a snažili se přijít na to, jaký velký obraz se nám objeví.


Sleduji vaši hudební cestu od úplných začátků. A pokaždé, když poslouchám některou z vašich desek, představuji si hluboké a temné lesy někde u vás, ve Finsku. Ovlivňuje vás nějak prostředí, ve kterém žijete? Myslím tím teď určitou melancholii, možná i smutek, věčnost, které lze z vaší hudby zaslechnout. Kde vás napadne většina motivů pro nové skladby?

MN: Tohle je země temnoty, sebevražd a problémů s alkoholem. Takže to na nás samozřejmě má vliv.

L: Řekl bych, že určitě hodně. Žiju v místě, kde je na druhé straně město a na další straně pole a lesy. Mám tendenci se tam dost často procházet po přírodě a nasávat tu atmosféru. Tam jsem nejvíc v klidu. A rozhodně jsem si jistý, že to, že jsem Fin, má velký vliv. Vyrůstali jsme s posloucháním příběhů o nejrůznějších útrapách a životě po válkách a celková mentalita a nálada je velmi ponurá. Většina hudby v rádiu je velmi melancholická a texty se vždy zabývají nějakými problémy. "Všechno je hrozné".

Na tématech jsme pracovali společně s Markem a nakonec jsme se nejvíce ponořili do lidské psychiky.

Jak vlastně CONVOCATION skládají, tvoří nový materiál? Chápu to dobře, že Lauri Laaksonen vytvoří veškerou hudbu a Marko Neuman potom nazpívá vokály? Jak se liší skládání pro CONVOCATION a DESOLATE SHRINE?

L: Z hlediska základního procesu se to tolik neliší. Nejdřív pracuji na nápadech v hlavě, pak s kytarou nebo klávesami a pak se dívám, kam mě to zavede. Ale v menším měřítku s Convocation a DS pracuji jinak. Mám jinou kytaru, kterou používám, s Convocation píšu mnohem víc na klávesy a tak dále. V dnešní době je to jiný druh myšlení.


Proč jste se vlastně rozhodli hrát zrovna doom metal? Čím vás tenhle styl fascinuje? Já to mám třeba tak, že se potřebuji v dnešním rychlém světě uklidnit, zastavit se, srovnat si myšlenky. Hrozně rád si třeba u vašich desek čtu knížky. O víkendu se rád toulám v lesích a když se vrátím, sednu si do křesla a čtu si. K tomu poslouchám „No Dawn for the Caliginous Night“ a pak si připadám očištěný. Jak vnímáte tento styl vy?

L: To je opravdu dobrá otázka. Myslím, že jsem původně chtěl více pracovat s klávesami, varhanami a podobnými nástroji, protože jsem je už použil v několika písních DS. A vždycky to bylo v pomalejších pasážích. Takže to vedlo k závěru, že chci jít hlouběji do této sféry. Nebylo to z takového toho "fanouškovského" pohledu, že bych chtěl dělat doom (funerální nebo jiný), protože mám rád určité kapely. Byl to čistě krok dál po cestě. Přišlo mi to přirozené a zajímavé. Stejně tak bych teď mohl říct na rovinu, že sám doom metal ve srovnání například s black a deathmetalem moc neposlouchám.

MN: Pro mě osobně nejsem velký fanoušek doom metalu. Mám rád některé kombinace death doomu, ale jako tradiční doom ne. S výjimkou Profetus. Tu kapelu mám rád.

Tomu úplně rozumím. Taky mám tendenci pouštět si některá alba, když dělám v podstatě cokoli jiného než hudbu. Výtvarné práce, domácí práce, čtení a tak dále. Z nějakého důvodu, když mám alba puštěná na pozadí, jsem do nich hodně ponořený, protože se nesnažím nic poslouchat. Hudba prostě působí jako kouzlo od pozadí až do (pod)vědomí.

Česká republika je malý stát uprostřed Evropy. Jsme bývalá socialistická země. Přesto, když se s kamarády bavíme v hospodě, tak máme Finsko hrozně rádi. Vaši kulturu, přírodu (kdybys jen věděl, kolik jsem viděl dokumentů o vaší přírodě!). Nějak cítím, že vnímáme hudbu velmi podobně. Připadá mi, že když někde hraje nějaká kapela od vás (miluju SOLOTHUS, PURTENANCE a spoustu dalších!), rozumím jim, líbí se mi, jak hrají. Jak vnímáš vaši scénu a kapely ty? Držíte pohromadě? Podporujete se navzájem?

L: Možná to souvisí s naší minulostí, kdy jsme byli podmaněni mnohem větší zemí a pak jsme se od ní osvobodili. Zanechalo to obrovskou stopu na kultuře a lidech. Zajímavé je, že pro mě, i když mám rád naši přírodu, není svým způsobem tak super výjimečná. Vždycky se podívám do zahraničí, třeba do Norska, jak je jejich příroda úžasná a tak dále. To už je asi taková lidská vlastnost, že se vždycky podíváme jinam, ne? Vždyť vy máte úžasnou přírodu stejně tak i krásná města.

MN: Bookuju a organizuju koncerty pro několik finských deathmetalových kapel, pracuju na Helsinki Death Festu atd. Takže podporuji deathmetalové kapely ve Finsku. Vidím to tak, že držíme při sobě a vzájemně se podporujeme.

Řekl bych, že se snažíme držet pohromadě a jsme hodně hodně propojení. Ale upřímně řečeno, my (například Convocation a, promiňte, kluci, i Solothus) dnes patříme spíš ke "starší generaci". Doufám, že pochodeň ponesou ti mladší, ale s těmi jsem zatím moc v kontaktu nebyl. Pokud vůbec existují, haha. Samozřejmě jsme země s malým počtem obyvatel, takže když znáš kluky, kteří dobře hrají na nástroje a mají podobné zájmy, máš tendenci se s nimi spřátelit a dělat spolu různé blbosti. Sdílet tipy, poslouchat hudbu, povídat si o filmech, o životě, pít a pařit spolu a tak dále.


Pracuji ve firmě, která před několika lety koupila jednu vaší továrnu. Kolegové, když k vám do Helsinek jezdí, tak si město hrozně pochvalují. Jídlo, pití, prostředí. Když se jich ale zeptám na nějaké kluby, tak nevědí, protože neposlouchají metal. Hrajete s CONVOCATION někde? Nebo jste jen kapelou, která nahrává alba? Mohl bys nám nějaký dobrý klub doporučit? Já jen, abych věděl, až se k vám konečně dostanu. Jak jsou na tom CONVOCATION se živým vystupováním všeobecně?

L: Zajímavé. Rád bych věděl, která. Momentálně nemáme stabilní koncertní sestavu, takže žádné koncerty. Ale možná s tím v budoucnu něco uděláme. Helsinky jsou pěkné místo, ale jako většina měst nejsou hned vidět. Spousta pěkných míst se možná hůř hledá a vyžaduje trochu průzkumu. Já osobně jsem se do Helsinek znovu zamiloval, když jsem trávil léto toulkami po městě a jen tak náhodně chodil sem a tam. Dá vám to nový pohled na "staré nudné město".

Jedna věc je ale škoda, že naše kluby pro živou hudbu jdou do háje. Spousta dobrých středně velkých podniků skončila a nenašla se za ně náhrada. Takže jsou to buď opravdu hodně malé kluby, nebo obrovské arény a nic mezi tím.

Musím se ještě vrátit k novému albu. Nedá mi to, ale musím se zeptat, v jakém studiu jste nahrávali, kdo je podepsán pod mixem a masteringem? On je totiž zvuk opravdu mrazivý, krásně čitelný a perfektně vyjadřuje celkovou atmosféru desky.

L: Díky. Všechno jsem to nahrál já a mastering provedl Greg Chandler. Na albu jsem pracoval ve svém mobilním studiu "Desolate Dungeon", kde jsem nahrál bicí a všechny ostatní nástroje. Byl to dlouhý proces, ale myslím, že to stálo za tu námahu. To byl přesně můj cíl - mít trochu jasnější textury, aniž bych obětoval příliš mnoho z té tíhy. Bylo opravdu těžké udržet rovnováhu, ale celkově to dopadlo dost dobře.


Obal také krásně doplňuje vaši hudbu. Pletu se, když si myslím, že se jedná o fotku? Kde vznikla a kdo je jejím autorem? Nebo je to namalovaný obraz? Mě opravdu zaujal, protože přesně takhle vypadala obloha, když jsem slyšel vaší novou desku poprvé.

L: Je to moje digitální malba. Je to tematické shrnutí alba v kostce, ale udělané tak, aby to nebylo hned patrné. Ani příliš ponurá. V podstatě je to taková klidná scenérie za denního světla, ale jsou tam mraky a/nebo nějaké entity, které slunce nejen zakrývají, ale i navždy škrtí. Entity se k sobě přibližují a brzy se propojí, čímž světlo uškrtí. Je to, stejně jako samotný název alba, analogie deprese, demence nebo jiné těžké nemoci, která zatemňuje nebo otravuje mysl člověka. Chtěl jsem do toho dostat trochu starých Anathem a Candlemass, ale zároveň je to dost generická finská kulisa. Jel jsem ze středu Finska zpátky domů na jih a počasí bylo tak nějak podobné: slunečno, ale neustále se měnící skvrny mraků vytvářely všude velmi temné stíny a na konci už světlo nedosáhlo na zem. V tu chvíli jsem přemýšlel o konceptu obalu a uvědomil si, že ho mám sakra celou dobu před očima.

Jak ses vlastně dostal k muzice? Kdo byl tvým vzorem? Máš nějaké hudební vzdělání? V jaké první kapele si hrál? Jaký byl tvůj první koncert? Povídej, vyprávěj…

MN: Neměl jsem žádné vzory. V raném věku jsem se věnoval extrémnímu metalu, ale k nikomu jsem nevzhlížel. Nevím proč, prostě jsem to nedělal. Mám nějaké hudební vzdělání, ale víc jsem se naučil studiem sám. Například zpěvem a křikem ve sprše. Moje první vystoupení? Psal se rok 1995. Byli jsme (ano, ta kapela se tak jmenovala) opilí, pustili jsme tam tajně zadním vchodem nezletilé, rozbili jsme nějaké nástroje a skříně (ne vlastní), jednoho z nás zmlátili a vyhodili nás z vlastního koncertu. Totální katastrofa. Milovali jsme každou vteřinu.

L: Jako dítě jsem byl nucen hrát na klavír, ale nakonec jsem dělal spíš základní dětské věci - hrál jsem fotbal, počítačové hry a tak dále. Moc mě to nebavilo, hlavně proto, že jsem byl nucen hrát písničky z not. Připadalo mi to velmi nudné a hodnotu hudby v životě jsem tak nějak lépe pochopil, až když jsem dostal prostředky k tomu, abych si ji mohl sám vytvářet. Ne jen hrát to, co už napsali jiní.

Se vzory si nejsem jistý. Ty se měnily asi každý rok. U bicích asi Lombardo ze Slayer už v 80. letech. Ale celkově to mohl být kdokoli nebo cokoli. Alice in Chains, The Prodigy, Katatonia, Emperor, Kingston Wall (finské progresivní trio), klasika, Dracula´s Soundtrack, prostě cokoliv. Můj první koncert byl pravděpodobně nějaký vánoční nebo letní školní festival. Byl jsem jeden z mála lidí ve škole, kteří chtěli nebo uměli hrát na bicí, takže mě mnohokrát požádali o výpomoc. Nesnášel jsem to, haha.


Nezbytná otázka na konec. Co chystají CONVOCATION v nejbližších měsících? Máš nějaký vzkaz pro fanoušky? Zde máš prostor…

L: Chystám se natočit bicí pro jednu skladbu, která bude spolu s další, která se na album nevešla, na splitku. Takže se chystají dvě nové písně!

Díky za rozhovor a samozřejmě děkuji všem za podporu. Velmi si jí vážíme, obzvlášť v těchto dlouhých a temných prosincových dnech.

Děkuji moc za rozhovor. Moc si jej vážím. Už teď vím, co budu poslouchat zítra cestou do práce. Má zase mrznout a myslím si, že „No Dawn for the Caliginous Night“ je pro mě jasnou volbou. Je to vynikající album, díky moc i za vaši hudbu! Mějte se co nejlépe!

L: To zní jako skvělý plán. A hodně štěstí i tobě!

Recenze/review - CONVOCATION - No Dawn for the Caliginous Night (2023):






---------------------------------------------------------------------------------------------------

sobota 9. prosince 2023

Recenze/review - CONVOCATION - No Dawn for the Caliginous Night (2023)


CONVOCATION - No Dawn for the Caliginous Night
CD 2023, Everlasting Spew Records

for english please scroll down

Domů jsem se vracel až pozdě večer. Mraky byly nízko a slunce dávno zapadlo. Zdánlivé ticho lesa mě objímalo jako mrtvá milenka. Přízraky vylézaly ze stínů a pod nohama mi křupal čerstvý sníh. Samota těla i duše. Létal jsem v oblacích, toulal se v zamrzlých močálech na onom světě. Potkával jsem mrtvá těla, zmrzlá na kost. S vyděšenými tvářemi, s prázdným pohledem. Když jsem potom přišel domů a četl si ve starých knihách, tak jsem u toho poslouchal novou desku finských death doomařů CONVOCATION

Ti mě umí vždy pohřbít zaživa, dostat na druhou stranu, za mlhavou oponu všedních dní. Kývám se spokojeně do rytmu. I letos se totiž jedná o hudbu, která nejlépe vynikne v mrazivých dnech, mezi dlouhými stíny. V pochmurném čase, kdy se příroda kolem ukládá ke spánku a démoni tančí mezi zasněženými hroby. 


Již jsem to psal mnohokrát. Dobrý doom metal musí být zahraný od srdce. Musíte věřit každému tónu, muzika vám musí proniknout hluboko do podvědomí. I letos se mě mrazí v zádech a užívám si smutné a záhadné melodie. "No Dawn for the Caliginous Night" je albem, které v sobě má zvláštní melancholickou náladu, která lze velmi těžko vyjádřit slovy. Lepší je jen tak sedět a poslouchat a nebo se procházet zmrzlou zasněženou krajinou. Jakoby se do songů otisklo ticho temných lesů, starých pohřebišť. Finové mají velký talent na to, napsat skvělé motivy. Novinka je v rámci žánru velmi pestrým albem. Kapela čerpá ze široké palety vlivů od kapel jako MOURNFUL CONGREGATION, LYCUS, SLOW, HOODED MENACE, EYE OF SOLITUDE, KATATONIA, EVOKEN. Zároveň mají svůj jasný a originální rukopis. Dívali jste se někdy na řeku v zimě? Kusy ledu, vznášející se na vlnách, světlo, odrážející se od hladiny a někdy i utopené tělo, které konečně nalezlo klid. Je zajímavé, jaké představy se ve mě probouzí, když tuhle desku poslouchám. Pro mě je to jasný důkaz, že se nahrávka opravdu povedla. Podepisuji vám to vlastní krví. Neznám nic lepšího, než návrat z dlouhého výletu v lesích do vyhřátého domu. Dívám se na oheň v krbu a nasávám pach smutku i smrti. CONVOCATION mě i letos omotali pavučinami a přesvědčili o tom, že je velmi příjemné být jejich fanouškem. Padám po zádech do hlubiny, umírám a znovu se rodím. Všechno se vrací v kruhu a smrt je zase jednou velmi blízko. Temný, mrazivý doom death metalový opus! Pochmurná symfonie smrti!


Asphyx says:

I didn't get home until late in the evening. The clouds were low and the sun had long since set. The apparent silence of the forest embraced me like a dead lover. Ghosts crawled out of the shadows and fresh snow crunched under my feet. Solitude of body and soul. I flew in the clouds, wandering in the frozen swamps of the other world. I met dead bodies, frozen to the bone. With frightened faces, blank stares. Then when I came home and read in my old books, I listened to the new album by Finnish death doomsters CONVOCATION

They can always bury me alive, get me to the other side, behind the foggy curtain of everyday life. I sway contentedly to the rhythm. Again this year, this is music that stands out best on frosty days, between long shadows. In the gloomy time, when nature around is going to sleep and demons are dancing among the snowy graves.


I've written this many times before. Good doom metal must be played from the heart. You have to believe in every note, the music has to penetrate deep into your subconscious. I'm getting chills this year too, enjoying the sad and mysterious melodies. "No Dawn for the Caliginous Night" is an album that has a strange melancholic mood that is very hard to put into words. It's better to just sit and listen or walk through a frozen snowy landscape. It's as if the silence of dark forests, old burial grounds, is imprinted on the songs. The Finns have a great talent for writing great themes. The new album is a very varied album within the genre. The band draws from a wide range of influences from bands like MOURNFUL CONGREGATION, LYCUS, SLOW, HOODED MENACE, EYE OF SOLITUDE, KATATONIA, EVOKEN. At the same time, they have their own clear and original handwriting. Have you ever looked at the river in winter? Pieces of ice floating on the waves, light reflecting off the surface and sometimes a drowned body that has finally found peace. It's interesting the images that come to me when I listen to this record. For me, it's a clear proof that the record is really good. I'm signing it with my own blood. I don't know anything better than returning from a long hike in the woods to a warm house. I look at the fire in the fireplace and I take in the smell of sadness and death. CONVOCATION have wrapped me in cobwebs again this year and convinced me that it is very pleasant to be a fan. I fall on my back into the depths, I die and am born again. Everything comes full circle and death is once again very close. A dark, freezing doom death metal opus! A grim symphony of death!


about CONVOCATION on DEADLY STORM ZINE:



Tracklist:
01. Graveless Yet Dead 
02. Atychiphobia 
03. Between Aether And Land 
04. Lepers And Derelicts 
05. Procession



TWITTER