DEADLY STORM zine: #centinex

Author of photos - Jakub Asphyx (https://twitter.com/deadlystormzine)

kompletní fotogalerie zde / all photos here:

https://www.rajce.idnes.cz/jakubasphyx/album/centinex-korpsesoturi-club-modra-vopice-prague-19-5-2024

Když slovutný Stephen King vydal poprvé v roce 1998 svoji knihu Pytel kostí, byli švédští CENTINEX již osm let na scéně. Měl jsem doma jejich tři desky, ale všechno jen na kazetách, které již neoplývaly valnou kvalitou. Dnes je tenhle nosič možná dobrým sběratelským artiklem, ale po delší době se moc poslouchat nedá. Držel jsem v ruce brožovaný výtisk, koupený v jednom plzeňském knihkupectví. V Music Records bylo poměrně dost lidí a musel jsem čekat. Až na mě přijde řada a budu si moc poslechnout tehdejší novinku "Reborn Through Flames". Měl jsem peníze z brigády a tak jsem si říkal... Odpustím si nějaké to pivo a přihodil jsem do igelitky i všechna předchozí alba na CD.

Nechme ale nostalgii stranou. Kapela přerušila svoji činnost, aby se v roce 2014 vrátila. Tedy, dalo by se také napsat, že se vrátil Martin Schulman, jediný původní člen. Ten se obklopil kolegy, kteří mají všichni zkušenosti z dalších švédských legendárních smeček. A výsledek? Několik skvělých nahrávek a nedělní koncert v Praze, na který jsem se hrozně těšil. Minulý týden jsme měli takové setkání s kamarády po letech. Všichni mi říkali, ty jsi blázen, že se ještě táhneš přes celou republiku, abys viděl kapelu, co máš rád. Nevěděl jsem, co jim na to mám odpovědět. Asi to mám v krvi nebo se postupně stávám jen pytlem plným kostí. Nevím, jistý jsem si jen s tím, že jsem měl v žebradle koupenou vstupenku, v telefonu jízdenky a na tváři úsměv těch, kteří vědí své. Jsi stejně prokletej jako já, řekl mi nedávno jeden starej pes odněkud z Chile. Lépe bych to nenapsal.

Tak trošku jsem předpokládal, že na tyhle dvě skvělé kapely moc death metalových hipsterů nepřijde. Bylo to spíše setkání veteránů, jak už tomu u podobných akcí bývá. Máme rádi své jisté. Chyběla mi sice hospoda s rozplavbou, ale jako manžel a otec nejsem samozřejmě pánem svého času. Zatáhněme tedy raději břicha, přežijme dlouhou cestu, narovnejme záda, představme si, že nám je o třicet méně a pojďme zase jednou trošku zazlobit. Je neděle poledne a sedím ve svém křesle. Mě se nikam nechce, říkám a obracím stránky v jedné napínavé knize. Ještě, že jsem si vše objednal dopředu. Jedu....a kolem mě se míhá zelená krajina.

V Modrý Vopici to mám rád. A hlavně, mám se odtud jak dostat zpátky domů. Zdravím známé, prohodíme pár slov. Jasně, už to není jako kdysi, za starých časů, to by nás byl o hodně větší počet, většina by byla totálně opilých a víc by se řádilo. Ale stejně, mám to pořád rád. Tu atmosféru, úsměvy, pohodu. Někdo chodí na ryby, někdo si hlídá kalorie, někdo miluje sado maso, já mám rád death metal. A tak se pro mě stal nedělní večer takovým malým svátkem. Pojďme na kapely.

KORPSESOTURI - s touhle finskou smečkou jsem se již několikrát setkal. Znáte to, jsem starý pes, který proleze kde jakou plesnivou hrobku. V jedné jsem nalezl rozpadlou rakev a v ní hromadu rozložených tkání. Ano, pánové hrají postaru, uvěřitelně, syrově, přesně takovým způsobem, jako tepe krev i v mém srdci. Naživo byli skvělí, odhodlaní nás totálně zničit, což se jim také povedlo. Už jste někdy měli chuť se rozeběhnout hlavou proti zdi? Tak hudba těchto tmářů byla stejně divoká, šílená, zničující. Tohle byl zkrátka poctivý death metal z časů, kdy jste ještě mohli kapelám jejich morbidní práci věřit. Nezbývá, než poděkovat a říci - bylo to super! Potvrzuji to já, i všichni démoni, kteří se při tomhle koncertě objevili mezi námi. Odcházel jsem roztrhaný na kusy a s hlavou prolitou kyselinou! Cítil jsem ve vzduchu krev!

I have met this Finnish pack several times. You know, I'm an old dog who can crawl through any moldy tomb. In one, I found a broken coffin and a pile of decomposed tissue. Yes, the gentlemen play old-fashioned, believable, raw, in the same way my heart beats. They were great live, determined to destroy us, which they did. Have you ever felt like running headlong into a wall? Well, the music of these darkies was just as wild, crazy, devastating. This was simply honest death metal from a time when you could still trust bands to do their morbid work. Nothing to do but to thank them and say - it was great! I confirm it, and so do all the demons who appeared among us during this concert. I left torn to pieces and with my head drenched in acid! I smelled blood in the air!

CENTINEX - kapelu jsem neviděl už pěkně dlouho a tak jsem byl napnutý, jak na mě bude působit. Pánové vylezli na pódium, můj oblíbený zpěvák Henrik Andersson vzal do rukou mikrofon a začalo pravé, nefalšované peklo. Možná jste viděli jeden ze starých klasických hororů, ve kterém maniak řádí s motorovou pilou. Vystoupení CENTINEX bylo velmi podobné. Vzduchem létaly kusy smradlavého masa, lebky pukaly tlakem a kapela odvedla výkon, za který by se nemuseli stydět ani jezdci apokalypsy. Byla v tom tma, chlad, byl v tom tlak, sekání ostrými riffy, drcení bicími i starodávné choroby všude mezi námi. Katakomby byly otevřeny a vydaly pradávná svědectví o jediném pravém death metalu ze Švédska. Do žil mi proudilo velké množství energie. Tolik síly, tolik divokých momentů i mrazivých melodií. Tohle byla dokonalá esence toho, co mám na severském smrtícím kovu tolik rád! Kapela do nás zasekla svůj dráp a pohřbila nás zaživa!

I hadn't seen the band for quite a while and I was excited to see how it would affect me. The gentlemen took the stage, my favorite singer Henrik Andersson took the microphone and all hell broke loose. You may have seen one of the old classic horror movies where a maniac goes on a chainsaw rampage. CENTINEX's performance was very similar. Pieces of stinking flesh flew through the air, skulls cracked from the pressure and the band gave a performance that even the Horsemen of the Apocalypse would not be ashamed of. There was darkness, there was cold, there was pressure, there was chopping sharp riffs, crushing drums and ancient diseases everywhere. The catacombs were opened and gave ancient testimonies of the only true death metal from Sweden. A great amount of energy flowed through my veins. So much power, so many wild moments and chilling melodies. This was the perfect essence of what I love so much about Nordic death metal! The band stuck its claw into us and buried us alive!

Organizace v pořádku, zvuk také. Přišlo něco kolem šedesáti skalních fanoušků, kteří vytvořili oběma kapelám atmosféru, na kterou budou myslím dlouho vzpomínat. Bylo to epesní.

Nezbývá, než si nahlas vydechnout. A také poděkovat organizátorům. Nejen za to, že koncert vůbec byl a že sem podobná jména ještě vozí, ale také kvůli tomu, že se končí tak akorát, abych to stihnul domů do Plzně. Poslední pivo do sebe hodím rychle, potom se mi chce čůrat a musím venku zalézt do pangejtu. Momentálně nejsem pytel plný kostí, ale spíš žok piva. Inu, srdci neporučíš. Jinak to neumím, nebavilo by mě to. Následuje tramvaj, polospánek ve vlaku a přemáhání víček, aby byla otevřená, v nočním buse v Plzni. Jsem doma, pokaždé se mi rozlije na tváři úsměv. Přežil jsem to, je to můj soukromý maraton, který jsem zvládl. Závidím tiše Pražákům, že už nějakou dobu spí. Musím si zítra pustit Centinex a asi si přečtu i Pytel kostí od Kinga. Tak to byl můj pohled na nedělní koncert. Myslím si, že se vše povedlo jak mělo, já si odškrtl další kapelu, co jsem chtěl ještě vidět a nezbývá než se zase rozloučit a poděkovat vám, že jste dočetli až sem, že ještě pořád vůbec čtete. Mějte se co nejlépe a metal s vámi, přátelé morbidních melodií!

about bands on DEADLY STORM ZINE:

KORPSESOTURI:

Recenze/review - KORPSESOTURI - Korpskrist (2020)

CENTINEX:

Recenze/review - CENTINEX - The Pestilence (2022)

Recenze/review - CENTINEX - Death In Pieces (2020)

Recenze/review - CENTINEX - Doomsday Rituals (2016)

Recenze/review - CENTINEX – Redeeming Filth (2014)

Author of photos - Jakub Asphyx (https://twitter.com/deadlystormzine)

kompletní fotogalerie zde / all photos here:

https://www.rajce.idnes.cz/jakubasphyx/album/centinex-korpsesoturi-club-modra-vopice-prague-19-5-2024

---------------------------------------------------------------------------------------------------

sledujte nás na sociálních sítích - follow us on the social media:

twitter:

https://twitter.com/deadlystormzine

instagram:

https://www.instagram.com/deadlystormzine/

facebook:

https://cs-cz.facebook.com/deadlstormzine

https://cs-cz.facebook.com/JakubAsphyx

https://www.facebook.com/groups/DEADLY.STORM.PROMOTION/

CENTINEX - The Pestilence
EP 2022, Agonia Records

for english please scroll down

Nejdřív jsem měl jen divný pocit, možná jen špatnou vzpomínku. Pak se mi zlé myšlenky vkradly i do mých snů. Stará rána, již dávno zahojená, začala znovu bolet. Sešité stehy mokvaly, pálily a žhnuly. Znovu jsem prožíval otravu krve, děsivé představy. Bál jsem se stínů, lekal se některých slov. Proč zrovna teď, proč, proč? Ptal jsem se stále dokola a odpovědí mi bylo nové EP švédské legendy CENTINEX. Návrat ke krvavým kořenům. To mě napadlo jako první, když jsem jsem se s novinkou setkal. Návrat ke starým ranám.

Psát o podobných smečkách je vždycky složité, protože je všichni známe, většinou neočekáváme nic nového, rádi se rochníme v jejich stylu, v jejich uchopení hudby. Osobně se mi to, co předváděli v letech 2004 až 2014, příliš nezamlouvalo, pro mě se vrátili až předloni s "Death in Pieces". Každý to ale můžeme slyšet trošku jinak. Novinka je starou studenou death metalovou válkou, určenou spíše pro věrné posluchače, kteří ještě pamatují jejich začátky.

Z původní sestavy zůstal vlastně jen Martin Schulman z DEMONICAL, který ale také mezi lety 2006 - 2014 v kapele nebyl. Máme tu tak před sebou partu zkušených hrobníků, kteří přesně ví, co chtějí hrát. Vůbec se, stejně jako já, do dnešní doby nehodí. Jedou kupředu jako rezavý tank a neohlížejí se zpět. Sedl jsem si tedy do křesla, nasadil sluchátka, aby mě nerušilo nic jiného a po nějaké době mě začaly bolet všechny staré rány. Nové EP je opravdu jako vzpomínka na devadesátá léta. Není v ničem převratná, kritika se sama nabízí, jenže když já si ji poslechnu raději, než spoustu nových, umělých skupin dneška. Ono totiž, nadšení a krev ničím nenahradíte. Nejde to. Záleží vždy na vkusu a oblibě odrůdy a stylu, to je jasná věc, ale já jsem navýsost spokojen. Pohybujeme se sice mezi jasně vymezenými mantinely, ale troufám si tvrdit, že "The Pestilence" vzniklo spontánně, jen tak, pro radost. Alespoň tak to cítím já. Také si myslím, že songy budou hodně dobře fungovat naživo. Surový útok ze starých death metalových zákopů!

sumarizace:

EP "The Pestilence" je je jako stará, mokvající rána, která se znovu zanítila. Smrdí smrtí. Jedná se pro mě osobně o dokonalou esenci toho, co mám na stylu zvaném smrtící kov tolik rád. Hniloba, špína, chlad, rouhání, smrt. Švédi na to jdou poctivě, s dobrým řemeslem a spoustou skvělých nápadů navíc. Mám rád mrazivá rána na hřbitově, s chutí znovu a znovu rozmlouvám s nemrtvými. Ctím klasické pohřbívání do hrobu, postupný rozklad těl. Jsem ze staré školy a jako takovému se mi tvorba CENTINEX opravdu líbí. Rakve opět praskají, zvuk je zabijácký, přesto rezavý, vokalista má v hrdle chorobu a riffy bolí jako jehly zabodnuté pod nehty. Smrt si nevybírá, na každého jednou dojde. Cítím z desky krvavé kořeny, základy stylu, který mám tolik rád. "The Pestilence" mi vlezlo až do morku kostí a nahlodalo moje tělo i mysl. Mokvající mrtvola, návštěva kostnice, nakonec se stejně rozpadneme v prach. Než se tak stane, budu dál poslouchat CENTINEX! Pohybujeme se sice mezi jasně vymezenými mantinely, ale troufám si tvrdit, že "The Pestilence" vzniklo spontánně, jen tak, pro radost. Alespoň tak to cítím já. Také si myslím, že songy budou hodně dobře fungovat naživo. Surový útok ze starých death metalových zákopů!

Asphyx says:

The EP "The Pestilence" is like an old, wet wound that has started again. It stinks of death. For me, this is the perfect essence of what I like so much about the style of death metal. Rot, dirt, cold, blasphemy, death. The Swedes make it by honest way with good craftsmanship and lots of great ideas. I like the chilling mornings on the cemetery, talking to the undead over and over again. I feel the classic burial to the grave, the gradual decay of the bodies. I'm from old school and I really like the creation of CENTINEX so much. The coffins are cracking again, the sound is killer and rusty, the vocalist has a disease in his throat, and the riffs hurt like needles pierced under the nails. Death does not choose, it will happen to everyone once. I feel bloody roots from the record, the basics of the style I like so much. "The Pestilence" came to my bones and eroded my body and mind. Rotten corpse, a visit of bones-church, at last all of us will break into dust. Before that happens, I'll keep listening CENTINEX! We move between clearly defined mantinels, but I dare say that "The Pestilence" came into being spontaneously, just for fun. At least that's how I feel. I also think the songs will work very well live. Raw attack from old death metal trenches!