DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

Zobrazují se příspěvky se štítkem#asphodelus. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkem#asphodelus. Zobrazit všechny příspěvky

čtvrtek 21. září 2023

Interview - ASPHODELUS - Doom death metal with a chillingly dark, melancholic atmosphere!


Interview with doom death metal band from Finland - ASPHODELUS.

Answered Jari Filppu (bass, guitars, vocals), thank you!

Translated Duzl, thank you!

Questions prepared Jakub Asphyx.

Recenze/review - ASPHODELUS - Sculpting from Time (2023):

Ave ASPHODELUS! It's been a while since your label Hammerheart Records sent me an album to review. And immediately with your new album "Sculpting from Time" you have reached the imaginary top of my personal doom death metal chart together with the new SATURNUS. The first time I encountered the new album was in the chilly weather, when it got very cold. It was very pleasant for me to just listen, read and let the time pass. How was the album made and how do you think it differs from the previous album "Stygian Dreams"?

Asphodelus: Thanks for the kind words, glad you liked the album! The album was made from Jari’s home demos that were then worked on together as a band. Then we recorded the songs in a makeshift studio in an abandoned casino in the middle of nowhere. As for differences between the albums: We have matured as musicians from Stygian Dreams, because this time around we came to the studio more prepared, the songs are more intricately composed and honed with lots of thought-out layers and guitar harmonies.


Let's go back in history a bit. ASPHODELUS was formed as a continuation of CEMETERY FOG. Why the name change? It's not easy to start over nowadays. How did you guys get together in the first place and why did you choose doom death metal?

Asphodelus: We met each other in school and formed the initial line-up for Cemetery Fog there. Cemetery Fog relied on horror themes and really murky black/doom metal. Then our sound and lyrical themes started to evolve, and it got to the point where we thought that we needed a new name to reflect the new sounds and thoughts. We chose to pursue doom/death metal with Asphodelus because for us, that kind of music just hits so hard emotionally.

The new stuff has exactly the kind of cool, clear sound that I really like. It's signed by the master Marco S. Vermiglio. We all know his work for MAYHEM. I'm curious to know how did you guys work together and why him? With what feelings did you leave the studio?

Asphodelus: When we were making our debut album, our then-label head Stefano of Terror from Hell suggested Marco to us, and Marco did such a great job that we wanted to make this album with him too. The recording was rough at times, but Marco came through again and we are satisfied and happy with the results.


The lyrics on your records are about death, sadness, pain. Where do you get inspiration for them?

Asphodelus: The lyrics are informed by life itself and lived experiences. Much of the pain comes from the feeling of living a life as a human in disharmony while also having the idea of a more harmonic way of living, and from a distorted sense of time, where thoughts of a reassuring past, an intoxicated and blurry present and a vaguely terrifying future live on in the mind simultaneously. These thoughts are then tied to romantic, mythological, and literary themes. The title of the second album is a reference to Tarkovsky.

There's a beautiful female vocal in "The Moon in Pisces". I'm afraid I can't find out who she is? This song is very captivating for me personally, who is the artist behind it and how was it created?

Asphodelus: Her name is Rosanna Mantila, and she sings in an indie-rock band called Ajastaika. Jari wrote the lyrics and Anselmi and Joonas wrote the song, and it was created as an intro for the last song, so it was made from the foundation of the last song.


Does Finnish nature influence you in any way? Every time I hear a band from your country, I think that you can put such a special mood, melancholy in your songs. A lot of times I would take the album to the woods near my home, just outside the city, and it felt like I was somewhere up north.

Asphodelus: The Finnish woods breathe life into us. Breathing in the fresh countryside air or taking a walk by the side of a lake gives time for the mind to reflect. And the ominous feeling of driving at a dark forest road with a good album playing or walking in the woods with only a flashlight is such a powerful feeling, even if it raises some discomfort from time to time. The new album was indeed recorded in the middle of a forest, isolated from any human contact.

According to wikipedia, Finland has 5.5 million inhabitants. The Czech Republic has ten. We have a lot of metal bands here too, but definitely not as many as you. Does that mean you have a musician in every family? I wonder why you have so many bands? And I'm not talking about the mainstream, but the underground (I love PURTENANCE!). What do you explain it with?

Asphodelus: It feels like many young people have picked up an instrument and everyone has multiple bands going on, that could explain why! And we also appreciate the Czech scene, we love Drakar and Master’s Hammer, just to mention a couple!

How do you perceive your scene? Gigs, fans, labels? There are quite a lot of concerts in our country, but only some of them are well attended. Plus, I feel like the young fans are already listening to something a bit different.

Asphodelus: We find the scene to be really cool at the moment. There are many gigs going on, and there are many up-and-coming festivals that are solidifying their place (Hellsinki Metal Festival, Helsinki Death Fest). Especially at HDF there were many younger bands playing, and there are many very promising youngster bands, like Disguised Malignance and Malformed. Maybe the madness of youth will never subside.


Personally, I find "Sculpting from Time" to be such a perfectly polished stylistic gem, but it can also appeal to fans outside of doom death metal. The album is raw, but it also has a lot of memorable melodies. Where do you want to take the band? What is your goal? Someone is attracted by big festivals, someone wants a famous label. What are your dreams?

Asphodelus: As long as someone publishes our music, gives us a budget for studio time and we get to play our music around the world, we are living the dream. It’s also really heart-warming when people come up to say that our music resonates with them emotionally. The further we can take this thing, the better, but we are grateful for where we are today.

How did you get into music in the first place? Who was your role model? First gig? First gig as a musician? How about some wild experiences, readers are always interested in that:)).

Asphodelus: There’s a picture of me as a toddler, sucking a pacifier and holding a guitar naked while pointing to the camera, so I guess that’s when I knew I wanted to be a rockstar. Then, when I was 4-5 years old, my older brother used to have a melodic death metal band (Cold Waste, you can get demos from me if you want. Tomi Pekkola, who has helped our band immensely over the years also played in it) and they trained in our barn. I carried my small drum set outside the barn and tried to play along. My brother was my first musical role model, who also inspired me to get boots later on.

Then, when I was 10-11 years old, I heard Deep Purple’s Highway Star and there was no stopping after it. After Ritchie Blackmore came Alexi Laiho and Chuck Schuldiner. My first gig was a KISS concert. Our first gig with Cemetery Fog was in PRKL-club in Helsinki.

As for wild experiences… we had a tour in the Balkans with fellow Finnish band Kuilu. The tour was cool as fuck, but some of the conditions were quite funny. A lot of alcohol was abused and the venues were of varying quality. In Romania, some Finnish student noticed our gig and came and brought us a “care package” – an empty Camel pack with weed and speed inside, hah. Our last gig in Croatia was basically in a cube-shaped room filled with cigarette smoke under the ground with only one narrow stairway up and no ventilation at all. The venue got its’ electricity by siphoning it from an electricity pole directly with a very hazardous-looking extension cable mess that the venue’s sound technician referred to as “banana”. We weren’t afraid of dying during that gig, but we knew that if anything happened at all, survival would have been impossible.

Also, our first gig abroad as Cemetery Fog in Germany, when we were about 19 years old got out of hand really quickly. The trip was just boozing around the clock, with trips to a nearby gas station for more vodka at 4am being a repeating occurrence. At least the gig went well, even though we had some technical difficulties at the venue. When we were leaving the hotel at the end, one of us tripped into wet cement, destroying the new floor. Damn we were stupid.


I'd be interested in your relationship to music. What does it mean to you? Is it a hobby? A lifestyle?

Asphodelus: It’s a lifestyle, it’s everything. It’s listening to music and creating music alone to make life more tolerable, and it’s also social when we get together as a band or when we attend gigs and see other people. It’s just constant.

What is ASPHODELUS planning in the near future?

Asphodelus: We’ve already started working on new material now that we have a defined line-up. We’re also looking to play as many gigs as possible. Anyone reading this, you can shoot us an inquiry for a gig to asphodelusdoom@hotmail.com. NOTE! We are more well-behaved nowadays than in the stories we just told! Maybe.

Thank you very much for the interview, I appreciate it. I guess you can guess what I'm going to do. Sure, I'm going to go out into the woods and I'm going to take your new release "Sculpting from Time" with me. It's delicious! I wish it sells well and that you are happy in your personal lives.

Asphodelus: Thank you for the interview, this was a blast! Have fun in the woods, brother! If you ever come to Finland, hit us up and we can go pick blueberries in the woods.





---------------------------------------------------------------------------------------------------

Rozhovor - ASPHODELUS - Doom death metal s mrazivě temnou, melancholickou atmosférou!


Rozhovor s doom death metalovou skupinou z Finska - ASPHODELUS.

Odpovídal Jari Filppu (basa, kytara, zpěv), děkujeme!

Přeložila Duzl, děkujeme!

Otázky připravil Jakub Asphyx.

Recenze/review - ASPHODELUS - Sculpting from Time (2023):

Ave ASPHODELUS! Je to už nějaký čas, co mi poslal váš label Hammerheart Records album na recenzi. A ihned jste se se svým novým albem „Sculpting from Time“ dostali spolu s novými SATURNUS na pomyslnou špičku mého osobního doom death metalového žebříčku. Poprvé jsem se s novinkou setkal v sychravém počasí, kdy se hodně ochladilo. Bylo pro mě velmi příjemné jen tak poslouchat, číst si a nechat plynout čas. Jak album vznikalo a v čem se podle tebe odlišuje od předešlé desky „Stygian Dreams“?

Děkuji za tvá slova, jsem rád, že se ti album líbilo! Album vzniklo z Jariho domácích demáčů, na kterých jsme pak pracovali společně jako kapela. Skladby jsme pak nahráli v provizorním studiu v opuštěném kasinu uprostřed ničeho. Co se týče rozdílů mezi alby: Od “Stygian Dreams” jsme jako muzikanti vyspěli, protože tentokrát jsme do studia přišli připravenější, skladby jsou složitěji komponované a vybroušené se spoustou promyšlených vrstev a kytarových harmonií.


Pojďme trošku do historie. ASPHODELUS vznikli jako pokračování kapely CEMETERY FOG. Proč ta změna názvu? V dnešní době není lehké začínat znovu. Jak jste se dali vůbec dohromady a proč jste si zvolili doom death metal?

Potkali jsme se ve škole a tam jsme vytvořili první sestavu pro Cemetery Fog. Cemetery Fog si zakládali na hororových tématech a opravdu temném black/doom metalu. Pak se náš zvuk a lyrická témata začaly vyvíjet a došlo to do bodu, kdy jsme si řekli, že potřebujeme nový název, který by odrážel novou hudbu a myšlenky. Rozhodli jsme se pokračovat v doom/death metalu s Asphodelus, protože pro nás je tento druh hudby emocionálně velmi silný.

Novinka má přesně takový ten chladný, čitelný zvuk, který mám moc rád. Podepsán je pod ním mistr Marco S. Vermiglio. Všichni známe jeho práci pro MAYHEM. Mě by zajímalo, jak se vám spolupracovalo, jak jste se dali dohromady a proč právě on? S jakými pocity jste odcházeli ze studia?

Když jsme dělali naše debutové album, náš tehdejší šéf labelu Stefano z “Terror from Hell” nám navrhl Marca a ten odvedl tak skvělou práci, že jsme s ním chtěli udělat i toto album. Nahrávání bylo občas drsné, ale Marco se opět vytáhl a my jsme s výsledkem spokojení a šťastní.


Texty na vašich deskách jsou o smrti, smutku, o bolesti. Kde pro ně berete inspiraci?

Texty vycházejí ze života a prožitých zkušeností. Velká část bolesti vychází z pocitu, že člověk žije život v disharmonii a zároveň má představu o harmoničtějším způsobu života a z pokřiveného vnímání času, kdy v mysli současně žijí myšlenky na uklidňující minulost, omámenou a rozmazanou přítomnost a nejasně děsivou budoucnost. Tyto myšlenky se pak vážou k romantickým, mytologickým a literárním motivům. Název druhého alba je odkazem na Tarkovského.

Ve skladbě „The Moon in Pisces“ zazní krásný ženský vokál. Bohužel, nemůžu nikde dohledat, kdo to je? Tahle song je pro mě osobně hodně podmanivý, kdo je pod ním podepsán a jak vznikl?

Jmenuje se Rosanna Mantila a zpívá v indie-rockové kapele Ajastaika. Jari napsal text a Anselmi a Joonas napsali skladbu, která vznikla jako intro k poslední verzi, takže byla vytvořena ze základu poslední skladby.


Ovlivňuje vás nějak finská příroda? Já pokaždé, když slyším kapelu z vaší země, tak mě napadne, že umíte do skladeb vložit takovou zvláštní náladu, melancholii. Hodně často jsem si bral album do lesů u nás, kousek za městem a připadalo mi, jako bych byl někde na severu.

Finské lesy nám vdechují život. Dýchání čerstvého venkovského vzduchu nebo procházka u jezera dávají mysli čas na rozjímání. A ten zlověstný pocit, když jedete po temné lesní cestě s puštěným dobrým albem nebo se procházíte lesem jen s baterkou, je tak silný pocit, i když občas vyvolává nepříjemné pocity. Nové album se skutečně nahrávalo uprostřed lesa, izolovaně od jakéhokoli lidského kontaktu.

Podle wikipedie má Finsko 5,5 miliónů obyvatel. Česká republika jich má deset. Máme tu taky spoustu metalových kapel, ale tolik jako vy rozhodně ne. Znamená to, že u vás máte v každé rodině muzikanta? Zajímalo by mě, proč se u vás daří tolika kapelám? A to teď nemluvím o mainstreamu, ale o undergroundu (miluju PURTENANCE!). Čím si to vysvětluješ?

To by mohlo vysvětlovat, proč se mnoho mladých lidí chytlo nějakého nástroje a každý má několik kapel. A taky si vážíme české scény, milujeme Drakar a Master's Hammer, abychom jich pár zmínili!

Jak vnímáš vaši scénu? Koncerty, fanoušky, labely? U nás je koncertů poměrně hodně, ale jen některé jsou solidně navštěvované. Navíc mi připadá, že mladí fanoušci už poslouchají trošku něco jiného.

V současné době nám naše scéna připadá opravdu skvělá. Koná se spousta koncertů a je tu mnoho nadějných festivalů, které si upevňují své místo (Hellsinki Metal Festival, Helsinki Death Fest). Hlavně na HDF hrálo hodně mladších kapel a je tam mnoho velmi nadějných mladíků, jako jsou Disguised Malignance a Malformed. Možná, že šílenství mládí nikdy nepoleví.


Mě osobně připadá „Sculpting from Time“ jako takový dokonale vybroušený stylový drahokam, který ale může oslovit i fanoušky mimo doom death metal. Album je sice syrové, ale má i spoustu dobře zapamatovatelných melodií. Kam až chcete kapelu posunout? Co je vaším cílem? Někoho lákají velké festivaly, někdo chce zase slavný label. Jaké máte sny?

Dokud někdo vydává naši hudbu, dává nám budget na studio a my můžeme hrát naši hudbu po celém světě, žijeme si svůj sen. Taky mě moc hřeje u srdce, když za námi lidé přijdou a řeknou, že s nimi naše hudba emocionálně rezonuje. Čím dál to dotáhneme, tím lépe, ale jsme vděční za to, kde jsme dnes.

Jak si se vlastně dostal k muzice? Kdo byl tvým vzorem? První koncert? První vystoupení jako muzikant? A co nějaké divoké zážitky, to vždycky čtenáře zajímá?:)).

Na jedné fotce jsem jako batole, jak cucám dudlík, držím nahý kytaru a ukazuju do kamery, takže tehdy jsem asi věděl, že chci být rocková hvězda. Pak, když mi bylo 4-5 let, měl můj starší bratr melodickou death metalovou kapelu (Cold Waste, jestli chceš, můžeš si ode mě vzít demáče. Hrál v ní i Tomi Pekkola, který naší kapele v průběhu let nesmírně pomohl) a zkoušeli u nás ve stodole. Nosil jsem si před stodolu svou malou bicí soupravu a snažil se hrát s nimi. Mým prvním hudebním vzorem byl můj bratr, který mě také později inspiroval. Pak, když mi bylo 10-11 let, jsem uslyšel Highway Star od Deep Purple a pak už nebylo možné přestat. Po Ritchie Blackmoreovi přišli Alexi Laiho a Chuck Schuldiner. Můj první koncert byli KISS. Náš první koncert s Cemetery Fog byl v PRKL-klubu v Helsinkách. Co se týče divokých zážitků... měli jsme turné po Balkáně s finskou kapelou Kuilu. Turné bylo super, ale některé podmínky byly docela vtipné. Pilo se hodně alkoholu a místa konání měla různou kvalitu. V Rumunsku si našeho koncertu všiml nějaký finský student, přišel za námi a přinesl nám "balíček" – prázdnou krabičku od Camelek s trávou a speedem uvnitř, hah. Náš poslední koncert v Chorvatsku byl v podstatě v místnosti ve tvaru krychle plné cigaretového kouře pod zemí s jediným úzkým schodištěm nahoru a bez jakéhokoli větrání. Elektřinu získávalo toto místo tak, že ji odčerpávalo přímo ze sloupu elektrického vedení pomocí velmi nebezpečně vypadajícího prodlužovacího kabelu, kterému tamní zvukař říkal "banán". Nebáli jsme se, že během toho koncertu zemřeme, ale věděli jsme, že kdyby se cokoliv stalo, přežít by bylo nemožné. A taky náš první zahraniční koncert jako Cemetery Fog v Německu, když nám bylo asi devatenáct, se nám hodně rychle vymkl z rukou. Na výletě se jen nepřetržitě chlastalo, přičemž výlety na nedalekou benzínku pro další vodku ve čtyři ráno se opakovaly. Alespoň že koncert dopadl dobře, i když jsme měli na místě konání nějaké technické potíže. Když jsme na závěr odcházeli z hotelu, jeden z nás zakopl a zničil nově vybetonovanou podlahu. Sakra, byli jsme pitomci.


Zajímal by mě tvůj vztah k muzice. Co pro tebe znamená? Je to koníček? Životní styl?

Je to životní styl, je to všechno. Je to poslouchání hudby a samotná tvorba hudby, aby byl život snesitelnější, je to také zábava, když se sejdeme jako kapela, nebo když se účastníme koncertů a vidíme se s dalšími lidmi. Je to prostě konstantní.

Co chystají ASPHODELUS v nejbližší době?

Už jsme začali pracovat na novém materiálu, když máme finální sestavu. Také se snažíme odehrát co nejvíce koncertů. Kdokoli, kdo to čte, nám může poslat poptávku na koncert na asphodelusdoom@hotmail.com. POZNÁMKA: V dnešní době se chováme mnohem slušněji, než v příbězích, které jsme právě vyprávěli! Možná.

Děkuji moc za rozhovor, vážím si ho. Asi tušíš, co půjdu dělat. Jasně, vyrazím ven, do lesa a vaši novinku „Sculpting from Time“ si vezmu s sebou. Je totiž vynikající! Přeji vám, aby se dobře prodávala a ať jste spokojení i v osobních životech.

Díky za rozhovor, byla to pecka! Bav se v lese, brácho! Jestli někdy přijedeš do Finska, zavolej nám a můžeme jít sbírat do lesa borůvky.





---------------------------------------------------------------------------------------------------

čtvrtek 24. srpna 2023

Recenze/review - ASPHODELUS - Sculpting from Time (2023)


ASPHODELUS - Sculpting from Time
CD 2023, Hammerheart Records

for english please scroll down

Poslední dobou si často představuji, jaké to musí být plout po řece smrti. Jen se tak vznášet na krvavých vlnách. Nahlížet do dávno opuštěných katakomb, rozmlouvat s nemrtvými. Chodím ulicemi a přemýšlím, kdy budu na řadě já, kdy moje tělo spočine ve věčnosti. Snažím se pochopit život a jeho pomíjivost. Prach ve vesmíru, velikost ducha, umírání. Proč neexistuje spravedlnost a ti dobří vždy odcházejí první? Otázek je mnoho, ale v knihách, ani starých spisech se toho příliš najít nedá. Raději poslouchám hudbu, která jitří mojí mysl, která mě dokáže přenést na druhou stranu.

Cestu finských doom death metalistů ASPHODELUS sleduji od jejich začátků a vždycky, když se s jejich hudbou potkám, mám pocit, že se zastavil čas. Dívám se na nebe a z mraků prší krev. Nebo to je jen moje představa? Poslouchejte pozorně, v klidu a absolutní tmě. 


Není to ale jenom doom a death metal, které na albu naleznete. Pokud se setkáte s touto deskou vícekrát, na povrch vylezou i odkazy na gotiku a starý řecký black metal. Jako celek je potom "Sculpting from Time" chladný melancholický sen. Velmi často jsem měl pocit, že se vznáším, že se dívám na město pode mnou z výšky. Finové umí navodit smutné, magické nálady. Od posluchače to vyžaduje určitou dávku fantazie, ale to je vám doufám jasné od začátku. Opravdu se mi osvědčil poslech hluboko v lesích. Normálně si chci vychutnat ticho, ale tentokrát hudba moje rozpoložení nijak nenarušuje, naopak, krásně doplňuje. Líbí se mi zvuk (Mixed and Mastered by Marco S. Vermiglio at The Forge Music Productions (Mayhem, Bedsore, Grave Infestation), obdivuji obal. Vše je v nejlepším pořádku a fanoušci třeba takových EVOKEN, ANATHEMA, PARADISE LOST, TIAMAT, MY DYING BRIDE, SOLOTHUS, SATURNUS, by mohli být nadšeni stejně jako já. Kapela se pohybuje na tenké hranici mezi syrovou a chladou realitou a snem. Skladby v sobě mají takovou tu těžko popsatelnou sílu, drive, energii. Jako když jste dlouho zavřeni v místnosti bez oken a najednou je vám špatně. Potřebujete se nadechnout. ASPHODELUS vám takové nadechnutí umožní. Jedná se o smutnou, pomalou muziku, u které jsem se stále usmíval. Zastavil jsem zase jednou svoje kroky, zpomalil životní funkce a hibernoval jsem mezi naším a oním světem. Poslední dobou si často představuji, jaké to musí být plout po řece smrti. Jen se tak vznášet na krvavých vlnách. Nahlížet do dávno opuštěných katakomb, rozmlouvat s nemrtvými. List padající ve větru, tichá řeka smrti. Doom death metal s mrazivě temnou, melancholickou atmosférou! 


Asphyx says:

Lately, I often imagine what it must be like to float down the river of death. Just floating on the bloody waves. Peering into long-abandoned catacombs, talking to the undead. I walk the streets and wonder when it will be my turn, when my body will rest in eternity. I try to understand life and its transience. The dust of the universe, the greatness of the spirit, dying. Why is there no justice and the good ones always go first? There are many questions, but not much can be found in books or old writings. I prefer to listen to music that stimulates my mind, that can transport me to the other side.
 
I've been following the journey of Finnish doom death metallers ASPHODELUS since their beginnings and every time I encounter their music, I feel like time has stopped. I look up at the sky and blood is raining from the clouds. Or is it just my imagination? Listen carefully, in peace and absolute darkness.


But it's not just doom and death metal that you'll find on the album. If you encounter this album more than once, references to gothic and old Greek black metal will also come to the surface. As a whole, then, "Sculpting from Time" is a cold melancholic dream. Very often I felt like I was floating, looking down on the city below me. Finns know how to evoke sad, magical moods. It requires a certain amount of imagination from the listener, but I hope that's clear to you from the start. Listening deep in the woods really worked for me. Normally I want to enjoy the silence, but this time the music doesn't disturb my mood, on the contrary, it complements it beautifully. I like the sound (Mixed and Mastered by Marco S. Vermiglio at The Forge Music Productions (Mayhem, Bedsore, Grave Infestation), I admire the cover art. Everything is in the best order and fans of such bands as EVOKEN, ANATHEMA, PARADISE LOST, TIAMAT, MY DYING BRIDE, SOLOTHUS, SATURNUS could be as excited as I am. The band walks a fine line between raw and cold reality and dream. The songs have this hard to describe power, drive, energy. Like when you're locked in a room with no windows for a long time and suddenly you feel sick. You need to breathe. ASPHODELUS allows you to take that breath. This is sad, slow music that made me smile all the time. I stopped my steps once more, slowed down my vital functions and hibernated between our world and the other. Lately, I often imagine what it must be like to float down the river of death. Just floating on the bloody waves. Peering into long-abandoned catacombs, talking to the undead. A leaf falling in the wind, the silent river of death. Doom death metal with a chillingly dark, melancholic atmosphere!


tracklist:
1. Waterside
2. Fallen Dreamer
3. Life Painted Vermilion
4. Monuments of Deception
5. World of Hollow
6. Where Sirens Wept
7. The Moon in Pisces
8. Sculpting the Time



TWITTER