ABJECT MENTOR - Abominaciones
CD 2023, Awakening Records
for english please scroll down
Bylo už pozdě večer. Nikam se mi nechtělo. Jenže jsem musel. Poslední měsíce umírá spousta lidí. Kopu další hrob a přemýšlím, proč tomu tak je. Někteří mluví o nějaké starodávné chorobě, která se znovu objevila. Otevřu dveře do márnice a beru do rukou lopatu. Venku je už tma a potom zaslechnu divný zvuk. Otočím se a jedna mrtvola se na mě usmívá. Zvedne se a zapne play na přehrávači, který leží na jedné staré rakvi. Vypadá to, že dnes už nic neudělám. Nakloní se ke mě a prokousne mi hrdlo.
Vítejte na mexickém hřbitově. Dnes nám tu hraje debutová deska maniaků ABJECT MENTOR. Kapela, která se dala na stranu temnoty. Album se mi ihned dostalo do žil. Není divu, je plné morbidních melodií, divokých rytmů a mocného vokálu. Jedná se o smrtící koktejl shnilých nápadů, které kapela posbírala na dávno opuštěných pohřebištích.
Pánové neobjevují nic nového, ani se nesnaží do hudby přinášet nějaké nové trendy. Naopak, všechno je staré, náležitě plesnivé, hnusné a ohavné. Mám to takhle rád a proto jsem si dával jejich novou desku "Abominaciones" rád a často do hlavy. Nejlépe večer, když už byly stíny dlouhé a nemrtví lezli z hrobů ven. Inspirací zde bylo to nejlepší z devadesátých let minulého století. A to jak evropská (PESTILENCE, MORGOTH, BOLT THROWER), tak americká škola (OBITUARY, MASSACRE). O to ale nejde, dnes je každý někomu podobný. Pro mě je hlavní, že cítím ze skladeb poctivost, takovou tu prašivinu, kterou máme my, staří death metalové psi tolik rádi. Dal jsem si před lety závazek, že budu podporovat právě podobné smečky. Dovedu si představit, že zavítám na koncert kapely, dám si pár piv a pak skočím do mosh-pitu. Vše je totiž zahrané velmi ověřitelně, opravdově, od srdce. Kývám se spokojeně do rytmu a i když jsem na malém hřbitově nad městem, představuji si, že jsme se vydali na dlouhou cestu bez konce. Tohle je ryzí hudba ze starých mexických pohřebišť. Z míst, kde byly pořádány krvavé rituály. Troufám si tvrdit, že se první dlouhohrající album kapely povedlo. Nemám žádných námitek proti zvuku, ani proti obalu (Julian Felipe Mora Ibañez). Vše je v nejlepším pořádku. Dejte mi do rukou lopatu, musím vykopat další hrob! Venku je už tma a potom zaslechnu divný zvuk. Otočím se a jedna mrtvola se na mě usmívá. Zvedne se a zapne play na přehrávači, který leží na jedné staré rakvi. Vypadá to, že dnes už nic neudělám. Nakloní se ke mě a prokousne mi hrdlo. Prokletá kobka byla otevřena! Old school death metal z onoho světa!
Asphyx says:
It was late in the evening. I didn't want to go anywhere. But I had to. A lot of people have been dying these last few months. I'm digging another grave and wondering why that is. Some talk about some ancient disease that's resurfaced. I open the door to the morgue and pick up a shovel. It's already dark outside and then I hear a strange sound. I turn around and a corpse is smiling at me. He gets up and turns on the play on the player that's on top of an old coffin. Looks like I won't be doing anything today. He leans over and bites my throat.
Welcome to the Mexican cemetery. Tonight we have the debut album from maniacs ABJECT MENTOR. A band that took the dark side. The album got into my veins immediately. No wonder, it's full of morbid melodies, wild rhythms and powerful vocals. It's a lethal cocktail of rotten ideas that the band picked up in long-abandoned burial grounds.
The gentlemen are not discovering anything new, nor are they trying to bring any new trends to music. On the contrary, everything is old, properly moldy, ugly and disgusting. I like it that way and that's why I've been putting their new album "Abominaciones" in my head happily and often. Preferably in the evening, when the shadows were long and the undead were crawling out of their graves. The inspiration here was the best of the 90s. And it was both European (PESTILENCE, MORGOTH, BOLT THROWER) and American school (OBITUARY, MASSACRE). But that's not the point, nowadays everyone is like someone. For me the main thing is that I can feel the honesty from the songs, the kind of dirt that we old death metal dogs like so much. Years ago I made a commitment to support such bands. I can imagine going to a band's show, having a few beers and then jumping into a mosh pit. It's all played very authentically, genuinely, from the heart. I sway contentedly to the rhythm, and even though I'm in a small cemetery above the town, I imagine we've embarked on a long journey with no end in sight. This is pure music from the old Mexican burial grounds. From places where blood rituals were held. I dare say the band's first full-length album was a success. I have no objections to the sound or the cover art (Julian Felipe Mora Ibañez). Everything is in the best order. Put a shovel in my hands, I have another grave to dig! It's already dark outside and then I hear a strange sound. I turn around and a dead man is smiling at me. He gets up and puts on a play on a player that's on top of an old coffin. Looks like I won't be doing anything today. He leans over and bites my throat. The damn dungeon has been opened! Old school death metal from the other world!
Tracklist:
01. Intro
02. Abominaciones
03. Miasma
04. Blasfemo
05. Abject Mentor
06. El Miedo Apegado A La Fé
07. Apóstol Del Mal
08. Mala Vida
09. Viaje Eterno
band:
Tony Díaz - Guitar & Vox
Kevin Díaz - Bass
Kevin Brandon - Guitar
Luis de Luna - Drums
.JPG)