DEADLY STORM zine: #WOMBBATH

pátek 25. března 2022

Recenze/review - WOMBBATH - The Weight of Reality (2022)

WOMBBATH - The Weight of Reality

EP 2022, vlastní vydání

"In the wake of Putins unprovoked invasion of Ukraine, we have decided to release an EP where 100% of the proceeds will go to UNHCR in aid of the Ukrainian people in these unprecedented times." WOMBBATH.

https://wombbathofficial.bandcamp.com/album/the-weight-of-reality

for english please scroll down

Pořád se nacházím v takovém divném stavu. Nechápu, jak se něco tak hnusného a nelidského jako válka může stát v 21. století. Píšu na svých stránkách často o popraskaných kostech, o exhumovaných hrobech, o pitevnách i záhrobí. Vše myslím samozřejmě s nadsázkou a humorem, ale tentokrát nemůžu. Válka je vždycky zlá a nakonec nemá vítězů. Jenom tisíce zkažených životů. Smrt a beznaděj. Opatrujte se všichni lidé dobré vůle!

Čtyři nové skladby od WOMBBATH v podobě EP "The Weight of Reality" se mi ihned zadřely pod kůži a abych pravdu řekl, tak mi pomohly překonat prvotní šok z toho, co se kolem právě děje. Základem je, jak jinak, pravý, nefalšovaný a ryzí švédský death metal. Přidávány jsou navrch, jak jsme to mohli slyšet již na loňském albu "Agma" (odkaz na recenzi dole pod článkem), chladné, lehce progresivní prvky. Novinka je tak svěží, neotřelá, zajímavá a opravdu skvěle se poslouchá. Kapela zraje každým dalším albem jako dobré víno.

Politika je svinstvo, které mě příliš nezajímá a nevyjadřuji se k ní. Jenže válka je něco jiného. Vyšší level totálního lidského utrpení. Už jsem si myslel, že podobnou situaci já, ani moje děti nikdy nezažijeme. Tohle není virtuální hra s naleštěnými tanky, ale krutá, opravdová plíživá smrt. Bombardování. Špína a krev. Samozřejmě vše pečlivě sleduji, snažím se stejně jako WOMBBATH pomoci jak jen můžu. A ve chvílích, kdy odpočívám, tak s velkou chutí poslouchám právě "The Weight of Reality". EP má tradiční, chřestivý a masivní zvuk. Řezající riffy, ledové melodie, surový vokál. Vše smíchané v jeden zničující celek. Mám před sebou spoustu nových nahrávek na recenze a nakonec volím stejně tuhle desku. Toulám se někde na severu, alespoň na chvilku odpoután od kruté reality všedních dní. V hlubokých temných lesích. S pokorou a nadšením pro dobrou hudbu. Nasávám energii, kterou mi kapela svými songy předává. Je hrozně příjemné být fanouškem. Vznášet se na studených vlnách řeky Styx. Možná stojíme jako lidstvo na rozcestí. Buď budeme svobodní a nebo se zničíme. Přidávám hlasitost a držím palce všem bojovníkům. Švédský death metal proti válce! Devastující mrazivé album!

Asphyx says:

I'm still in this weird state. I don't understand how something as ugly and inhuman as war can happen in the 21st century. I often write on my website about cracked bones, exhumed graves, autopsies and beyond the grave. I mean it all with hyperbole and humour, of course, but this time I can't. War is always bad and in the end there are no winners. Only thousands of ruined lives. Death and despair. Take care, all you people of good will!

The four new tracks from WOMBBATH in the form of the EP "The Weight of Reality" immediately got under my skin and to be honest, helped me get over the initial shock of what was happening around me. The basis is, as otherwise, true, unadulterated and pure Swedish death metal. Added on top, as we could already hear on last year's album "Agma" (link to the review below the article), are cool, slightly progressive elements. The new album is so fresh, new, interesting and really great to listen to. The band matures with each new album like a fine wine.

Politics is crap I don't care much about and I don't comment on it. But war is something else. A higher level of total human suffering. I never thought I or my children would ever experience a situation like this. This isn't a virtual game with polished tanks, but a cruel, real creeping death. Bombing. Dirt and blood. Of course, I'm keeping a close eye on everything, trying, like WOMBBATH, to help as much as I can. And in the moments when I'm resting, it's "The Weight of Reality" that I listen to with great relish. The EP has a traditional, crunching and massive sound. Cutting riffs, icy melodies, raw vocals. All mixed into one devastating whole. I've got a lot of new records to review and I'm going to go with this one anyway. I'm wandering somewhere in the north, at least for a while detached from the harsh reality of everyday life. In the deep dark woods. With humility and enthusiasm for good music. I'm soaking up the energy that the band transmits through their songs. It's so nice to be a fan. Floating on the cold waves of the river Styx. Maybe we're at a crossroads as a human race. We're either going to be free or we're going to destroy ourselves. I'm turning up the volume and crossing my fingers for all the fighters. Swedish death metal against war! Devastatingly chilling album!

about WOMBBATH on DEADLY STORM ZINE:

Recenze/review - WOMBBATH - Agma (2021)

Recenze/review - WOMBBATH - Tales of Madness (2020)
Recenze/review - WOMBBATH - Choirs Of The Fallen (2020)

Rozhovor - WOMBBATH - Hrát death metal staré školy je pro nás naprosto přirozené.

Interview - WOMBBATH - Playing old school death metal falls naturally for us.

Recenze/review - WOMBBATH - The Great Desolation (2018)
Recenze/review - WOMBBATH – Downfall Rising (2015)
Minirecenze/minireview - WOMBBATH / REVEL IN FLESH - Dragged into the Obscure (2016)

Tracklist:

01. Rise Of The Rotten

02. Where We Dwell

03. Coffin Worship

04. The Architect

band:

Håkan Stuvemark: Guitars, vocals on *The Architect

Jonny Pettersson: Vocals, guitars

Thomas Von Wachenfeldt: Guitars

Matthew Davidson: Bass

Jon Rudin: Drums

https://wombbathofficial.bandcamp.com/album/the-weight-of-reality

https://www.facebook.com/Wombbath

https://open.spotify.com/artist/1nl0JqITH0ba3tvOAPDqoT

https://www.youtube.com/channel/UC4Drvk5mG3zuD-7w-AeDPFA

https://twitter.com/Wombbath

sobota 13. listopadu 2021

Recenze/review - WOMBBATH - Agma (2021)

WOMBBATH - Agma

CD 2021, Transcending Obscurity Records

for english please scroll down

Všechny cesty nakonec vedou do pekla. Ale než se tak stane, tak musíte projít tajemnou cestou přes záhrobí. Zbloudilé duše nemrtvých, které nemohou ani na jednu, ani na druhou stranu. Smrt se usmívá, Satan kývá nadšeně hlavou. Nedivím se, i já jsem velmi spokojený. Poslouchám totiž novou desku mé oblíbené švédské kapely WOMMBATH. Kobka s jejich jménem vydala další svědectví z onoho světa. Charakteristické mrazivé melodie, zničující bicí, nálady přesně znázorňující, co se s vámi stane po smrti.

"Agma" je trošku jinou nahrávkou, než jsme od kapely zvyklí. Přijde mi pestřejší, chladnější, démoničtější, rozmanitější. Je až překvapivé, že si i po tolika letech (vznik skupiny se datuje do roku 1990) zachovává svěžest a mají spoustu nápadů. Našel jsem si zde vše, co mám na death metalu rád - silné melodie, devastující pasáže i neurvalost a rebelii.

Desku jsem si nejvíc stejně užil vždy ráno, cestou do práce, která vede kolem starého hřbitova. Přidával jsem neustále hlasitost, aby mě hudba bolela, chtěl jsem tančit na hrobech spolu s démony, kteří posedávali na hřbitovní zdi a volali na mě. Ze skladeb je neskutečně cítit, že byly nahrány s radostí a zkušenostmi. Nikde nic nechybí, nikde nic nepřebývá. Je tu jen starý švédský death metal, zahraný jak z partesu (do smrtící hry vás uvede již obal, který měl na starosti skvělý Juanjo Castellano). Navíc je přidána spousta zajímavých momentů v mnoha odstínech černé. Z alba je cítit i určitá melancholie, vlastní rukopis a ochranná známka v podobě velkého množství temné energie. Jsem rád, že jsem si na jednu ze svých toulek záhrobím vzal právě nahrávku "Agma". Zdravím se se svými předky, potkávám kamarády, kteří už nejsou mezi námi. Jsem tu doma, v chrámu nekonečné smrti. Cítím se v podzemí s WOMBBATH opravdu dobře. A vůbec mi nevadí, že je deska dlouhá. Dobré muziky není nikdy dost. Už nesou další tělo, rakev se otvírá. Vítej mezi námi, napij se a bedlivě poslouchej, máme totiž co do činění s hudbou, která je zahraná od srdce. Ledová, tradiční, nekompromisní, přesně jak to mám rád. Mimochodem, pasáže s violou jsou skvělé, ono vlastně celkově bych se nebál napsat, že je "Agma" v rámci stylu progresivním albem. Devastující symfonie smrti!

pro fanoušky: Carnage, Grave, Entombed, Gatecreeper, Revel In Flesh, Heads For The Dead, Hypocrisy, Edge of Sanity, Desultory

Asphyx says:

All roads eventually lead to hell. But before that happens, you must walk a mysterious path through the grave. The lost souls of the undead who cannot on either side. Death smiles, Satan nods enthusiastically. No wonder, I'm very happy too. I'm listening to a new album by my favourite Swedish band WOMMBATH. The dungeon with their name bore another testimony from the other world. Characteristic freezing melodies, destructive drums, moods showing exactly what will happen to you after death.

"Agma" is a slightly different record than we are used to from the band. I find it more colorful, cooler, more demonic, more diverse. It is surprising that even after so many years (the formation of the group dates back to 1990) it retains freshness and they have a lot of ideas. I found here everything I like about death metal - strong melodies, devastating passages as well as rudeness and rebellion.

I still enjoyed the board the most every morning, on the way to work, which leads around the old cemetery. I kept turning up the volume to make my music hurt, I wanted to dance on the graves with the demons sitting on the cemetery wall and calling to me. It is incredibly felt from the songs that they were recorded with joy and experience. Nothing is missing anywhere, nothing is left anywhere. There is only old Swedish death metal, played both from the party (the cover, which was in charge of the great Juanjo Castellano, will introduce you to the deadly game). In addition, a lot of interesting moments are added in many shades of black. The album also shows a certain melancholy, its own handwriting and a trademark in the form of a large amount of dark energy. I'm glad that I just took the recording of "Agma" for one of my wanderings through the grave. I greet my ancestors, meet friends who are no longer with us. I am here at home, in the temple of endless death. I feel really good underground with WOMBBATH. And I don't mind at all that the record is long. There is never enough good music. They are already carrying another body, the casket is opening. Welcome among us, drink and listen carefully, because we are dealing with music that is played from the heart. Icy, traditional, uncompromising, exactly as I like it. By the way, the viola passages are great, in fact I wouldn't be afraid to write that "Agma" is a progressive album in terms of style. Devastating symphony of death!

for fans: Carnage, Grave, Entombed, Gatecreeper, Revel In Flesh, Heads For The Dead, Hypocrisy, Edge of Sanity, Desultory

about WOMBBATH on DEADLY STORM ZINE:

Recenze/review - WOMBBATH - Tales of Madness (2020)

Recenze/review - WOMBBATH - Choirs Of The Fallen (2020)

Rozhovor - WOMBBATH - Hrát death metal staré školy je pro nás naprosto přirozené.

Interview - WOMBBATH - Playing old school death metal falls naturally for us.

Recenze/review - WOMBBATH - The Great Desolation (2018)

Recenze/review - WOMBBATH – Downfall Rising (2015)

Minirecenze/minireview - WOMBBATH / REVEL IN FLESH - Dragged into the Obscure (2016)

Wombbath are:

Håkan Stuvemark: Guitar

Jonny Pettersson: Guitar, Vocals