Když jsem šel minulý týden ráno do práce, něco bylo jinak. Jsem apolitický člověk, pokaždé mám hrozný problém si vůbec vybrat, koho budu volit, jsem povětšinou ve své ulitě. Jenže tentokrát to bylo a je jiné. Dole u píchaček stála fronta ubrečených žen a zasmušilých chlapů z Ukrajiny. Kluci a holky, kteří se mnou pracují. Známe se s některými více než 15 let. Mnohokrát jsme se opili, někdy na sebe nadávali, mám mezi nimi kamarády i lidi, které moc nemusím.
Tady jde ale o něco jiného. O svobodu, o život, o bolest, o hnusnou a zcela zbytečnou válku. Nechci, aby moje děti zažívaly to, co mi vyprávěly babičky o Druhé světové válce, nechci aby zažívaly to, na co vzpomínali rodiče, když nás obsadili v roce 1968 Rusové.
Ernest Hemingway kdysi řekl:
„Věřím, že všichni ti, kteří těží z války a přispívají k jejímu vzniku, by měli být zastřeleni hned první den občany své země.“
U nás ve firmě dělá i pár Rusů, myslí si to samé. Zajímavé je, že jedinou neshodu, kterou jsem za ty roky mezi Rusy a Ukrajinci zaznamenal, tak byl nespravedlivě rozhodovaný fotbalový zápas na firemní akci. Vše se ale srovnalo během několika vodek. Byl jsem osobně přítomen. Ani dnes mezi sebou nemají žádné problémy. Protože mají rozum a chtějí normálně žít, pracovat, slavit, balit holky, vychovávat děti...
Mám rád ruské kapely, mám rád jejich kulturu, literaturu obzvlášť. Nejsem politik, nevisím neustále na zpravodajství a nejsem ani jedinec, který by se nějak zvlášť angažoval v průvodech a protestech. Ale jsem člověk, který nesnáší válku a nespravedlnost. Proto jsem poslal peníze na Člověka v tísni a podpořil Ukrajinu! Ještě zajdu darovat krev. Ne, nebojte, historii mám moc dobře nastudovanou. Používejme ale prosím mozek. A ten mi spolu s citem tentokrát velí...
Nechci už vidět ženy, co mají strach o své děti, nechci vidět smutek, mrtvá těla, násilí a smrt. Metalisty jsem vždycky považoval za slušné a dobré. Zpívají a hrají o hnusných věcech, ale v jádru jsou to hodní lidé. V těžkých časech se dokázali vždy semknout a ukázat, že mají srdce na pravém místě. Těžké časy nastaly. Není čas na řeči, ale na činy! Děkuji! Stay strong Ukraine!
Přispět můžete i vy zde (odkaz na Člověka v tísni):
