DEADLY STORM zine: #SAOR

SAOR - Amidst the Ruins

CD 2025, Season of Mist

for english please scroll down

Srdce mi tluče silněji než dřív. Stává se mi to čím dál tím častěji. Zavírám za sebou dveře a utíkám pryč. Před civilizací, před řevem aut, před cinkáním tramvajím, před obrazovkami, které nás jednou sežerou. Máme za domem les, hluboký a temný a tak se vydávám po pěšinách, po kterých chodí jenom zvěř. Představuji si, že jsem ve Skotsku, že jsem právě vylezl na horu a dívám se do kraje. Přemýšlím o životě i o smrti. Právě jsem dočetl další skvělou knihu a potřebuji všechno vstřebat. A tak jsem zase jednou vystoupil ze své komfortní zóny a začal poslouchat muziku, která nebývá příliš častým hostem v mém přehrávači.

Procházím jednotlivá alba SAOR a připadám si, jako bych přesně rozuměl tomu, co nám chce Andy Marshall sdělit. Skotská historie, příroda, poezie, nekonečné pláně. Život i smrt, jsou chvíle, kdy je potřeba se zastavit a jen tak být, existovat. Nechávám se unášet na zpěněných vlnách řeky beznaděje. Umírám a znovu se rodím. A u toho poslouchám "Amidst the Ruins".

Definovat hudbu je zde poměrně těžké. Základem je melodický, atmosférický black metal, vkládány jsou potom folklórní prvky. Vytvářena je zde velmi podmanivá, záhadná a nebál bych se napsat magická atmosféra. Určitě jste někdy potkali krvavou mlhu v horách. Do kostí i do podvědomí se vám dostane chlad a obejme vás jako pavučiny. Mraky jsou zase jednou nízko a mě napadá snad jen lehké přirovnání ke kapelám jako AGALLOCH, WOLVES ON THE THRONE ROOM, WINTERFYLLETH. Přiznám se bez mučení, nerad se vracím domů, do zavřeného pokoje. Raději nechávám svoji fantazii, aby se vznášela, aby létala, aby padala dolů do hlubiny. Občas se topím, dusím se, abych se nakonec vždycky vynořil a nasál do plic ledový vzduch. Ve skladbách je takový zvláštní neklid, starodávná bolest předků, síla přírody, strach i tajemno, ale hlavně vznešenost, majestátnost, nahrubo nasekaná, neotesaná energie, kterou můžete načerpat opravdu jenom o samotě v lesích a na loukách. Není nutné diskutovat o zvuku, ani o motivu na obalu, vše je v nejlepším pořádku. Pokud jste fanoušci podobných záležitostí, budete nadmíru spokojeni. Pokud nejste, stejně nové album "Amidst the Ruins" zkuste. Je totiž vynikající. A to vám říkám jako člověk, co šel náhodou okolo, co má rád vysoké hory, co se rád toulá přírodou. Někdy je dobré se zastavit v časoprostoru a jen tak poslouchat, usmívat se, jen tak být. Srdce mi tluče silněji než dřív. Stává se mi to čím dál tím častěji. Zavírám za sebou dveře a utíkám pryč. Před civilizací, před řevem aut, před cinkáním tramvajím, před obrazovkami, které nás jednou sežerou. Máme za domem les, hluboký a temný a tak se vydávám po pěšinách, po kterých chodí jenom zvěř. Atmosférický, melodický black metal, síla divoké a nespoutané přírody! Staré legendy znovu ožívají!

Asphyx says:

My heart is beating harder than before. It's happening to me more and more often. I close the door behind me and run away. From civilization, from the roar of the cars, from the jingle of the trams, from the screens that will one day eat us. We have a forest behind our house, deep and dark, and so I follow the paths where only animals walk. I imagine I'm in Scotland, that I've just climbed a mountain and I'm looking out over the countryside. I think about life and death. I've just finished another great book and I need to take it all in. So I stepped out of my comfort zone once again and started listening to music that is not a very frequent guest on my player.

I scroll through each SAOR album and feel like I understand exactly what Andy Marshall is trying to tell us. Scottish history, nature, poetry, endless plains. Life and death, there are times to stop and just be, to exist. I let myself drift on the foamy waves of a river of despair. I die and am born again. And I listen to "Amidst the Ruins".

Defining music here is quite difficult. The base is melodic, atmospheric black metal, then folklore elements are inserted. The atmosphere created here is very captivating, mysterious and I wouldn't be afraid to write magical. I'm sure you've met a bloody fog in the mountains. A chill gets into your bones and subconscious and embraces you like cobwebs. The clouds are low once again and I can only think of slight comparisons to bands like AGALLOCH, WOLVES ON THE THRONE ROOM, WINTERFYLLETH. I admit without torture, I don't like going home to a closed room. I prefer to let my imagination soar, to fly, to fall down into the depths. Sometimes I drown, suffocate, only to emerge at the end and suck icy air into my lungs. There's a strange restlessness in the songs, an ancient ancestral pain, the power of nature, fear and mystery, but most of all a grandeur, a majesty, a rough-hewn, uncut energy that you can only really pick up alone in the woods and meadows. There is no need to discuss the sound or the motif on the cover, everything is in the best order. If you are a fan of this kind of thing, you will be extremely satisfied. If you are not, give the new album "Amidst the Ruins" a try anyway. It's excellent. And I'm telling you this as a person who happened to walk by, who likes high mountains, who likes to wander in nature. Sometimes it's good to stop in space-time and just listen, smile, just be. My heart beats harder than it used to. It's happening to me more and more often. I close the door behind me and run away. From civilization, from the roar of the cars, from the jingle of the trams, from the screens that will one day eat us. We have a forest behind our house, deep and dark, and so I follow the paths where only animals walk. Atmospheric, melodic black metal, the power of wild and unbridled nature! Old legends come alive again!