DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

Zobrazují se příspěvky se štítkem#REPUKED. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkem#REPUKED. Zobrazit všechny příspěvky

čtvrtek 21. listopadu 2024

Recenze/review - REPUKED - Club Squirting Blood (2024)


REPUKED - Club Squirting Blood
CD 2024, Soulseller Records

for english please scroll down

Další ráno, co se probudím a nevím, jestli jsem mrtvý nebo ne. Šílená kocovina, vnitřnosti v jednom ohni a mozek chce vyskočit z hlavy ven. Skládám dohromady střípky včerejšího dne. Odpoledne jsem potkal kamaráda, zašli jsme na pár piv. Nějak se to zvrtlo a skončili jsme na hřbitově. Pozvali nás na hostinu a my netušili, jestli jsou ještě živí. Podávalo se syrové maso, které vonělo sladce. Zapíjeli jsme to zkaženou krví. Tančili jsme za zvuků nové desky švédských REPUKED, to si pamatuji přesně. Říkal jsem si, že si ji musím pustit znovu.

Švédské zombie se vracejí po čtyřech letech. Jedna z mých velmi oblíbených kapel nahrála další opravdu dobré album. To vám potvrdím já, i všichni, co stále pevně věří v severský death metal, punk i crust. Zapínám znovu play, dávám si svoje první ranní (polední) pivo a volám kamarádovi. Kde jsme to jenom včera skončili? Hej kámo, mám pro tebe jednu skvělou desku. A i panáka něčeho ostrého, samozřejmě. 


Zvuk mě řeže jako čerstvě nabroušený skalpel (Nico Elgstrand - mixing). Obal ve mě evokuje motivy z videokazet z osmdesátých let minulého století (Necromaniac). Jsou to ale hlavně morbidní a perverzní death metalové nápady, volně inspirované kapelami jako AUTOPSY, PUNGENT STENCH, ABSCESS, REPUGNANT, IMPETIGO, které mě doslova přikovaly k reproduktorům. Novinka je plná zajímavých motivů, neotřelých nápadů a takového toho metalového šílenství, které mám u téhle kapely tolik rád. Hej brácho, věřím jim každý riff, každou melodii, každý úder bicích. Jedná se o poctivý materiál z těch nejhnusnějších piteven, z márnic. Je ukovaný z té nejkvalitnější švédské oceli, je zahrán od srdce, opravdově, uvěřitelně. Když si to vezmu kolem a kolem, tak REPUKED sice nepřinášejí nic nového, ale hrají tak, že jim to žeru jako shnilou návnadu. Osobně potřebuji podobné smečky, na které je spolehnutí, k tomu, abych přežil v dnešním divném světě. Raději se vždy zavřu do márnice, než abych sledoval večerní zprávy. Přidávám postupně hlasitost a odpadává mi maso od kostí. Možná jsem starý pes, ale tahle hudba je i můj život. Těším se každý den, až vypadnu z práce, ukážu fuck off všem těm lžím a přetvářce, dám si pár piv a pustím si pořádně nahlas "Club Squirting Blood". Tady je totiž ještě vše syrové, reálné. Zapínám znovu play a ocitám se v jednom starém hororovém filmu. Potom se už jenom probudím a nevím, jestli jsem mrtvý nebo ne. Šílená kocovina, vnitřnosti v jednom ohni a mozek chce vyskočit z hlavy ven. Skládám dohromady střípky včerejšího dne. Odpoledne jsem potkal kamaráda, zašli jsme na pár piv. Nějak se to zvrtlo a skončili jsme na hřbitově. Pozvali nás na hostinu a my netušili, jestli jsou ještě živí. Hnisavá, morbidní a perversní old school death metalová hostina! Podáváno je shnilé maso, zkažená krev a hudba, která vám poláme všechny kosti v těle! 

Asphyx says:

Another morning I wake up and I don't know if I'm dead or not. Crazy hangover, my insides are on fire and my brain wants to jump out of my head. I'm piecing together the pieces of yesterday. I met a friend this afternoon, we went out for a few beers. Things went wrong and we ended up in a cemetery. They invited us to a feast and we had no idea if they were still alive. They served raw meat that smelled sweet. We washed it down with spoiled blood. We danced to the new Swedish REPUKED record, I remember exactly. I thought, I'll have to listen to it again.

Swedish zombies are back after four years. One of my very favorite bands has recorded another really good album. I, and everyone who still firmly believes in Nordic death metal, punk and crust, will confirm that. I turn the play back on, have my first beer of the morning (noon) and call my friend. Where were we just yesterday? Hey buddy, I got a great record for you. And a shot of something spicy, of course.


The sound cuts me like a freshly sharpened scalpel (Nico Elgstrand - mixing). The cover evokes in me motifs from video tapes from the 1980s (Necromaniac). But it's mainly morbid and perverse death metal ideas, loosely inspired by bands like AUTOPSY, PUNGENT STENCH, ABSCESS, REPUGNANT, IMPETIGO, that literally had me glued to the speakers. The new album is full of interesting themes, fresh ideas and that metal madness that I love so much about this band. Hey bro, I trust them with every riff, every melody, every drum beat. This is honest stuff from the most disgusting morgues, from the morgues. It's forged from the finest Swedish steel, it's played from the heart, real, believable. All things considered, REPUKED may not bring anything new to the table, but they play in a way that makes me eat it up like rotten bait. Personally, I need a pack like that, that I can rely on, to survive in today's weird world. I'd always rather lock myself in the morgue than watch the evening news. I turn up the volume gradually and the flesh falls off my bones. I may be an old dog, but this music is my life. I look forward every day to getting off work, showing the fuck off to all the lies and pretense, having a few beers and turning up the volume on "Club Squirting Blood". Because here, everything is still raw, real. I put it back on and I find myself in an old horror movie. Then I just wake up and I don't know if I'm dead or not. Crazy hangover, my insides on fire and my brain wants to jump out of my head. I'm piecing together the pieces of yesterday. I met a friend this afternoon, we went out for a few beers. Things went wrong and we ended up in a cemetery. They invited us to a feast and we had no idea if they were still alive. A festering, morbid and perverse old school death metal feast! Rotten flesh, corrupted blood and music that will break every bone in your body!



about REPUKED on DEADLY STORM ZINE:








TRACKLIST
01. Stiff Dick in a Stiff
02. Parasitic Flesh
03. Dark Purge Fluid
04. Dead Existence for Humiliation
05. Crotch Rot
06. The Slobbering
07. Rebel of Vomit
08. Club Squirting Blood
09. Loose Limbs
10. Into the Anal Abyss
11. Stench Inhaler

LINE-UP
Rob the Slob - Bass, Vocals
Nicke Piss - Guitars, Vocals
Richard Rimjob - Guitars (lead), Vocals
Mad Masx - Drums



úterý 10. května 2022

Report, photos, video - DEMONICAL, NERVOCHAOS, REPUKED, SUFFERING HOUR, HAUNTER - club Modrá Vopice, Prague - 10. 5. 2022


Author of photos and videos - Jakub Asphyx (https://twitter.com/deadlystormzine)


Pierot a nebo klaun? Kdo se ptá? Zajímalo by mě, jestli i v dnešní povrchní době cítíte ten rozdíl. Ihned vysvětlím. Pierot je původní postava francouzského divadla, se smutným obličejem, s poselstvím. Zhrzený milovník, chytrý a vnímavý. Krásně ho ztvárnil pan Javorský v Nejlepším z Pierotů, jestli mě chápete. Klaun je původně z Ameriky. Pořád někde padá, řehtá se blbostem. Kope druhého zezadu do ledvin. V hororech pak chytá malé děti. 

Celé úterý jsem potkával jak Pieroty, tak klauny. Hned ráno u zoo v Plzni nastoupil do tramvaje totálně opilej chlápek v německé uniformě (měli jsme tu oslavy osvobození). Měl na rameni leguána a mluvil s ním jako se svým miláčkem. Byl pro mě Pietorem, na rozdíl od deseti chlápků v teplákách, co smrděli pivem a potem. Řehtali se tlusté dívce v elasťákách. Protože ji byla vidět zařízlá pipinka - klauni. Navíc s bonusem, protože dva měli triko Ortel.


V práci to bylo hodně podobné, byl jsem rád, když jsem ve dvě hodiny nasadil tempo a letěl od píchaček směrem na vlakové nádraží. Tam vám bylo klaunů. To se nedalo ani spočítat. V kupé si ke mě jeden dokonce sedl. Pojídal bagetu a mezi zuby mu visely kusy zelí. Pro mě to byla novinka, protože jsem si vždycky myslel, že se do tohohle jídla dávají úplně jiné věci. Člověk se pořád učí. Pán nadával (klasika - na politiku, na starou, na šéfa). Byl plnej žluče. U Rokycan jsem si nasadil sluchátka. Trošku mi připomínal Pennywise. Měl bledou pleť a rudé rty. Ale mě ani nekousl. 

Vystoupím na Smíchově a v trafice mi dvě krásná usměvavá ukrajinská děvčata prodají lístky na metro. Konečně Pierotky a pak hned další. Brýlaté děvče sedící proti mě. Ukončete nástup a výstup, dveře se zavírají a ona si čte Dostojevského. Hej, svět ještě není ztracený. No ale ti dva klučinové, s mocnými bíbry na tvářích, řešící, jaký kondicionér je lepší na jejich vous, musel jsem se smát. Vypadali fakt klaunsky. Jdu do hospody, aspoň na chvilku. 



A mám se dobře, pozoruji ulici, i lidi v restauračním zařízení. A tipuji si. Kam asi jdeš, přemýšlím, vzpomínám a říkám si, jestli fakt nejsem starý blázen. Koncerty a věci s tím spojené, dnes stojí spoustu peněz, času i odříkání. Kecáme s Mírou i Kafem a je to jedním slovem skvělé, hrozně rád jsem vás zase viděl, kluci.Tentokrát jdeme znovu zase do mé oblíbené Modré Vopice. Mám už nějaké pivko, to já se vždycky tak nějak rozněžním. Chtěl bych být moudrý a ještě víc pokorný. Čeká mě turné Demonical s Repuked a Nervochaos spojené s Suffering Hour a Haunter. Nějak nevím, jestli je to uprostřed pracovního týdne dobrý nápad. Demonical možná ani nestihnu. Přitom jejich novou desku jsem poslouchal cestou sem a hodně se mi líbí. Recenze brzy na vašich přijímačích.

Otevřu dveře do klubu a jsem na setkání Pierotů. Možná tu sem tam nějaký klaun také je, ale já je nevnímám. Je to vlastně paradox. Bude se hrát surový a drsný death metal a black a na tvářích příchozích jsou úsměvy. Možná vše vnímají jako já. Nedivím se, je hrozně příjemné uniknout z normálního světa. Zase nám po mnoha letech vyhrožují jadernými raketami. A já říkám, jděte s tím už do prdele. Raději se milujte a množte, narvěte vojákům kytky do hlavní. Ale to ne, pořád si nedají pokoj, pořád se mučí, znásilňuje a zabíjí. Všude samej klaun a možná ještě něco horšího. Tyhle všechny myšlenky nechávám venku a soustředím se jen na muziku. Potřebuji do žil další dávku "negativního pozitivismu". Abych v dnešní době vůbec přežil. Nutně toužím po tom, nakumulovat si dobrou náladu na horší časy. Pojďme na kapely a jejich vystoupení, tam bylo energie nejvíce. Otevřel jsem náruč i svoji mysl a zaujal pozici u pódia.


REPUKED - jízda od začátku až do konce. Na první kapelu tedy rozhodně. Měl jsem pocit, že jsem ve starý márnici a na víku od rakve s klukama chlastáme hektolitry vodky. Litoval jsem, že je úterý, protože být pátek, tak bych si pamatoval jen tuhle švédskou smečku. Naposledy jsem je viděl v Německu před lety, když jsem pak cestou do Čech zkolaboval na dálnici. Byl jsem sice střízlivý, ale totálně zničený a srdce nechtělo poslouchat, znáte to. Od té doby neřídím a tak mám k téhle kapele takový osobnější vztah. Byl to masakr, rozkopané kosti se válely po podlaze a zombie zase jednou tančily s námi v klubu. Divoké, šílené, zábavné a přesně podle mého gusta. Demons and I can confirm. This was a real genuine Swedish death metal classic concert, where you meet your own nightmares! Excellent for all undead and the most beautiful zombies!








HAUNTER - nové album "Discarnate Ails" mi leží už nějaký čas doma na hromadě a čeká, až sepíšu recenzi. Inu, tak se aspoň připravím dopředu. Chaotický masakrující black death metal ke mě stékal z pódia, někteří fanoušci se tvářili zpočátku vyděšeně. Ano, bylo to komplikované a divotvorné. Já moc podobné smečky naživo neoceňuji, přeci jen, tohle je hudba do zatemněného pokoje, ale tentokrát jsem byl spokojen. Ono totiž pánové byli skvělí muzikanti. Bylo mi velkou ctí a už teď tak nějak podvědomě cítím, že se mi jejich nová deska bude hodně líbit. Nevím, jestli z ní hráli, natolik nejsem ještě obeznámen, ale za mě to byla velmi dobrá seance.  I look into the face of Death itself. She smiles. This performance is really succeeded! A black death metal from an old metal school that drowned our in a river of spoiled blood!






SUFFERING HOUR - zatímco se v českém rybníčku poslouchají znovu módní heavy thrash retro smečky, ve světě letí právě kapely jako SUFFERING HOUR. Alespoň, co se týká mojí sociální death metalové bubliny. Těšil jsem se moc a byl jsem za svoji trpělivost náležitě odměněn. Představte si starý kostel, ve který se Vopice proměnila. Obřad začal ihned první skladbou. Cítil jsem chlad v zádech, krev mi houstla a pak už to nebylo o kritickém pokyvování hlavou, ale o shnilém velkém srdci. Kluci mají dar se rouhat a předvedli nám to i naživo. Jakoby ke mě promlouvali našeptávači. Jdi a vezmi si s sebou nůž. Stál jsem v mlze a čekal jak jinak na Smrt. Byla tam s námi. Kývala se také do rytmu a užila si všechny skladby jako já. Moc se mi vystoupení líbilo.  I think it's done well again. When band turned  face to me, she didn't have eyes. Yet I could feel her gaze, and I only felt fear, dirt and despair. A bent riffs and motifs turning in a dirty gutter. The pain was unreal, and so was the sweet smell of death. Black death metal that stinked of corrupted blood!






NERVOCHAOS - jedna z legend, ke kterým jsem si dlouhou dobu hledal cestu. Oblíbil jsem si je vlastně až v posledních letech. Pro jejich divokost, odhodlání. Začal jsem mít pro tuhle smečku rozzuřených vzteklých psů velkou slabost. Thrash metalové pasáže dodaly na drivu a síle a death metalová energie doslova prýštila na všechny strany. Připadalo mi, že kapela každou chvíli vypustí duši. Dala do vystoupení úplně všechno. Mimo pódium neskutečně pohodoví lidé (ano Pieroti), na pódiu bestie, které řvou do světa o špatnostech, bolesti a strachu. Navíc mě dovedli naklonit na svoji stranu, věřil jsem jim každý tón, každou notu, každý úder bicích. Pánové si mě ocejchovali a já odcházel totálně vyšťavený. Absolutní masakr! Cold, dirt, darkness of underground tunnels. All of this can you find on the concert Nervochaos. Sharp riffs, vocals and morbid urgency. Do you feel musty here? Welcome to the old school death metal and occult session. Gateway to hell is opened! This performace was probably recorded in an lonely ossuary. Light the candles, open your black souls and let burn the old ritual books. So sound chorales from beyond! Occult, nihilistic death metal, that killed us with darkness!








DEMONICAL - jedna z mých nejoblíbenějších švédských kapel je každým svým novým albem více melodická. Těšil jsem se na ně moc, ale nebylo mi přáno. Viděl jsem jen pár skladeb a ty byly zahrané jako z partesu. Do téhle hrobky se budu vždy rád vracet. Bohužel, čas mě tlačil a byl neúprosný. Stejně jako hudba těchto šílenců. Co jsem ale viděl, bylo skvělé. This year, the coffin was full of frosty melodies and it was pulled to the light of God, crushed by sticks and drums. The body was cut into small pieces, cut by the pressure of the music and then grounded to dust. DEMONICAL did a great craft, again. Swedish death metal which was an essence of cold, smell of death and frantic energy!














Návštěvnost byla velmi dobrá, spojily se dva death metalové směry fanoušků. Vždycky stálo několik lidí venku a čekalo na své kapely. Co se týká zvuku, tak bych měl tentokrát připomínku. Občas to bylo hodně přeřvané. Vypadá to, že zlaté časy ve Vopici asi skončily. Škoda, minule na TEMPLE OF VOID bylo vše v pořádku. Asi jiný zvukař.

K organizaci jsem se již vyjádřil. V týdnu bylo těch kapel až moc. Pro Pražáky možná na pohodu, ale jakmile jste odjinud, tak to znamená druhý den volno. Fanoušci stárnou, uvědomte si to, už chtějí své pohodlí. Tak asi tak. Jinak ale vše v nejlepším pořádku, Obscure jsou profíci a je na ně spolehnutí. 

Pokaždé, když musím běhat nočními pražskými ulicemi, tak si vzpomenu na akční filmy. Trošku se bojím, některé stíny jsou divné a já už nejsem takový nadsamec jako ve dvaceti. Tramvaj, v ní ožralí Francouzi versus nadraní Češi. Jo, za dob mého mládí by se šlo chlastat někam společně a třeba i nějaké to miliskování by bylo, ale to ne, oni se hádají, nadávají si v různých řečech. Babylon a chaos. Agresivita a já si říkám proč? Vždyť jste mladí a měli byste objevovat a hledat, čerpat, užívat si., smát se. Ale to vy ne, raději se chováte jak primitivní fotbaloví hooligans nebo tupé pizdy z facebooku. Typičtí klauni! Nakonec jsem rád, že jsem v parku u nádraží, tady je mezi bezďáky a feťáky aspoň klid. 

Noční jízdy do Plzně mívám tak trošku v mlze. Protože jsem vstával ráno ve čtyři a už polosním. Jel jsem s leguánem do práce, makal a odpoledne překonal půl republiky. Přemýšlím nad tím, jak dlouho to ještě půjde. V Berouně přistoupí chlápek, co má bílý obličej. Opravdu vypadá jako Pierot. Usmívá se smutně a mě připadá, že ho chápu, že mu rozumím. Je jako přízrak, ale pozitivní, jako svědomí, možná posel odkudsi. Je s ním éterická mladá dívka, očividně dcerka a on s ní laskavě a chytře rozmlouvá. Vlastně to byl podobně skvělý zážitek je poslouchat, jako dnešní koncert. Koneckonců, vždycky je lepší potkat pár moudrých Pierotů, než partu klaunů. Bylo to hezké. Plný večer dobré muziky, ale i myšlenek a zážitků. Díky za každý takový den. Mějte se hezky a až někde potkáte muže se smutně krásnou černobílou tváří, tak jej ode mě pozdravujte. Pierot a nebo klaun? Čím se rozhodneš být? 

epilog:

„Jednoho listopadového večera roku 1840 zaklepal u doktora Ricorda hubený, černě oděný muž. Lékař si pátravě prohlížel zajímavého návštěvníka, jeho vysoké čelo, bledou tvář a úzké skeptické rty. „Jste nemocen, pane?“ „Ano, pane doktore. Myslím, že smrtelně.“ „Co je vám?“ „Jsem smutný, jsem zoufalý. Mám spleen, nudím se, mám hrůzu ze sebe i z lidí, z celého světa.“ „To není smrtelné. Vím o léku pro vás.“ „Jaký je to lék?“ „Lék, který vás z toho ze všeho uzdraví. Běžte se podívat do divadla na Deburaua!“ Bledý muž se uklonil a řekl smutně: „Já jsem Deburau, doktore.“

Author of photos and videos - Jakub Asphyx (https://twitter.com/deadlystormzine)


-----------------------------------------------------------------------------------------

about bands on DEADLY STORM ZINE:

DEMONICAL:

NERVOCHAOS:
Recenze/review - NERVOCHAOS - All Colors Of Darkness (2022)

REPUKED:


SUFFERING HOUR:

---------------------------------------------------------------------------------------------------------

TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine