DEADLY STORM zine: #PissOnChrist

PISS ON CHRIST - Seventh Blasphemous Slab

CD 2025, vlastní vydání

for english please scroll down

Když projdete kolem prokletých, kteří jsou mučeni pekelným ohněm a vydáte se ještě hlouběji do podzemí, tak nejen že uvidíte svoje vlastní tělo ukřižované hlavou dolů, ale také uslyšíte muziku, která hoří jasným plamenem. Hnusnou a ošklivou, po okraj narvanou nenávistí k církvi, k ovečkám, které pochodují s hlavou sklopenou na smrt. Blasfemie se zde potkává s hudbou i špinavým prachem zetlelých těl. Tentokrát mi to chvilku trvalo, než jsem se do hudby PISS ON CHRIST dostal.

Líbí se vám DEICIDE? Pokud ano, potom jste zde správně. Tahle smečka se jimi opravdu velmi silně inspirovala. A samozřejmě dalšími klasickými death metalovými tmáři, kteří si vzali za své šířit antikřesťanství. Je to hodně ostré, nekompromisní a divoké album. Je to také smrtící kov od muzikantů, kteří moc dobře vědí, co a jak chtějí hrát. Opravdový, reálný death metal ze staré školy.

Je to samozřejmě hluboký underground, který patří do malého zaplivaného klubu. Zvuk je špinavý, hnilobný, prašivý. Melodie ostré a nekompromisní. Vokál nasáklý chorobami. Podobnou hudbu jsme kdysi poslouchali na kazetách a šířili ji papírovými dopisy jako mor mezi ostatní fanoušky. Netuším, jestli "Seventh Blasphemous Slab" příznivci současné plastové produkce a lesklých fotek v časopisech vstřebají. Pravděpodobně ne a je to jen a jen dobře. Mezi démony také nepustí každého, nemám pravdu? Když si to vezmu kolem a kolem, tak PISS ON CHRIST lze kritizovat za mnohé. Jenže dělat to nebudu. Mě totiž tohle album baví. Protože je opravdové, reálné, cítím z něj nadšení i smrad rozkládajících se mrtvol. Vždycky mě štvali lidé, kteří jsou celý týden hnusní a v neděli dělají po zpovědi, jakoby se nic nedělo. Mám potom sto chutí jim pustit podobnou hudbu pořádně nahlas přímo do ksichtu. Zkrátka a dobře, pokud stále doma skladujete hromady starých demonahrávek a je vám milejší dobře zahrané retro, než prázdná hudba bez duše, i když třeba perfektně ošetřená, potom jste zde správně. Američané založili tuhle smečku v roce 2018 a od roku 2020 vydávají každý rok jedno album. Letošní počin je jejich první, který jsem slyšel, ale pokud máte podobný marast rádi, určitě si poslechněte i ostatní. Vaše nenávist k padlým kněžím se ještě víc znásobí. Zkrátka a dobře, berte a nebo nechte být, to je to, oč tu běží. Když projdete kolem prokletých, kteří jsou mučeni pekelným ohněm a vydáte se ještě hlouběji do podzemí, tak nejen že uvidíte svoje vlastní tělo ukřižované hlavou dolů, ale také uslyšíte muziku, která hoří jasným plamenem. Prašivý, hnilobný death metal, po okraj narvaný tmou, blasfemií a rouháním!

Asphyx says:

When you pass by the damned being tortured by hellfire and go deeper underground, you not only see your own body crucified upside down, but you also hear music that burns brightly. Nasty and ugly, filled to the brim with hatred for the church, for the sheep who march with their heads down to their deaths. Blasphemy meets music and the dirty dust of decayed bodies. This time it took me a while to get into the music of PISS ON CHRIST.

Do you like DEICIDE? If you do, then you've come to the right place. This bunch is really heavily inspired by them. And of course other classic death metal obscurantists who took it upon themselves to spread anti-Christianity. It's a very edgy, uncompromising and wild album. It's also death metal from musicians who know very well what and how they want to play. Real, real old school death metal.

It is, of course, a deep underground that belongs in a small seedy club. The sound is dirty, rotten, dusty. The melodies are sharp and uncompromising. Vocals soaked in disease. We used to listen to music like this on cassette tapes and spread it like a plague through paper letters to other fans. I have no idea if "Seventh Blasphemous Slab" will be absorbed by fans of contemporary plastic production and glossy magazine photos. Probably not, and that's just as well. They don't let everyone in among the demons either, am I right? All things considered, PISS ON CHRIST can be criticized for many things. I'm just not going to do it. I'm enjoying this album. Because it's real, it's real, I can feel the excitement and the stench of decomposing corpses. I've always been annoyed by people who are ugly all week and then on Sunday they act like nothing happened after confession. It makes me want to blast music like that right in their faces. In short, if you still keep piles of old demos at home and you prefer well-played retro to empty music with no soul, even if perfectly treated, then you've come to the right place. The Americans formed this pack in 2018 and have been releasing an album every year since 2020. This year's release is the first I've heard of theirs, but if you're into this kind of maraud, be sure to give the others a listen. Your hatred for fallen priests will only multiply. In short, take it or leave it, that's what it's all about. When you walk past the damned being tortured by hellfire and venture even deeper underground, you will not only see your own body crucified upside down, but you will also hear music that burns brightly. Dusty, rotten death metal, filled to the brim with darkness, blasphemy and profanity!