DEADLY STORM zine: #PILLAROFLIGHT

PILLAR OF LIGHT - Caldera

CD 2024, Transcending Obscurity Records

for english please scroll down

Určitě znáte ty momenty, kdy na vás začne pomalu padat splín. Vyhledáváte temný stín, sedáváte na chladných místech a máte neodbytný pocit, že vás něco drásá zevnitř. Vnitřnosti v jednom ohni, bolest hlavy, rozbité zrcadlo. Jako byste se brodili po kolena v těžkém bahně, byli stahováni dolů, do bažiny. Nepomáhají léky, ani terapie. Děsí vás zvuky, světlo, připadáte si jako prokletí. Kdo to nezažil, ať hodí kamenem. Nevím jak vám, ale mě v podobných momentech pomáhá hudba. PILLAR OF LIGHT ze Detroitu jsem začal poslouchat jednoho mlhavého rána, když jsem šel do práce.

Kolem mě stály, jako nějaké divné svědomí, tiché budovy továren. Moji duši sevřel smutek a naplno jsem si vychutnával sludge doom metal v zajímavé a neotřelé podobě. Naléhavost, ano, to je první slovo, které mě napadlo. Z nebe začal padat černý déšť. Zbývali snad už jen oběšenci na stromech. Samota je stav duše, to jednou napsal nějaký moudrý člověk. Je prostou pravdou že nové album "Caldera" si nejvíce vychutnám sám, odstřižen od současného podivného světa.

Vždycky se mi líbila protiváha světla a tmy. To jemné balancování na hraně. Co je vlastně dobro a co už je zlé? Mám rád muziku, která ve mě dokáže probudit nějaké emoce, nabije mě energií. V případě PILLAR OF LIGHT se jedná o velmi pochmurnou záležitost. Přesto, i když vám to možná přijde divné, zde cítím, vnímám pozitivní energii. Naději, která jak známo vždycky umírá jako poslední. Co se týká formálních věcí jako jsou zvuk, obal, celkové provedení i produkce, vše je v absolutním pořádku. Pokud chcete, abych k někomu hudbu téhle smečky přirovnal, napsal bych jména jako CULT OF LUNA, AMENRA, GOD´S TOWER, NEUROSIS. Samozřejmě, kapela se snaží přijít s vlastními nápady a invencí. Musím rovnou dodat, že se jim to daří na výbornou. Pokud vám bude jednou připadat zase svět jako místo, na kterém nechcete žít, dejte si několikrát po sobě tohle album do přehrávače. Vaše mysl se uklidní a možní začnete zpívat spolu s kapelou texty, které v sobě mají hloubku. Doporučuji k bližšímu prostudování. Ne, kapela vám nedá rozhřešení, ale rozhodně se u téhle hudby uklidníte. Bude to chvilku trvat, pravděpodobně vás to bude hodně bolet, ale nakonec dojdete do konce. Pamatujte ale na to, že i cesta může být někdy cílem. Dovedu si představit malý klub někde na periferii města, šedivý a začouzený. Na pódiu stojí tahle kapela a vy si naplno vychutnáváte veškeré emoce, tenzi, která k vám ztéká. Nezbývá nic jiného, než vám nové album doporučit. Určitě znáte ty momenty, kdy na vás začne pomalu padat splín. Vyhledáváte temný stín, sedáváte na chladných místech a máte neodbytný pocit, že vás něco drásá zevnitř. Naléhavý, bolestivý doom sludge metal, po okraj narvaný bolestí, smutkem, melancholií i tmou! Naděje zemřela ve světle času! Nebo ne?

Asphyx says:

I'm sure you know those moments when the full moon starts to slowly fall on you. You seek out the dark shadows, sit in cold places and have the insistent feeling that something is tugging at you from within. Guts on fire, a headache, a broken mirror. It's as if you're wading knee-deep in heavy mud, being pulled down into a swamp. Medication doesn't help, nor does therapy. You're frightened by the sounds, the light, you feel cursed. Anyone who hasn't experienced it should throw a stone. I don't know about you, but music helps me in moments like this. I started listening to Detroit's PILLAR OF LIGHT one foggy morning on my way to work.

Around me, like some strange conscience, stood the silent buildings of factories. Sadness gripped my soul and I fully enjoyed sludge doom metal in an interesting and novel form. Urgency, yes, that's the first word that came to mind. Black rain began to fall from the sky. All that was left were the hanged men in the trees. Loneliness is a state of mind, a wise man once wrote. It's a simple truth that I enjoy the new album "Caldera" most alone, cut off from the strange world of today.

I've always liked the juxtaposition of light and dark. That delicate balancing on the edge. What is good and what is evil anymore? I like music that can awaken some emotion in me, energize me. In the case of PILLAR OF LIGHT it is a very gloomy affair. Yet, even though it may seem strange to you, I feel, I perceive positive energy here. Hope, which, as we know, always dies last. As far as formal things like sound, cover, overall performance and production are concerned, everything is absolutely fine. If you want me to compare the music of this pack to someone, I would write names like CULT OF LUNA, AMENRA, GOD'S TOWER, NEUROSIS. Of course, the band tries to come up with their own ideas and inventiveness. I have to add right away that they are doing it very well. If one day the world will seem like a place you don't want to live in again, put this album in your player several times in a row. Your mind will calm down and you might start singing along with the band with lyrics that have depth to them. I recommend a closer study. No, the band won't give you absolution, but you will definitely calm down with this music. It will take a while, and it will probably hurt a lot, but eventually you'll get to the end. But remember, sometimes the journey can be the destination. I can imagine a small club somewhere on the outskirts of town, grey and dingy. There's this band on stage, and you're fully enjoying all the emotions, the tension that's flowing towards you. I have no choice but to recommend the new album to you. I'm sure you know those moments when the full moon starts to slowly fall on you. You seek out the dark shadows, you sit in cold places and you have the insistent feeling that something is tearing you up inside. Urgent, painful doom sludge metal, filled to the brim with pain, sadness, melancholy and darkness! Hope died in the light of time! Hasn't it?