DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

Zobrazují se příspěvky se štítkem#OFFICIUMTRISTE. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkem#OFFICIUMTRISTE. Zobrazit všechny příspěvky

sobota 14. září 2024

Interview - OFFICIUM TRISTE - Crystal clear doom death metal that will rip your heart to shreds!


Interview with doom death metal band from Netherlands - OFFICIUM TRISTE.

Answered Pim Blankenstein (vocals), thank you!

Recenze/review - OFFICIUM TRISTE - Hortus Venenum (2024):

Ave OFFICIUM TRISTE! To start our conversation with a short story...I got up early and went into the woods. It was quiet and the sun was slowly rising over the horizon. I came to the ruins of an old church. In the ruins, I sat down for a while and listened to your new album "Hortus Venenum". It was at the end of July, the album had come to me for review earlier. I wasn't able to write anything until last week, I preferred to keep listening. Welcome to Hooland and thank you very much for your new album. How did the album come about, when did the first ideas and thoughts come about? What is the basic theme of the whole record?

Thanks for the story.

Just after the release of The Death of Gaia late 2019 we were confronted with the pandemic, which meant we couldn’t actually promote the album doing live shows and so on. So, we started working on new material since we couldn’t do anything else. We actually wrote a lot of new material and carefully decided which songs would end up on a new album. We did record and release a single in between. Late 2022 we started recording the new album. We always take our time doing so and in January 2024 we were finished. In general we always work on ideas that we all like and those become actual finished songs. There’s no special thought behind it. Along the way I usually come up with song titles and lyrics, although this time Martin presented the title Behind Closed Doors.

I first came up with the title Poison Garden and later on decided to translate it into Latin as we have done before. This title is a metaphor for the world we live in. And even when the subjects of the particular songs differ a lot, there’s always a link to the behaviour of mankind on this planet.


I listen mostly to fast music, raw death metal, black and thrash, but doom metal is kind of in my blood since the first albums PARADISE LOST and MY DYING BRIDE. A long time ago, when I was still in college, I discovered this style with my future wife. How did you get into this style? And what is it like to play doom metal in Holland? To be honest, I don't know many bands like that from you.

Before we started with Officium Triste we were called Reïncremated and played death metal. But at that time we already listened to bands such as Paradise Lost, My Dying Bride, Anathema, Katatonia, Type O Negative or Winter to name a few. For our keyboard player Martin, who started out as our drummer, the show of My Dying Bride in early 1994 here in Tilburg in the Netherlands was the trigger to quit Reïncremated and reform as Officium Triste.

Being a doom metal band in the Netherlands is tough. It’s not the most popular genre. There are quite a few bands active though. One of our inspirations Celestial Season is active again and releasing cool albums with classic doom/death. Other than that there are a couple bands that are more underground, like Façade or Sad Whisperings.

I personally discovered you at a gig with OCTOBER TIDE in Pilsen in 2015. I must admit that I was literally fascinated by the atmosphere you were able to create. I immediately ran to buy a CD with a friend and didn't listen to anything else for two months. Every time I'm in a "sad" mood or need to stop, I choose doom metal. Do you remember the tour with OCTOBER TIDE? What do you think about the Czech fans?

I remember that gig well. Also the day after when Nifelheim had to perform for instance. This was our first time in the Czech Republic and we enjoyed it a lot. Especially the reception we got from the Czech audience. And last but not least; to taste pilsner beer in the city where it was invented was cool too. We even did a brewery tour.


If you saw my library, you might be surprised. You'll find old historical books and novels as well as modern detective stories, science fiction. I'm the same with books as I am with music. I like to sample. I'll go to a grindcore concert, listen to black metal. But doom metal is a very specific kind of music. It's got every note, drum beat, vocal. How do you actually compose such music? I'm interested in the process of creating a new song? Is that a motif you can hear somewhere? In the ether, in your head? For me, for example, the words for reviews come to mind most early in the morning when I'm walking to work. I write them down on my phone and then use them when I start writing. How do you do it?

It’s a bit hard fort me to tell as the others usually come up with the ideas en melodies. But I know from them inspiration often comes unexpected. And it comes from different aspects in life. Once an idea is presented we work on the arrangements as a band. And when the composition is almost finished I start working on lyrics. Ideas on lyrics also can come from anywhere. First and foremost they must fit the feeling I get from the music.

I also write down words or sentences in my phone. It’s my little note book i use when I actually start writing lyrics.

I'll confess to one thing. You know what literally fascinates me about Hortus Venenum? The vocals! You have a very urgent voice, it complements and enhances the music perfectly. It's like you guys have a special connection in the band? Do you have a musical background? Do you take singing lessons, for example?

I am completely self-taught. You know, back in 1992 or so, we were a big group of friends who were all active in bands. Ceremony lost their singer and asked the singer of Profane. I tried out for Profane, but I didn’t really know what I was doing. So, Profane asked the then singer of Reïncremated. I was good friends with the bass player of Reïncremated so I started out there. And I just learned going along. Practice makes perfect, right? As you know Reïncremated turned into Officium Triste and we’re still here.

Within the band we get along really fine and it just all comes naturally. No big secrets here.

You're from Rotterdam. I don't know if it's true, but it seems to me that the sea and the surrounding nature must have inspired you a lot? Or am I wrong? I imagine you're walking along the beach or visiting an old church and suddenly you think of a new motif for a song. Because I feel this strange melancholy from the new record, which is something that not only British doom bands have, but also bands from Finland. Does the environment influence you a lot in your work? Where do you actually like to go? What about you and nature, sights?

Well, Rotterdam is a city and at times a rather bleak one. This does inspire me. Together with our bass player Theo I am the only one in the band still living in or very near Rotterdam. The rest of the band lives in other parts of the Netherlands. Martin, our keyboard player moved to Germany many years ago and he actually lives in a part with great nature.

As the lyricist my inspiration largely comes from other sources like books, movies and real life. You know, stuff you see on the news. The state the world is in for instance.

Me personally I like cities, museums, history, literature and nature from time to time too. If you open your eyes there’s a lot of intriguing and beautiful stuff in this rotten world.


How are you on the gigging side of things? Do you play a lot and often? We have a few good doom bands in Pilsen and the gigs tend to be really poorly attended. This is a pity, although I understand that this music is not for everyone. How many people come to the club to see you? And what are the Dutch fans like? Do they support the bands?

It is not that different here I suppose. We do play regularly but not a lot. Putting on doom shows is hard. The attendance isn’t that good. The only way to attract more people to a show is to mix it up with other styles. Or to do a festival type thing, which I have been doing with Dutch Doom Days since 2002. Then you’ll attract a bit more people.

I have been wondering about this for a long time. And it all boils down to people. Why do bands like My Dying Bride or Candlemass sell out bigger venues? And why aren‘t 90% of the people attending those shows interested in gigs by similar bands? Something I don’t understand myself as I love to check out new bands or go see bands I haven’t seen live before. I guess I’m part of that small die-hard group of fans.

In the Netherlands you always see the same people at doom gigs. These are also the die-hards.

I also feel bands from abroad get more support opposed to Dutch bands. And I really don’t know why. We have so many great bands here.


Most bands have rather fluctuating quality in their discographies. But it's different for you. I don't think you've recorded a bad album yet. How do you explain that? Are you perfectionists? Or does everything happen only under the "guidance" of one person? They say a band is like a family. Well, yeah, but there's always got to be someone in the band who has the final say. How is it with OFFICIUM TRISTE?

Okay, instead of family I prefer to see the band as being in a relationship. And when things don’t work anymore you’ve got to make changes. That’s why we have had some line-up changes in the past. As a band we do function as a unit, where we decide on everything together. We don’t really have a leader. Creating music is a group process. One person delivers the basic idea, but we work on the song together till everyone is happy. Recording your music is like a snapshot. You deliver the best you can at that moment. You might strife for perfection but there’s always things you can improve or that you might not be totally happy about afterwards. This is only good, because this will make you work harder on your next release and try to do better. Also, if you deliver a perfect album it is time to quit, because perfection can’t be surpassed.

As I'm getting older, I'm becoming more and more aware of what things are important. There's a lot of chaos all around us these days. Social media, the news, wars, depression, it all affects us and every moment we stop and maybe just sit and look at the ruins of old churches and listen to music is terribly precious. Actually, for me, music is not only relaxation, but also a kind of therapy, it helps me to survive in the strange world of today. What does music mean to you as a creator and musician? And why doom metal?

You hit the nail on its head here. Our albums are fuelled by this man made hell on earth.

To me personally music or art in general is one of the things that make life still worthwhile. It indeed is therapeutic. Reading a book or watching a movie (both art forms) for instance make you drift away from all the misery around you. For a moment you don’t have to think about politics, war or stupidity. Creating art yourself is part of the same process. Enjoying art or creating art are both sides of the same coin. And doing this is a relief from every day life and you even learn from it as well.

The fact we decided to play doom metal is basically because of the beauty of this art form. It’s our vessel.


Could you please tell us how your lyrics are created and who is the author? Do you draw from literature, philosophy? But how does it come about that you think - this particular lyric, passage, book appealed to me and would be worth translating into music?

I write all lyrics and I basically try to come up with something that suits the actual music. Inspiration can come from anything. Let me give a few examples. The album’s title, which translates to Poison Garden, I wrote down when I saw the James Bond Movie No Time To Die. To me a Poison Garden is a great metaphor for the world we live in. The song My Poison Garden however has to do with mental problems a person can have. Something that more and more people seem to suffer from.

Angels with Broken Wings was something I came up with when I saw on TV what the impact of war on children is. This was an item about Ukraine but it can be situated anywhere.

Anna’s Woe is based on the story of the last witch sentenced to death in 1608 in the part of the Netherlands that was then called Holland. This happened in the city I was born and grew up in.

So, three different subjects inspired by different sources. It can be anything really as long as it fits the music. Like I said before, I write down things in my phone. Works like a charm for me.

One more trip into history, please. How did you get started in music? Who was your first role model? What about your first concert? And the first performance on stage?

Okay, when I grew up there was always music in our house and from an early stage I really liked music a lot. Still do. I listen to a wide variety of styles. And I love to collect. When I was 9 I got my first album from my oldest sister, which was One Step Beyond by Madness. I still have this record and it was a great start for my collection. In 1982 I went to my first concert. This was a gig by Doe Maar, a Dutch band that was huge around that time. They played reggae/ska inspired music with Dutch lyrics. Around that time I daydreamed about being in a band and I remember I wanted to be Ali Campbell of UB40.

I actually started out being in a band as I told before. But I had no real role model as far as the death metal vocal style is concerned. I just listened to plenty of bands and tried my best.

First live performance was with Reïncremated early 1994 a couple of months before we reformed as Officium Triste.

 

What are OFFICIUM TRISTE planning in the near future? Do you have anything to say to your fans? Here is the space.

We have a few gigs planned and hopefully we can do a few more. Since we still have quite a few ideas in storage I hope we can write some new songs soon. I know we take a lot of time between albums, but maybe we can return a bit sooner.

I also hope that our new album will be received well and that people will enjoy our music. We are very pleased with it and hopefully you are too!

I was up early preparing these questions, it's also the weekend and it's about to dawn. You can probably guess where I'm going. I've got my headphones ready, "Hortus Venenum" in them, and I'm looking forward to the woods. I'd like to finish by thanking you very much for your music. Thank you of course also for the interview and I wish you lots of inspiration and good ideas. May you do well in your private life too! Playing again...


Recenze/review - OFFICIUM TRISTE - Hortus Venenum (2024):

about OFFICIUM TRISTE on DEADLY STORM:





---------------------------------------------------------------------------------------------------

Rozhovor - OFFICIUM TRISTE - Křišťálově čistý doom death metal, který roztrhá vaše srdce na kusy!


Rozhovor s doom death metalovou skupinou z Holandska - OFFICIUM TRISTE.

Odpovídal Pim Blankenstein (zpěv), děkujeme!

Recenze/review - OFFICIUM TRISTE - Hortus Venenum (2024):

Ave OFFICIUM TRISTE! Na začátek našeho rozhovoru jeden krátký příběh…Vstal jsem brzy a šel do lesa. Bylo ticho a slunce pomalu vylézalo nad obzor. Došel jsem k rozvalinám starého kostela. V ruinách jsem si na chvilku sedl a poslouchal vaší novou desku „Hortus Venenum“. Bylo to na konci července, album mi přišlo na recenzi dříve. Nebyl jsem až do minulého týdne schopen nic napsat, raději jsem stále poslouchal. Zdravím vás do Hoolandska a děkuji moc za vaši novou desku. Jak album vznikalo, kdy přišly první nápady a myšlenky? Jaký je základní motiv celé nahrávky?

Děkujeme za příběh.

Hned po vydání The Death of Gaia koncem roku 2019 jsme se potýkali s pandemií, což znamenalo, že jsme vlastně nemohli propagovat album na koncertech a tak dále. Takže jsme začali pracovat na novém materiálu, protože jsme nemohli dělat nic jiného. Vlastně jsme napsali spoustu nového materiálu a pečlivě jsme se rozhodovali, které písně skončí na novém albu. Mezitím jsme ale nahráli a vydali jeden singl. Koncem roku 2022 jsme začali nahrávat nové album. Vždycky si s tím dáváme na čas a v lednu 2024 jsme byli hotovi. Obecně vždy pracujeme na nápadech, které se nám všem líbí, a z těch se pak stávají skutečné hotové písně. Není za tím žádná zvláštní myšlenka. V průběhu práce obvykle vymýšlím názvy písní a texty, i když tentokrát Martin představil název Behind Closed Doors.

Já jsem nejprve přišel s názvem Poison Garden a později jsem se rozhodl přeložit ho do latiny, jak jsme to dělali už dříve. Tento název je metaforou světa, ve kterém žijeme. A i když se témata jednotlivých písní hodně liší, vždy je v nich spojitost s chováním lidstva na této planetě.


Poslouchám převážně rychlou muziku, surový death metal, black i thrash, ale doom metal mám od prvních alb PARADISE LOST i MY DYING BRIDE tak nějak v krvi. Kdysi dávno, ještě na vysokoškolských kolejích, jsme tenhle styl objevovali s mojí budoucí ženou. Jak si se dostal k tomuto stylu ty? A jaké to vlastně je hrát doom metal v Holandsku? Abych pravdu řekl, tak moc takových kapel od vás neznám.

Než jsme začali s Officium Triste, jmenovali jsme se Reïncremated a hráli death metal. Ale už v té době jsme poslouchali kapely jako Paradise Lost, My Dying Bride, Anathema, Katatonia, Type O Negative nebo Winter, abych jmenoval alespoň některé. Pro našeho klávesistu Martina, který začínal jako náš bubeník, bylo vystoupení My Dying Bride na začátku roku 1994 tady v Tilburgu v Nizozemsku impulsem k tomu, aby opustil Reïncremated a reformoval se jako Officium Triste.

Být doom metalovou kapelou v Nizozemsku je těžké. Není to zrovna nejpopulárnější žánr. Aktivních kapel je ale poměrně dost. Jedna z našich inspirací Celestial Season je opět aktivní a vydává skvělá alba s klasickým doom/death. Jinak je tu pár kapel, které jsou spíš undergroundové, jako Façade nebo Sad Whisperings.

Osobně jsem si vás objevil na koncertě s OCTOBER TIDE u nás v Plzni v roce 2015. Přiznám se, že jsem byl doslova fascinován atmosférou, jakou jste dokázali vytvořit. Ihned jsem si běžel s kamarádem koupit CD a snad dva měsíce jsem neposlouchal nic jiného. Pokaždé, když mám „smutnou“ náladu nebo se potřebuji zastavit, volím doom metal. Pamatuješ si na turné s OCTOBER TIDE? Co říkáš na české fanoušky?

Na ten koncert si dobře vzpomínám. Také den poté, kdy měl vystoupit například Nifelheim. Bylo to naše první vystoupení v České republice a moc jsme si ho užili. Hlavně to, jak nás české publikum přijalo. A v neposlední řadě; ochutnat plzeňské pivo ve městě, kde bylo vynalezeno, bylo taky super. Dokonce jsme absolvovali i prohlídku pivovaru.


Kdybys viděl moji knihovnu, možná by ses divil. Najdeš tam jak staré historické knihy a romány, tak i moderní detektivky, sci-fi. S knihami to mám stejné jako s hudbou. Rád ochutnávám. Zajdu klidně na grindcore concert, poslechnu si black metal. Doom metal je ale velmi specifický druh muziky. Vynikne v ní každý tón, úder bicích, vokál. Jak se vlastně taková muzika skládá? Zajímá mě samotný proces vzniku nové skladby? To motiv někde uslyšíš? V éteru, ve své hlavě? Mě třeba slova pro recenze nejvíc napadají velmi brzy ráno, když jdu pěšky do práce. Zapisuji si je do telefonu a pak použiji, když začnu psát. Jak to máš ty?

Je to pro mě trochu těžké říct, protože s nápady a melodiemi většinou přicházejí ostatní. Ale vím, že od nich inspirace často přichází nečekaně. A přichází z různých aspektů života. Jakmile je nápad předložen, pracujeme na aranžích jako kapela. A když je skladba téměř hotová, začnu pracovat na textech. Nápady na texty také mohou přijít odkudkoli. V první řadě musí odpovídat pocitu, který mám z hudby.

Slova nebo věty si také zapisuji do telefonu. Je to můj malý poznámkový blok, který používám, když skutečně začínám psát texty.

Přiznám se k jedné věci. Víte, co mě na Hortus Venenum doslova fascinuje? Ty vokály! Máš velmi naléhavý hlas, skvěle doplňuje a umocňuje hudbu. Jako byste měli v kapele nějaké zvláštní spojení? Máš nějaké hudební zázemí? Chodíte například na hodiny zpěvu?

Jsem úplný samouk. Víš, v roce 1992 nebo tak nějak jsme byli velká parta kamarádů, kteří všichni působili v kapelách. Ceremony přišli o zpěváka a požádali zpěváka Profane. Zkoušel jsem to u Profane, ale moc jsem nevěděl, co dělám. Tak Profane požádali tehdejšího zpěváka Reïncremated. S baskytaristou Reïncremated jsem byl dobrý kamarád, tak jsem začal tam. A prostě jsem se učil za pochodu. Cvičení dělá mistra, ne? Jak víte, z Reïncremated se stalo Officium Triste a jsme tu pořád.

V kapele spolu vycházíme opravdu dobře a všechno jde samo. Žádná velká tajemství tu nejsou.

Jste z Rotterdamu. Netuším, jestli je to pravda, ale přijde mi, že vás muselo moře i okolní příroda hodně inspirovat? Nebo se pletu? Přestavuji si, jak jdeš po pláži nebo navštívíš nějaký starý kostel a najednou tě napadne nový motiv pro skladbu. Já totiž z nové nahrávky cítím takovou zvláštní melancholii, kterou mají mimo britských doomových kapel, třeba i smečky z Finska. Ovlivňuje tě prostředí v tvorbě hodně? Kam chodíš vlastně rád? Co ty a příroda, památky?

Rotterdam je město a někdy je to město ponuré. To mě inspiruje. Spolu s naším baskytaristou Theem jsem jediný z kapely, kdo stále žije v Rotterdamu nebo v jeho těsné blízkosti. Zbytek kapely žije v jiných částech Nizozemska. Martin, náš klávesista, se před mnoha lety přestěhoval do Německa a žije vlastně v části s krásnou přírodou.

Jako autor textů čerpám inspiraci z velké části z jiných zdrojů, jako jsou knihy, filmy a skutečný život. Znáte to, věci, které vidíte ve zprávách. Například stav, ve kterém se svět nachází.

Já osobně mám rád města, muzea, historii, literaturu a čas od času i přírodu. Když otevřete oči, je na tomhle prohnilém světě spousta zajímavých a krásných věcí.


Jak jste na tom s koncerty? Hrajete hodně a často? U nás v Plzni máme několik dobrých doomových kapel a koncerty bývají opravdu málo navštěvované. Což je škoda, i když chápu, že tahle muzika není pro každého. Kolik přijde do klubu na vás? A jací jsou holandští fanoušci? Podporují kapely?

Předpokládám, že u nás to není tak odlišné. Hrajeme pravidelně, ale ne moc. Pořádat doomové koncerty je těžké. Návštěvnost není tak dobrá. Jediný způsob, jak přilákat na show víc lidí, je míchat to s jinými styly. Nebo udělat něco jako festival, což dělám s Dutch Doom Days od roku 2002. Pak přilákáš o něco víc lidí.

V Nizozemsku se na koncertech doomových kapel objevují stále stejní lidé. To jsou také ti, kteří jsou zarytí fanoušci.

Mám také pocit, že kapely ze zahraničí mají větší podporu než holandské kapely. A opravdu nevím proč. Máme tu tolik skvělých kapel.

Většina kapel má ve svých diskografiích spíše kolísavou kvalitu. U vás tomu je ale jinak. Podle mě jste ještě nenahráli špatné album. Čím si to vysvětluješ? Jste perfekcionisté? Nebo se vše odehrává jen pod „vedením“ jednoho člověka? Říká se, že kapela je jako rodina. No jo, jenže v kapele musí být vždy někdo, kdo řekne poslední slovo. Jak je tomu u OFFICIUM TRISTE?

Dobře, místo rodiny bych raději viděl kapelu jako vztah. A když to přestane fungovat, musíš udělat změny. Proto jsme v minulosti měli několik změn v sestavě. Jako kapela ale fungujeme jako celek, kde o všem rozhodujeme společně. Nemáme vlastně žádného lídra. Tvorba hudby je skupinový proces. Základní myšlenku dodá jeden člověk, ale na písničce pracujeme společně, dokud nejsou všichni spokojení. Nahrávání hudby je jako snímek. Dodáváte to nejlepší, co v danou chvíli umíte. Můžete usilovat o dokonalost, ale vždycky se najdou věci, které můžete vylepšit nebo se kterými nemusíte být potom úplně spokojení. To je jedině dobře, protože vás to přiměje k tomu, abyste na dalším vydání pracovali ještě usilovněji a snažili se o lepší výsledky. Také pokud dodáte dokonalé album, je čas skončit, protože dokonalost nelze překonat.


Jak stárnu, tak si postupně čím dál tím víc uvědomuji, jaké věci jsou důležité. V dnešní době je všude kolem nás hrozný chaos. Sociální sítě, zprávy, války, deprese, tohle všechno na nás působí a každá chvilka, kdy se zastavíme a třeba jen tak sedíme, díváme do ruin starých kostelů a posloucháme muziku, je hrozně vzácná. Pro mě je vlastně muzika nejen relaxem, ale i jakousi terapií, pomáhá mi přežít v současném divném světě. Co znamená hudba pro tebe, jako pro tvůrce a muzikanta? A proč zrovna doom metal?

Uhodil jste hřebíček na hlavičku. Naše alba jsou poháněna tímto peklem na zemi, které vytvořil člověk.

Pro mě osobně je hudba nebo umění obecně jednou z věcí, kvůli kterým má život ještě smysl. Je to skutečně terapeutické. Například při čtení knihy nebo sledování filmu (obojí jsou formy umění) se člověk odpoutá od vší té mizérie kolem sebe. Na chvíli nemusíte myslet na politiku, válku nebo hloupost. Součástí stejného procesu je i vlastní tvorba umění. Užívání si umění nebo jeho vytváření jsou obě strany téže mince. A když to děláte, ulevíte si od každodenního života a dokonce se z toho i něco naučíte.

To, že jsme se rozhodli hrát doom metal, je v podstatě kvůli kráse této formy umění. Je to naše nádoba.

Mohl bys nám prosím prozradit, jak vznikají vaše texty a kdo je jejich autorem? Čerpáte z literatury, filozofie? Jak ale dojde k tomu, že si říkáš – zrovna tenhle text, pasáž, kniha mě oslovily a stály by za to, aby se promítly i do hudby?

Píšu všechny texty a v podstatě se snažím přijít s něčím, co se hodí k aktuální hudbě. Inspirace může pocházet z čehokoli. Dovolte mi uvést několik příkladů. Název alba, což v překladu znamená Poison Garden, jsem si zapsal, když jsem viděl film Jamese Bonda No Time To Die. Pro mě je Poison Garden skvělá metafora pro svět, ve kterém žijeme. Píseň My Poison Garden však souvisí s psychickými problémy, které člověk může mít. Něco, čím trpí stále více lidí.

Angels with Broken Wings bylo něco, s čím jsem přišel, když jsem viděl v televizi, jaký je dopad války na děti. Byl to článek o Ukrajině, ale může být umístěn kdekoli.

Anna’s Woe je založen na příběhu poslední čarodějnice odsouzené k smrti v roce 1608 v části Nizozemska, které se tehdy říkalo Holandsko. Stalo se to ve městě, ve kterém jsem se narodil a vyrostl.

Tedy tři různé předměty inspirované různými zdroji. Může to být opravdu cokoliv, pokud se to hodí k hudbě. Jak jsem řekl dříve, zapisuji si věci do telefonu. Funguje na mě jako kouzlo.


Ještě jeden výlet do historie prosím. Jak si vlastně s muzikou začínal? Kdo byl tvým prvním vzorem? Co první koncert? A první vystoupení na pódiu?

Dobře, když jsem vyrůstal, u nás doma byla vždycky hudba a od raného stádia jsem měl hudbu opravdu hodně rád. Stále mám. Poslouchám širokou škálu stylů. A rád sbírám. Když mi bylo 9, dostal jsem své první album od své nejstarší sestry, což bylo One Step Beyond od Madness. Stále mám tuto desku a byl to skvělý začátek mé sbírky. V roce 1982 jsem šel na svůj první koncert. Byl to koncert Doe Maar, holandské kapely, která byla v té době obrovská. Hráli hudbu inspirovanou reggae/ska s holandskými texty. V té době jsem snil o tom, že budu v kapele a pamatuji si, že jsem chtěl být Ali Campbell z UB40.

Vlastně jsem začal být v kapele, jak jsem řekl předtím. Ale neměl jsem žádný skutečný vzor, ​​pokud jde o death metalový vokální styl. Proto jsem poslouchal spoustu kapel a snažil se ze všech sil.

První živé vystoupení bylo s Reïcremated začátkem roku 1994, pár měsíců předtím, než jsme se přeměnili na Officium Triste.


Co chystají OFFICIUM TRISTE v nejbližší době? Máš něco na srdci, co bys chtěl vzkázat fanouškům? Zde je prostor.

Máme naplánovaných několik koncertů a doufáme, že jich ještě pár stihneme. Vzhledem k tomu, že máme stále dost nápadů na skladě, doufám, že brzy napíšeme nějaké nové písně. Vím, že mezi alby trávíme spoustu času, ale možná se můžeme vrátit o něco dříve.

Také doufám, že naše nové album bude dobře přijato a že se lidem bude naše hudba líbit. Máme z toho velkou radost a doufáme, že vy také!

Vstával jsem brzy, když jsem připravoval tyto otázky, taky je víkend a za chvilku bude svítat. Asi tušíš, kam vyrazím. Mám připravená sluchátka, v nich „Hortus Venenum“ a těším se do lesa. Chtěl bych ti na závěr moc poděkovat za vaši hudbu. Děkuji samozřejmě i za rozhovor a přeji vám spoustu inspirace a dobrých nápadů. Ať se vám daří i v soukromí! Zapínám znovu play…


Recenze/review - OFFICIUM TRISTE - Hortus Venenum (2024):

about OFFICIUM TRISTE on DEADLY STORM:





---------------------------------------------------------------------------------------------------

středa 4. září 2024

Recenze/review - OFFICIUM TRISTE - Hortus Venenum (2024)


OFFICIUM TRISTE - Hortus Venenum
CD 2024, Transcending Obscurity Records

for english please scroll down

Konečně si došel svého cíle. Trvalo to několik let, než si našel její hrob. Uprostřed lesa, s náhrobkem beze jména. Ptal si se pořád dokola proč, ale nikdo ti nedokázal odpovědět. Teď tu sedíš, pod stoletými stromy a vyprávíš jí svůj příběh. Mluvíš o strachu, o naději, o smrti, o bolesti, o hudbě, kterou si celou dobu poslouchal. Vždycky jste mívali rádi doom a death metal, vždycky jste se rádi toulali mlhavými rány.

Z nebe padá krvavý déšť a já poslouchám novou desku holandských tmářů OFFICIUM TRISTE. Kapely, kterou jsem si pro sebe kdysi objevil v jednom malém klubu. Hluboko v podzemí, jsem najednou ucítil, že vnímáme emoce stejným způsobem. O tomhle u mě hudba vždycky bude a už na tom asi nikdy nic nezměním. Novinka je dokonale vybroušeným, nejen stylovým, černým drahokamem. Poslouchejte v tichu, klidu, chladu a temnotě. 


Vám, kteří máte tento žánr rádi, nemusím kapelu představovat. No a vy ostatní, doplňte si prosím hudební vzdělání. Klidně vám totiž podepíšu vlastní krví, že tahle smečka patří dlouhodobě k nejlepším tmářům. Dokáže totiž (a nové album je toho opět důkazem) navodit mrtvolně smutnou, přesto krásnou atmosféru. Jako když se díváte na list, padající pomalu k zemi, na usínající přírodu, na hladinu horského jezera, jako když kráčíte po starodávném hřbitově a představujete si osudy pohřbených. Těch přirovnání mě napadá spousta, moje mysl je během poslechu opravdu rozdrásána. Paolo Girardi vytvořil krásný obal, Erwin Hermsen (mixing, mastering) se postaral o mrazivě syrový zvuk. Hlavní jsou pro mě ale nápady, melodie, kterých je na albu "Hortus Venenum" opravdu velké množství. Pamatuji si je, rád se k nim vracím. Nejlépe brzy ráno, když pomalu svítá. Město ještě spí, ale les už dávno ožívá. Nasávám pach tlející trávy, jsem smutný a přesto mám naději. Fanoušci třeba takových SATURNUS, MY DYING BRIDE, NOVEMBER´S DOOM, SWALLOW THE SUN, DRACONIAN, OCTOBER TIDE, ke kterým bývají Holanďané přirovnáváni, mi dají určitě za pravdu, že oheň opět hoří jasným ledovým plamenem. Připadám si jako převozník přes řeku smrti. Plujeme po zpěněných vlnách, kýváme se do rytmu, moc dobře víme, že konec je blízko. Někdy bývám rád sám, jen si tak čtu nebo chodím prázdným lesem. V těchto chvílích vynikne nové album nejvíce. Je až po okraj narvané vším, co mám na hudbě rád. Je v něm chvění, tlak i energie. Křišťálově čistý doom death metal, který roztrhá vaše srdce na kusy! Dokonalá esence smutku, melancholie a chladné tmy!


Asphyx says:

He had finally reached his destination. It took several years to find her grave. In the middle of the woods, with a tombstone with no name. You asked over and over why, but no one could answer you. Now you sit here, under the hundred-year-old trees, telling her your story. You talk about fear, about hope, about death, about pain, about the music you've been listening to all this time. You've always liked doom and death metal, you've always liked to wander through the misty wounds.

Blood rain falls from the sky and I'm listening to the new album from Dutch darkies OFFICIUM TRISTE. A band I once discovered for myself in a small club. Deep underground, I suddenly felt that we feel emotions in the same way. That's what music will always be about for me, and I don't think I'll ever change that. The new album is a perfectly polished, not just stylistic, black gem. Listen in silence, calm, cool and dark. 


I don't need to introduce the band to you who like this genre. Well, for the rest of you, please supplement your musical education. Because I will sign with my own blood that this pack is one of the best darkies for a long time. Because they can (and the new album is proof of it again) create a deadly sad, yet beautiful atmosphere. Like looking at a leaf falling slowly to the ground, at nature falling asleep, at the surface of a mountain lake, like walking through an ancient cemetery and imagining the fate of the buried. I can think of a lot of comparisons, my mind is really torn while listening. Paolo Girardi created a beautiful cover, Erwin Hermsen (mixing, mastering) took care of the chillingly raw sound. But the main thing for me are the ideas, the melodies, of which there are really a lot on the album "Hortus Venenum". I remember them, I like to go back to them. Especially early in the morning, when the dawn is slowly breaking. The city is still asleep, but the forest has long since come to life. I smell the smell of the melting grass, I feel sad and yet hopeful. Fans of such bands as SATURNUS, MY DYING BRIDE, NOVEMBER'S DOOM, SWALLOW THE SUN, DRACONIAN, OCTOBER TIDE, to which the Dutch are often compared, will surely tell me that the fire is burning again with a bright icy flame. I feel like a ferryman across the river of death. We float on the foamy waves, swaying to the rhythm, knowing full well that the end is near. Sometimes I like to be alone, just reading or walking through the empty woods. It's in these moments that the new album stands out the most. It's packed to the brim with everything I love about music. There's a tingle, a pressure, an energy. Crystal clear doom death metal that will rip your heart to shreds! The perfect essence of sadness, melancholy and cold darkness!



about OFFICIUM TRISTE on DEADLY STORM:




Track Listing -
1. Behind Closed Doors 05:22
2. My Poison Garden 04:33
3. Anna's Woe 07:19
4. Walk In Shadows 08:10
5. Forcefield 05:18
6. Angels With Broken Wings 10:20

Line up -
Martin Kwakernaak - Synths
Niels Jordaan - Drums
William van Dijk - Rhythm guitars
Pim Blankenstein - Vocals
Gerard de Jong - Lead guitars
Theo Plaisier - Bass

Artwork by Paolo Girardi



TWITTER