DEADLY STORM zine: #KONKHRA

KONKHRA - Sad Plight Of Lucifer

CD 2024, Hammerheart Records

for english please scroll down

Vždycky se mi líbila nejvíc taková ta valivá, zničující odrůda death metalu. Mám rád pocity srovnatelné s obětmi přejetých nekompromisním buldozerem. Dánské KONKHRA sleduji od jejich počátků. Mám ve své sbírce skoro všechny jejich alba a pokaždé se jednalo o intenzivní a syrový zážitek. Sledovali jste někdy odkrytí hromadného hrobu? Také jste spatřili Satana, který stál kousek bokem ve stínu? Usmíval se, vždycky má radost, když spatří nějaké utrpení a bolest.

Správný death metal má být temný a chladný a zároveň musí řezat. Dánové na to jdou hezky postaru, poctivě a uvěřitelně. Už dávno nemusí nikomu nic dokazovat a i přesto mi připadá novinka svěží, plná dobrých nápadů. Navíc se, a to je pro mě velmi důležité, poslouchá se tak nějak samozřejmě, jakoby mi proudila žilami odnepaměti. Jedná se o přímý zásek přímo do vašeho podvědomí.

KONKHRA jsou starosvětští ve svých základech. Na těch jsou potom vystavěny zajímavé a neotřelé kompozice. Z nahrávky doslova vytéká, jako nějaký hnis, velké množství nápadů. Dráp byl zaseknut a čím déle a častěji album "Sad Plight Of Lucifer" poslouchám, tím raději se k němu vracím. Povedl se zvuk, který je masivní, ostrý a zároveň velmi čitelný a zřetelný (Tue Madsen). Motiv na obalu se mi také líbí (autorem je Álvaro Valverde), i když je patrné, že je motiv dodělaný dnes tolik častou umělou inteligencí. Hlavní je pro mě ale, ostatně jako vždycky, hudba a ta plyne kupředu jako divoká řeka. Když do ní spadnete, tak se začnete dusit vlastním svědomím a pod hladinou potkáte duše zemřelých. Vznášejí se se svými bělostnými tvářemi, s kusy masa odpadanými od kostí, s nafouklým břichem a tohle všechno se děje za zvuků téhle desky. Mám v oblibě nahrávky, které se mi dostanou do hlavy, které ve mě probudí nějaké emoce. Na tyhle dánské bardy je spolehnutí. I letos, nejen že odvedli skvělé řemeslo, ale i přes svůj legendární status dodali něco navíc. Nahrubo nasekanou tmu a chlad, spoustu momentů, které si pamatuji. Možná se moderní svět točí v téhle době zcela jiným směrem, ale mě se líbí taková ta opravdovost, která se dle mého nedá naučit. Musíte ji mít v sobě. Je to vlastně jednoduché. Sedl jsem si k reproduktorům, chvilku pečlivě poslouchal a potom už byl jenom přikovaný na zeď vším tím tlakem a energií. Jedná se o hodně návykovou záležitost s poctivým heavy efektem. Nedá se nic dělat, nelze jinak, než vám novinku doporučit. Je totiž skvělá po všech stránkách. Sledovali jste někdy odkrytí hromadného hrobu? Také jste spatřili Satana, který stál kousek bokem ve stínu? Usmíval se, vždycky má radost, když spatří nějaké utrpení a bolest. Syrový, temný a zničující death metal, který vás roztrhá na kusy! Absolutní masakr!

Asphyx says:

I've always liked the rolling, destructive variety of death metal the best. I like the feeling of being run over by an uncompromising bulldozer. I've been following Danish KONKHRA since their early days. I have almost all of their albums in my collection and each time it has been an intense and raw experience. Have you ever watched the uncovering of a mass grave? Also, did you see Satan standing off to the side in the shadows? He was smiling, always happy to see some suffering and pain.

Proper death metal is supposed to be dark and cold, and it's supposed to cut at the same time. The Danes do it the old-fashioned way, honest and believable. They don't have to prove anything to anyone anymore and still I find the new stuff fresh, full of good ideas. Moreover, and this is very important for me, it is somehow natural to listen to, as if it has been flowing through my veins since time immemorial. It's a direct hit straight to your subconscious.

KONKHRA are old-world in their foundations. Interesting and novel compositions are then built on these. A great number of ideas literally ooze out of the recording, like some kind of pus. The claw was stuck and the longer and more often I listen to the album "Sad Plight Of Lucifer", the more I like to come back to it. The sound is massive, crisp and very clear and distinct at the same time (Tue Madsen). I also like the motif on the cover (by Álvaro Valverde), although it is noticeable that the motif is finished by the artificial intelligence so common nowadays. But the main thing for me, as always, is the music and it flows forward like a wild river. When you fall into it, you begin to choke on your own conscience and you meet the souls of the dead beneath the surface. They float with their white faces, with pieces of flesh falling off their bones, with their bloated bellies, and all this is happening to the sound of this record. I'm a sucker for records that get into my head, that stir up some emotion in me. You can count on these Danish bards. Again, not only have they done great craft, but they've added something extra despite their legendary status. Coarsely chopped darkness and cold, lots of moments I remember. Maybe the modern world is spinning in a completely different direction these days, but I like that kind of realness, which I don't think can be taught. You have to have it in you. It's simple, actually. I sat down at the speakers, listened carefully for a while, and then was just pinned to the wall by all the pressure and energy. This is a very addictive affair with an honest heavy effect. I can't help but recommend this new release to you. It's great in every way. Have you ever watched the uncovering of a mass grave? Did you also see Satan standing a little to the side in the shadows? He was smiling, always happy to see suffering and pain. Raw, dark and devastating death metal that will tear you apart! Absolute carnage!