DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

Zobrazují se příspěvky se štítkem#INBORNSUFFERING. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkem#INBORNSUFFERING. Zobrazit všechny příspěvky

úterý 25. března 2025

Interview - INBORN SUFFERING - Freezing, poignant, melodic doom death metal full of loneliness, melancholy and pain of everyday life!


Interview with doom death metal band from France - INBORN SUFFERING.

Answers by Emmanuel Ribeiro (bass), thank you!

Recenze/review - INBORN SUFFERING - Pale Grey Monochrome (2025):

Ave INBORN SUFFERING! It's been a while since I received your new album "Pale Grey Monochrome" for review. And you immediately made it to the imaginary top of my personal doom death metal chart. The first time I encountered the new release was in the cold weather, when it got very cold. It was very pleasant for me to just listen, read and let the time pass. How was the album made and how do you think it differs from the previous album "Wordless Hope"?

Hello, thank you for giving us the opportunity to answer these cool questions!
PGM differs from the previous albums due to, at least, three things:
The first one, the album was made as a sort of therapy. It talks a lot about my personal experiences during the past five years. I have written almost all the lyrics and the main theme of the album.

Secondly, Laurent wrote almost all the music for the first time. He had a lot of ideas and wanted to try doing melodic doom death songs. The music and his amazing voice fit perfectly with the lyrics. Stephane was busy with his other band, Fractal Gates, so after finishing his duty with them, he started writing the music and the lyrics of ‘The Oak’, talking about his own experiences and doing a lot of arrangements and all the keyboards on the album.

The last thing was that we have not played together for more than a decade and it was a long distance composition, really different than doing rehearsals and searching for inspiration together.”


Let's go back in history a bit. INBORN SUFFERING was formed in 2020 in Paris. Then (in 2012) you went on hiatus for ten years and came back in 2022. It's not easy to start again nowadays. Or did you not stop your activity? Why haven't you been heard from?

Wow…2002, that was a long, long time ago. It was not easy to restart the music now. After rereleasing the demo we talked about doing a ‘one more thing’ song, because we went on hiatus with a lot of anger and animosity towards each other. All activity with Inborn Suffering was completely stopped in 2012.

The new stuff has exactly the kind of cool, clear sound that I really like. It's signed by the master Olmo Lipani (Déhà). We all know his work. I'd be interested to know how you collaborated, how you got together and why him? With what feelings did you leave the studio?

The recording was actually done by Stephane at home, with the mix and the mastering by Déhá, I wanted Déhá because he has helped me a lot to keep my mind out of the water during the last years. And not only with this music, we talked a lot too.

He is singing too on ‘From Lowering Tides’. Laurent had already worked with him with Mourning Dawn and he does an amazing job.


When I look at the cover, it makes me a bit uncomfortable in a way. I like it, but there's a strange uneasiness to it. Beautiful work. Who's the artist and why did you choose this particular motif? What exactly is it supposed to express and how does it relate to the music?

The artist is Franck Besançon, he specialises in horror art. He’s a good friend of Stephane and he has worked on Silent Hill: Townfall, one of the next games in the Silent Hill franchise.

You can see bodies trying to find light but there is always someone pushing you down into the dark. It’s a great representation of depression, but also of the world nowadays. He has done an amazing job.

The lyrics on your records are about death, sadness, pain. Where do you get inspiration for them? Who is their author? And what are they about on the new album?

I am the author of all the lyrics except ‘The Oak’. All the themes of the album talk about depression and especially about my own experience over the last few years. So inspiration was simple…just picking fragments of my life.


For the new song "The Oak" you have such a melancholic, very captivating and well shot video. Who is its author and how did he manage to combine the images with interesting and for me almost personal lyrics so beautifully?

Stephane did everything for ‚The Oak‘; the song, the lyrics, the clip. It’s all made with free images and it‘s a concept song talking about his own experience. He wanted the listener focus on the music instead of the lyrics - like reading the music and listening to the lyrics. I like to call it an upside down song. Probably the darkest thing we have done. The main singer is Fred from Wordless Hope

Is French nature influencing you in any way? Every time I hear a band from your country, I think that you can put such a special mood, melancholy, light progression into your songs. A lot of times I took the album to the woods in my country, just outside the city, and it felt like I was somewhere in the north.

Not for the lyrics, maybe more the sadness of the city we are living. Laurent lives in the south of France and he travels a lot. I think Nature is more an inspiration for him.

Paris has always been a centre of culture. But what about doom metal? It's not exactly a style that the crowds go to. At least that's the case here in the Czech Republic. Do you play with other doom metal bands or do you play more with bands from other styles? I think doom metal is a discipline that requires a different approach than, say, thrash or death metal. Do you tend to perform only at doom festivals or do you play with "everyone"?

We have a great doom scene here, starting with Hangman’s Chair.

We have played with a lot of bands over the years, especially doom metal bands. We don’t play anymore but we have played with Mar de Grises, Mourning Beloveth, Swallow the Sun, Before the Dawn, Saturnus, Ataraxie, Esoteric and Pantheist to name a few.


How do you perceive your scene in general? Gigs, fans, labels? There are quite a lot of gigs here, but only some of them are solidly attended. Plus, I feel like the younger fans are already listening to something a bit different. Do you also go to concerts as a fan? Do you follow the scene in Paris?

We have a lot of really good black metal bands in France, some doom or death bands and a lot of renowned labels like Les Acteurs de L’ombre, Season of Mist etc…

Younger fans here tend to listen a lot to things like deathcore.

I don’t go to a lot of concerts now, but last month I went to Houle/ Moonreich/ Penitence Onirique. Three great French black metal bands.

Personally, I find "Pale Grey Monochrome" to be such a polished stylistic gem, but it can also appeal to fans outside of doom death metal. The album is raw, but it also has a lot of memorable melodies. Where do you want to take the band? What is your goal? Someone is attracted by big festivals, someone wants a famous label. What are your dreams?

I really don’t know if the band will continue doing things . We were expected to do one song, we have made an album. There are no plans. I think Laurent will keep playing with Mourning Dawn but he doesn’t really have time anymore for Inborn Suffering for the moment. We have no plans with new songs or live events.

 

How did you get into music in the first place? Who was your role model? First gig? First gig as a musician? How about some wild experiences, readers are always interested in that:)).

I got into music with bands like New Order and A-ha - I’m a huge fan of A-ha!

My first gig as fan was Paradise Lost in 1995 and my first gig as a musician was in 2005 or 2006.

As for a wild experience, there was a gig in Belgium. The organiser told us one hour before we were due to play that he didn’t have the money to pay us. We played anyway because we were there and people were waiting for us. It was a good gig with My Lament.

I'd be interested in your relationship to music. What does it mean to you? Is it a hobby? A lifestyle?

Music is a way of life. I find peace listening to music. I listen to music all the time. There is are so many emotions you can find only in music

What is INBORN SUFFERING planning in the near future?

We have no plans for the moment.

Thank you very much for the interview, I appreciate it. I guess you can guess what I'm going to do. Sure, I'm going to go out into the woods and I'm going to take your new song "Pale Grey Monochrome" with me. It's delicious! I wish it sells well and that you are happy in your personal lives.

Thank you.

Recenze/review - INBORN SUFFERING - Pale Grey Monochrome (2025):





---------------------------------------------------------------------------------------------------

Rozhovor - INBORN SUFFERING - Mrazivý, drásavý, melodický doom death metal plný osamělostí, melancholie a bolesti všedních dní!


Rozhovor s doom death metalovou skupinou z Francie - INBORN SUFFERING.

Odpovídal Emmanuel Ribeiro (basa), děkujeme!

Recenze/review - INBORN SUFFERING - Pale Grey Monochrome (2025):

Ave INBORN SUFFERING! Je to už nějaký čas, co jsem dostal vaše nové letošní album „Pale Grey Monochrome“ na recenzi. A ihned jste se dostali na pomyslnou špičku mého osobního doom death metalového žebříčku. Poprvé jsem se s novinkou setkal v sychravém počasí, kdy se hodně ochladilo. Bylo pro mě velmi příjemné jen tak poslouchat, číst si a nechat plynout čas. Jak album vznikalo a v čem se podle tebe odlišuje od předešlé desky „Wordless Hope“?

Dobrý den, děkujeme za možnost odpovědět na tyto zajímavé otázky!
PGM se od předchozích alb liší minimálně třemi věcmi:
První je, že album vzniklo jako určitý druh terapie. Hodně se na něm mluví o mých osobních zkušenostech z posledních pěti let. Téměř všechny texty a hlavní téma alba jsem napsal já.

Za druhé, Laurent napsal poprvé téměř celou hudbu. Měl spoustu nápadů a chtěl zkusit dělat melodické doom deathové písně. Hudba a jeho úžasný hlas se k textům skvěle hodily. Stephane byl zaneprázdněn svou druhou kapelou Fractal Gates, takže poté, co s nimi skončil své povinnosti, začal psát hudbu a texty pro ‚The Oak‘, mluvil o svých vlastních zkušenostech a dělal spoustu aranží a všechny klávesy na albu.

Poslední věcí bylo, že jsme spolu nehráli více než deset let a bylo to skládání na dálku, opravdu jiné než společné zkoušení a hledání inspirace.


Pojďme trošku do historie. INBORN SUFFERING vznikli v roce 2020 v Paříži. Potom jste (v roce 2012) se na deset let odmlčeli a vrátili jste se až v roce 2022. V dnešní době není lehké začínat znovu. Nebo jste nepřerušili činnost? Proč o vás vlastně nebylo slyšet?

Páni... 2002, to už je hodně, hodně dávno. Nebylo snadné znovu začít tvořit hudbu. Po znovu vydání dema jsme se bavili o tom, že uděláme písničku „one more thing“, protože jsme odešli na pauzu se spoustou zloby a nevraživosti vůči sobě navzájem. Veškerá činnost s Inborn Suffering byla v roce 2012 úplně zastavena.

Novinka má přesně takový ten chladný, čitelný zvuk, který mám moc rád. Podepsán je pod ním mistr Olmo Lipani (Déhà). Všichni jeho práci známe. Mě by zajímalo, jak se vám spolupracovalo, jak jste se dali dohromady a proč právě on? S jakými pocity jste odcházeli ze studia?

Nahrávku vlastně dělal Stephane doma, mix a mastering dělal Déhá, chtěl jsem Déhá, protože mi v posledních letech hodně pomohl, abych se udržel v klidu. A nejen s touhle hudbou, taky jsme si hodně povídali.

Na ‚From Lowering Tides‘ také zpívá. Laurent s ním spolupracoval už na albu Mourning Dawn a odvádí úžasnou práci.


Když se dívám na obal, tak mi je svým způsobem trošku nepříjemný. Líbí se mi, ale je v něm takový zvláštní neklid. Krásná práce. Kdo je autorem a proč jste zvolili právě tento motiv? Co má přesně vyjadřovat a jak souvisí s hudbou?

Autorem je Franck Besançon, který se specializuje na hororové umění. Je Stephanovým dobrým přítelem a pracoval na Silent Hillu: Townfall, jedné z dalších her ze série Silent Hill.

Můžete vidět těla, která se snaží najít světlo, ale vždy je tu někdo, kdo vás tlačí dolů do tmy. Je to skvělé ztvárnění deprese, ale i dnešního světa. Odvedl úžasnou práci.

Texty na vašich deskách jsou o smrti, smutku, o bolesti. Kde pro ně berete inspiraci? Kdo je jejich autorem? A o čem pojednávají na novém albu?

Jsem autorem všech textů kromě „The Oak“. Všechna témata alba hovoří o depresi a zejména o mých vlastních zkušenostech z posledních několika let. Takže inspirace byla jednoduchá... prostě jsem vybíral střípky ze svého života.


K nové skladbě „The Oak“ máte takový melancholický, velmi podmanivý a skvěle natočený klip. Kdo je jeho autorem a jak se mu povedlo tak krásně spojit obrazy se zajímavým a pro mě až osobním textem?

Stephane udělal pro „The Oak“ všechno: píseň, text, klip. Vše je vytvořeno pomocí volných obrázků a je to koncepční píseň vypovídající o jeho vlastních zkušenostech. Chtěl, aby se posluchač místo na text soustředil na hudbu - jako by četl hudbu a poslouchal text. Rád tomu říkám obrácená píseň. Asi nejtemnější věc, kterou jsme udělali. Hlavním zpěvákem je Fred z kapely Wordless Hope.

Ovlivňuje vás nějak francouzská příroda? Já pokaždé, když slyším kapelu z vaší země, tak mě napadne, že umíte do skladeb vložit takovou zvláštní náladu, melancholii, lehkou progresi. Hodně často jsem si bral album do lesů u nás, kousek za městem a připadalo mi, jako bych byl někde u vás na severu.

Ne kvůli textu, možná spíš kvůli smutku z města, ve kterém žijeme. Laurent žije na jihu Francie a hodně cestuje. Myslím, že pro něj je příroda určitě inspirací.

Paříž byla vždy centrem kultury. Jak je na tom ale s doom metalem? Není to zrovna styl, na který chodí davy. Alespoň tak tomu je u nás v Čechách. Hrajete i s dalšími doom metalovými kapelami nebo vystupujete spíše se smečkami z jiných stylů? Doom metal je dle mého disciplína, která vyžaduje odlišný přístup, než třeba thrash nebo death metal. Vystupujete spíše jen na doomových festivalech nebo hrajete „se všemi“?

Máme tu skvělou doomovou scénu, počínaje Hangman’s Chair.

V průběhu let jsme hráli se spoustou kapel, zejména doom metalových. Už nehrajeme, ale hráli jsme například s Mar de Grises, Mourning Beloveth, Swallow the Sun, Before the Dawn, Saturnus, Ataraxie, Esoteric a Pantheist.


Jak vnímáš vaši scénu celkově? Koncerty, fanoušky, labely? U nás je koncertů poměrně hodně, ale jen některé jsou solidně navštěvované. Navíc mi připadá, že mladí fanoušci už poslouchají trošku něco jiného. Chodíš na koncerty i jako fanoušek? Sleduješ scénu v Paříži?

Ve Francii máme spoustu opravdu dobrých blackmetalových kapel, několik doomových nebo deathových kapel a spoustu renomovaných labelů jako Les Acteurs de L'ombre, Season of Mist atd.

Mladší fanoušci tady mají tendenci poslouchat hodně věcí jako deathcore.

Na koncerty teď moc nechodím, ale minulý měsíc jsem byl na Houle/ Moonreich/ Penitence Onirique. Tři skvělé francouzské blackmetalové kapely.

Mě osobně připadá „Pale Grey Monochrome“ jako takový dokonale vybroušený stylový drahokam, který ale může oslovit i fanoušky mimo doom death metal. Album je sice syrové, ale má i spoustu dobře zapamatovatelných melodií. Kam až chcete kapelu posunout? Co je vaším cílem? Někoho lákají velké festivaly, někdo chce zase slavný label. Jaké máte sny?

Opravdu nevím, jestli bude kapela pokračovat ve své činnosti. Čekalo se, že uděláme jednu písničku, udělali jsme album. Žádné plány nemáme. Myslím, že Laurent bude dál hrát s Mourning Dawn, ale na Inborn Suffering už momentálně nemá čas. Nemáme žádné plány s novými písněmi ani s živými akcemi.

 

Jak si se vlastně dostal k muzice? Kdo byl tvým vzorem? První koncert? První vystoupení jako muzikant? A co nějaké divoké zážitky, to vždycky čtenáře zajímá?:)).

K hudbě jsem se dostal díky kapelám jako New Order a A-ha - jsem jejich velkým fanouškem!

Můj první koncert jako fanouška byl Paradise Lost v roce 1995 a můj první koncert jako hudebníka byl v roce 2005 nebo 2006.

Co se týče divokého zážitku, tak to byl koncert v Belgii. Pořadatel nám hodinu před tím, než jsme měli hrát, řekl, že nemá peníze na zaplacení. Přesto jsme hráli, protože jsme tam byli a lidi na nás čekali. Byl to dobrý koncert s My Lament.

Zajímal by mě tvůj vztah k muzice. Co pro tebe znamená? Je to koníček? Životní styl?

Hudba je způsob života. Při poslechu hudby nacházím klid. Hudbu poslouchám pořád. Je tolik emocí, které můžete najít pouze v hudbě.

Co chystají INBORN SUFFERING v nejbližší době?

V tuto chvíli nemáme žádné plány.

Děkuji moc za rozhovor, vážím si ho. Asi tušíš, co půjdu dělat. Jasně, vyrazím ven, do lesa a vaši novinku „Pale Grey Monochrome“ si vezmu s sebou. Je totiž vynikající! Přeji vám, aby se dobře prodávala a ať jste spokojení i v osobních životech.

Děkujeme.

Recenze/review - INBORN SUFFERING - Pale Grey Monochrome (2025):





---------------------------------------------------------------------------------------------------

úterý 11. března 2025

Recenze/review - INBORN SUFFERING - Pale Grey Monochrome (2025)


INBORN SUFFERING - Pale Grey Monochrome
CD 2025, Ardua Music

for english please scroll down

Když jsme byli mladí, tak  jsme spolu chodili na pivo. Diskutovali jsme o knihách, o hudbě, o krásných ženách. Smáli jsme se jen tak, z obyčejné radosti. Život šel dál a pokaždé, když jsme se potkali, tak jsme věděli, že si máme co říct. Byli jsme přesnou definicí toho, co znamená slovo kamarád. Už to jsou dva roky, co jsi odešel neznámo kam. Do nebe nebo do jiné dimenze nebo jen tak hniješ v zemi. Zůstala tady po tobě bolest a vzpomínky, které nikdy nevyblednou. Zrovna včera večer, když jsem chodil šerými ulicemi, tak si byl zase se mnou. 

Pamatuješ, jak jsme byli kdysi dávno v Paříži? Navštívili jsme tenkrát jeden malý klub, který smrděl a vystupovaly v něm kapely se smutkem v očích. INBORN SUFFERING nahráli desku, která v mé hlavě rozvířila spoustu melancholických myšlenek. Metal si moc nemusel, ale jeho doomovou odrůdu si miloval. Pokaždé, když slyším nové album "Pale Grey Monochrome", vnímám tvoji přítomnost. Je to hodně osobní, silný zážitek. 


Mám rád doom metal spíše v jeho klasické, tradiční podobě, tak jak jej hrávali a hrají kapely typu OFFICIUM TRISTE, OCTOBER TIDE, MOURNING BELOVETH, SATURNUS, SWALLOW THE SUN, PARADISE LOST a další tmáři. Těmi se Francouzi volně inspirovali a přidali navíc kousky sebe samých. Dostanete tak nahrávku, která nejen že splňuje všechny náležitosti stylu, ale ještě má v sobě něco navíc. Krvavou mlhu, podivné sny, již zmíněnou melancholii, bolest. Nová deska vás, pokud jste emocionálněji založeni a máte pestrou fantazii, rozdrásá a přikryje splínem. Dnešní svět je krutý úplně stejně, jako tomu vždy bývalo. Lidé se zase tolik nemění, jen mají jiné, lepší prostředky, jak někomu ublížit. Osobně podobnou hudbu potřebuji, abych vůbec přežil. Mám zkrátka občas stavy, kdy na mě padá nebe a stíny jsou až příliš dlouhé. Uvažuji o depresích a potřebuji se nadechnout. A tak chodím na stejná místa, na kterých jsme spolu pili pivo, bavili se o muzice i krásných dívkách. Čtu znovu knížky, o kterých jsme diskutovali nekonečné hodiny a nové album "Pale Grey Monochrome" pro mě bude navždy spojeno s tímto stavem mysli. Jednou se možná setkáme nebo jen shnijeme ve stejné zemi. Než se tak ale stane, budu tuhle desku poslouchat stále dokola. Pokud totiž chcete hudbu, která je dokonalou esencí stylu, tak ji rozhodně nepropásněte. Někteří z nás žijí prázdné životy bez emocí. Jsem rád, že takový  nejsem. Venku jsou šedivé mraky a těžký smog. Jenom vstát je těžké. Přesto bojuji dál. Abych nezapomněl, zvuk (Déhà - mixing, mastering) je smutný a jasně čitelný a za povedený považuji i obal (Franck Besançon). Naděje umřela poslední! Mrazivý, drásavý, melodický doom death metal plný osamělostí, melancholie a bolesti všedních dní! Album, které ve mě rozvířilo spoustu smutných vzpomínek!


Asphyx says:

When we were young, we used to go out for beers together. We discussed books, music, beautiful women. We laughed just for the simple joy of it. Life went on, and every time we met, we knew we had something to say to each other. We were the very definition of what the word friend meant. It's been two years since you left for parts unknown. To heaven or another dimension or just rotting in the ground. You left behind pain and memories that will never fade. Just last night, as I walked the dark streets, you were with me again.

Remember when we were in Paris a long time ago? We visited a small club that stank and had bands playing with sadness in their eyes. INBORN SUFFERING made a record that stirred up a lot of melancholy thoughts in my head. I didn't like metal much, but I loved the doom variety of it. Every time I hear the new album "Pale Grey Monochrome" I feel your presence. It's a very personal, powerful experience.


I like doom metal more in its classic, traditional form, as it was and is played by bands like OFFICIUM TRISTE, OCTOBER TIDE, MOURNING BELOVETH, SATURNUS, SWALLOW THE SUN, PARADISE LOST and other obscure bands. The French were freely inspired by them and added extra bits of themselves. What you get is a record that not only meets all the requirements of style, but has something extra. Bloody fog, strange dreams, the aforementioned melancholy, pain. The new record, if you are more emotionally inclined and have a colourful imagination, will tear you apart and cover you with sleep. Today's world is as cruel as it has always been. People don't change that much, they just have different, better ways to hurt someone. Personally, I need music like this to survive. I just get in states where the sky is falling on me sometimes and the shadows are too long. I think about depression and I need to breathe. And so I go to the same places where we used to drink beer together, talk about music and beautiful girls. I re-read the books we discussed for endless hours, and the new album "Pale Grey Monochrome" will forever be associated with this state of mind for me. Maybe one day we'll meet or just rot in the same country. But until that happens, I'll be listening to this album over and over again. Because if you want music that is the perfect essence of style, then definitely don't miss it. Some of us live empty lives without emotion. I'm glad I'm not like that. There are grey clouds and heavy smog outside. Just getting up is hard. Still, I fight on. Not to forget, the sound (Déhà - mixing, mastering) is sad and clear, and I think the cover (Franck Besançon) is hilarious. Hope dies last! Freezing, poignant, melodic doom death metal full of loneliness, melancholy and pain of everyday life! An album that stirred a lot of sad memories in me!


Tracklist:
01. Wounding (01:09)
02. From Lowering Tides (10:43)
03. Pale Grey Monochrome (11:25)
04. Tales from an Empty Shell (13:02)
05. Of Loss and Despair (02:15)
06. The Oak (10:47)
07. Drawing Circles (07:32)

TWITTER