DEAMONOLITH - The Monolithic Cult of Death
CD 2024, Godz ov War Productions
for english please scroll down
Během života se chytáme naděje na posmrtný život, na rozhřešení, na nekonečný klid. Jenže, co když je to úplně jinak? Co když se dostaneme jenom do jiné dimenze a budeme v ní navěky trpět. Všechna bolest bude násobena tím, jak jsme ubližovali jiným, jak jsme se nechali pohltit temnotou. Jsou nahrávky, které mě dokáží donutit k podobným úvahám. Když jsem zjistil, že na debutové nahrávce polských death metalistů DEAMONOLITH je pouze jedna, přes 35 minut dlouhá skladba, byl jsem trošku skeptický.
Je velkou pravdou, že tohle album chce klid a zhasnutá světla. Také určitou porci fantazie a vstřícnost pro nové, neotřelé věci. Základem je zde surový death metal, přidávány jsou potom progresivní prvky, thrash metal, ale třeba i saxofon, piano nebo ženský zpěv. Už při prvním poslechu jsem věděl, že s touhle hudbou chci trávit dlouhý čas. Od začátku do konce se v ní totiž neustále něco děje a vzduchem se vznáší takový ten zvláštní neklid, který mám u muziky tolik rád.
Kapela je složena ze samých zkušených muzikantů, kteří za sebou mají spoustu zajímavých počinů. Líbí se mi, že je v hudbě narvaná velká spousta emocí. DEAMONOLITH dokáží být suroví a nekompromisní, potom náhle změní směr a zažijete atmosférické plochy, lehké chvění, neklid. Skladba je rozdělena do šesti segmentů, které ale drží kompaktně pohromadě. Co se týká texů, tak ty pojednávají o kolapsu a konci lidské rasy, o nicotě, o prázdnotě, o spáse. Rozhodně stojí za prostudování. Nejdříve jsem si myslel, že si kapela vzala příliš velké sousto, ale opak je pravdou. Neustále se něco děje, byl jsem doslova přikovaný k reproduktoru. Zajímavé je, že se i po delší době k "The Monolithic Cult of Death" rád a často vracím. Jenom musím být odpočinutý. Poslech je pro mě náročný, protože se musím pečlivě soustředit a rád objevuji spolu s kapelou další a další nová temná zákoutí. Nejlépe bych asi novinku přirovnal k vichřici, která se probudila někde hluboko v podzemí. Smršť riffů útočí s velkým tlakem, melodie se mi dostávají až do morku kostí, jsem trhán na kusy. Nadechnu se jen občas, když je před další bouří. Jako bych doopravdy zemřel a procházel se ve světě za oponou. Zapomenout nesmím ani na masivní a dobře čitelný zvuk i zajímavý obal, který mi připomíná symboly, vytesané nad vchodem starých chrámů. Během života se chytáme naděje na posmrtný život, na rozhřešení, na nekonečný klid. Jenže, co když je to úplně jinak? Co když se dostaneme jenom do jiné dimenze a budeme v ní navěky trpět. Možná ale jenom shnijeme v chladné zemi. Netuším. Co ale moc dobře vím je, že nové album se povedlo po všech stránkách. Doporučuji všem, kteří mají otevřenou mysl. Experimentální, progresivní death metal, temné příběhy z onoho světa! Neklidná definice zla!
Asphyx says:
Throughout life we grasp at the hope of an afterlife, of absolution, of infinite peace. But what if it's completely different? What if we just get to another dimension and suffer in it forever. All the pain will be multiplied by how we hurt others, how we let the darkness consume us. There are recordings that can make me think like that. When I found out that the debut record of Polish death metallers DEAMONOLITH has only one song, over 35 minutes long, I was a bit skeptical.
It's very true that this album wants peace and lights out. Also, a certain amount of imagination and openness for new, novel things. The basis here is raw death metal, then progressive elements are added, thrash metal, but also saxophone, piano or female vocals. I knew from the first listen that I wanted to spend a long time with this music. From the beginning to the end, something is always happening and there is that special restlessness in the air that I like so much in music.
The band is composed of experienced musicians who have done many interesting things. I like that there is a lot of emotion packed into the music. DEAMONOLITH can be raw and uncompromising, then suddenly change direction and you experience atmospheric surfaces, slight tremors, restlessness. The track is divided into six segments, but they stick together compactly. As for the lyrics, they deal with the collapse and end of the human race, with nothingness, with emptiness, with salvation. Definitely worth studying. At first I thought the band took too big a bite, but the opposite is true. Something was constantly happening, I was literally riveted to the speaker. Interestingly, even after a long time, I still like to come back to "The Monolithic Cult of Death" often. I just need to be relaxed. Listening is challenging for me, because I have to concentrate carefully and I like to discover more and more new dark corners together with the band. I guess the best way to compare the novelty is to a storm that has awakened somewhere deep underground. The whirlwind of riffs attacks with great pressure, the melodies get to my bones, I am torn to pieces. I only catch my breath occasionally when it's before the next storm. It's like I've really died and I'm walking in the world behind the curtain. I mustn't forget the massive and easy-to-read sound and the interesting cover art, which reminds me of the symbols carved above the entrance of ancient temples. Throughout life we grasp at the hope of an afterlife, of absolution, of infinite peace. But what if it's completely different? What if we just get to another dimension and suffer in it forever. But maybe we'll just rot in the cold earth. I don't know. What I do know is that the new album is a success in every way. I recommend it to anyone with an open mind. Experimental, progressive death metal, dark stories from the other world! A restless definition of evil!
01. The Monolithic Cult of Death
DEAMONOLITH Line-up:
Major • Guitars
Desecrate • Drums & Dark Ambients
Sunrise • Guitars & Classical Guitar
Lukas • Bass
Kobuch • Vocals
• Guest musicians:
- saxophone by Łukasz Wypych
- piano appearance in the opening intro by Magdalena Sienkiel
- piano appearance in the interlude by Sebastian Świciak
- male clean vocals and choirs by Michał "Xaay" Loranc
- female vocals by Anna Malarz
