DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

Zobrazují se příspěvky se štítkem#ACTOFIMPALEMENT. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkem#ACTOFIMPALEMENT. Zobrazit všechny příspěvky

sobota 29. března 2025

Interview - ACT OF IMPALEMENT - An ancient, bloody death metal ritual! Coarsely chopped darkness mixed with cold and dirt!


Interview with death metal band from United States - ACT OF IMPALEMENT.

Answered Ethan (guitars, vocals), Jerry (bass), Aaron (drums), thank you!

Recenze/review - ACT OF IMPALEMENT - Profane Altar (2025):

Ave ACT OF IMPALEMENT! Hello to the underground in Nashville, Tennessee. Let's get right to the important stuff. You have a new third full-length album out, "Profane Altar", which is literally packed with honest, dirty death metal. How did the album come together and how do you feel about it? What direction did ACT OF IMPALEMENT move in?

Ethan: Hello! So during the recording of the second album, I had a falling out with a former member. Between that and the pandemic at the time, I thought the band was done. Eventually, I was jamming some death metal with former bandmates (Aaron Hortman and Jerry Garner) from an old black metal project. After a couple tracks came together, I recall saying something like “oh man, this is how I wished Act had always sounded”. If I remember correctly Aaron replied along the lines of “well, why don't we just do it now?” and we kept writing. The first of those tracks actually ended up being the title track.


I'm listening to the album right now and I have to write that this time it took a while to get into my blood. I put the album in my player, I'm listening to it in the car. I like the sound a lot. It's lively, organic, old school, and at the same time it's easy to hear. I find it slightly different from your previous records. Where did you record and who is responsible for the sound?

E: As far as recording goes, it's actually the same guy, Shibby Poole, that recorded and mixed basically everything the band has recorded. It's honestly kind of wild that I've worked with him for 12 years at this point. Recording-wise the process was pretty similar to the previous album with the obvious difference in members.

I think you'll agree with me that the cover sells. You have it mysterious and dark this year. The author is Aaron Hortman. The theme is some ancient ritual. How did you and Aaron get together and what exactly is the motif supposed to express in relation to the music?

E: I'm glad you like it! All three of us kind of agreed that there shouldn't be any people in it, dead or otherwise. Aaron and I both did sketches of our ideas, the serpent cross being his idea and the chalices with sigils being mine. With less historical themes and more to do with blasphemy/sin, the cover is sort of a tribute to those concepts. The sigils for example are based on the signs for the 7 princes of Hell who are attributed with one of the 7 deadly sins. The demonological hierarchy used is based of the Binsfeld classifications of these ideas with several different sources on the sigils themselves most notably from the Lesser Key of Solomon and Grimorium Verum. The chalice on the altar itself bears the sign of Azazel who is a “watcher” from the book of Enoch that is accredited with the most heinous sinful knowledge given to mankind.


I put "Profane Altar" over and over again in my head and I think what I like most about the album is probably that hard to describe old school death metal feeling. Then I look at your promo photos and one of you is wearing my favorite ASPHYX shirt. Looks like we're of the same blood. Who was and is your role model? Every musician started out somehow, there are role models that shaped their signature. What were yours?

E: Early inspirations for me to start playing guitar were definitely Tony Iommi, Angus/Malcolm Young, Jeff Hanneman, and generally speaking Lemmy. When I first started doing vocals I was influenced by Mille from Kreator and Chuck from Death too due to playing and doing vocals like I am.

Jerry: For me like so many others it started with Gene Simmons honestly. As I got more into extreme metal, I really was drawn to the super overdriven sound of guys like Dan Lilker and Lemmy of course.

The content of your lyrics is also interesting. They're full of references to history, ancient rituals. In short, the things that make me love death metal so much. What are they about on "Profane Altar", who is the author? Where did you draw inspiration from? What kind of books do you enjoy.

E: I wrote most of the lyrics except for “Piercing the Heavens” and “Zenith of Barbarism” which were penned by Aaron. Most of the lyrical inspirations come from lectures or documentaries I've seen throughout the years even if only for a couple lines or a title. For this album notably Professor Justin Sledge though somewhat loosely. A direct influence on the title track's lyrics was “The Devils of Loudun” by Adlous Huxley. As far as books I've been into lately, I really like “The Evil Creator” by M. David Litwa. Other than various history books, I like Michael Crichton, Bernard Cornwell, stuff like that.

Aaron: I just hate God, I don't know.


I remember years ago when I wrote a review for your first album "Perdition Cult" I listened to the album over and over again. I have it set up that if I like a band, I want to see them live, to confirm what the songs sound like in concert? How do you enjoy going to concerts? And how do the new songs work live? What kind of feedback do you get?

E: I definitely enjoy going to shows although I'm much more picky about them than I used to be. That said, there aren't a ton of shows I'm interested in seeing in Nashville and I am almost as likely to travel for bands as I am seeing them in town. Just a couple of weeks ago, I drove 4 hours to Atlanta to see Nunslaughter for example. The new songs have gone over really well so far and I've been told the “new” line up has brought more intensity to band new and old songs alike. So pretty killer so far

How do you look at the current trend, widespread mostly among young bands, where they try to play as technically as possible, often putting into death metal, for example, saxophone, various keyboards and generally finding their way in a very complicated way. Do you enjoy such bands? I'm confused sometimes when I go to a gig and someone like that is performing. It seems like a jazz school exercise, but I end up not remembering anything at all. What about you and the current trends in death metal?

E: A good trend in death metal I've noticed is anyone worth listening to doesn't have fucking saxophone haha. Jokes aside, I don't think we're seeing that as much here and really we just ignore that shit. We all three generally hate jazzy or technical death metal so fuck all of the perfect chops and hard-line tone chasers on amp simulators or whatever while I'mal at it. Here in the states there were a lot of hardcore kids who made accessible, piss poor death metal too but thankfully it seems like the hype behind that garbage is dying down. Globally though it seems like there's a lot of evil death metal coming out like the albums last year from Adorior and Abhorration to point out a couple so I just pay more attention to that.


The scene in the Czech Republic is so closed. The band and the fans more or less all know each other and to be honest, it seems to me that not many people go to death metal anymore. The younger ones listen to something completely different. You're from Nashville, Tennessee, what's your scene like, what are the clubs like. And the fans? Do they support bands, do they go to shows?

E: It's somewhat similar here man. As far as what the youngsters are listening to I'm not sure, we're all in our 30s. The clubs here are ok. There are about 3 clubs that have metal shows really. Two are more or less dive bars and the other is a DIY type spot. There are definitely fans in town and the core crew of a dozen or so reliably show up to every show with others that have supported bands here over the years but we don't always know a ton of the other folks. Before the pandemic we knew every metal freak in town but Nashville is a growing city so it's difficult to keep up with everyone. I remember the first show here I went to when venues opened back up was Incantation in a packed room and I couldn't help wonder “when did all you fuckers move here?”. That said, most of the time I don't expect more than 40-50 people maybe in Nashville

A lot of bands are already planning tours for the fall and winter. How are you guys doing with promoting "Profane Altar"? I'd like to see it live, finally. Are you coming to Europe, preferably to the Czech Republic?

E: Promotion seems to be going well. There have been a good amount of pre-sales between us and Caligari plus everyone that's heard it so far has had good things to say. We would love to come over to Europe at some point but nothing is on the books right now. If we came to the Czech Republic I'd most likely drown in Pilsner Urquell though haha.

 

We're coming to the end and that always makes me ask a slightly philosophical question. How would you define death metal and what does it mean to you? I don't mean now the technique of playing, but rather what it brings to you, takes, how you perceive it in relation to the fans. Did you grow up on it?

E: Really for me it's just a much more over the top extension of Rock n Roll in spirit. To an extreme of course with it being the further frayed edges. A place to be free in darker subjects. Preferably death, sin, and the devil/evil. I don't care too much for boring goreporn lyrics. Feels shallow at times. We've all been listening to death metal since we were teens for sure. The first taste of death metal I had was when I was probably 14 and I'm sure the same age is about right for the other guys too so all of us have been around a while.

Thank you very much for the interview. I appreciate it. Now let the music do the talking. I'm gonna go play "Immoral Arts" really loud! I wish you all the best with the new release and that all is well in your personal lives. Thank you!

E: Thank you for hitting us up and the well wishes! Hope you're also doing well! Gonna spin some records and crack a beer open myself. Cheers!


Recenze/review - ACT OF IMPALEMENT - Profane Altar (2025):

Recenze/review - ACT OF IMPALEMENT - Perdition Cult (2018):

Rozhovor - ACT OF IMPALEMENT - Pradávný, krvavý death metalový rituál! Nahrubo nasekaná tma, smíchaná s chladem a špínou!


Rozhovor s death metalovou skupinou ze Spojených států amerických - ACT OF IMPALEMENT.

Odpovídali Ethan (kytara, zpěv), Jerry (basa), Aaron (bicí), děkujeme!

Recenze/review - ACT OF IMPALEMENT - Profane Altar (2025):

Ave ACT IMPALEMENT! Zdravíme do underground v Nashvillu ve státě Tennessee. Přejděme rovnou k důležitým věcem. Máte venku nové, v pořadí třetí řadové album „Profane Altar“, které je doslova nabité poctivým, špinavým death metalem. Jak album vznikalo a jaký z něj máš pocit? Jakým směrem se ACT OF IMPALEMENT vydali?

Ethan: Ahoj! Tak během nahrávání druhého alba jsem se pohádal s jedním bývalým členem. Mezi tím a tehdejší pandemií jsem si myslel, že kapela skončila. Nakonec jsem ale jamoval death metal s bývalými spoluhráči (Aaronem Hortmanem a Jerrym Garnerem) ze starého blackmetalového projektu. Vzpomínám si, že po pár skladbách jsem si řekl něco ve smyslu „ty vole, takhle jsem si přál, aby Act vždycky zněli“. Pokud si dobře vzpomínám, Aaron odpověděl ve smyslu „no, proč to prostě neuděláme hned?“ a psali jsme dál. První z těch skladeb se nakonec skutečně stala titulní.


Právě teď album poslouchám a musím napsat, že tentokrát chvíli trvalo, než mi přešlo do krve. Dal jsem si album do přehrávače a poslouchám ho v autě. Ten zvuk se mi moc líbí. Je živý, organický, oldschoolový, a přitom se dobře poslouchá. Přijde mi, že se trochu liší od vašich předchozích desek. Kde jste nahrávali a kdo je zodpovědný za zvuk?

E: Co se týče nahrávání, je to vlastně ten samý člověk, Shibby Poole, který nahrál a smíchal v podstatě všechno, co kapela nahrála. Upřímně řečeno, je docela divoké, že s ním v tuhle chvíli pracuji už dvanáct let. Z hlediska nahrávání byl proces dost podobný předchozímu albu, jen s tím zjevným rozdílem ve členech.

Myslím, že se mnou budete souhlasit, že obal prodává. Letos ho máte tajemný a temný. Autorem je Aaron Hortman. Tématem je nějaký prastarý rituál. Jak jste se s Aaronem dali dohromady a co přesně má motiv v souvislosti s hudbou vyjadřovat?

E: Jsem rád, že se vám to líbí! Všichni tři jsme se tak nějak shodli na tom, že by v něm neměli být žádní lidé, ať už mrtví nebo ne. Oba jsme s Aaronem udělali náčrty našich nápadů, hadí kříž byl jeho nápad a kalichy se sigilami byly moje. Obálka má méně historických motivů a více souvisí s rouháním/hříchem, je to tak trochu pocta těmto pojmům. Sigily například vycházejí ze znaků pro 7 knížat pekel, kterým je připisován jeden ze 7 smrtelných hříchů. Použitá démonologická hierarchie vychází z Binsfeldovy klasifikace těchto myšlenek, přičemž samotné sigily pocházejí z několika různých zdrojů, především z Malého Šalamounova klíče a Grimorium Verum. Samotný kalich na oltáři nese znamení Azazela, což je „strážce“ z knihy Henochovy, kterému je připisováno nejohavnější hříšné poznání dané lidstvu.


„Profane Altar“ si v hlavě přehrávám pořád dokola a myslím, že to, co se mi na albu líbí nejvíc, je asi ten těžko popsatelný old school death metalový feeling. Pak se podívám na vaše promo fotky a na jedné z nich máte na sobě mé oblíbené tričko ASPHYX. Vypadá to, že jsme stejné krve. Kdo byl a je tvým vzorem? Každý hudebník nějak začínal, existují vzory, které formovaly jeho rukopis. Jaké byly ty tvoje?

E: Ranou inspirací pro to, abych začal hrát na kytaru, byli určitě Tony Iommi, Angus/Malcolm Young, Jeff Hanneman a obecně řečeno Lemmy. Když jsem začal dělat vokály, ovlivnil mě Mille z Kreator a Chuck z Death taky díky tomu, že hraje a dělá vokály jako já.

Jerry: Pro mě, stejně jako pro mnoho dalších, to začalo upřímně s Genem Simmonsem. Když jsem se dostal víc k extrémnímu metalu, opravdu mě přitahoval super přebuzený zvuk kluků jako Dan Lilker a samozřejmě Lemmy.

Zajímavý je i obsah vašich textů. Jsou plné odkazů na historii, starověké rituály. Zkrátka věci, kvůli kterým mám death metal tak rád. O čem jsou na „Profane Altar“, kdo je jejich autorem? Odkud jste čerpali inspiraci? Jaké knihy máš rád.

E: Většinu textů jsem napsal já, kromě „Piercing the Heavens“ a „Zenith of Barbarism“, které napsal Aaron. Většina textových inspirací pochází z přednášek nebo dokumentů, které jsem v průběhu let viděl, i když se jedná jen o pár řádků nebo název. Pro toto album zejména profesor Justin Sledge, i když poněkud volně. Přímý vliv na text titulní skladby měli „Ďáblové z Loudunu“ od Adlouse Huxleyho. Co se týče knih, které mě v poslední době zaujaly, mám velmi rád „Stvořitele zla“ od M. Davida Litwy. Kromě různých historických knih mám rád Michaela Crichtona, Bernarda Cornwella a podobně.

Aaron: Já prostě nesnáším Boha, nevím.


Vzpomínám si, že když jsem před lety psal recenzi na vaše první album „Perdition Cult“, poslouchal jsem ho pořád dokola. Mám to nastavené tak, že když se mi nějaká kapela líbí, chci ji vidět naživo, abych si potvrdil, jak písně zní na koncertě? Jak si užíváte návštěvy koncertů? A jak fungují nové písně naživo? Jakou máte zpětnou vazbu?

E: Na koncerty chodím rozhodně rád, i když jsem v nich mnohem vybíravější než dřív. Přesto v Nashvillu není spousta koncertů, které bych chtěl vidět, a za kapelami skoro stejně často cestuji, jako je vidím ve městě. Zrovna před pár týdny jsem jel čtyři hodiny do Atlanty, abych viděl například Nunslaughter. Nové písně se zatím povedly a bylo mi řečeno, že „nová“ sestava přinesla do nových i starých písní kapely větší intenzitu. Takže zatím docela zabiják.

Jak se díváš na současný trend, rozšířený hlavně mezi mladými kapelami, kdy se snaží hrát co nejtechničtěji, často do death metalu vkládají například saxofon, různé klávesy a vůbec se hledají velmi komplikovaným způsobem. Baví tě takové kapely? Občas jsem zmatený, když jdu na koncert a někdo takový tam vystupuje. Vypadá to jako cvičení z jazzové školy, ale nakonec si vůbec nic nepamatuju. Co ty a současné trendy v death metalu?

E: Dobrý trend v death metalu, kterého jsem si všiml, je, že kdokoliv, kdo stojí za poslech, nemá zasraný saxofon, haha. Vtipy stranou, myslím, že to tady není tolik vidět a opravdu tyhle sračky ignorujeme. Všichni tři obecně nesnášíme jazzový nebo technický death metal, takže kašlu na všechny ty dokonalé sekáče a honiče tvrdých tónů na simulátorech zesilovačů nebo co to je, když už jsem u toho. Tady ve Státech bylo taky hodně hardcore kids, kteří dělali přístupnej, nasranej death metal, ale naštěstí to vypadá, že hype kolem tohohle odpadu pomalu utichá. Globálně to ale vypadá, že vychází spousta zlého death metalu, jako třeba loňská alba od Adorior a Abhorration, abych upozornil na pár z nich, takže tomu prostě věnuju větší pozornost.


Scéna v Česku je taková uzavřená. Kapely i fanoušci se víceméně všichni znají a upřímně řečeno mi přijde, že na death metal už moc lidí nechodí. Ti mladší poslouchají něco úplně jiného. Pocházíš z Nashvillu v Tennessee, jaká je u vás scéna, jaké jsou kluby. A fanoušci? Podporují kapely, chodí na koncerty?

E: Tady je to trochu podobné, chlape. Co se týče toho, co poslouchají mladí, nejsem si jistý, všem je nám přes třicet. Kluby jsou tady v pohodě. Jsou tu asi tři kluby, které mají opravdu metalové koncerty. Dva jsou víceméně dive bary a druhý je místo typu DIY. Ve městě jsou určitě fanoušci a základní parta asi tuctu lidí se spolehlivě objeví na každém koncertě spolu s dalšími, kteří tu v průběhu let podporovali kapely, ale ne vždycky známe spoustu dalších lidí. Před pandemií jsme znali každého metalového blázna ve městě, ale Nashville je rostoucí město, takže je těžké držet se všemi krok. Vzpomínám si, že první koncert, na kterém jsem tu byl, když se místa znovu otevřela, byli Incantation v narvaném sále a já se nestačil divit: „Kdy jste se sem všichni ti zmrdi přestěhovali?“. Přitom většinou nečekám v Nashvillu víc než 40-50 lidí.

Spousta kapel už plánuje turné na podzim a zimu. Jak jste na tom s propagací „Profane Altar“ vy? Rád bych ji konečně viděl naživo. Chystáte se do Evropy, nejlépe do České republiky?

E: Zdá se, že propagace probíhá dobře. Mezi námi a Caligari proběhlo slušné množství předprodejů, navíc všichni, kdo ji zatím slyšeli, o ní říkali jen dobré věci. Rádi bychom se někdy podívali do Evropy, ale momentálně není nic v plánu. Kdybychom přijeli do České republiky, nejspíš bych se utopil v Pilsner Urquell, i když... haha.

 

Blížíme se ke konci a to mě vždycky nutí položit si trochu filozofickou otázku. Jak bys definoval death metal a co pro tebe znamená? Nemyslím teď techniku hraní, ale spíš to, co ti to přináší, bere, jak to vnímáš ve vztahu k fanouškům. Vyrostl jsi na něm?

E: Opravdu je to pro mě jenom mnohem víc over the top rozšíření v duchu rock n rollu. Samozřejmě až do extrému s tím, že to má ještě víc otřepané hrany. Prostor pro svobodu v temnějších tématech. Nejlépe smrt, hřích a ďábel/zlo. Nudné goreporno texty mě příliš nezajímají. Občas mi připadá povrchní. Všichni posloucháme death metal určitě už od puberty. Poprvé jsem death metal okusil, když mi bylo nejspíš čtrnáct, a jsem si jistý, že stejný věk mají i ostatní kluci, takže všichni už máme něco za sebou.

Moc děkuji za rozhovor. Vážím si toho. Teď už nechte mluvit hudbu. Jdu si pustit „Immoral Arts“ opravdu nahlas! Přeji vám, ať se vám s novou deskou daří a ať je vše v pořádku i v osobním životě. Děkuji!

E: Děkujeme za přízeň a přání všeho dobrého! Doufám, že se vám také daří dobře! Jdu si roztočit pár desek a otevřít pivo. Na zdraví!

Recenze/review - ACT OF IMPALEMENT - Profane Altar (2025):

Recenze/review - ACT OF IMPALEMENT - Perdition Cult (2018):

pondělí 24. února 2025

Recenze/review - ACT OF IMPALEMENT - Profane Altar (2025)


ACT OF IMPALEMENT - Profane Altar
CD 2025, Caligari Records

for english please scroll down

Tělo připomínající polámanou loutku. Nůž zabodnutý do vnitřností. Krvavé symboly namalované na zdech. Miska plná špinavé vody a oheň, který ještě nevyhasl. Zase jsme přišli pozdě. Ve starých spisech je tento rituál popsán jako způsob, jakým vyvolat ty nejtemnější síly. Pomocí bylin, zaříkávání a tajných formulí mělo dojít k tomu, aby Satan zase jednou vstoupil na zem. Ohlédnu se za sebe. Všichni kolem jsou již mrtví. Nějaká postava v kápi vystoupí ze stínu. Drží v rukou rezavý nůž a nemá žádnou tvář. 

Mám rád, když je death metal zahalený do černé tmy. Líbí se mi chlad, který odkapává z jednotlivých riffů. Obdivuji jeho sílu, naléhavost, špínu a také tlak, který se mi pokaždé usadí v podvědomí, pokud potkám kapely, jako jsou ACT OF IMPALEMENT. Třetí dlouhohrající album těchto tmářů z Nashville, Tennessee opravdu připomíná starodávnou duchařskou seanci. Stačilo několik poslechů a ihned mě zahalila krvavá mlha. 


Prašivé hroby prokletých jsou zde exhumovány velmi zkušeně, uvěřitelně a opravdově. Základem je klasický, tradiční, doom metalem nasáklý smrtící kov ve stylu třeba takových INCANTATION, CIANIDE, AUTOPSY, POSSESSION, BELIAL. Divokost, chlad, nahrubo nasekané zlo, ušpiněné od absolutní tmy, tak lze nové album definovat. Skladby jsou napsány s touhou ničit. Nejdříve se kolem vás plazí jako jedovatí hadi, aby vás postupně uhranuly a nakonec strhly do hlubiny. Masivní, surový zvuk (Shibby Poole - mixing, mastering) dodává jednotlivým motivům na ještě větší uvěřitelností. Riffy jsou ostré, hoří jasným černým plamenem a zadřou se vám hluboko pod kůži. Poslouchat nové album "Profane Altar" je jako vstoupit do dávno opuštěného kostela, ve kterém se kdysi odehrávaly krvavé obřady. Ještě tu je kamenný oltář, na něm zaschlé stopy krve i výkřiky bolesti a utrpení, otisknuté navěky do zdí. Klaníme se stále dávno padlým modlám a naše historie je plná násilí a krutosti. Příliš jsme se nezměnili. Jen umíme šikovněji zabíjet. ACT OF IMPALEMENT to dělají hudbou. A to takovým způsobem, že nemohu jinak, než vám novou desku doporučit. Je totiž po okraj narvaná zajímavými melodiemi i pochmurnou atmosférou. Někdy, když jsou mraky nízko a moje kroky vedou na hřbitov, poslouchám tohle album stále dokola. Pánové nás vzali na výlet bez konce. Cesta byla plná bolesti a vedla jediným směrem. Na onen svět. Tělo připomínající polámanou loutku. Nůž zabodnutý do vnitřností. Krvavé symboly namalované na zdech. Miska plná špinavé vody a oheň, který ještě nevyhasl. Zase jsme přišli pozdě. Z reproduktorů zní tahle nahrávka a stíny jsou zlejší než kdy dříve. Pradávný, krvavý death metalový rituál! Nahrubo nasekaná tma, smíchaná s chladem a špínou! 

Asphyx says:

A body resembling a broken puppet. A knife stuck in the gut. Bloody symbols painted on the walls. A bowl full of dirty water and a fire that hasn't gone out yet. We were late again. In ancient writings, this ritual is described as a way to summon the darkest forces. Herbs, incantations and secret formulas were used to bring Satan back to earth. I'll look behind me. Everyone around me is already dead. A hooded figure steps out of the shadows. He holds a rusty knife and has no face.

I like it when death metal is shrouded in black darkness. I like the chill that drips off the riffs. I admire its power, its urgency, its filth and also the pressure that settles in my subconscious every time I meet bands like ACT OF IMPALEMENT. The third full-length album from these Nashville, Tennessee darkies really does feel like an old-timey ghost séance. A few listens and I was immediately enveloped in a bloody fog.


The dusty graves of the damned are exhumed here with great skill, believability and truth. The basis is classic, traditional, doom metal-soaked death metal in the style of INCANTATION, CIANIDE, AUTOPSY, POSSESSION, BELIAL. Savagery, coldness, coarsely chopped evil, soiled by absolute darkness, that's how the new album can be defined. The songs are written with a desire to destroy. At first they slither around you like venomous snakes, to gradually enchant you and finally drag you down into the depths. The massive, raw sound (Shibby Poole - mixing, mastering) adds even more believability to each motif. The riffs are sharp, burn with a bright black flame and burrow deep under your skin. Listening to the new album "Profane Altar" is like entering a long-abandoned church where bloody rituals once took place. The stone altar is still there, the traces of blood dried on it and the screams of pain and suffering imprinted forever on the walls. We still worship idols long since fallen, and our history is full of violence and cruelty. We have not changed much. We're just better at killing. ACT OF IMPALEMENT do it with music. And they do it in such a way that I can't help but recommend the new album to you. It's packed to the brim with interesting melodies and somber atmosphere. Sometimes, when the clouds are low and my steps lead to the cemetery, I listen to this album over and over again. The gentlemen have taken us on a journey without end. The road was full of pain and led in only one direction. To the other world. A body resembling a broken puppet. A knife stuck in the gut. Bloody symbols painted on the walls. A bowl full of dirty water and a fire that hadn't gone out yet. We were late again. The speakers are playing this recording and the shadows are more evil than ever. An ancient, bloody death metal ritual! Coarsely chopped darkness mixed with cold and dirt!



Recenze/review - ACT OF IMPALEMENT - Perdition Cult (2018):

tracklist:
01. Apparition 
02. Piercing the Heavens 
03. Sanguine Rites 
04. Deities of the Weak 
05. Final Sacrifice 
06. Gnashing of Teeth 
07. Zenith of Barbarism 
08. Profane Altar

band:
Ethan Rock -  Guitars, Vocals
Jerry Garner -  Bass
Aaron Hortman - Drums

TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine