DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

středa 11. března 2026

Recenze/review - COSCRADH - Carving the Causeway to the Otherworld (2026)


COSCRADH - Carving the Causeway to the Otherworld
CD 2026, 20 Buck Spin

for english please scroll down

Lidská historie je protkaná násilím. Jakoby v nás bylo něco zlého, špatného, zničujícího, co nás neustále nutí ubližovat ostatním, vyvolávat války, hnusné intriky, lhát a nenávidět. Možná to máme uložené pudově někde hluboko uvnitř. Stačí jen příležitost a všechno zlo vypluje na hladinu, jako utopenec, ležící dlouhé roky u dna. Existují kapely, které když poslouchám, tak mám neodbytný pocit, že nám nastavují zrcadlo. Našim zkaženým duším. Pojďme se spolu s irskými black death metalovými maniaky COSCRADH ponořit do říše naprosté tmy, špíny, hnisu a zla.

Pánové z Dublinu mají na svém kontě několik EP, jednu demonahrávku, kompilaci a letošní druhé dlouhohrající album. Nutno rovnou dodat, že pro pochopení jejich hudby je dobré si nastudovat i ostatní nahrávky. Rozhodně stojí za to. Jsou hnisavým mementem zkaženého lidského rodu. Pánové působí i v jiných smečkách a jedná se o zkušené muzikanty, kteří moc dobře ví, co a jak chtějí hrát. Nahrubo nasekaný black death metal, kolem kterého se vznáší krvavá aura.



Pokud bychom měli nějak tvorbu irských tmářů definovat, určitě bychom museli zmínit kapely jako PORTAL, MALTHUSIAN, INCANTATION, IMMOLATION, LVCIFYRE, GRAVE MIASMA, DISMA, PORTAL, MITOCHONDRION, GRAVE UPHEAVAL, UMPETIOUS RITUAL, DEATH SPELL OMEGA, TEITANBLOOD. Pánové hrají podobnou odrůdu kruté smrti a přidávají do hudby svůj vlastní výraz, spoustu nápadů a invence. Album pro mě bylo (a tak je to v nejlepším pořádku) zpočátku poměrně nepřístupné, složité, nebál bych se napsat, že v určitých momentech i nepříjemné. Nenechte se ale odradit, jednotlivé nuance vyžadují jednak určitou porci morbidní fantazie a také čas, aby jednotlivé motivy uzrály. Pánové vám nedají nic zadarmo, budete muset být při poslechu velmi pozorní a vnímaví. Co se týká formálních věcí, jako je zvuk a motiv na obalu, tak obojí považuji za velmi povedené. Můžete se tak v klidu soustředit na hudbu samotnou. Ta je nejdřív, jak jsem již zmiňoval, nepřístupná, ale po nějakém čase začnete objevovat jednotlivé, velmi zdařilé motivy a nuance. Těch odstínů, laděných do černé, šedé a krvavé barvy, je opravdu mnoho. Irové vám nabídnou pestrou paletu shnilého, mokvajícího masa a je jen na vás, jak budete jejich muziku vnímat. Za sebe mohu napsat, že mě po nějaké době nové album "Carving the Causeway to the Otherworld" doslova proklelo. Bylo jako jedovatý had, který mě uhranul, sledoval každý můj pohyb, aby mě nakonec uštknul a já zemřel v šílených a velmi bolestivých křečích. COSCRADH letos vydali album, které obstojí ve všech bodech obhajoby. Je jako zlá mantra, kterou když budete spolu s kapelou opakovat, tak se stanete navěky prokletými. Skladby jsou velmi dobře napsány, mají v sobě potřebný drive, sílu, pradávnou touhu ničit a zároveň v sobě obsahují nahrubo nasekané kusy naprosté tmy. Temný a uhrančivý black death metal, který vás strhne do děsivé hlubiny zvrácených lidských myšlenek! Budete navěky prokleti a spáleni na popel!


Asphyx says:

Human history is interwoven with violence. It is as if there is something evil, bad, and destructive within us that constantly compels us to hurt others, provoke wars, engage in nasty intrigues, lie, and hate. Perhaps it is stored somewhere deep inside us as an instinct. All it takes is an opportunity and all the evil rises to the surface, like a drowned man lying at the bottom for many years. There are bands that, when I listen to them, give me the nagging feeling that they are holding up a mirror to us. To our corrupt souls. Let's dive into the realm of utter darkness, filth, pus, and evil with Irish black death metal maniacs COSCRADH.

The gentlemen from Dublin have several EPs, one demo recording, a compilation, and this year's second full-length album to their credit. It should be noted that in order to understand their music, it is a good idea to study their other recordings as well. It is definitely worth it. They are a festering memento of the corrupt human race. The gentlemen are also active in other bands and are experienced musicians who know very well what and how they want to play. Roughly chopped black death metal with a bloody aura floating around it.


If we were to define the work of Irish dark metal bands, we would definitely have to mention bands such as PORTAL, MALTHUSIAN, INCANTATION, IMMOLATION, LVCIFYRE, GRAVE MIASMA, DISMA, PORTAL, MITOCHONDRION, GRAVE UPHEAVAL, UMPETIOUS RITUAL, DEATH SPELL OMEGA, and TEITANBLOOD. These gentlemen play a similar variety of brutal death metal and add their own expression, lots of ideas, and inventiveness to their music. For me, the album was (and that's perfectly fine) initially quite inaccessible, complex, and I wouldn't be afraid to say that at certain moments even unpleasant. But don't be discouraged, the individual nuances require a certain amount of morbid imagination and also time for the individual motifs to mature. These gentlemen won't give you anything for free, you'll have to be very attentive and perceptive when listening. As for formal aspects such as the sound and the cover art, I consider both to be very well done. This allows you to concentrate on the music itself. As I mentioned, it is inaccessible at first, but after a while you will begin to discover individual, very successful motifs and nuances. There are many shades of black, gray, and blood red. The Irish offer you a colorful palette of rotten, oozing flesh, and it's up to you how you perceive their music. For myself, I can say that after a while, the new album "Carving the Causeway to the Otherworld" literally cursed me. It was like a poisonous snake that bewitched me, watched my every move, and finally bit me, and I died in crazy and very painful convulsions. COSCRADH released an album this year that stands up to all points of defense. It's like an evil mantra that, if you repeat it along with the band, will curse you forever. The songs are very well written, they have the necessary drive, power, and ancient desire to destroy, and at the same time they contain roughly chopped pieces of utter darkness. Dark and mesmerizing black death metal that will drag you into the terrifying depths of perverted human thoughts! You will be cursed forever and burned to ashes!


Tracklist:
01. Five Fifths Awaken 
02. Carving The Causeway To The Otherworld 
03. Adhradh Dé Ghoac 
04. Caesar's Revelation (Hibernia L. VI V. XIV Ad XVI Et XXIV) 
05. The Calling 
06. Scythe Of Saturn 
07. Badhah's Shadows 08. Opening The Gates To Styx, Nix, Kerberos And Hydra

úterý 10. března 2026

Interview - IN AETERNUM - A dark and cold black death metal ritual that will curse you forever!


Interview with black death metal band from Sweden - IN AETERNUM.

Answered David "Impious" Larsson (guitars, vocals), thank you!

Recenze/review - IN AETERNUM - ...Of Death and Fire (2026):

Ave IN AETERNUM! Greetings to the Swedish underground. I hope everything is going well for you. It should be, since you have another great album under your belt this year. I must admit that it literally pinned me to the wall. It's dark, energetic, cutting like a sharp knife. It's very clear that you've done a great job and that you have a lot of talent. How do you perceive the new album in relation to your previous recordings? Where did you want to go with it and how do you think the recordings are different?

David: The new album is like doing a debut album all over again. We had that same feeling when we were working on it and when it was finished. So much energy and excitement. Doing an album 20 years after the last one we really had to step up and do our best to not dissapoint ourselves. Honestly it was really easy working on these songs. It was something that needed to be done. We are really happy about all aspects of the album and I would rate this one as our best album together with our debut album. All albums are good so don’t get me wrong on this one. It’s just that for the first time in many years I’ve actually been listening to our album quite alot. We had alot to prove with this album after all these years. We didn’t want to come back and do a mediocre album or a soft album. From the feedback we have got from magazines and fans I can say with pride that we have done the right thing.


"...Of Death and Fire" has all the attributes of good black and death metal. For me personally, it's an album I love to come back to. How did it come about? How does IN AETERNUM compose new material?

David: Happy to hear that from you. We just went for it, if the riffs sounded good we recorded them and started building songs from there. We had some really heavy stuff recorded and we weren’t too sure about using it, but we kept working on it and the results can be heard in songs like Spirits Of The Dead and To Those Who Have Rode On for example. Nothing was off limits pretty much. Also on this album Daniel wrote the majority of the music, having him back in the band was what was needed. He’s a great guitar player.

I found out that Gord Olson is responsible for the mixing and mastering. I have to admit that the sound is literally killer. It keeps making me turn up the volume on my hi-fi system. Gord created a sound that is cruel, raw, dark, and animalistic at the same time. How was it working with him and why did you choose him? In which studio did you record and how did everything go?

David: The recording was done in both Daniels homestudio where we did all guitars and bass plus the vocals. Perra recorded drums at Studio Cave. After that was done we sent all the files over to Gord to be mixed and mastered. A bit different working with someone on the other side of the pond. In the end it turned out great soundwise, and Gord was easy to work with. The reason we choose him was that Perra worked with him on his solo album. I can agree with you that you always want to turn up the volume, the sound is perfect for it.


Sometimes I feel that black and death metal forget about the lyrics. What are the lyrics on "...Of Death and Fire" about? Where did you find inspiration for them?

David: The whole album concept is death. There are some historical stuff that has inspired us as well as spiritual stuff. For the most part we write from our inner self. To put it simple, the album is a hymn to death itself.

An integral part and a kind of bonus for fans today is the CD. You released it on Soulseller Records and it has a macabre cover. Who is the author? Am I right in thinking that it represents the entrance to hell? How did you choose the motif and how does it relate to the music on the new album?

David: Belial NecroArts made the cover, he’s a portugese guy with great skills. I had some ides and he took that and added some of his stuff into the cover artwork. It was important to have a cover with a central figure that would represent the theme of the album, in this case death. The hourglass is running out for all of us, faster than you think. When your time is up the grim reaper will be there to greet you welcome.


I've been wandering around the underworld for over thirty years, and I go to Sweden for music because I know I'll find what I'm looking for. I think we have a similar nature and taste when it comes to metal. I really like your bands and follow your scene closely. Maybe I'm even a little jealous of you, because we only have a few death metal bands that are worth listening to. How do you explain the fact that black and death metal are so successful in your country? How do you perceive your scene, fans, and labels?

David: I have no idea really, Sweden have always had a big music scene in all different styles. Since the 70‘s there has always been bands making heavy music, November is an old band that had a very doomy style. They sang in swedish. Then came the 80‘s and Bathory came out and just changed everything, and after that it kind of exploded with bands. One reason is that we have always had youth centers where you could borrow instruments and play, rehearsal rooms was everywhere, all connected to youth centers and community stuff. So if you wanted to play it was damn easy to do so. I’m 50 now and those places in my town are still there to help kids with a place to rehearse. It’s great to see that. Just the local scene where I live is growing and it’s really big, it’s the same all over the country. I love meeting fans and talk to them.

You play devastating death metal influenced by black metal. Nowadays, bands can't avoid comparisons, but I'd be interested to know how the idea to form IN AETERNUM came about, who your role models were and are, and where you want to take your band next. Are you tempted by any big international festivals, or do you want to tour with a more famous band?

David: I used to play in a death metal band called Adversary that me and a friend started early 1990. When that fell apart in 1992 I started up Behemoth that was more black metal inspired, did two demos and then changed name to In Aeternum when the vocalist quit. Talking about role models is hard, but we were inspired by loads of bands back then, guess we still are. Morbid Angel, Celtic Frost, Slayer, Possessed, Bathory, Dissection to name a few. Right now we are trying to put together a set list for future live gigs. We want to play as much as possible under the right circumstances. Going over to South America would be a cool thing to do. We also would like to do festivals in Europe and spread our music. Touring wise we are up for it if anything good comes our way.


IN AETERNUM can rightly be considered a legend. In the end, only David "Impious" Larsson remained from the original lineup. Was it difficult to find new musicians? From an outsider's perspective, it seems to me that in Sweden, given the population, every other citizen plays extreme metal. But how do you choose the right ones? How did you get together with the current lineup?

David: Yeah I’m the only one left from day one. Perra have been with us on drums for 23 years so he’s not new in any way. Daniel had his first run with the band between 2001 and 2006, then he came back in 2024. The bass player we had was with us from 2005 until 2025. Apart from me there have only been 3 other guitar players since we started releasing albums, and only 3 bass players. There’s lots of good musicians but it can be hard to find the ones that you click with on a personal level. When we got together with Daniel it was cheer luck. We met at a festival called Nordfest in his hometown in October 2024. Him and I started talking about 2025 and that it would mark 20 years since our last album. One thing lead to another and we decided to try and make new music. Exactly one year later we had the album recorded, mixed and ready.

Can you remind us how IN AETERNUM got together in 1994? If I'm not mistaken, you were originally called BEHEMOTH? When did you start playing an instrument, what was your first gig like, and which band did you worship and see live for the first time? I'm curious, what was it like in Sweden in the nineties?

David: After the vocalist left I decided to change the band name and get some new members. I recruited the old Sorcery guitarist as well as their drummer Paul. Paul would later on switch to guitar when we got Jocke on drums around 1997. Paul was originally a guitar player so he wanted to play guitar. Personally I started learning to play guitar when I was around 12 years old. When I started my first band we were called Haunted, this was 1989, so I guess The Haunted should give us some free stuff now, hahahahaha. Then in 1990 we changed name to Adversary and I switched to playing bass. After that I started up Behemoth and picked up the guitar again and also started singing in the band. I did my very first gig with Adversary in the summer of 1990. In 1990 there was a festival in my town where bands like Merciless, Entombed, Mezzrow and Count Raven played, those were the first bands I saw live as a 14 year old kid. I remember buying the debut album directly from the Entombed guys and was blown away by it. I also bought Morbid Angels debut there and that one changed everything, damn what an album that is still to this day. The music scene in the 90‘s was pretty small. Lots of gigs at youth centers and such places and also bigger gigs in the mayor cities like Stockholm. In Fagersta a smaller town there was loads of gigs back then, and they also had the Bergslagsrocken Festival. Seen many good bands in Fagersta.


When I interview some older bands, some of them complain about how times have changed. Fans, labels, promoters—everything is different. We have new technologies, recording in studios is different, there's the internet, social networks. How has all this affected you as a musician?

David: In a way it has changed for the better being a band. It’s easier to get your music out to people and connect with everyone. At the same time I can miss the days where you send a band money for a demo hoping it came forward, just waiting for the demo to arrive in your mailbox. But all in all I think it’s much better now.

I like to ask musicians what death/black metal means to them. How would they define it, is it more of a philosophy and lifestyle for them or "just" relaxation. What does it mean to you? How do you perceive and experience it?

David: I’ve devoted my life to metal music since I was six years old. So it’s a lifestyle to me. I simply can’t live without it. I love listening to new albums and reading the lyrics while doing so. Looking at the layout and feeling the product in my hands. I buy records all the time, spotify is good for when I’m driving my car. At home I need the physical product.

 

Finally, a classic but important question. What does IN AETERNUM have planned for the coming months? Where can we see you in concert? What about a tour for the new album? If you have something on your mind and would like to say it to your fans, labels, promoters, here's your chance...

David: We have been asked to play at Nordfest Festival in Sundsvall Sweden this year, apart from that nothing is certain yet. For next year we will play Brainchrusher Festival in Germany. So all you out there who wants to see us live, contact your local promotor or festival and demand that they book us. Thanks for buying our stuff and liking our new album. Hail the metal of Death.

Thank you very much for the interview. I wish you every success with the new album and hope that your fan base grows as much as possible. I look forward to seeing you live again and wish you all the best, both musically and personally. I'm going to listen to "...Of Death and Fire" again!

David: Thank you as well, hope to see you out there somewhere.

Recenze/review - IN AETERNUM - ...Of Death and Fire (2026):

Recenze/review - IN AETERNUM - The Blasphemy Returns (2016):

Rozhovor - IN AETERNUM - Temný a chladný black death metalový rituál, při kterém budete navěky prokleti!


Rozhovor s black death metalovou skupinou ze Švédska - IN AETERNUM.

Odpovídal David "Impious" Larsson (kytara, zpěv), děkujeme!

Recenze/review - IN AETERNUM - ...Of Death and Fire (2026):

Ave IN AETERNUM! Zdravím do švédského undergroundu. Doufám, že je u vás vše v pořádku. Mělo by, máte na kontě letos další skvělé album své kariéry. Musím se přiznat, že mě doslova přikovalo na zeď. Je temné, energické, řeže ostrou hranou nože. Je hodně slyšet, že jste odvedli skvělou práci a taky velká porce talentu. Jak vnímáš novou desku v souvislosti s vašimi předchozími nahrávkami? Kam jak jste se chtěli posunout a v čem jsou podle tebe nahrávky odlišné?

David: Nové album je jako znovu nahrávat debutové album. Měli jsme ten samý pocit, když jsme na něm pracovali i když bylo hotové. Tolik energie a nadšení. Dělat album 20 let po tom posledním, to jsme museli opravdu zlepšit své schopnosti a udělat maximum, abychom  nezklamali. Upřímně řečeno, práce na těchto písních byla opravdu snadná. Bylo to něco, co se muselo udělat. Jsme opravdu spokojeni se všemi aspekty alba a toto bych hodnotil jako naše nejlepší album, spolu s naším debutovým albem. Všechna alba jsou dobrá, takže mě v tomto případě nechápejte špatně. Jen jsem poprvé po mnoha letech naše album poslouchal docela dost i já. Po všech těch letech jsme s tímto albem měli co dokazovat. Nechtěli jsme se vrátit a udělat průměrné album nebo jen slabé album. Na základě zpětné vazby, kterou jsme dostali od časopisů a fanoušků, mohu s hrdostí říct, že jsme udělali správnou věc.


„...Of Death and Fire“ v sobě obsahuje všechny atributy dobrého black a death metalu. Pro mě osobně se jedná o desku, ke které se hrozně rád vracím. Jakým způsobem vznikala? Jak skládají nový materiál IN AETERNUM?

David: To od tebe rád slyším. Prostě jsme do toho šli, pokud riffy zněly dobře, nahráli jsme je a začali jsme z nich tvořit písničky. Měli jsme nahrané i opravdu těžké věci a nebyli jsme si moc jistí, jestli je použijeme, ale dál jsme na nich pracovali a výsledky jsou slyšet například v písních jako Spirits Of The Dead a To Those Who Have Rode On. V podstatě nic nebylo tabu. Také na tomto albu napsal většinu hudby Daniel, takže jeho návrat do kapely bylo přesně to, co jsme potřebovali. Je skvělý kytarista.

Dohledal jsem si, že pod mixem a masteringem je podepsán Gord Olson. Musím potvrdit, že zvuk doslova zabíjí. Pořád mě to nutí na hi-fi věži přidávat volume. Gord vám vytvořil zvuk, který je krutý, surový a zároveň temný a živočišný. Jak se vám s ním spolupracovalo a proč právě on? V jakém studiu jste nahrávali a jak vše probíhalo?

David: Nahrávání probíhalo v domácím studiu u Danielse, kde jsme nahráli všechny kytary, basu a vokály. Perra nahrál bicí ve Studiu Cave. Poté jsme všechny soubory poslali Gordovi k mixu a masteringu. Bylo to trochu jiné pracovat s někým na druhé straně. Nakonec to dopadlo skvěle zvukově a s Gordem se dobře pracovalo. Důvod, proč jsme si ho vybrali, byl ten, že s ním Perra spolupracoval na jeho sólovém albu. Souhlasím s tebou, že člověk chce vždycky zvýšit hlasitost, zvuk je na to perfektní.


Občas mi připadá, že se u black a death metalu zapomíná na texty. O čem jsou na „...Of Death and Fire“? Kde jste pro ně hledali inspiraci?

David: Celý koncept alba je smrt. Inspirují nás historické i duchovní věci. Většinou píšeme z vlastního nitra. Jednoduše řečeno, album je hymnou na samotnou smrt.

Nedílnou součástí a jakýmsi bonusem navíc je pro fanoušky dnes CD. Vy jste jej vydali u Soulseller Records a je opatřeno mrtvolným obalem. Kdo je jeho autorem? Vysvětluji si to dobře, že se jedná o vstup do pekla? Jak jste motiv vybírali a jak souvisí s hudbou na novince?

David: Obal alba vytvořil Belial NecroArts, je to Portugalec se skvělými schopnostmi. Měl jsem pár nápadů a on je vzal a přidal do obalu něco ze svého nitra. Bylo důležité mít obal s ústřední postavou, která by reprezentovala téma alba, v tomto případě smrt. Přesýpací hodiny se nám všem krátí rychleji, než si myslíte. Až vám vyprší čas, přivítá vás Smrtka.


Toulám se podsvětím již přes třicet let a do Švédska si chodím pro muziku vlastně na jistotu. Myslím, že máme podobnou náturu i vkus, co se týká metalu. Mám vaše kapely hodně rád a pečlivě sleduji vaši scénu. Možná vám i trošku závidím, my máme u nás jen pár death metalových smeček, které stojí za to. Čím si to vysvětluješ, že zrovna u vás se blacku a death metalu tolik daří? Jak vnímáš vaši scénu, fanoušky, labely?

David: Vážně nemám tušení, Švédsko mělo vždycky velkou hudební scénu ve všech možných stylech. Od 70. let tu vždycky byly kapely, které dělaly heavy music. November byli stará kapela, která měla hodně doomový styl. Zpívali ve švédštině. Pak přišly 80. léta a přišli Bathory a všechno změnili, a pak to s kapelami nějak explodovalo. Jedním z důvodů je, že jsme vždycky měli mládežnická centra, kde si člověk mohl půjčit nástroje a hrát, zkušebny byly všude, všechno propojené s mládežnickými centry a komunitními aktivitami. Takže pokud jste chtěli hrát, bylo to zatraceně snadné. Teď je mi 50 a tato místa v mém městě stále existují, aby pomohla dětem se zkoušením. Je skvělé to vidět. Místní scéna tam, kde žiji, roste a je opravdu velká, je to stejné po celé zemi. Rád se setkávám s fanoušky a povídám si s nimi.

Hrajete devastující death metal ovlivněný i black metalovou školou. Dnes se vlastně kapela nemůže vyhnout srovnání, mě by ale zajímalo, jak vlastně vznikl nápad založit IN AETERNUM, kdo byl a je vaším vzorem a kam vaši kapelu chcete ještě posunout? Lákají vás třeba nějaké velké zahraniční festivaly, nebo chcete vyrazit na turné s nějakou slavnější smečkou?

David: Hrával jsem v death metalové kapele Adversary, kterou jsme s kamarádem založili začátkem roku 1990. Když se v roce 1992 rozpadla, založil jsem Behemoth, která byla spíše inspirovaná black metalem, nahrál dvě dema a pak, když zpěvák odešel, změnil název na In Aeternum. Mluvit o vzorech je těžké, ale inspirovala nás spousta kapel z té doby, a myslím, že stále inspiruje. Morbid Angel, Celtic Frost, Slayer, Possessed, Bathory, Dissection, abych jmenoval alespoň některé. Momentálně se snažíme dát dohromady setlist pro budoucí živé koncerty. Chceme hrát co nejvíc za správných okolností. Jet do Jižní Ameriky by bylo fajn. Také bychom rádi jezdili na festivaly v Evropě a šířili naši hudbu. Co se týče turné, jsme připraveni, pokud se nám podaří něco dobrého.


IN AETERNUM lze právem považovat za legendu. Z původní sestavy zbyl nakonec jenom David „Impious“ Larsson. Bylo k sobě těžké sehnat nové muzikanty? Takhle z pohledu z venku mi připadá, že ve Švédsku, vzhledem k počtu obyvatel, hraje extrémní metal každý druhý občan. Jak ale vybrat ty pravé? Jak jste se dali dohromady se současnou sestavou?

David: Jo, jsem jediný, kdo tu zůstal od prvního dne. Perra je s námi na bicí už 23 let, takže není žádný nováček. Daniel měl své první angažmá s kapelou mezi lety 2001 a 2006, pak se vrátil v roce 2024. Baskytarista, kterého jsme měli, s námi byl od roku 2005 do roku 2025. Kromě mě tu byli od začátku vydávání alb jen tři další kytaristé a jen tři baskytaristi. Je tu spousta dobrých hudebníků, ale může být těžké najít ty, se kterými si osobně sednete. Když jsme se s Danielem dali dohromady, bylo to štěstí. Potkali jsme se na festivalu Nordfest v jeho rodném městě v říjnu 2024. Začali jsme se bavit o roce 2025 a o tom, že to bude 20 let od naší poslední desky. Jedna věc vedla k druhé a rozhodli jsme se zkusit dělat novou hudbu. Přesně o rok později jsme album nahráli, mixovali a připravili.

Zavzpomínáš pro nás prosím, jak se vlastně dali IN AETERNUM v roce 1994 dohromady? Jestli se nepletu, tak jste se původně jmenovali BEHEMOTH? Kdy jsi začal hrát poprvé na nástroj, jaké bylo první vystoupení a jakou kapelu jsi uctíval a viděl poprvé naživo? Zajímalo by mě, jaké to bylo ve Švédsku v devadesátých letech?

David: Poté, co zpěvák odešel, jsem se rozhodl změnit název kapely a získat nové členy. Naverboval jsem starého kytaristu ze Sorcery a také jejich bubeníka Paula. Paul později přešel na kytaru, když jsme kolem roku 1997 dostali Jocka k bicím. Paul byl původně kytarista, takže chtěl hrát na kytaru. Já osobně jsem se začal učit hrát na kytaru, když mi bylo asi 12 let. Když jsem založil svou první kapelu, jmenovali jsme se Haunted, to bylo v roce 1989, takže si myslím, že The Haunted by nám teď měli dávat nějaké věci zadarmo, hahahahaha. Pak v roce 1990 jsme se přejmenovali na Adversary a já jsem přešel na basu. Poté jsem založil Behemoth, znovu jsem vzal do ruky kytaru a také jsem začal v kapele zpívat. Svůj úplně první koncert s Adversary jsem měl v létě 1990. V roce 1990 se v mém městě konal festival, kde hrály kapely jako Merciless, Entombed, Mezzrow a Count Raven, to byly první kapely, které jsem viděl naživo jako čtrnáctiletý kluk. Pamatuji si, jak jsem si koupil debutové album přímo od kluků z Entombed a byl jsem z něj unešený. Taky jsem si tam koupil debutové album Morbid Angel a to všechno změnilo, sakra, jaké album to je dodnes. Hudební scéna v 90. letech byla docela malá. Spousta koncertů v mládežnických centrech a na podobných místech a také větší koncerty ve větších městech jako Stockholm. Ve Fagerstě, menším městě, bylo tehdy spousta koncertů a taky tam měli festival Bergslagsrocken. Viděl jsem ve Fagerstě spoustu dobrých kapel.


Když dělám rozhovory s některými staršími kapelami, tak si někteří stěžují na to, jak se dnešní doba změnila. Fanoušci, labely, promotéři, všechno je jinak. Máme nové technologie, ve studiu se jinak nahrává, je tu internet, sociální sítě. Jak tohle všechno ovlivnilo tebe jako muzikanta?

David: V jistém smyslu se to jako kapela změnilo k lepšímu. Je snazší dostat svou hudbu k lidem a spojit se s nimi. Zároveň mi chybí ty doby, kdy jste kapele posílali peníze za demo v naději, že se vám to podaří, a jen čekali, až vám demo dorazí do schránky. Ale celkově si myslím, že je to teď mnohem lepší.

S oblibou se ptám muzikantů na to, co pro ně znamená death/black metal. Jak by jej definovali, jestli je pro ně spíše filozofií a životním stylem nebo „jen“ relaxem. Co znamená pro tebe? Jak jej vnímáš a prožíváš?

David: Metalové hudbě jsem se věnoval od šesti let. Takže je to pro mě životní styl. Prostě bez něj nemůžu žít. Miluji poslouchání nových alb a při tom čtení textů. Dívám se na layout a cítím produkt v rukou. Desky si kupuji pořád, Spotify je dobrý, když řídím auto. Doma potřebuji fyzický produkt.

 

Na závěr klasická, ale důležitá otázka. Co chystají IN AETERNUM v nejbližších měsících? Kde vás můžeme vidět na koncertě? Co nějaké turné k novému albu? Pokud máš něco na srdci a chtěl bys to vzkázat t fanouškům, labelům, promotérům, tak zde je prostor…

David: Letos jsme byli požádáni, abychom hráli na festivalu Nordfest v Sundsvallu ve Švédsku, kromě toho zatím není nic jisté. Příští rok budeme hrát na festivalu Brainchrusher v Německu. Takže všichni, kdo nás chcete vidět naživo, kontaktujte svého místního promotéra nebo festival a požádejte je o rezervaci. Děkujeme, že si koupíte naše věci a líbí se vám naše nové album. Zdar metalu a smrti.

Děkuji moc za rozhovor. Přeji nejen nové desce spoustu úspěchů a ať se co nejvíc rozšíří řady vašich fanoušků. Budu se těšit zase někde naživo a ať se vám daří jak po hudební stránce, tak i v osobní rovině. Jdu si „...Of Death and Fire“ zase narvat do hlavy!

David: Taky děkuji, doufám, že se někde uvidíme.

Recenze/review - IN AETERNUM - ...Of Death and Fire (2026):

Recenze/review - IN AETERNUM - The Blasphemy Returns (2016):

pondělí 9. března 2026

Recenze/review - TEMPLE OF VOID - The Crawl (2026)


TEMPLE OF VOID - The Crawl
CD 2026, Relapse Records

for english please scroll down

Někdy mám pocit, jakoby existoval ještě jeden svět. Děsivější, hororovější, temnější, než je ten náš. V některých mrazivých snech se do něj vydávám. Potkávám duše svých zemřelých předků, kamarádů, dívám se na naše životy i smrt z jiné, pochmurnější perspektivy. Sedávám u stolu se svými démony a rozmlouváme o hudbě. Nové album amerických tmářů TEMPLE VOID se stalo naší součástí i kulisou na dlouhou dobu. Dokud jsme všichni nezemřeli a neshořeli na popel.

Tahle smečka byla vždy definována jako doom death metalová. Viděl jsem ji na skvělém pražském koncertě, dělal jsem s kapelou dva rozhovory (vše je odkazováno dole pod článkem) a vždy mě na jejich tvorbě fascinoval nejen nepopiratelný talent, ale i schopnost kombinovat klasické postupy s těmi novými. Novinka "The Crawl" je toho jasným důkazem. 


TEMPLE VOID na to šli vždy trošku jinak než ostatní, stále mají svůj originální rukopis, výraz a zůstává po nich hluboká krvavá stopa. Vše tu sedí perfektně na svých místech. Zvuk je náležitě chladný, podmanivý, ostrý i divoký zároveň. Podepsáni jsou pod ním Kurt Ballou (recording, mixing) a Brad Boatright (mastering). Oba pánové odvedli vynikající práci. Stejně jako Travis Smith, který motivem na obalu zhmotnil i moje noční můry. Nezapomínejme ani na obsah textů, které rozhodně stojí za přečtení. Hlubší rozbor vám nenabídnu, na každého působí jinak, ale třeba skladba "The Thin Stranger", volně inspirovaná sci-fi povídkou Harlana Ellisona, se mi zaryla hluboko do paměti. Hudebně pánové pořád ctí své doom death metalové základy a volně se inspirovali u kapel typu PARADISE LOST, SHADE OF DISPAIR, MY DYING BRIDE, HOODED MENACE, SOLOTHUS, COFFINS, ANATOMIA, WINTER, ASPHYX, BOLT THROWER. Nicméně, kapela se dále posouvá a bádá i v jiných oblastech jako je klasický heavy metal, rock, psychedelie, disonance. Album je tak velmi pestré, košaté a zároveň neztratilo na syrovosti, temnotě a naléhavosti. "The Crawl" mi nejvíce připomíná jeden můj děsivý sen, ve kterém se toulám nekonečnými chodbami podsvětí, až nakonec dojdu do cíle. Do špinavé kobky, ve které leží mrtvola ve značném stádiu rozkladu. Má moji tvář. Víte, vždycky jsem měl rád hudbu, která ve mě dokáže probudit pestrou paletu emocí, dostat se mi do hlavy i do podvědomí. To tahle smečka opět dokázala. Někdy mám pocit, jakoby existoval ještě jeden svět. Děsivější, hororovější, temnější, než je ten náš. V některých mrazivých snech se do něj vydávám. Potkávám duše svých zemřelých předků, kamarádů, dívám se na naše životy i smrt z jiné, pochmurnější perspektivy. Sedávám u stolu se svými démony a rozmlouváme o hudbě. Tahle nahrávka je nám opět skvělým soundtrackem. Temné a chladné, naléhavé a uhrančivé, záhadné a magické nejen doom death metalové album, které se mi dostalo hluboko do podvědomí! 


Asphyx says:

Sometimes I feel as if there is another world. More frightening, more horrific, darker than ours. In some chilling dreams, I venture into it. I meet the souls of my deceased ancestors and friends, and I look at our lives and deaths from a different, gloomier perspective. I sit at a table with my demons and we talk about music. The new album by American dark metal band TEMPLE VOID has become a part of us and our backdrop for a long time. Until we all die and burn to ashes.

This band has always been defined as doom death metal. I saw them at a great concert in Prague, did two interviews with the band (all links are below the article), and I have always been fascinated by their work, not only because of their undeniable talent, but also their ability to combine classic techniques with new ones. Their new album, "The Crawl", is clear proof of this. 


TEMPLE VOID have always done things a little differently than others, still maintaining their original style and expression, leaving behind a deep, bloody trail. Everything here fits perfectly into place. The sound is appropriately cold, captivating, sharp, and wild at the same time. Kurt Ballou (recording, mixing) and Brad Boatright (mastering) are responsible for it. Both gentlemen did an excellent job. As did Travis Smith, who brought my nightmares to life with the cover art. Let's not forget the lyrics, which are definitely worth reading. I won't offer a deeper analysis, as everyone reacts differently, but the song "The Thin Stranger", loosely inspired by Harlan Ellison's sci-fi short story, has stuck in my memory. Musically, the gentlemen still honor their doom death metal roots and were loosely inspired by bands such as PARADISE LOST, SHADE OF DISPAIR, MY DYING BRIDE, HOODED MENACE, SOLOTHUS, COFFINS, ANATOMIA, WINTER, ASPHYX, and BOLT THROWER. However, the band continues to move forward and explore other areas such as classic heavy metal, rock, psychedelia, and dissonance. The album is very diverse and rich, yet it hasn't lost any of its rawness, darkness, and urgency. "The Crawl" reminds me most of a terrifying dream I had, in which I wander through endless corridors of the underworld until I finally reach my destination. A dirty dungeon in which lies a corpse in an advanced state of decomposition. It has my face. You know, I've always liked music that can awaken a colorful palette of emotions in me, get into my head and my subconscious. This band has done it again. Sometimes I feel like there is another world. More terrifying, more horrific, darker than ours. In some chilling dreams, I venture into it. I meet the souls of my deceased ancestors and friends, and I look at our lives and deaths from a different, more gloomy perspective. I sit at the table with my demons and we talk about music. This recording is once again a great soundtrack for us. Dark and cold, urgent and mesmerizing, mysterious and magical, not just a doom death metal album, but one that has penetrated deep into my subconscious!





Tracklist:
1. Poison Icon 
2. Godless Cynic 
3. The Crawl 
4. A Dead Issue 
5. Thy Mountain Eternal 
6. Soulburn 
7. The Twin Stranger 

band:
Jason Pearce - Drums
Alex Awn - Guitars
Mike Erdody - Vocals, Guitars
Justin Malek - Bass

Recenze/review - CRYPTIC SHIFT - Overspace & Supertime (2026)


CRYPTIC SHIFT - Overspace & Supertime
CD 2026, Metal Blade Records

for english please scroll down

Blížíme se domů. Trvalo to několik světelných let, než jsme se vrátili. Všichni mezitím zestárli, dospěli, svět, který jsme znali, se změnil k nepoznání. Alespoň tak jsme si všechno představovali. Potkali jsme spoustu civilizací, některé byly o hodně vyspělejší než my, jiné zase kruté a primitivní. Modrá planeta ale nebyla již od prvního pohledu tak krásná a monumentální, jako dřív, jako jsme si ji pamatovali. Přístroje hlásily vysokou míru radiace. Nasadili jsme skafandry a sestoupili na spálenou zemi. Mrtvá planeta? Jak se to stalo?

Jsme na tom technologicky nejlépe v historii, ale co se týká našich myšlenek, tak se často pohybujeme a jednáme stále jako naši neandrtálští předci. Pokud tedy věříte v Darwinovu teorii. Je pro mě zase velmi příjemné se proletět vesmírem za zvuků nového alba britských progresivců CRYPTIC SHIFT. Vzpomínám při poslechu na staré sci-fi autory, které jsem kdysi čítával a jejichž vize se v mnohém až děsivě splnily. Pokud máte rádi technický death metal, komplikovaný thrash metal, jazzové prvky i psychedelické chvilky odpočinku, neváhejte ani chvilku. Hraje se zde pro vás i pro všechny vetřelce z vesmíru. 

S nahrávkami téhle kapely to mám nastavené tak, že je nutné jim dát potřebný čas. Každé nové album (a novinka není výjimkou) musí uzrát. Poslouchal jsem nové album v různých denních dobách, v odlišných náladách, ale nejvíce vynikla pozdě v noci, když obloha zářila hvězdami a nebe bylo plné krvavých cákanců. "Overspace & Supertime" si lze představit jako velmi pestrou paletu různých melodií, zvuků, nálad a momentů. Musíte na sebe nechat album jen tak působit, mít na něj čas a hlavně klid. Skladby jsou zde velmi dlouhé, těkající, neklidné, různorodé. Každá si žije vlastním životem, je jako organismus, který k nám přivezli vesmírní kovbojové. Inspirace třeba takovými VOIVOD, ATHEIST, CYNIC, NOCTURNUS, SADUS, MARTYR, je samozřejmě patrná na každém kroku, přesto lze považovat tuhle smečku za originální. Kapela má opravdu vlastní postupy, motivy, pasáže. Atmosféra je temná a chladná jako bude jednou naše planeta, až ji úplně zničíme. Nic se neděje, jsme jen jedním druhem a zrnkem ve věčnosti. Příroda si nakonec poradí, tomu věřte. Než se tak ale stane, budu podobné desky poslouchat vždy rád a s chutí. CRYPTIC SHIFT se vydali těžkou cestou, která je opravdu velmi náročná a komplikovaná. Nutno ale rovnou dodat, že si stále zachovávají takový ten zdravý drive, nadšení, uvěřitelnost a živočišnost. Album se tak, když překonáte počáteční náročnost, velmi dobře poslouchá a garantuji vám, že na něm najdete spoustu nového i po velmi dlouho době. Platí zde více než kde jinde - lepší je zapnout play a nechat se unášet hvězdokupou, než psát nějaká slova, která nikdy nedokáží přesně vyjádřit jednotlivé nuance. Sci-fi technický death thrash metal, u kterého na vás dýchne temnota a chlad vesmíru! Průlet hvězdokupou!

 

Asphyx says:

We are approaching home. It took several light years to return. Everyone had grown older and more mature in the meantime, and the world we knew had changed beyond recognition. At least, that's how we imagined it would be. We encountered many civilizations, some much more advanced than ours, others cruel and primitive. But at first glance, the blue planet was no longer as beautiful and monumental as we remembered it. The instruments reported high levels of radiation. We put on our spacesuits and descended onto the scorched earth. A dead planet? How did this happen?

We are at our technological peak in history, but when it comes to our thoughts, we often still move and act like our Neanderthal ancestors. That is, if you believe in Darwin's theory. It is very pleasant for me to fly through space to the sounds of the new album by British progressives CRYPTIC SHIFT. As I listen, I am reminded of the old science fiction authors I used to read, whose visions have come true in many ways, some of them frightening. If you like technical death metal, complex thrash metal, jazz elements, and psychedelic moments of rest, don't hesitate for a second. This music is for you and for all the aliens from outer space.


With this band's recordings, I find that you have to give them time. Every new album (and this one is no exception) needs to mature. I listened to the new album at different times of day, in different moods, but it stood out most late at night, when the sky was lit up with stars and full of bloody splashes. "Overspace & Supertime" can be imagined as a very colorful palette of different melodies, sounds, moods, and moments. You have to let the album sink in, have time for it, and above all, be calm. The songs here are very long, fleeting, restless, and diverse. Each one lives its own life, like an organism brought to us by space cowboys. Inspiration from bands such as VOIVOD, ATHEIST, CYNIC, NOCTURNUS, SADUS, and MARTYR is evident at every turn, yet this pack can still be considered original. The band truly has its own techniques, motifs, and passages. The atmosphere is dark and cold, just as our planet will be once we have completely destroyed it. Nothing is happening, we are just one species and a speck in eternity. Nature will eventually take care of itself, believe that. But until that happens, I will always enjoy listening to albums like this. CRYPTIC SHIFT has embarked on a difficult journey that is truly very demanding and complicated. However, it must be said that they still retain that healthy drive, enthusiasm, credibility, and animalistic energy. Once you get past the initial difficulty, the album is very enjoyable to listen to, and I guarantee that you will find a lot of new things on it even after a very long time. More than anywhere else, it is better to press play and let yourself be carried away by the star cluster than to write words that can never accurately express the individual nuances. Sci-fi technical death thrash metal that breathes the darkness and coldness of space! A flight through a star cluster!


Recenze/review - CRYPTIC SHIFT - Visitations from Enceladus (2020):


Tracklist:
1. Cryogenically Frozen
2. Stratocumulus Evergaol
3. Hyperspace Topography 
4. Hexagonal Eyes (Diverity Trepaphymphasyzm)
5. Overspace & Supertime 

band:
Xander Bradley - Guitars & Vocals
Joss Farrington - Guitars
John Riley - Fretless Bass
Ryan Sheperson - Drums

Mike Browning - Theremin

https://cryptic-shift.bandcamp.com/album/overspace-supertime-2

https://www.facebook.com/crypticshift

https://instagram.com/crypticshift.ufo

https://open.spotify.com/artist/49Q7rQ1e651IkT2AHKYgnx

http://www.youtube.com/user/CrypticShiftOfficial

https://twitter.com/CrypticShiftUK

https://www.metalblade.com/us/

https://x.com/MetalBlade

https://x.com/metalbladeurope

neděle 8. března 2026

Recenze/review - MORRATH - Obscure Abominations (2026)


MORRATH - Obscure Abominations
EP 2026, Necroscope Blasphemia

for english please scroll down

Probudil jsem se unavený. V noci jsem zase bojoval se svými nočními můrami. Ve snech mě navštěvovali zlí lidé s rozšklebenými tvářemi a s ostrými noži v rukou. Vylezl jsem před dům a celý svět hořel. Na hromadách ležely v ulicích zohavené mrtvoly. Nejdřív jsem si myslel, že můj děsivý sen pokračuje, ale jen do té doby, než dopadla kousek ode mě další bomba. Apokalypsa, kterou jsem podvědomě předpovídal již několik let, právě začala. Člověk se stal člověku vlkem a přežili jen ti nejsilnější.

Z nového EP polských maniaků MORRATH opravdu cítím temnotu apokalyptických vizí. Jako bych během poslechu kráčel po umírající planetě, kterou zasáhla dystopie. Krutá, hnusná, ošklivá, jako dokáže být jenom lidský rod. Pánové jsou zpět a jsou temnější, krutější a naléhavější než kdy dřív. Psal jsem již o předchozím dlouhohrajícím albu "Centuries of Blindness" (odkaz na recenzi najdete dole pod dnešním článkem) a musím rovnou dodat, že Poláci letos přicházejí z hudbou, která ve vás zanechá hlubokou krvavou stopu. 


"Obscure Abominations" na mě působí jako velmi propracované, skvěle napsané a složené album. Skladby v sobě mají potřebný drive, takovou tu pradávnou temnou sílu a nakumulovaný vztek. Obsahují v sobě všechny potřebné death metalové ingredience, aby byl výsledný koktejl velmi jedovatý, ostrý a zároveň se dobře poslouchal. Na EP spolupracovalo několik hostů a všichni odvedli skvělou práci. Novinka se mi ihned zadřela pod kůži i do podvědomí a při každém dalším společném morbidním setkání jsem si pro sebe objevoval nové zajímavé momenty, pasáže. Mrazilo mě v kostech a měl jsem pokaždé sto chutí vzít do rukou kladivo a zbourat nejbližší zeď. Některé momenty se na mě valí jako lavina z kostí, krve a kamení, jiné ve mě zanechávají masivní a divoký dojem. Za velmi povedený považuji zvuk, který je surový, ostrý a zároveň velmi dobře čitelný (Michał Grabowski). Netřeba diskutovat ani o obalu, po pod kterým je podepsán mistr Mieszko Jankowski. Morbidní motiv krásně doplňuje, vystihuje a znázorňuje hudbu samotnou. Na MORRATH se mi vždycky nejvíc líbilo, jak pracují s náladami, že jsou opravdoví, ryzí, nespoutaní a autentičtí. Letos to svým novým EP opět potvrzují a už teď moc dobře vím, že se k novince budu rád a často vracet. Už jsem si ji zařadil do své soukromé diskografie. Pokud máte rádi kapely typu PESTILENCE, DEICIDE, SUFFOCATION, MORBID ANGEL, OBSCENITY, MONSTROSITY a další smečky, které umí říznout do živého, tak neváhejte ani chvilku, hraje se zde i pro vás. Poláci samozřejmě přidávají velkou porci svých nápadů a invence. Když se večer dívám na zprávy nebo čtu děsivé vize na internetu, tak mám mnohdy pocit, že svět kolem nás již dávno hoří. Než ale bude spálen úplně, budu poslouchat nahrávky, jako je tato. To vám klidně podepíšu vlastní krví. Temné, kruté, dystopické death metalové vize! Svět při poslechu hoří v plamenech!


Asphyx says:

I woke up tired. I had been fighting my nightmares again during the night. In my dreams, evil people with grinning faces and sharp knives in their hands visited me. I climbed out of the house and the whole world was on fire. Mutilated corpses lay in piles in the streets. At first, I thought my terrifying dream was continuing, but only until another bomb landed a short distance away from me. The apocalypse, which I had been subconsciously predicting for several years, had just begun. Man had become a wolf to man, and only the strongest survived.

I can really feel the darkness of apocalyptic visions in the new EP by Polish maniacs MORRATH. It's as if, while listening, I am walking on a dying planet struck by dystopia. Cruel, nasty, ugly, as only the human race can be. The gentlemen are back, and they are darker, crueler, and more urgent than ever before. I have already written about their previous full-length album, Centuries of Blindness (you can find a link to the review below today's article), and I must add that this year, the Poles are coming with music that will leave a deep, bloody mark on you.


"Obscure Abominations" strikes me as a very sophisticated, well-written and composed album. The songs have the necessary drive, that ancient dark power and accumulated anger. They contain all the necessary death metal ingredients to make the resulting cocktail very poisonous, sharp and at the same time easy to listen to. Several guests collaborated on the EP, and they all did a great job. The new release immediately got under my skin and into my subconscious, and with each subsequent morbid encounter, I discovered new interesting moments and passages for myself. It sent chills down my spine, and each time I felt like picking up a hammer and tearing down the nearest wall. Some moments come at me like an avalanche of bones, blood, and stones, while others leave a massive and wild impression on me. I consider the sound to be very well done, raw, sharp, and at the same time very clear (Michał Grabowski). There is no need to discuss the cover, which was designed by the master Mieszko Jankowski. The morbid motif beautifully complements, captures, and illustrates the music itself. What I have always liked most about MORRATH is how they work with moods, how they are genuine, pure, unrestrained, and authentic. This year, they confirm this once again with their new EP, and I already know that I will enjoy returning to this new release often. I've already added it to my private discography. If you like bands such as PESTILENCE, DEICIDE, SUFFOCATION, MORBID ANGEL, OBSCENITY, MONSTROSITY, and other groups that know how to cut to the quick, don't hesitate for a moment—this is for you too. Of course, the Poles add a large dose of their own ideas and inventiveness. When I watch the news in the evening or read terrifying visions on the internet, I often feel that the world around us has been burning for a long time. But before it burns completely, I will listen to recordings like this one. I will gladly sign that with my own blood. Dark, cruel, dystopian death metal visions! The world burns in flames while listening!



Recenze/review - MORRATH - Centuries of Blindness (2023):


Tracklist:
1. Gospel of Heretics (ft. Eryk Jakubczyk of Frightful)
2. Human Eradication (ft. Szymon Plewa of Night Lord)
3. Where The Obscure Dwells (ft. Damian Duda of Vishurddha)
4. Blasphemy Reigns (ft. Krzysiek Śniadecki of Godslut)

05. Where Salvation Meets The Rot (live, CD bonus track)
06. Crimson Demons (live, CD bonus track)
07. New God Exalted (live, CD bonus track)

PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE - Příběh pětistý šedesátý - Metalové jádro


Příběh pětistý šedesátý - Metalové jádro

Když jdu kolem Kamenného rybníku, tak se mi ještě motá hlava. Včera jsem to nějak přepískl a dnes musím trpět. Jenže znáte to. Potkáte známého, zajdete do Music Records, koupíte si nějaké raritky a pak sedíte na náměstí v hospodě a klábosíte. Jedno pivo střídá druhé. Moje milá na mě čekala na koleji. Včera mi ukazovala nové spodní prádlo. Myslel jsem na něj ještě ve chvíli, kdy jsem odcházel na záchod. Jenže pak mě pohltila alkoholová mlha a šel jsem do toho po hlavě. Spal jsem někde na Locháči, kde měl kamarád pronajatý byt. On a dvě holky. Ty také k večeru přišly a chtěly tančit. Byl to vydařený večer. Jen se teď stydím a bliju u cesty. No fuj, ozve se za mnou. Nějaký chlápek na kole. Taky jede do škodovky v Bolevci. To musíte přes les, po pěšině. Já vím, jezdí tam i autobusy, jenže já potřeboval vzduch. Musel jsem být bílý jako stěna, protože když jsem se konečně ohlásil na vrátnici, tak mi paní řekla, že vypadám děsně. Pravdou je, že jsem měl ještě hladinku.

Mám další ze svých praxí. Tentokrát v jaderném strojírenství. Provádí mě nějaký mladý kluk. Tedy, on už má pleš, měří asi 150 cm a má tak velkou hlavu, že vypadá jako hydrocefalus. Zavede mě k parťákovi, který je zrovna na úzkých schůdkách. To je můj brácha, představí nás a já mám co dělat, abych se nesmál ještě víc, jeho hlava je ještě větší. Už jsme tu jednou byli na exkurzi a pak kolovaly po škole drby, že jsou tu všichni ozáření. No, vypadají tak, ale pravda to není. Tohle je úplně jinej svět. Odtrženej od běžného života. Vyrábí se tu podle starých ruských výkresů, vše je ošuntělé, šedivé, hnědozelené. Socialismus tady ještě neskončil. Navíc tu moc lidí neví, co má dělat. Není se koho zeptat, po rozpadu Sovětského svazu se na východě spousta dokumentace rozkradla, ztratila. Jestli u nás byly devadesátky divoké, tak tam to muselo být něco šíleného, vypráví mi šéf konstrukce, hladí si u toho pleš, posunuje na zpocené tváři brýle. Já klepu kosu a modlím se, aby mi nedali něco těžkého.

Ale jsou tu hodní. Nechají mě si číst nějaké normy, prohlížet sestavy výkresů a tak můžu lehce pospávat. Jde se žrát! Ozve se mi nad hlavou. Leknu se a nade mnou stojí chlápek, co má metalové triko. Judas Priest. Dostane mě na starosti a tak u sekačky v kantýně vyslechnu jeho příběh. Žije sám, někde kousek od Plzně, na vsi, v baráku po mámě a sbírá vinyly a CD. Je to divnej pavouk, ale má přehled. U jídla mlaská, srká, pořád se drbe na koulích, ale jinak je to docela řízek. Mě by tohle označení nenapadlo, ale říká to o něm kantýnská. Hodila by se k němu. Má sice velkou nadváhu, ale na sobě také metalové tričko pod zástěrou. Arakain. Vypadá to tu na docela dobrou rockovou základnu. Možná nebude ta praxe tak šílená, jak obvykle ve škodovce bývá. Jsou tu sice starý struktury, ale i lidi, se kterými se dá bavit. Dojíme, dáme si pivo osmičku a pak sedíme v kanclu. Kouří se tu, nohy natažený. Báníme a vyprávíme si o koncertech. Pak přijde sekretaářka, prý ji mám podepsat nějaký papíry. Paní kolem 40, ale neskutečná kost, tak pookřejeme. Už mi ani není blbě. Jsem srovnanej. Potom mě zavolají k telefonu a mě dojde, že jsem fakt debil. Vůbec jsem se své holce neozval.

Měla o mě strach, skoro mi plakala do telefonu. Chvílemi křičela tak, že to bylo slyšet i okolo. Snažím se jí uchlácholit, ale moc to nejde. Čekala jsem na pokoji, připravená, udělala jsem i dobrý jídlo. Achjo, stydím se. Véna, jak se můj průvodce praxí jmenuje, se mě zeptá, jak je, jestli se něco nestalo. Vypadám asi rozrušeně. Ale, jsem blbec, odvyprávím mu, co jsem provedl. On vyfoukne kouř ze Startky a vševědoucně pronese, nojo ženský. Pak z něj vyleze, že je radši panic. Nějak nevím, co na to říct, ale představím si ty zástupy holek a slečen, jak kolem tohohle exota krouží. Pleš by asi nevadila, ale zbytky umaštěných vlasů, nemnoho zubů, starý hnědý svetr a pohled uštvané zvěře asi ano. Ale aspoň není zlý. Nevypadá. Můj radar je sice stále v pohotovosti, ale troufám si tvrdit, že s ním bude asi docela legrace. Mám tu být tři týdny. Nějak to musím přežít. Nezajdeme na pivo? Ptá se mě, když je konečně padla. Moc jsme toho neudělali. Tedy, já jako student jsem asi ani nemusel, ale on na práci snad ani nesáhl. Seru na to. Rozloučíme se a já se vydám zase pěšky přes les. On vleze do starého žigulíka a vydá se také domů.

Na koleji mě čeká nekonečné omlouvání. Nedivím se. Měl bych dospět, měla o mě strach. Dost mě to vyškolí. Už nejsem sám. Jsme dva a měl bych s tím počítat. Zodpovědnost, konečně dospěj. Má samozřejmě úplnou pravdu. Kaju se a pak prohodím nějaký vtip, který prolomí ledy. Hele, že jsem tak smělý, co to nové prádlo. Prosím. Nezasloužíš si to. Prosím. zaleze do koupelny a když se vrátí, připadám si jako v nádherném snu. Bože, pronesu a pak se s ní ztratím v peřinách. Usnu snad hned potom. Připadám si slabý, citlivý a usmívám se jako měsíček. Moje milá taky. Připadá mi, že spím snad jen pět minut. Zase ten hnusnej budík, zima, vlezlý chlad, mlha u rybníků, les a jeho temnota. Dneska nebliješ, směje se mi dělník na kole. Něco na něj křiknu, smějeme se. Dorazím do práce, Venca nohy nahoře, kouří a před sebou výkres. Potřeboval bych, abys tohle namaloval. Je na něm tyč, co tahá nějaký motorky přímo z jádra, tak mi to aspoň vysvětluje. Sednu si k prknu, připravím tužku a pera. Pauzák a začnu. Když jsem v nejlepším, projde kolem nějaká slečna, dupe jako zebra a drkne mi do stolu. Můžu začít znovu. 

Výkres dělám třikrát. Ale nakonec se povede. Ser na to, dáme pivo a cígo, vezme mě Venca do kantýny. Sedí tu nějaké dámy v pláštích. On ihned k nim, je to miláček, švitoří, vtipkuje, má dvojsmyslné vtípky. Působí jako nějaký velký klátič, což mi nějak nesedí s tím, že je panic. Nebo mi kecal? Paní se smějou, chichotají, natřásají a plácají ho do ramen. Když odejde na záchod, tak o něm básní. Nechápu to, kdyby vypadl aspoň trošku k světu, ale takhle? Zaklapnou za ním dveře a ony se vrhnou na mě. Je to spíš výslech než rozhovor. Tady se snad nedělá nic jiného, než že se tu pije, kouří a šuká. Mám přijít do skladu. Slíbím to, ale jen přes mou mrtvolu. Venca se vrátí a po chvilce se rozejdeme do svých kanceláří. Dnes už pro tebe nic nemám, řekne mi a zbytek pracovní doby strávíme pokecem o metalu. Musím mu slíbit, že v pátek s ním půjdu na zábavu. Nechce se mi, vůbec ne, ale protože s ním budu ještě nějaký čas, tak nakonec kývnu. Achjo.

Uteče pár dní a on o ničem jiném nemluví. Moc nic neděláme, ale o starých kapelách má přehled. Pomalu si připravuji půdu u blondýnky. Měli jsme spolu jet do Tábora, ale vymluvím se na Vencu. Jinak je to pořád dokola, les, mlha, kantýna, sem tam nějaký výkres. Nastane den D. Můj parťák je celý den neklidný. Jde se do kulturáku v Kozolupech. Nejdřív do hospody, kde u stolu sedí pět takových jako Venca. Starý metly, který se zakonzervovali v čase. Pleše, břicha, stejný řeči, ale nejsou zlí. Kecá se s nimi docela dobře, i když neznají ani jednu z novější kapel. Ustrnuli, což já osobně nechápu, ale takových fanoušků je většina. Sranda je, že oni jsou stále na lovu. Balí tu ženský. Přijde mi to děsně vtipný, protože všichni už mají trošku věk, jsem oproti nim mladej a připadám si, jako bych toho prožil o hodně víc, než oni. Chodím pro pivo a sem tam potkám nějakou pěknou dívku. Normálně se s ní bavím, kecám, lehce flirtuji, nic vážného, ale když se vrátím ke stolu, tak oni mají kecy jak mi s klukama na základce. Uff.

Ale není to v závěru špatný večer. Tedy až na to, že se mi parťák děsně ožere, já ho musím nést ještě s jedním klukem domů a nakonec přespat na špinavém gauči. Ráno dostanu vyprošťováka, vyslechnu, který všechny ženský by klátil, abych pak šel raději podél Mže pěšky do Plzně. Na koleji si lehnu a spím celý den i noc. Připadám si, jako bych fakt už někde pracoval, jako bych se dostal do takového toho děsivého stereotypu běžných dní. Vše je šedivé jako v dobách, kdy jsem se jako malý capart toulal po sídlišti. Ten socialistický marast tu koukám bude asi ještě hodně dlouho. Když přijede moje milá, tak si dlouho do noci povídáme. Jsem moc rád, že jí mám. Dodává mi sílu, abych v tomhle divném světě přežil, aby se ze mě nestal stejný jezevec jako z Vency. V pondělí, když se zase potkáme na Bolevci v kanclu, ukáže mi pěst, jako že jsme kámoši a pronese - Metalový jádro! Usměju se a udělám to samé. Čeká nás další dlouhý týden. 


Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine