DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

pátek 2. ledna 2026

Recenze/review - BURDEN OF DESPAIR - Confutatis (2025)


BURDEN OF DESPAIR - Confutatis
CD 2025, Memento Mori

for english please scroll down

Ztracený v mlze všedních dní bloudíš nekonečnými chodbami podzemí. Marně hledáš alespoň chvilku klidu. Nasloucháš nářku prokletých, objevuješ stále nové a nové kapely, které umí svojí hudbou znázornit temnotu a chlad, které se ukrývají hluboko v každém z nás. Neodbytný strach ze smrti i z vlastního svědomí. Objevil se již během prvního setkání s albem "Confutatis". A měl moji tvář. Vypadal jako démon z těch nejhorších nočních můr.

Poslouchám novinku japonských maniaků BURDEN OF DESPAIR stále dokola a stala se pro mě mrtvolnou mantrou, tajemným zaříkáváním i magickým obřadem pro vyvolávání zlých a temných sil z onoho světa. Staroškolský americký death metal, surový a zahnívající doom a nahrubo nasekané kousky hardcore. Tohle vše dohromady tvoří celek, který vás navěky prokleje. Amen!


Svět kolem nás je plný utrpení, zla a špíny. Někdy bývá těžké nalézt alespoň nějaké světlo. Japonci tohle všechno vytáhli na povrch, opatřili masivním a zabijáckým zvukem (Rec/Mixed/Mastered: Seitaro Inui (246 studio)). Za velmi zajímavý a stylově zaměřený považuji i motiv na obalu, pod kterým je podepsán mistr Namurian Visions namurianvisions.com. Hlavní je, ostatně jako vždy hudba samotná. Tentokrát mi nejvíce připomíná smradlavou zkaženou krev, která vytéká pomalu ze staré zanícené rány. Jakoby byl pro mě každý riff ostrým nožem, který mi je zabodnut do těla, jakoby byl každý úder bicích ránou přímo do hlavy. Připočtěte si chorobami nasáklý vokál a z výsledné rovnice vám nakonec vyjde výsledek, který nelze ignorovat. Pokud posloucháte hudbu hlavně srdcem, potom má slova určitě potvrdíte. Jako vždy nejvíce oceňuji opravdovost, ryzost, schopnost napsat zajímavý motiv. Kapela do mě zasekla svůj dráp a nahrávka "Confutatis" se pro mě stala na dlouhou dobu mým hlavním průvodcem nekonečnými chodbami podsvětí. Představte si špinavou stoku pod vaším městem, plnou hnisu, špíny, lidského odpadu a beznaděje. Také cítíte ten pach rozkladu? Pokud ano, tak se vám budou určitě líbit i BURDEN OF DESPAIR. Jakoby mě při poslechu obejmula samotná smrt. Cítím její kostnaté ruce, slyším její jedovatý smích. Ztracený v mlze všedních dní bloudím nekonečnými chodbami podzemí. Marně hledám alespoň chvilku klidu. Naslouchám nářku prokletých, objevuji stále nové a nové kapely, které umí svojí hudbou znázornit temnotu a chlad, které se ukrývají hluboko v každém z nás. Neodbytný strach ze smrti i z vlastního svědomí. Surový a temný doom death metal, u kterého vás začnou bolet staré rány! Hnis, špína, absolutní tma a nekonečné utrpení! 


Asphyx says:

Lost in the fog of everyday life, you wander through endless underground corridors. You search in vain for a moment of peace. You listen to the cries of the damned, discovering new bands that use their music to portray the darkness and coldness hidden deep within each of us. The persistent fear of death and of one's own conscience. It appeared during my first encounter with the album "Confutatis". And it had my face. It looked like a demon from the worst nightmares.

I listen to the new album by Japanese maniacs BURDEN OF DESPAIR over and over again, and it has become a deadly mantra for me, a mysterious incantation and a magical ritual for summoning evil and dark forces from that world. Old-school American death metal, raw and rotting doom, and roughly chopped pieces of hardcore. All this together forms a whole that will curse you forever. Amen!

 
The world around us is full of suffering, evil, and filth. Sometimes it's hard to find even a glimmer of light. The Japanese have brought all this to the surface, providing it with a massive and killer sound (Rec/Mixed/Mastered: Seitaro Inui (246 studio)). I also find the cover art, signed by master Namurian Visions namurianvisions.com, very interesting and stylistically focused. The main thing, as always, is the music itself. This time, it reminds me most of the stench of rotten blood slowly oozing from an old infected wound. It's as if each riff is a sharp knife stabbed into my body, as if each drum beat is a blow directly to the head. Add to that the disease-soaked vocals, and the resulting equation gives you a result that cannot be ignored. If you listen to music mainly with your heart, then you will certainly agree with my words. As always, I appreciate authenticity, purity, and the ability to write an interesting motif the most. The band has sunk its claws into me, and the album "Confutatis" has become my main guide through the endless corridors of the underworld for a long time to come. Imagine a dirty sewer beneath your city, full of pus, filth, human waste, and despair. Can you smell the stench of decay? If so, you'll definitely like BURDEN OF DESPAIR. It's as if death itself embraces me when I listen to it. I feel its bony hands, hear its poisonous laughter. Lost in the fog of everyday life, I wander through endless underground corridors. I search in vain for at least a moment of peace. I listen to the cries of the damned, discovering more and more bands that can use their music to portray the darkness and coldness that lurk deep within each of us. The persistent fear of death and of one's own conscience. Raw and dark doom death metal that will make your old wounds hurt! Pus, filth, absolute darkness, and endless suffering!


tracklist:
01. Slaughterfaith + 殺戮信仰 
02. Lifeblasphemer + 終生冒涜者 
03. St. Massacre + 虐殺聖 
04. -confutatis- + 原罪神授 
05. Nega-Messiah + 反救世主 
06. Godforsaken + 遺棄られしもの

A few questions - interview with doom death metal band from Japan - BURDEN OF DESPAIR.


A few questions - interview with doom death metal band from Japan -   BURDEN OF DESPAIR.

Answered Kiske (vocals), thank you!

Ave, can you introduce your band to our readers? – When was it founded and what style of music do you play etc.?

The band was formed by guitarist 7405926 (ex-Cryptic Revelation, Dyingrace) in 2004 .
We released 2 demos in 2004-2006, and soon took a hiatus.

After a long rest, the band changed the members and restarted activity with 1st EP 'Desecration' in 2022.

In 2025, we released the 1st album 'Confutatis'.

The sound contains slow, doomy, brutal, and hardcore-essence like Disincarnate meets Winter played by Merauder.


Where and under what conditions were you recording the new album? Who was in charge of sound, production and mastering?

'Confutatis' was recorded and engineered at Studio 246 Osaka by Japanese Top-Sludgy Engineer Seitaro Inui.

All instruments were recorded as one-take at the same time, except Vocal and additional sounds.

How many copies were released and which medium was used for this new edition (CD, digital, vinyl, cassette)?

In Japan we self-release 500 copies as CDs.
Memento-Mori re-issued 800 copies for overseas as CD.
Digital on Bandcamp and Streaming services.

Who is the author of the lyrics and how were they created and about what do the lyrics deal with?

All lyrics by Kiske, the vocalist.
The main theme is about the Abrahamic religions.
It satirizes how Abrahamic religions have been arbitrarily interpreted and applied by various people, historically causing endless misfortune.


Who created the logo of the band, and who took care of the graphics and the website? What about you and social networks? Do you consider these things important?

The Logo is created by Yuto Kotani, the composer of Parasitario, Japanese Great Death Metal band.
Almost all graphic designs by Kiske.
Amazing Artwork for 'Confutatis' is by Namurian Visions from the UK.
We use SNS for just announcements.

Which label did you choose for releasing your album and why this label? Are you satisfied by how your label represents you and takés care about you?

Once we released by self, after that, Memento-Mori from Spain contacted us to re-issue.
We are very satisfied with the label’s deal, which is so respectful and underground-ways.


Which bands do you idolise and where do you get your inspiration?

Cannibal Corpse, Disincarnate, Malevolent Creation, Obituary, My Dying Bride, Mythic, Pantera, Metallica, Meshuggah.

Did you send your record to some Labels - which are the labels? How was the response?

No.
Memento-Mori founded us.

How many gigs have you played? Which type of gigs do you prefer, whether it's (clubs or festivals) and which of your performances would you consider as the best?

Maybe 20-30 gigs more or less.
The biggest one was with Thy Art Is Murder.
We welcome all types of gigs. Just play our music.
Every time we go forward and brush up.



What about your plans for the future? What do you want to achieve with the band?

In the near future we will release our 2nd album.
Already we have the songs enough but we have to refine them.
And we want to play in oversea countries.

How and where can your fans contact you? Can you provide some contact information?

Instagram or X is the best.
Here is the contact list.
https://linktr.ee/burdenofdespair

Thanx for the interview.




---------------------------------------------------------------------------------------------------

KNIŽNÍ TIPY - Temná noc - Yrsa Sigurðardóttir (2025)


Temná noc - Yrsa Sigurðardóttir
2025, Metafora

Kolem mě spěchají lidé s vyděšenými výrazy. Kapři se dusí v kádích, jehličí opadává ze stromů a všude je tolik světla, že si připadám jako v Las Vegas. Tradiční trdelník, svařák a vůně medoviny. Kráčím vstříc novým dnům a vánoční šílenství příliš nevnímám. Byl jsem na náměstí v Plzni v knihkupectví. Jen se tak podívat, jen nahlédnout. A hele, vyšel závěrečný díl série Černý led. Nesu si knihu v podpaží, zabalenou ve vánočním papíře. Pod stromeček si ji ale nedám, nevydržím to. Přečtu si ji ještě ten den, co se vrátím a ignoruji pohádky v televizi. Mám tyhle svátky opravdu hodně rád, ale tak nějak po svém. Jako naši předci se snažím uklidnit, rozjímat a samozřejmě si číst.

Novinka Temná noc je velmi důstojným zakončením série. Doporučuji opravdu číst knihy tak jak vyšly, hezky popořádku. Temná noc je strhující čtení, propracované, napínavé, zajímavé. Yrsa je pro mě a vždycky byla takovou mojí soukromou královnou severské krimi. I tentokrát svoji pozici potvrzuje s elegancí a svěžím výrazem. Brzy se setmělo a v oknech se rozblikaly šílená světla. Jejich rytmus musí v lidech probouzet epileptické záchvaty, pomyslím si, když se jdu napít do lednice. Na ulici spěchají poslední opozdilci. Ještě zadělat na těsto. Uklidit, jakoby po vánocích už nebyl nikdy čas. Sedím raději ve svém koutě a hltám další a další stránky. V některých momentech, když se hovoří o zmizelé holčičce, mě opravdu mrazí v kostech. Asi jako pro každého rodiče je pro mě tohle téma těžké a náročné.

Je dlouho po půlnoci, co knihu zaklapnu a zašeptám do ticha. Hotovo. Nějak musím na děj myslet a nemůžu vůbec spát. Přenesl se na mě takový ten zvláštní smutek, melancholie chcete-li. Musím to ráno rozchodit, slibuji si a konečně zaberu. Svět je stejně někdy hrozně divné místo k životu. Doma se finišuje s přípravami, něco málo pomůžu a pak zmizím v lesích. Nikdo tu není a já mám čas přemýšlet. Vždycky mě zajímalo, kde se bere inspirace, kde přicházejí spisovatelé na témata. Paní Yrsa je z divokého Islandu a jakoby se krása tamní přírody, její syrovost, opravdovost, otiskla i do jejích knížek. Je to vlastně zvláštní, že pořád tíhnu k severských zemím. I co se týká hudby, jsem tímto směrem silně zaměřen. Možná byl nějaký můj předek viking, těžko říct, ale mě se zkrátka a dobře styl této autorky hodně líbí. Opravdu vám její knihy doporučuji. 

Je to vlastně zajímavé, jak se člověk, tedy já, stále vyvíjí. Ještě před několika lety bych si od spisovatelky ženy knížku ani nepřečetl. Nevím proč, ale většinou mě nebavil styl, jakým dámy píšou. Za několik posledních měsíců mám ale najednou své oblíbené autorky. A vůbec netuším, jak k tomu došlo. Možná by mohl moje názory prozkoumat nějaký zkušený jazykozpytec. Pravdou ale je, že Yrsu jsem si vlastně oblíbil hned s první knížkou, kterou jsem od ní četl. Dnes už jsem jejím fanouškem a každou novou knihu očekávám s napětím. Je to hlavně schopnost poutavě a zajímavé vyprávět, vystavět děj, které mě na jejich detektivkách tolik baví. 

Zítra je Štědrý den. Městem zavládne klid. Konečně. Vše jakoby se zastavilo, zpomalilo. Díváme se do plamenů svíček a vzpomínáme na všechny, které jsme měli rádi. Na své přátele, rodinu, na kamarády. Přejeme si jen to dobré a alespoň na chvilku je všechno takové, jako má být. Pod stromeček dostanu nějaké nové knihy, které jsem si přál. Pořád, už od svého dětství, si totiž myslím, že vánoce bez knížek by nebyly opravdové. Něco by mi chybělo. Mějte se co nejlépe, snad jsem vám svým dnešním tipem udělal také radost. Myslím si, že tahle kniha by neměla chybět ve sbírce žádného opravdového fanouška severské krimi. Děkuji moc za pozornost. Opatrujte se. 

-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Před devíti lety učinila rodina očekávající druhé dítě osudové rozhodnutí – nechala svou devítiletou dceru strávit noc v zahradním domku. Holčičku už nikdo nikdy neviděl. Když je během policejní razie objeveno její oblečení, mrazivý případ dívčina zmizení se znovu ocitne v centru pozornosti. Týr, Karó a Idunn musí pátrat hodně hluboko, aby odhalili pravdu o tom, co se té osudné noci stalo.
Mezitím se čerstvě rozvedená žena, jež si pronajímá byt, ve kterém tehdy rodina zasažená tímto strašlivým osudem žila, začne o případ nebezpečně zajímat, což vede k hrozivým následkům.
Strhující závěrečný díl série Černý led je tu a přináší zároveň dlouho očekávané odpovědi na otázky týkající se vraždy Týrovy matky, záhadu, jež Týra pronásleduje celý život už od dětství.


---------------------------------------------------------------------------------------------------

čtvrtek 1. ledna 2026

Recenze/review - UBRUXUM - Vomiting Dental Gore (2025)


UBRUXUM - Vomiting Dental Gore
CD 2025, vlastní vydání

for english please scroll down

Jedna rána střídá druhou. Padáš k zemi a tvoje lebka puká v šíleném rytmu. Kopou do tebe, mlátí tě. Nikdy nezapomeneš na jejich rozšklebené tváře, na jedovatý smích. Šel si jako každý den z práce domů a myslel sis na svoje věci. Těšil ses na rodinu, na své děti. Místo toho ses lekl krvavých očích ve stínu. Nůž zabodnutý doprostřed tvého břicha byl překvapením. Temná ulice a chlad pomalu umírajícího těla. Tvoje duše létá vzduchem a sleduje, jak se tvůj mozek roztéká po zdi. Děsivý hororový film? Ne, jenom krutá realita periferie tvého města.

Když jsem četl tuhle zprávu v černé kronice ve zprávách, ihned jsem si vzpomněl na kapelu UBRUXUM z Toronta. Kanaďané svojí loňskou novou nahrávkou znázornili úplně stejnou atmosféru, jako z úvodu dnešní recenze. Syrový hnisavý death metal se zde potkává s valivým grindcore. Výsledkem je hudba, která vám rozseká ksicht na krvavé cáry. Zuby vám vypadnou z huby.


Pánové na to jdou ostře, s ničím se moc nepářou a útočí napřímo, rovnou na solar plexus. Měl jsem zase jednou plné zuby současného divného světa, napomádovaných a namalovaných muzikantů, kteří sice umí perfektně hrát, ale tvoří jen umělou muziku. Potřeboval jsem něco syrového, opravdového, autentického, uvěřitelného. Něco, co mi rozseká ksicht. Kanaďané mi propláchli mozek kyselinou a já zase jednou seděl u reproduktorů a usmíval se jako starý patolog, který sice zažil již spoustu podobných pitev, ale stále dokáže ocenit vůni zahnívajícího masa. Líbí se mi zvuk, obal, ale hlavně muzika samotná. Jasně, UBRUXUM nehrají nic nového, ani převratného, rozhodně to není nic, co bychom už na pitevně neslyšeli. Jenže přátelé, mě tohle album opravdu baví, rád se k němu vracím. Nenaleznete zde žádné zbytečnosti, pozlátko, ani kudrlinky. Naopak, usednete dobrovolně do křesla, necháte se spálit elektrickým proudem, užijete si čerstvě nabroušené skalpely, které budou zaříznuty do vašeho těla v rytmu "Vomiting Dental Gore". Tohle je zkrátka zkažené stomatologické sympózium, na kterém jsou promítány ty nejhnusnější choroby. Z některých úst vylezou nenasytní červi, v jiných budou zahnívající pahýly zubů. Vybrat si můžete sami, záleží jen na vaší morbidní fantazii. Za sebe mohu doplnit jen jediné. Ve zvráceném světě UBRUXUM se mi líbí a rád se do něj často vracím. Pokud máte tenhle styl rádi, neváhejte ani chvilku. Dostanete poctivou porci krvavého masa a zasmrádajících vnitřností. To vše podávané na hliněném táce, který původně sloužil jako odkladiště na vyjmuté orgány. Jedna rána střídá druhou. Padáš k zemi a tvoje lebka puká v šíleném rytmu. Kopou do tebe, mlátí tě. Nikdy nezapomeneš na jejich rozšklebené tváře, na jedovatý smích. Surové death metal grindové album, které vám vymlátí všechny zuby z huby! Krev a hniloba!

Asphyx says:

One blow follows another. You fall to the ground and your skull cracks in a frenzied rhythm. They kick you, beat you. You will never forget their grinning faces, their venomous laughter. You were walking home from work like every other day, thinking about your own things. You were looking forward to seeing your family, your children. Instead, you were startled by bloody eyes in the shadows. The knife stuck in the middle of your stomach was a surprise. The dark street and the cold of a slowly dying body. Your soul flies through the air and watches your brain melt down the wall. A terrifying horror movie? No, just the cruel reality of the outskirts of your city.

When I read this report in the crime section of the news, I immediately thought of the band UBRUXUM from Toronto. With their new album released last year, the Canadians captured the exact same atmosphere as in the introduction to today's review. Raw, purulent death metal meets rolling grindcore. The result is music that will smash your face into bloody shreds. Your teeth will fall out of your mouth.


These guys go at it hard, they don't mess around and attack straight on, right to the solar plexus. Once again, I was fed up with the strange world we live in, with pomaded and painted musicians who can play perfectly but only create artificial music. I needed something raw, real, authentic, believable. Something that would blow my mind. The Canadians washed my brain with acid, and once again I sat by the speakers and smiled like an old pathologist who has seen many similar autopsies but still appreciates the smell of rotting flesh. I like the sound, the cover, but most of all the music itself. Sure, UBRUXUM aren't playing anything new or groundbreaking, it's definitely nothing we haven't heard in the autopsy room before. But friends, I really enjoy this album, I like coming back to it. You won't find any unnecessary frills, glitter, or curlicues here. On the contrary, you'll voluntarily sit down in a chair, let yourself be burned by electric current, and enjoy freshly sharpened scalpels that will be cut into your body to the rhythm of "Vomiting Dental Gore". This is simply a twisted dental symposium where the most disgusting diseases are projected. Insatiable worms crawl out of some mouths, while others contain rotting tooth stumps. You can choose for yourself, it just depends on your morbid imagination. For myself, I can only add one thing. I like the twisted world of UBRUXUM and I like to return to it often. If you like this style, don't hesitate for a moment. You'll get a generous serving of bloody meat and stinking entrails. All served on a clay tray that originally served as a storage place for removed organs. One blow follows another. You fall to the ground and your skull cracks in a crazy rhythm. They kick you, they beat you. You will never forget their grinning faces, their venomous laughter. A raw death metal grind album that will knock all your teeth out! Blood and rot!


tracklist:
01. The Doctor Will See You Now 
02. Clinic In The Crackhouse Basement 
03. Regurgidental Gore Porn 
04. Coprophagous Halitosis 
05. Blisterine 
06. STDDS 
07. Tooth Puller 
08. Methodical Mandibular Mutilation 
09. Unidentalfied 
10. Premature Gag Reflex 
11. Orgy Of The Medically Induced 
12. Bloody Root Canal 
13. Antidentite 
14. Parasitic Gingivitis 
15. Syphilistic Pus 
16. Fungal Infection 
17. Perverse Practitioner Of Oral Perversion 
18. Bitten Gnawed And Chewn 
19. Complicated Mouth Surgery 
20. Disposed To Decompose 
21. Regurgled Sputum 
22. Wormy Nerve Endings 
23. Hallucinogenic Anesthetic


středa 31. prosince 2025

Recenze/review - DEATH FROM ABOVE - Reckoning of the Damned (2025)


DEATH FROM ABOVE - Reckoning of the Damned
CD 2025, Great Dane Records

for english please scroll down

Zlo se vrátilo. Exhumováno z hlubin temnoty. Stojím na okraji jámy, kterou odkryl rezavý buldozer. Hromadný hrob. Prostřelené hlavy, usekané ruce a nohy. Čeho všeho je schopen člověk? Přemýšlím nad tím a poslouchám u toho nové album francouzských death metalistů DEATH FROM ABOVE. Hudba je zde ohlodána na kost a atmosféra nahrávky připomíná právě prováděné vyzvedávání zohavených těl ze země.

Tahle smečka do mě zasekla svůj dráp již v roce 2021, když světlo světa spatřila jejich předchozí deska "Altered Dimension". K albu jsem se rád a často vracel. Sepsal jsem o něm také několik skromných slov (odkaz na recenzi naleznete dole pod dnešním článkem). Oheň byl opět zažehnut a novinka vás srazí k zemi jako divoké tsunami, jako lavina z kostí, špíny a lidské nenávisti. Doporučuji poslech v naprosté tmě a tichu. Teprve potom vynikne naplno její síla. 


"Reckoning of the Damned" volně navazuje na věci minulé. Je krutým a ošklivým odkazem prašivého death metalu z devadesátých let minulého století (vzorem a inspirací zde byly smečky jako MORBID ANGEL, DYING FETUS, DEICIDE, DEEDS OF FLESH, SUFFOCATION). Pravěká smrtící surovost se zde potkává s technickou precizností. Kapela si zároveň zachovává takovou tu zvířecí divokost a dravost, kterou mám u kapel samozřejmě ve velké oblibě. Nemohu tedy jinak, než novinku doporučit všem pravověrným fanouškům. Jedná se totiž o útok rovnou na solar plexus. Existuje v současné době velké množství skupin, které se snaží oživit ducha starých dobrých časů. DEATH FROM ABOVE patří mezi vyvolené a je to dle mého tím, že hrají od srdce, opravdově, reálně, autenticky. Také přidávají do skladeb spoustu svých zajímavých nápadů, invence. Určitě to znáte. Přijdete unaveni domů ze současného podivného světa a přemýšlíte, co si pustíte za muziku. Potom si sednete, zapnete play a čekáte, co s vámi kapela udělá. V případě francouzských maniaků jsem si nejdříve začal podupávat nohou do rytmu, potom bouchat pěstí do stolu a nakonec jsem skončil ve svém soukromém headbangingu. Budiž to nezvratným důkazem, že na mě album funguje ve všech bodech obhajoby. Nesmím zapomenout i na plesnivý stylový zvuk i zajímavý motiv na obalu. Zkrátka a dobře, "Reckoning of the Damned" je přesně tím druhem nahrávky, která vás srazí na kolena. Má v sobě vše, co po dobré hudbě požaduji. Drive i sílu, tlak i temnotu. Je perfektně a zajímavé složená a napsaná. Zlo se vrátilo. Exhumováno z hlubin temnoty. Stojím na okraji jámy, kterou odkryl rezavý buldozer. Hromadný hrob. Prostřelené hlavy, usekané ruce a nohy. Čeho všeho je schopen člověk? Propracovaný a surový death metal s temně chladnou aurou, který vás pohřbí zaživa! Ozvěny ze starých plesnivých katakomb!

Asphyx says:

Evil has returned. Exhumed from the depths of darkness. I stand at the edge of a pit uncovered by a rusty bulldozer. A mass grave. Shot heads, severed arms and legs. What is man capable of? I ponder this as I listen to the new album by French death metal band DEATH FROM ABOVE. The music here is stripped down to the bone, and the atmosphere of the recording is reminiscent of the ongoing recovery of mutilated bodies from the ground.

This pack sank its claws into me back in 2021, when their previous album, "Altered Dimension", saw the light of day. I enjoyed returning to the album often. I also wrote a few modest words about it (you can find a link to the review below today's article). The fire has been reignited, and the new album will knock you to the ground like a wild tsunami, like an avalanche of bones, dirt, and human hatred. I recommend listening to it in complete darkness and silence. Only then will its power be fully revealed. 


"Reckoning of the Damned" loosely follows on from previous works. It is a cruel and ugly reference to the mangy death metal of the 1990s (the models and inspiration here were bands such as MORBID ANGEL, DYING FETUS, DEICIDE, DEEDS OF FLESH, SUFFOCATION). Primordial deadly brutality meets technical precision here. At the same time, the band retains that animalistic ferocity and aggressiveness that I naturally love in bands. I can't help but recommend this new release to all true fans. It's an attack straight to the solar plexus. There are currently a large number of bands trying to revive the spirit of the good old days. DEATH FROM ABOVE is one of the chosen ones, and in my opinion, it's because they play from the heart, genuinely, realistically, authentically. They also add a lot of their own interesting ideas and inventiveness to their songs. You know how it is. You come home tired from the strange world we live in today and wonder what music to listen to. Then you sit down, press play, and wait to see what the band will do to you. In the case of the French maniacs, I first started tapping my foot to the rhythm, then banging my fist on the table, and finally ended up headbanging in private. Let this be irrefutable proof that the album works for me in every respect. I mustn't forget to mention the moldy, stylish sound and the interesting motif on the cover. In short, "Reckoning of the Damned" is exactly the kind of record that will knock you off your feet. It has everything I demand from good music. Drive and power, pressure and darkness. It is perfectly and interestingly composed and written. Evil has returned. Exhumed from the depths of darkness. I stand on the edge of a pit uncovered by a rusty bulldozer. A mass grave. Shot heads, severed arms and legs. What is man capable of? Sophisticated and raw death metal with a dark, cold aura that will bury you alive! Echoes from the old moldy catacombs!


Recenze/review - DEATH FROM ABOVE - Altered Dimension (2021):


tracklist:
01. Apex Predators 
02. God Of Terror 
03. Prélude To Retrobution 
04. Abomination Reborn 
05. Death Factor 
06. Dread Fear Terminate 
07. Echoes Of Sacrifice 
08. Blood Of The Fallen 
09. Reckoning Of The Damned

úterý 30. prosince 2025

Recenze/review - PHANTOM CORPORATION - Time and Tide (2025)


PHANTOM CORPORATION - Time and Tide
CD 2025, Supreme Chaos Records

for english please scroll down

Sekyra zaseknutá přímo do hlavy, kladivo drtící staré prašivé kosti, čistý průstřel mozku. Oběšení, udušení, vnitřnosti vyrvané z těla ven. Sněť i další hnusné choroby. Způsob, jakým můžete zemřít bývá někdy hodně bizarní. Jsem starý hrobník, co každý den exhumuje prašivé hroby, jsem vzteklý pes, který hlídá vstup do podsvětí již od devadesátých let minulého století. I tentokrát se kývám spokojeně do rytmu. Nové album německých maniaků PHANTOM CORPORATION je totiž velmi povedeným zásekem a také skvělou kulisou k mé morbidní práci.

Psal jsem  již o jejich minulém albu "Fallout" z roku 2023, se kterým jsem strávil dlouhé hodiny v záhrobí (odkaz na recenzi najdete pod dnešním článkem). Letošní novinka je volným pokračováním věcí minulých. A také surovým zásekem přímo do vaší hlavy. Takhle nějak by to mělo vypadat, mí milí démoni. 


Ostré riffy se zde potkávají s chorobným jedovatým vokálem i s dunivými divokými bicími. Výsledný koktejl je opět velmi silný, postavený na zajímavých motivech. Pokud máte rádi severské kapely typu ENTRAILS, DISMEMBER, NIHILIST, ENTOMBED, budete určitě spokojeni jako já. Tahle smečka umí napsat velmi syrové skladby, které se dobře pamatují, zadřou se vám hluboko do mozku i do podvědomí. Povedl se zvuk, který je náležitě masivní, ostrý a dobře čitelný. Kapela si zachovává takový ten staroškolský death metalový výraz, který mám tolik rád. Náhrobky jsou nakloněny na stranu, nemrtví čekají, až se setmí. V márnici se začínají ozývat ti, kteří by měli být mrtví, ale nejsou. Nemohou být, protože pokaždé, když začne hrát album "Time and Tide", musí vylézt ze svých rakví a tančit až do brzkého rána. Němečtí tmáři působí jako lavina z kostí, špíny a zkažené krve. Strhne vás rovnou do hromadného hrobu a budete pohřbeni zaživa. Do chladné země, do nekonečné temnoty. Píšu to často, ale u death metalu sázím vždy na autenticitu, opravdovost, ryzost, musím kapelám jejich hudbu věřit. U PHANTOM CORPORATION vám tohle všechno klidně podepíšu vlastní krví. Jedná se o poctivý masakr v katakombách, o veřejnou popravu prokletých, o strhující záležitost pro všechny pravověrné fanoušky pohřbů do země. Nemůžu jinak, než vám novinku doporučit, poklonit se až k zemi a znovu přidat volume úplně doprava. Sekyra zaseknutá přímo do hlavy, kladivo drtící staré prašivé kosti, čistý průstřel mozku. Oběšení, udušení, vnitřnosti vyrvané z těla ven. Sněť i další hnusné choroby. Způsob, jakým můžete zemřít bývá někdy hodně bizarní. S touhle smečkou se vydám do země nekonečných stínů vždycky moc rád. Tohle album totiž hoří zevnitř! Death metal crustové tsunami z těch nejtemnějších katakomb! Nahrávka, která vás roztrhá na kusy! 

Asphyx says:

An axe stuck right into the head, a hammer crushing old rotten bones, a clean shot through the brain. Hanging, suffocation, entrails torn out of the body. Gangrene and other nasty diseases. The way you can die is sometimes very bizarre. I am an old gravedigger who exhumes rotten graves every day, I am a rabid dog who has been guarding the entrance to the underworld since the 1990s. Once again, I am nodding contentedly to the rhythm. The new album by German maniacs PHANTOM CORPORATION is a very successful hit and also a great backdrop to my morbid work.

I already wrote about their previous album, Fallout, from 2023, with which I spent long hours in the afterlife (you can find a link to the review below today's article). This year's new release is a loose continuation of things past. And also a raw stab right into your head. This is how it should be, my dear demons. 


Sharp riffs meet morbid, venomous vocals and thunderous, wild drums. The resulting cocktail is once again very strong, built on interesting motifs. If you like Nordic bands such as ENTRAILS, DISMEMBER, NIHILIST, and ENTOMBED, you will definitely be satisfied, just like me. This pack knows how to write very raw songs that are easy to remember and will stick deep in your brain and subconscious. The sound is appropriately massive, sharp, and clear. The band retains that old-school death metal vibe that I love so much. The gravestones are tilted to one side, the undead are waiting for nightfall. In the morgue, those who should be dead but are not begin to stir. They can't be, because every time the album "Time and Tide" starts playing, they have to climb out of their coffins and dance until the early hours of the morning. The German dark forces act like an avalanche of bones, dirt, and rotten blood. They will drag you straight into a mass grave and bury you alive. Into the cold earth, into endless darkness. I write this often, but when it comes to death metal, I always bet on authenticity, sincerity, purity; I have to believe in the bands' music. With PHANTOM CORPORATION, I would gladly sign all of this with my own blood. It is an honest massacre in the catacombs, a public execution of the damned, a thrilling affair for all true fans of burials. I can't help but recommend this new release, bow down to the ground, and turn the volume all the way up again. An axe stuck right in the head, a hammer crushing old mangy bones, a clean shot through the brain. Hanging, suffocation, entrails torn out of the body. Gangrene and other nasty diseases. The way you can die is sometimes very bizarre. I always love to go to the land of endless shadows with this pack. This album burns from the inside! Death metal crust tsunami from the darkest catacombs! A recording that will tear you to pieces!


Recenze/review - PHANTOM CORPORATION - Fallout (2023):


tracklist:
01. Frantic Disruption 
02. Dead Of Night 
03. Crushed 
04. Krokodil 
05. Pound Of Flesh 
06. To The Hilt 
07. Time And Tide 
08. Sorcerer 
09. For All The Wrong Reasons 
10. Crisis 
11. Western Apocalypse

band:
Leif: vocals
Mücke: drums
Ulf: bass
Arne: lead guitars
Philipp: guitars



pondělí 29. prosince 2025

Recenze/review - THOSE WHO BRING THE TORTURE - Miscreant World (2025)


THOSE WHO BRING THE TORTURE - Miscreant World
CD 2025, Iron, Blood and Death Corporation

for english please scroll down

Teď už to vím, teď jsem si s tím již absolutně jistý. Dlouhé roky přecházím mezi naším a oním světem, ukrývám se ve stínu, nasávám pach tlejících těl. Jsem raději s nemrtvými, u těch aspoň vím, co od nich mohu očekávat. Živí, chodící po naší zničené zemi, jsou mnohdy zrůdami, zlými démony, kteří rádi působí bolest. Ukrývám se proto spíše ve starých katakombách a poslouchám death metal starý jako prašivé kobky. Je tu nové album švédských THOSE WHO BRING THE TORTURE.

Rogga Johansson má stále dobrou formu. Některé jeho projekty a kapely mi již trošku splývají v jeden celek, ale co se týká novinky "Miscreant World", tak jsem spokojen. U téhle smečky je pro mě osobně velmi zajímavá nálada, podmanivě chladná atmosféra, které jejich alba obsahují vždy v míře vrchovaté. Spokojený jsem tentokrát opět já, i všichni mí démoni. 


Někdy mi bývá smutno, jindy jsem zase zhnusený z toho, čeho jsou lidé jako rod schopní. Mám pocit, že na mě všechno padá a nikdo mi nerozumí. Otevírám raději rezavé dveře do márnice a trávím v ní dlouhé noci beze snů. Mrtví mi šeptají své příběhy a z reproduktorů zní stále dokola nové album "Miscreant World". Je v něm obsaženo vlastně všechno, co potřebuji a je mi úplně jedno, že jsme to už někde dávno stokrát slyšeli. Jako celek na mě novinka tak nějak automaticky funguje. Moc dobře vím, že se nejedná o nic převratného, ani zásadního, ale v závěru si nové album opravdu od srdce užívám. Hrozně se mi líbí, že si kapela na nic nehraje. Skladby působí uvěřitelně, opravdově, autenticky a odkapává z nich zkažená krev. Mám zase jednou pocit, že někdo stojí ve stínu, sleduje mě a tak nějak divně se usmívá. Má v očích oheň i nenávist. Hrozně bych se ho chtěl zeptat, jestli mě jednou zabije, ale místo toho raději znovu a znovu zapínám play na svém přehrávači. Mám zkrátka slabost pro hororovou atmosféru. Pro dobré riffy, pro mrazivé melodie, pro zabijácké bicí i vokál bestie. Tohle všechno zde naleznete. Hudba je opět zabalena ve velmi slušném, typickém severském zvuku (H. Stuvemark) a novinka odsýpá jako lavina z kamení, lebek a prašivých kostí. Platí zde více, než kde jinde, berte a nebo nechte být. Za celý minulý týden jsem potkal takovou spoustu divných lidí, že jsem se do kobky s nápisem THOSE WHO BRING THE TORTURE opět hrozně těšil. A zklamaný rozhodně nejsem. Naopak, tohle album řeže tou správnou stranou nože. Mrazivé death metalové melodie ze starých pohřebišť, které probudí i vaše vlastní démony! Hroby byly znovu otevřeny!  


Asphyx says:

Now I know, now I am absolutely certain. For many years, I have been wandering between our world and the other world, hiding in the shadows, breathing in the smell of decaying bodies. I prefer to be with the undead; at least with them, I know what to expect. The living, walking around our destroyed land, are often monsters, evil demons who enjoy causing pain. That's why I hide in old catacombs and listen to death metal as old as the dusty dungeons. There's a new album by the Swedish band THOSE WHO BRING THE TORTURE.

Rogga Johansson is still in good shape. Some of his projects and bands are starting to blend together a bit for me, but as far as the new album "Miscreant World" is concerned, I'm satisfied. For me personally, this band has a very interesting mood, a captivatingly cold atmosphere, which their albums always contain in abundance. Once again, I am satisfied, and so are all my demons. 

Sometimes I feel sad, other times I am disgusted by what people are capable of. I feel like everything is falling apart and no one understands me. I prefer to open the rusty door to the morgue and spend long, dreamless nights there. The dead whisper their stories to me, and the new album "Miscreant World" plays over and over again from the speakers. It contains everything I need, and I don't care that we've heard it a hundred times before. As a whole, the new album just works for me. I know very well that it's nothing groundbreaking or groundbreaking, but in the end, I really enjoy the new album from the bottom of my heart. I really like that the band doesn't pretend to be anything they're not. The songs come across as believable, genuine, authentic, and dripping with rotten blood. Once again, I have the feeling that someone is standing in the shadows, watching me and smiling strangely. There is fire and hatred in their eyes. I would love to ask him if he will kill me one day, but instead I just keep pressing play on my player over and over again. I simply have a weakness for horror atmospheres. For good riffs, chilling melodies, killer drums, and beastly vocals. You will find all of this here. The music is once again wrapped in a very decent, typical Nordic sound (H. Stuvemark), and the new album rolls like an avalanche of rocks, skulls, and rotten bones. More than anywhere else, take it or leave it. Over the past week, I've met so many strange people that I was really looking forward to the dungeon with the sign THOSE WHO BRING THE TORTURE. And I'm definitely not disappointed. On the contrary, this album cuts with the right side of the knife. Chilling death metal melodies from ancient burial grounds that will awaken your own demons! The graves have been reopened! 



about THOSE WHO BRING THE TORTURE on DEADLY STORM ZINE:





tracklist:
01. Miscreant World 
02. Dominion For The Damned 
03. A Trail Of Entrails 
04. Doomsday Dawning 
05. Filth Riddled 
06. Dusk Sets On The Apocalypse 
07. The Foul Stench Of The Living 
08. Conjuring The Rotten Earth 
09. Summon The Ancient

neděle 28. prosince 2025

Recenze/review - GRAVEYARD WINDS - Those, Who Come with the Mist (2025)


GRAVEYARD WINDS - Those, Who Come with the Mist
CD 2025, Awakening Records

for english please scroll down

Z kostela zní zvon. Kolem hřbitova prokletých se povaluje mlha. Abyste se sem dostali, musíte vysoko do hor, mezi pradávné démony. Vše je zde syrové, hnisavé, temné a chladné. Stejně jako death metal kolumbijských maniaků GRAVEYARD WINDS. Ty jsem si pro sebe objevil při jedné z mých nekonečných toulek podsvětím. Zaujaly mě ukázky a tak jsem nechal na sebe jejich první dlouhohrající album jen tak působit a po několika dnech došlo ke vzájemnému přenosu.

Ne, vše zde není dokonalé. Jenže to mě na téhle smečce právě baví. Cítím z jejich hudby vášeň pro poslední věci člověka, pro opravdové pohřby do studené země. Najednou jsem nebyl ve svém pokoji, ale vysoko v horách a sledoval jsem, jak vylézají nemrtví  z prašivých hrobů. Věřím zkrátka téhle kapele každý riff, melodii, úder bicích. Rád se k jejich novince vracím a rvu si ji pod tlakem znovu a znovu do hlavy. 


Kapela si vzala za vzor jak starou evropskou death metalovou školu, tak i tu americkou. Přidala velkou porci vlastních nápadů a invence. Výsledkem je jedovatý koktejl se zvláštní náladou a atmosférou. Kolumbijci umí být suroví a nekompromisní, ale nezapomínají ani na chladné melodie. Jejich death metal je propracovaný, dobře se poslouchá a i když v některých momentech ztrácí album trošku sílu, jsou to jen drobnosti, které dělají spíše z nahrávky živý, opravdový organismus, než aby mi to nějak zásadně vadilo. Zvuk považuji za povedený, i když je pravdou, že by si album "Those, Who Come with the Mist" zasloužilo ve skladbách ještě více prašiviny a špíny. Za zajímavý lze označit i obal, který přesně znázorňuje to, co se na desce odehrává. Pradávný smrtící obřad pro vyvolávání temných sil. Představte si zástup nemrtvých, divokých a krvelačných zombie. Pochodují přímo proti vám. A jako nějaká apokalyptická kulisa, jako soundtrack k nekonečnému umírání, zní éterem tahle nahrávka. Jedná se o hudbu pro staré metalové psy a pro všechny, kteří ještě dokáží u kapel a jejich tvorby ocenit opravdovost, ryzost, uvěřitelnost, autenticitu. Pokud to máte takto nastavené (jako já), bude se vám novinka líbit. Svět je někdy hodně hnusné místo k životu. To co následuje po smrti, je ale ještě o hodně horší. Vím to já, i tahle smečka, u které nemohu jinak, než vám ji od srdce doporučit. Z kostela zní zvon. Kolem hřbitova prokletých se povaluje mlha. Abyste se sem dostali, musíte vysoko do hor, mezi pradávné démony. Vše je zde syrové, hnisavé, temné a chladné. Old school death metalový obřad z pohřebiště prokletých! Album, které se vám zadře pod kůži i do podvědomí! 

Asphyx says:

The church bell tolls. Fog rolls around the cemetery of the damned. To get here, you have to climb high into the mountains, among ancient demons. Everything here is raw, festering, dark, and cold. Just like the death metal of Colombian maniacs GRAVEYARD WINDS. I discovered them during one of my endless wanderings through the underworld. The samples caught my attention, so I let their first full-length album sink in, and after a few days, a mutual connection was made.

No, not everything here is perfect. But that's what I like about this band. I feel a passion in their music for the last things of man, for real burials in cold ground. Suddenly, I was no longer in my room, but high up in the mountains, watching the undead crawl out of their rotten graves. I simply believe every riff, every melody, every drum beat this band plays. I like to return to their new album and blast it into my head over and over again. 


The band took inspiration from both the old European death metal school and the American one. They added a large dose of their own ideas and inventiveness. The result is a toxic cocktail with a special mood and atmosphere. The Colombians can be raw and uncompromising, but they don't forget about cold melodies either. Their death metal is sophisticated, easy to listen to, and even though the album loses a little power at times, these are just minor details that make the recording a living, real organism rather than something that bothers me fundamentally. I consider the sound to be well done, although it is true that the album "Those Who Come with the Mist" deserves even more grime and dirt in the songs. The cover is also interesting, accurately depicting what is happening on the album. An ancient deadly ritual for summoning dark forces. Imagine a horde of undead, wild and bloodthirsty zombies. They are marching straight towards you. And like some apocalyptic backdrop, like a soundtrack to endless dying, this recording sounds through the ether. It is music for old metal dogs and for all those who still appreciate the sincerity, purity, credibility, and authenticity of bands and their work. If you feel the same way (as I do), you will like this new release. The world is sometimes a very nasty place to live. But what follows death is even worse. I know this, and so does this band, which I can't help but recommend to you from the bottom of my heart. The church bell tolls. Fog rolls around the cemetery of the damned. To get here, you have to go high up into the mountains, among ancient demons. Everything here is raw, festering, dark, and cold. An old-school death metal ritual from the graveyard of the damned! An album that will get under your skin and into your subconscious!


tracklist:
01. Graveyard Winds 
02. Funerary Nymphs 
03. Hyperboreal Cavernosities 
04. Spectrum 
05. Escape Of 1692 
06. Faded Eternities 
07. Those, Who Come With The Mist 
08. The Heavens Were Cursing My Destiny

PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE - Příběh pětistý padesátý první - Bolest ztracených duší


Příběh pětistý padesátý první - Bolest ztracených duší

Nad Ještědem malovalo nebe krásné červánky. Starý soused, kterému je snad sto let, mžourá do umírajícího slunce a kouří z dlouhé dýmky. Vypadá jako pán hor, který sestoupil z lesů, aby nám předal moudrost století. Mlčeli jsme. Moje milá dělala něco v kuchyni a hlomozila se starými smaltovanými hrnci. Vlastně by to byl moc hezký večer. Jenže i přes krásné počasí viselo ve vzduchu něco zlého, temného. Potvrdil nám to i havran, který usedl na střechu protilehlé stodoly. Musím jít, mrazí mě v kostech, řekl vousatý troll a zmizel. Šel jsem za svojí budoucí manželkou a objal ji zezadu. Je divný vzduch, co? Řekne mi a i když to vůbec nevypadalo, tak se brzy setmí. Z lesa se ozývá sova a štěkání srnců. Sedíme před chalupou a musíme si přinést deku. I když je červenec, tak je nám zima. Pak se zvedne vítr a zažene nás dovnitř. Stane se něco zlého, zní mi hlavou a nemůžu usnout. Přitom na tyhle různý předpovědi starých dědků, kteří pořád něco cítí v kostech, moc nevěřím. 

Ráno 13. července je nám ale fajn. Jakoby slunce všechno přikrylo svým svitem a obejmulo nás příjemným teplem. Těšíme se na Vencu, se kterým máme sraz na nádraží v Jablonci a pak se jede do Svijan, tam je nějaká taškařice. Petra je už na rozsypání a tak nemůže jet. Pro jistotu. Cinkáme lahváčema, co jsme si koupili v konzumu. Máme si toho pořád tolik říct. Připadám si jako malej kluk, co poprvé uvidí kolotoč. Kecáme, o všem, o muzice, o ženských, o světě, o celý týhle podivný době, která se neustále mění. Prastarý jistoty už dávno neplatí, všechno je hrozně rychlý. Už máme na sobě oba tolik životních šrámů, že jsme rádi za každý hezký a dobře prožitý den. Vážíme si obyčejných věcí. Chleba namazaného s láskou sádlem, obyčejného polibku nebo třeba jenom toho, že je hezký den. Jsme rozhodnuti si akci užít. Když vylezeme ve Svijanech, chvilku se motáme v kruhu. Ale je tu poměrně dost lidí, tak jdeme s davem, ostatně jako vždycky. Je to jednodušší. Kupujeme pivko a je nám moc dobře. 

Dokonce tu hrají nějaké kapely, což je sice super, ale ne pro nás, protože se nám nelíbí. Taky jsme ortodoxní metalisti a punkáči, my se s nějakejme zábavovkama a umělcema z Prahy zahazovat nebudeme. Je tu už takhle ráno poměrně dost opilých. Takový ti vesničtí týpci z traktorů, kteří neznají nic jiného než chlast, jsou dávno vylití jak vázy. Venca je ale gentleman, tak vyzve moji milou k tanci. Normálně bych žárlivě sledoval jeho doteky, ale tohle je jeden z mála lidí na světě, kterému fakt věřím. Jsme kamarádi, opravdoví, jestli tomu rozumíte. My si holky navzájem nebalíme, tohle se prostě nedělá. Vytáhnu si v koutku svůj ohmataný sešitek a protože mě včera ten děda u chalupy trošku rozhodil, napíšu si pár poznámek. Měly by to být básně, ale je to spíš jen několik smutně laděných poznámek. Píšu v nich o síle předtuchy, o přírodě a o tom, že někdy jsou zkrátka mraky až příliš nízko. Dotýkají se skoro země a prší z nich černá krev. Co to zase smolíš? Vytrhne mě z přemýšlení moje milá. Pojď, jedou ploužáky. A tak se i já, totální odpůrce podobných taškařic, začnu oddávat tanci. Chápejte mě, držel jsem v rukou krásnou prdelku a tiskla se ke mě tak, jak to jen zamilovaný holky umí. 

Byl jsem vlastně hrozně šťastnej chlap. Měl jsem skvělou dívku, otec byl už několik měsíců pryč z domova, škola mě sice nebavila, ale nějak jsem ji zvládal. Dřel jsem jako kůň, fyzicky jsem se někdy skoro odrovnal, ale tělo si tenkrát samo poradilo. Přesto jsem prý míval někdy až příliš smutný pohled. Máš slovanskou duši, říkávala mi moje dívka, když jsem jí ležel s hlavou v klíně a ona mi výskala vlasy. Měl bych být spokojený, ale pravdou je, že ve mě pořád některá traumata spala. No řekněte, kdo ve dvaceti zažil několika leté psychické týrání vlastní matky, bratra a vlastně tak trošku i mě. Kdo chodil s holkou na vozíku? Komu z vás umřela první láska v jeho životě? Asi by to chtělo nějakého psychologa, s někým si promluvit, ale to se tenkrát prostě nedělalo. Pral jsem se s tím po svém. Hodně mi pomáhala muzika a potom blondýnka, která trpělivě snášela moje občasné depresivní stavy. Někdy jsem se chtěl zkrátka ztratit, schoulit se do kouta a jen tak ležet. 

Na co zase myslíš? Vytrhne mě z úvah moje milá a mě nezbývá nic jiného, než ji obejmout. Musím, má v sobě pradávné teplo žen, takovou tu čistou oddanou lásku. Na vás je tedy pohled, jak kdyby vám bylo patnáct, směje se nám Venca, v rukou drží tác. Na něm piva a rumy. Radost až na kost, smějeme se jak prokopnutí. Přesto se občas jakoby zastavím, kouknu se bokem a vidím v některých tvářích kolem sebe zlo. Nevím, jak si to mám vysvětlit, nedává to celé smysl. Všichni se náramně baví, je fakt veselo. Asi mám divný stavy, omluvím se a odběhnu na záchod. Jsou tam takový dřevěný budky, oddělené jen tenkou zdí. Slyším nějaký pláč. Chvilku počkám, pro jistotu. Ale vyleze jen paní kolem čtyřicítky. Zeptám se, jestli je všechno v pořádku. Řekne mi, abych se staral o sebe. Vy mě taky, odpovím a sleduji, jak si utírá z obličeje slzy. To bylo hodně divný, řeknu to všem u stolu, ale mávne se nad tím rukou. 

Pomalu se připozdívá, akce graduje. Jsou tu nějaké soutěže, kterých se nezúčastňuji, mě tohle vůbec nebaví. Ale Venca má dobrou náladu a září. Vyhraje králíka, ze kterého ještě kape krev. Zabalí ho do igelitky a tahá ho všude s sebou. Jak je opilej, tak nějakým holkám předvádí, že je to maňásek. Ty vole, nech toho, děsíš všechny kolem sebe. On na má slova ale vůbec nedá, dělá rotyku. Já se, z nějakého mě absolutně neznámého důvodu, držím zpátky. Blondýnka se baví také dobře. Diví se tomu, že jsem smutnej. Co se děje? Řekla jsem něco. To se tě vůbec netýká. Když jedeme vlakem zpátky, tak se mi klepou ruce. Možná na mě i něco leze. Když jdeme lesem na chalupu, najednou mě zamrazí v zádech. Vysvětluji si to ale tím, že v noci fouká studenější vítr. Potím se a když přijdeme k chalupě, tak je hluboká noc. Na lavičce sedí ten starej děda a dívá se do tmy. Pořád dokola opakuje, že se stalo něco zlého, moc zlého. 

Pošleme ho spát, odvedu ho dokonce do jeho baráku. Asi stáří, řeknu, když se vrátím do chalupy. Jsem utahanej jako kůň. Zdají se mi divný sny. Druhý den ráno spíme dlouho a k večeru jdu něco málo nakoupit. Před krámem stojí jindy klevetící skupina místních ženských. Mají na sobě květované šaty a mlčí. Zahlaholím na pozdrav, znají mě od malička a myslím, že mě mají rády. Tentokrát jsou ale celé vyděšené. Byli tu policajti a hledají nějakou malou holku, řekne mi až prodavačka v Konzumu. Mlíko nemáme, rohlíky jsou na příděl, tak snad jedině chleba a turisťák, naloží mi vše automaticky do košíku. Zaplatím a do kopce jdu pomalu. Je vedro, je mi fakt na chcípnutí, ozývá se ve mě včerejší akce. Nechápu to, podle dostupných informací, co měly dámy ze vsi, se to mělo stát někde u Svijanského Újezdu. My byli ve Svijanech. To je něco tak hroznýho, řekneme si s kamarádem, když kouříme dole u kompostu. Vůbec si to nedovedu představit. Ztracený dítě. 

Jsme na chalupě asi týden a o ničem jiném se nemluví. Mezi lidmi zazní spousta spekulací, obvinění. Od nás je to celkem daleko, ale i v hospodě jsou chlapi takoví zasmušilí. Jen ten starej děda pořád dokola opakuje, že to říkal, že to viděl před sebou. Hrabe mu, už je mimo, okřikne ho někdo, ale jakoby všichni věřili tomu, že má pravdu. Ono bylo ve vzduchu opravdu něco zkaženého, s tím si jsem jistý. Tenkrát jsem nevěděl, že se bude jednat o jeden z nejzáhadnějších kriminálních případů v Čechách. Těch spekulací, které dlouhých dvacet let zaznělo. Nedávno jsem o tom četl a zase mě mrazilo v zádech. Pamatuji si, že se tenkrát modlili i zarytí materialisté. Ztracená malá holka, čtrnáct let, dodnes vidím plápolající plakát s její fotkou na sloupu dole u hospody. Bylo to celé děsivé a chudáci rodiče. Bylo to mezi lidmi. I moje milá mě chtěla najednou víc objímat. Hledali jsme jistotu a klid jeden u druhého. V ulicích je strach, řekl mi starý pán, když se zase objevil u nás před chalupou. Ve vzduchu je cítit bolest ztracených duší, dodal a pak vyprávěl o tom, kolik dětí ze ztratilo za války. Nechal jsem jej mluvit a zase jednou jsem přemýšlel, kde se v lidech bere tolik zla. Nepřišel jsem na to dodnes. 


Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine