DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

úterý 16. září 2025

Recenze/review - PILGRIMAGE - From Amber to Sun (2025)


PILGRIMAGE - From Amber to Sun
CD 2025, Meuse Music Records

for english please scroll down

U nás před domem umírá jeden stoletý strom. Trvá tu už spoustu let. Jakoby v sobě nesl veškerou tíhu světa. Probudil jsem se zase jednou uprostřed noci a nemohl spát. Jako nějaký vlkodlak jsem si sedl do pokoje a díval se z okna. Měsíc ozařoval korunu stromu a já měl pocit, že dochází k něčemu záhadnému, tajemnému. Na tenhle, pro mě osobní a niterný zážitek, jsem si vzpomněl i ve chvíli, když jsem začal poslouchat druhé dlouhohrající album doom death metalových PILGRIMAGE. 

Kapelu jsem až dosud neznal a tak jsem se jí v duchu omluvil. Vypadá to, že mluví stejným jazykem jako já, že nám v žilách koluje podobná krev. Mám rád, když na mě hudba působí podobným způsobem, když je tajemná, záhadná, návyková, když mám chuť se k ní vracet. Díval jsem se na umírající strom, na temné nebe a poslouchal jsem u toho "From Amber to Sun". Byl to pro mě opravdu silný zážitek. 


Sešli se tu muzikanti z Nizozemí a Malty, kteří nejen, že perfektně rozumí svému řemeslu, ale ještě se jim povedlo do skladeb promítnout velkou spoustu bolesti, strachu, beznaděje, smutku. Přesně takhle to má vypadat, říkám si u reproduktorů a i když mám na svém stole velkou spoustu dalších nahrávek, stále dokola se vracím k PILGRIMAGE. Tahle nahrávka má v sobě něco magického, drásá mě zevnitř, pálí a žhne a zároveň je chladná jako mlhavé ráno na hřbitově. Zlé, surové a mocné pasáže se zde střídají s melancholií a mrazem. Skladby jsou velmi dobře napsány, mají skvělý zvuk, jsou uvěřitelné, opravdové, autentické. Pro mě jsou tohle, a stále to opakuji, velmi důležité věci, které od dobrých desek vyžaduji. Za prostudování stojí rozhodně i texty a za velmi povedený považuji i obal. Na nahrávání alba se podíleli i dva skvělí hosté - Heike Langhans a její démonický vokál (DRACONIAN, REMINA) a krásná Elianne Anemaat, která přidala několik úžasných pasáží na cello. Zkrátka a dobře, nebudu vám tu vypisovat kapely, kterými se tihle tmáři nechali volně inspirovat. Určitě vás nějaké napadnou samy. O tohle zde ale vůbec nejde. Novinka je jako pohřební mše se vším, co k tomu patří. Osobně se nechám vždy a rád znovu pozvat, abych se spolu s kapelou vydal na dlouhý výlet bez konce. Prosévám mezi prsty prach, sedím na lavičce, hned vedle tvého hrobu. Vzpomínám na všechno, co jsme spolu prožili. Rozmlouvám s mrtvými. Přesně pro tyhle chvíle je tohle album určeno. Za mě osobně jej mohu doporučit všem, kteří si všímají umírajících stromů a dívají na mraky v černé obloze. Drásavý, smutný a bolestivý doom death metal s krvavou aurou, který vás převede do země nekonečných stínů! Krása umírajících dní! 

Asphyx says:

A hundred-year-old tree is dying in front of our house. It has been here for many years. It seems to have carried the whole weight of the world. I woke up again in the middle of the night and couldn't sleep. Like a werewolf, I sat in my room and looked out the window. The moon was shining on the treetop and I had the feeling that something mysterious, mysterious was happening. I remembered this, personal and visceral experience for me, when I started listening to the second full-length album of doom death metal band PILGRIMAGE.

I didn't know the band until now, so I apologized to them in my mind. It seems that they speak the same language as me, that similar blood flows in our veins. I like it when music affects me in a similar way, when it is mysterious, enigmatic, addictive, when I feel like returning to it. I was looking at the dying tree, at the dark sky, and listening to "From Amber to Sun". It was a really powerful experience for me.


Musicians from the Netherlands and Malta have gathered here, who not only understand their craft perfectly, but also managed to project a lot of pain, fear, hopelessness, sadness into their songs. This is exactly how it should sound, I tell myself at the speakers and even though I have a lot of other records on my desk, I keep coming back to PILGRIMAGE. This record has something magical in it, it tears me apart from the inside, it burns and glows and at the same time it is cold like a foggy morning in a cemetery. Evil, raw and powerful passages alternate with melancholy and frost. The songs are very well written, have a great sound, they are believable, real, authentic. For me, these are, and I keep repeating, very important things that I demand from good records. The lyrics are definitely worth studying and I also consider the cover to be very good. Two great guests also participated in the recording of the album - Heike Langhans and her demonic vocals (DRACONIAN, REMINA) and the beautiful Elianne Anemaat, who added several amazing cello passages. In short, I won't list the bands that these dark ones were freely inspired by. You will surely think of some yourself. But that's not what this is about at all. The new album is like a funeral mass with everything that goes with it. Personally, I always and gladly let myself be invited again to go on a long trip with the band without end. I sift the dust between my fingers, I sit on a bench, right next to your grave. I remember everything we've experienced together. I talk to the dead. This album is designed for exactly these moments. Personally, I can recommend it to everyone who notices dying trees and looks at clouds in the black sky. Harrowing, sad and painful doom death metal with a bloody aura that will transport you to the land of endless shadows! The beauty of dying days!


Tracklist:
1. The Cosmic Traveller
2. A Foreboding Menace
3. Whispers on Stellar Seas 
4. Pilgrim Alone 
5. Crestfallen Tales of the Sun 
6. Cove of Wisdom 
7. Edge of Memory 
8. From Amber to Sun 

Recenze/review - CULT BURIAL - Collapse of Pattern, Reverence of Dust (2025)


CULT BURIAL - Collapse of Pattern, Reverence of Dust
CD 2025, vlastní vydání

for english please scroll down

Možná jste si již mysleli, že jste potkali veškeré formy zla, kterých je člověk schopen. Pohlceni nihilismem se touláte zkaženým světem. Bez naděje, bez rozhřešení. Nikdy nenajdete klid, vaše duše bude trpět ještě dlouho po vaší nebohé smrti. Jsou kapely, u kterých na mě padne splín, u kterých se mi zastaví srdce a pomalu přecházím na druhou stranu, do nekonečné země stínů. 

CULT BURIAL patří mezi vyvolené. Pánové letos přicházejí se svým třetím dlouhohrajícím albem, které je po okraj narvané tmou, absolutní nicotou. Je zlé ze své podstaty, podmanivé, návykové, uhrančivé. Má v sobě pradávnou sílu děsivých snů, takový ten syrový, drásavý účinek. Dostane se vám do žil, pod kůži i do podvědomí. A zůstane tam  jako kousky ledu. Novinka je opět velmi povedeným dílem ve všech ohledech. 


Na téhle smečce oceňuji, že má svůj vlastní rukopis. Jejich hudbu poznáte během několika okamžiků. Pánové mají velký talent mě zahalit do krvavé mlhy. Jsou originální, mají neotřelý přístup. Navíc se jim pokaždé povede do skladeb vložit takový zvláštní neklid, temnou energii načerpanou buď v tom nejhlubším podzemí nebo v nekonečném vesmíru. Baví mě společná setkání, která v mnohém připomínají spíše obřady, pradávné rituály, než jen obyčejný poslech. Jakoby bylo všechno kolem mě najednou zahalené do krvavé mlhy. Songy se kolem mě nejdřív plazí jako jedovatí hadi, postupně mě uhranou, abych byl nakonec uštknut a navěky proklet. Vyzdvihnout musím i velmi dobře čitelný, masivní a řezající zvuk. Zajímavý je i motiv na obalu. Je to ale hlavně hudba samotná, která mě nutí k opakovaným setkáním. Venku se setmělo a mraky jsou zase jednou hodně nízko. Skoro se dotýkají země. V ulicích ožívají přízraky a mě to nutí vylézt ven, se sluchátky na uších. Záměrně vyhledávám opuštěná místa, stará pohřebiště, katakomby. Pánové nadále rozvíjejí svoje myšlenky a za mě osobně lze "Collapse of Pattern, Reverence of Dust" považovat za jejich asi nejlepší počin. Nové album v sobě má vše. Kousky black metalového chladu, doom metalovou melancholii i surovost death metalových postupů. Tohle všechno tvoří dohromady koktejl, který když vypijete, tak zemřete krutou smrtí. CULT BURIAL na to jdou po svém, nebojí se lehce experimentovat. Hrají si s pochmurnými náladami jako šelma se svojí kořistí. Vlastně by se dalo napsat, že je zcela zbytečné cokoliv dodávat, slova stejně nedokáží vyjádřit výsledný zážitek. Tahle nahrávka je na povrchu mrazivá, ale hoří zevnitř. Je jako čerstvá láva, která právě vyvěrá z činné sopky. Budete zničeni, spáleni na popel, přesto vám bude zima. Všechno bude zničeno, všichni zemřeme krutou smrtí. Tenhle svět je odsouzen k zániku a můžeme si za to sami. Zlo se ukrývá v každém z nás! Black death doom metalové apokalyptické vize, absolutní tma a nihilismus! 


Asphyx says:

Perhaps you thought you had already encountered every form of evil that humans are capable of. Consumed by nihilism, you wander through a corrupt world. Without hope, without absolution. You will never find peace; your soul will suffer long after your miserable death. There are bands that make me feel melancholic, that make my heart stop and slowly take me to the other side, to the endless land of shadows. 

CULT BURIAL is one of the chosen ones. This year, the gentlemen are coming out with their third full-length album, which is filled to the brim with darkness, absolute nothingness. It is evil in its essence, captivating, addictive, mesmerizing. It has the ancient power of terrifying dreams, that raw, harrowing effect. It gets into your veins, under your skin, and into your subconscious. And it stays there like pieces of ice. The new album is once again a very successful work in every respect. 


What I appreciate about this band is that they have their own style. You can recognize their music within seconds. These guys have a great talent for enveloping me in a bloody fog. They are original and have a fresh approach. What's more, they always manage to infuse their songs with a strange restlessness, a dark energy drawn either from the deepest underground or the infinite universe. I enjoy our meetings, which in many ways resemble ceremonies, ancient rituals, rather than just ordinary listening sessions. It's as if everything around me is suddenly shrouded in a bloody fog. The songs first slither around me like poisonous snakes, gradually bewitching me, so that I am finally bitten and cursed forever. I must also highlight the very clear, massive, and cutting sound. The cover art is also interesting. But it is mainly the music itself that compels me to return to it again and again. It has grown dark outside and the clouds are once again very low. They almost touch the ground. Ghosts come to life in the streets, compelling me to go outside with my headphones on. I deliberately seek out abandoned places, old burial grounds, catacombs. The gentlemen continue to develop their ideas, and for me personally, "Collapse of Pattern, Reverence of Dust" can be considered their best work yet. The new album has it all. Pieces of black metal coldness, doom metal melancholy, and the rawness of death metal techniques. All this together creates a cocktail that, if you drink it, will kill you a cruel death. CULT BURIAL does it their way, not afraid to experiment a little. They play with gloomy moods like a beast with its prey. In fact, it could be said that it is completely unnecessary to add anything else, as words cannot express the resulting experience anyway. This recording is cold on the surface, but burns from within. It is like fresh lava just erupting from an active volcano. You will be destroyed, burned to ashes, yet you will still feel cold. Everything will be destroyed, we will all die a cruel death. This world is doomed, and we have only ourselves to blame. Evil lurks within each of us! Black death doom metal apocalyptic visions, absolute darkness and nihilism!


Recenze/review - CULT BURIAL - Cult Burial (2020):


tracklist:
1. Vincula
2. Collapse 
3. Aether 
4. Mire 
5. Enthrall
6. Beseech
7. Vestige 
8. Seethe 

pondělí 15. září 2025

Interview - INFERNAL THORNS - Black death metal ritual! A demonic, wild and unbridled album full of cold and real cruel death!


Interview with black death metal band from Chile - INFERNAL THORNS.

Answered Andrés Arancibia, guitarist/vocalist, thank you!

Recenze/review - INFERNAL THORNS - Christus Venari (2025):

Ave INFERNAL THORNS! Greetings to the Chilean underground. I hope everything is fine with you. It should be, you have the third great long-playing album of your career on your account this year. I have to admit that it literally nailed me to the wall. It is dark, energetic, cuts with a sharp edge of a knife. It is very audible that you have done a great job and also a lot of talent. How do you perceive the new album in relation to your first work? Where did you want to move and in what way do you think the records are different?

In relation to the first job, this is a much more mature, heavier and faster job. To begin with, the first work was practically a solo album and now it was a work of the whole band, where we also worked with Seba Puente on the recording, which gave us a lot and guided us to find the final sound we wanted to obtain.

“Christus Venari” contains all the attributes of good death and black metal. For me personally, it is an album that I really like to return to. How was it created? How do INFERNAL THORNS compose new material?

Mainly I think that the songs and I take them finished to rehearsals, rarely end up being as I did them because we work on it with the band, adding and removing things, changing speeds and rhythms until we reach the point where we all agree and we move on to the next song.


I found out that Seba Puente is signed for recording and mixing. I have to confirm that the sound is literally killing. It keeps making me turn up the volume on the hi-fi. Seba Puente created a sound for you that is cruel, raw and at the same time dark and animalistic. How was it working with him and why him? In which studio did you record and how did it all go?

Somehow and since it's already the third album, we needed to take a leap and make an impact. We were certain that with this new lineup and with the quality of the songs we had composed we could achieve it, so we needed someone who understood what we wanted and who reflected the sound we had in mind on the album, that's why we chose Seba Puente, since he is the one who has been at the head of several national and international projects with excellent results. Our album was recorded in his studio, Audiocustom Studio in Santiago de Chile, and took about 8 months the entire process, between recording, mixing and mastering.

An integral part and a kind of bonus for fans today is the CD. You released it on Personal Records and it has a corpse-like cover. Who is its author? How did you choose the motif and how does it relate to the music on the new album?

The author of the art is Elias Vergara, we also worked with him on the art of the second album "Inflicting Ravage to the Holy Cattle". The reason for this particular art is an idea that I had in mind for lyrics of some particular themes and that symbolize in some way the persecution of Christ and his subsequent punishment and submission, that is why the art shows Christ crucified, gagged and already in a state of putrefaction being devoured by snakes and worms. With Elías we worked on the concept until we reached the final result that left us very satisfied.


I have been wandering the underworld for over thirty years and I go to Chile to get music, actually, to be safe. I think we have a similar nature and taste when it comes to metal. I like your bands a lot and I follow your scene carefully. Maybe I envy you a little, we only have a few death metal bands here that are worth it. How do you explain that death metal is doing so well in your country? How do you perceive your scene, fans, labels?

Death metal in Chile is part of history, if we go back to the 80s, here we already had extreme bands, perhaps not exactly death metal, but with tints, some closer to grind, like Belial, and others more to thrash like pentagram, which were finally a reference for other bands... this being so, Chile has a habit of extreme bands, perhaps it must be because of the repression of the time, because of the distance from the world, I don't know, what I do know is that there is a stable scene, with labels that are serious and constant, such as Apocalyptic, who have released great glories!

Regarding the fans, they have always been present, death metal shows are always massive, but unfortunately in recent times they have become very massive, a situation that affects the attendance of the public, a lot of concerts, which affects that everyone attends.... However, fans are always there, buy material, enjoy and share with you.

You play death metal influenced by the old school. Today, the band can't avoid comparisons, but I'd be interested in how the idea of ​​founding INFERNAL THORNS actually came about, who was and is your role model, and where do you want to take your band? Are you attracted to big foreign festivals, are you willing to go on tour with a more famous band?

The band was born around 2003 but lasted only a couple of years, until 2006 approximately and the main idea at that time and until now, was to combine death metal and black metal, bands like Grave, Unleashed, Deicide combine them with Mayhem, Dimmu Borgir (old), Darkthrone (old) that somehow I think it was achieved. Then in 2016 I resumed the band to start what we have been until now, with the recording of 3 LPs and 1 EP. The idea now is to promote this last album as much as possible to be able to reach as many countries as possible, and I think that with Personal Records we are going to achieve it. For the same reason we are always willing to go abroad and better yet, participate in festivals and make a tour that raises the level and prestige of the band even more.


When I founded my website seven years ago, I had a vision that I would try to support bands that I don't think are that prominent. To let the world know about them. I think I'm doing quite well, at least according to the feedback. How do you approach promotion? Do you leave it to the label or do you send CDs yourself for various reviews? For example, I buy albums that I really enjoy. How are you doing? Are you also fans who like and often support their colleagues? Do you go to concerts? Do you party?

We have always done the promotion ourselves, contacting zines and blogs, sending our material so that they can make us reviews of our albums. But now that we're under the Personal Records label, we don't have to worry about that as they take care of everything and that's been a relief for us at that point. And of course I'm also a fan and I consume a lot of music from colleagues, mainly national, material that I buy at the same events and I also buy online from bands that I can't see live since they are from more distant cities, but I like to go to events and share with colleagues always.

On the one hand, a band starting out today has a lot of opportunities to make themselves known, but on the other hand, there are a huge number of bands and fans get lost in them. Many people just download mp3s from the internet and instead of a concert, they prefer to spit venomous saliva on Facebook. How do you, like INFERNAL THORNS, get influenced by modern technologies? What do you think about downloading music, Google metalheads, streaming music, etc.?

Social networks, streaming platforms and all that is part of the new world where we are inserted, we don't worry much, we have more attention on making music, playing, and that's it, if they download the shit, copy it or do whatever, I don't care... Since those who do that, they would never buy music, they don't go to shows, so they don't exist...

The true fans are those who go to the shows, buy music and find out about the bands' news through the different means that exist.


I like to ask musicians what death/black metal means to them. How would they define it, is it more of a philosophy and lifestyle for them or “just” relaxation. What does it mean to you? How do you perceive and experience it?

For us it is an expression, whether it is anger, artistic, violence, cruelty, can it be a philosophy? If, in certain cases, sometimes even a declaration of principles, on our part it has always been a way of expressing our appreciation of various dogmas and the frustrations of the interposed systems, not in political terms, but rather in cultural terms, thinking of the culpist social structure interposed by that nefarious organization that everyone knows....

This is death metal, death, hatred and destruction

Finally, a classic but important question. What are INFERNAL THORNS planning in the coming months? Where can we see you at a concert and when will you visit Europe? If you want to say something to fans, labels, promoters, here is the space…

For the next few months there is a lot of promotion of the last album, some events, and the recording of a second video clip, we already have one of our song "Christ Distressed". Next year we are scheduled to make a live recording, where we will record songs from all our albums to present it on youtube and perhaps edit it on CD with 4 bonus tracks that are songs that we have already recorded and saved. We intend to visit Europe in the not too distant future, hopefully next year, and if promoters join, even better and always open to conversation.

 

Thank you very much for the interview. I wish not only the new album a lot of success and may the ranks of your fans expand as much as possible. I'll be looking forward to seeing you live somewhere and I hope you're doing well both musically and personally. I'm going to get "Christus Venari" stuck in my head again!

Thank you very much for having an interest in the band and giving us the opportunity to make ourselves known. Hopefully one day we can meet on those sides and be able to share a ton of beers as it should be. Greetings to all bangers and follow us on our social networks to be aware of our news !! \m/


Recenze/review - INFERNAL THORNS - Christus Venari (2025):

Rozhovor - INFERNAL THORNS - Black death metalový rituál! Démonické, divoké a nespoutané album plné chladu a reálné kruté smrti!


Rozhovor s black death metalovou skupinou z Chile - INFERNAL THORNS.

Odpovídal Andrés Arancibia, kytara/zpěv, děkujeme!

Recenze/review - INFERNAL THORNS - Christus Venari (2025):

Ave INFERNAL THORNS! Zdravím do chilského undergroundu. Doufám, že je u vás vše v pořádku. Mělo by, máte na kontě letos třetí dlouhohrající skvělé album své kariéry. Musím se přiznat, že mě doslova přikovalo na zeď. Je temné, energické, řeže ostrou hranou nože. Je hodně slyšet, že jste odvedli skvělou práci a taky velká porce talentu. Jak vnímáš novou desku v souvislosti s vaší prvotinou? Kam jak jste se chtěli posunout a v čem jsou podle tebe nahrávky odlišné?

Ve srovnání s prvním albem je toto mnohem vyzrálejší, těžší a rychlejší. První album bylo prakticky sólovým albem, zatímco toto je dílem celé kapely, na kterém jsme při nahrávání spolupracovali také se Sebou Puentem, který nám hodně dal a pomohl nám najít finální zvuk, který jsme chtěli dosáhnout.

„Christus Venari“ v sobě obsahuje všechny atributy dobrého death i black metalu. Pro mě osobně se jedná o desku, ke které se hrozně rád vracím. Jakým způsobem vznikala? Jak skládají nový materiál INFERNAL THORNS?

Hlavně si myslím, že písničky, které přinesu hotové na zkoušky, málokdy skončí tak, jak jsem je napsal, protože na nich s kapelou pracujeme, přidáváme a ubíráme věci, měníme tempo a rytmus, až se všichni shodneme a přejdeme k další písničce.


Dohledal jsem si, že pod nahráváním a mixem je podepsán Seba Puente. Musím potvrdit, že zvuk doslova zabíjí. Pořád mě to nutí na hi-fi věži přidávat volume. Seba Puente vám vytvořil zvuk, který je krutý, surový a zároveň temný a živočišný. Jak se vám s ním spolupracovalo a proč právě on? V jakém studiu jste nahrávali a jak vše probíhalo?

Jelikož se jedná již o třetí album, potřebovali jsme nějakým způsobem udělat skok a zaujmout. Byli jsme si jisti, že s novým složením kapely a kvalitou skladeb, které jsme složili, toho můžeme dosáhnout, takže jsme potřebovali někoho, kdo by pochopil, co chceme, a kdo by na albu odrážel zvuk, který jsme měli na mysli. Proto jsme si vybrali Sebu Puenteho, protože je to on, kdo stál v čele několika národních i mezinárodních projektů s vynikajícími výsledky. Naše album bylo nahráno v jeho studiu Audiocustom Studio v Santiagu de Chile a celý proces, včetně nahrávání, mixování a masteringu, trval asi 8 měsíců.

Nedílnou součástí a jakýmsi bonusem navíc je pro fanoušky dnes CD. Vy jste jej vydali u Personal Records a je opatřeno mrtvolným obalem. Kdo je jeho autorem? Jak jste motiv vybírali a jak souvisí s hudbou na novince?

Autorem uměleckého díla je Elias Vergara, se kterým jsme spolupracovali také na uměleckém zpracování druhého alba „Inflicting Ravage to the Holy Cattle“. Důvodem pro tento konkrétní obal je myšlenka, kterou jsem měl na mysli pro texty některých konkrétních témat a která symbolizuje určitým způsobem pronásledování Krista a jeho následné potrestání a podrobení, proto obal zobrazuje Krista ukřižovaného, s roubíkem a již v rozkladu, požíraného hady a červy. S Elíasem jsme na konceptu pracovali, dokud jsme nedosáhli konečného výsledku, který nás velmi uspokojil.


Toulám se podsvětím již přes třicet let a do Chile si chodím pro muziku vlastně na jistotu. Myslím, že máme podobnou náturu i vkus, co se týká metalu. Mám vaše kapely hodně rád a pečlivě sleduji vaši scénu. Možná vám i trošku závidím, my máme u nás jen pár death metalových smeček, které stojí za to. Čím si to vysvětluješ, že zrovna u vás se death metalu tolik daří? Jak vnímáš vaši scénu, fanoušky, labely?

Death metal v Chile je součástí historie. Pokud se vrátíme do 80. let, už tehdy tu existovaly extrémní kapely, možná ne přímo death metalové, ale s nádechem tohoto žánru, některé blíže grindcore, jako Belial, jiné spíše thrash, jako Pentagram, které se nakonec staly vzorem pro další kapely... Chile má tedy tradici extrémních kapel, možná je to kvůli tehdejšímu útlaku, kvůli vzdálenosti od světa, nevím, ale vím, že zde existuje stabilní scéna s seriózními a stálými vydavatelstvími, jako je Apocalyptic, které vydalo skvělé desky!

Co se týče fanoušků, ti byli vždy přítomni, death metalové koncerty jsou vždy masové, ale bohužel v poslední době je jich příliš, což má vliv na návštěvnost, mnoho koncertů, což ovlivňuje to, jestli se všichni účastní... Fanoušci jsou však vždy přítomni, kupují materiál, baví se a sdílejí s vámi.

Hrajete death metal ovlivněný starou školou. Dnes se vlastně kapela nemůže vyhnout srovnání, mě by ale zajímalo, jak vlastně vznikl nápad založit INFERNAL THORNS, kdo byl a je vaším vzorem a kam vaši kapelu chcete posunout? Lákají vás třeba velké zahraniční festivaly, jste ochotni vyrazit na turné s nějakou slavnější smečkou?

Kapela vznikla kolem roku 2003, ale vydržela jen pár let, přibližně do roku 2006. Hlavní myšlenkou v té době i dodnes bylo spojit death metal a black metal, kapely jako Grave, Unleashed, Deicide s Mayhem, Dimmu Borgir (staré) a Darkthrone (staré), což se podle mě nějakým způsobem podařilo. V roce 2016 jsem kapelu obnovil, abychom mohli začít to, čím jsme až dosud byli, a to nahráváním 3 LP a 1 EP. Nyní je naším záměrem co nejvíce propagovat toto poslední album, abychom oslovili co nejvíce zemí, a myslím si, že s Personal Records toho dosáhneme. Ze stejného důvodu jsme vždy ochotni vyrazit do zahraničí a ještě lépe se účastnit festivalů a absolvovat turné, které ještě více zvýší úroveň a prestiž kapely.


Když jsem před sedmi lety zakládal svoje stránky, měl jsem vizi, že se budu snažit podporovat kapely, které podle mě nejsou tolik na očích. Dát o nich vědět světu. Myslím, že se mi to celkem daří, alespoň podle ohlasů. Jak přistupujete k propagaci vy? Necháváte to na labelu nebo sami posíláte CD různě na recenze? Já si třeba alba, která mě opravdu baví, kupuji. Jak jste na tom vy? Jste také fanoušci, co rádi a často podporují své kolegy? Chodíte na koncerty? Paříte?

Propagaci jsme vždy dělali sami, kontaktovali jsme časopisy a blogy, posílali jsme jim naše materiály, aby nám mohli napsat recenze našich alb. Ale teď, když jsme pod labelem Personal Records, se o to nemusíme starat, protože oni se o všechno postarají, a to je pro nás v tuto chvíli velká úleva. A samozřejmě jsem také fanoušek a poslouchám hodně hudby od kolegů, hlavně z domova, kterou kupuji na stejných akcích, a také online od kapel, které nemůžu vidět naživo, protože jsou ze vzdálenějších měst, ale rád chodím na akce a vždy se o ně dělím s kolegy.

Na jednou stranu má dnes začínající kapela spoustu možností, jak o sobě dát vědět, ale zase na druhou stranu, skupin je obrovské množství a fanoušci se v nich ztrácejí. Hodně lidí jen stahuje mp3 z internetu a místo koncertu raději plive jedovaté sliny na facebooku. Jak vás, jako INFERNAL THORNS ovlivňují moderní technologie? Co si myslíš o stahování muziky, google metalistech, streamování muziky apod.?

Sociální sítě, streamovací platformy a vše, co je součástí nového světa, do kterého jsme se dostali, nás příliš nezajímá. Věnujeme větší pozornost tvorbě hudby, hraní, a to je vše. Jestli si to stahují, kopírují nebo dělají cokoli jiného, je mi to jedno... Ti, kteří to dělají, by si nikdy nekoupili hudbu, nechodí na koncerty, takže neexistují...

Skuteční fanoušci jsou ti, kteří chodí na koncerty, kupují hudbu a sledují novinky o kapelách prostřednictvím různých dostupných prostředků.


S oblibou se ptám muzikantů na to, co pro ně znamená death/black metal. Jak by jej definovali, jestli je pro ně spíše filozofií a životním stylem nebo „jen“ relaxem. Co znamená pro tebe? Jak jej vnímáš a prožíváš?

Pro nás je to výraz, ať už jde o hněv, umění, násilí, krutost, může to být filozofie? Pokud v některých případech jde dokonce o prohlášení zásad, z naší strany to vždy byl způsob, jak vyjádřit naše uznání různých dogmat a frustrace z vnějším systémů, ne v politickém smyslu, ale spíše v kulturním smyslu, s ohledem na viníkovou sociální strukturu vnějším tou hanebnou organizací, kterou všichni znají...

Toto je death metal, smrt, nenávist a destrukce.

Na závěr klasická, ale důležitá otázka. Co chystají INFERNAL THORNS v nejbližších měsících? Kde vás můžeme vidět na koncertě a kdy navštívíte Evropu? Pokud chceš něco vzkázat fanouškům, labelům, promotérům, tak zde je prostor…

V příštích několika měsících nás čeká spousta propagace posledního alba, několik akcí a natáčení druhého videoklipu, jeden už máme k písni „Christ Distressed“. Na příští rok máme v plánu živé nahrávání, kde nahrajeme skladby ze všech našich alb, abychom je mohli prezentovat na YouTube a možná je vydat na CD s 4 bonusovými skladbami, které jsme již nahráli a uložili. V dohledné budoucnosti, doufejme že příští rok, máme v plánu navštívit Evropu, a pokud se k nám připojí promotéři, tím lépe, jsme vždy otevřeni jednání.

 

Děkuji moc za rozhovor. Přeji nejen nové desce spoustu úspěchů a ať se co nejvíc rozšíří řady vašich fanoušků. Budu se těšit někde naživo a ať se vám daří jak po hudební stránce, tak i v osobní rovině. Jdu si „Christus Venari“ zase narvat do hlavy!

Moc děkujeme za zájem o kapelu a za příležitost, kterou jste nám dali, abychom se mohli představit. Doufáme, že se jednoho dne potkáme a budeme si moci dát spoustu piv, jak se patří. Zdravíme všechny fanoušky a sledujte nás na sociálních sítích, abyste byli v obraze! \m/


Recenze/review - INFERNAL THORNS - Christus Venari (2025):

neděle 14. září 2025

Recenze/review - AKOUPHENOM - Connections to the Erebus (2025)


AKOUPHENOM (AkoúΦenom) - Connections to the Erebus
EP 2025, Unorthodox Emanations

for english please scroll down

Vždycky jsem přemýšlel, kde se bere zlo. Takové to hnusné, opravdové, šílené, zničující. Hledal jsem ve starých kobkách, četl jsem pradávné spisy, Navštívil jsem domy plné šílenství, ale nakonec jsem zjistil, že se ukrývá v každém z nás. Záleží jen na příležitosti a schopnosti ovládat naší mysl. Vím to já, ví to i španělští tmáři AKOUPHENOM (AkoúΦenom). Kapela, která díky své muzice jasně definuje temnotu i chlad. I letos se jedná o nekompromisní, propracovanou a pro mě osobně velmi návykovou záležitost. 

Kapelu jsem objevil více méně náhodou, když jsem se zase jednou toulal v podzemí. Nahlížel jsem do kobek, nasával pach smrti, užíval si utrpení prokletých. Na jednom starém pohřebišti jsem našel dávno opuštěný hrob, na kterém byl stejnojmenný nápis. Ihned jsem si nahrávku opatřil a sedl si k reproduktorům. Chvíli jsem nasával atmosféru, nechal hudbu, aby mě přesvědčila na svoji stranu. Na stěnách začaly tančit stíny a na podlaze se objevila zkažená krev. Věděl jsem, že jsem zde správně. Tohle je přesně black a death metal podle mého gusta. Když nastal ten správný čas, začal jsem psát tuhle recenzi. 


Pánové mají na svém kontě již jedno dlouhohrající album a také EP. Určitě si jejich diskografii zkompletujte, rozhodně stojí za to. Pojďme ale k letošní novince. Ta je po okraj narvaná morbidními motivy, má ostrý a chladný zvuk i zajímavý motiv na obalu. Po formální stránce bylo splněno vše na výbornou. Jako fanoušek se tak můžu soustředit na hudbu samotnou. Ta je magická, podmanivá, ušpiněná sírou. Líbí se mi, jakým způsobem kapela přistupuje k extrémnímu metalu. Věřím jim každý tón, notu, každý úder bicích i výkřik do tmy. Sestupte dolů, do podzemí, zapalte ohně a obětujte na oltáři všem démonům. Tohle je negace Boha, všech těch nesmyslných zákonů a pouček, tohle je obrácená modlitba, šílený výlet do nekonečné Hádovy říše. Nejdůležitější pro mě potom je, že mě baví nahrávku poslouchat, rád se k ní vracím, dávám si ji s chutí v každou denní dobu, ale nejlépe stejně vynikne, když se setmí, stíny se začnou prodlužovat a ulicemi se toulají přízraky. "Connections to the Erebus" je přesně tím druhem neklidného černého kovu smrti, který se vám zadře pod kůži i do podvědomí postupně. Chce to chvilku čas, aby vynikly jednotlivé nuance. Když vydržíte, budete po zásluze odměnění velmi krutým, ohavným a děsivým zážitkem. Psal jsem to již mnohokrát, poslouchám hudbu hlavně srdcem a jako starý metalový pes dávám téhle smečce vysokou známku kvality. Klidně vám to podepíšu vlastní krví. Vždycky jsem přemýšlel, kde se bere zlo. Takové to hnusné, opravdové, šílené, zničující. Hledal jsem ve starých kobkách, četl jsem pradávné spisy, Navštívil jsem domy plné šílenství, ale nakonec jsem zjistil, že se ukrývá v každém z nás. Nihilistický, divoký a chladný black death metal plný špíny a zkažené krve! Démoni se znovu probudili!

Asphyx says:

I have always wondered where evil comes from. The ugly, real, crazy, destructive kind. I searched old dungeons, read ancient writings, visited houses full of madness, but in the end I discovered that it hides within each of us. It just depends on the opportunity and the ability to control our minds. I know this, and so do the Spanish darksters AKOUPHENOM (AkoúΦenom). A band that clearly defines darkness and coldness through its music. This year, too, it is an uncompromising, sophisticated and, for me personally, very addictive affair. 

I discovered the band more or less by accident when I was wandering around the underground once again. I looked into the dungeons, inhaled the smell of death, and enjoyed the suffering of the damned. In an old burial ground, I found a long-abandoned grave with an inscription of the same name. I immediately got hold of the recording and sat down by the speakers. I took in the atmosphere for a while, letting the music win me over. Shadows began to dance on the walls and rotten blood appeared on the floor. I knew I was in the right place. This is exactly the kind of black and death metal I like. When the time was right, I started writing this review.


The guys already have one full-length album and an EP under their belt. Be sure to complete your discography, it's definitely worth it. But let's move on to this year's new release. It's packed to the brim with morbid motifs, has a sharp and cold sound, and an interesting cover design. Formally, everything has been done perfectly. As a fan, I can focus on the music itself. It is magical, captivating, and tainted with sulfur. I like the band's approach to extreme metal. I believe every tone, every note, every drum beat, and every scream into the darkness. Descend into the underground, light the fires, and sacrifice to all the demons on the altar. This is the negation of God, of all those meaningless laws and precepts; this is a reverse prayer, a mad journey into the endless realm of Hades. The most important thing for me is that I enjoy listening to the recording, I like to come back to it, I enjoy it at any time of the day, but it stands out best when it gets dark, the shadows begin to lengthen, and ghosts roam the streets. "Connections to the Erebus" is exactly the kind of restless black metal of death that gradually gets under your skin and into your subconscious. It takes a while for the individual nuances to stand out. If you persevere, you will be rewarded with a very cruel, hideous, and terrifying experience. I've written this many times before, I listen to music mainly with my heart, and as an old metalhead, I give this pack a high mark for quality. I'll gladly sign it with my own blood. I've always wondered where evil comes from. The ugly, real, crazy, destructive kind. I searched old dungeons, read ancient writings, visited houses full of madness, but in the end I discovered that it lurks within each of us. Nihilistic, wild, and cold black death metal full of filth and rotten blood! The demons have awakened again!


Tracklist:
1. Absurd of the Arkhe 
2. Extrema Uncion
3. Abismo 
4. Limbo 

band:
DraGon – vocals, guitars
Pandemia – guitars, backing vocals
Korgüll – bass, backing vocals
Prgich – drums


PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE - Příběh pětistý třicátý šestý - Vzteklí psi


Příběh pětistý třicátý šestý - Vzteklí psi

Jednou jsme šli jako caparti prozkoumat okolí nových domů, které vystavěli na kraji sídliště. Kolem stály maringotky a plápolaly ohně. Bylo to pro nás velké dobrodružství, protože se najednou objevil obrovský, pokérovaný cikán a začal na nás křičet řečí, které jsme nerozuměli. Ukazoval prstem za nás, směrem k nedalekému lesíku. Otočili jsme se a uviděli psa, který se tak nějak podivně kýval. Nahoru, nahoru, ukazoval nám betonový, surový sokl. Pochopil jsem, s čoklem je něco v nepořádku, řekl jsem kamarádovi a pomohl mu nahoru. On měl krátké nožičky. Mezitím pes přiběhl a ihned se vrhl na kus hadru, co ležel nedaleko ohně. Slintal, vrčel a měl v sobě spoustu vzteku. Cikán slezl dolů, v rukou držel ocelovou tyč, takovou tu hranatou, rezavou. Nejdřív psa probodl a pak ho vzal do obrovských tlap a roztřískal mu hlavu o nedalekou zeď. Tahle vzpomínka mi ihned naskočila v hlavě, když jsme stáli s mým psem kousek od lesa v Jizerkách. Dva rotvajleři, kteří k nám zrovna běželi, vypadali také divně. Jestli mají vzteklinu, tak je po nás, pomyslím si, když beru hafana do náruče a držím mu pusu, aby byl zticha.

Chodí kolem mě dokola, očichávají mě. Nejdřív v rozkroku, což mi je tedy hodně nepříjemné. Bolí to, ale nedovolím si ani ceknout. Ke mě, ozve se za námi hlasitě. Stojí tam dáma, tedy, paní v montérkách zasunutých v holínkách. K tomu flanelovou košili. Směje se nám, ale nám to moc vtipný nepřipadá. Četli jsme totiž na jednom sloupu poblíž chalupy oznámení, že se v kraji objevila vzteklina. Hodně se o tom mluvilo i v hospodě. Co jsem pochopil, tak sice byli všichni psi v okolí očkovaní, ale tohle je nějaký divný druh vztekliny. Dokonce bylo možné spatřit myslivce a s nimi pány v bílých pláštích, kteří drží v rukou lišky za ocas. Zajímavé také bylo, že byla cítit nevraživost mezi lidmi. Ptám se sousedky, jestli neví něco víc, ale ona jen mávne rukou. Když odchází, tak mi to nedá a koukám jí na zadek. Má na sobě takový ty kalhoty, ve kterých je vidět všechno. Ona to ví a naschvál se nakrucuje. Achjo. Manžel je asi zase na cestách. 

Přijede blondýnka a když jsme spolu, tak musím zahnat myšlenky na sousedku. Tak to vidíte, i tohle mi připadá jako nevěra. Musím se tomu usmát, což u ní ihned probudí spoustu otázek. Raději převedu řeč na vzteklinu. Nikdo neví, odkud přišla. Snad z lesa, od lišek nebo jiných šelem. Pravdou je, že na louce, na kterou chodíme venčit našeho psa, jsem viděl v dálce lišku, která bývá normálně plachá. Jakoby celé údolí přikryl strach. Lidé zavírají zvířata a chlapi chodí po vsi s klackama, tyčema a ti, kteří jsou u myslivců (je jich fakt hodně), tak mají i pušky. Občas se ozve výstřel a staří sebou cukají, protože pamatují válku, když se tady děly hrozné věci. Místní rozhlas každý den k večeru varuje, abychom se nedotýkaly zvířat, ani slin, co vylučují. Pro nějaké kluky je to samozřejmě pokyn, aby to přesně takhle udělali a skončí v nemocnici v Jablonci na kapačkách. Když se asi po týdnu vrátí, jsou bledí, pohublí a skoro nemluví. Mám pocit, že jestli to takhle bude trvat ještě chvilku, tak se lidé vystřílejí mezi sebou. Někteří totiž začali ostatní obviňovat, že za to mohou jejich psi. Dole ve vsi někomu otráví kočky. A pověsí je na plot. 

Jakoby se vzteklina usadila i v lidských duších. Chodili jsme s holemi raději nahoru na louku, co nejdál od všech, od posledních domů. S liškou bych si snad poradil, přemýšlím a opírám se o starou hůl po dědovi. Pes je očkovaný, vše by mělo být v pořádku. Dávám ale velký pozor, kde čmuchá. Ráno i odpoledne chodíme všichni spolu, večer se ale vydávám sám. Uběhne pár dní, už dlouho nikomu nezemřelo, ani se nenakazilo, žádné zvíře. Jenže pak uvidím nad horizontem dva velké černé vlčáky, jak běží a i když je to daleko, tak je poznat, že běží divně, jakoby trhaně. Sevřel jsem pevněji hůl v ruce. Pro jistotu. Pes se rozštěkal a musel jsem ho okřiknout. Nech toho, tady může jít o život. Šlo, ale ne nám. Odnesly to ovce, které se pásly kousek od nás. Byl to masakr. Stál jsem tam jak opařený a ani mě nenapadlo, že bych měl běžet pro pomoc. Jsou to dva stroje na zabíjení. Velice šikovně, i přes to, že mají vzteklinu, prokousávají hrdla, tahají ven střeva z břicha. Je to jen pár okamžiků a celá louka je od krve. Některé raněné ovce doslova ječí strachy. Konečně mi to dojde a utíkáme. Zavřu psa do chalupy, řeknu blondýnce, aby nikomu neotvírala, jenom mě a vydám se k výboru.

Tam postává skupina chlapů, brokovnice zalomené na ramenou a s lahváči v ruce. Udýchaný jim sdělím, co se stalo a to co následuje, mi připomíná davovou psychózu. Někdo řekne jenom starej Muller a ostatní ihned přikývnou. Posbírají ještě pár dalších a asi třicetihlavý dav se vydá směrem do kopců. Jdu s nimi nebo spíš je sleduji. Tohle nedopadne dobře, říkám si stále dokola. Zaslechnu totiž, že tu starou svini zabijou, že už jim krev pít nebude. Raději to otočím a zavolám z budky policajty. Není mi to moc po srsti, nechci být za práskače, ale přijde mi to momentálně jako nejlepší řešení. Když mě naloží starý favorit, je vidět, že je policajt popelavý ve tváři. Pořád dokola opakuje jenom do prdele, do prdele. Cesta trvá chvilku, ale dozvím se asi vše podstatné. Muller donášel Němcům a pak i komoušům, to mi řekne jen tak bokem a mám o tom držet hubu. Policajt se zdá jako rovnej a rozumnej chlap. Což se za několik okamžiků potvrdí.

První co uvidíme, když vstoupíme na dvůr polorozpadlého domu, tak je jeden vlčák, ukřižovaný na stromě. Kurva, procedíme mezi zuby a jdeme dál. Druhého najdeme ležet před dveřmi. Voláme pane Muller, ale nikdo neodpovídá. Rozdělíme se a já nikoho nenajdu, jen pár mršin ovcí, králíků a slepic. Taky nějaké kůže divokých zvířat, připravené na vycpání. Působí to hrozně děsivě, hororově a už ty obrázky nikdy nevyženu z hlavy. Všude je bordel, smrad, harampádí. Hnůj, v něm čelist, co vypadá jako lidská, ale není. Taky nějako klece v jedné stodole, se spoustou norků, lišek, kun a dalších zvířat. Všechna jsou neklidná. Dupají na podestýlce, kousají do mříží. Působí to všechno divoce, jakoby na povrch vylezly všechny zlé pudy. Ozve se výstřel. Zatrne mi. Jdu tím směrem a modlím se, abych se nepodělal strachy. Proč jsem se do toho pletl? Teď už je pozdě se ptát. Za domem stojí policajt, starou Čezetu pozdviženou k nebi. Právě roztřeseným hlasem všem sděluje, že tady žádný lynč nebude. Nejdřív na něj koukají jako by ho chtěli také zabít. Pak se ale napětí pomalu uvolní. Muller, který jim klečí u nohou, s nožem na krku, začne nadávat.

O každém něco ví, něco hnusného, ošklivého. Jakoby měl nějaké spisy, uložené hluboko v hlavě. Drž hubu, řekne policajt a dá mu facku. Potom se všichni seberou a postupně odejdou. Trošku se mi uleví, ale ne moc, protože jsem tu zůstal sám s policajtem a divným chlápkem s koženou tváří. Zrovna mluví o nějakém udání, že to takhle nenechá. Rozloučíme se a odveze mě až k chalupě. Klepou se mi ruce i nohy. Jsem šíleně unavenej. To bylo o fous, co? Prohodí policajt a odfrčí směrem dolů do vsi. Co jsem pochopil, tak zavolá veterinu. Centrum vztekliny bylo totiž u Mullera, který choval zvířata na kůže. Mimoto míval dva vlčáky, cvičený na zabíjení. Někdo mi říkal, že byli u pohraničníků, čemu bych klidně věřil. Usnu a zdají se mi pěkně divoké sny. Zajímavé na tom bylo, že to bylo tolik let po válce a stále byla mezi lidmi nenávist. Nespravedlnost, sousedské spory, které se dědí z generace na generaci. Volynští Češi, Poláci i Němci, všichni pohromadě, každý s vlastní historií. Připomínalo to někdy vroucí kotel, i po tak dlouhé době. 

Když se probudím, svítí sluníčko. Najednou všechno vypadá jen jako noční můra, co nešla odehnat. Jdeme nakoupit do konzumu. Když potkáme několik sousedů, všichni dělají jakoby nic. Zmizeli chlapi s brokovnicemi, bílé pláště i policajt. Všechno se hrozně rychle vrátilo do normálních kolejí. Ale zloba, temnota jsou pořád zde. Jsou usazené hluboko v lidských myslích. O starém Mullerovi slýcháváme ještě několik let v hospodě, většinou v kontextu toho, že je hroznej, že sešel, že jí psy, že se lidé bojí chodit okolo, protože má zbraň a občas z ní vystřelí. Měl ještě několikrát vždycky dva vlčáky, kteří štěkali a měli oheň v očích. Pravdou ale je, že vzteklinu už nikdy neměli. Nebo o tom aspoň nikdo nevěděl. Jeho statek potom srovnali se zemí a pamatuji si, že mi někdo říkal, že měl kolem domu celou louku pohřbených zvířat. Dodnes, když jdeme okolo, tak mám divný pocit. 


Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

sobota 13. září 2025

Recenze/review - KILL EVERYTHING - Headless Cum Dumpster (2025)


KILL EVERYTHING - Headless Cum Dumpster
CD 2025, Comatose Music

for english please scroll down

Jedeš ráno do práce a čteš si zprávy z tvého města. Další útok nožem v temné uličce, další vražda v nedalekém parku. Divoké party z legrace umlátili skoro k smrti dalšího nevinného. Agresivita stoupá, už malé děti si hrají na to, jak někoho zabijí. Netuším, kde je problém, ale děsí mě to. Vždycky mám hroznou chuť sjednat spravedlnost. Násilí plodí další násilí. Začarovaný kruh, ze kterého není úniku. Máme tu nové album amerických maniaků KILL EVERYTHING. 

Jak asi všichni víte, tak se jedná o klasický, syrový a mokvající brutální death metal s prvky slamu. Nic pro slabé povahy. Tahle smečka vás i letos vyvrhne zaživa a vystřelí vám svojí hudbou mozek z hlavy. Pokud potřebujete propláchnout svoje myšlenky kyselinou, neváhejte ani chvilku, po tomhle albu zůstávají jenom hnijící hromady mrtvol. 


Poslouchám novinku v temné místnosti a evokuje ve mě ty nejkrvavější horory. Skladby jsou dobře napsány, motivy si pamatuji i po delší době, rád se k nahrávce vracím. Pokaždé, když chci něco brutálního, když mám plné zuby depresivních zpráv, když mě naštve šéf v práci nebo třeba i ve chvílích, když potkám nějakého hajzla. Tohle je poctivá, upřímná řeznická práce, zahraná od srdce. Nečekejte nic převratného, ale "Headless Cum Dumpster" není jenom velmi dobrým řemeslem s parádním zvukem (Johnny Abila) i obalem (Ryan Omega). Je to i hudba, která má v sobě něco navíc. Zůstává po ní dlouhá krvavá stopa a baví mě ji poslouchat. Koneckonců, jinak bych o téhle desce ani nepsal. Dalo by se také napsat, že se jedná o k dokonalosti vybroušený stylový drahokam. Je sice pořádně špinavý a při jeho těžbě zemřelo spousta nevinných lidí, ale je tomu tak. Nevím, jestli je to jenom můj dojem, ale poslední roky mi přijde, že se svět tak nějak divně mění. Většinou k horšímu. Možná je to ale jenom pocit stárnoucího muže. Stejně jako každý potřebuji nějakou jistotu, nějaký záchytný bod ve vesmíru. KILL EVERYTHING jedním z takových bodů jsou. Je na ně spolehnutí. I letos tahle parta zdivočelých pitbulů odvedla perfektní morbidní práci po všech stránkách. Až zase zítra pojedu ráno do práce a budu si číst ranní zprávy, narvu si tohle album pod tlakem do hlavy. Je totiž opravdu skvělé. Vždycky mám hroznou chuť sjednat spravedlnost. Násilí plodí další násilí. Začarovaný kruh, ze kterého není úniku. Brutální, surový, masakrující death metal, který vám vyrve všechny vnitřnosti z těla! U tohoto alba zahynete krutou a ošklivou smrtí! 

Asphyx says:

You drive to work in the morning and read the news from your city. Another knife attack in a dark alley, another murder in a nearby park. Wild parties beat another innocent person almost to death for fun. Aggression is rising, even small children are playing with how to kill someone. I have no idea where the problem is, but it scares me. I always have a terrible desire to get justice. Violence breeds more violence. A vicious circle from which there is no escape. Here is a new album by American maniacs KILL EVERYTHING.

As you probably all know, this is classic, raw and dripping brutal death metal with elements of slam. Not for the faint of heart. This pack will once again throw you up alive this year and blow your brains out with their music. If you need to flush your thoughts with acid, don't hesitate for a moment, after this album all that remains are rotting piles of corpses.


I listen to the new album in a dark room and it evokes the bloodiest horrors in me. The songs are well written, I remember the motifs even after a long time, I like to return to the record. Every time I want something brutal, when I'm fed up with depressing news, when my boss at work pisses me off or even when I meet some asshole. This is honest, sincere butcher's work, played from the heart. Don't expect anything groundbreaking, but "Headless Cum Dumpster" is not only a very good craft with a great sound (Johnny Abila) and cover (Ryan Omega). It is also music that has something extra in it. It leaves a long bloody trail and I enjoy listening to it. After all, otherwise I wouldn't even write about this album. You could also say that it is a stylish gem polished to perfection. It's really dirty and a lot of innocent people died while mining it, but that's how it is. I don't know if it's just my impression, but in recent years it seems to me that the world has been changing in a strange way. Mostly for the worse. Maybe it's just the feeling of an aging man. Like everyone else, I need some security, some point of reference in the universe. KILL EVERYTHING are one of those points. They are reliable. This year too, this bunch of wild pit bulls have done a perfect morbid job in every way. When I go to work tomorrow morning and read the morning news, I'll forcefully load this album into my head. It's really great. I always have a terrible desire to get justice. Violence breeds more violence. A vicious circle from which there is no escape. Brutal, raw, massacring death metal that rips all the insides out of your body! You'll die a cruel and ugly death with this album!


Recenze/review - KILL EVERYTHING - Scorched Earth (2018):


tracklist:
01. Fermented Drippings 
02. Excoriated Integumental Sludge Altar 
03. Headless Cum Dumpster 
04. Human Tripa Tacos 
05. Maggot Frenzy 
06. No Lives Matter 
07. Violator 
08. Infatuated With Homicide

pátek 12. září 2025

Recenze/review - WALD KRYPTA - Disenchantment (2025)


WALD KRYPTA - Disenchantment
CD 2025, Eternal Death

for english please scroll down

Nedávno se mi zdálo o tom, jak jedu tichou nocí daleko za město. Mám s sebou lopatu a mrtvé tělo vzadu v kufru. Vůbec netuším, co se vlastně stalo. Jasná je mi pouze jedna věc. Musím vykopat mělký hrob a zmizet v temnotě. Zaparkuji pod stoletými stromy, nasávám studený pach smrti a poslouchám u toho nové album black metalových WALD KRYPTA. I když má kapela na svém kontě již tři dlouhohrající alba, je to moje první setkání. Postupně přidávám hlasitost a ještě naposledy pohlédnu do tváře mrtvého. Jsem to já.

Pokaždé, když se mi na recenzi dostane pro mě nová kapela, tak si jen tak sednu a jako za starých časů nechávám na sebe jednotlivé motivy působit. Při poslechu "Disenchantment" si připadám, jako bych se vrátil po časové ose zpět, do devadesátých let minulého století. Do doby, kdy jsem se stejnou vášní kupoval kazety a ochutnával z těch nejlepších demonahrávek. Tohle je pravý, reálný, nefalšovaný black metal. Ostrý jako břitva a ledový jako ruce mrtvoly. 


Je to smrt, je to jízda na splašeném koni přímo do pekla. WALD KRYPTA se s tím nepářou, jdou rovnou na věc, jsou nekompromisní a zároveň si zachovávají takovou tu jedovatou nenávist, kterou mám na černém kovu tolik rád. Věřím jim každou notu, každý motiv, každý úder bicích. Kapela je, jak je všeobecně známo, složena ze dvou právoplatných členů podsvětí. Heresiarch za divokými bicími a s vokálem bestie, Einsam s ostrou kytarou i basou. Je vám doufám jasné, že oba pánové odvedli perfektní morbidní práci. Skladby jsou ohavné, jako představy zvrácených kněží, motivy zajímavé. Zvuk prašivý, produkce připomíná opravdu staré demonahrávky z devadesátých let minulého století. Jsem spokojený, a je prostým faktem, že se mi novinka postupně dostala jak do krve, tak i do děsivých nočních můr. "Disenchantment" je albem, které vyšlo již na konci května, ale k sepsání jsem se dostal teprve až teď. Raději jsem poslouchal. Sedával jsem dole ve sklepě a z reproduktorů ke mě proudila zkažená krev. Pokud máte rádi klasický, ortodoxní, tradiční black metal zahraný s vášní a elegancí starých mistrů, tak neváhejte ani chvilku. Dostanete poctivou porci syrového, zahnívajícího masa, podávaného na víku od rakve. Pokud jste fanoušky tohoto stylu, tak neváhejte ani chvilku. Kanadsko-americké duo odvedlo perfektní práci po všech stránkách. Tohle album hoří zevnitř! Plesnivý, mrazivý black metal s patinou zkažené krve! 

Asphyx says:

I recently had a dream about driving through the quiet night far outside the city. I have a shovel with me and a dead body in the trunk. I have no idea what actually happened. Only one thing is clear to me. I have to dig a shallow grave and disappear into the darkness. I park under century-old trees, breathe in the cold smell of death, and listen to the new album by black metal band WALD KRYPTA. Even though the band already has three full-length albums under its belt, this is my first encounter with them. I gradually turn up the volume and take one last look at the dead man's face. It's me.

Every time I get a new band to review, I just sit down and let the individual motifs sink in, like in the old days. Listening to "Disenchantment", I feel like I've traveled back in time to the 1990s. To a time when I bought cassettes with the same passion and sampled the best demo recordings. This is real, authentic black metal. Sharp as a razor and cold as the hands of a corpse.


It's death, it's riding a runaway horse straight to hell. WALD KRYPTA don't mess around, they get straight to the point, they are uncompromising and at the same time retain that poisonous hatred that I love so much in black metal. I believe every note, every motif, every drum beat. The band, as is well known, consists of two legitimate members of the underworld. Heresiarch on wild drums and beastly vocals, Einsam on sharp guitar and bass. I hope it's clear to you that both gentlemen have done a perfect morbid job. The songs are hideous, like the fantasies of perverted priests, the motifs interesting. The sound is rough, and the production is reminiscent of really old demo recordings from the 1990s. I am satisfied, and it is a simple fact that the new album has gradually gotten into my blood and into my terrifying nightmares. "Disenchantment" is an album that was released at the end of May, but I only got around to writing about it now. I preferred to listen. I sat downstairs in the basement and rotten blood flowed from the speakers. If you like classic, orthodox, traditional black metal played with the passion and elegance of the old masters, don't hesitate for a moment. You'll get a hearty serving of raw, rotting meat served on a coffin lid. If you are a fan of this style, don't hesitate for a moment. The Canadian-American duo has done a perfect job in every respect. This album burns from the inside! Moldy, frosty black metal with a patina of rotten blood!


"Disenchantment" Track-listing:
Into Solace
Opulent Impudence
Depraved Insolence
Altar of Desecration
Of Disenchantment
Rotten Vessel
Beneath Broken Heavens

Wald Krypta Lineup:
Heresiarch - Drums, Vocals
Einsam - Guitars, Bass



TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine