DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

neděle 13. července 2025

Recenze/review - GRAVERED - Classic Cult to Death (2025)


GRAVERED - Classic Cult to Death
CD 2025, Iron, Blood and Death Corporation

for english please scroll down

Na starém oltáři hluboko v lesích leží čerstvá mrtvola s proříznutým hrdlem. Jakoby se někdo pokoušel oživit pradávné rituály smrti. Mlhavé ráno, přízraky ještě nešly spát. Dnes ještě ne. Stalo se něco ohavného, ošklivého a zlého. Je to cítit ve vzduchu, je to slyšet i na novém albu chilských maniaků GRAVERED. Číhají na mě ve tmě. Mí vlastní démoni. Byli probuzeni včerejší noc a vylezli ze svých hrobek i z mého podvědomí.

Když si poslechnete celou diskografii téhle smečky (sahající až do roku 2013), tak zjistíte, že byla vždy naplno oddána stínům. Pravý, reálný, nefalšovaný a autentický death metal ze staré školy. Touha znovu a znovu exhumovat plesnivé hroby. Ale také neskutečný feeling, tlak a špinavá energie, to jsou hlavní atributy jejich smrtícího kovu. Pokřižujte se v obráceném gardu. 


První, co mě doslova uhodilo do očí, tak je stylově vyvedený obal, který vás nenechá na pochybách. Tahle smečka přesně ví, co a jak chce hrát! Přizpůsobila tomu i velmi prašivý, zastřený a mokvající zvuk. Když nové album "Classic Cult to Death" poslouchám, tak se opravdu cítím, jako bych sestoupil několik metrů pod zem, do starých katakomb. Po zdech stéká zkažená krev a ve stoce pod námi se prohánějí krysy. O mě je všeobecně známo, že bývám velmi rád ve společnosti podobně prokletých kapel. Líbí se mi, že se s ničím moc nepářou, jdou si za svým a odvádějí skvělé hrobnické řemeslo. A nejen to, skladby v sobě mají takové to staré nadšení pro poslední věci člověka, pro opravdové pohřby do země. Co na tom, že mrtvý byl ještě trošku naživo. Jasně že Chilané nevymýšlejí nic nového, ale to mi vůbec nevadí, pro mě je důležité, že mě album baví, že se k němu rád vracím a dokáže ve mě probudit kýžené mrtvolné emoce a nálady. GRAVERED na to jdou krutě a ošklivě, mají svůj styl, spoustu morbidních nápadů a touhu ničit hudbou. Odměnou vám budou všechny polámané kosti v těle i vnitřnosti vytažené ven. Je cosi temného, záhadného a krutého, v této nahrávce, co mě nutí ke stále dalším poslechům. Jsem už starý pes,  který hlídá vstup do podsvětí skoro 35 let. A jako takový kývám souhlasně hlavou a neustále přidávám hlasitost na mém přehrávači. Tohle není jen muzika, to je hnisavý rituál opravdové smrti! Na starém oltáři hluboko v lesích leží čerstvá mrtvola s proříznutým hrdlem. Jakoby se někdo pokoušel oživit pradávné rituály smrti. Téhle smečce se to povedlo. Morbidní, prašivý, mokvající death metalový rituál s příměsí zkažené krve, chladu a hniloby! Oltář je připraven, démoni se probudili a touží po čerstvém mase!

Asphyx says:

On an old altar deep in the woods lies a fresh corpse with its throat slit. It's as if someone is trying to revive ancient death rituals. It's a foggy morning, the ghosts haven't gone to sleep yet. Not today. Something hideous, ugly and evil has happened. You can feel it in the air, you can hear it on the new album by Chilean maniacs GRAVERED. They're lurking in the dark. My own demons. They were awakened last night and crawled out of their tombs and my subconscious.

If you listen to the entire discography of this pack (going back to 2013), you'll find that they have always been fully committed to the shadows. Genuine, real, unadulterated and authentic old school death metal. A desire to exhume moldy graves over and over again. But also an unreal feeling, pressure and dirty energy, these are the main attributes of their death metal. Cross yourself in reverse.


The first thing that literally hit me in the eyes is the stylish packaging that leaves you in no doubt. This pack knows exactly what and how they want to play! They've tailored a very dusty, obscured and wet sound to match. When I listen to the new album "Classic Cult to Death" I really feel like I've descended several meters underground, into the old catacombs. Corrupted blood runs down the walls and rats scurry in the sewer below. It is a well-known fact about me that I like to be in the company of similarly cursed bands. I like the fact that they don't argue with anything too much, go about their business and do a great job of grave digging. And not only that, the songs have that old enthusiasm for the last things of man, for true in-ground burials. Never mind that the dead was still a little bit alive. Sure, the Chileans aren't inventing anything new, but that doesn't bother me at all, what matters to me is that I enjoy the album, that I like coming back to it and that it manages to awaken in me the desired dead emotions and moods. GRAVERED go at it cruel and nasty, they have their own style, lots of morbid ideas and a desire to destroy with music. You will be rewarded with all the broken bones in your body and your insides pulled out. There is something dark, mysterious and cruel in this record that makes me want to listen to it again and again. I'm an old dog who's been guarding the entrance to the underworld for almost 35 years. And as such, I nod my head in agreement and keep turning up the volume on my player. This isn't just music, this is a festering ritual of true death! On an old altar deep in the woods lies a fresh corpse with its throat slit. It's like someone's trying to revive an ancient death ritual. This pack has succeeded. A morbid, dusty, swamping death metal ritual with an admixture of rotten blood, cold and decay! The altar is ready, the demons have awakened and are hungry for fresh meat!



tracklist:
01. From The Grave Red 
02. Cryptic And Cadaverous Visions From Graves 
03. Procession In Rigor Mortis 
04. Classic Cult To Death 
05. Lugubrious Macabre And Sepulchral 
06. Corpore Profano Insepulto 
07. Voices Of The Dead 
08. Hail To The Legions That Rise From Flesh And Darkness 
09. Exhumation Of My Father 
10. Necrorites Of Exhumation



Recenze/review - SKAPHOS - Cult of Uzura (2025)


SKAPHOS - Cult of Uzura
CD 2025, Transcending Obscurity Records

for english please scroll down

Někde tam ve tmě, hluboko v podzemí, spí bestie ze starých časů. Kolují o ní legendy, které ve svých dílech krásně morbidně sepsal H.P. Lovercraft. I teď, po mnoha letech, je v těchto příbězích něco děsivého, strašidelného, něco, co vám způsobí tuhnutí krve v žilách. Jsem moc rád, že stále existují kapely, které dokáží svojí hudbou tuhle morbidně hnisavou atmosféru znázornit. Nové album francouzských SKAPHOS mám doma na recenzi již poměrně dlouho.

V tomto případě platí více než kdy jindy, že jsem raději poslouchal, nechal se unášet na krvavých vlnách řeky beznaděje, že jsem stále přidával hlasitost, užíval si ten neklid, než abych psal nějaké slova. Cítil jsem mráz v zádech, chvění ve vnitřnostech a hlavně jsem slyšel hudbu, které je mému srdci vlastní. Kombinace black a death metalu vždy dělala dobře mé prokleté duši. Vítejte v děsivém světě morbidních představ. 


Pokud si odmyslím perfektní zvuk celé nahrávky, pokud se nebudu dívat na jako vždy velmi povedený motiv na obalu od mistra Paolo Girardiho, zůstane mi na kost ohlodaná hudba s podmanivě temnou atmosférou. Jako by kolem mě zhasla všechna světla a svět se ponořil do nekonečné temnoty. Z chodeb podsvětí slyším řev bestie. Je něco neotřelého, zajímavého a neklidného, co mě stále k nahrávce přitahuje. Skladby jsou totiž velmi dobře napsány, mají v sobě drive i potřebnou sílu. Ostré riffy, syrové melodie, zničující bicí, tohle všechno je zahaleno do pevných chladných pavučin. SKAPHOS nahráli album, které není jen dalším obyčejným počinem v řadě, ale spíše smrtící symfonii, poskládanou z tisíců odstínů černé a šedé barvy. Pokud máte rádi kapely jako BELPHEGOR, MGLA, DEAD CONGREGATION, SHRINE OF DENIAL a další pokrevní tmáře, tak neváhejte ani chvilku. Jakoby mi někdo stál po celou dobu poslechu těžkou okovanou botou na prsou. Kolem mých nohou se plazí jedovatí hadi, postupně mě uhranou, abych nakonec pomalu umíral s jejich krutým jedem v žilách. S hudbou těchto francouzských tmářů je to velmi podobné. Probouzí ve mě spoustu podivných temných představ, stala se mojí součástí, podmanila si mě. Jakoby celý svět kolem mě zčernal a mraky se dotýkaly země. Také cítíte napětí ve vzduchu? Jako před bouřkou? Potom těžký vzduch prořízne první riff. Jsem ztracen, přiznávám a album si neskutečně užívám. Z mlhy vystupují postavy bez tváře. Jsou to vaši vlastní démoni. Někde tam ve tmě, hluboko v podzemí, spí bestie ze starých časů. Pradávný, temný a chladný rituál black death metalové smrti! Všichni se ztratíme v krvavé mlze! Album, které se vám dostane až do morku kostí!

Asphyx says:

Somewhere out there in the darkness, deep underground, sleeps a beast from ancient times. Legends circulate about it, beautifully and morbidly written by H.P. Lovecraft in his works. Even now, after many years, there is something terrifying and frightening in these stories, something that makes your blood run cold. I am very glad that there are still bands that can portray this morbid, festering atmosphere with their music. I have had the new album by French band SKAPHOS at home for review for quite some time now.

In this case, more than ever, I preferred to listen, let myself be carried away on the bloody waves of the river of despair, turning up the volume, enjoying the unease, rather than writing any words. I felt a chill down my spine, a tremor in my guts, and above all, I heard music that is close to my heart. The combination of black and death metal has always done my cursed soul good. Welcome to the terrifying world of morbid imaginings.


If I disregard the perfect sound quality of the entire recording, if I don't look at the cover art by master Paolo Girardi, which is as always very well done, what remains is music with a captivatingly dark atmosphere. It's as if all the lights around me have gone out and the world has plunged into endless darkness. From the corridors of the underworld, I hear the roar of a beast. There is something unusual, interesting, and unsettling that keeps drawing me to the recording. The songs are very well written, with drive and the necessary power. Sharp riffs, raw melodies, devastating drums - all of this is shrouded in solid, cold cobwebs. SKAPHOS have recorded an album that is not just another ordinary work in a series, but rather a deadly symphony composed of thousands of shades of black and gray. If you like bands such as BELPHEGOR, MGLA, DEAD CONGREGATION, SHRINE OF DENIAL, and other bloodthirsty dark bands, don't hesitate for a moment. It's as if someone were standing on my chest with a heavy iron boot the entire time I was listening. Poisonous snakes crawl around my feet, gradually bewitching me, so that I slowly die with their cruel venom in my veins. The music of these French darklings is very similar. It awakens a lot of strange dark images in me, it has become a part of me, it has conquered me. It's as if the whole world around me has turned black and the clouds are touching the ground. Can you also feel the tension in the air? Like before a storm? Then the first riff cuts through the heavy air. I am lost, I admit, and I am enjoying the album immensely. Faceless figures emerge from the fog. They are your own demons. Somewhere out there in the darkness, deep underground, beasts from ancient times slumber. An ancient, dark, and cold ritual of black death metal death! We will all be lost in the bloody fog! An album that will get under your skin!


tracklist:
01. Cult of Uzura 
02. One Eyed Terror 
03. Mad Man and the Sea 
04. Hypoxia 
05. Abyssal Tower 
06. Echoes of the Drowned 
07. Of Shores and Dripping Souls 
08. Skaphism 
09. The Servant 
10. The Alchemist 
11. The Offering 
12. Diluvian Sentence 
13. All Shall Be Now Itself the Sea

Line up -
Stephan Petitjean - Guitar & vocals
Jeremy Tronyo - Guitar & backing vocals
Theo Langlois - Bass & backing vocals
Nathan Faure - Drums

Artwork by Paolo Girardi



PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE - Příběh pětistý dvacátý sedmý - Malý mafián s muletem


Příběh pětistý dvacátý sedmý - Malý mafián s muletem

Z Parlamentu v Plzni je dnes rockový klub, ale za mého mládí bývala nahoře i hospoda. Většinou jsem tam skončil, když jsem byl na nějakém koncertě ve městě. Mívali otevřeno dlouho do noci, vlastně až do rána. A scházela se tam velmi roztodivná společnost. Když jsem měl slinu a chtělo se mi jen tak zmizet v davu, tak jsem si sedl do kouta, dal jsme si pivko na baru a sledoval cvrkot. U jednoho stolu sedávali skinheadi, u druhého punkáči, sem tam nějaká metla. Trošku jsem si, v roce 1997, připadal jako bych se vrátil o několik let zpět. Kdysi dávno byl podobný pajzl v Boleslavi na Starém městě. Ta atmosféra byla vlastně stejná. Jakoby lidé zamrzli trošku v čase. Dnes tu zrovna končí nějaké holky, co mají rozlučku se svobodou.

Jsou v ráži a pořád se chichotají. Nějak nechápu, která z nich je nevěsta, protože všechny vypadají stejně. Tenkrát mi ještě nedocházelo, jakému typu dívek se líbím, ale musím rovnou dodat, že mají dobrý vkus. Taky to jedné, co ke mě jen tak opile přijde a zeptá se mě, jestli si nechci sednout k nim, řeknu. Usměje se takovým tím způsobem, o kterém si některé ženy myslí, že je smyslný. Sednu si k nim, ale ihned toho začnu litovat. Dívá se na ně hezky, je i docela zajímavé poslouchat, jak jsou odvázaný a co by všechno chtěly dělat, ale nejsou moc chytrý. Což by zase tolik nevadilo, ale problém je v tom, že jsou to slepice. Navíc začíná docházet ke třenicím mezi diskofily a skinheady. Jedna z oslavujících se totiž baví s jednou skupinou, druhá s druhou. Jdu raději na záchod a potom zmizím domů. Vyspím se z toho a ráno se dlouho povídá o oslavách svobody před svatbou. Nějak nám z toho vyleze, že je uděláme spolu. Asi jsme divní. 

Za pár dní jdu do Šeříkovky. Hraje tam jedna kapela, o které všichni básní. Nebudu jmenovat, protože má stále spoustu fanoušků. Zpívají česky, mají takový ty rádobyvtipný texty a napodobují britskou rockovou školu. Nebaví mě to natolik, že si jdu koupit pivo. Sednu si ke stolu a chci mít klid. Objeví se vedle mě, bez ptaní si přisedne a hned vole, tebe znám z Parlamentu, si seděl s těma děvkama. Má asi 150 cm, elastický džíny, knírek a fascinujícího muleta. Asi na něj zírám moc okatě, protože si pročísne čupřinu hřebenem, který hbitě vytáhne ze zadní kapsy kalhot. No kurva, to jsem už hodně dlouho neviděl, unikne mi, ale on jakoby mě nevnímal. Jede si svou. Stylizuje se do takových těch debilních filmů jako jsou Bony a klid, Kamarád do větru, Discopříběh. Asi na něj zírám, protože se mě zeptá, co čumím a jestli nechci do držky. Připadá mi to ještě víc vtipný. Stoupne si a švihne vedle do zdi půllitrem. Leknu se, ale než mi to celé dojde, tak zmizí. Musím rozbité sklo zaplatit. Achjo.

Jsem z toho rozmrzelej. To mám za to, že chodím na koncerty sám. Mít alespoň nějaké kamarády, tak bych tohle nezažíval. Lepí se na mě podivné existence. Mám to takhle celý život. Asi se tvářím málo nepříjemně. Snažím se koukat na svět optimisticky a dávám lidem šanci. Možná je v tom kus naivity nebo víry v dobro. Nevím. Ale rozhodně nad tím přemýšlím. Jdu přes Slovany, na Mikulášským raději běžím, je tu cikánov a je to fakt o hubu. Kluci tu prodávají drogy normálně na ulici. Vezmu to kolem Domu hrůzy u Radbůzy. Přes park, náměstí, tady je taky pár partiček, co se s nimi nechci potkat. Nakonec stejně zalezu do Parlamentu. Hrají zrovna metal. Konečně klid, řeknu si a vypadá to dobře. Moc lidí tu ještě není. Obsadím místo v rohu, popíjím pivo a lituji, že jsem si s sebou nevzal něco ke čtení. Až asi po hodině pochopím, že mu říkají Guma. Nevím, jak přezdívka vznikla, ale podle mě proto, že je tak malej a pořád poskakuje.

Ano, tušíte správně. Ten malej mafiánek s muletem si přisedl ihned, jakmile přišel. Zajímavé na tom je, že se vůbec nezlobil, o rozbitém půllitru nemluvil a usmíval se. Asi si něco šňupl, došlo mi po chvilce. Měl takovou tu pumpařskou šrajtofli. A pořád machroval s prachama. Kamaráde, my spolu uděláme byznys. Nosil mi panáky a já pomalu ztrácel vědomí. Měl bych jít domů, opakuji zase já, ale on že ne, že bych ho nasral. Což tedy nechci. Co jsem pochopil, tak má nějaké byty v Plzni, které podědil a teď v nich má kurvy. Ony se mu tam prodávají a zbytek si asi domyslíte sami. Před chvílí jedné nafackoval tak, že začala brečet. Měl jsem k tomu připomínky, ale jsou tu s ním dvě docela velký gorily. Hergot, do čeho jsem se to zase dostal? Copak si našinec nemůže, po špatném koncertě, jen tak vypít pár piv a pak jít spát? Hele, měl jsem staženej zadek. Pár podobných typů jsem už zažil a není s nimi řeč. Třeba před chvílí přišel ze záchodu. Naznačuje, že mu ho vykouřila a hází na mě tři tisíce. Jsou tvoje kámo. Ptám se proč? Jen tak vole, jen tak, napij se. Ne díky, už mám dost. 

Gorily mě vytáhnou ven. Nasedneme do taxíka. Pije se šampaňský, který nemám rád. Jsou tu i nějaký holky. Malý mafián září. Je ve svém živlu. Udělá mu radost, že poznám, jak paroduje Dona Carleona. Hej študáku, z tebe jednou něco bude. Odpovím jenom hmmm. Vůbec se mi to celé nelíbí. Jsme v nějakém bytě, sedím na gauči a modlím se, aby všichni odpadli a mohl sem odejít. Jenže mají hroznou výdrž. Lejou do sebe whiskey, šampáňo, lajnují na tácky bílý prášek. Poprvé vidím hodně z blízka umělá prsa. Nechal jsem jí je udělat, Němci to chtěj. Musím si sáhnout a vzpomenu si na nafukovací panu, co jsme ji měli na základce zachraňovat při branném cvičení. Řeknu jí to, ale ona se tomu vůbec nesměje. Ty vole, ta je úplně vyšukaná a vymletá. Ale ty seš vtipnej, ozve se za mnou a tam je štíhlá malá dívka. Sedne si ke mě a lísá se. Představí se jako sestra mafiánka. Řeknu ahoj a podivím se, že nemá muleta. Brácha je tak trošku debil, asi sis už všiml. 

Není hloupá, ale je zlá. Zaujme mě tím. Ve svém životě jsem totiž moc špatných a od přírody pochroumaných holek neviděl. Potkal jsem hloupé, naivní, potkal jsem éterické, znal jsem ty, které byly děvkami, co využívaly muže, ale hlavně jsem se bavil s chytrými, s milými a hodnými. Tahle byla ale úplně něco jiného. Když nad tím tak přemýšlím, měl jsem vlastně docela štěstí, že jsem se jí nelíbil. Byla na takové ty typy s velkým zátylkem, s pařáty jako hovado a ne moc přemýšlivé. Takže tehdejší můj pravý opak. Se svým  bratrem ale měla něco společného. Oba děsně machrovali. Hele, něco ti ukážu. Vzala mě za ruku a odvedla do takové malé místnosti. Poprvé jsem viděl shluk obrazovek jako ve filmu. Na každé snímala kamera jiný pokoj. Tohle je dnešní svět, podívej. Za prachy si koupíš všechno. V jednom pokoji zrovna asi šedesátiletý pupkáč ležel na sotva zletilé dívce. V dalším byl párek chlapů, oblečených za ženy. V jiném klečel chlap jak hora a nad ním starší paní v kůži a s rákoskou v ruce. Otočím se na ní a řeknu jí, že bordel jsem už viděl a že se mi to nelíbí. 

Směje se snad půl hodiny. Popíjí u toho, kouří ze špičky, což mi přijde jako hodně velká póza, ale fascinuje mě, jak je hezká a zároveň zkažená. Studentíku, ty si naivní. Tohle nám samozřejmě vydělává, ale nejvíc máme z pokojů, na kterých nemáme kamery. Za ty si pánové a věř mi, že jsou to většinou hodně bohatí pánové, platí za věci, které bys určitě vidět nechtěl. Asi se dívám divně a nechápavě, protože se ke mě přiblíží a začne mi prskat do obličeje. Ty seš fakt naivní, možná i trošku blbej. Víš kolik chlapů chce malý kluky? Kolika se líbí, když můžou někoho řezat žiletkama? Cože, di do prdele, já to nechci ani poslouchat, rozčílím se. Jdu pryč. Zvednu se a zamířím ke dveřím. Za sebou slyším smích, který by ve filmech znázorňoval ďábla. Dojdu ale jenom skrz dva pokoje. Leží v nich ožralé gorily a kurvy, co mají zrovna volno. Asi. Když jsem konečně v chodbě, která vede ven, tak se mi uleví. Já už chci být v klidu na koleji. Vpravo ode mě se objeví stín. Dostanu ránu jak z děla.

Chvilku mi trvá, než se proberu a začnu vnímat. Je vzteklej, jak už malí chlapi často bývají. Mlátí mě a kope a nadává mi. Že mu dlužím peníze, že jsem mu vyjel po ségře. I přes smršť jeho ran se zvednu a povede se mi dát ruce před hlavu. Naštvu se a jednu mu vrazím. Moc se netrefím, ale stačí to, abych se mohl trošku nadechnout a zorientovat. Vytáhnu z kapsy ty tři tisíce, hodím je po něm a otevřu dveře. Něco na mě pořád řve a venku je už světlo. Potácím se ulicemi a nějaká paní na mě křičí, pane, pane, není vám něco? Podívám se do výlohy a dojde mi, že mám celý obličej od krve. Vytáhnu si kapesník, ale moc to nepomůže. Na kolej jdu zadem a přemýšlím zase jednou nad tím, jak je možné, že je v lidech tolik zla. Zvedá se mi z toho žaludek a pod sprchou stojím snad hodinu. Když potom všechno blondýnce řeknu, tak jenom sedíme, díváme se z okna a pak se musíme jít projít na čerstvý vzduch. Malého mafiána jsem ještě párkrát viděl různě po městě i v Parlamentu, ale nakonec někam zmizel. Někdo říkal, že do Prahy. Jeho ségru jsem ale už nikdy neviděl. A jsem za to fakt rád. 


Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

sobota 12. července 2025

Interview - PAINSTORM - Rotten blood-soaked death metal played in a morbidly cruel manner!


Interview with death metal band from Spain - PAINSTORM.

Answered Alvaro Echarren (vocals), thank you!

Recenze/review - PAINSTORM - Fun and Violence (2025):
https://www.deadlystormzine.com/2025/06/recenzereview-painstorm-fun-and.html

Ave PAINSTORM! Greetings to the Spanish underground. I hope everything is going well for you. It should be, considering you've released the second great album of your career this year. I must admit that it literally blew me away. It's dark, energetic, and cuts like a sharp knife. It's clear that you've done a great job and that you have a lot of talent. How do you perceive the new album in relation to your debut? Where did you want to go and how do you think the recordings are different?

Hi Jakub! Thank you very much for having us for this interview, it's a real honour to be here.

Our new work ‘Fun and Violence’ is quite different compared to our debut. When we released our first album a few years ago, we thought about making a dark and heavy album paying homage to 90's old school Death Metal. With ‘Fun and Violence’ we have let ourselves go, it has been composed entirely by the 4 members who have been with us almost since the beginning, the communication between us is excellent and this is the result: the fruit of the work of 4 friends combined with the desire to take Death Metal to the next level having varied influences.

With this work we want to show to the world what we really do, music to have fun based on what Death Metal should be, violence, gore chaos... We hope that with this album we can bring something different and tour outside Spain.


"Fun and Violence" has all the attributes of good death metal. For me personally, it's an album I love to come back to. How did it come about? How does PAINSTORM compose new material?

We are very happy that you enjoy it and will continue to enjoy it. A lot of people are giving us feedback that it's an ‘easy’ album to listen to, what can you say about a 29 minutes album?

The songwriting was done in exactly the same way as the previous album. More ‘Death Metal’ ideas from Xabi passed through Frank's ‘Punk’ filter, with thrashing rhythms from Juanjo, to finally create a vocal line by Álvaro. It was relatively easy to compose the album, because we have a strong friendship and we understand each other perfectly. The idea of certain arrangements was Aaron's, giving songs like ‘Dr. Shiro’ or ‘Anthropophagus’ an incredible atmosphere.

Who is responsible for the recording, mixing, and mastering? I have to say that the sound is literally killer. It keeps making me turn up the volume on my hi-fi system. You have a sound that is cruel, raw, dark, and animalistic at the same time. How did you work together? Which studio did you record in, and how did everything go?

The recording has been done by Hector Martin from Hangar XIX Studios in Madrid, he was responsible for the sound of the band from the first works. The mixing and mastering was done by Aaron (Taake) Vazquez from M22 Prods in Malaga.

Working with them was simply impeccable.


An integral part and a kind of bonus for fans today is the CD. You released it on Base Record Production and it has a macabre cover. Who is the author? How did you choose the motif and how does it relate to the music on the new album?

The physical editions would not be possible to a large extent if it wasn't for the work of the labels. Few people know that during all these years, 100% of the band was DIY. With this new work we have managed to have the collaboration of Gáspar del Valle, CEO of Base Records who has placed all his trust in us, we are very grateful to him. To add something, the album will be released soon on tape and vinyl.

Regarding the album cover, it was created by the great Julian Mora Ibañez, he managed to capture perfectly the essence of the album, working with great professionalism and speed. We will count on him again in our next work.

I've been wandering the underworld for over thirty years and I go to Spain for music as a matter of course. I think we have a similar nature and taste when it comes to metal. I really like your bands and follow your scene closely. Maybe I envy you a little, because we only have a few death metal bands that are worth mentioning. How do you explain the fact that death metal is so successful in your country? How do you perceive your scene, fans, and labels?

We believe that extreme music has the same place in most countries, and although it may seem to you that Spain has a great scene, that's not entirely correct.

Spain has bands of the highest quality, which could be on any major stage internationally, but the support for these genres is limited. Even so, a deeply rooted community has emerged at the regional level, keeping the flame alive with numerous events in the form of record fairs, festivals, and local concerts.

As far as labels go, there are a couple of "major" labels that have worldwide distribution and not only share material but also promote their bands well, and many other smaller ones that work hard to spread the culture as far and wide as they can.

However, we're increasingly seeing "major" labels stop investing in local metal and focus on other metals, and it's a shame.


You play old-school-influenced death metal. Today, bands can't avoid comparisons, but I'd be interested to know how the idea to form PAINSTORM came about, who your role models were and are, and where you want to take your band. Are you attracted to big international festivals, and would you be willing to tour with a more famous band?

Painstorm was formed in 2019 by Álvaro and Xabi. They had in mind to form a death metal band that would pay homage to the 90s bands they always loved, such as early Cannibal Corpse, Death, or Obituary. Despite this, we've always had an open mind, which is why we could include hardcore, punk rock, black metal, and thrash metal among our other influences.

We'd love to be part of any festival or event we could be part of, big or small, and getting out of Spain would be incredible.

Playing with bands we admire is always a great pleasure. Over the years, we've opened for Sinister, Demilich, Agressor, Fulci, and Gutalax, among others. There's nothing better than playing alongside your favorite bands.

When I started my website seven years ago, I had a vision that I would try to support bands that I felt weren't getting enough attention. To let the world know about them. I think I'm doing pretty well, at least according to the feedback. How do you approach promotion? Do you leave it to the label, or do you send CDs out for reviews yourself? I buy albums that I really enjoy. How about you? Are you also fans who like to support your colleagues often? Do you go to concerts? Do you party?

We believe you're doing an excellent job of bringing awareness to bands that, for one reason or another, aren't well-known.

We're doing our best to promote the band. We hope that with the help of our label, we can reach a wider audience, but for now, social media is the order of the day, and it's very difficult to reach everyone.

We're willing to send CDs and do as many interviews as we're allowed.

In addition to being musicians, we're music lovers. We constantly consume the material of our sister bands and support other bands that aren't local. We believe that to be supported, we must show support.


On the one hand, today's new bands have a lot of opportunities to make themselves known, but on the other hand, there are so many bands that fans get lost in the crowd. A lot of people just download MP3s from the internet and instead of going to concerts, they prefer to spit venom on Facebook. How does modern technology influence you as PAINSTORM? What do you think about downloading music, Google metalists, streaming music, etc.?

It's incredible how, despite having all the music you could want at the click of a button, we're still stuck with the same three bands. We have every opportunity in the world to discover music and make friends, and that's exactly what you're saying. We believe it's part of society, it's temporary, and there's little we can do about it.

If we're honest, it seems like crap to us. Few people know this, but because of our name "Pain" and "Storm," we can't promote ourselves on any social media. We still think we're doing a good job.

I like to ask musicians what death metal means to them. How would they define it, is it more of a philosophy and lifestyle for them or "just" relaxation. What does it mean to you? How do you perceive and experience it?

For us, death metal, and extreme metal in general, is the escape route for a generation that grew up on the classics, but needs more. Extreme metal saved metal in the '90s, no matter who might dislike it, and the legacy of the great death metal bands of that time must be respected and updated. We don't hide it; for us, death metal is fun and violence.


Finally, a classic but important question. What does PAINSTORM have planned for the coming months? Where can we see you in concert? If you want to say something to your fans, labels, promoters, here's your chance...

Painstorm has just released an album, and this is just the beginning. In a few months, Base Record will be released on vinyl and tape, and starting in 2026, we hope to tour all over Spain and beyond.

First stop: Leyendas del Rock, one of the biggest metal festivals in Spain.

Thanks to all the fans for their support, to Gaspar, to our friends, and to you for this excellent interview.

Thank you very much for the interview. I wish you every success with your new album and hope that your fan base grows as much as possible. I look forward to seeing you live somewhere and wish you all the best, both musically and personally. I'm going to blast "Fun and Violence" into my head again!

We wish you all the luck in the world and hope to meet you soon.

Hugs!

Recenze/review - PAINSTORM - Fun and Violence (2025):





---------------------------------------------------------------------------------------------------

Rozhovor - PAINSTORM - Shnilou krví nasákly death metal zahraný morbidně krutým způsobem!


Rozhovor s death metalovou skupinou ze Španělska - PAINSTORM.

Odpovídal Alvaro Echarren (zpěv), děkujeme!

Recenze/review - PAINSTORM - Fun and Violence (2025):

Ave PAINSTORM! Zdravím do španělského undergroundu. Doufám, že je u vás vše v pořádku. Mělo by, máte na kontě letos druhé dlouhohrající skvělé album své kariéry. Musím se přiznat, že mě doslova přikovalo na zeď. Je temné, energické, řeže ostrou hranou nože. Je hodně slyšet, že jste odvedli skvělou práci a taky velká porce talentu. Jak vnímáš novou desku v souvislosti s vaší prvotinou? Kam jak jste se chtěli posunout a v čem jsou podle tebe nahrávky odlišné?

Ahoj Jakube! Děkujeme za rozhovor, vážíme si toho.

Naše nové dílo „Fun and Violence“ je ve srovnání s naším debutem docela jiné. Když jsme před několika lety vydali naše první album, mysleli jsme na to, že uděláme temné a těžké album, které vzdá hold old school death metalu 90. let. S ‚Fun and Violence‘ jsme se odvázali, složili ho kompletně čtyři členové, kteří jsou s námi téměř od začátku, komunikace mezi námi je výborná a tohle je výsledek: plod práce čtyř přátel v kombinaci s touhou posunout death metal na další úroveň, která má rozmanité vlivy.

Touto prací chceme světu ukázat, co opravdu děláme, hudbu pro zábavu založenou na tom, čím by Death Metal měl být, násilí, gore chaos... Doufáme, že s tímto albem přineseme něco jiného a vyjedeme na turné i mimo Španělsko.


„Fun and Violence“ v sobě obsahuje všechny atributy dobrého death. Pro mě osobně se jedná o desku, ke které se hrozně rád vracím. Jakým způsobem vznikala? Jak skládají nový materiál PAINSTORM?

Jsme velmi rádi, že se vám líbí a bude líbit i nadále. Hodně lidí nám dává zpětnou vazbu, že je to „snadné“ album na poslech, co můžete říct o 29 minutovém albu?

Skládání písní probíhalo úplně stejně jako u předchozího alba. Další ‚deathmetalové‘ nápady od Xabiho prošly Frankovým ‚punkovým‘ filtrem, k tomu se přidala mlátící rytmika od Juanja, aby nakonec vznikla vokální linka od Álvara. Skládání alba bylo poměrně snadné, protože nás pojí silné přátelství a dokonale si rozumíme. Nápad na některé aranže byl Áronův, což dalo písním jako „Dr. Shiro“ nebo „Anthropophagus“ neuvěřitelnou atmosféru.

Kdo je podepsán pod nahráváním, mixem a masteringem? Musím potvrdit, že zvuk doslova zabíjí. Pořád mě to nutí na hi-fi věži přidávat volume. Máte zvuk, který je krutý, surový a zároveň temný a živočišný. Jak se vám spolupracovalo? V jakém studiu jste nahrávali a jak vše probíhalo?

Nahrávku pořídil Hector Martin z Hangar XIX Studios v Madridu, který byl zodpovědný za zvuk kapely od prvních skladeb. Mix a mastering provedl Aaron (Taake) Vazquez z M22 Prods v Malaze.

Spolupráce s nimi byla prostě bezvadná.


Nedílnou součástí a jakýmsi bonusem navíc je pro fanoušky dnes CD. Vy jste jej vydali u Base Record Production a je opatřeno mrtvolným obalem. Kdo je jeho autorem? Jak jste motiv vybírali a jak souvisí s hudbou na novince?

Nebýt práce vydavatelů, nebylo by možné vydávat fyzická vydání ve velké míře. Málokdo ví, že po celá ta léta byla kapela stoprocentně DIY. S tímto novým dílem se nám podařilo navázat spolupráci s Gásparem del Valle, generálním ředitelem Base Records, který do nás vložil veškerou svou důvěru, za což jsme mu velmi vděční. Abychom ještě něco dodali, album brzy vyjde na kazetě a vinylu.

Pokud jde o obal alba, vytvořil ho skvělý Julian Mora Ibañez, podařilo se mu dokonale vystihnout podstatu alba, pracoval s velkou profesionalitou a rychlostí. Budeme s ním počítat i při další práci.

Toulám se podsvětím již přes třicet let a do Španělska si chodím pro muziku vlastně na jistotu. Myslím, že máme podobnou náturu i vkus, co se týká metalu. Mám vaše kapely hodně rád a pečlivě sleduji vaši scénu. Možná vám i trošku závidím, my máme u nás jen pár death metalových smeček, které stojí za to. Čím si to vysvětluješ, že zrovna u vás se death metalu tolik daří? Jak vnímáš vaši scénu, fanoušky, labely?

Věříme, že extrémní hudba má ve většině zemí stejné místo, a i když se vám může zdát, že Španělsko má skvělou scénu, není to úplně pravda.

Španělsko má kapely té nejvyšší kvality, které by se mohly objevit na kterékoli významné mezinárodní scéně, ale podpora těchto žánrů je omezená. Přesto se na regionální úrovni vytvořila hluboce zakořeněná komunita, která udržuje plamen při životě četnými akcemi v podobě veletrhů desek, festivalů a místních koncertů.

Co se týče vydavatelství, existuje několik „velkých“ labelů, které mají celosvětovou distribuci a nejenže sdílejí materiál, ale také dobře propagují své kapely, a mnoho dalších menších, které usilovně pracují na tom, aby tuto kulturu šířily co nejdále.

Stále častěji se však setkáváme s tím, že „velké“ labely přestávají investovat do lokálního metalu a zaměřují se na "jiné kovy", a to je škoda.


Hrajete death metal ovlivněný starou školou. Dnes se vlastně kapela nemůže vyhnout srovnání, mě by ale zajímalo, jak vlastně vznikl nápad založit PAINSTORM, kdo byl a je vaším vzorem a kam vaši kapelu chcete posunout? Lákají vás třeba velké zahraniční festivaly, jste ochotni vyrazit na turné s nějakou slavnější smečkou?

Skupinu Painstorm založili v roce 2019 Álvaro a Xabi. Měli v úmyslu založit deathmetalovou kapelu, která by vzdávala hold kapelám z 90. let, které vždy milovali, jako jsou ranní Cannibal Corpse, Death nebo Obituary. Přesto jsme vždy měli otevřenou mysl, a proto jsme mezi naše další vlivy mohli zařadit hardcore, punk rock, black metal a thrash metal.

Rádi bychom vyrazili na jakéhokol festival nebo akci, které bychom se mohli zúčastnit, ať už velkého nebo malého. Dostat se mimo Španělsko by bylo neuvěřitelné.

Hrát s kapelami, které obdivujeme, je vždycky velká radost. V průběhu let jsme mimo jiné předskakovali Sinister, Demilich, Agressor, Fulci a Gutalax. Není nic lepšího než hrát po boku svých oblíbených kapel.

Když jsem před sedmi lety zakládal svoje stránky, měl jsem vizi, že se budu snažit podporovat kapely, které podle mě nejsou tolik na očích. Dát o nich vědět světu. Myslím, že se mi to celkem daří, alespoň podle ohlasů. Jak přistupujete k propagaci vy? Necháváte to na labelu nebo sami posíláte CD různě na recenze? Já si třeba alba, která mě opravdu baví, kupuji. Jak jste na tom vy? Jste také fanoušci, co rádi a často podporují své kolegy? Chodíte na koncerty? Paříte?

Věříme, že odvádíte skvělou práci, když se snažíte upozornit na kapely, které z toho či onoho důvodu nejsou příliš známé.

Snažíme se kapelu propagovat, jak nejlépe umíme. Doufáme, že se nám s pomocí našeho vydavatelství podaří oslovit širší publikum, ale zatím jsou na denním pořádku sociální sítě a je velmi těžké oslovit všechny.

Jsme ochotni poslat CD a udělat tolik rozhovorů, kolik nám bude umožněno.

Kromě toho, že jsme muzikanti, jsme také milovníci hudby. Neustále konzumujeme materiál našich sesterských kapel a podporujeme další kapely, které nejsou místní. Jsme přesvědčeni, že chceme-li být podporováni, musíme podporu projevit.


Na jednou stranu má dnes začínající kapela spoustu možností, jak o sobě dát vědět, ale zase na druhou stranu, skupin je obrovské množství a fanoušci se v nich ztrácejí. Hodně lidí jen stahuje mp3 z internetu a místo koncertu raději plive jedovaté sliny na facebooku. Jak vás, jako PAINSTORM ovlivňují moderní technologie? Co si myslíš o stahování muziky, google metalistech, streamování muziky apod.?

Je neuvěřitelné, že přestože máme k dispozici veškerou hudbu, kterou bychom si mohli přát na jedno kliknutí, stále zůstáváme u stejných tří kapel. Máme všechny možnosti na světě objevovat hudbu a navazovat přátelství, a to je přesně to, co říkáš. Věříme, že je to součást společnosti, že je to dočasné a že s tím můžeme jen málo dělat.

Když budeme upřímní, připadá nám to jako blbost. Málokdo to ví, ale kvůli našemu názvu „Pain“ a „Storm“ se nemůžeme propagovat na žádných sociálních sítích. Přesto si myslíme, že odvádíme dobrou práci.

S oblibou se ptám muzikantů na to, co pro ně znamená death metal. Jak by jej definovali, jestli je pro ně spíše filozofií a životním stylem nebo „jen“ relaxem. Co znamená pro tebe? Jak jej vnímáš a prožíváš?

Pro nás je death metal a extrémní metal obecně únikovou cestou pro generaci, která vyrostla na klasice, ale potřebuje víc. Extrémní metal zachránil metal 90. let, ať se to komukoli nelíbí, a odkaz velkých deathmetalových kapel té doby je třeba respektovat a aktualizovat. Neskrýváme to; pro nás je death metal zábava a násilí.


Na závěr klasická, ale důležitá otázka. Co chystají PAINSTORM v nejbližších měsících? Kde vás můžeme vidět na koncertě? Pokud chceš něco vzkázat fanouškům, labelům, promotérům, zde je prostor…

Painstorm právě vydali album, a to je teprve začátek. Za pár měsíců vyjde Base Record na vinylu a kazetě a od roku 2026 doufáme, že vyrazíme na turné po celém Španělsku i mimo něj.

První zastávka: Leyendas del Rock, jeden z největších metalových festivalů ve Španělsku.

Děkujeme všem fanouškům za podporu, Gasparovi, našim přátelům a vám za tento skvělý rozhovor.

Děkuji moc za rozhovor. Přeji nejen nové desce spoustu úspěchů a ať se co nejvíc rozšíří řady vašich fanoušků. Budu se těšit někde naživo a ať se vám daří jak po hudební stránce, tak i v osobní rovině. Jdu si „Fun and Violence“ zase narvat do hlavy!

Přejeme vám hodně štěstí a doufáme, že se brzy setkáme.

Objímáme vás!

Recenze/review - PAINSTORM - Fun and Violence (2025):





---------------------------------------------------------------------------------------------------

pátek 11. července 2025

Recenze/review - VIOGRESSION - Thaumaturgic Veil (2025)


VIOGRESSION - Thaumaturgic Veil
CD 2025, vlastní vydání

for english please scroll down

Tvoje tělo leží na kamenném oltáři. S rituálním nožem, zabodnutým přímo do srdce. Duše už dávno létá mimo a zmítá se v temnotě. Jako hladový červ, který brzy napadne i tvoje vnitřnosti. Na zdech jsou namalovány děsivé symboly. Jed, po kterém si ochrnul, byl umíchán s láskou i nenávistí. Pradávný kult smrti znovu ožívá s nebývalou silou. Postavy v kápích, bez tváře, bez svědomí. Mlhavé ráno v bažinách, po probdělé noci. Nebudou tě pohřbívat, roztrhají tě na kusy. A tvoje prokletá duše bude navěky bloudit mezi naším a oním světem.

Další setkání s hudbou death metalových veteránů z Milwaukee, Wisconsinu, se pro mě stalo spíše tajemnou mantrou, děsivým rituálem, než jenom obyčejným poslechem. Pánové opět  jasně dokazují, že jsou ve skvělé formě. Nové letošní album "Thaumaturgic Veil" má v sobě pradávnou sílu devadesátých let, ale také spoustu nových, neotřelých momentů. Novinka se pro mě stala na dlouhý čas průvodcem v záhrobí. Pomohla mi objevit další temné kouty v mé  mysli. Skladby jsou velmi dobře napsány, mají jasné a zřetelné nosné motivy. A také děsivě podmanivou atmosféru, která se dle mého nedá naučit. Musíte ji mít v sobě, musí být vaší součástí. Znovu potvrzuji vlastní krví, že VIOGRESSION hrají opravdově, uvěřitelně, reálně, autenticky, se zřetelným staroškolským feelingem. 


Kapela nadále rozvíjí základní myšlenky death metalu, u jejichž vzniku kdysi dávno sama byla. Pokud máte zájem, přečtěte si recenzi na minulé album i skvělý rozhovor, obojí je odkazováno pod dnešním článkem. Pojďme ale k nové nahrávce. Ta má v sobě cosi neklidného, opravdu si při poslechu připadám, jako bych byl součástí nějakého starodávného, krvavého rituálu. Daleko v lesích, v místech, kde podobné obřady probíhaly po staletí. Také cítíte z hudby VIOGRESSION sílu, tlak a energii? Pánové dokáží být nekompromisní, ale nezapomínají ani na chladné a bolestivé nálady, které kolem poletují jako můry kolem ohně. Opravdu se mi líbí zvuk (Engineered and mixed by Chris Djuricic, Mastered by Dave Otero), který je masivní, velmi dobře čitelný a zároveň řeže tou správnou stranou nože. Zapomenout nesmím ani na jako vždy povedený motiv na obalu. Autorem je Diego Gedoz de Souza. Kapela byla silná v devadesátých letech a svoji pozici dokazuje i po svém návratu. Spojuje ve své hudbě starý feeling s novými nápady. Ne, "Thaumaturgic Veil" není jenom hudba, je to něco navíc. Návštěva opuštěného pohřebiště, obětního místa, katakomb ve kterých byli pochováni prokletí. Těch emocí, nálad, obrazů, které kolem mě létají, když sedím u reproduktorů, je velká spousta. Budiž to důkazem, že mě album opravdu zasáhlo hluboko do podvědomí. Máte rádi kapely jako MORBID ANGEL, PESTILENCE, MORTA SKULD, CIANIDE, MORGOTH, OBITUARY, DEICIDE, DEATH, MORBID SAINT, POSSESSED? Potom jste zde správně. VIOGRESSION mají samozřejmě svůj vlastní originální výraz. Letos vás vezmou na výlet do jiných, děsivých dimenzí. Budete jim věřit každý tón, každou notu, každý úder bicích. Alespoň mě se to stalo. Jsem prokletý! Pánové zkoumají i vaše vědomí a podvědomí. Dostanou se vám do hlavy a vytáhnou na povrch ty nejhlubší a nejděsivější noční můry. Moje tělo leží na kamenném oltáři. S rituálním nožem, zabodnutým přímo do srdce. Duše už dávno létá mimo a zmítá se v temnotě. Jako hladový červ, který brzy napadne i moje vnitřnosti. Na zdech jsou namalovány děsivé symboly. Tajemné, magické, syrové a chladné death metalové zaříkávání! Děsivý obraz temné lidské mysli! Morbidní, pradávný rituál smrti! 


Asphyx says:

Your body lies on a stone altar. A ritual knife is stuck right in your heart. Your soul flew away long ago and is now wandering in the darkness. Like a hungry worm that will soon attack your insides. Terrifying symbols are painted on the walls. The poison that paralyzed you was mixed with love and hate. An ancient cult of death is reviving with unprecedented force. Figures in hoods, faceless, without conscience. A foggy morning in the swamps after a sleepless night. They won't bury you, they'll tear you to pieces. And your cursed soul will wander forever between our world and the other.

Another encounter with the music of death metal veterans from Milwaukee, Wisconsin, became more of a mysterious mantra, a terrifying ritual, than just ordinary listening for me. The gentlemen once again clearly prove that they are in great shape. This year's new album, "Thaumaturgic Veil", has the ancient power of the nineties, but also a lot of new, fresh moments. The new album became my guide in the afterlife for a long time. It helped me discover more dark corners of my mind. The songs are very well written, with clear and distinct themes. They also have a terrifyingly captivating atmosphere that, in my opinion, cannot be learned. You have to have it inside you, it has to be a part of you. I confirm once again with my own blood that VIOGRESSION play genuinely, believably, realistically, authentically, with a distinct old-school feeling.


The band continues to develop the basic ideas of death metal, which it helped to create long ago. If you are interested, read the review of the previous album and the excellent interview, both of which are linked below today's article. But let's move on to the new recording. There is something unsettling about it; when I listen to it, I really feel like I am part of some ancient, bloody ritual. Far away in the woods, in places where similar ceremonies have been performed for centuries. Do you also feel the power, pressure, and energy in VIOGRESSION's music? The guys can be uncompromising, but they don't forget the cold and painful moods that flit around like moths around a fire. I really like the sound (engineered and mixed by Chris Djuricic, mastered by Dave Otero), which is massive, very clear, and cuts with the right side of the knife. I mustn't forget the always successful cover art. The author is Diego Gedoz de Souza. The band was strong in the nineties and proves its position even after its return. It combines the old feeling with new ideas in its music. No, "Thaumaturgic Veil" is not just music, it's something more. A visit to an abandoned burial ground, a place of sacrifice, catacombs where the damned were buried. There are so many emotions, moods, and images flying around me as I sit by the speakers. Let this be proof that the album really touched me deeply in my subconscious. Do you like bands like MORBID ANGEL, PESTILENCE, MORTA SKULD, CIANIDE, MORGOTH, OBITUARY, DEICIDE, DEATH, MORBID SAINT, POSSESSED? Then you've come to the right place. VIOGRESSION, of course, have their own original expression. This year, they will take you on a trip to other, terrifying dimensions. You will believe every tone, every note, every drum beat. At least that's what happened to me. I am cursed! These gentlemen explore your consciousness and subconscious. They get into your head and bring to the surface your deepest and most terrifying nightmares. My body lies on a stone altar. With a ritual knife stuck right in my heart. My soul has long since flown away and is tossing and turning in the darkness. Like a hungry worm that will soon attack my insides. Terrifying symbols are painted on the walls. Mysterious, magical, raw, and cold death metal incantations! A terrifying image of the dark human mind! A morbid, ancient ritual of death!


about VIOGRESSION on DEADLY STORM ZINE:





Track Listing:
1. Enûma Elish Ilū
2. Jinx
3. Akhara Aakasa
4. Renumeration 
5. Samsara Ananta
6. Travesty ov darkness
7. Heqet Saeculum
8. Pummeled
9. Amaranthine Kairos
10. Superposition
11. Buki’s dream*
12. Vulnus sclopetarium
13. Ouroboros Noesis
14. Eaten by flies
15. Aeternitas Aevum
16. As the light fades
17. Adrothia Akaru
18. Summon
19. Light harvester

Line-up:
Brian DeNeffe - Vocals
Lief Larson - Guitar
Johnathon Iberra - Guitar
Jason Hellman - Bass
Erik Schultek - Drums



KNIŽNÍ TIPY - Den, který nikdy nepřijde - Caimh McDonnell (2019)


Den, který nikdy nepřijde - Caimh McDonnell
2019, Jota

Byl jsem tři dny na festivalu ve Spáleném Poříčí. Když jsem se ráno dal trošku dohromady, tak jsem chtěl dělat fotky a psát report. Místo toho jsem nejdřív čuměl do zdi a potom si začal číst Den, který nikdy nepřijde. Je tedy pravdou, že mi příběh zpočátku příliš nelezl do hlavy, ale to bylo spíš tím, že jsem měl v krvi zbytkový alkohol a viděl jsem před sebou zástupy hezkých holek. Všechny ty festivalové zážitky, ta síla hudby a pokeců se známými, ve mě doznívalo. I přesto jsem se nakonec chytil. Je to napínavé, čtivé, zajímavě napsané. Není si na nic moc stěžovat. Navíc, je to moje první kniha od autora, chtěl jsem zase jednou ochutnat něco nového. A měl jsem opět dobrou ruku při výběru na stránkách Levných knih. Původně jsem si tedy myslel, že to bude jen taková oddechovka, ale nakonec musím uznat, že je to hodně spletitý a propracovaný případ.

Usnul jsem. S brýlemi na nose, mě probudila dcera, když se vrátila z brigády. Bylo to celé takové unavené. Přeci jen, věk už je trošku znát. Nicméně, šel jsem si lehnout a druhý den, již trošku odpočinutý, pokračoval. A musím říct, že mě čtení bavilo ještě víc, než minulý unavený den. Musel jsem sice dopsat report, k tomu se trápit s fotkami, ale nakonec jsem si vyšetřil spoustu času. Četlo se mi dobře a to i přesto, že venku pálilo slunce jak někde v Karibiku. Mě to bylo jedno, já byl v Dublinu a vyšetřoval jsem. Pro mě musí být knížky odpočinek, relax, zároveň mě musí chytnout, což se v tomhle případě opět stalo. Děti měly prázdniny a tak křičely pod okny na blízkém hřišti. Nějak mi to nevadilo. Prostě jsem si užíval, naladil jsem se na vlnu klidného odpočívajícího čtenáře. Je to moc fajn, šeptám si pod vousy osamocen, protože mám všechny zase pryč. 

Mám naděláno spoustu hodin a tak potají utíkám pryč, abych zase zasedl do svého křesla. Není to dlouhá kniha, přesto ji čtu tři odpoledne (a jedno celé ráno). Chodím nakupovat vedle do obchodu a každý den potkám dívku, která má tričko nějakého čtenářského klubu. Zírám jí na prsa, ne že bych byl úchyl, ale protože nemůžu rozluštit název. Je milá, pokaždé, když se na ní podívám, tak mi věnuje úsměv. Možná podvědomě vycítila, že mě na ní zajímá její příslušnost ke stejně prokletým, jako jsem já a ne jen pouhé tělo. I když je fakt, že je moc hezká. Nechci si to ale kazit, nevtírám se, jen jí pokaždé věnuji také pousmání. Chci si ji zachovat jako hezký obraz, fantazie mi pak může pracovat na plné obrátky. Taky seš vole ženatej, žejo. To je jak na tom festivalu. Ženských spousty. Člověk ale už nechce být trapnej. A stejně někdy je. Přitom kdyby mě viděly jak si hezky čtu...dost ale bylo vzpomínek a rozhárané mysli. Soustřeď se, ať to dočteš, máš tu celou hromadu knih a dostal si další tipy, co si přečíst. Vrhám se tedy znovu do čtení.

Proč nemůžu bydlet někde na severu. Všichni se tu potí, ve špinavých montérkách. To je tak, když jezdíte velmi brzy ráno do práce s popeláři. Je tu jeden, co pokaždé drží v rukou knihu. Nebaví se s ostatními. Dnes jsme tu, v trolejbusu číslo 14, dva. Sice jsem se zařekl, že už knížku dočtu, ale prostě jsem to nedal. Klížily se mi oči, doznívalo ve mě všechno festivalové nadšení. Pivo i zážitky. A tak jsem si vzal knížku s sebou a zbývá mi fakt už jen pár posledních stránek. Ty jako čteš? To ještě někdo v dnešní době dělá? Ptá se mě mladý kolega a myslí si, jak není vtipnej. On tedy nebyl nikdy, ale tentokrát je to ještě horší. Nějak nevím, co bych mu odpověděl. V těchto případech raději mlčím a myslím si něco o horoucích prdelích. Dojdeme do fabriky, on mluví jen o sobě, o nějakých kravinách a mě zbývají ještě asi tři stránky. Achjo. 

Přestupuji na náměstí v Plzni, protože změnili jízdní řád. Vůbec mi to nedošlo. Mám prostoje. Asi deset minut. Ihned vytáhnu knížku z batohu a jdu na to. Uleví se mi. Jako fakt, normálně to ze mě spadne. To napětí, že jsem odešel od rozečteného. Vypadám dobře, řeknu si, když se vidím ve výloze. S knihou pod rukou, a brýlemi, jsem fakt sladkej medvídek, jak by řekla manželka, která si ze mě pořád dělá srandu. Dojedu domů, sednu si a začnu se přehrabovat v dalších knihách. Na řadu přijdou...ale to až za týden, přijďte, bude další tip. Děkuji moc za pozornost. Mimochodem, potkat za jeden den tři lidi na festivalu, kteří se se mnou chtějí bavit o knihách, pánové a dámy, to je prostě super, fakt díky moc! Mějte se krásně. 

------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Paul Mulchrone zakládá detektivní kancelář. Je bez peněz, bez parťáka a bez partnerky (neposlouchej, Maggie) – ale dostal svůj první případ! Na zakázku žárlivé milenky bude sledovat stavebního magnáta Hartigana. Právě toho, jenž stojí před dublinským soudem za vytunelování peněz klientů, kteří kupodivu chtěli bydlet. Právě toho, jehož společník byl nalezen kupodivu zavražděný. Právě toho, jehož druhý společník se před lety rozhodl stavět na pozemku, kde sídlil hokejový oddíl Bunnyho McGarryho. Kupodivu: když totiž nemáte problémy s Bunnym, nemáte žádné. Přidejme zhrzenou sestřičku Brigit, která přivazuje chlípné doktory k postelím; policistu Wilsona, který na mrtvoly fakt nemá žaludek; mesiášského kazatele Frankse, bandu squatterů se záluskem na data jisté banky, dav rabujících demonstrantů – a samozřejmě Dublin, protože nikde jinde tohle všechno najednou nenajdete. Kdo to dokáže smíchat a znovu rozplést tak, aby ty nejméně pravděpodobné dílky skládačky do sebe přesně zapadly? Jedině Caimh McDonnell.


---------------------------------------------------------------------------------------------------

TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine