DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

neděle 11. ledna 2026

Recenze/review - COAGULATING - Deciphering My Scalded Creation (2026)


COAGULATING - Deciphering My Scalded Creation
EP 2026, Iron Fortress Records

for english please scroll down

Utíkáš temnou mlhou stále dál. Nebezpečí číhalo ve stínu. Šílený maniak, který řádil v ulicích již několik měsíců. Zůstávala po něm zohavená těla. Měl si být dalším na řadě. Nejdřív se ti objevila jeho děsivá tvář ve snech. Budil ses uprostřed noci a nevěděl si, co je pravda a co hnusná noční můra. Doběhneš k plesnivým smradlavým močálům. Raději se utopit,  než se nechat roztrhat na kusy. Najdou tě druhý den ráno. Bez očí, bez vnitřností.

COAGULATING pocházejí ze Spojených států amerických a hrají surový brutální death metal, ušpiněný grindcore a slamem. Do rukou se mi dostalo jejich třetí EP a musím rovnou dodat, že již při prvním poslechu jsem měl pocit, že jsem součástí nějakého děsivého hororového filmu. Ne, pánové nepřinášejí nic nového, ale věřím jim každý tón, notu, riff, úder bicích. Jedná se o extrém, o šílenou a krvavou hru. 


EP "Deciphering My Scalded Creation" vychází na CD, kazetě i digitálně. Jedná se o záležitost, která by se mohla zadřít pod kůži fanouškům třeba takových DEVOURMENT, DEHUMANIZED, INTERNAL BLEEDING, IMMORTAL SUFFERING. Témata textů jsou stylová, pokud se vám líbil úvod dnešní recenze, tak asi víte, o co se jedná. Co se týká zvuku, tak ten je náležitě surový, dobře čitelný a sedne k předkládané hudbě, jako dřevěná rakev k mrtvole. Osobně se mi líbí i grafika a motiv na obalu, všechno tu sedí tak nějak perfektně na svých místech. Jsem sice již starý pes, který za svého života slyšel mnohé a moc dobře vím, jak je v současné době těžké přijít s něčím novým, ale i tak si poslech opravdu užívám. Pokaždé (a stává se mi to čím dál častěji), když jsem unavený ze současného divného světa a přijde mi, že se řítíme do záhuby, tak si narvu muziku od COAGULATING do hlavy a uleví se mi. Možná to zní divně, ale má na mě až terapeutický účinek. Vše je tu dohnané do extrému, hranice je překračována s elegancí starých mistrů patologů. Ze skladeb navíc cítím takový ten poctivý drive, sílu, tlak a energii. Kývám se spokojeně do rytmu a držím v ruce kladivo. Najednou nejsem ve svém domě, ale na starých jatkách a musím drtit prašivé kosti. Je tu chlad, mráz se mi dostal při poslechu tohoto EP pomalu do podvědomí. Nemůžu jinak, než vám novinku od těchto maniaků doporučit. Pokud máte rádi hororové filmy, opuštěné nemocniční sály, pitevny a s chutí se necháte ušpinit od imaginární krve, budete určitě nadšeni jako já. Znovu zapínám play. Utíkám temnou mlhou stále dál. Nebezpečí číhalo ve stínu. Šílený maniak, který řádil v ulicích již několik měsíců. Zůstávala po něm zohavená těla. Jsem další na řadě. Surový a temný brutální slam death grindcore, který vás vyvrhne zaživa! Absolutní masakr na pitevních sálech!


Asphyx says:

You run further and further into the dark fog. Danger lurked in the shadows. A madman who had been rampaging through the streets for months. He left behind mutilated bodies. You were supposed to be next. First, his terrifying face appeared in your dreams. You woke up in the middle of the night, not knowing what was real and what was a horrible nightmare. You run to the moldy, smelly swamps. Better to drown than be torn to pieces. They find you the next morning. No eyes, no insides.

COAGULATING come from the United States and play raw, brutal death metal, dirty grindcore, and slam. I got my hands on their third EP, and I have to say that from the very first listen, I felt like I was part of some terrifying horror movie. No, these guys aren't bringing anything new to the table, but I believe every tone, every note, every riff, every drum beat. It's extreme, it's crazy, and it's bloody. 


The EP "Deciphering My Scalded Creation" is available on CD, cassette, and digitally. This is something that could get under the skin of fans of bands such as DEVOURMENT, DEHUMANIZED, INTERNAL BLEEDING, and IMMORTAL SUFFERING. The lyrics are stylish, and if you liked the introduction to today's review, you probably know what it's about. As for the sound, it is appropriately raw, clear, and fits the music like a wooden coffin fits a corpse. Personally, I also like the graphics and the motif on the cover; everything fits perfectly in its place. I may be an old dog who has heard a lot in my life and knows very well how difficult it is to come up with something new these days, but I still really enjoy listening to this. Every time (and it happens more and more often) when I'm tired of the strange world we live in and it seems to me that we are rushing towards destruction, I fill my head with COAGULATING's music and I feel relieved. It may sound strange, but it has a therapeutic effect on me. Everything here is taken to the extreme, boundaries are crossed with the elegance of old master pathologists. What's more, I feel a genuine drive, power, pressure, and energy in the songs. I nod contentedly to the rhythm, holding a hammer in my hand. Suddenly, I'm no longer in my house, but in an old slaughterhouse, and I have to crush rotten bones. It's cold here, and the frost slowly creeps into my subconscious as I listen to this EP. I can't help but recommend this new release from these maniacs. If you like horror movies, abandoned hospital wards, autopsy rooms, and don't mind getting dirty with imaginary blood, you'll definitely be as excited as I am. I press play again. I run further and further into the dark fog. Danger lurked in the shadows. A mad maniac who had been rampaging through the streets for several months. He left behind mutilated bodies. I'm next in line. Raw, dark, brutal slam death grindcore that will rip you apart alive! An absolute massacre in the autopsy rooms!


tracklist:
1. Deciphering My Scalded Creation 
2. Eradicated Cock Foreplay 
3. Incising Rectal Pores Spewing Glistening Measurements of Rot 
4. Spiraling Induced Barbedwire Lacerations 
5. Hatefucked 
6. Pre-natal Exorcism 

PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE - Příběh pětistý padesátý druhý - Boží muka


Příběh pětistý padesátý druhý - Boží muka

Byli jsme ještě děti. Malé vyděšené děti. Máma asi chtěla, abychom to brali jako zábavu, jako nějakou hru. Jenže, stejně jsme měli strach. Pokaždé, když přišli vojáci, tak nám rodiče řekli, ať zmizíme do lesa. Měly jsme se sestrou, která je starší, nedávno zemřela na raka, takový jedno místo kousek od krmelce. Pamatuji si, že jsem se počůrala strachy. Chtělo se mi plakat, ale sestra mi vždycky dala dlaň na pusu. Zahryzla jsem se do ní. Byla mi zima. Mámu znásilnili a otec se musel dívat. Mysleli jsme si, že to jsou Němci, ale ne, byli to Češi. Dokonce jsem poznala jednoho souseda. 

Poposedla si na velkém kameni a upravila si šátek. Připadalo mi, že jí je snad sto. Měla průzračně modré oči, které jakoby mě neustále sledovaly, hodnotily. Byla na svůj věk nebývale vitální. Měla v sobě takový zvláštní smutek starých lidí, kteří toho viděli a zažili až příliš. Chodil jsem na chalupě běhat do kopců. Jezdili jsme teď na chalupu do Jizerek poměrně často. Pryč z města, od studentů, od neustálých pařeb a brigád. Byl tu klid. Ticho a příroda. Pomáhalo mi to se zklidnit. Moje milá ještě vyspávala a já si obul kecky a vydal se poklusem do kopců. Tuhle dámu, babičku jak z jiných časů, jsem tu potkal již několikrát. Zatím jsme se vždycky jen pozdravili, ale tentokrát začala vyprávět. 

Za války se o nás starala máma sestřenice. Nebyla to moc hodná paní. Měli jsme málo jídla a strýček byl hodně přísný. Po škole rovnou domů a často jsme za dveřmi slýchávaly, že jsme jen vyžírkové. Po válce přišla paní z nějakého úřadu a odvedla nás do ústavu. To bylo peklo. Nemít sestru, tak nepřežiju. To bys nevěřil mladíku, jak dokáží být děvčata zlá. Pořád si z nás dělal někdo legraci, že jsme měly taky skončit v plynu. Přitom jsme židovky jen z jedné čtvrtiny. Jenže tohle stačilo. Byly jsme jak špinavé. Vychovatelky nás mlátily řemenem nebo rákoskou. Byla tam zima. Starý klášter. Jediný, kdo na nás byl hodný, tak jedna řádová sestra, kterou si tam bůhví proč nechaly. Sestra už neplakala. Měla v sobě vzdor. Prala se. Ostříhali ji dohola a šla na samotku. Nikdy mi to neřekla, ale podle mě ji tam i znásilnily. Nemluvila o tom. Nikdy. 

Už jsem se vydýchal, přesto nejsem klidný. Sedl jsem si na lavičku k Božím mukám. Poslouchám tu stařenku a vůbec nevím, proč mi to celé vypráví. O tomhle by se mělo mluvit v dějepise, upozorňovat na to a taky by se měly všechny ty svině, co za to mohly, potrestat. Ona místo pomsty sepne ruce a modlí se ke křížku. Nechci rušit, tak se omluvím, rozloučím a odběhnu na chalupu. Blondýnka je ještě růžová ze spaní a hrozně jí to sluší. Ihned za ní zalezu do peřin.

U kávy jí pak všechno vyprávím. Je to další z příběhů starých lidí o starých časech, které mě dost zasáhlo. Jsem na tyhle věci možná až moc vnímavý. Hrozně mě štve, když zůstane zlo nepotrestáno. Jdeme se projít a u konzumu shodou okolností tu starou babičku potkáme. Kývneme na pozdrav a ona se hrozně hezky, i když smutně usměje. Chtěl bych navázat, tak se dám do řeči, ale přeruší mě. Zmizí v kopcích a my jdeme na pivo. Jak je všeobecně známo, tak v hospodě se ví všechno. Zeptáme se na paní, ale odpovědí je nám jenom rozpačité mlčení.

Už jsem si myslela, že dnes nepřiběhneš. Pak nás dali do různých rodin. Byly jsme se sestrou nerozlučná dvojice. Většinou to ale bylo na škodu. Paničky, co nemohly mít děti, ale měly konexe, tak nechtěly adoptovat cikáňata. My byly blonďatý holčičky, sice se špatným rodokmenem, ale slušelo nám to. Neměly jsme vůbec nic. Až po letech jsem zjistila, že šlo o majetek. Někdo chtěl barák našich rodičů. On byl táta šikovný. Měl živnost, dělal všechno z kůže. Pro koně, jezdili za ním až z Prahy. A máma byla krasavice. Co si pamatuji, tak to mezi nimi byla velká láska. Když jsem tě potkala dole v krámě, moje rodiče jste mi připomněli. Problém byl, že ve většině rodin to nebylo dobré. Hlavně otčímové nás nemohli moc vydýchat. Taky jsme vyrostly a začaly vypadat jako ženský. Možná až příliš brzy.

Musely jsme pracovat. Na poli, v dílnách, ale když nás adoptoval někdo z města, tak i v továrnách. Do sestry, protože byla celá máma, se každou chvíli někdo zakoukal. A to štvalo ženské. Vždycky na nás někdo vyštrachal, že jsme trošku židovky, jako bychom to měly napsaný na čele. Stařenka kroutila hlavou a ztrácela se ve vzpomínkách. Opět poklekla, žmoulala v rukou růženec a odříkávala slova modlitby. Z kříže na ní zhlížel Ježíš a mě napadlo, jestli podobní lidé opravdu někdy najdou svůj klid. Nepřipadalo mi to.

Běhám celý týden a svým způsobem se těším na pokračování. Je to zvláštní, vůbec nevím, proč to všechno říká mě. To opravdu nemá nikoho? Co jsem pochopil, tak žije sama, v malé, polorozpadlé chalupě. Nese si s sebou celý život kříž. Netuším, jaká kdysi bývala, ale teď je z ní cítit obrovská pokora a smutek. Dnes si říkám, že mě mrzí, že nepřišla. Chci odběhnout, ale nakonec ji spatřím v lesíku. Chvátá.

Bez pozdravu pokračuje. Sestra se dala do kupy s doktorem, který byl ale sesazený. Byl politickej. Zavřeli ho. Několikrát. A ona na něj pořád čekala. Měli mít dítě, ale potratila, když k nim do bytu vtrhli Stbáci. Začala krvácet a oni ani nezavolali sanitku. On jí nakonec v tom vězení umřel. Už si nikdy s nikým nevyšla. Říkala mi, že to byla láska jejího života. Pánové ji zvali na schůzky, ale ona ne. Chtěla už být sama. Se svým smutkem. Myslela jsem si, že se utrápí a vidíš to, vydržela ještě spoustu let. Stejně si ale myslím, že byla dávno mrtvá. Smrt pro ní byla osvobozením.

Chci se na něco zeptat. Mám tolik otázek, tolik věcí, které bych chtěl vědět. Myslím na to  při přednáškách, které mě nebaví, chodím po městě a nedá mi to klid. Často o stařence mluvím s blondýnkou, až ji s tím musím asi štvát, ale když ono je to ve mě. Zajímalo by mě,  jak to celé skončí. Na chalupě udělám všechnu práci za jedno odpoledne, abych si mohl jít ráno zase zaběhat.

Znásilnili mě. Tady, kousek, nějací lufťáci. Pili pivo a já šla králíkům pro lupení. Sestra už bydlela v Praze a nevídaly jsme se tak často. Bolelo mě to. Nechaly mě u cesty. Jako kus hadru. Domů jsem se skoro nedoplazila. To víš, na samotnou ženskou si každý dovolí. Neměla jsem nikde zastání. Ležela jsem několik dní v horečkách a teprve pak šla k doktoru. Jednal se mnou jako se špinavou. Jako s děvkou. Už nikdy nebudeš mít děti, řekl mi. Chtěla jsem se zabít. Trvalo několik let, než jsem se přestala bát. 

Když jsem se jí podíval do obličeje, tak plakala. Chtěl jsem udělat nějaké konejšivé gesto, vlastně jsem měl v sobě potřebu říct něco hezkého, aby věděla, že ne všichni chlapi jsou hajzlové a zvířata. Ale jen zvedla ruku a odešla. Tentokrát bez modlitby. Když jsem ten den usínal, tak se mi všechno míhalo hlavou, převaloval jsem se a nemohl spát. Bylo to celé hrozně divné. 

Ale aby sis nemyslel, zažila jsem i hezké chvíle. On se objevil u nás před chalupou. Měl psa a jestli bych prý neměla trošku vody. Dala jsem mu napít, jen tak jsme seděli a slovo dalo slovo. Bylo to moc hezký, i když to netrvalo dlouho. Byl tu za prací, odněkud ze Šumavy, chlap jak hora. Dělal v lese a ke mě chodil spát. Dokázala bych si představit, že bych s ním byla celý život. Pokud by tedy chtěl, to víš, chlapi většinou chtějí děti. Ten křížek, co je kousek nahoře u cesty, ten je pro něj. Vůbec mi nechtěli na úřadě povolit, aby tam byl. Tohle by se straně nelíbilo. Zavalilo ho dřevo. Když jsem ho naposledy viděla, tak odcházel támhle po louce a smál se. Už ani nevím čemu. Pes mi po něm zůstal. Žil dlouho. 

Můžu se na něco zeptat? Začal jsem opatrně. Ale ona mě nevnímala. Byla ve svém ztraceném světě. V dobách, co tu byl člověk člověku vlkem. Muselo to být hrozné. Uvědomil jsem si, jak se vlastně máme dobře, jak si nemáme na co stěžovat. Bylo mi jí líto, chtěl jsem, i když jsem nevěděl jak, udělat nějaké hezké gesto, aby se aspoň na chvilku smála. Úplně cizí stařenka vysoko v kopcích, o které jsem nikdy předtím neslyšel. Možná by ji znala moje babička, možná ale taky ne. Nebyla původem místní. 

Říkám ti to proto, protože to nikoho nezajímá. Nikdo ni nezůstal a jsem sama. Se svojí bolestí. Vlastně bych se ti měla omluvit. Co tě tak může zajímat na staré bábě. Tentokrát jsem mlčel já. Nějak jsem nevěděl, co na to odpovědět. Jen jsem kývl hlavou a chvilku jsme mlčeli. Dívali jsme se do kraje a každý jsme viděli něco jiného. Já měl celý život před sebou a představoval jsem si, kolik potkám ještě hezkých holek, kolik zažiju koncertů, co vymyslíme s blondýnkou za divočiny. Ona viděla za každým stromem bolest a strach. Tady, u Božích muk se psala historie jedné rodiny. Jakoby jsem je všechny viděl, mluvil s nimi, říkal jim, aby si dali pozor. Budu se muset rozloučit. Příště, až sem přiběhneš, už tu nebudu. Já vím, je to hřích, ale na mě je toho už moc. Pálí mě srdce. Mám děsivé sny. 

Odejdu a večer jedeme do Boleslavi. Jsem jak vyměněný. Vytáhnu doma staré fotky, co je na nich ještě děda, prababičky, tetičky, zkrátka celá rodina. Zvláštní příležitosti, černobílé oslavy narozenin, kluci a holky v legračním oblečení. Otec s přísným pohledem. Sedím na gauči, prohrabuji se vlastní historií a říkám si, jaké fotky má asi stařenka? Možná žádné nemá. Zlí lidé jí zničili celý život. Tolik promarněných let. Když příště k Božím mukám běžím, tak tam opravdu není. Už ji nikdy nepotkám. Vlastně ani nevím proč, ale kleknu si, podívám se na Ježíše nade mnou a pomodlím se za její duši. Co kdyby náhodou...

Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

sobota 10. ledna 2026

Interview - GRAVEYARD WINDS - An old-school death metal ritual from the graveyard of the damned!


Interview with death metal band from Colombia - GRAVEYARD WINDS.

Answered Carlos Zea (guitar), thank you!

Recenze/review - GRAVEYARD WINDS - Those, Who Come with the Mist (2025):

Ave GRAVEYARD WINDS! Greetings to the Colombian underground. I hope everything is going well for you. It should be, since you have your first full-length album of your career out this year. I must admit that it literally pinned me to the wall. It's dark, energetic, cutting like a sharp knife. It's clear that you've done a great job and that you have a lot of talent.

- Hails Jakub!, Cheers, I am Carlos Zea (guitar). Thank you very much for reaching out and for supporting our music. It is an honor for us to share our words with the readers of DEADLY STORM ZINE. Regards from Medellín, Colombia.

How do you perceive the new album in relation to your debut "Assault to the Coffin"? Where did you want to go and how do you think the recordings are different?

Those Who Come with the Mist' presents 8 tracks of refined, compact songwriting. We have evolved beyond previous 80s heavy metal contrasts to solidify a dark, classic death metal sound. With improved audio production and songs under 5 minutes, each track has its own distinct tempo and identity, avoiding a flat listening experience.


"Those Who Come with the Mist" has all the attributes of good death metal. For me personally, it's an album I love to come back to. How did it come about? How does GRAVEYARD WINDS compose new material?

Our music is heavily influenced by the wave of European and American Death Metal from the late 80s and early 90s, the era that defined my musical identity. The songwriting is a collaborative process: I present an initial guitar concept to Juan, and we structure the song before recording. Once the instrumentation and drum intensity are laid down, I finalize the lyrics for Mauricio 'Klisgor,' who brings them to life with his distinct vocal character.

I found out that Juan Carlos Henao "Chengo" is credited with the mixing and mastering. I have to say that the sound is literally killer. It keeps making me turn up the volume on my hi-fi system. Juan created a sound that is cruel, raw, dark, and animalistic. How was it working with him, and why did you choose him? Which studio did you record in, and how did everything go?

Chengo is a veteran of Medellín's old-school technical death metal scene and the founding guitarist of Cromlech band, active since the mid-90s. We have a long history with him at his studio, Area 51, dating back to 1999 with our first recordings for the bands Planta Cadáver and later with Yogth Sothoth. We trust him completely because he combines technical engineering skills with a deep understanding of what the band wants, making the workflow seamless and the results excellent.

An integral part and a kind of bonus for fans today is the CD. You released it on Awakening Records and it has a dark cover. Who is the author? Am I right in thinking that it represents the arrival of the undead on earth? How did you choose the motif and how does it relate to the music on the new album?

We collaborated with Carlos Jacome (from our sister band Bonestorm and founder of Creatus Artworks) for the album art. His illustration brings the title track to life, depicting the mist as a dimensional gateway. The artwork visualizes a 'monstrous procession' of eldritch horrors and lost souls entering our world, freezing the terrifying moment when the dead finally overtake the living.


I would be interested to know what the lyrics on the new album "Those Who Come with the Mist" are about. Who wrote them and where did they find their inspiration?

The band draws inspiration from classic authors of the 'poètes maudits' tradition. Based on stories, books, and poems, we develop adaptations that transcend the original references to construct our own narratives, reinterpreted through a unique literary and conceptual perspective.

I have been wandering the underworld for over thirty-five years and I go to Colombia for music because I know I can rely on it. I think we have a similar nature and taste when it comes to metal. I really like your bands and follow your scene closely. Maybe I envy you a little, because we only have a few death metal bands that are worth mentioning. How do you explain the fact that death metal is so successful in your country? How do you perceive your scene, fans, labels?

Thank you for your appreciation of our country's music. In the 80s, my city gave birth to an underground movement known locally as 'Ultrametal,' defined by its raw power. Back then, Colombia faced significant limitations, making professional gear and recording technology extremely hard to come by. However, many bands transcended those barriers. Today, technological advances have granted us access to better studios, vastly improving technical quality, and I constantly see local bands releasing high-level material.

For Graveyard Winds, the support has been overwhelming. Despite our new CDs currently being held in customs from China, 80% of the shipment is already pre-sold, a situation similar to our 2022 debut. The audience in Medellín is fervent—they buy physical formats and support live shows, especially when they see local bands working with international labels. Their loyalty is what drives us, allowing us to fund our studio work entirely through merchandise sales.


You play devastating death metal influenced, among other things, by the American school. Today, bands can't avoid comparisons, but I'd be interested to know how the idea to form GRAVEYARD WINDS came about, who was and is your role model, and where you want to take your band. Are you attracted to big international festivals, are you willing to go on tour with a more famous band?

Our influences within classic metal are vast, drawing from bands as diverse as early Paradise Lost, Decomposed (UK), Dismember, Death (Spiritual Healing era), Disincarnate, Immolation, early Rotting Christ, Asphyx, and Bolt Thrower. However, it is crucial for us to channel that classic sound without becoming a carbon copy of any single band; that would be limiting.

In fact, reviewers often struggle to pin down our style. Someone even labeled us 'Melodic Death Metal' just because we included some 80s Heavy Metal-style solos on our debut, haha.

Regarding touring, logistics are complicated since we all have day jobs. Given the economic challenges in our country, taking off for a four-week international tour would jeopardize our stability, and for an underground band, the conditions likely wouldn't justify the risk. For now, we are focusing on select weekend shows in Colombia for 2026 that don't conflict with our work and families. We are adults with responsibilities, after all

When I started my website ten years ago, I had a vision that I would try to support bands that I thought weren't so visible. To let the world know about them. I think I'm doing pretty well, at least according to the feedback. How do you approach promotion? Do you leave it to the label, or do you send CDs out for reviews yourself? For example, I buy albums that I really enjoy. How about you? Are you also fans who like to support your colleagues often? Do you go to concerts? Do you party?

We truly appreciate you reaching out for this interview. It happens often with this band: when folks from zines or distros contact us, the interaction is so warm it feels like we’ve known each other for years. That is the true reward of making music—connecting with countries where we wouldn't normally have any presence.

Ironically, we are definitely better known abroad than in our own country. Here in Medellín, we are mostly recognized within our circle of friends, though word is slowly spreading nationally. We remain very close to the local scene, constantly supporting other bands' releases, attending gigs, and hanging out in bars together. That reciprocal support is exactly what strengthens the community.


On the one hand, a band starting out today has a lot of opportunities to make themselves known, but on the other hand, there are so many bands out there that fans get lost in the crowd. A lot of people just download MP3s from the internet and instead of going to concerts, they prefer to spit venom on Facebook. How does modern technology affect you as GRAVEYARD WINDS? What do you think about downloading music, Google metalheads, streaming music, etc.?

For us, digital platforms and physical support are complementary. We rely on merch sales to fund our recordings, but online exposure is what makes those sales possible. It allows us to reach global audiences and build local anticipation, which is why our debut sold out immediately and our incoming album is already 80% pre-sold. We see the internet as a tool to expand our reach, while tangible support remains the engine that keeps the band running.

I like to ask musicians what death metal means to them. How would they define it, is it more of a philosophy and lifestyle for them or "just" relaxation. What does it mean to you? How do you perceive and experience it?

Music is hardwired into us, affecting our senses in ways that are hard to describe. For me, the raw power of metal instruments and vocals is what sparked the desire in my teenage years to stop just listening and start creating.

I treat this as a serious hobby—one that fights for space against my profession and personal relationships. I try to find a balance and avoid becoming an antisocial 'freak,' acknowledging that we need human connection. But given that my city is saturated with detestable tropical music, Metal serves as my ideal sanctuary.

Finally, a classic but important question. What does GRAVEYARD WINDS have planned for the coming months? Where can we see you in concert and when will you be visiting Europe?

For 2026, we plan to focus on promoting the album locally, as we expect customs to finally release the CD copies in January. We currently have concerts scheduled in the neighboring city of Pereira and another in Bogotá. Since the band is not well-known outside of Medellín, we hope the album promotion gains traction and helps us build an audience in those cities.

Visiting Europe with the band would be excellent, but I believe we are still too underground at this stage. The two labels we’ve worked with have done a fantastic job with international promotion, but we don't have plans for Europe just yet... perhaps someday.

Thank you very much for the interview. I wish you every success with your new album and hope that your fan base grows as much as possible. I look forward to seeing you live again and wish you all the best, both musically and personally. I'm going to listen to "Those Who Come with the Mist" again!

Jakub, cheers from the whole band. We really appreciate your interest and the opportunity to discuss our musical project in depth. We hope DEADLY STORM ZINE keeps the underground flame alive for years to come. Best of luck with your projects. Hails from Colombia, a brutal hug, and thanks for the support!

Best regards, Carlos Zea Díaz.

Recenze/review - GRAVEYARD WINDS - Those, Who Come with the Mist (2025):


---------------------------------------------------------------------------------------------------

Rozhovor - GRAVEYARD WINDS - Old school death metalový obřad z pohřebiště prokletých!


Rozhovor s death metalovou skupinou z Kolumbie - GRAVEYARD WINDS.

Odpovídal Carlos Zea (kytara), děkujeme!

Recenze/review - GRAVEYARD WINDS - Those, Who Come with the Mist (2025):

Ave GRAVEYARD WINDS! Zdravím do kolumbijského undergroundu. Doufám, že je u vás vše v pořádku. Mělo by, máte na kontě letos první dlouhohrající album své kariéry. Musím se přiznat, že mě doslova přikovalo na zeď. Je temné, energické, řeže ostrou hranou nože. Je hodně slyšet, že jste odvedli skvělou práci a taky velká porce talentu. Jak vnímáš novou desku v souvislosti s vaší prvotinou „Assault to the Coffin“? Kam jak jste se chtěli posunout a v čem jsou podle tebe nahrávky odlišné?

Zdravím Jakube! Ahoj, jsem Carlos Zea (kytara). Moc děkujeme za kontakt a podporu naší hudby. Je pro nás ctí sdílet naše myšlenky s čtenáři DEADLY STORM ZINE. Pozdravujeme z Medellínu v Kolumbii.

„Those, Who Come with the Mist“ v sobě obsahuje všechny atributy dobrého death metalu. Pro mě osobně se jedná o desku, ke které se hrozně rád vracím. Jakým způsobem vznikala? Jak skládají nový materiál GRAVEYARD WINDS?

Album „Those Who Come with the Mist“ obsahuje 8 skladeb s propracovaným a kompaktním songwritingem. Vyvinuli jsme se nad rámec předchozích kontrastů heavy metalu 80. let a upevnili jsme temný, klasický death metalový zvuk. Díky vylepšené zvukové produkci a skladbám kratším než 5 minut má každý song své vlastní tempo a identitu, což zabraňuje fádnímu poslechovému zážitku.


Dohledal jsem si, že pod mixem a masteringem je podepsán Juan Carlos Henao "Chengo". Musím potvrdit, že zvuk doslova zabíjí. Pořád mě to nutí na hi-fi věži přidávat volume. Juan vám vytvořil zvuk, který je krutý, surový a zároveň temný a živočišný. Jak se vám s ním spolupracovalo a proč právě on? V jakém studiu jste nahrávali a jak vše probíhalo?

Chengo je veteránem oldschoolové technické death metalové scény v Medellínu a zakládajícím kytaristou kapely Cromlech, která působí od poloviny 90. let. S jeho studiem Area 51 máme dlouhou společnou historii, která sahá až do roku 1999, kdy jsme zde nahrávali naše první nahrávky pro kapely Planta Cadáver a později Yogth Sothoth. Plně mu důvěřujeme, protože kombinuje technické inženýrské dovednosti s hlubokým porozuměním toho, co kapela chce, což zajišťuje plynulý pracovní postup a vynikající výsledky.

Nedílnou součástí a jakýmsi bonusem navíc je pro fanoušky dnes CD. Vy jste jej vydali u Awakening Records a je opatřeno temným obalem. Kdo je jeho autorem? Vysvětluji si to dobře, že se jedná o příchod nemrtvých na zem? Jak jste motiv vybírali a jak souvisí s hudbou na novince?

Na obalu alba jsme spolupracovali s Carlosem Jacomem (z naší sesterské kapely Bonestorm a zakladatelem Creatus Artworks). Jeho ilustrace oživuje titulní skladbu a zobrazuje mlhu jako dimenzionální bránu. Obal vizualizuje „monstrózní průvod“ nadpřirozených hrůz a ztracených duší vstupujících do našeho světa a zachycuje děsivý okamžik, kdy mrtví konečně převálcují živé.

Zajímalo by mě, o čem jsou texty na nové desce „Those, Who Come with the Mist“. Kdo je jejich autorem a kde se inspiroval?

Kapela čerpá inspiraci z klasických autorů tradice „poètes maudits“. Na základě příběhů, knih a básní vytváříme adaptace, které přesahují původní předlohy a vytvářejí vlastní narativy, přetvořené prostřednictvím jedinečné literární a koncepční perspektivy.


Toulám se podsvětím již přes třicet pět let a do Kolumbie si chodím pro muziku vlastně na jistotu. Myslím, že máme podobnou náturu i vkus, co se týká metalu. Mám vaše kapely hodně rád a pečlivě sleduji vaši scénu. Možná vám i trošku závidím, my máme u nás jen pár death metalových smeček, které stojí za to. Čím si to vysvětluješ, že zrovna u vás se death metalu tolik daří? Jak vnímáš vaši scénu, fanoušky, labely?

Děkujeme za váš zájem o hudbu naší země. V 80. letech se v mém městě zrodilo undergroundové hnutí známé pod názvem „Ultrametal“, které se vyznačovalo svou syrovou energií. V té době čelila Kolumbie značným omezením, kvůli kterým bylo velmi obtížné sehnat profesionální vybavení a nahrávací techniku. Mnohé kapely však tyto překážky překonaly. Dnes nám technologický pokrok umožňuje přístup k lepším studiím, což výrazně zlepšilo technickou kvalitu, a neustále vidím místní kapely vydávat materiály na vysoké úrovni.

Podpora pro Graveyard Winds byla ohromující. Přestože naše nové CD jsou momentálně zadržena na celnici v Číně, 80 % zásilky je již předprodaných, což je podobná situace jako při našem debutu v roce 2022. Publikum v Medellínu je nadšené – kupuje fyzické formáty a podporuje živá vystoupení, zejména když vidí místní kapely spolupracovat s mezinárodními vydavatelstvími. Jejich loajalita je tím, co nás pohání, a umožňuje nám financovat naši práci ve studiu výhradně z prodeje merchandise.

Hrajete devastující death metal ovlivněný mimo jiné i americkou školou. Dnes se vlastně kapela nemůže vyhnout srovnání, mě by ale zajímalo, jak vlastně vznikl nápad založit GRAVEYARD WINDS, kdo byl a je vaším vzorem a kam vaši kapelu chcete posunout? Lákají vás třeba velké zahraniční festivaly, jste ochotni vyrazit na turné s nějakou slavnější smečkou?

Naše vlivy v rámci klasického metalu jsou rozsáhlé a čerpáme z tak rozmanitých kapel, jako jsou raní Paradise Lost, Decomposed (UK), Dismember, Death (éra Spiritual Healing), Disincarnate, Immolation, staří Rotting Christ, Asphyx a Bolt Thrower. Pro nás je však zásadní, abychom tento klasický zvuk zprostředkovali, aniž bychom se stali pouhou kopií některé z těchto kapel, což by nás omezovalo.

Recenzenti často mají potíže náš styl přesně definovat. Někdo nás dokonce označil za „melodický death metal“, jen proto, že jsme na naše debutové album zařadili několik sól ve stylu heavy metalu 80. let, haha.

Co se týče turné, logistika je komplikovaná, protože všichni máme denní zaměstnání. Vzhledem k ekonomickým problémům v naší zemi by čtyřtýdenní mezinárodní turné ohrozilo naši stabilitu a pro undergroundovou kapelu by podmínky pravděpodobně neospravedlňovaly riziko. Prozatím se soustředíme na vybrané víkendové koncerty v Kolumbii v roce 2026, které nejsou v rozporu s naší prací a rodinami. Jsme přece jen dospělí lidé s povinnostmi.


Když jsem před deseti lety zakládal svoje stránky, měl jsem vizi, že se budu snažit podporovat kapely, které podle mě nejsou tolik na očích. Dát o nich vědět světu. Myslím, že se mi to celkem daří, alespoň podle ohlasů. Jak přistupujete k propagaci vy? Necháváte to na labelu nebo sami posíláte CD různě na recenze? Já si třeba alba, která mě opravdu baví, kupuji. Jak jste na tom vy? Jste také fanoušci, co rádi a často podporují své kolegy? Chodíte na koncerty? Paříte?

Velmi si vážíme toho, že jste nás oslovili s žádostí o rozhovor. S touto kapelou se to stává často: když nás kontaktují lidé z fanzinů nebo distribucí, je naše interakce tak vřelá, že máme pocit, jako bychom se znali už léta. To je skutečná odměna za tvorbu hudby – spojení se zeměmi, kde bychom normálně neměli žádnou přítomnost.

Je ironií, že jsme rozhodně známější v zahraničí než ve své vlastní zemi. Tady v Medellínu nás zná hlavně náš okruh přátel, ale pomalu se o nás začíná mluvit i na celostátní úrovni. Zůstáváme velmi blízko místní scéně, neustále podporujeme vydávání alb jiných kapel, chodíme na koncerty a společně trávíme čas v barech. Právě tato vzájemná podpora posiluje komunitu.

Na jednou stranu má dnes začínající kapela spoustu možností, jak o sobě dát vědět, ale zase na druhou stranu, skupin je obrovské množství a fanoušci se v nich ztrácejí. Hodně lidí jen stahuje mp3 z internetu a místo koncertu raději plive jedovaté sliny na facebooku. Jak vás, jako GRAVEYARD WINDS ovlivňují moderní technologie? Co si myslíš o stahování muziky, google metalistech, streamování muziky apod.?

Pro nás jsou digitální platformy a fyzická podpora vzájemně se doplňující. Pro financování našich nahrávek se spoléháme na prodej merchandise, ale právě díky online prezentaci je tento prodej možný. Umožňuje nám oslovit globální publikum a vybudovat místní očekávání, díky čemuž se naše debutové album okamžitě vyprodalo a naše připravované album je již z 80 % předprodané. Internet vnímáme jako nástroj k rozšíření našeho dosahu, zatímco hmatatelná podpora zůstává motorem, který udržuje kapelu v chodu.


S oblibou se ptám muzikantů na to, co pro ně znamená death metal. Jak by jej definovali, jestli je pro ně spíše filozofií a životním stylem nebo „jen“ relaxem. Co znamená pro tebe? Jak jej vnímáš a prožíváš?

Hudba je v nás hluboce zakořeněná a ovlivňuje naše smysly způsobem, který je těžké popsat. Pro mě byla právě syrová síla kovových nástrojů a vokálů tím, co ve mně v dospívání vzbudilo touhu přestat jen poslouchat a začít tvořit.

Beru to jako vážný koníček, který bojuje o prostor s mou profesí a osobními vztahy. Snažím se najít rovnováhu a vyhnout se tomu, abych se stal asociálním „podivínem“, protože si uvědomuji, že potřebujeme lidské vztahy. Ale vzhledem k tomu, že moje město je přesyceno odpornou tropickou hudbou, metal je pro mě ideálním útočištěm.

Na závěr klasická, ale důležitá otázka. Co chystají GRAVEYARD WINDS v nejbližších měsících? Kde vás můžeme vidět na koncertě a kdy navštívíte Evropu?

V roce 2026 se plánujeme zaměřit na propagaci alba na místní úrovni, protože očekáváme, že celní úřady konečně v lednu uvolní kopie CD. V současné době máme naplánované koncerty v sousedním městě Pereira a další v Bogotě. Vzhledem k tomu, že kapela není mimo Medellín příliš známá, doufáme, že propagací alba získá na oblibě a pomůže nám získat publikum v těchto městech.

Návštěva Evropy s kapelou by byla skvělá, ale myslím, že v této fázi jsme ještě příliš undergroundoví. Dvě nahrávací společnosti, se kterými jsme spolupracovali, odvedly fantastickou práci s mezinárodní propagací, ale zatím nemáme žádné plány ohledně Evropy... možná někdy v budoucnu.

Děkuji moc za rozhovor. Přeji nejen nové desce spoustu úspěchů a ať se co nejvíc rozšíří řady vašich fanoušků. Budu se těšit zase někde naživo a ať se vám daří jak po hudební stránce, tak i v osobní rovině. Jdu si „Those, Who Come with the Mist“ zase narvat do hlavy!

Jakube, posílám pozdravy od celé kapely. Velmi si vážíme tvého zájmu a možnosti podrobně diskutovat o našem hudebním projektu. Doufáme, že DEADLY STORM ZINE udrží undergroundovou jiskru naživu i v dalších letech. Hodně štěstí s tvojí prací. Pozdravy z Kolumbie, brutální objetí a díky za podporu!

S pozdravem, Carlos Zea Díaz.

Recenze/review - GRAVEYARD WINDS - Those, Who Come with the Mist (2025):


---------------------------------------------------------------------------------------------------

pátek 9. ledna 2026

Recenze/review - NAHUM - Old World Dead (2025)


NAHUM - Old World Dead
CD 2025, Smile Music Records

for english please scroll down

Nikdy jsem nechtěl, abych se stal jenom starcem křičícím na mraky. Pravdou ale je, že současný svět se mění tak rychle, že snad ani nelze nevnímat temnotu, která se kolem nás plíží jako jedovatý had. Snad ve všech oblastech lidského počínáni se čím dál tím víc sází jenom na image, než na poctivou práci. Ukovat dobrou stylovou nahrávku není jenom tak. NAHUM jsou z Ostravy a tak mi mé ocelové přirovnání odpusťte. Nemůžu jinak. V době, kdy je mnoho kapel jen obyčejným stínem časů minulých nebo přinejmenším prachsprostou kopií, přichází tahle smečka s nahrávkou, která mi již při prvním poslechu málem vystřelila mozek z hlavy.

Minulé desky jsem si vždycky poslechl, pokýval spokojeně hlavou, ale omlouvám se, příliš jsem se k nim nevracel. Užil jsem si tuhle smečku spíše naživo, kdy je pokaždé zárukou kvality. Letos je všechno jinak. Z reproduktorů se ke mě vyhrnula zkažená krev, lavina z kostí a lebek, spousta zdravého vzteku. Perfektní zvuk (Wojtek Wieslawski ze Studia Hertz - mixing, mastering), zajímavý a stylový motiv na obalu (Vladimir "Smerdulak" Chebakov), ale hlavně nápady, které se poslouchají tak nějak samozřejmě. Kurva brácho, tohle album má v sobě velký drive a sílu!


NAHUM sice samozřejmě čerpají ze starých death a thrash metalových archívů, ale na pevných základech jsou vystavěny velmi zajímavé, neotřelé, svěží a syrové kompozice. Jako bych stál uprostřed tsunami a kolem mě se hroutil současný podivný svět. Možná jednou dojde k restartu a začne se znovu a možná i lépe. Nebo ne? Záleží jen na nás. Pro to, abyste ukovali dobrý výrobek, potřebujete poctivé suroviny. NAHUM je kapela složená z muzikantů, kteří nejen, že umí perfektně hrát, ale zároveň dokáží napsat skvělé a dobře zapamatovatelné motivy. Novinka "Old World Dead" u mě rostla každým dalším poslechem. Jakoby mě pokaždé kapela přikovala na zeď. Někdy si připadám, že nás současná společnost svazuje až nesmyslnými řetězy. Tohle album je pro mě těžkým kladivem, které mi je pomáhá roztrhnout. Netuším, jaký vklad dali do novinky noví členové, ale přátelé, tohle už není jenom nějaké další obyčejné album v řadě. Naopak, v Ostravě se zrodila hudba, která je ukována z té nejkvalitnější oceli. Je stará i moderní zároveň. Má v sobě vše potřebné pro to, aby byla vaše mysl rozdrásána do krve. Už teď se těším, až si potvrdím svůj názor někde naživo, protože mám už dlouhé roky tuhle smečku zafixovanou jako koncertní jistotu. Těch nápadů, jednotlivých nuancí, odstínů, nálad a pocitů je v novince opravdu velké množství. Skladby mě nenechávají ani na chvilku v klidu a pokaždé si pro sebe objevím kousek něčeho nového, další pasáž, motiv. Zkrátka a dobře mě baví nové album poslouchat stále dokola a pořád se k němu vracím. Nemůžu jinak, ale musím všem pravověrným fanouškům tuhle desku doporučit. Hoří totiž zevnitř. Nebuďte starci, co křičí na mraky, pusťte si raději "Old World Dead". Surová a absolutně zničující death thrash metalová lavina! Album ukované z té nejkvalitnější oceli! 


Asphyx says:

I never wanted to become just an old man shouting at the clouds. But the truth is that the world today is changing so fast that it is impossible not to notice the darkness creeping around us like a poisonous snake. In almost all areas of human endeavor, image is increasingly valued over honest work. Making a good, stylish record is no easy feat. NAHUM are from Ostrava, so forgive me for my steel analogy. I can't help it. At a time when many bands are just a shadow of their former selves, or at least a mere copy, this pack comes along with a record that almost blew my mind the first time I heard it.

I always listened to their previous albums, nodded my head contentedly, but I'm sorry to say I didn't return to them very often. I enjoyed this band more live, where quality is always guaranteed. This year, everything is different. Corrupted blood, an avalanche of bones and skulls, and a lot of healthy anger poured out of the speakers. Perfect sound (Wojtek Wieslawski from Studio Hertz - mixing, mastering), an interesting and stylish cover design (Vladimir "Smerdulak" Chebakov), but above all, ideas that sound so natural. Damn, bro, this album has a lot of drive and power!

 

NAHUM clearly draws from the old archives of death and thrash metal, but their solid foundations are built on very interesting, original, fresh, and raw compositions. It's like standing in the middle of a tsunami and watching the strange world around me collapse. Maybe one day there will be a restart and everything will begin again, maybe even better. Or not? It's up to us. To make a good product, you need honest ingredients. NAHUM is a band made up of musicians who not only play perfectly, but also compose great and memorable motifs. The new album, "Old World Dead", grew on me with every listen. It was as if the band pinned me to the wall every time. Sometimes I feel like today's society binds us with meaningless chains. For me, this album is a heavy hammer that helps me break them. I have no idea what contribution the new members made to the new album, but friends, this is not just another ordinary album in a row. On the contrary, music forged from the highest quality steel was born in Ostrava. It is both old and modern at the same time. It has everything it takes to tear your mind apart. I am already looking forward to confirming my opinion somewhere live, because I have had this band fixed in my mind as a sure bet for concerts for many years. There are a lot of ideas, individual nuances, shades, moods, and feelings in the new album. The songs don't let me rest for a moment, and every time I discover something new, another passage, another motif. In short, I enjoy listening to the new album over and over again and keep coming back to it. I can't help but recommend this album to all true fans. It burns from within. Don't be old men shouting at the clouds, listen to "Old World Dead" instead. A raw and absolutely devastating death thrash metal avalanche! An album forged from the highest quality steel!



Tracklist:
01. Army, Onward! 
02. Legion Of Death 
03. Through The Rotting And Cremation 
04. Conspiracy Of Shadows 
05. Old World Dead 
06. Hatekiller 
07. Murder In Madness 
08. Mantra 
09. The Stars Have Never Been So Dark 
10. As The Burning Flame (No Master)

band:
Tomash Nahum / guitar
Pavel Balcar / vocal
Michal Herman / guitar
Jan Balcar / bass
Kamil Rýc / drums



KNIŽNÍ TIPY - Bretaňské tajemství - Jean-Luc Bannalec (2020)


Bretaňské tajemství - Jean-Luc Bannalec
2020, Kalibr

Jel jsem po skoro třech týdnech dovolené do práce a bylo mi tak nějak divně. Volno jsem si užil přesně tak, jak to mám poslední roky nejraději. Dlouhé procházky v lesech, návštěva Jizerek. Vánoční pohoda, klidný Silvestr, ale hlavně spousta knížek. Všichni mě už za ty roky znají a tak jsem měl pod stromečkem doslova žně. O některých knihách jsem již psal, ale Bretaňské tajemství jsem si nechal až na konec dovolené. Vlastně ani nevím proč, záleží na náladě a momentálním rozpoložení. Mám Jeana-Luca Bannaleceho moc rád. Jeho hlavní hrdina je pravým gurmánem a tak jsou jeho detektivky i takovým malým průvodcem po Bretani a jeho restauracích. K tomu pokaždé nějaká ta zapeklitá vražda, děsivý a temný příběh, který mě pokaždé připoutá ke stránkám takovým způsobem, že se nemůžu odtrhnout. 

Poslední volný víkend jsem strávil s Bretaňským tajemstvím a neskutečně jsem si jej užil. Děti byly někde s kamarády a tak jsme si manželkou udělali ještě pohodu. Mám nové brýle, které se mi konečně usadily na obličeji a tak jsem hltal slova s lačností hladového čtenáře. Líbí se mi jazyk autora, způsob, jakým píše. Zapomenout nesmím ani na parádní překlad. Neznalý se sice může trošku ztrácet v místopise a některé popisy jídel jsou trošku zdlouhavé, ale na rovinu, tohle jsem přesně ty věci, které se mi na této sérii s komisařem Dupinem, původně z Paříže, líbí. Knihy mají svůj styl, plynou tak nějak v poklidu. Tedy až na to, že v pozadí se odehrála šílená vražda. Tentokrát je zabit badatel, který se zaobíral ve svém díle králem Artušem. Dozvíte se spoustu věcí, poučíte se a ještě budete napnutí jako struna. 

Já se do té Bretaně musím někdy podívat, říkám několikrát během víkendu své ženě. Malebná krajina, svérázní lidé. Městečka, zdánlivý klid. Musí to být krásné místo k žití, tak trošku Dupinovi i závidím, protože město ve kterém žiji já, je průmyslové, šedivé a smradlavé. Ještě, že mám bohatou fantazii a les kousek za domem. Znovu jsem četl knihu, u které jsem hodně přemýšlel, neustále řešil, jakým směrem se bude děj ubírat. Přiznám se, že jsem se mockrát netrefil, autor mě dokázal překvapit. Navíc, knížka má takovou zvláštně podmanivou atmosféru, doslova jsem byl součástí děje, procházel jsem se uličkami bretaňských měst, užíval jsem si dobré jídlo, kávu i víno, což je s podivem, protože jsem od přírody zarytý pivař. Jestli bylo účelem rozdrásat moji fantazii, tak se to povedlo. Zločiny jsou zde velmi brutální. Ohavné a dodávají celému případu na ještě větší uvěřitelnosti. Znovu a znovu se ptám. Kde se v lidech bere tolik zla a temnoty?

Moc nemusím pohádky a tak když dcera se ženou usedly k televizi, nasazoval jsem sluchátka a odstřihnut od světa jsem se procházel Bretaní. Navštěvoval jsem stejná místa jako Dupin, byl jsem velmi podobným samorostem, někdy trošku mrzutým, ale v závěru sympatickým. Ptám se stejných lidí, vyšetřuji a pořád mi vrtá hlavou, jak celá knížka dopadne. Výsledek a konec jsou pro mě překvapivé. Sedím zrovna v práci, venku bylo mínus deset a zase jsem šel prázdnými ulicemi. Kolem nemocnice, dolů k řece, do průmyslové části, do továrny. Dovolená skončila a já mám v hlavě pořád tuhle knížku. Nějak se jí nemůžu "zbavit". Mám pocit, že se do mě otiskla. Možná se mi ale jenom nechce do práce. 

Minulý týden mě na twitteru chválil nějaký americký literární kritik za mé knižní tipy. Nechápu to, píšu je jenom v češtině. Každopádně mě to hrozně potěšilo, byl jsem hrdý na svoji práci nebo spíše koníčka. Má to smysl, řekl jsem si zase jednou a do žil se mi vlila další dávka energie. Číst knížky je pro mě čím dál tím lepší. Těšívám se na chvilku klidu, je to stejně jako poslech hudby, taková soukromá záležitost. Jean-Luc Bannalec se mi spolu s Dupinem zase dostali do hlavy a zůstanou tam ještě hodně dlouho. Mistr píše velmi elegantně, s noblesou a takovou tou poctivou jiskrou, kterou mívali staří autoři detektivek. Je sice původem Němec, ale o Bretani píše, jakoby v ní vyrůstal. Pokud máte tuhle sérii rádi, bude se vám líbit i novinka. A pokud ne, tak začněte od první knihy. Děkuji vám moc za pozornost a přeji vám dobré světlo na čtení. Moc si vážím vaší odezvy. Mějte se co nejlépe a za týden se budu zase těšit. 

------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Sedmý případ pro komisaře Dupina, milovníka tučňáků a kofeinu, rodilého Pařížana za trest přeloženého do Bretaně – na konec světa Bróceliandský les se svými malebnými jezery a zámky je považován za poslední říši víl. Váže se k němu velké množství legend. Která lokalita by se tedy lépe hodila pro dlouho plánovaný a neustále odkládaný podnikový výlet komisaře Dupina a jeho týmu? Ale vražda badatele zabývajícího se postavou krále Artuše udělá komisaři čáru přes rozpočet. Proti své vůli je Dupin jmenován mimořádným vyšetřovatelem extrémně brutálního zločinu, po němž rychle následují další.



---------------------------------------------------------------------------------------------------

čtvrtek 8. ledna 2026

Recenze/review - TAEDIFER - Indivinus (2025)


TAEDIFER - Indivinus
CD 2025, Archaic Sound

for english please scroll down

Mráz maloval na náhrobcích obrazy a symboly ze starých časů. Jakoby se do nich otiskla veškerá bolest a utrpení, které museli pohřbení kdysi zažívat. Zlo nelze zničit. Můžete jej zahnat, ale ono se ukryje a zdánlivě spí. Nenechte se ale mýlit. Čeká stále ve stínu, až uděláte chybu, až sejdete z cesty. Přišel jsem jako vždy velmi brzy. Dnes nás čeká exhumace hrobu, ve kterém je pohřbený starý prašivý a chladný death metal.

Již u první demonahrávky téhle smečky jsem se vyznával z toho, že se jedná nejen o zkušené muzikanty, kteří moc dobře vědí, co a jak chtějí hrát, ale zároveň se přesně trefili i do mého vkusu. Ano, i novinka "Indivinus" od českých tmářů TAEDIFER je poctivě odvedenou prací dle mého gusta. Jsem starý hrobník, který kope hroby nejraději do zmrzlé země. Když mráz maluje na náhrobky pradávné obrazy a symboly.


Směr, kterým se pánové vydali, je zcela jasný a zřetelný. Naleznete zde jak odkazy na klasické HM2 death metalové kapely švédského stylu DISMEMBER, ENTRAILS, ENTOMBED, NIHILIST, INTERMENT, CARNAGE, BLOODBATH, ENTOMBED, COMECON, tak i třeba na takové ASPHYX. Potud by bylo vše v nejlepším pořádku, přesto by se jednalo o další z mnoha kapel, které se pokoušejí jenom oživit ducha starých časů. TAEDIFER na to jdou ale přeci jen jinak. Skladby jsou velmi dobře napsány, pokaždé mají zajímavý motiv, surový základ a zničující rytmus. Nezapomíná se ale ani na chladné a temné melodie. Užívám si vokál, který je, jak s oblibou tvrdím, nasáklý starými chorobami. Na téhle smečce se mi asi nejvíc líbí, jak dokáže nad klasickými a tradičními motivy vystavět další košaté konstrukce. Síla nové nahrávky je v detailech, které možná pozná jenom opravdový fanoušek smrtícího kovu, ale troufám si tvrdit, že pro nás je také album hlavně určeno. Na chvilku se musím zastavit u zvuku, které je dle mého naprosto perfektní. Jakoby se zde potkávala taková ta stará poctivá živočišnost a živelnost s dobrou čitelností. Novinka zkrátka řeže tou správnou stranou nože a podepsáni jsou pod ní Honza Kapák (recording) a Lukas Haidinger (mastering, mixing). "Indivinus" je přesně tím druhem hudby, která vás donutí se zavřít ve svém pokoji a neustále přidávat hlasitost. Mezi mnou a kapelou došlo ke vzájemnému přenosu morbidních emocí, což je dle mého absolutní základ pro to, abych si novinku stále dokola rval pod tlakem do hlavy. Mráz  maloval na náhrobcích obrazy a symboly ze starých časů. Jakoby se do nich otiskla veškerá bolest a utrpení, které museli pohřbení kdysi zažívat. Zlo nelze zničit. Můžete jej zahnat, ale ono se ukryje a zdánlivě spí. Při poslechu novinky jsem si jistý, že jsem zde správně. Obsahuje v sobě totiž vše pro poctivou, reálnou a autentickou exhumaci starého prašivého hrobu. Temný a chladný death metal, po kterém zůstává hluboká krvavá stopa! Smrt má nové jméno, říká si TAEDIFER!


Asphyx says:

Frost painted images and symbols from ancient times on the gravestones. It was as if all the pain and suffering that the buried had once experienced was imprinted on them. Evil cannot be destroyed. You can drive it away, but it will hide and appear to be asleep. But don't be fooled. It waits in the shadows, waiting for you to make a mistake, to stray from the path. As always, I arrived very early. Today we are exhuming a grave in which old, mangy, cold death metal is buried.

Even with this band's first demo recording, I recognized that they were not only experienced musicians who knew very well what and how they wanted to play, but they also perfectly matched my taste. Yes, the new album "Indivinus" by the Czech obscurantists TAEDIFER is a job well done, just to my liking. I am an old gravedigger who prefers to dig graves in frozen ground. When frost paints ancient images and symbols on the gravestones.


The direction these gentlemen have taken is quite clear and obvious. You will find references to classic Swedish-style HM2 death metal bands such as DISMEMBER, ENTRAILS, ENTOMBED, NIHILIST, INTERMENT, CARNAGE, BLOODBATH, ENTOMBED, COMECON, as well as ASPHYX. So far, so good, but this would be just another of the many bands trying to revive the spirit of old times. However, TAEDIFER takes a different approach. The songs are very well written, each with an interesting motif, a raw foundation, and a devastating rhythm. But they don't forget the cold and dark melodies either. I enjoy the vocals, which, as I like to say, are steeped in old diseases. What I like most about this pack is how they manage to build complex structures on top of classic and traditional motifs. The strength of the new recording lies in the details, which perhaps only true fans of death metal will recognize, but I dare say that the album is mainly intended for us as well. I have to pause for a moment to mention the sound, which I think is absolutely perfect. It's as if the old honest animalism and spontaneity meet good clarity here. This new release simply cuts with the right side of the knife, and it bears the signatures of Honza Kapák (recording) and Lukas Haidinger (mastering, mixing). "Indivinus" is exactly the kind of music that makes you lock yourself in your room and keep turning up the volume. There was a mutual transfer of morbid emotions between me and the band, which, in my opinion, is the absolute basis for me to keep playing the new release over and over again under pressure in my head. Frost painted images and symbols from ancient times on the gravestones. It was as if all the pain and suffering that the buried had once experienced was imprinted on them. Evil cannot be destroyed. You can chase it away, but it will hide and seemingly sleep. Listening to the new album, I am sure that I am in the right place. It contains everything necessary for an honest, real, and authentic exhumation of an old, rotten grave. Dark and cold death metal that leaves a deep, bloody trail! Death has a new name, it is called TAEDIFER!



Recenze/review - TAEDIFER - Demons of the Past (2022):


Album track listing:
1. Doom Deserved
2. Hateseed
3. Demons of the Past
4. Stone Cold
5. Crowned Deceiver
6. Devil Thy Lover
7. Embrace the Darkness
8. Skinless
9. Even the Death May Bleed
10. Blood Red Rain

band:
Radek Popel - zpěv
Petr „Pepe“ Ouško - kytara
Robert Kubík - kytara
Pavel „Kebab“ Troup - baskytara
Marek Verner - bicí

TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine