DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

pátek 20. února 2026

Recenze/review - MUERTISSIMA - Prophecy (2026)


MUERTISSIMA - Prophecy
CD 2026, Fetzner Death Records

for english please scroll down

Trvá to již nějaký čas. Chodívám každý večer ven a moje kroky i mysl mě pokaždé zavedou na jeden starý, zdánlivě opuštěný hřbitov. Je zarostlý starými stromy. Některé kořeny vyvalily i trouchnivějící hroby. V rohu je jedna kobka, o které se říká, že v ní byli pochováváni oběti starodávných krvavých rituálů. Vstupuji pomalu dovnitř, zavírám za sebou starou rezavou bránu a ztrácím se v temnotě. Poslouchám nové album francouzských maniaků MUERTISIIMA a najednou se přede mnou začnou odehrávat děsivé příběhy plné bolesti, strachu a utrpení.

Je to hodně surová nahrávka, má v sobě takový ten pravěký feeling a drive. Hoří zevnitř a když se zaposloucháte pozorněji, tak při každém setkání objevíte novou pasáž, zajímavý motiv, kousek zahnívajícího masa. Novinka je na jednu stranu poměrně brutální, na druhou se nezapomíná ani na melodie. Francouzi mají svůj originální styl a přístup. Jsem ztracen v temnotě a v kostech mě mrazí. 


"Prophecy" jsem si rval pod tlakem do hlavy v různých situacích. Když jsem seděl doma ve svém pokoji, v autě, v práci, abych odhlučnil své kolegy. Síla téhle nahrávky ale nejvíc vynikla právě při mých večerních toulkách opuštěným městem. Kýval jsem se spokojeně do rytmu, užíval si jednotlivé, velmi dobře složené a ostré melodie, jedovatý vokál, ale hlavně neklidnou a zvláštní, těžko popsatelnou atmosféru. Kapela do mě ihned zasekla svůj dráp a už mě nepustila. Věřím jim každý riff, nápad. Vypadá to, že jsme stejné krve. Vždycky se mi nejvíc líbily kapely, které hrají srdcem, které jsou opravdové, syrové, které se s tím moc nepářou. Francouzi hrají od srdce, autenticky. Mají velmi povedený zvuku i motiv na obalu. Zkrátka a dobře, po formální stránce se jedná o album, které je opravdu povedené. To by ale bylo v dnešní době stejně málo. Tahle smečka mě zaujala (a stala se na dlouhou dobu mým průvodce záhrobím), hlavně svými nápady, schopností vytvořit velmi morbidně přitažlivou atmosféru. Jakoby mě MUERTISSIMA pokaždé strhli do hlubiny, rozbili na tisíc kousků a já pak znovu a znovu vstával z popela. Líbí se mi, že pokaždé objevím něco nového, překvapivého. Vše je propracované, vybroušené k dokonalosti. Jako starý pes mám spoustu bodů, které musí kapela splňovat, abych ji zařadil i do své diskografie. Francouzi je splnili všechny a navíc přidali velkou porci nakumulované energie, tlaku, síly, drivu a doslova mě uhranuli. Do téhle kobky se budu ještě hodně dlouho rád vracet. Poslouchejte v klidu, tmě a pořádně nahlas, teprve potom vyniknou jednotlivé nuance. Syrové, propracované death metalové album, kolem kterého se vznáší magická a krvavá aura temnoty! Hudba, která se vám dostane do podvědomí! 


Asphyx says:

It has been going on for some time now. Every evening I go outside, and my steps and my mind always lead me to an old, seemingly abandoned cemetery. It is overgrown with old trees. Some roots have even overturned rotting graves. In the corner, there is a crypt, which is said to be the burial place of victims of ancient bloody rituals. I slowly enter, close the old rusty gate behind me, and disappear into the darkness. I listen to the new album by French maniacs MUERTISIIMA, and suddenly terrifying stories full of pain, fear, and suffering begin to unfold before me.

It's a very raw recording, with a primal feeling and drive. It burns from within, and when you listen more closely, you discover a new passage, an interesting motif, a piece of rotting flesh with every encounter. On the one hand, the new album is quite brutal, but on the other, the melodies are not forgotten. The French have their own original style and approach. I am lost in the darkness and my bones are freezing. 


I listened to "Prophecy" repeatedly in various situations. When I was sitting at home in my room, in the car, at work, to block out my colleagues. But the power of this recording really stood out during my evening wanderings through the deserted city. I swayed contentedly to the rhythm, enjoying the individual, very well-composed and sharp melodies, the venomous vocals, but above all the restless and strange, hard-to-describe atmosphere. The band immediately dug its claws into me and never let go. I believe every riff, every idea. It seems we are of the same blood. I've always liked bands that play with their hearts, that are real, raw, that don't mess around. The French play from the heart, authentically. They have a very successful sound and cover art. In short, formally speaking, this is a really well-done album. But that wouldn't be enough these days. This pack caught my attention (and became my guide to the afterlife for a long time), mainly with their ideas and their ability to create a very morbidly attractive atmosphere. It's as if MUERTISSIMA pulls me into the depths every time, smashes me into a thousand pieces, and then I rise from the ashes again and again. I like that I discover something new and surprising every time. Everything is sophisticated, polished to perfection. As an old hand, I have a lot of criteria that a band must meet for me to include it in my discography. The French have met them all and added a large dose of accumulated energy, pressure, power, and drive, literally captivating me. I will gladly return to this dungeon for a long time to come. Listen to it in peace, in the dark, and really loud, only then will the individual nuances stand out. A raw, sophisticated death metal album with a magical and bloody aura of darkness surrounding it! Music that will get into your subconscious!



tracklist:
01. Kings Of Maleficience 
02. I Sleep With Demons 
03. Rich Bitch 
04. Echoes Of Attenborough 
05. V.I.L Is For VILe Hate 
06. Hate Eternal 
07. The Rain 
08. Locura 
09. From Undead To Oblivion 
10. Pachacamac

KNIŽNÍ TIPY - Vermontské psycho - Jennifer McMahon (2018)


Vermontské psycho - Jennifer McMahon
2018, Omega

Vlak zastaví kousek před Chotětovem. Na poli je sníh a kousek od kolejí jsou dva malé rybníčky. Dívám se z okna, protože mě od čtení už bolí docela oči. Skončil jsem v práci dříve, šel pěšky v Plzni přes Radbuzu. Byla mi zima a mráz mi zalézal do kostí. Někdo skočil pod vlak před námi. Panebože, pronesu do ticha modlitbu za všechny lednové sebevrahy. Někdy na mě také padá splín, ale nikdy mi není tak, abych přemýšlel o konci. Z křoví vyleze obrovská krysa. Dívá se na náš vlak a jedna slečna kousek ode mě začne ječet. Ta je ale hnusná. Tři sestry v příběhu zrovna objevily něco temného a tak mi zase jednou všechno sedne tak krásně morbidně dohromady. Odklizení těla trvá přes hodinu. Do Boleslavi přijedu docela pozdě. 

Patřím mezi vlakové čtenáře. Vláčím s sebou těžkou krosnu, ve které mívám oblečení, tablet, nabíječky, powerbanky a i když to nevypadá, tak se to pěkně pronese. Nevadí, aspoň trošku potrénuji své tělo, které celé dny sedává v práci u počítače. Mám rád, když mrzne a kráčím šerými  ulicemi. Někdy se ztratím v lese, tentokrát s mámou, šli jsme nahoru do Kosmonos. Kolem blázince, Lorety i starého zámku. Povídá se, zařekl jsem se, že aspoň jednou za měsíc stařenku navštívím. Bývají to dobré cesty, víkendy, kdy se opravdu hodně zasmějeme. Beru si s sebou pokaždé nějako knihu. Vermontské psycho mě zaujalo jak tématem, tak i tím, že když jsem si přečetl pár prvních stránek, tak jsem zase jednou nevěděl o světě kolem. Nasedl jsem v pátek na vlak v Plzni a "probudil" se vlastně až před Chotětovem, když nám zastavili vlak a z křoví vylezla obrovská krysa.

Máma jde spát brzy, já nemůžu, mě pořád vrtá hlavou, jak to bude celé pokračovat. A tak si sednu na gauč, do rohu, kde jsem si kdysi dávno čítával i jako malý kluk. Vzpomínám na nekonečnou řadu KODek, Verneovek, na Rychlé šípy, na cestopisy z dalekých krajů. Pod oknem na mě pískali kamarádi, abych šel hrát hokejbal, ale já ještě dočetl kapitolu. Jdi už spát, říkávala mi máma a já s baterkou pod peřinou pořád řešil Dva roky prázdnin. Vinetoua a Tekumseha. Dlouhé bidlo a Bylo nás pět. Ztrácím se ve vzpomínkách, pak se vrátím nohama na zem a ještě pár kapitol si dám. Ve Vermontu se dějí šílené, temné a děsivé věci. Musím být u toho. Zchátralý Tower motel se zdá být zajímavým místem pro dobrodružství. Je vám doufám jasné, že se vše postupně změní v děsivou noční můru. Přesně tak, jak to máme rádi. 

Měl jsem po návratu do Plzně velmi náročný týden a stihl jsem jen několik stránek. Mrzelo mě to a byl jsem z toho trošku nervózní. Konečně zase padla a nahlásil jsem si na pátek dovolenou. Stojím v půl páté na nádraží a v ruce držím běžky. Batoh mám plný pití, jídla a mám v něm i boty na běžky. Jedu do Klatov a jsem na sebe hrdý, protože se mi povedlo do batohu narvat i tuhle knížku. Těším se na sníh, na čistý vzduch a když už jsem skoro u lesa, tak najednou spatřím jednu starou budovu. Okenice vlají ve větru a já najednou nejsem v Železné Rudě, ale ve Vermontu. Vezmu to kolem hřbitova a je mi tak nějak trošku úzko na duši. Usměju se až s prvním sluncem. Hergot, tahle knížka se mi dostala hluboko do hlavy. Odběhnu patnáct kilometrů, jednou spadnu na bok do měkkého a když dojedu dolů ke kolejím na vlak, klepou se mi trošku nohy. Utahaný a unavený, ale šťastný. 

Sedím na zastávce, čekám na vlak a trošku klepu kosu. Jsem asi fakt skalní, chtělo se mi na to vybodnout a nebo počkat aspoň do vlaku, do tepla, ale nedalo mi to. Poslední kapitoly finišuji v mínus pěti stupních a jsem opravdu nadšený. Srkám k tomu ledovou vodu a jím tousty a tatranku. Takhle nějak si představuji odpočinek. Hezky s knihou a sportem. Netuším, jak to máte nastavené vy, ale já mám jak knihy, tak i muziku, pokaždé spojené s určitým příběhem. Je mi velkou ctí, že se o ně s vámi mohu podělit. Vermontské psycho je opravdu dobrou knihou, která se mi přesně trefila do momentálního rozpoložení, počasí a hlavně vkusu. Když odjíždíme z Rudy, tak kousek dole pod Špičákem zahlédnu nějaké zvíře. Vypadá taky jako krysa. Nebo je to nutrie. Nevím, jistý jsem si jen s tím, že vám mohu tuhle knížku doporučit. Děkuji vám moc za neutuchající podporu a přízeň. Mějte se co nejlépe a ať vám to čte! 

------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Hororový příběh o síle sesterského pouta. Tower Motel byl kdysi prosperující atrakcí venkovského Vermontu. Nyní je zchátralý a přežívá pouze ve vzpomínkách tří žen – Amy, Piper a její malé sestry Margot, které si v něm jako děti hrály. Tenkrát nadšeně prohledávaly opuštěné místnosti, dokud jejich nevinné hry jednoho dne neodhalily něco temného a ohavného, co navždycky zničilo jejich přátelství. Nyní Amy čelí obvinění ze strašlivého zločinu a jediným náznakem jejích motivů je spěšná zpráva, která přinutí Piper a Margot, aby se znovu ponořily do minulosti motelu a osudu dvou sester, které v něm žily v době jeho největší slávy. Sylvie Slaterová snila o tom, že uteče do Hollywoodu a stane se první dámou Hitchcockových filmů, zatímco její mladší sestra Rose se spokojila s prostým životem. Každá tu druhou považovala za něco zrůdného, ale jen jedna z nich zná tajemství, které má děsit budoucí pokolení.


---------------------------------------------------------------------------------------------------

čtvrtek 19. února 2026

Recenze/review - EYE OF PURGATORY - Darkborne (2026)


EYE OF PURGATORY - Darkborne
CD 2026, Apostasy Records

for english please scroll down

Měl to být původně jeden z příjemných výletů do zasněženého lesa. Spousta plánů, naděje, cílů. Polámaný jsem spadl do hluboké rokle. Z ledové jeskyně se ozývá nářek obětí. Někde daleko v temnotě spí pradávná příšera z nočních můr. Umírám pomalu, zničený a s krví zmrzlou na zuboženém těle. Myslím na své nejbližší a potom také na hudbu, kterou si chci nechat jednou zahrát na mém pohřbu. Pokud nějaký bude. Kolem mě se totiž rozestoupili mrchožrouti.

Rogga Johansson má svůj vlastní rukopis, který vždycky poznáte. EYE OF PURGATORY jsou jednou z mnoha death metalových kapel. Tentokrát se spojil s Taylorem Nordbergem (Ribspreader), Jeramiem Klingem (Venom Inc.). Výsledkem je třetí dlouhohrající album plné surových death metalových základů a chladné a temné atmosféry. Pokud budete poslouchat pozorně, určitě se také vydáte na dlouhý výlet bez konce do zasněžených severských lesů. 


Jasně, pokud znáte Roggovy kapely a projekty tak jako já, tak moc dobře víte, že už se v některých momentech trošku opakuje. Asi to nejde jinak. Každopádně, pokud se od toho oprostíte, tak dostanete vysokooktanový smrtící kov, který je velmi dobře zahraný, má zabijácký zvuk, motiv na obalu jak vystřižený z děl H.P. Lovercrafta a také spoustu zajímavých pasáží a momentů. EYE OF PURGATORY cílí na fanoušky starého švédského melodičtěji pojatého death metalu s příměsí finské melancholie. Přiznám se bez mučení, že mi výsledný koktejl velmi chutná a obzvláště teď, když venku sněží a vichr se prohání ulicemi našeho šedivého města, hudbu si znovu velmi užívám. Rogga a jeho věrní to se mnou zkrátka a dobře umí. Skladby jsou opravdu velmi dobře napsány, mají v sobě drive, sílu, pradávnou energii a jsou ušpiněné takovou tou patinou, kterou umí jen staré kapely a mistři ve svém oboru. Moc dobře vím, že všechno tu už dávno bylo, ale nemůžu zkrátka jinak, než vám nové album "Darkborne" doporučit. Má v sobě pro mě totiž něco morbidně přitažlivého, co mě nutí se neustále vracet. Zrovna jsem četl jednu děsivou knihu, ve které je tolik zla a temnoty, že jsem musel v některých momentech odvracet zrak. Tahle nahrávka mi byla nejdříve chladnou kulisou a postupně se mi dostávala do krve. Stala se i mojí součástí. Najednou jsem nebyl doma ve svém pokoji, ale toulal jsem se daleko na severu v lesích a s nadějí v lepší svět jsem spadl do hlubiny a polámal si všechny kosti v těle. Moc dobře vím, že jednou, stejně jako vy zemřu kroutou smrtí, ale než se tak stane, tak budu podobná alba poslouchat a psát o nich. Starý, prašivý a temný death metal, u kterého se ztratíte v krvavé mlze a potkáte ty nejděsivější příšery z nočních můr! 


Asphyx says:

It was supposed to be one of those pleasant trips to the snow-covered forest. Lots of plans, hopes, goals. Broken, I fell into a deep ravine. The cries of victims echo from the ice cave. Somewhere far away in the darkness, an ancient monster from nightmares sleeps. I am dying slowly, broken and with blood frozen on my miserable body. I think of my loved ones and then of the music I want to have played at my funeral. If there is one. Because scavengers have gathered around me.

Rogga Johansson has his own signature style that you will always recognize. EYE OF PURGATORY is one of many death metal bands. This time, he teamed up with Taylor Nordberg (Ribspreader) and Jerami Kling (Venom Inc.). The result is a third full-length album full of raw death metal foundations and a cold and dark atmosphere. If you listen carefully, you will surely embark on a long, endless journey into the snow-covered Nordic forests.


Sure, if you know Roggo's bands and projects as well as I do, you know very well that he repeats himself a little at times. I guess there's no other way. Anyway, if you can get past that, you'll get high-octane death metal that's very well played, has a killer sound, a cover motif straight out of the works of H.P. Lovecraft, and lots of interesting passages and moments. EYE OF PURGATORY targets fans of old Swedish melodic death metal with a touch of Finnish melancholy. I must admit that I really like the resulting cocktail, especially now that it's snowing outside and the wind is blowing through the streets of our gray city, I'm really enjoying the music again. Rogga and his faithful followers simply know how to do it. The songs are really well written, they have drive, power, ancient energy, and they are tainted with that patina that only old bands and masters of their craft can achieve. I know very well that everything has been done before, but I simply cannot help but recommend the new album "Darkborne" to you. For me, it has something morbidly attractive about it that keeps me coming back. I just read a terrifying book that was so full of evil and darkness that I had to look away at times. At first, this recording was just a cold backdrop, but gradually it got under my skin. It became a part of me. Suddenly, I was no longer at home in my room, but wandering far north in the woods, and with hope for a better world, I fell into the depths and broke every bone in my body. I know very well that one day, just like you, I will die a gruesome death, but before that happens, I will listen to albums like this and write about them. Old, mangy, and dark death metal, where you will lose yourself in a bloody fog and encounter the most terrifying monsters from your nightmares!


Recenze/review - EYE OF PURGATORY - The Lighthouse (2021):


tracklist:
01. The Darkborn 
02. When The Beacon Turns Black 
03. The Rotting Temple 
04. Bodyjumper 
05. The Slithering 
06. Unbound Flesh 
07. Formless Figures Dance 
08. The Best Of Them Bleed 
09. The Dark Departure

Recenze/review - UNBURIER - As Time Awaits (2026)


UNBURIER - As Time Awaits
CD 2026, vlastní vydání

for english please scroll down

Seděl jsem zase jednou ve svém chladném sklepě a přemýšlel jsem, jakou muziku si pustím. Zhasl jsem všechna světla a nechal na sebe působit novou nahrávku britských maniaků UNBURIER. Kapelu jsem vůbec neznal a ani jsem si nezjišťoval žádné informace. Čekal jsem další zásek v řadě, který ve mě nic nezanechá. Tentokrát jsem se ale hodně mýlil. Zapnul jsem play a ihned jsem si připadal, jako při úrazu elektrickým proudem. Jakoby do místnosti vtrhla smečka rozzuřených psů. Ostré riffy, technické pasáže plné důmyslných fines, zabijácké bicí a vokál, který doslova bolí. 

No řekněte, co si víc starý metalový pes jako já může přát? Kapela si dala velký pozor na zvuk, které je masivní, dobře čitelný a jednotlivé nápady a nuance perfektně vyniknou. Navíc, a na to se v současné době často zapomíná, nahrávka je nejen skvělá po formální stránce, ale i živočišná, zajímavá, neotřelá. Zkrátka a dobře, ihned jsem věděl, že UNBURIER řežou tou správnou stranou nože. To vám klidně podepíšu vlastní krví. 

"As Time Awaits" se tak pro mě stalo osobní záležitostí. Líbí se mi, že kapela u skládání nových skladeb přemýšlela, ze v sobě pánové mají drive, sílu, nakumulovaný zdravý vztek. To vše zahrané precizně a s krvavou jiskrou v oku. Pánové sice mají na svém kontě zatím jen dvě EP a jednu demonahrávku, ale působí jako zkušení bardi, kteří přistupují k hudbě s nadhledem, talentem a elegancí starých mistrů v oboru. Některé pasáže jsou sice složitější a určitě vám bude trvat chvilku déle, než se do nich dostanete, ale alespoň budou mít delší trvanlivost. Pokud máte rádi techničtěji podaný thrash metal, surový death metal, to vše zabalené v chladu, temnotě, tak neváhejte ani chvilku. Na UNBURIER se mi líbí, že jsou opravdoví, reální, zajímaví, že sice stavějí na klasických, tradičních myšlenkách a nápadech, ale nadále je také rozvíjejí. Tahle kapela je zkrátka a dobře autentická a věřím jí každou melodii, riff, úder bicích i výkřik do tmy. Mrzí mě snad jen jediné. Už by to chtělo dlouhohrající, plnohodnotné album. Zajímalo by mě, jak bude znít hudba těchto maniaků na větší ploše. Letos se totiž jedná o záležitost, která obstojí jak při detailní pitvě, tak i jako "kulisa" při dlouhých toulkách v mém průmyslovém městě. Je něco neklidného, nebál bych se napsat magicky přitažlivého, co mě neustále nutí se vracet do mého sklepa a znovu a znovu zapínat play. Jeden můj kamarád kdysi říkal, že se mu nejvíc líbí muzika, která je zahraná od srdce. Myslím si, že v tomto případě to platí na sto procent! Surový, technický thrash death metalový útok z toho nejhlubšího podzemí! Tsunami, které vás smete z povrchu zemského!



Asphyx says:

I was sitting in my cold basement again, wondering what music to listen to. I turned off all the lights and let myself be immersed in the new album by British maniacs UNBURIER. I didn't know the band at all and didn't even bother to look up any information about them. I expected another dud that would leave no impression on me. This time, however, I was very wrong. I pressed play and immediately felt like I had been electrocuted. It was as if a pack of rabid dogs had burst into the room. Sharp riffs, technical passages full of ingenious finesse, killer drums, and vocals that literally hurt. 

Tell me, what more could an old metalhead like me want? The band paid great attention to the sound, which is massive, easy to follow, and perfectly highlights individual ideas and nuances. In addition, and this is often forgotten these days, the recording is not only great in terms of form, but also animalistic, interesting, and original. In short, I knew right away that UNBURIER were cutting with the right side of the knife. I'll gladly sign that with my own blood. 

"As Time Awaits" has become a personal matter for me. I like that the band thought about the drive, strength, and accumulated healthy anger they have inside them when composing new songs. All of this is played precisely and with a bloody spark in their eyes. Although the guys only have two EPs and one demo recording to their credit so far, they come across as experienced bards who approach music with the perspective, talent, and elegance of old masters in the field. Some passages are more complex and will certainly take you a little longer to get into, but at least they will have a longer shelf life. If you like more technical thrash metal, raw death metal, all wrapped up in coldness and darkness, don't hesitate for a moment. What I like about UNBURIER is that they are genuine, real, interesting, that they build on classic, traditional ideas and concepts, but also continue to develop them. This band is simply authentic, and I believe every melody, riff, drum beat, and scream into the darkness. I only regret one thing. It's about time for a full-length album. I wonder how the music of these maniacs will sound on a larger scale. This year's release is something that stands up to both detailed scrutiny and as "background music" during long walks in my industrial city. There is something unsettling, I wouldn't be afraid to say magically attractive, that keeps me coming back to my basement and pressing play again and again. A friend of mine once said that he likes music that is played from the heart the most. I think that in this case, it's 100% true! A raw, technical thrash death metal attack from the deepest underground! A tsunami that will wipe you off the face of the earth!



tracklist:
I) Continuum
II) Abyssal Uncertainty
III) Survive the Vermin

band:
Ben Champion - Vocals/Guitar
Blake Hibberd - Guitar/Vocals
Stan Mitchell - Bass
Kim Hughes - Drums


středa 18. února 2026

Recenze/review - KANONENFIEBER - Soldatenschicksale (2026)


KANONENFIEBER - Soldatenschicksale
compilation 2026, Century Media Records

for english please scroll down

Večer máš hlídku a díváš se na zpěněné moře. Brzy bude plné plovoucích rozervaných mrtvol. To ještě ale nevíš. Napětí před první bitvou, ujišťování se v tom, jak budeme spolu s kamarády zabíjet nepřítele. Druhý den vstaneš brzy a držíš hrdě hlídku. Jsi připraven. Mladý a silný, mohl bys mít celý život před sebou. Místo toho se za pár hodin podíváš poprvé do očí stejně mladého kluka a namíříš na něj zbraň. Zabije tě jako první. Překvapí tě to. Říkali ti něco jiného, slibovali vítězství a hrdinské zásluhy. Místo toho tě vyplaví za několik dní moře a tvoje tělo bude ohlodáno od predátorů. 

První světová válka byla stejně hrozná jaké jakékoliv jiné války předtím, jen s tím rozdílem, že lidstvo použilo spoustu nových technologií a způsobů, jak někoho zabít. Smutné je, že se toho dodnes příliš nezměnilo. Jsem moc rád, když se ke mě dostávají alba, jako je to nové, letošní od německých KANONENFIEBER. Tedy, ona to zase taková novinka není. První dvě skladby jsou sice nové, ale zbytek jsou posbírané staré skladby, různé singly apod. Nijak mi to ale nevadí. Album drží velmi kompaktně pohromadě a opět, jak už tomu u téhle čety bývá, se velmi dobře poslouchá. Najednou se píšou roky 1914 - 1918 a já si nechávám vyprávět příběhy i mých předků. 


Vždycky se mi líbil způsob, jakým kapela přistupuje k muzice, ke grafice, ke zvuku. I tentokrát se zde potkávají melodický black metal se surovostí death metalu. To vše zabalené v takové zvláštní, neklidné a bolestivé atmosféře. Kdo mě znáte, tak víte, že se o témata světových válek zajímám dlouhodobě a proto je zcela jasné i pochopitelné, že se mi KANONENFIEBER opravdu líbí. I letos předkládají chladnou a temnou muziku, plnou příběhů obyčejných vojáků. Pro mě je potom asi nejdůležitější, že kapele věřím každý tón, riff, melodii, rozkaz, úder bicích. Ne, najednou nejsem v pohodlí svého domova a neužívám si současný blahobyt a zdánlivý klid, ale pochoduji na smrt se svými kamarády. "Soldatenschicksale" je nahrávkou, která je majestátní, vznešená a syrová zároveň. Jednotlivé skladby jsou na povrchu chladné a odtažité, ale uvnitř hoří a věřím jim. Tahle kapela pro mě byla, je a i bude vždy velmi zajímavá, ryzí, opravdová, autentická. Pokaždé, když zapnu play a ocitnu se v další bitvě a kolem mě umírají další a další nevinní, tak si uvědomím, jak dokážeme být jako lidé zlí. Jakoby v nás byla někde uvnitř temnota a nenávist, která v podobných chvílích, jako jsou války, vyplují na povrch. Sledoval jsem zrovna jeden černobílý dokument o psychiatrických léčebnách za první světové války a pak si stále dokola pouštěl tohle album. Přiznám se vám bez mučení, že mě mrazilo v kostech. Němcům se povedlo přenést atmosféru i ducha bojiště přímo na hudební nosič. Večer mám hlídku a dívám se na zpěněné moře. Brzy bude plné plovoucích rozervaných mrtvol. To ještě ale nevím. Napětí před první bitvou, ujišťování se v tom, jak budeme spolu s kamarády zabíjet nepřítele. Mrazivá black death metalová výpověď o temnotě války! 


Asphyx says:

In the evening, you are on guard duty, watching the foaming sea. Soon it will be full of floating, torn corpses. But you don't know that yet. The tension before the first battle, reassuring yourself that you and your friends will kill the enemy. The next day, you get up early and stand guard proudly. You are ready. Young and strong, you could have your whole life ahead of you. Instead, in a few hours, you will look into the eyes of a boy just as young as you and point your gun at him. He will kill you first. It will surprise you. They told you something else, promising victory and heroic deeds. Instead, in a few days, you will be washed up by the sea and your body will be gnawed on by predators. 

World War I was as terrible as any other war before it, with the only difference being that humanity used a lot of new technologies and ways to kill people. The sad thing is that not much has changed to this day. I am very happy when I receive albums like this new one from the German band KANONENFIEBER. Well, it's not really that new. The first two songs are new, but the rest are a collection of old songs, various singles, etc. But I don't mind that at all. The album holds together very compactly and, as is usually the case with this band, it's very easy to listen to. Suddenly, it's 1914-1918, and I'm listening to the stories of my ancestors. 


I have always liked the band's approach to music, graphics, and sound. Once again, melodic black metal meets the rawness of death metal. All of this is wrapped up in a strange, restless, and painful atmosphere. Those of you who know me know that I have long been interested in the subject of world wars, so it is quite clear and understandable that I really like KANONENFIEBER. This year, they once again present cold and dark music, full of stories of ordinary soldiers. For me, the most important thing is that I believe every note, riff, melody, command, and drum beat the band plays. No, suddenly I am no longer in the comfort of my home, enjoying my current prosperity and apparent peace, but marching to my death with my friends. "Soldatenschicksale" is a recording that is majestic, sublime, and raw at the same time. The individual songs are cold and distant on the surface, but they burn inside, and I believe in them. This band has always been, is, and will always be very interesting, genuine, real, and authentic to me. Every time I press play and find myself in another battle with more and more innocent people dying around me, I realize how evil we humans can be. It's as if there is darkness and hatred inside us that comes to the surface in moments like war. I was watching a black-and-white documentary about psychiatric hospitals during World War I and then played this album over and over again. I admit without hesitation that it sent chills down my spine. The Germans managed to transfer the atmosphere and spirit of the battlefield directly to the music. I'm on guard duty in the evening, watching the foaming sea. Soon it will be full of floating, torn corpses. But I don't know that yet. The tension before the first battle, reassuring ourselves that we will kill the enemy together with our friends. A chilling black death metal statement about the darkness of war!



Recenze/review - KANONENFIEBER - Die Urkatastrophe (2024):




tracklist:
01. Z-Vor! 
02. Heizer Tenner 
03. Ubootsperre (2025 Version) 
04. Kampf Und Sturm (2025 Version) 
05. Die Havarie (2025 Version) 
06. Der Füsilier I (2025 Version) 
07. Der Füsilier II (2025 Version) 
08. The Yankee Division March (2025 Version) 
09. Die Fastnacht Der Hölle (2025 Version)

band:
Noise - everything



Recenze/review - CITRINITAS - Unending Descent (2026)


CITRINITAS - Unending Descent
demo 2026, Caligari Records

for english please scroll down

Nedávno jsem objevil ve svém sklepě na chalupě bednu se starými kazetami. Některé byly jen špatnými kopiemi, některé už dávno shnily věkem, ale pár se jich zachovalo a tak jsem si zase jednou připadal jako starý hrobník, který objevil prašivou rakev plnou prokletých ostatků, o které nevěděl. S novou demonahrávkou finských tmářů CITRINITAS je to hodně podobné. Také je plná pradávných ozvěn za záhrobí, také smrdí sírou a je nasáklá zkaženou krví. 

O kapele toho příliš zjistit nejde, jedná se o smečku, která vzešla z toho nejhlubšího undergroundu. Beru to na vědomí a postupně přidávám volume doprava. Z reproduktorů ke mě ztéká zkažená směs black metalu, deathu i doomových pochmurných nálad. Vše je zabalené v jakémsi sirnatém oparu. Nějak takhle si představuji, že zní hudba při pohřbech prokletých. Doporučuji vám naprostou tmu, chlad a teprve potom vyniknou jednotlivé bahnité nuance naplno. 


Tři skladby ostré jako hřeby, které jednou budou zatlučeny i do vaší rakve, znějí velmi morbidně, mrtvolně. U nás kousek za městem, v nekonečných temných lesích, je močál, o kterém se říká, že jsou v něm pochovány tisíce padlých vojáků. Staly se tam kruté vraždy, hnusné násilí a pravdou je, že když jdete okolo, tak vás mrazí v zádech a tuhne vám krev v žilách. Přesně takhle se cítím i při poslechu dema "Unending Descent". Nálady jsou velmi pochmurné, záhadné, magicky démonické. Hudba zde není jen obyčejným zážitkem, ale spíše pradávným rituálem pro vyvolávání temných a zlých sil, které nejsou z našeho světa. Smrt je při poslechu velmi blízko a démoni tančí na prokletých hrobech. Jednotlivé skladby se mi dostávají postupně do krve a připadám si, jako bych se stal součástí nějakého děsivého hororového filmu. Kdysi dávno jsem si dal za úkol, že budu o podobných kapelách psát a musím rovnou dodat, že jsem z této nahrávky doslova nadšený. Má v sobě totiž absolutně vše pro záhrobní seance. Na povrchu je chladné a mrazivé, slizké a mokvající, uvnitř ale hoří pekelným ohněm. Jen doufám, že se od CITRINITAS dočkáme brzy i dlouhohrajícího alba, zajímalo by mě, jak budou jejich mrtvolné skladby znít ve větším prostoru. Zatím mi nezbývá, než pochválit zvuk, stylový motiv na obalu a nahrávku vám doporučit.  Až zase jednou budu exhumovat nějakou starou rakev s nejasným původem, budu dávat velký pozor. Tohle je totiž hudba, která koluje i v mých žilách. Black death doom metalové album, u kterého potkáte své vlastní démony! Ozvěny z krvavých močálů! 

Asphyx says:

I recently discovered a box of old cassettes in the basement of my cottage. Some were just bad copies, some had long since rotted away, but a few had survived, and so once again I felt like an old gravedigger who had discovered a moth-eaten coffin full of cursed remains he didn't know about. It's very similar with the new demo recording by Finnish obscurantists CITRINITAS. It is also full of ancient echoes from beyond the grave, it also stinks of sulfur and is soaked in rotten blood. 

Not much is known about the band; they are a pack that emerged from the deepest underground. I take note of this and gradually turn up the volume. A rotten mixture of black metal, death metal, and doom-laden gloom flows from the speakers. Everything is wrapped in a kind of sulfurous haze. This is how I imagine the music at the funerals of the damned. I recommend complete darkness and cold, only then will the individual muddy nuances come into their own. 


Three songs as sharp as nails, which will one day be hammered into your coffin, sound very morbid, deathly. Just outside our town, in endless dark forests, there is a swamp where it is said that thousands of fallen soldiers are buried. Cruel murders and heinous violence took place there, and the truth is that when you walk by, you feel a chill down your spine and your blood runs cold. That's exactly how I feel when listening to the demo "Unending Descent". The moods are very gloomy, mysterious, magically demonic. The music here is not just an ordinary experience, but rather an ancient ritual for summoning dark and evil forces that are not of our world. Death is very close when listening, and demons dance on cursed graves. The individual songs gradually get into my blood, and I feel like I've become part of some terrifying horror movie. A long time ago, I set myself the task of writing about similar bands, and I must say right away that I am literally thrilled with this recording. It has absolutely everything you need for a séance. On the surface, it is cold and frosty, slimy and oozing, but inside it burns with hellfire. I just hope that CITRINITAS will release a full-length album soon. I would be interested to hear how their corpse-like songs would sound in a larger space. For now, I can only praise the sound, the stylish cover art, and recommend the recording to you. The next time I exhume an old coffin of unknown origin, I will be very careful. This is music that runs through my veins. A black death doom metal album where you will encounter your own demons! Echoes from bloody swamps!


tracklist:
1. Unending Descent 
2. Light Permeates Everything 
3. Subterranean Egress 



úterý 17. února 2026

Recenze/review - FOSSILIZATION - Advent of Wounds (2026)


FOSSILIZATION - Advent of Wounds
CD 2026, Everlasting Spew Records

for english please scroll down

Zase jsem se jednou potácel mezi stíny. Ve starých, zahnívajících a smradlavých močálech. Pronásledovaly mě noční můry a znovu se objevila pradávná rána. Teplo v ní, zkažená krev hnisala, pálila, žhnula. Vzal jsem do rukou rezavý nůž a vřed jsem prořízl. Černý, zkažený hnis mi potřísnil celé tělo. Padl jsem tváří do bažiny a propadal se stále hlouběji. Byl jsem chycený, prokletý a začal jsem se pomalu rozkládat. Přesně takové pocity mám i z nového alba brazilských tmářů FOSSILIZATION.

Tahle smečka vždy uměla navodit atmosféru absolutního zmaru. U nové nahrávky to platí snad ještě více, než u těch předchozích. Jestli byli na minulých deskách Brazilci nechutní, zvrácení a dokázali nás chytit do pevných pavučin, tak letos to platí ještě více. Vítejte v nekonečných bažinách beznaděje!


Přiznám se, že jsem se na novinku opravdu velmi těšil. Když jsem pak poprvé zapnul doma play na svém přehrávači, veškerá moje očekávání se splnila na sto procent. Skladby v sobě mají potřebný drive, sílu, takový ten zahnívající efekt, na který má tahle kapela snad patent. Velmi se povedl zvuk (Gabriele Gramaglia - mixing, mastering), který je náležitě prašivý a zároveň dobře čitelný, živočišný. Jakoby byly jednotlivé motivy ušpiněné černou krví. Starodávný death metal se zde potkává se záhadným a mrtvolným doom metalem. Výsledný, velmi zkušeně a elegantně namíchaný koktejl, je potom nejen nechutný, ale také řeže tou správnou stranou nože. FOSSILIZATION na to jdou po svém, mají vlastní rukopis a spoustu morbidních nápadů. Zmínit musím i velmi povedený obal (autorem je Guang Yang), který dá všem ihned na vědomí, co se na albu odehrává. Absolutní zvrácená hniloba a bolestivé umírání. Pokud jste fanoušci kapel typu DEAD CONGREGATION, FUNEBRARUM, KRYPTS, ALTARAGE, PHRENELITH, ENFULGED, CRUCIAMENTUM, DISMA, INCANTATION, IGNIMOVOUS, je pro vás nové album doslova povinností. "Advent of Wounds" v sobě obsahuje všechny potřebné ingredience pro zvrácené záhrobní rituály. Muselo vznikat hluboko v podzemí, ve starých kryptách a katakombách. Při poslechu můžete rozmlouvat s nemrtvými, rouhat se. Jen si dejte pozor, aby se vám neobjevila znovu stigmata a nezačaly vás pálit staré rány. Vše je zde zahalené do tajemna, do krvavé mlhy, smrdí jako rozkládající se maso. Tahle smečka je opravdová, uvěřitelná, ryzí, syrová a autentická. Zase jsem se jednou potácel mezi stíny. Ve starých, zahnívajících a smradlavých močálech. Pronásledovaly mě noční můry a znovu se objevila pradávná rána. Teplo v ní, zkažená krev hnisala, pálila, žhnula. Vzal jsem do rukou rezavý nůž a vřed jsem prořízl. Černý, zkažený hnis mi potřísnil celé tělo. Mokvající, syrový a temný doom death metal, který vás uhrane! Album, které hnije zevnitř!


Asphyx says:

Once again, I was stumbling among the shadows. In old, rotting, and stinking swamps. Nightmares haunted me, and the ancient wound reappeared. The heat inside it, the rotten blood festered, burned, and glowed. I took a rusty knife in my hands and cut open the wound. Black, rotten pus splattered all over my body. I fell face down into the swamp and sank deeper and deeper. I was trapped, cursed, and slowly began to decay. That's exactly how I feel about the new album by Brazilian dark metal band FOSSILIZATION.

This band has always been able to evoke an atmosphere of absolute doom. This is perhaps even more true of their new recording than of their previous ones. If the Brazilians were disgusting and perverse on their previous albums and managed to trap us in their tight cobwebs, this year it is even more so. Welcome to the endless swamps of despair!


I admit that I was really looking forward to this new release. When I first played it on my player at home, all my expectations were met one hundred percent. The songs have the necessary drive, power, and that decaying effect that this band seems to have patented. The sound (Gabriele Gramaglia - mixing, mastering) is very well done, appropriately dirty and at the same time clear and animalistic. It's as if the individual motifs were stained with black blood. Ancient death metal meets mysterious and corpse-like doom metal here. The resulting cocktail, mixed with great skill and elegance, is not only disgusting, but also cuts with the right side of the knife. FOSSILIZATION do things their own way, they have their own style and lots of morbid ideas. I must also mention the very well-done cover (by Guang Yang), which immediately lets everyone know what's going on on the album. Absolute twisted decay and painful death. If you are a fan of bands such as DEAD CONGREGATION, FUNEBRARUM, KRYPTS, ALTARAGE, PHRENELITH, ENFULGED, CRUCIAMENTUM, DISMA, INCANTATION, IGNIMOVOUS, then this new album is literally a must for you. "Advent of Wounds" contains all the necessary ingredients for twisted afterlife rituals. It must have been created deep underground, in old crypts and catacombs. While listening, you can talk to the undead, blaspheme. Just be careful that your stigmata don't reappear and your old wounds don't start to burn. Everything here is shrouded in mystery, in a bloody fog, smelling like rotting flesh. This pack is real, believable, pure, raw, and authentic. Once again, I stumbled among the shadows. In old, rotting, and stinking swamps. Nightmares haunted me, and an ancient wound reappeared. The heat in it, the rotten blood festered, burned, glowed. I took a rusty knife in my hands and cut open the wound. Black, rotten pus splattered all over my body. Oozing, raw, and dark doom death metal that will mesmerize you! An album that rots from the inside!


about FOSSILIZATION on DEADLY STORM ZINE:




tracklist:
01. Cremation Of A Seraph 
02. Disentombed And Reassembled By The Ages 
03. Scalded By His Sacred Halo 
04. Terrestrial Mold 
05. Servo 
06. While The Light Lasts 
07. Temple Of Flies And Moss

band:
V. – Guitars, Voices, Bass
Z. – Guitars

Recenze/review - PHASMA - Purgatory (2026)


PHASMA - Purgatory
CD 2026, Transcending Obscurity Records

for english please scroll down

Ve starých ruinách, o kterých dodnes kolují děsivé legendy, lze stále nalézt stopy krve. Kamenný oltář, pradávné symboly, jakoby zde stále hořel černý oheň a oběti měly strach. Někdy, když se pohybuji na podobných místech, tak cítím všemi póry svého těla bolest a utrpení. Úplně stejným zážitkem je pro mě i nové album řeckých maniaků PHASMA. Je nasáklé zkaženou krví, napadá mě jako první, když znovu a znovu zapínám play. Ze stínů vylezou přízraky a moje duše je prokletá.

Na začátek bych se vám rád trošku omluvil. Je to teprve moje první setkání s kapelou. Přitom pánové mají na svém kontě již dvě předešlá, velmi dobrá alba. Doporučuji vám, abyste si je také poslechli. Je opravdu zajímavé sledovat vývoj kapely. Strávil jsem s jejich hudbou spoustu času a pokaždé, když jsem ji poslouchal, tak jsem se ztrácel v krvavé mlze. I letošní novinka je spíše obřadem pro vyvolávání temných sil, než jen obyčejnou nahrávkou. Budete navěky prokleti!


Řekové velice umně a zajímavě kombinují chladný black metal, surový starý death metal i jeho techničtější, brutální podobu. Výsledný koktejl je velmi naléhavý, ostrý, divoký, nespoutaný. Jakoby se kolem alba vznášela temná a jedovatá atmosféra. Smrt je při poslechu velmi blízko a vy si tak můžete od sytosti vychutnat masivní, velmi dobře čitelný zvuk, i motiv na obalu, který mě samozřejmě inspiroval k úvodu dnešní recenze. Vše tu sedí perfektně na svých místech, album hoří zevnitř, i když je na povrchu mrazivé, jako ruka rozkládající se mrtvoly. PHASMA na to jdou ostře, nekompromisně, ale nezapomínají ani na melodie, které se vám doslova zadřou do mozku i do podvědomí. "Purgatory" je přesně tím druhem nahrávky, která by mohla chutnat fanouškům třeba takových kapel  jako MGLA, DYING FETUS, PSYCROPTIC, CRYPTS OF DESPAIR, KRIEGSMACHINE a dalších tmářů, kteří se snaží úspěšně posouvat extrémní metalové žánry do dalších, děsivých dimenzí. Snažil jsem se najít i něco, co by mi vadilo, o čem bych mohl napsat něco kritického, ale nic jsem nenašel. Novinka si mě získala hlavně tím, kolik má v sobě síly, energie, tlaku i síry. Tahle smečka je neskutečně opravdová, uvěřitelná, zničující a autentická. I dnes, po dlouhé době společných seancí, moc dobře vím, že se večer seberu a půjdu zase za město, mezi staré ruiny, hned vedle pohřebiště, kde byla kdysi pohřbena zohavená těla z pradávných rituálů. A tuhle desku si vezmu samozřejmě s sebou. Má v sobě totiž něco morbidního, přitažlivého, co mě pokaždé dokáže přenést do nekonečné říše stínů. Syrová, krutá a krvavá black death metalová definice temnoty! Album, které se vám otiskne do mozku jako děsivá noční můra! 

Asphyx says:

In the old ruins, about which terrifying legends still circulate today, traces of blood can still be found. A stone altar, ancient symbols, as if a black fire still burned here and the victims were afraid. Sometimes, when I move around in places like this, I feel pain and suffering with every pore of my body. The new album by Greek maniacs PHASMA is exactly the same experience for me. It is soaked in rotten blood, which is the first thing that comes to mind when I press play again and again. Ghosts emerge from the shadows and my soul is cursed.

First, I would like to apologize a little. This is my first encounter with the band. However, these gentlemen already have two previous, very good albums to their credit. I recommend that you listen to them as well. It is really interesting to follow the band's development. I spent a lot of time with their music, and every time I listened to it, I lost myself in a bloody fog. This year's new release is more of a ritual for summoning dark forces than just an ordinary recording. You will be cursed forever!


The Greeks skillfully and interestingly combine cold black metal, raw old death metal, and its more technical, brutal form. The resulting cocktail is very urgent, sharp, wild, and unrestrained. It's as if a dark and poisonous atmosphere hovers around the album. Death is very close when listening, and you can thoroughly enjoy the massive, very clear sound, as well as the cover art, which of course inspired me to write the introduction to today's review. Everything fits perfectly in its place here, the album burns from within, even though it is frosty on the surface, like the hand of a decomposing corpse. PHASMA go at it sharply, uncompromisingly, but they don't forget the melodies that literally stick in your brain and subconscious. "Purgatory" is exactly the kind of record that could appeal to fans of bands such as MGLA, DYING FETUS, PSYCROPTIC, CRYPTS OF DESPAIR, KRIEGSMACHINE, and other obscurantists who are successfully pushing extreme metal genres into new, terrifying dimensions. I tried to find something that bothered me, something I could write critically about, but I couldn't find anything. The new album won me over mainly with its power, energy, intensity, and fire. This pack is incredibly real, believable, devastating, and authentic. Even today, after a long period of joint sessions, I know very well that in the evening I will get up and go out of town again, among the old ruins, right next to the burial ground where mutilated bodies from ancient rituals were once buried. And of course, I'll take this album with me. It has something morbid and attractive about it that always transports me to the endless realm of shadows. A raw, cruel, and bloody black death metal definition of darkness! An album that will imprint itself on your brain like a terrifying nightmare!


tracklist:
1. I
2. II
3. III
4. IV
5. V
6. VI

Lineup -
Jason Athanasiadis (Kawir) - Guitars and songwriting
Luis Ferre (Gravecarver) - Vocals and lyrics
Bill Nanos (Dead Congregation) - Drums
George Markantonis - Bass

Album cover by George Angelis
Merch design by CVSPE



pondělí 16. února 2026

Recenze/review - GRAVES FOR GODS - Last Light Fades (2026)


GRAVES FOR GODS - Last Light Fades
CD 2026, Meuse Music Records

for english please scroll down

Bolest a smutek někdy přicházejí a vy nevíte proč. Křičíte do tmy, rozdrásáni do krve a máte pocit, že smrt je zase o kousek blíž. Chcete být sami, v temném koutě, v chladu. Utopit se v slzách, utéct do lesů, lehnout si do trávy a dívat se na krvavé mraky. Jakoby se vám vrátily staré noční můry, o kterých jste si mysleli, že už byly dávno spáleny. Netuším, kde se tyhle podivné stavy duše i těla berou, ale možná se jimi jen mysl brání současnému podivnému světu. Psát o muzice je pro mě svým způsobem terapií, krásným zážitkem. Pokaždé se snažím nejen opsat promo materiály, ale spíše se pokusit svými slovy vyjádřit, jak na mě hudba působí.

O australských GRAVES FOR GODS jsem ještě nepsal, kapela letos přichází teprve se svým druhým dlouhohrajícím albem. Doporučuji vám, abyste si pořídili i to první, z roku 2022 ("The Oldest Gods"). Je také po okraj narvané smutkem, umírajícími dny i nekonečnou beznadějí. Pánové hrají klasický doom death metal a umí to velmi dobře. Koneckonců, posuďte sami. Doporučuji chladnou a temnou místnost, klid a plné soustředění. Teprve potom síla téhle nahrávky ( i té předchozí) vynikne nejvíce. 


Někdy zkrátka bývám rád sám. Většinou si otevřu nějakou dobrou knihu, pustím muziku jako hrají tito Australané a užívám si jednotlivé melodie. Kývám se do rytmu, obdivuji riffy, vokál, dunivé bicí. Vše tu sedí perfektně na svých místech. Nikde nic nepřebývá, ani nechybí. Album je obdařeno velmi dobrým zvukem. Pravdou sice je, že pánové nepřinášejí do tohoto stylu nic nového, ani převratného, ale rozhodně se nejedná jen o dobře odvedené řemeslo. Naopak, z jednotlivých skladeb i z celku cítím odhodlání, opravdovost, reálný smutek a trápení. Doom metal je velmi těžká disciplína a platí u něj více než kde jinde, že musí být zahraný od srdce, autenticky, uvěřitelně. Musí z něj doslova odkapávat pochmurné nálady a musí vám u něj tuhnout krev v žilách. GRAVES FOR GODS tohle všechno umí a přidávají ještě spoustu věcí navíc. Zajímavé postupy, pasáže, které se mi pokaždé zadřely hluboko do mozku i do podvědomí. Jsem moc rád, že jsem tuhle smečku na svých toulkách podzemím potkal, jinak bych byl ochuzen o vskutku niterný zážitek. Neznám nic lepšího, než sníh křupající pod nohama, dlouhou cestu před sebou, tichý les, soumrak, lesní hřbitov, návrat domů, knihu o bolesti. Ano, jsme jedné krve, já i tahle kapela. "Last Light Fades" mi nejdříve připomínalo hada, plazícího se u mých nohou. Ten mě postupně uhranul a dostal se mi do hlavy. Zmínit musím i velmi povedený, chladný a dobře čitelný zvuk, stylový motiv na obalu i texty, které v sobě mají hloubku. Bolest a smutek někdy přicházejí a vy nevíte proč. Křičíte do tmy, rozdrásáni do krve a máte pocit, že smrt je zase o kousek blíž. Chcete být sami, v temném koutě, v chladu. Utopit se v slzách, utéct do lesů, lehnout si do trávy a dívat se na krvavé mraky.  Pochmurný, smutný doom death metalový obřad, u kterého vám ztuhne krev v žilách! Vaše mysl bude rozdrásána do krve!

Asphyx says:

Pain and sadness sometimes come and you don't know why. You scream into the darkness, torn to pieces, and you feel that death is a little closer again. You want to be alone, in a dark corner, in the cold. To drown in tears, run away into the woods, lie down in the grass and watch the bloody clouds. It's as if the old nightmares you thought had been burned away long ago have returned. I have no idea where these strange states of mind and body come from, but perhaps they are just the mind's way of defending itself against the strange world we live in today. Writing about music is a kind of therapy for me, a beautiful experience. I always try not just to copy promotional materials, but rather to express in my own words how the music affects me.

I haven't written about the Australian band GRAVES FOR GODS yet; this year, the band is releasing only their second full-length album. I recommend that you also get their first album from 2022 ("The Oldest Gods"). It is also filled to the brim with sadness, dying days, and endless despair. These guys play classic doom death metal and they do it very well. Anyway, judge for yourselves. I recommend a cool, dark room, peace and quiet, and full concentration. Only then will the power of this recording (and the previous one) come into its own. 


Sometimes I just like to be alone. I usually open a good book, put on some music like this Australian band plays, and enjoy the individual melodies. I sway to the rhythm, admire the riffs, vocals, and thumping drums. Everything fits perfectly in its place here. Nothing is superfluous, nothing is missing. The album has a very good sound. It's true that these gentlemen don't bring anything new or revolutionary to this style, but it's definitely not just a job well done. On the contrary, I feel determination, authenticity, real sadness, and suffering in the individual songs and in the album as a whole. Doom metal is a very difficult discipline, and more than anywhere else, it must be played from the heart, authentically, believably. It must literally drip with gloomy moods and make your blood run cold. GRAVES FOR GODS can do all this and add a lot more. Interesting techniques, passages that always stick deep in my brain and subconscious. I am very glad that I met this band on my wanderings through the underground, otherwise I would have been deprived of a truly intimate experience. I know nothing better than snow crunching underfoot, a long journey ahead, a quiet forest, twilight, a forest cemetery, returning home, a book about pain. Yes, we are of the same blood, me and this band. At first, "Last Light Fades" reminded me of a snake slithering at my feet. It gradually captivated me and got into my head. I must also mention the very well-done, cool and clear sound, the stylish cover art, and the lyrics, which have depth. Pain and sadness sometimes come and you don't know why. You scream into the darkness, torn to pieces, and you feel that death is a little closer again. You want to be alone, in a dark corner, in the cold. Drown in tears, run away into the woods, lie down in the grass and watch the bloody clouds. A gloomy, sad doom death metal ritual that will make your blood run cold! Your mind will be torn to shreds!


tracklist:
1. Perpetua Fell 
2. The Dark Age 
3. Unholy Ghost 
4. Covered in Blood 
5. Last Light Fades 

band:
Jak Shadows – Vocals
Ryan Quarrington – Drums
Matt Spencer – Resonant Strings



TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine