DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

neděle 21. prosince 2025

Recenze/review - CHAOSPIRACY - Infecting Grotesque Decay (2025)


CHAOSPIRACY - Infecting Grotesque Decay
EP 2025, Unholy Domain Records

for english please scroll down

Mrtvolu vyhrabala zvířata. Odtrhala shnilé a zahnívající maso od kostí, rozdrtila klouby. Kdysi to bývala mladá krásná dívka, teď z ní zbyla jenom zohavená loutka s prázdným pohledem. Musela tu ležet několik měsíců, ukrytá před zraky těch, kteří ji hledali. Bolest a utrpení. Nekonečná temnota. Strach a zlo, které číhá ve stínu. Někde tu musí být. Živí se pláčem pozůstalých. Jsem starý death metalový pes, který si na tenhle hnusný příběh, který se stal kdysi dávno v mém okolí, vzpomněl, když jsem začal poslouchat nové debutové EP italských maniaků CHAOSPIRACY.

Ti také dokáží svým surovým a plesnivým death metalem ze staré školy vytvořit velmi podobnou atmosféru. Pokud jste byli někdy přítomni u exhumace prašivého hrobu, určitě víte, o čem hovořím. Pánové jsou zcela věrni a oddáni základním myšlenkám smrti a pohřbům do země. Nutno rovnou dodat, že nové EP považuji za velmi povedené a ihned se stalo častým hostem i v mém přehrávači.  


Novinka je totiž uvěřitelná, autentická a opravdová ve všech bodech obhajoby. Vlastně by se dalo napsat, že jsem nenašel žádné slabé místo. Vše je v naprostém pořádku. Do nečisté hry vás uvede masivní, plesnivý zvuk (Mixed and Mastered by Christian T). S morbidní chutí se dívám i na motiv na obalu (Cover Art by Gorey Corey Tomblims). Zkrátka a dobře, všechny formální záležitosti jsou skvělé. Můžu se tak soustředit na hudbu samotnou, která se sice může zdát zpočátku jen obyčejnou retro vzpomínkou, ale nenechte se mýlit. Italům se povedlo do skladeb promítnout takový ten těžko definovatelný drive a prastarou sílu, kterou můžete nalézt na dobrých zásadních albech stylu i v dávno opuštěných márnicích. Potkáte zde jak ostré riffy, tak zabijácké bicí i chorobný vokál. Vše zabalené v pevných pavučinách, které byly ještě před chvílí uloženy v prokletém hrobě. Pokud má být "Infecting Grotesque Decay" jakousi morbidní ochutnávkou budoucí tvorby, potom věřte tomu, že jsem si tuhle smečku zařadil i do své sbírky. Netuším, jestli jste někdy také našli tělo ve značném stádiu rozkladu, ale nemusíte. Stačí, když zapnete play a ve vašem přehrávači budou hrát CHAOSPIRACY. Pokud jste, jako já, reální fanoušci pohřbů do země, budete určitě spokojeni. Nad hřbitovem se vznáší krvavá mlha. Jdu tmou a pomalu přistupuji k znesvěcenému hrobu. Na náhrobku je napsáno jméno téhle smečky a já moc dobře vím, že k tomuto EP se budu ještě dlouhou dobu vracet. Nekonečná temnota. Strach a zlo, které číhá ve stínu. Surová, temná a zkaženou krví nasáklá exhumace prašivého death  metalového hrobu! 

Asphyx says:

Animals dug up the corpse. They tore the rotten and decaying flesh from the bones, crushed the joints. Once she was a young beautiful girl, now all that remained was a mutilated puppet with an empty gaze. She must have been lying there for months, hidden from the eyes of those who were looking for her. Pain and suffering. Endless darkness. Fear and evil lurking in the shadows. It must be here somewhere. It feeds on the tears of the bereaved. I am an old death metal dog who remembered this nasty story that happened long ago in my neighborhood when I started listening to the new debut EP by Italian maniacs CHAOSPIRACY.

They also manage to create a very similar atmosphere with their raw and moldy old-school death metal. If you've ever been present at the exhumation of a mangy grave, you know what I'm talking about. These gentlemen are completely faithful and devoted to the basic ideas of death and burial in the ground. I must add that I consider the new EP to be very successful, and it immediately became a frequent guest in my player.  


The novelty is credible, authentic, and genuine in all aspects of its defense. In fact, I could say that I found no weak points. Everything is in perfect order. The massive, moldy sound (Mixed and Mastered by Christian T) draws you into the dirty game. I also look at the cover art (Cover Art by Gorey Corey Tomblims) with morbid pleasure. In short, all the formal aspects are great. This allows me to focus on the music itself, which may seem like just an ordinary retro memory at first, but don't be fooled. The Italians have managed to project into their songs that hard-to-define drive and ancient power that you can find on good, essential albums of the genre and in long-abandoned morgues. You'll find sharp riffs, killer drums, and morbid vocals. All wrapped up in solid cobwebs that were stored in a cursed grave just a moment ago. If "Infecting Grotesque Decay" is supposed to be a morbid preview of future work, then believe me when I say that I have added this band to my collection. I don't know if you've ever found a body in an advanced state of decomposition, but you don't have to. Just press play and CHAOSPIRACY will play in your player. If, like me, you are a real fan of burials, you will definitely be satisfied. A bloody mist hovers over the cemetery. I walk through the darkness and slowly approach the desecrated grave. The name of this pack is written on the tombstone, and I know very well that I will be returning to this EP for a long time to come. Endless darkness. Fear and evil lurking in the shadows. A raw, dark, and blood-soaked exhumation of a mangy death metal grave!


tracklist:
01. Catacombs Of Silence 
02. Tears Of Scorching Chaos 
03. Cosmic Desecration 
04. Lustful Abyss

band:
A - Bass
G - Drums
Z - Vocals, Guitars

Recorded at Toxic Wastelands in Summer 2024 by Luca R.
Produced by Chaospiracy and Christian T.
Mixed and Mastered by Christian T.

Cover Art by Gorey Corey Tomblims
Band Logo by Form Terror Growth

A few questions - interview with death metal band from Italy - CHAOSPIRACY.

A few questions - interview with death metal band from Italy - CHAOSPIRACY.

Answers by A. (bass player) and Z. (vocals and guitar player) from Chaospiracy.

Ave, can you introduce your band to our readers? – When was it founded and what style of music do you play etc.?

A.: Chaospiracy was born a couple of years ago from an idea of mine (bass) and Z. (vocals and guitar), driven by the desire to play raw no-bullshit Death Metal, straight to the poin with heavy riffing leading the way.... and a band where we could finally play together.

We’ve been longtime friends, but aside from a few collaborations, we had never actually played in the same band before. My personal background was from funeral and sludge doom scene as well as noise and drone music. Z., on the other hand, has always been a death metal guitarist.

Since we’re both OSDM fanatics — even though we come from very different musical backgrounds — we decided to form a power trio in the toxic wastelands of Northern Italy, together with the drummer of G., who is also doing some really cool stuff with a local Black Metal band called Black Raptus. So, Chaospiracy crafts a sound that fuses the primitive aggression and riffing of 90s death metal with the over-fuzzed attitude of sludge doom, inserting itself into the current new wave of filthy OSDM.


Where and under what conditions were you recording the new album? Who was in charge of sound, production and mastering?

A.: When we decided to record our debut EP, we already had very clear ideas about both how it should sound and the approach and process we wanted to follow.

On one hand, we wanted to keep a strong underground, almost DIY spirit, similar to what we had done in our previous experiences. On the other hand, we also wanted professional quality and solid technical competence.

So, knowing friends who have the right equipment and professional skills — and who are also deathsters who played in the underground metal and punk scene of 30 years ago— we got their help. Basically set up the recording sessions at home, and then completed everything at the studio for mixing and mastering.

We’re very satisfied with the final result, and we hope you — and the listeners — will enjoy it as well.

How many copies were released and which medium was used for this new edition (CD, digital, vinyl, cassette)?

A.: At the moment, this is the tape version for the EU market, released by the Italian label Unholy Domain Records, which pressed a first run of 100 copies.

It was released in two different versions/colors.

However, I can already share the news that a CD version will be released in January by Morbid Chapel Records from Poland.

Stay tuned for more details and info.


Who is the author of the lyrics and how were they created and about what do the lyrics deal with?

A.: On this EP „Ingecting Grotesque Decay“, the lyrics were initially written by me in order to follow the imagery and the concept behind the moniker Chaospiracy, and then of course they were adapted and refined by Z., who had to sing them.

My imagery is deeply influenced by a kind of dark-fantasy literature from my youth, ranging from the Chaos of the Warhammer universe to the cosmology of Lovecraft’s Great Old Ones, and everything that surrounds that world. Are you ready for perverted gods, flesh muation and endless war? Simply, Infecting Grotesque Decay...a rotting world corrupted by Chaos...

Who created the logo of the band, and who took care of the graphics and the website? What about you and social networks? Do you consider these things important?

A.: After a long and careful search, mainly done by me and Z. — since we’re both very passionate about the graphic and aesthetic side of Death Metal — we contacted Fred (Form Terror Growth) directly and asked if he would be up for doing our logo.

Having seen his previous work, we were confident he could deliver exactly what we had in mind — and that’s exactly what happened. We sent him some music, a few lyrics and some background info, and the logo came out fantastic.

As for the artwork, I usually take care of it personally, as it’s something I’ve been deeply into for a long time. After a lot of research, when I came across some drawings by Gorey Corey Tornlimbs, I immediately knew I had found the right way to represent the sick and decaying world of Chaospiracy.

I’m absolutely in love with that artwork — so sick!! Hopefully we’ll collaborate again in the future.

Obviously, the shift from print to exclusively digital tools has made everything much faster and most convenient to manage. So despite the nostalgia for the old school, we’re happy with these new ways. We both take care of promotion and managing our social media channels. The only thing that sometimes make me a bit skeptical is that these platforms often seem more focused on appearances than on substance and content. I put more trust in webzines and social pages or groups tha actually spread real content – infomation, music, gig and concrete stuff – rather than profiles full of useless or empty information made only for scrolling ora that end up looking like meme or jokes.... A desperate search for attention in what is supposed to be an extreme and underground scene... ironic, isn’t it?


Which label did you choose for releasing your album and why this label? Are you satisfied by how your label represents you and takés care about you?

A.: The choice of the label was very straightforward in this case as well.

Z. had the chance to meet Ale from Unholy Domain in person, and after talking with him it was clear that, beyond the label’s work — which we already knew and appreciated — the person behind it was the right one.

For our debut EP, our idea was to enter the OSDM scene with something honest and credible, made with a strong underground spirit, and for that reason we wanted to debut on tape.

After letting Ale listen to our material and meeting him face to face, both sides were happy to close the deal — and share a beer.

We’re very satisfied with how things turned out, and he immediately took our project to heart. He has basically become our first supporter in naturally developing the path toward new formats and markets — and maybe even a bigger label for the next release.

Which bands do you idolise and where do you get your inspiration?

A.: Me and Z. are the two „old guys“ in the band. We also grew up musically in the 1990s, so obviously with bands like Obituary, Death, Sepultura, Morbid Angel, Cannibal Corpse, Gorefest, Carcass, and many others you all know well.

As time went on, each of us explored many different paths. Besides digging deeper into the filthier side of Death Metal — f.e. Autopsy being a huge personal influence for me — I was also strongly influenced by funeral doom (Mournful Congregation, Tiranny, Skepticism..) and sludge (EyeHateGod, Electric Wizard, Iron Monkey…).

Z.: Honestly, we’re really passionate about the current scene and this new wave of OSDM, which has undeniably influenced us. At the same time, we’re also collectors of physical material – vinyl, tapes, and merch – and feel a strong connection to the tangible side of the underground, not just the music but the whole surrounding imagery. I can also confirm what A. said, and I’d like to add that I started training at a young age on the thrash of Slayer, Metallica, and Overkill, before moving on to Meshuggah, who helped me develop my palm-muted strumming technique, which has stayed with me for many years now!


Did you send your record to some Labels - which are the labels? How was the response?

A.: When we produced our EP, the only label we sent the promo to was Unholy Domain Records, for the reasons we talked about before. And Honestly, we’re so happy with this debut, with how the tape turned out, the artwork, and the way it’s being received by the listebers.

Now that the tape is out, also thanks to Ale’s push, we’re letting other labels listen to the record in order to find new markets and formats for Infecting. In fact, a CD version will be released next year by the polish Morbid Chapel.

I won’t hide that, after talking with a few labels, there’s also been some interest in a future full-length.

How many gigs have you played? Which type of gigs do you prefer, whether it's (clubs or festivals) and which of your performances would you consider as the best?

A.: In October, our debut EP was released, and we also had our live debut for the release party in Milan with Ashen Tomb and Diabolizer. For this, we have to thank Ale from Unholy Domain and Nicolò from Necrotheism Prod. We’re a “young band”, but from my previous experiences i can say that I love both festivals, especially the more underground ones that are truly connected to the old school scene, and club shows, where you can feel wet, sweaty sick mood of the old days.

What about your plans for the future? What do you want to achieve with the band?

A.: For now, all I can say is that we’re working hard on new tracks and ideas, and we’re very excited about it. At the same time, we really want to promote the band and the EP live as much as possible… let’s see what happens.

Stay tuned. Stay sick. Stay Death.

How and where can your fans contact you? Can you provide some contact information?

A.: First of all, here’s our email for any inquires or proposals : chaospiracyband@gmail.com

You can check out our Bandcamp page to listen, follow or support us with merch.


Finally, here are our social media channels to stay updated.

Thanx for the interview.

---------------------------------------------------------------------------------------------------

PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE - Příběh pětistý padesátý - Festival v pekle, který jsem málem nepřežil


Příběh pětistý padesátý - Festival, který jsem málem nepřežil

Je mi hrozné vedro. Nebo zima? Nevím, střídá se to. Dusím se. Na hlavu mi padá déšť. Naposledy jsem se takhle cítil, když mě zmlátili v Jizerkách. Dnes je to snad  ještě horší. Pomalu otevírám oči. Někdo kousek ode mě se směje. Snažím se vstát, ale nejde to. Jsem paralyzovaný. Pomalu se dostanu na nohy, jenže se zamotám a padám znovu na zem. Následuje další smích. Jsem jako zvíře v kleci, na které se přišli podívat. Hele, on krvácí, to je ale roztomilé. Sáhnu si na břicho. Zajímalo by mě, kde to jsem a jak jsem se sem dostal. Hergot už taky. Nakonec se někdo slituje, nějaké mladé děvče, které přinese kus hadru, otře mi obličej a dá napít vody. Co si vyváděl? Marně se snažím odpovědět. Nejde to. Jen skřehotám. Dobří lidé ale existují. Ona i nějaký kluk (asi patří k sobě), mě odnesou do stínu. Konečně.

Vzpomínky se mi vrací velmi pomalu. Seděl jsem s jedním klukem z koleje v hospodě, pivo a další pivo, nějak jsme si sedli, kecali o muzice. A on najednou, že kousek od Rokycan, na louce za městem, je malý festival. Muzika a filmy, spousta holek, no jedem? Neměl bych, mám schůzku se svoji holkou. Slíbil  jsem jí, že se půjdeme projít, pak večeři. Zklamal jsem, to mi teď lítá hlavou a pořád dokola se ptám, kde je nějaký telefon. Kousek odtud ve vsi. Na jméno se mě neptejte, nepamatuji si to. Jdou se mnou, jsou to samaritáni a zaplať pánbůh za to. Ve vsi je nejen telefon, ale kupodivu i bankomat. Zvu je na něco malého, snídaně je na mě, za to, že jste mě zachránili. Usmívají se, jsou moc milí. Víc takových lidí. Mimo karty u sebe nemám vůbec nic. Peníze, ani doklady. Kartu jsem měl prozřetelně v džísce zašitou na jiném místě. Ty vole, co jsem to prováděl? No, byl si králem večera? Cože? Vůbec nic si nepamatuji.

Ona měla takové ty krásné plné rty, na které jsem se musel pořád dívat. Taky prsa u sebe. On byl kudrnáč, s jasným pohledem. Vyprávěla ona a on sem tam něco doplnil. Prý jsem přišel a už jsem se motal. Někdo mi dal napít z lahve rumu a já pak roztančil celý festival. Lezl jsem na pódium, skákal do bahna. Opakovaně totiž pršelo. Pařil jsem ale i na filmy. Což už spoustu lidí tolik nebavilo. Každého jsem objímal, lichotil holkám, plazil se i plaval kraula. Obešel jsem všechny stoly, kecal i s muzikantama, dokonce jsem dvakrát i zpíval. Do mikrofonu. Musel jsem být králem všech šašků. Hrozně jsem se styděl. No, to nemusíš, bylo to fakt vtipný, tedy až do té doby, než si začal rytířsky bránit jednu místní krasavici. Byla tu se svým namachrovaným klukem, co hrozně žárlil a tys viděl, jak jí fackuje. Míchal ses do toho, porval se, padl na hubu, pak zase vstal, no, bylo to docela divoký. Ochranka tě pak uložila dozadu na zem. Pak se na tebe nějak zapomnělo. Všichni šli spát, začalo pršet, pak svítit sluníčko.

A co můj kamarád, takový vysoký, dlouhé vlasy, triko Metallica. Nikdo s tebou nepřijel. Jak jsem se sem tedy dostal? Co tady vůbec dělám? Měl jsem okno a netušil jsem vůbec nic. Klepou se mi ruce a mám asi delirium tremens. Kupuji pro všechny pivo a držím se v ústraní. Musím se nějak dostat domů. Moje holka je pěkně naštvaná. Brečela mi do telefonu, co to vyvádím, že na mě čekala, že už chtěla volat na policii a do nemocnic. No, dneska odtud už nic nejede, až zítra ráno. Ale neboj, hrajou tu dobrý kapely. Oba kývají souhlasně hlavou a mě konečně dojde, že jedna už stojí na pódiu. No, není to moc dobrý. Jednak to není můj styl a navíc hrajou falešně. Očividně to nikomu ale nevadí. Nechci jim ale kazit radost, koneckonců, mohl jsem i umřít, nebýt jich, ale je to fakt hrozný. Hlavně zpěvák si o sobě myslí, že je hippie. Nemá vůbec hlas, spíš mi to připomíná kdákání. Další skupina, snad ještě horší. To je nějakej festival v pekle? Ptám se pod vousy, ale navenek dělám, že jsem hrozně v pohodě.

Blíží se další večer a já jsem zase v náladě. Nebo pořád? Těžko říct. Už mě zase nic nebolí, dokonce mi pomohli i vyprat tričko. Sednu si ale do kouta, rozhodnut, že dnes řádit nebudu. Problém nastane ve chvíli, kdy si ke mě přisedne takové malé děvče. Má na tváři monokla a modřiny na rukou. Nakloní se ke mě a začne mi hrozně děkovat, že jsem se jí zastal. Teprve až po chvíli mi dojde, že je to asi ta holka, co jsem se jí zastal. Hele a nepřijde ten tvůj magor? Ptám se opatrně a ona že prý ne, že hned ráno odjel na druhý konec republiky za prací. Proč s ním si? Začne mi vyprávět tolik častý příběh. Oba z malé vsi, on si ji vyhlédl. Byli mladí, líbilo se jí, jak je rozhodný, jak chce být jenom s ní. Milovala ho. I teď, co ji každý týden o víkendu zmlátil. Hele, co rodiče, sourozenci? Neměl by mu někdo dát do držky? Ukázat mu, že je debil a hovado? No, oni se ho všichni bojí. Byl si první, kdo si na něj dovolil. A to jsem o tom ani nevěděl (to si ale jen pomyslím, nahlas to neřeknu). Koupí mi pivo a povídá dál. Fascinuje mě, jak považuje jeho chování za normální. On vydělá docela dost peněz. Máme se rádi. Až na to, že ti dává do držky, chce se mi říct, ale raději mlčím. Nechci se už do ničeho míchat.

Přijde nějaká parta holek a hned ahoj, jak je, jdeme tančit? Vůbec si je nepamatuji. Teď jsem stydlivý a není se mnou legrace, opakuji jim stále dokola a dozvídám se další střípky z mého včerejšího řádění. Prý jsem některé přemluvil i k tomu, aby tančily nahoře bez, že prý je hippie večer. Byl jsem pro ně takové osvěžení poklidného vesnického života. Kluk z města, co ví jak na to? No, tak to jsem celej já. A víte o tom, jak jsem se sem dostal? No, normálně vlakem. tvrdí jedna malá prdelatá. Viděla jsem tě vystupovat. Byl jsem sám? No, jasně, že ano. Trošku mi zatrne. Fakt si to nepamatuji. Vůbec nic. Děsí mě moje vlastní hlava. Jdu si opláchnout znovu obličej a přemýšlím o tom, jestli mi někdo něco nehodil do pití. Normálně piju jen pivo, mám už dávno aspoň malou záklopku. Víc tekutin do sebe nedostanu a většinou pak končím. Přece jsem se nemohl takhle vyndat. Malé vysvětlení se nabídne za chvilku. Chci si pročísnout vlasy a najdu vzadu na hlavě také krev. A do prdele. Strčím celou kedlubnu pod ledovou vodu. Když mi první kapky dopadnou na temeno, zabolí to jako čert. 

Hledám zdravotníka, ale je totálně na plech. Jen nade mnou mávne rukou. To samé hasič. Raději se pomalu vrátím dozadu do stanu. Sednu si a mám trošku strach. Asi vidím dvakrát. Já se fakt bojím, říkám jim. Ubezpečí mě, že ne, že jsou dvojčata. Včera jsme spolu tančili a neustále jsem jim navrhoval, že se spolu budeme mazlit. Prý budu uprostřed a ony obě z každé strany. Ale prý pšššt, nesmíme nic říct mojí holce. No, omluvím se, ale ony jen mávnou rukou. Jsou to správný ženský do nepohody. Vyprávím jim svůj příběh a ony nevěřícně kroutí hlavou. Hele, asi bys měl dneska spát někde v klidu. Jedna odejde a za chvilku se vrátí. Vyřízeno, šmitec, dnes nocuješ u nás. Právě jsem to vyřídila s mámou, je tu taky, támhle u toho stolu vzadu. Zamává nám paní, co na svůj věk vůbec nevypadá. Aspoň už vím, po kom jste tak hezký, pokračuji v rozhovoru a potom je nechám, aby mi řekly, co mají na srdci. Obě jsou nebo spíš budou zdravotní sestřičky. Navíc, když mluvíme dál, tak už jsme se asi někdy někde v Plzni potkali. Možná při jednom s našich legendárních tahů s Michalem. Znovu si uvědomím, jaká je škoda, že všichni, se kterými jsem kamarádil, jsou pryč. Achjo.

Opiju se, vrávorám. Ale aspoň vím o světě. Počůrám jim záhon růží. Když odemykají, tak si povídám s králíky. Svlékám se už v předsíni. Jsem zkrátka hostem, kterého každý rád vidí. Ale ony to vůbec neprožívají. Uloží mě jako jezulátko, ještě mi ošetří pořádně hlavu a zhasnou. Možná si to pamatuji dobře, možná to byl ale už jen sen, dostal jsem z každé strany jednu hubičku. Co se mi zdálo, vám raději popisovat nebudu. Uvědomme si, že mi bylo dvacet a testosteronu jsem měl na rozdávání. Prozradím jenom, že byly moc příjemné a bylo to na mě znát, i když mě přišly opatrně probudit. Ujel mi autobus, napadne mě jako první a marně se snažím ukrýt pod peřinu. Chichotají se, ale pak jen mávnou rukou. Máma nás odveze, stejně jedeme na intr. Dostanu snídani, která je vskutku královská. Aspoň jim nasekám dříví a odnesu pár těžkých věcí, co by ženský neměly tahat. Dovedl bych si představit, že tu s nimi jsem. Festival jsem málem nepřežil, ale dobří lidé pořád existují. Loučíme se, jako kdybychom se znali odjakživa. 

Občas je dodnes potkávám v Plzni, jen nikdy nevím, která je která. Snad ani nestárnou nebo znají nějaké tajemné kouzla, stále vypadají skvěle. Dojedu na kolej a dostanu pořádně vyčiněno. Jsem jak zpráskanej pes a nedivím se, že se blondýnka zlobí. Moc dlouho ji to ale nevydrží. To když ji ukážu všechny svoje šrámy a rány. Uteče několik hodin a pak si ke mě sedne. No dobře, tohle už nikdy nedělej. Já jí to zase slíbím. Dodnes nevím, co ten spolužák. Ptal jsem se ho na to, ale prý nebyl ani v hospodě. Vrtá mi to ještě hodně dlouho hlavou. Přízrak? Blbnu? Neutuším. Když opadnou emoce a vše si aspoň v rámci možností utřídím v hlavě, tak jsem jednoduše rád, že jsem přežil. Koneckonců, nebýt lehkého otřesu mozku, mohla to být vcelku povedená taškařice. 


Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

sobota 20. prosince 2025

Recenze/review - GLORIOUS DEPRAVITY - Death Never Sleeps (2025)


GLORIOUS DEPRAVITY - Death Never Sleeps
CD 2025, Transcending Obscurity Records

for english please scroll down

Jizvy posbírané v těch nejtemnějších sklepeních. Staré rány, které se nikdy nezahojí. Dodnes nechápeš, proč právě ty? Byla si v nesprávný čas na špatném místě. Teď tu sedíš a ten, který ti všechno způsobil se usmívá. Má oči ďábla. Pořád se ho bojíš, i když je zavřený a odsouzený. Přemýšlíš, kde se bere v lidech tolik zla a hnusu. Nakonec skončíš v chladné koupelně se žiletkou v ruce.

Je něco divného a ošklivého v některých lidech. Američané GLORIOUS DEPRAVITY letos přicházejí se svým druhým dlouhohrajícím albem, které na mě působí jako nastavené zrcadlo temným myšlenkám, které mají někteří jedinci v sobě. Jedná se o další poctivou a surovou porcí syrového masa. Nahrubo nasekaný death metal s thrashovými prvky se vám zadře pod kůži jako rezavý nůž. Masakr!


Pánové také působí ve smečkách jako Pyrrhon, Gravesend, Woe, Scarcity a tak máte naprostou jistotu, že po formální stránce dostanete vysokou kvalitu. Jedná se o zkušené muzikanty, kteří si dali pozor na zvuk, který je masivní, ostrý a divoký zároveň (Joe Cincotta (Suffocation, Obituary), mastering by Ryan Williams (The Black Dahlia Murder)). Zaujal mě i motiv na obalu pod kterým je podepsán jako vždy vynikající Dan Seagrave (Morbid Angel, Malevolent Creation). Hudba samotná je potom jako lavina, jako tsunami, které vás smete z povrchu zemského. Pokud jste oddanými fanoušky třeba takových MONSTROSITY, VADER, MORBID ANGEL, OBSCENITY, DEICIDE, SINISTER, DECAPITATED, SUFFOCATION, DEATH, určitě vás nenechá tohle album v klidu. Osobně se mi velmi líbí, jakým způsobem jsou skladby napsány. Mají v sobě potřebný drive a sílu, zároveň obsahují melodie, u kterých praskají kosti. "Death Never Sleeps" je přesně tím druhem hudby, kterou si budete pouštět, když vás bude štvát všechno kolem vás, když si budete potřebovat vyčistit hlavu. Když uvidíte ve zprávách nějakou nespravedlnost, když zatnete pěsti a budete chtít praštit do nejbližší zdi. Smrt, ta stará děvka, je při poslechu velmi blízko. Usmívá se, jak by také ne, když se zde hraje i pro ní. Za mě nelze jinak, než novinku doporučit všem pravověrným fanouškům. Budete rozsekání na kusy, rozmleti na prach, abyste nakonec povstali v pekelném ohni. Jizvy posbírané v těch nejtemnějších sklepeních. Staré rány, které se nikdy nezahojí. Nahrubo nasekaný death thrash metal, který se vám dostane do podvědomí! Surový a temný masakr! 

Asphyx says:

Scars collected in the darkest cellars. Old wounds that will never heal. To this day, you still don't understand why you? You were in the wrong place at the wrong time. Now you sit here and the one who did all this to you is smiling. He has the eyes of the devil. You're still afraid of him, even though he's locked up and convicted. You wonder where so much evil and filth comes from in people. You end up in a cold bathroom with a razor blade in your hand.

There is something strange and ugly in some people. This year, the American band GLORIOUS DEPRAVITY is releasing their second full-length album, which strikes me as a mirror reflecting the dark thoughts that some individuals have inside them. It is another honest and raw serving of raw meat. Coarsely chopped death metal with thrash elements will get under your skin like a rusty knife. Massacre!


The gentlemen also play in bands such as Pyrrhon, Gravesend, Woe, and Scarcity, so you can be absolutely sure that you will get high quality in terms of form. These are experienced musicians who have paid attention to the sound, which is massive, sharp, and wild at the same time (Joe Cincotta (Suffocation, Obituary), mastering by Ryan Williams (The Black Dahlia Murder)). I was also intrigued by the cover art, which was created, as always, by the excellent Dan Seagrave (Morbid Angel, Malevolent Creation). The music itself is like an avalanche, like a tsunami that sweeps you off the face of the earth. If you are a devoted fan of bands such as MONSTROSITY, VADER, MORBID ANGEL, OBSCENITY, DEICIDE, SINISTER, DECAPITATED, SUFFOCATION, DEATH, this album will definitely not leave you indifferent. Personally, I really like the way the songs are written. They have the necessary drive and power, while also containing bone-crushing melodies. "Death Never Sleeps" is exactly the kind of music you'll want to listen to when everything around you is pissing you off, when you need to clear your head. When you see some injustice on the news, when you clench your fists and want to punch the nearest wall. Death, that old bitch, is very close when you listen to this. She smiles, and why wouldn't she, when they're playing for her too. For me, there's no other option but to recommend this new release to all true fans. You will be torn to pieces, ground to dust, only to rise again in the fires of hell. Scars collected in the darkest dungeons. Old wounds that will never heal. Roughly chopped death thrash metal that will get into your subconscious! A raw and dark massacre!


Recenze/review - GLORIOUS DEPRAVITY - Ageless Violence (2020):


Track listing -
1. Slaughter the Gerontocrats
2. Stripmined Flesh Extractor view
3. Freshkills Poltergeist view
4. Sulphrous Winds (Howling Through Christendom)
5. Scourged by the Wings of the Fell Destroyer
6. The Devouring Dust
7. Carnage at the Margins
8. Necrobotic Enslavement
9. Death Never Sleeps

Line up -
Doug Moore (Pyrrhon, Scarcity, Seputus) - Vocals
Matt Mewton (Woe) - Guitars
George Paul (Gravesend) - Guitars
John McKinney (Woe) - Bass
Chris Grigg (Woe) - Drums

Recorded and mixed by Joe Cincotta (Suffocation, Obituary) at Full Force Recording

Mastered by Ryan Williams (The Black Dahlia Murder)

Artwork by Dan Seagrave (Morbid Angel, Malevolent Creation)


pátek 19. prosince 2025

Recenze/review - ANGERSEED - Rapture Is Mine… Glory Is Ours (2025)


ANGERSEED - Rapture Is Mine… Glory Is Ours
CD 2025, Pest Records, Metal Ör Die Records

for english please scroll down

Máš úplně všechno. Krásnou ženu, rodinu, dům, práci. Přesto se cítíš prázdný a zničený. Jakoby odněkud z podzemí vylezlo zlo a obejmulo tě svými pevnými pavučinami. Chodíš ulicemi a připomínáš nemrtvé z těch nejděsivějších filmů. Stal si se svým vlastním stínem. Prokletý, říkají o tobě. Nepochoduješ v davu, netoužíš po dalších zbytečných věcech. Jakmile se setmí a probudíš se z nočních můr, tak utíkáš do podzemí. Tady je ještě vše v pořádku. Hraje se zde surová, extrémní, brutální hudba. Usedáš hned vedle své rakve a spokojeně se usmíváš.

Při druhém dlouhohrajícím albu maďarských ANGERSEED se cítím úplně stejně. Již minulá nahrávka byla má oblíbená, ale na novince se pánové posunuli ještě dál. Skladby jsou prašivější, divočejší, surovější. Mají v sobě tlak i potřebnou energii, abys přežil v dnešním podivném světě. Doporučuji naprostou tmu, chlad a plné soustředění. Potom na povrch vylezou všechny krvavé nuance. 


Maďarští tmáři čerpali inspiraci jak v evropské, tak i americké death metalové škole. Umíchali nám velmi jedovatý koktejl z těch nejkrutějších ingrediencí. Potkávají se zde old school death metalové vlivy v tradičním výrazu s technickými prvky. To vše zabalené do skvělého masivního a chladného zvuku (mixing, mastering - István Simon (No Silence Studios)). Líbí se mi i motiv na obalu, který krásně morbidně doplňuje hudbu samotnou. Jsou na něm znázorněni stejní démoni, kteří se objeví po poslechu této desky i v tvých snech. Autorem je Bertalan Pór (Krowze). Novinka by se mohla líbit všem, kteří mají rádi klasické pohřby do země. Vše zde sedí perfektně na svých místech, jednotlivé motivy postupně gradují a zároveň se povedlo kapele zachovat takovou tu pradávnou živočišnost a opravdovost, kterou mám u smrtícího kovu tolik rád a kvůli které jsem mu věrný již od svého mládí. "Rapture Is Mine… Glory Is Ours" je přesně tím druhem alba, které se vám postupně zadře pod kůži i do podvědomí. Za mě osobně nemohu jinak, než vám nový počin doporučit. Až na vás bude zase jednou padat tíha celého světa a vaše duše bude prokleta, narvěte si tohle album pod tlakem do hlavy. Pročistí vám myšlenky kyselinou. Svět je možná divný ze své podstaty a tak všichni potřebujeme nějaké jistoty, záchytný bod. Tahle nahrávka jím klidně může být. Surový, temný a chladný death metal, který se vám dostane do podvědomí! Vaše mysl bude rozdrásána do krve! 

Asphyx says:

You have everything. A beautiful wife, family, house, job. Yet you feel empty and broken. It's as if evil has crawled out of the underground and wrapped you in its tight web. You walk the streets and resemble the undead from the scariest movies. You have become your own shadow. Cursed, they say about you. You don't march with the crowd, you don't crave more useless things. As soon as it gets dark and you wake up from your nightmares, you run underground. Here, everything is still fine. Raw, extreme, brutal music is played here. You sit down right next to your coffin and smile contentedly.

I feel exactly the same way about the second full-length album by Hungarian band ANGERSEED. Their previous recording was already my favorite, but on the new album, the gentlemen have gone even further. The songs are rawer, wilder, more brutal. They have the pressure and energy you need to survive in today's strange world. I recommend complete darkness, cold, and full concentration. Then all the bloody nuances will come to the surface. 


Hungarian death metalists drew inspiration from both European and American death metal schools. They mixed us a very poisonous cocktail from the most cruel ingredients. Old school death metal influences in traditional expression meet technical elements. All this is wrapped up in a great massive and cold sound (mixing, mastering - István Simon (No Silence Studios)). I also like the cover art, which beautifully and morbidly complements the music itself. It depicts the same demons that will appear in your dreams after listening to this album. The author is Bertalan Pór (Krowze). This new release should appeal to anyone who likes classic burials. Everything here fits perfectly in its place, the individual motifs gradually build up, and at the same time, the band has managed to preserve that ancient animalistic quality and authenticity that I love so much about death metal and which has kept me loyal to it since my youth. "Rapture Is Mine… Glory Is Ours" is exactly the kind of album that gradually gets under your skin and into your subconscious. Personally, I can't help but recommend this new release. When the weight of the world comes crashing down on you again and your soul is cursed, cram this album into your head under pressure. It will cleanse your thoughts with acid. The world may be strange by its very nature, so we all need some certainty, some point of reference. This recording can easily be that. Raw, dark, and cold death metal that will get into your subconscious! Your mind will be torn to shreds!


tracklist:
01. Nothingness Is Calling Me 
02. Conquering The Nemesis 
03. When Life Turns To Grey 
04. Barathrum Of Consciousness 
05. The Emptiness Within 
06. Self-Expulsion From Paradise 
07. Redefine My Universe 
08. With Rapture For The Glory 
09. Epilogue / Accounting 33 (Bonus Track)

Line-up:
Peter D. Maniak – vocals, vocals
Zoltán Bilcsik – bass guitar
Péter Losonczi – guitars (studio session)
Jozsef Gáva – Drums (live & studio session)



KNIŽNÍ TIPY - Křeslo vykoupení - M. W. Craven (2025)


Křeslo vykoupení - M. W. Craven
2025, Vendeta

Někdy, většinou na podzim, když ráno vstanu  a cvičím, tak se ozve z balkónu skřehotání. Už vím, kdo nás navštívil. Je to krkavec, ne vrána, jako v téhle knížce, ale stejně. Naklání hlavu na stranu a přijde mi, jakoby se mi díval přímo do duše. Bylo mi už týden 51 let. Malou oslavu v rodinném kruhu jsme udělali v sobotu večer. Od dcerky jsem dostal Křeslo vykoupení. Ihned jsem si jej rozbalil. Přičichl tajně ke stránkám. Přiťukli jsme si a strávili spolu hezký večer. Povídalo se dlouho do noci, pivko také bylo a tak jsem usínal spokojený a s úsměvem na tváři. Ráno se probudím a jdu zkontrolovat balkon. Nic. Prázdno. Je mi to trošku líto, bylo by to stylové, říkám si pod vousy, když usedám do svého křesla. Uvelebím se a než všichni vstanou, tak mám v sobě několik kapitol. Vlastně mi ani nedojde, jak mě kniha pohltila.

Nasnídáme se a jde se ven. Venku mrzne a jdeme tichým lesem, kde nikdo není. Dorazíme na mýtinku. Máme to tu moc rádi, jsou to naše cestičky, které vedou tak trošku bokem, daleko od hlavních cest, od pejskařů a cyklistů. Jsou tady, zašeptám, abych je nevyplašil. Hejno krkavců. V mých představách jsou ale havrany. Před patnácti lety mladá dívka vyvraždila celou svoji rodinu. Souvisí to i se současností. Zase mě jednou hrozně mrzí, že nesmím manželce nic prozrazovat, ani naznačovat. Přitom bych tolik chtěl. Vrátíme se, najíme a zalezeme do svých koutů. Nasadím si brýle, vypiju kávu a pak se zase jednou ztratím v jiných světech. Poslouchám nové Blood Red Throne. Je mi hrozně dobře, knížku si vyloženě užívám.

Asi bych se měl nad sebou už trošku zamyslet, protože zase začínám sérii od šestého dílu. Ehm, tentokrát jsem v tom ale nevinně. Byl to dárek. Jsem moc rád, že má dcera podobný vkus jako já. Zrovna dočetla povinnou četbu, co mají na gymnáziu a já si říkám, jak je skvělé, že jde v mých stopách. Učení mají opravdu hodně, to se s mojí střední školou nedá vůbec srovnat, ale ještě k tomu čte. Jdu jí ještě jednou poděkovat a vidím jí na očích, že jsem jí udělal radost. Trefila se mi přesně do vkusu. Mám tu ještě nějaké další knihy v pořadí, ale nechávám je naschvál čekat, protože budou vánoce, dovolená a šetřím si je. Taky mám nové brýle, se kterými se trošku učím a trápím, ale přijde mi, že v nich lépe vidím. Zatím mám unavenější oči, ale mělo by se to poddat. Tentokrát jsem byl skoro až šílený. V půl páté ráno jsem si četl i těch půl hodiny, co jedu tramvají. Natolik mě knížka chytla.

Tohle je příběh o muži, kterého někdo ukamenoval. Přivázal ho ke stromu a pak se slétli ptáci. Seržant Washington Poe i analytička Tilly Bradshawová jsou mi oba sympatičtí. Znovu to napíšu, pro mě je tohle pokaždé hrozně důležitá věc. U autorů, se kterými se setkávám poprvé, tak určitě. Hlavní postavy mi musí být příjemné. Nesmí mě štvát. Začátek je tentokrát trošku pomalejší, tak vydržte, po nějaké době se vše neskutečně rozjede a získá na napínavosti. Všichni šli už zase spát. Jsem také unavený, ale ještě potřebuji svoji pravidelnou dávku čtenářských emocí. Už ale fakt nemůžu. Vydám se na záchod a když jdu pozhasínat, tak si myslím, že na balkóně je krkavec. Nebo dokonce vrána? Jdu se schválně podívat, ale spatřím jen v dálce kroužícího netopýra. Neměli by se už ukládat k zimnímu spánku, napadne mě ještě a pak usnu na zádech jako zabitý. Zdají se mi hodně divné sny. 

Na závěr by se slušelo nějaké to shrnutí, co říkáte? Možná byste neměli být jako já a začít číst sérii od začátku. Jen co jsem Křeslo vykoupení schroustal, dal jsem si do seznamu i ostatní díly. Jinak to ale ničemu nevadilo. Opravdu jsem si knížku užil. Líbí se mi autorův jazyk, i styl vyprávění. Zajímavé bylo i hlavní téma, i když je to samozřejmě opět velká temnota. Budu se muset někde podívat, proč jsem  již několikrát nalezl hejno krkavců pod platanem. Jednou i uprostřed města. Jakoby mě pronásledovali. Je to samozřejmě jen výplod mé fantazie, ale to přeci ničemu nevadí. Od toho nám byl dán mozek. Rád u knížek přemýšlím, tříbím myšlenky. A Křeslo vykoupení se do mě zakouslo opravdu hodně hluboko. Snad se bude líbit i vám. Děkuji moc opět za pozornost a mějte se co nejlépe. Na balkóně je krkavec, teď už jsem si s tím jistý. Nebo ne? 

-------------------------------------------------------------------------------------------------------------
„Na počátku všeho byli nenechaví ptáci. Vrány. Slétly se jich desítky. A zvěstovaly smrt...“ Seržant Washington Poe se vrací s šestým příběhem a potřebuje, abyste si ho vyslechli. Bude vám vyprávět o muži, jehož kdosi přivázal ke stromu a ukamenoval. O muži, který si na tělo vlastnoručně vytetoval natolik podivná alfanumerická tetování, že se z nich i talentované analytičce Tilly Bradshawové pořádně zavařil mozek. O muži, jehož smrt souvisí s tragédií, při které před patnácti lety mladá dívka vyvraždila celou svou rodinu.

A nakonec vám poví o křeslu vykoupení a o tom, proč by si někteří lidé raději sáhli na život, než aby se k němu – byť jen ve vzpomínkách – vraceli.

Dávejte bedlivý pozor. Protože v tomhle příběhu nic není takové, jak se zdá…


---------------------------------------------------------------------------------------------------

čtvrtek 18. prosince 2025

Recenze/review - THE OMINOUS CIRCLE - Cloven Tongues of Fire (2025)


THE OMINOUS CIRCLE - Cloven Tongues of Fire
CD 2025, Osmose Productions

for english please scroll down

Plameny se pomalu přibližují k tvým nohám. Dav jásá, natěšený na bolest a utrpení. Hlavní kněz se usmívá. Mučili tě, pálili žhavým železem, natahovali k prasknutí. Odtrhávali maso od kostí. Přesto si nemohl odvolat. Už dávno nevěříš v boha, nikdy ti nepomohl. Zato Satana si potkal již mnohokrát. Díval se na tebe ze stínu. se žhnoucíma očima a jedovatým šklebem na tváři. Je ti povědomý, znáš ho, víš kdo to je. Hoříš a teprve teď ti všechno dojde. Kněz i ďábel jsou jednou osobou, jednou děsivou entitou. Vítejte na okultním obřadu pro vyvolávání temných sil. 

THE OMINOUS CIRCLE jsou black death metalová kapela z Portugalska, která letos přichází se svým druhým dlouhohrajícím albem. Stačilo mi několikrát zapnout play na mém přehrávači, abych věděl, že jsme stejné krve. Líbí se mi, jakým způsobem kapela přistupuje k hudbě. Je opravdová, má jasný a zřetelný výraz, vlastní postupy a hlavně - ihned mě strhla do hlubiny. 


THE OMINOUS CIRCLE působí jako našeptávači, jako pradávní démoni, kteří moc dobře ví, o čem je opravdové zlo a absolutní tma. Nové album muselo být nahráváno hluboko v podzemí, mezi prašivými mrtvolami prokletých. Pokud se vám líbí smečky typu ALTARAGE, DEAD CONGREGATION, PORTAL a další temné skupiny, potom byste mohli ocenit i "Cloven Tongues of Fire". Vše je tu zahalené do krvavé mlhy, nasáklé špínou a takovým zvláštním neklidem, který je svým způsobem ohavný a zároveň velmi přitažlivý. Jakoby z těch nejtemnějších koutů vylezly přízraky, nemrtví a přišli se pomstít za všechno zlo, které jim bylo kdysi způsobeno. Poslech se tak pro mě stává spíše obřadem, než jen obyčejným setkáním. Kapela je tvořena zkušenými muzikanty, kteří moc dobře vědí, co a jak chtějí hrát. Zvukově je nahrávka velmi dobře ošetřena, líbí se mi motiv na obalu a celková grafika. Jako vždy je pro mě ale hlavní hudba. Mám pokaždé pocit, že sestupuji dolů po špinavých kamenných schodech. Otevírám bránu do podzemí. Je naprostá tma a chlad se mi dostává do kostí. Těžkým, sirnatým vzduchem zazní první riff, disonantní melodie a já jsem ztracen. Jsem v jiné dimenzi. Potkávám zástupy nemrtvých, tichých děsivých démonů. Všichni kývají souhlasně hlavou. Hraje se tu hlavně pro ně, i pro všechny prokleté. Plameny se pomalu přibližují k mým nohám. Dav jásá, natěšený na bolest a utrpení. Hlavní kněz se usmívá. Mučili mě, pálili žhavým železem, natahovali k prasknutí. Odtrhávali maso od kostí. Přesto jsem neodvolal. Okultní, temný a zkaženou krví nasáklý black death metalový rituál! Ztratíte se v mrazivé mlze! 

Asphyx says:

The flames slowly approach your feet. The crowd cheers, eager for pain and suffering. The high priest smiles. They tortured you, burned you with hot iron, stretched you until you were about to break. They tore flesh from your bones. Yet you could not recant. You stopped believing in God long ago; he never helped you. But you have met Satan many times. He watched you from the shadows, his eyes burning and a venomous grin on his face. He is familiar to you, you know him, you know who he is. You are burning, and only now do you understand everything. The priest and the devil are one and the same, one terrifying entity. Welcome to the occult ceremony for summoning dark forces. 

THE OMINOUS CIRCLE is a black death metal band from Portugal, which is releasing its second full-length album this year. It took me only a few plays on my player to know that we are of the same blood. I like the way the band approaches music. It is genuine, has a clear and distinct expression, its own methods, and most importantly, it immediately drew me into its depths. 


THE OMINOUS CIRCLE act as whisperers, like ancient demons who know very well what true evil and absolute darkness are. The new album must have been recorded deep underground, among the mangy corpses of the damned. If you like bands such as ALTARAGE, DEAD CONGREGATION, PORTAL, and other dark groups, then you might also appreciate "Cloven Tongues of Fire". Everything here is shrouded in a bloody mist, soaked in filth and a strange uneasiness that is both repulsive and very attractive in its own way. It's as if ghosts and the undead have emerged from the darkest corners to take revenge for all the evil that was once done to them. Listening to it becomes more of a ritual for me than just an ordinary encounter. The band consists of experienced musicians who know very well what and how they want to play. The sound of the recording is very well done, I like the motif on the cover and the overall graphics. As always, however, the music is the most important thing for me. I always feel like I'm descending down dirty stone stairs. I open the gate to the underground. It's pitch black, and the cold seeps into my bones. The first riff rings out in the heavy, sulfurous air, a dissonant melody, and I'm lost. I am in another dimension. I encounter crowds of undead, silent, terrifying demons. They all nod their heads in agreement. The music is played mainly for them, and for all the damned. The flames slowly approach my feet. The crowd cheers, eager for pain and suffering. The high priest smiles. They tortured me, burned me with hot iron, stretched me until I was about to break. They tore the flesh from my bones. Yet I did not recant. An occult, dark, and blood-soaked black death metal ritual! You will lose yourself in the freezing fog!



tracklist:
01. Thus Beckons The Abyss 
02. Lowest Immanations 
03. Through Tunnels Ablaze 
04. In Ira Flammae Devoratur Qui Salvatur 
05. Black Flesh, Sulfur, And All In Between 
06. Writhing, Upturning, Succumbing 
07. Utterance Of The Formless

středa 17. prosince 2025

Recenze/review - DEFAMATORY - Path Of No Return (2025)


DEFAMATORY - Path Of No Return
CD 2025, Awakening Records

for english please scroll down

Nejdřív jsem si myslel, že se jedná o jeden z děsivých snů, které občas přicházejí z nenadání ve chvílích, kdy je nejméně čekáte. Poslouchal jsem zrovna celý den nové album kolumbijských maniaků DEFAMATORY. Užíval jsem si mrtvolně zahnívající atmosféru. Tohle je přesně odrůda death metalu, která koluje i v mých žilách, říkal jsem si ve svém pokoji, když jsem seděl u přehrávače. Potom jsem usnul a ocitl jsem se na jednom starém pohřebišti kdesi v horách. Nemrtví lezli z prašivých hrobů a toužili po jediném. Prokousnout mi hrdlo.

Tohle je hudba, u které budete pohřbeni zaživa. Ostré, divoké riffy, chorobami nasáklý vokál, touha ničit a zabíjet melodiemi. Jsem tu správně, říkám si stále dokola, když chodím se sluchátky na uších ještě temnými ulicemi našeho špinavého města. Ne, už dávno nejsem v dnešním zkaženém světě. Jsem v záhrobí a kývám se spokojeně do rytmu. 


Pokud bychom měli hovořit o formálních, vždy nezbytných věcech,  jako je zvuk, motiv na obalu, celkovém provedení, tak bych neměl žádných námitek. Vše je v pořádku. Co se týká hudby samotné, tak ta je volně inspirovaná kapelami jako DEATH, OBITUARY, MORBID ANGEL, ENTOMBED. Zkrátka a dobře, Kolumbijci vzali staré postupy z devadesátých let, opatřili je vlastními nápady a invencí a podávají nám je na dřevěném víku od rakve. Není to samozřejmě nic nového, ani převratného v záhrobí, ale dle mého skromného úsudku se nejedná jenom o dobře odvedené řemeslo. Naopak, skladby v sobě mají něco navíc, něco hnilobného, zlého, zuřivého, děsivého, co mě nutí se neustále vracet a znovu a znovu zapínat play. Strávil jsem s novým albem několik týdnů a stále mě neomrzelo. Rval jsem si jej pod tlakem do hlavy a užíval jsem si morbidně podmanivou atmosféru. "Path Of No Return" se mi zadřelo pod kůži i do podvědomí. Jsem starý pes, který hlídá vstup do podsvětí již od počátku devadesátých let minulého století a jako takový nemohu jinak, než nalepit na tuhle nahrávku známku vysoké kvality. Zkrátka a dobře, pokud jako já trávíte dlouhé hodiny ve stínu a s chutí si užíváte svoje noční můry, potom by neměli DEFAMATORY chybět ani ve vaší sbírce. Tady se hraje od srdce, opravdově, uvěřitelně, ryze, autenticky. Hroby jsou exhumovány s elegancí a nadšením starých mistrů v oboru. Kývám se spokojeně do rytmu a těším se na další dlouhou noc, až si v márnici tohle album zase pustím. Zahnívající, prašivý, temný a chladný death metal ze starých prokletých pohřebišť! 

Asphyx says:

At first, I thought it was one of those terrifying dreams that sometimes come out of nowhere when you least expect them. I had been listening to the new album by Colombian maniacs DEFAMATORY all day. I was enjoying the deathly decaying atmosphere. This is exactly the kind of death metal that runs through my veins, I thought to myself as I sat in my room listening to the player. Then I fell asleep and found myself in an old graveyard somewhere in the mountains. The undead were climbing out of their rotten graves, craving only one thing: to bite through my throat.

This is music that will bury you alive. Sharp, wild riffs, disease-soaked vocals, a desire to destroy and kill with melodies. Am I in the right place, I keep asking myself as I walk through the dark streets of our dirty city with headphones on. No, I am no longer in today's corrupt world. I am in the afterlife, swaying contentedly to the rhythm. 


If we were to talk about formal, essential things such as sound, cover art, and overall design, I would have no objections. Everything is fine. As for the music itself, it is loosely inspired by bands such as DEATH, OBITUARY, MORBID ANGEL, and ENTOMBED. In short, the Colombians took old techniques from the nineties, added their own ideas and inventiveness, and serve them to us on a wooden coffin lid. Of course, this is nothing new or revolutionary in the underworld, but in my humble opinion, it is not just a job well done. On the contrary, the songs have something extra, something rotten, evil, furious, terrifying, that keeps me coming back and pressing play again and again. I spent several weeks with the new album and still haven't grown tired of it. I forced it into my head and enjoyed the morbidly captivating atmosphere. "Path Of No Return" got under my skin and into my subconscious. I'm an old dog who has been guarding the entrance to the underworld since the early 1990s, and as such, I can't help but give this recording a stamp of high quality. Simply put, if, like me, you spend long hours in the shadows and enjoy your nightmares, then DEFAMATORY should not be missing from your collection. Here, they play from the heart, genuinely, believably, purely, authentically. Graves are exhumed with the elegance and enthusiasm of old masters in the field. I nod contentedly to the rhythm and look forward to another long night when I play this album again in the morgue. Rotting, mangy, dark, and cold death metal from the old cursed graveyards!


tracklist:
01. Degrading Being 
02. Ascent Into Decay 
03. Summoning Hate 
04. Elusive Truth 
05. Path Of No Return 
06. Corruption Of The Corpse 
07. Cauterizing God 
08. Maledictory 09. Ritual Torment

Lineup: 
Anderson Alvarez: Drums 
Cesar Castrillon: Guitars 
Andres Figueroa: Vocals, Guitars 
Claudia Yepes: Bass



úterý 16. prosince 2025

Recenze/review - LUST OF DECAY - Entombed in Sewage (2025)


LUST OF DECAY - Entombed in Sewage
CD 2025, Comatose Music

for english please scroll down

Mrtvola pohozená u cesty vypadá jako nějaká loutka. Zohavené tělo, obličej bez očí. Jak tohle mohl někdo udělat? Ptám se do ticha. Jakoby vrah stál stále ve stínu a sledoval bolest, která se vznáší  kolem jako děsivé memento. Nakloním se nad tu kdysi krásnou dívku a potom se leknu. Ona ještě žije! Šeptá hlasem, který již dávno není z našeho světa. Zabij mě, zabij mě. Potom se probudím z téhle šílené noční můry.

Američané LUST OF DECAY hrají ostře a nekompromisně. Jejich divoká a nespoutaná hudba se pohybuje na pomezí brutálního death metalu a grindcore. Jedná se přesně o takovou tu hnusnou, ošklivou a hnisavou porci zkaženého masa, které budete chtít ochutnat pokaždé, když se ocitnete v nějakém šíleném hororu. Jak asi všichni víme, tak realita bývá někdy ještě krutější. Je něco maniakálního v téhle desce, něco, co ve mě probouzí pradávné zvířecí pudy. 


Zvuk, obal, i všechny ostatní důležité formální věci, považuji za velmi povedené. Soustřeďme se ale na muziku samotnou. Ta vám vystřelí mozek z hlavy a rozdrtí všechny kosti v těle. Pánové hrají takový ten brutální death metal s klasickým krvavým a hnisavým výrazem, jako to uměly a umějí kapely typu CANNIBAL CORPSE, PROSTITUTE DISFIGUREMENT, GORGASM, DISAVOWED, SUFFOCATION, a další smečky, které dokáží navodit tu správnou mrtvolnou atmosféru. "Entombed in Sewage" není nahrávkou, která by otočila hudební dějiny jiným směrem, ale rozhodně to není jenom dobře odvedené řemeslo. Ve skladbách je něco navíc, něco morbidně přitažlivého. Každopádně, i když mám raději smrtící kov v jeho ještě starší podobě, tak se k novému albu rád vracím. Obzvláště ve chvílích, kdy mě štve svět kolem mě. Beru do rukou kladivo a toužím rozbít nejbližší zeď. Pokud vám přijde současná společnost zkaženější než kdysi, potom věřte, že po poslechu této desky bude váš mozek čistý a propláchnutý kyselinou. Novinka je jako lavina, jako tsunami, jako návštěva dávno opuštěných jatek, kde se v noci odehrávají další hnusné věci. Zavřeni v klecích, čekáme na smrt. Někdy je dobré roztrhnout řetězy, bouchnout do stolu a pořádně přidat hlasitost. Máš rád klasickou a tradiční americkou zabijáckou školu? Potom neváhej ani chvilku, hraje se zde i pro tebe. Na těchto patologických sálech se pitvají stále živá těla. Mrtvola pohozená u cesty vypadá jako nějaká loutka. Zohavené tělo, obličej bez očí. Jak tohle mohl někdo udělat? Ptám se do ticha. Jakoby vrah stál stále ve stínu a sledoval bolest, která se vznáší  kolem jako děsivé memento. Morbidní, surové, maniakální brutal death metalové album, které vám způsobí vnitřní krvácení! Děsivá noční můra!

Asphyx says:

The corpse lying by the roadside looks like some kind of puppet. A mutilated body, a face without eyes. How could anyone do this? I ask into the silence. It's as if the murderer is still standing in the shadows, watching the pain that hangs around like a terrifying memento. I lean over the once beautiful girl and then I get scared. She's still alive! She whispers in a voice that is no longer of this world. Kill me, kill me. Then I wake up from this crazy nightmare.

The Americans LUST OF DECAY play sharply and uncompromisingly. Their wild and unrestrained music straddles the line between brutal death metal and grindcore. It's exactly the kind of nasty, ugly, and festering piece of rotten meat that you'll want to taste every time you find yourself in some crazy horror movie. As we all know, reality is sometimes even crueler. There's something maniacal about this album, something that awakens ancient animal instincts in me.


I consider the sound, packaging, and all other important formal aspects to be very well done. But let's focus on the music itself. It will blow your mind and crush every bone in your body. These guys play the kind of brutal death metal with a classic bloody and festering expression that bands like CANNIBAL CORPSE, PROSTITUTE DISFIGUREMENT, GORGASM, DISAVOWED, SUFFOCATION, and other packs that can evoke the right corpse-like atmosphere have mastered. "Entombed in Sewage" is not a record that will change the course of music history, but it is definitely more than just a job well done. There is something extra in the songs, something morbidly attractive. Anyway, even though I prefer death metal in its older form, I like to come back to the new album. Especially in moments when the world around me annoys me. I pick up a hammer and long to smash the nearest wall. If you find today's society more corrupt than it used to be, then believe me, after listening to this album, your brain will be clean and flushed with acid. The news is like an avalanche, like a tsunami, like a visit to a long-abandoned slaughterhouse where more horrible things happen at night. Locked in cages, we wait for death. Sometimes it's good to break the chains, bang on the table, and turn up the volume. Do you like the classic and traditional American killer school? Then don't hesitate for a moment, there's something here for you too. In these pathological halls, still-living bodies are being dissected. A corpse lying by the roadside looks like some kind of puppet. A mutilated body, a face without eyes. How could anyone do this? I ask into the silence. It's as if the killer is still standing in the shadows, watching the pain that hovers around like a terrifying memento. A morbid, raw, maniacal brutal death metal album that will cause you internal bleeding! A terrifying nightmare!




tracklist:
01. Parasitic Exsanguination 
02. Hallucinations Of The Decrepit 
03. Nourishing The Swine 
04. Fetal Contamination Process 
05. Rusty Razor Rimjob 
06. Order 66 
07. Desiccate The Epithelium 
08. Entombed In Sewage

TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine