DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

pátek 9. ledna 2026

Recenze/review - NAHUM - Old World Dead (2025)


NAHUM - Old World Dead
CD 2025, Smile Music Records

for english please scroll down

Nikdy jsem nechtěl, abych se stal jenom starcem křičícím na mraky. Pravdou ale je, že současný svět se mění tak rychle, že snad ani nelze nevnímat temnotu, která se kolem nás plíží jako jedovatý had. Snad ve všech oblastech lidského počínáni se čím dál tím víc sází jenom na image, než na poctivou práci. Ukovat dobrou stylovou nahrávku není jenom tak. NAHUM jsou z Ostravy a tak mi mé ocelové přirovnání odpusťte. Nemůžu jinak. V době, kdy je mnoho kapel jen obyčejným stínem časů minulých nebo přinejmenším prachsprostou kopií, přichází tahle smečka s nahrávkou, která mi již při prvním poslechu málem vystřelila mozek z hlavy.

Minulé desky jsem si vždycky poslechl, pokýval spokojeně hlavou, ale omlouvám se, příliš jsem se k nim nevracel. Užil jsem si tuhle smečku spíše naživo, kdy je pokaždé zárukou kvality. Letos je všechno jinak. Z reproduktorů se ke mě vyhrnula zkažená krev, lavina z kostí a lebek, spousta zdravého vzteku. Perfektní zvuk (Wojtek Wieslawski ze Studia Hertz - mixing, mastering), zajímavý a stylový motiv na obalu (Vladimir "Smerdulak" Chebakov), ale hlavně nápady, které se poslouchají tak nějak samozřejmě. Kurva brácho, tohle album má v sobě velký drive a sílu!


NAHUM sice samozřejmě čerpají ze starých death a thrash metalových archívů, ale na pevných základech jsou vystavěny velmi zajímavé, neotřelé, svěží a syrové kompozice. Jako bych stál uprostřed tsunami a kolem mě se hroutil současný podivný svět. Možná jednou dojde k restartu a začne se znovu a možná i lépe. Nebo ne? Záleží jen na nás. Pro to, abyste ukovali dobrý výrobek, potřebujete poctivé suroviny. NAHUM je kapela složená z muzikantů, kteří nejen, že umí perfektně hrát, ale zároveň dokáží napsat skvělé a dobře zapamatovatelné motivy. Novinka "Old World Dead" u mě rostla každým dalším poslechem. Jakoby mě pokaždé kapela přikovala na zeď. Někdy si připadám, že nás současná společnost svazuje až nesmyslnými řetězy. Tohle album je pro mě těžkým kladivem, které mi je pomáhá roztrhnout. Netuším, jaký vklad dali do novinky noví členové, ale přátelé, tohle už není jenom nějaké další obyčejné album v řadě. Naopak, v Ostravě se zrodila hudba, která je ukována z té nejkvalitnější oceli. Je stará i moderní zároveň. Má v sobě vše potřebné pro to, aby byla vaše mysl rozdrásána do krve. Už teď se těším, až si potvrdím svůj názor někde naživo, protože mám už dlouhé roky tuhle smečku zafixovanou jako koncertní jistotu. Těch nápadů, jednotlivých nuancí, odstínů, nálad a pocitů je v novince opravdu velké množství. Skladby mě nenechávají ani na chvilku v klidu a pokaždé si pro sebe objevím kousek něčeho nového, další pasáž, motiv. Zkrátka a dobře mě baví nové album poslouchat stále dokola a pořád se k němu vracím. Nemůžu jinak, ale musím všem pravověrným fanouškům tuhle desku doporučit. Hoří totiž zevnitř. Nebuďte starci, co křičí na mraky, pusťte si raději "Old World Dead". Surová a absolutně zničující death thrash metalová lavina! Album ukované z té nejkvalitnější oceli! 


Asphyx says:

I never wanted to become just an old man shouting at the clouds. But the truth is that the world today is changing so fast that it is impossible not to notice the darkness creeping around us like a poisonous snake. In almost all areas of human endeavor, image is increasingly valued over honest work. Making a good, stylish record is no easy feat. NAHUM are from Ostrava, so forgive me for my steel analogy. I can't help it. At a time when many bands are just a shadow of their former selves, or at least a mere copy, this pack comes along with a record that almost blew my mind the first time I heard it.

I always listened to their previous albums, nodded my head contentedly, but I'm sorry to say I didn't return to them very often. I enjoyed this band more live, where quality is always guaranteed. This year, everything is different. Corrupted blood, an avalanche of bones and skulls, and a lot of healthy anger poured out of the speakers. Perfect sound (Wojtek Wieslawski from Studio Hertz - mixing, mastering), an interesting and stylish cover design (Vladimir "Smerdulak" Chebakov), but above all, ideas that sound so natural. Damn, bro, this album has a lot of drive and power!

 

NAHUM clearly draws from the old archives of death and thrash metal, but their solid foundations are built on very interesting, original, fresh, and raw compositions. It's like standing in the middle of a tsunami and watching the strange world around me collapse. Maybe one day there will be a restart and everything will begin again, maybe even better. Or not? It's up to us. To make a good product, you need honest ingredients. NAHUM is a band made up of musicians who not only play perfectly, but also compose great and memorable motifs. The new album, "Old World Dead", grew on me with every listen. It was as if the band pinned me to the wall every time. Sometimes I feel like today's society binds us with meaningless chains. For me, this album is a heavy hammer that helps me break them. I have no idea what contribution the new members made to the new album, but friends, this is not just another ordinary album in a row. On the contrary, music forged from the highest quality steel was born in Ostrava. It is both old and modern at the same time. It has everything it takes to tear your mind apart. I am already looking forward to confirming my opinion somewhere live, because I have had this band fixed in my mind as a sure bet for concerts for many years. There are a lot of ideas, individual nuances, shades, moods, and feelings in the new album. The songs don't let me rest for a moment, and every time I discover something new, another passage, another motif. In short, I enjoy listening to the new album over and over again and keep coming back to it. I can't help but recommend this album to all true fans. It burns from within. Don't be old men shouting at the clouds, listen to "Old World Dead" instead. A raw and absolutely devastating death thrash metal avalanche! An album forged from the highest quality steel!



Tracklist:
01. Army, Onward! 
02. Legion Of Death 
03. Through The Rotting And Cremation 
04. Conspiracy Of Shadows 
05. Old World Dead 
06. Hatekiller 
07. Murder In Madness 
08. Mantra 
09. The Stars Have Never Been So Dark 
10. As The Burning Flame (No Master)

band:
Tomash Nahum / guitar
Pavel Balcar / vocal
Michal Herman / guitar
Jan Balcar / bass
Kamil Rýc / drums



KNIŽNÍ TIPY - Bretaňské tajemství - Jean-Luc Bannalec (2020)


Bretaňské tajemství - Jean-Luc Bannalec
2020, Kalibr

Jel jsem po skoro třech týdnech dovolené do práce a bylo mi tak nějak divně. Volno jsem si užil přesně tak, jak to mám poslední roky nejraději. Dlouhé procházky v lesech, návštěva Jizerek. Vánoční pohoda, klidný Silvestr, ale hlavně spousta knížek. Všichni mě už za ty roky znají a tak jsem měl pod stromečkem doslova žně. O některých knihách jsem již psal, ale Bretaňské tajemství jsem si nechal až na konec dovolené. Vlastně ani nevím proč, záleží na náladě a momentálním rozpoložení. Mám Jeana-Luca Bannaleceho moc rád. Jeho hlavní hrdina je pravým gurmánem a tak jsou jeho detektivky i takovým malým průvodcem po Bretani a jeho restauracích. K tomu pokaždé nějaká ta zapeklitá vražda, děsivý a temný příběh, který mě pokaždé připoutá ke stránkám takovým způsobem, že se nemůžu odtrhnout. 

Poslední volný víkend jsem strávil s Bretaňským tajemstvím a neskutečně jsem si jej užil. Děti byly někde s kamarády a tak jsme si manželkou udělali ještě pohodu. Mám nové brýle, které se mi konečně usadily na obličeji a tak jsem hltal slova s lačností hladového čtenáře. Líbí se mi jazyk autora, způsob, jakým píše. Zapomenout nesmím ani na parádní překlad. Neznalý se sice může trošku ztrácet v místopise a některé popisy jídel jsou trošku zdlouhavé, ale na rovinu, tohle jsem přesně ty věci, které se mi na této sérii s komisařem Dupinem, původně z Paříže, líbí. Knihy mají svůj styl, plynou tak nějak v poklidu. Tedy až na to, že v pozadí se odehrála šílená vražda. Tentokrát je zabit badatel, který se zaobíral ve svém díle králem Artušem. Dozvíte se spoustu věcí, poučíte se a ještě budete napnutí jako struna. 

Já se do té Bretaně musím někdy podívat, říkám několikrát během víkendu své ženě. Malebná krajina, svérázní lidé. Městečka, zdánlivý klid. Musí to být krásné místo k žití, tak trošku Dupinovi i závidím, protože město ve kterém žiji já, je průmyslové, šedivé a smradlavé. Ještě, že mám bohatou fantazii a les kousek za domem. Znovu jsem četl knihu, u které jsem hodně přemýšlel, neustále řešil, jakým směrem se bude děj ubírat. Přiznám se, že jsem se mockrát netrefil, autor mě dokázal překvapit. Navíc, knížka má takovou zvláštně podmanivou atmosféru, doslova jsem byl součástí děje, procházel jsem se uličkami bretaňských měst, užíval jsem si dobré jídlo, kávu i víno, což je s podivem, protože jsem od přírody zarytý pivař. Jestli bylo účelem rozdrásat moji fantazii, tak se to povedlo. Zločiny jsou zde velmi brutální. Ohavné a dodávají celému případu na ještě větší uvěřitelnosti. Znovu a znovu se ptám. Kde se v lidech bere tolik zla a temnoty?

Moc nemusím pohádky a tak když dcera se ženou usedly k televizi, nasazoval jsem sluchátka a odstřihnut od světa jsem se procházel Bretaní. Navštěvoval jsem stejná místa jako Dupin, byl jsem velmi podobným samorostem, někdy trošku mrzutým, ale v závěru sympatickým. Ptám se stejných lidí, vyšetřuji a pořád mi vrtá hlavou, jak celá knížka dopadne. Výsledek a konec jsou pro mě překvapivé. Sedím zrovna v práci, venku bylo mínus deset a zase jsem šel prázdnými ulicemi. Kolem nemocnice, dolů k řece, do průmyslové části, do továrny. Dovolená skončila a já mám v hlavě pořád tuhle knížku. Nějak se jí nemůžu "zbavit". Mám pocit, že se do mě otiskla. Možná se mi ale jenom nechce do práce. 

Minulý týden mě na twitteru chválil nějaký americký literární kritik za mé knižní tipy. Nechápu to, píšu je jenom v češtině. Každopádně mě to hrozně potěšilo, byl jsem hrdý na svoji práci nebo spíše koníčka. Má to smysl, řekl jsem si zase jednou a do žil se mi vlila další dávka energie. Číst knížky je pro mě čím dál tím lepší. Těšívám se na chvilku klidu, je to stejně jako poslech hudby, taková soukromá záležitost. Jean-Luc Bannalec se mi spolu s Dupinem zase dostali do hlavy a zůstanou tam ještě hodně dlouho. Mistr píše velmi elegantně, s noblesou a takovou tou poctivou jiskrou, kterou mívali staří autoři detektivek. Je sice původem Němec, ale o Bretani píše, jakoby v ní vyrůstal. Pokud máte tuhle sérii rádi, bude se vám líbit i novinka. A pokud ne, tak začněte od první knihy. Děkuji vám moc za pozornost a přeji vám dobré světlo na čtení. Moc si vážím vaší odezvy. Mějte se co nejlépe a za týden se budu zase těšit. 

------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Sedmý případ pro komisaře Dupina, milovníka tučňáků a kofeinu, rodilého Pařížana za trest přeloženého do Bretaně – na konec světa Bróceliandský les se svými malebnými jezery a zámky je považován za poslední říši víl. Váže se k němu velké množství legend. Která lokalita by se tedy lépe hodila pro dlouho plánovaný a neustále odkládaný podnikový výlet komisaře Dupina a jeho týmu? Ale vražda badatele zabývajícího se postavou krále Artuše udělá komisaři čáru přes rozpočet. Proti své vůli je Dupin jmenován mimořádným vyšetřovatelem extrémně brutálního zločinu, po němž rychle následují další.



---------------------------------------------------------------------------------------------------

čtvrtek 8. ledna 2026

Recenze/review - TAEDIFER - Indivinus (2025)


TAEDIFER - Indivinus
CD 2025, Archaic Sound

for english please scroll down

Mráz maloval na náhrobcích obrazy a symboly ze starých časů. Jakoby se do nich otiskla veškerá bolest a utrpení, které museli pohřbení kdysi zažívat. Zlo nelze zničit. Můžete jej zahnat, ale ono se ukryje a zdánlivě spí. Nenechte se ale mýlit. Čeká stále ve stínu, až uděláte chybu, až sejdete z cesty. Přišel jsem jako vždy velmi brzy. Dnes nás čeká exhumace hrobu, ve kterém je pohřbený starý prašivý a chladný death metal.

Již u první demonahrávky téhle smečky jsem se vyznával z toho, že se jedná nejen o zkušené muzikanty, kteří moc dobře vědí, co a jak chtějí hrát, ale zároveň se přesně trefili i do mého vkusu. Ano, i novinka "Indivinus" od českých tmářů TAEDIFER je poctivě odvedenou prací dle mého gusta. Jsem starý hrobník, který kope hroby nejraději do zmrzlé země. Když mráz maluje na náhrobky pradávné obrazy a symboly.


Směr, kterým se pánové vydali, je zcela jasný a zřetelný. Naleznete zde jak odkazy na klasické HM2 death metalové kapely švédského stylu DISMEMBER, ENTRAILS, ENTOMBED, NIHILIST, INTERMENT, CARNAGE, BLOODBATH, ENTOMBED, COMECON, tak i třeba na takové ASPHYX. Potud by bylo vše v nejlepším pořádku, přesto by se jednalo o další z mnoha kapel, které se pokoušejí jenom oživit ducha starých časů. TAEDIFER na to jdou ale přeci jen jinak. Skladby jsou velmi dobře napsány, pokaždé mají zajímavý motiv, surový základ a zničující rytmus. Nezapomíná se ale ani na chladné a temné melodie. Užívám si vokál, který je, jak s oblibou tvrdím, nasáklý starými chorobami. Na téhle smečce se mi asi nejvíc líbí, jak dokáže nad klasickými a tradičními motivy vystavět další košaté konstrukce. Síla nové nahrávky je v detailech, které možná pozná jenom opravdový fanoušek smrtícího kovu, ale troufám si tvrdit, že pro nás je také album hlavně určeno. Na chvilku se musím zastavit u zvuku, které je dle mého naprosto perfektní. Jakoby se zde potkávala taková ta stará poctivá živočišnost a živelnost s dobrou čitelností. Novinka zkrátka řeže tou správnou stranou nože a podepsáni jsou pod ní Honza Kapák (recording) a Lukas Haidinger (mastering, mixing). "Indivinus" je přesně tím druhem hudby, která vás donutí se zavřít ve svém pokoji a neustále přidávat hlasitost. Mezi mnou a kapelou došlo ke vzájemnému přenosu morbidních emocí, což je dle mého absolutní základ pro to, abych si novinku stále dokola rval pod tlakem do hlavy. Mráz  maloval na náhrobcích obrazy a symboly ze starých časů. Jakoby se do nich otiskla veškerá bolest a utrpení, které museli pohřbení kdysi zažívat. Zlo nelze zničit. Můžete jej zahnat, ale ono se ukryje a zdánlivě spí. Při poslechu novinky jsem si jistý, že jsem zde správně. Obsahuje v sobě totiž vše pro poctivou, reálnou a autentickou exhumaci starého prašivého hrobu. Temný a chladný death metal, po kterém zůstává hluboká krvavá stopa! Smrt má nové jméno, říká si TAEDIFER!


Asphyx says:

Frost painted images and symbols from ancient times on the gravestones. It was as if all the pain and suffering that the buried had once experienced was imprinted on them. Evil cannot be destroyed. You can drive it away, but it will hide and appear to be asleep. But don't be fooled. It waits in the shadows, waiting for you to make a mistake, to stray from the path. As always, I arrived very early. Today we are exhuming a grave in which old, mangy, cold death metal is buried.

Even with this band's first demo recording, I recognized that they were not only experienced musicians who knew very well what and how they wanted to play, but they also perfectly matched my taste. Yes, the new album "Indivinus" by the Czech obscurantists TAEDIFER is a job well done, just to my liking. I am an old gravedigger who prefers to dig graves in frozen ground. When frost paints ancient images and symbols on the gravestones.


The direction these gentlemen have taken is quite clear and obvious. You will find references to classic Swedish-style HM2 death metal bands such as DISMEMBER, ENTRAILS, ENTOMBED, NIHILIST, INTERMENT, CARNAGE, BLOODBATH, ENTOMBED, COMECON, as well as ASPHYX. So far, so good, but this would be just another of the many bands trying to revive the spirit of old times. However, TAEDIFER takes a different approach. The songs are very well written, each with an interesting motif, a raw foundation, and a devastating rhythm. But they don't forget the cold and dark melodies either. I enjoy the vocals, which, as I like to say, are steeped in old diseases. What I like most about this pack is how they manage to build complex structures on top of classic and traditional motifs. The strength of the new recording lies in the details, which perhaps only true fans of death metal will recognize, but I dare say that the album is mainly intended for us as well. I have to pause for a moment to mention the sound, which I think is absolutely perfect. It's as if the old honest animalism and spontaneity meet good clarity here. This new release simply cuts with the right side of the knife, and it bears the signatures of Honza Kapák (recording) and Lukas Haidinger (mastering, mixing). "Indivinus" is exactly the kind of music that makes you lock yourself in your room and keep turning up the volume. There was a mutual transfer of morbid emotions between me and the band, which, in my opinion, is the absolute basis for me to keep playing the new release over and over again under pressure in my head. Frost painted images and symbols from ancient times on the gravestones. It was as if all the pain and suffering that the buried had once experienced was imprinted on them. Evil cannot be destroyed. You can chase it away, but it will hide and seemingly sleep. Listening to the new album, I am sure that I am in the right place. It contains everything necessary for an honest, real, and authentic exhumation of an old, rotten grave. Dark and cold death metal that leaves a deep, bloody trail! Death has a new name, it is called TAEDIFER!



Recenze/review - TAEDIFER - Demons of the Past (2022):


Album track listing:
1. Doom Deserved
2. Hateseed
3. Demons of the Past
4. Stone Cold
5. Crowned Deceiver
6. Devil Thy Lover
7. Embrace the Darkness
8. Skinless
9. Even the Death May Bleed
10. Blood Red Rain

band:
Radek Popel - zpěv
Petr „Pepe“ Ouško - kytara
Robert Kubík - kytara
Pavel „Kebab“ Troup - baskytara
Marek Verner - bicí

středa 7. ledna 2026

Recenze/review - SEVENTH SIGHT - Wings of Perdition (2025)


SEVENTH SIGHT - Wings of Perdition
CD 2025, vlastní vydání

for english please scroll down

Okolo některých hrobek chodívám poměrně často, přesto je míjím a směřuji jinam. Bývají zarostlé břečťanem, opuštěné ve své nekonečné samotě. Stávají v rohu hřbitova a nikdo k nim již dlouhé roky nenosí květiny. Mezi lidmi se říká, že v nich jsou pohřbeni prokletí. Venku zrovna padal sníh a ještě než dopadl na zem, tak se potkával s krvavou mlhou. Šel jsem po pečlivě upravené cestě a četl si nápisy na náhrobcích. Jméno SEVENTH SIGHT mi toho příliš neříkalo. Přesto jsem se zastavil, vstoupil skrz rezavou bránu dovnitř. Na kamenném oltáři ležela mrtvola ve značném stádiu rozkladu. V rukou držela nové album a ve vzduchu byl cítit chlad za záhrobí.

Přinesl jsem si nosič domů a jakmile jsem zapnul play, tak ke mě začala z reproduktorů proudit zkažená krev, špína, bolest a utrpení. Tohle je přesně death metal podle mého gusta, zašeptám do tmy a album znovu a znovu přehrávám stále dokola. Do žil mi pomalu začne pronikat chlad a jako nějaké pevné pavučiny mě obejme absolutní temnota. Tahle nahrávka hoří zevnitř!


Dovolte mi několik formálních informací. Kapela ze Švédska datuje svůj vznik do roku 1991. Na svém kontě má pouze několik singlů, jednu demonahrávku z roku 2007 a EP, vydané také loni. Přiznám se, že jsem se trošku obával, jak bude novinka znít, kapelu jsem opravdu neznal, ale jsem spokojený, jak jenom starý death metalový pes může být. Skladby jsou plné klasického, tradičního death metalu a vznáší se kolem nich severský doom metal, který mám také velmi rád. Výsledný dojem je jedním slovem vynikající. A to prosím pěkně po všech stránkách. Velmi povedený je zvuk, který je masivní, dobře čitelný, zároveň živý a připomíná mi nahrávky z devadesátých let minulého století. Je hodně znát, že tihle gentlemani ze záhrobí nejen perfektně rozumí svému morbidnímu řemeslu, ale také hrají a skládají srdcem. Kdysi dávno, před více než deseti lety, jsem si dal za úkol, že právě podobné kapely budu podporovat. Je pro mě doslova radost, znovu a znovu zapínat play a otáčet volume doprava. Jako bych se díval opravdu na nějaké staré pohřebiště daleko na severu. Naslouchal šepotu nemrtvých. Jasně, pánové nepřinášejí nic nového, ani převratného, ale jednotlivé motivy v sobě mají takové to opravdové, reálně, syrové, autentické pnutí a výraz. Netuším, jestli je pro SEVENTH SIGHT nové album jenom splněným snem a nebo jestli chtějí jako kapela pokračovat. Pevně věřím, doufám, že platí druhá možnost. Novinku "Wings of Perdition" jsem si totiž zařadil mezi nejpřehrávanější alba minulého roku. Jak jsem psal výše, je v ní totiž obsaženo vše, co mám na dobré hudbě rád. Okolo některých hrobek chodívám poměrně často, přesto je míjím a směřuji jinam. Bývají zarostlé břečťanem, opuštěné ve své nekonečné samotě. Stávají v rohu hřbitova a nikdo k nim již dlouhé roky nenosí květiny. Já už ale vím, kam mám zamířit. Temný a chladný doom death metalový opus ze starých pohřebišť! Uslyšíte nářek nemrtvých! 

Asphyx says:

I walk past some of the tombs quite often, yet I pass them by and head elsewhere. They are overgrown with ivy, abandoned in their endless solitude. They stand in the corner of the cemetery, and no one has brought flowers to them for many years. People say that the damned are buried there. Snow was falling outside, and before it hit the ground, it mixed with the bloody mist. I walked along the carefully maintained path and read the inscriptions on the gravestones. The name SEVENTH SIGHT didn't mean much to me. Still, I stopped and entered through the rusty gate. On a stone altar lay a corpse in an advanced state of decomposition. It held a new album in its hands, and the air was filled with the chill of the afterlife.

I brought the album home, and as soon as I pressed play, rotten blood, filth, pain, and suffering began to flow from the speakers. This is exactly the kind of death metal I like, I whisper into the darkness and play the album over and over again. Cold slowly begins to seep into my veins and absolute darkness envelops me like a solid web. This recording burns from within!


Let me give you some formal information. The band from Sweden dates back to 1991. They have only released a few singles, one demo recording from 2007, and an EP, also released last year. I admit that I was a little worried about how the new album would sound, as I didn't really know the band, but I am satisfied as only an old death metal fan can be. The songs are full of classic, traditional death metal, with a touch of Nordic doom metal, which I also like very much. The overall impression is, in a word, excellent. And that goes for all aspects of the album. The sound is very well done, massive, clear, lively, and reminiscent of recordings from the 1990s. It's very clear that these gentlemen from beyond the grave not only perfectly understand their morbid craft, but also play and compose with their hearts. A long time ago, more than ten years ago, I set myself the task of supporting bands like this. It is literally a joy for me to press play again and again and turn the volume up. It's as if I were really looking at some old burial ground far to the north. He listened to the whispers of the undead. Sure, the gentlemen aren't bringing anything new or revolutionary to the table, but the individual motifs have a genuine, real, raw, authentic tension and expression. I don't know if the new album is just a dream come true for SEVENTH SIGHT or if they want to continue as a band. I firmly believe and hope that the latter is true. I have included the new album "Wings of Perdition" among the most played albums of last year. As I wrote above, it contains everything I like about good music. I walk past some tombs quite often, yet I pass them by and head elsewhere. They are overgrown with ivy, abandoned in their endless solitude. They stand in the corner of the cemetery, and no one has brought flowers to them for many years. But I know where to go. A dark and cold doom death metal opus from ancient burial grounds! Hear the wails of the undead!


tracklist:
01. Portal 
02. Symphony of Torment 
03. Inquisitors Judgement 
04. Impending Doom 
05. Wings of Perdition 
06. Evil Demise 
07. Lifeless and Deathless 
08. Suffer to Die


úterý 6. ledna 2026

Recenze/review - EXHUMAN - Fear of Oneself (2025)


EXHUMAN - Fear of Oneself
CD 2025 (reissue 2010), Great Dane Records

for english please scroll down

Asi jako každý se těším celý týden na víkend. Až zmizím ze současného divného světa. Zavřu za sebou rezavou bránu a uteču do podzemí. Do temnoty, do míst, kde si dává rande Smrt se Satanem. Vytáhnu zaprášená stará alba, co jsem poslouchal jako mladý a čtu knížky, které mě ovlivnily. Při jedné ze svých misí jsem se prohrabával CD, které mi přišly na recenzi. Hnědá obálka od Great Dane Records a uvnitř album od italských EXHUMAN.

Ihned si dohledám nějaké informace na internetu. Kapela pochází ze Sicílie a hraje hrubozrnný death metal klasického stylu. Při poslechu jako bych se vrátil po časové ose zpět. Album "Fear of Oneself" bylo původně vydáno v roce 2010. Loni bylo remastrováno a znovu přeneseno na hudební nosič. A musím rovnou dodat, že se přesně, i po tolika letech, trefilo i do mého zvráceného vkusu. 


Nahrávka je takovou velice šikovně nahranou a složenou poctou Chuckovi Schuldinerovi a jeho DEATH. Zaslechnout lze spíše vlivy jeho novějších alb. Činěno je vše velmi vkusně, s vlastní invencí a nápady. Jakoby stál legendární Chuck v pozadí ve stínu a souhlasně pokyvoval hlavou. Víte, co je ale nejlepší? Původně, ještě než jsem album "Fear of Oneself" slyšel, jsem byl spíše skeptický. Bývám vrozeně opatrný ke kapelám, jejichž historii příliš neznám. Jenže postupně došlo ke vzájemnému přenosu temné energie a najednou jsem zjistil, že se tak nějak automaticky, podvědomě, k nahrávce velmi často vracím. Možná na tom má trošku vinu nostalgie, ale i tak, dělalo mi velkou radost neustále přidávat hlasitost. Tohle vydání je samozřejmě takovým malým dárkem (vychází v nákladu 500 kusů), který ocení především všichni pravověrní fanoušci tradičního, reálného a na kost ohlodaného death metalu. V mé sbírce se najednou ocitlo CD, které jsem posunul do předních řad těch, které rád a často poslouchám. Brával jsem si jej i do auta, do práce, nebo jsem jen tak chodil s přehrávačem po ulici a užíval si shnilé, chladné a ostré melodie. Všechno tu sedí perfektně na svých místech. Hudba je divoká, nespoutaná a je v ní náležitá porce talentu a schopnosti napsat velmi dobré a zapamatovatelné melodie a motivy. Často píšu, že jsem starý pes, který hlídá vstup do podsvětí více než tři dekády. A jako takový nemohu jinak, než vám album doporučit. Hoří totiž zevnitř. Je velká škoda, že tahle kapela je v hibernaci, byl bych moc zvědavý na nějaký nový materiál. Nezbývá, než se těšit zase na víkend, až za sebou zavřu rezavé dveře a zmizím ve tmě. EXHUMAN mi byli, jsou a budou vždy velmi dobrými průvodci. Propracovaný, temný, surový death metal ohlodaný až na kost! Shnijete zaživa!


Asphyx says:

Like everyone else, I look forward to the weekend all week long. When I can escape from this strange world. I close the rusty gate behind me and flee underground. Into the darkness, to the place where Death meets Satan. I pull out the dusty old albums I listened to when I was young and read the books that influenced me. During one of my missions, I was rummaging through CDs that had been sent to me for review. A brown envelope from Great Dane Records and inside an album by the Italian band EXHUMAN.

I immediately look up some information on the internet. The band comes from Sicily and plays coarse-grained death metal in the classic style. Listening to it, I felt like I had traveled back in time. The album "Fear of Oneself" was originally released in 2010. Last year, it was remastered and re-released on a music carrier. And I must add that even after so many years, it still appeals to my twisted taste. 


The recording is a very skillfully recorded and composed tribute to Chuck Schuldiner and his DEATH. You can hear the influences of his newer albums. Everything is done very tastefully, with originality and creativity. It's as if the legendary Chuck were standing in the background, nodding his head in approval. But you know what's best? Originally, before I heard the album "Fear of Oneself", I was rather skeptical. I tend to be naturally cautious about bands whose history I don't know very well. But gradually, a mutual transfer of dark energy took place, and suddenly I found that I was automatically, subconsciously, returning to the recording very often. Maybe nostalgia is partly to blame, but even so, I really enjoyed constantly turning up the volume. This release is, of course, a small gift (only 500 copies were produced), which will be appreciated especially by all true fans of traditional, real, and bone-dry death metal. Suddenly, there was a CD in my collection that I moved to the front row of those I like and listen to often. I used to take it with me in the car, to work, or just walk down the street with my player and enjoy the rotten, cold, and sharp melodies. Everything fits perfectly in its place here. The music is wild, unrestrained, and has the right amount of talent and ability to write very good and memorable melodies and motifs. I often write that I am an old dog who has been guarding the entrance to the underworld for more than three decades. And as such, I can't help but recommend this album to you. It burns from within. It's a shame that this band is in hibernation, I would be very curious to hear some new material. All that's left is to look forward to the weekend again, when I close the rusty door behind me and disappear into the darkness. EXHUMAN have been, are, and always will be very good guides. Sophisticated, dark, raw death metal gnawed to the bone! You will rot alive!


tracklist:
1. Pierce the Ground
2. Before Burial
3. Brain Prison
4. The Night Fall Down
5. War-Warm-Worms
6. Balance Out
7. Absence of Sense

band:
Buzz - Bass, Vocals
Animal Profanator - Drums
Painkiller - Guitars
Anthòs Cruoris - Guitars


pondělí 5. ledna 2026

Recenze/review - CORRUPT - Bibli-Kill (2025)


CORRUPT - Bibli-Kill
CD 2025, vlastní vydání

for english please scroll down

Seděl jsem zase jednou u svého přehrávače a díval se do tmy. Nevěděl jsem, co si mám pustit. Unavený z všedního dne jsem potřeboval něco ostrého, divokého, něco, co mi pomůže utřídit myšlenky v hlavě. Současný svět je chaotický, podivný a čím dál častěji mám pocit, že mu přestávám rozumět. Jakoby se neustále všechno měnilo. Stoletá pravidla už dávno neplatí. Pustím si ukázky z druhého dlouhohrajícího alba kalifornských CORRUPT. Chvíli si podupávám nohou do rytmu, abych byl následně stržen do víru syrových death thrash metalových melodií.

Novinka má v sobě velké množství síly, tlaku a energie. Jakoby mi dal někdo do rukou třaskavinu a nechal mě, abych se rozlétl na tisíc kousků. Pomalu přidávám hlasitost, do mozku se mi zadírají ostré riffy, moje srdce tepe v rytmu zabijáckých bicích a jedovatý vokál na mě řve texty, se kterými souhlasím. Kapela do mě zasekla svůj dráp a už mě nepustila.


Pánové samozřejmě čerpají z klasických a tradičních metalových postupů. Jenže, dělají to uvěřitelně, opravdově. Navíc přidávají velký kus vlastních nápadů a invence. Výsledný dojem je jedním slovem strhující. Představte si obrovský mlýn na maso, s ostrými lopatkami, nabroušenými jako skalpely. Stojím nad ním a padám při každé skladbě dovnitř. Umírám, rozemlet a rozsekán na kusy zcela nepotřebného masa. Album má poctivý, surový zvuk, zajímavý motiv na obalu. "Bibli-Kill" je zkrátka nahrávkou, která se povedla po všech stránkách. Je nespoutaná, má v sobě takový ten heavy efekt, zůstává po ní dlouhá krvavá šmouha. Svět kolem nás se nezmění, koneckonců, můžeme si za to sami, ale jsem vždycky moc rád, když pro sebe objevím kapelu, které do toho jde po hlavě, má potřebnou dávku talentu a umí jej předat nám, obyčejným smrtelníkům. Asi jako každý si potřebuji občas vyčistit hlavu, zastavit to šílenství, které se děje kolem nás. Dovedu si představit potemnělý klub někde na periferii města, stál bych rozhodně v první řadě a zúčastnil se i mosh-pitu. CORRUPT se s tím moc nepářou, útočí přímo na solar plexus a působí jako smečka rozzuřených prašivých psů. Novinka je zkrátka a dobře masakrem přesně podle mého gusta. Seděl jsem zase jednou u svého přehrávače a díval se do tmy. Nevěděl jsem, co si mám pustit. Unavený z všedního dne jsem potřeboval něco ostrého, divokého, něco, co mi pomůže utřídit myšlenky v hlavě. Současný svět je chaotický, podivný a čím dál častěji mám pocit, že mu přestávám rozumět. Tady je ještě všechno v absolutním pořádku! Perfektně seřízená death thrash metalová mašina na zabíjení přichází s albem, po kterém zůstává dlouhá krvavá stopa!

Asphyx says:

I was sitting by my stereo again, staring into the darkness. I didn't know what to play. Tired from the day, I needed something sharp, something wild, something to help me sort out the thoughts in my head. The world today is chaotic, strange, and more and more often I feel like I'm losing my grip on it. It's as if everything is constantly changing. The rules that have been around for a century no longer apply. I play samples from the second full-length album by Californian band CORRUPT. For a moment, I tap my foot to the rhythm, only to be swept away by the raw death thrash metal melodies.

The new album has a lot of power, pressure, and energy. It's as if someone had put explosives in my hands and let me blow myself to smithereens. I slowly turn up the volume, sharp riffs pierce my brain, my heart beats to the rhythm of killer drums, and venomous vocals scream lyrics that I agree with. The band has sunk its claws into me and won't let go.


The guys obviously draw on classic and traditional metal techniques. But they do it believably, authentically. What's more, they add a large dose of their own ideas and inventiveness. The resulting impression is, in a word, thrilling. Imagine a huge meat grinder with sharp blades sharpened like scalpels. I stand above it and fall inside with every song. I die, ground up and chopped into pieces of completely useless meat. The album has an honest, raw sound and an interesting cover design. "Bibli-Kill" is simply a recording that is successful in every way. It is unrestrained, has that heavy effect, and leaves a long bloody streak behind. The world around us will not change, after all, we have only ourselves to blame for that, but I am always very happy when I discover a band that goes for it head-on, has the necessary talent, and knows how to pass it on to us, mere mortals. Like everyone else, I need to clear my head sometimes, to stop the madness that is happening around us. I can imagine a dark club somewhere on the outskirts of town, where I would definitely be standing in the front row and participating in the mosh pit. CORRUPT doesn't mess around, attacking straight for the solar plexus and acting like a pack of rabid mangy dogs. The new album is, simply put, a massacre right up my alley. Once again, I sat in front of my player and stared into the darkness. I didn't know what to play. Tired from the everyday grind, I needed something sharp, something wild, something to help me sort out the thoughts in my head. The world today is chaotic, strange, and more and more often I feel like I'm losing my grip on it. Here, everything is still in perfect order! A perfectly tuned death thrash metal killing machine comes with an album that leaves a long bloody trail behind it!


Tracklist:
1. Whore of Babylon 
2. BIBLI-KILL 
3. Angels Descend 
4. Accuser
5. Legion 
6. Banished from Heaven 
7. Jesus Crisis 
8. Endless Famine 

band:
Bass/ Vocals: Efren Cardona 
Guitars: Geremi Perez 
Guitars: Cesar Torres 
Drums: Matt Morales


neděle 4. ledna 2026

Recenze/review - CADAVEROUS ODOUR - Primordial Stench (2025)


CADAVEROUS ODOUR - Primordial Stench
CD compilation, Memento Mori

for english please scroll down

Nasládlý zápach zahnívajícího těla. Musela to být kdysi krásná dívka. Jenže teď tu leží pohozená u cesty jako nepotřebná loutka. Prázdné oční důlky, potrhané vnitřnosti, maso v krvavých odstínech. Jakoby celý les utichl. Zlo číhalo zase jednou ve stínu. Žhnoucí oči, záblesk ostrého nože. Brutální death metal a grindcore vždy bývaly o hnusných a ošklivých věcech. Nová kompilace kalifornských CADAVEROUS ODOUR je přesnou definicí těchto stylů.

Pokud se vám líbí surová, na kost ohlodaná hudba a na nějakou tu špínu nehledíte, potom jste zde správně. Melodie jsou složeny z mrtvolně zapáchajících motivů. Pod vším je podepsán Sasha Gallant, kterému se povedlo strhnout mě zase jednou do hlubiny, mezi démony. Doporučuji poslouchat v naprosté tmě a chladu. V prázdném sklepě nebo starých katakombách. 


Kompilace je posbíraná z demonahrávek (Tracks 01-03 taken from demo “Corpus Inhumation” (2024), Tracks 04-08 taken from demo “Cadaver Mutilation” (2024), Track 09 taken from single "Stilled Life” (2024), Tracks 10-13 taken from demo “Corporeal Separation” (2025)), zvuk je náležitě prašivý a divoký, obal stylový (autorem je Yandema). Zkrátka a dobře, a své si přijdou hlavně fanoušci, kteří jako já začínali poslouchat extrémní metal v devadesátých letech minulého století. Pokud máte rádi smečky jako CIANIDE, REPULSION, MYTHIC, BLOOD, DEMIGOD a další, které uměly a některé stále umí kombinovat drsnou surovost s temnotou a chladem, potom jste zde správně. Jakoby byla celá kompilace nahrávána ve starých plesnivých katakombách, na opuštěných jatkách nebo patologii. Vše sedí tak nějak přirozeně na svých místech, hudba působí uvěřitelně, opravdově, reálně, autenticky. Rozhodně se nejedná o žádnou umělou záležitost, se kterou se můžete dnes setkat v podstatě na každém kroku. Naopak, "Primordial Stench" je kusem syrového, plesnivého masa, kterou vám hodí tahle kapela přímo do ksichtu. Pro mě osobně je potom asi nejdůležitější atmosféra, která se povedla Sashovi Gallantovi vytvořit. Je hodně podobná té, kterou jsem se pokusil popsat v úvodu dnešní recenze. Ještě doplním, že vychází na CD a digitálně. Nasládlý zápach zahnívajícího těla. Musela to být kdysi krásná dívka. Jenže teď tu leží pohozená u cesty jako nepotřebná loutka. Prázdné oční důlky, potrhané vnitřnosti, maso v krvavých odstínech. Jakoby celý les utichl. Zlo číhalo zase jednou ve stínu. Žhnoucí oči, záblesk ostrého nože. Mokvající, shnilý, prašivý brutální death metal a grindcore, který připomíná exhumaci starého plesnivého hrobu! 

Asphyx says:

The sweet smell of a rotting body. She must have been a beautiful girl once. But now she lies discarded by the roadside like an unwanted puppet. Empty eye sockets, torn entrails, flesh in shades of blood. It was as if the whole forest had fallen silent. Evil lurked once again in the shadows. Glowing eyes, the flash of a sharp knife. Brutal death metal and grindcore have always been about nasty and ugly things. The new compilation by California's CADAVEROUS ODOUR is the perfect definition of these styles.

If you like raw, stripped-down music and don't mind a little dirt, then you've come to the right place. The melodies are composed of corpse-smelling motifs. Sasha Gallant is responsible for all of this, and he has once again managed to drag me into the depths, among the demons. I recommend listening to this in complete darkness and cold. In an empty basement or old catacombs. 


The compilation is collected from demo recordings (Tracks 01-03 taken from demo “Corpus Inhumation” (2024), Tracks 04-08 taken from demo “Cadaver Mutilation” (2024), Track 09 taken from single "Stilled Life” (2024), Tracks 10-13 taken from the demo “Corporeal Separation” (2025)), the sound is appropriately raw and wild, and the cover art is stylish (designed by Yandema). In short, fans who, like me, started listening to extreme metal in the 1990s will especially enjoy this release. If you like bands such as CIANIDE, REPULSION, MYTHIC, BLOOD, DEMIGOD, and others, who knew how to combine rough rawness with darkness and coldness, and some still do, then you've come to the right place. It's as if the entire compilation was recorded in old moldy catacombs, abandoned slaughterhouses, or morgues. Everything fits naturally into place, and the music sounds believable, genuine, real, and authentic. This is definitely not some artificial thing that you can find everywhere these days. On the contrary, "Primordial Stench" is a piece of raw, moldy meat that this band throws right in your face. For me personally, the most important thing is the atmosphere that Sasha Gallant has managed to create. It is very similar to the one I tried to describe in the introduction to today's review. I would like to add that it is available on CD and digitally. The sweet smell of a rotting body. She must have been a beautiful girl once. But now she lies discarded by the roadside like an unwanted puppet. Empty eye sockets, torn entrails, flesh in shades of blood. It was as if the whole forest had fallen silent. Evil lurked once again in the shadows. Glowing eyes, the flash of a sharp knife. Oozing, rotten, mangy brutal death metal and grindcore reminiscent of the exhumation of an old moldy grave!



tracklist:
01. Mercurial Erethism 
02. Corporeal Blasphemy 
03. Outro 
04. Intro 
05. Cadaver Mutilation 
06. Primal Invocation 
07. Odorous Decay 
08. Outro 
09. Stilled Life 
10. Intro 
11. Hypnopsychism 
12. Emetic Expulsion 
13. Corporeal Separation 
14. Outro



PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE - Příběh pětistý padesátý druhý - Plechová kavalerie


Příběh pětistý padesátý druhý - Plechová kavalerie

Vtipy o tom, že se pachatel vrací na místo činu jsem už skoro nevnímal. Jakoby se rozšířily po celé vsi. Možná si to řekly báby před konzumem, když jsem včera s blondýnkou přijel a šli jsme přes náves. Všichni si ještě pamatovali moji hodnou prababičku, která vypadala jako z pohádky. Zaleji jabloň, kterou jsme vysadili, když zemřela. Máme půjčený celý domek, v Sovinkách. Vezmu svoji milou nahoru, uložím ji hned do postele a ona mi říká ne, tlačí mě péra. Dobře, tak raději na zemi, na parketách, která kdysi dávno ta stará žena neustále leštila. Pradědu si nepamatuji, ale z obrázků vím, že byl husar, že bojoval na Piavě. Přišel o nohu a tak dostal jako trafiku hlídání vodárny. Příbuzní mi tvrdí, že jsem za ním párkrát byl a nesl mu chleba s tvarohem. Nepamatuji si to. Probíráme se, potom co jsme se zase tulili, starými knihami, dopisy, knížkami. Historie jednoho rodu. Jen si tak říkám, podle fotek, všichni to byli takoví fešáci a hezký ženský, kde u mě udělala příroda chybu? Smějeme se tomu, ale už musíme. Hospoda čeká.

A mladý pan, co nám to tu celý zapálil, plácá mě po ramenou soused, co už má dost špičku. Vrátil ses? Je to tak, potřebuji peníze a makat na kombajnu jsem ještě nezapomněl. Pravdou je, že kdysi dávno (to už je fakt tolik let), mě na brigádě od školy jeden ožralý kombajnista zamkl do kabiny, šel spát do maringotky a když za mnou chytl zásobník na zrno, kvůli tomu, že začal prokluzovat řemen, tak jsem se nemohl dostat ven. Ohořely mi tenkrát vlasy, shořel velký kus pole a na dožínkách jsem byl tenkrát za hvězdu. Už jsem o tom psal. Byly to divoké doby. Pravdou je, že se toho příliš nezměnilo. Místní družstvo se pořád potácí v porevolučním chaosu. V Plzni sledují holky a slečny módu, ale tady je to pořád samá trvalá, mokasíny, sportovní bundy z tuzexu, halenky a snad nejvíc anti sexy věc, vycpávky na ramenou. Jakoby se tu zastavil čas. Je srpen, práce navíc se mi hodí. Blondýnka je rozhodnutá, že se bude učit a psát bakalářku. Hezky v ruce. Nafouknu obří kolo Slavie po prababičce. Sedíme na zápraží, koukáme do špýchárku, jestli uvnitř nezbyl kus uzeného masa. Občas sem jezdí kalit bratranec z druhého kolene. 

Ranní mazlení trošku odbydu. Jsem nervózní, protože dnes jedu zase po dlouhé době na pole. Nasednu na kole a potkávám kolem sebe kombajnisty, traktoristy, ženský, co jedou do kravína. Vezmu to zkratkou přes náš sad, který miluju od dětství. Vůně smůly, švestky, ořechy i chrupky, višně, co jsou kyselý jako prdel, jak říkával děda. Dýně, kterých se před pár lety urodilo tolik, že to nikdo nechce žrát, sklep plný kompotů. Jabloň s kožeňáky, jabloň, pod ní jsem tenkrát ohnul Kačenku tak, že mi brečela v náručí. Těch vzpomínek, radosti, dětství, odřená kolena, strach ze sousedovic rotvajlera, který jedno dítě ošklivě potrhal. Měli jsme svoje ovoce, ale když ono to zakázané je takové lepší, sladší. Jezdil jsem zde s Kristýnkou, tlačil jsem její vozík a bořili jsme se na polních cestách, pamatuji si, že mi řekla, zajeď bokem a vytáhni ho. Vo čem přemýšlíš čuráku? Ozve se za mnou a stojí tam Franta, kombajnista, co mě tenkrát zamknul a kvůli kterému jsem málem uhořel. Nikdy se neomluvil, to alkáči nedělají. Má v ruce pivo, z brašny mu čumí lahev rumu a jinak nemá nic. On nic jiného nepotřebuje. 

Přišlo mi, že ožralí jezdili všichni. Nadává se. Na politiku, na starý, na svět, na práci. Je to těžká facha, tyhle chlapi nikdo nemůže obvinit z toho, že se flákají. Nejedná se o žádné nekonečné vysedávání v kanclu, ale o drsnou makačku. Čekáme, až opadne rosa, jinak by bylo obilí mokré a hnilo by. Zdravím se s ostatními, je tu i pár ženských, takových těch silných, macatých, s vlasy staženými v culících. Vzduchem létají sprosté hlášky, tak co mladej, pomrdals tu hezkou bloncku? No, snad si to moc nepřehnal, abys měl sílu na práci. Hele, Mařenko,to je koloušek, co? Máří ke mě přijde, vlepí mi hubana a že prý mám o přestávce přijít za ní, že něco podnikneme. Jsem rudej až na zadku a všichni se mi smějí. Nenechte se ale mýlit, jsou to z gruntu milí lidé a myslí to dobře. Když děláte podobnou práci, musíte se spolehnout jeden na druhého. Nasednu do kombajnu, chvíli se motám po poli, než si vzpomenu na všechny páky a pak už mi je jenom vedro, neskutečný peklo a hic. Kombajny tenkrát samozřejmě neměly klimatizaci. 

Sedím na koženém sedadle, drásá mi zadek i předek skoro do krve. Jemně nasekané obilí je všude. Ve vlasech, na kůži, děsně to svědí. Při první přestávce dostanu velký kus chleba namazaný sádlem. Taky spoustu čaje a rum. Abych prý vydržel. Chodím jako kovboj, když sleze z koně po dlouhé jízdě. Maruška se mi směje, ale pak řekne pocem, nebudu se dívat a podá mi plenu namočenou v heřmánku. Otři se a dej si to do montérek, jinak s tebou nic nebude. Zpočátku je to nepříjemný, ale pak už mě nic nebolí. Dívám se dopředu, dávám bacha abych nenaboural do traktoru, když přijede, abych vysypal zásobník. Střídání, zařve na mě Franta, který ji má už jak z praku. Jakmile ale vleze dovnitř a bez zastavení převezme volant, tak jakoby vystřízlivěl. Léta praxe mu dávají jistotu. Jdu do stínu a padnu na hubu. Marie, které je asi kolem třiceti, ale vypadá strhaněji, kvůli práci venku na sluníčku. Má rozepnutou košili. Jsou jí vidět prsa. Usmívá se na mě. Tak co? Řekne a dívá se mi do rozkroku. Jenom zaskučím. Sedne si ke mě a celou přestávku mi drží hlavu v náručí. Nad hlavou mám její fakt krásná prsa a asi jsem už v nebi. Zemřel jsem? 

Vypadá to tak, ale čeká mě ježdění až dlouho do noci. Jsem hotovej, sotva vlezu na kolo. Místní jsou nějak podezřele v pohodě. Zvou mě do hospody, ale nejde to. Hodím kolo do kumbálu, zaťukám že jsem jako doma a tam u svíčky sedí moje milá a učí se. Píše si poznámky. Usměje se a že večeře je ve špajzu. Najím se, opláchnu vodou a lehnu si. Proč musí mít ženský chutě, když jsem nejvíc zmožený? Je to hezký, ale jako bych byl mimo svoje tělo. Zhřešil jsem. Koukám na prsa své holky a ony se mění v ta, která má Marie. Odpusť mi. V noci se probudím a mám zimnici, úpal nebo noční můry. Jsem propocený. Ráno, když vstanu, tak jsem rozhodnutý, že s tím seknu. Jenže patřím ke generaci, co je zvyklá na bolest, co něco vydrží. Hecnu se. Ještě třináct dní. To snad ani nejde vydržet. Nasednu na kolo a zaskučím. Kurva, do prdele, nadávám do té doby, než jsem zase u sadu. Tam, jako když proutkem mávne a zase sním. Při těžké práci pokaždé myslím na něco hezkého. No a co, že jsou to samé ženské. Pomáhá mi to přežít. 

Vidím před sebou širé rodné lány. Nějak to neubývá. Kombajn je zakousnutý do dalšího obilí. Vzpomenu si na debilní komoušský seriál Plechová kavalerie. Dokonce si pamatuji i nějaké hlášky. Všem je musím říct, ale příliš se nesmějí. V lidech kolem mě je teď taková zvláštní nálada. Rok 1998 a všichni si mysleli, že se už budeme mít jako v Německu. Jenže nemáme. Mají se jen někteří. Synové pohlavárů, estébáků a všech těch veksláků, kteří uměli jako vždy chytit příležitost za pačesy. Ptám se na to svých kolegů na svačině a oni mi řeknou, že je jim nějaká svoboda u prdele, že je jako super, že jsou otevřený hranice, ale my na to nemáme. My musíme jen makat a ještě nemáme jistotu, že dostaneme zaplaceno. Všechno jde do prdele. Ten kokot v televizi (Klaus) říkal, že prý máme podnikat, že máme víc makat. To jako jde? Raději přehodíme téma. Laškuje se. Jen tak sedím a představuji si, že je tu se mnou praděda i prabábi. Kus rodu z Polska, kus židovský, jinak samí obyčejní sedláci a horalé. Jsem já to ale směska. Copak, jsi utahaný, co zalézt na chvilku do maringotky, ptá se mě Marie a já jako ve snách utíkám do kombajnu. 

Už nejsem úplně mladý a naivní, abych nevěděl, že ženský jsou někdy víc nadržený než chlapi. Bylo by to tak jednoduché, měl jsem tolik příležitostí, ale jsem zamilovanej, možná trošku naivní a blbej, ale já opravdu věřím na opravdovou lásku. Touha po mrdání pomine, říkával kdysi Prcalík. Ten kluk viděl dopředu. V patnácti, si to vemte. Hergot panebože, proč si mi vzal tolik skvělých lidí. Nadávám, protože se cítím jako v pekle, slunce, osiny všude, pachuť v hubě. Ženský přivezou jídlo a hrozně si mě považují. A jestli prý nemám večer čas. Normálně mi nabízejí svoje dcery, s přesvědčením a odkazem na své předky, že jsem kluk z města, budoucí "inžinýr" a bude se mít jednou se mnou dobře. Přijde mi to vtipný, ale jsem milý a dostávám za to víc knedlíků i masa. Moc kluků tu ve vsi není, asi je to vodou, laškuje se mnou Marie a já si říkám, že kdybych tu zůstal, měl bych se jako paša. A nebo bych si taky nasral do bot, řekne mi Prcalík, jako by tu byl pořád se mnou a spolu s Kytkou na mě z pekla, nebe nebo jiné dimenze dohlížejí. 

Nejhorší jsou asi dny, když kývnu na to, že to půjdeme zapít. To se pak dlouho do noci řve pod lípou u hospody. Marie rozvášněná, viděl jsem už i kalhotky. Rumy a piva a doma naštvaná blondýnka s večeří. Ranní opice a smích vesničanů, kteří jsou snad z ocele, protože jim nic není. Všechno se opakuje pořád a dokola a když už si myslím, že je vše sklizeno, tak Franta pronese, že zítra přejíždíme jinam. Provedeme to v noci a je to šílená jízda. Mám ji jak z praku a prý jedu jak posranej, pusť mě za to. Šlápne na plyn, přehodí želvu na zajíce (řazení a chod) a ihned smete sloupek u cesty. Mrdat na to, mrdat na celej svět, řve do vřavy lomozících strojů. Vypadá jako ďábel. Rozšklebená tvář, zpocené tělo s břichem, špinavé ruce. Dojedeme na místo, zaparkujeme do kruhu, maringotka už tu je. Najednou všichni zmizí a já si chci vyzvednout kolo. Dnes v noci hlídá Marie, dojde mi až ve chvíli, když ji uvidím jak ji pánbůh stvořil. Čekám tu na tebe. Nevím, co mám dělat a tak chvilku koukám nebo spíš čumím na to krásné pevné tělo zralé ženy. Má zrzavé chloupky. Napadne mě ještě, ale je tu záchrana. Franta mi řekne, běž domů, vezmu to za tebe, to máš ta to, že si kvůli mě málem uhořel. Běž za tou svoji.

A tak jdu. Jsem ale tak unavený, že nemůžu jet na kole. Tlačím mezi poli, po cestičkách, mezi mlázím starou Slavii a zase vzpomínám. Hlavou mi létá takových vzpomínek, že si musím na chvilku sednout a odpočinout si. Z dálky ke mě doléhá hekání. Musím se tomu smát. Raději si ale nic nepředstavuji. Když dorazím, tak si stejně moje milá neodpustí několik jedovatých slov. Nedivím se ji. Lehneme si na postel a já ji vyprávím o starých časech a také o tom, co uděláme s penězi, až je dostanu. Kam pojedeme, co si koupíme. Prostě a jednoduše, v tom přes sto let starém domě, se v nás spojily moje kořeny a budoucnost. Mě nevadí, že se občas opiješ, že koukáš po holkách, ale měl bys na sebe dávat větší pozor, jinak zase zkolabuješ, řekne mi blondýnka a pláče, protože o mě nechce přijít. A tak ji začnu utěšovat, na Marii vůbec nemyslím a když jdu ráno zase na šichtu, tak si prozpěvuji. Tak co, byl taky kocour v troubě? Zeptá se mě Fanta a mě to najednou přijde takový milý, ani nevím proč. Plechová kavalerie zase vyjíždí do boje, zařvu do polí a odpovědí je mi tichý smích. Bylo to náročný, hodně těžký, ale tentokrát nebyl požár a hlavně, přežil jsem to. 


Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

sobota 3. ledna 2026

Recenze/review - NECROCRANIUM - Risen to Fall (2025)


NECROCRANIUM - Risen to Fall
CD 2025, vlastní vydání

for english please scroll down

Řez byl veden od krku až dolů, mezi nohy. Z čisté a přesné rány začaly vytékat malé kapičky krve. Patolog se usmívá. Má zručné ruce a mnoho pitev za sebou. Jedná se o zkušeného veterána. Otře si pot z čela a zapne play na svém přehrávači. Pokaždé u práce poslouchá nějaký dobrý brutální death metal. Tentokrát objevil novou kapelu z Polska. NECROCRANIUM. Začne se spokojeně kývat do rytmu. Vyjme první orgány z těla. Znovu se usměje. Dnes je krásný den. Pacient je stále živý.

Brutální death metal mám raději v jeho syrovější, klasičtější podobě. Nemám nic proti progresi, ani technickým finesám, ale když se mi dostane do rukou nahrávka, u které mám pocit, že mě někdo pitvá zaživa, tak nemůžu jinak, než znovu a znovu přidávat volume doprava. Polákům se povedlo EP, které se mi zadřelo hluboko pod kůži. 


Poslouchat "Risen to Fall" je jako sledovat nějaký hnusný krvavý horor. Vlastně je to hodně podobné. Záleží vždy na technickém provedení, na zvuku, v případě nahrávky i na obalu. Vše považuji za velmi povedené. Myslím si, že by se za tyto formální věci nemusela stydět kdejaká o hodně slavnější kapela. Žádných námitek nemám ani proti hudbě samotné. Naopak. Užívám si mrtvolně zahnívající atmosféru, drive, sílu. Polákům se povedlo do čtyřech skladeb narvat pod tlakem velkou spoustu zajímavých a neotřelých nápadů. Poslech si vyloženě užívám. Pokaždé je moje fantazie rozdrásána do krve a připadám si jako zavřený někde ve sklepě u nějakého šílence. Ve tmě, jen s potkany a krysami. Spoutaný a bezmocný. Nikdy netuším, kdy ten maniak sestoupí dolů a odřízne z mého těla kus masa. Stane se tak pokaždé, když se éterem rozlehne další riff, melodie, úder bicích. Kapela na svých stránkách uvádí, že tohle EP je poslední zastávkou před jejich dlouhohrajícím albem. Těším se už teď. Zkrátka a dobře, určitě to znáte. Člověk se toulá v podzemí a ochutnává další a další zahnívající kousky masa. Na podnose s nápisem NECROCRANIUM mi byla dodána velmi kvalitní nahrávka. Nemohu jinak, než vám novinku doporučit. Jak říká jeden můj kamarád, kurva brácho, tahle muzika řeže tou správnou stranou nože! Řez byl veden od krku až dolů, mezi nohy. Z čisté a přesné rány začaly vytékat malé kapičky krve. Patolog se usmívá. Má zručné ruce a mnoho pitev za sebou. Jedná se o zkušeného veterána. Otře si pot z čela a zapne play na svém přehrávači. Mám při poslechu pocit, že na pitevním stole ležím já. Surová, brutální death metalová pitva živých těl! Absolutní masakr, temné a krvavé ozvěny z patologických sálů! 

Asphyx says:

The cut ran from the neck down between the legs. Small drops of blood began to ooze from the clean, precise wound. The pathologist smiles. He has skilled hands and many autopsies behind him. He is an experienced veteran. He wipes the sweat from his forehead and presses play on his music player. He always listens to some good brutal death metal while he works. This time he has discovered a new band from Poland. NECROCRANIUM. He begins to sway contentedly to the rhythm. He removes the first organs from the body. He smiles again. Today is a beautiful day. The patient is still alive.

I prefer brutal death metal in its rawer, more classic form. I have nothing against progression or technical finesse, but when I get my hands on a recording that makes me feel like someone is dissecting me alive, I can't help but turn up the volume again and again. The Poles have made an EP that has gotten under my skin. 


Listening to "Risen to Fall" is like watching a gruesome, bloody horror movie. In fact, it's very similar. It always depends on the technical execution, the sound, and in the case of a recording, the cover art. I consider everything to be very well done. I think that even much more famous bands would have nothing to be ashamed of when it comes to these formal aspects. I have no objections to the music itself either. On the contrary. I enjoy the deathly decaying atmosphere, the drive, the power. The Poles have managed to cram a lot of interesting and original ideas into four songs. I really enjoy listening to it. Every time, my imagination is torn to shreds and I feel like I'm locked up in a basement somewhere with some madman. In the dark, with only rats and mice. Bound and helpless. I never know when the maniac will come down and cut a piece of flesh from my body. It happens every time another riff, melody, or drum beat echoes through the airwaves. The band states on their website that this EP is the last stop before their full-length album. I'm already looking forward to it. In short, you know how it is. You wander around underground, tasting more and more pieces of rotting meat. I received a very high-quality recording on a tray labeled NECROCRANIUM. I can't help but recommend this new release to you. As one of my friends says, fuck yeah, bro, this music cuts with the right side of the knife! The cut was made from the neck down, between the legs. Small drops of blood began to flow from the clean and precise wound. The pathologist smiles. He has skilled hands and many autopsies behind him. He is an experienced veteran. He wipes the sweat from his forehead and presses play on his player. As I listen, I feel like I'm lying on the autopsy table myself. A raw, brutal death metal autopsy of living bodies! An absolute massacre, dark and bloody echoes from the pathology rooms!


tracklist:
01. Descend to Nothingness 
02. Perversion to Kill 
03. Witnessed the End of Life 
04. Reality of Unknown

band:
Jacob (Vocals)
Dziubol (Guitar)
Kowal (Bass)
Cover art by: @noirmatic


TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine