DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

čtvrtek 4. prosince 2025

Recenze/review - BLOOD RED THRONE - Siltskin (2025)


BLOOD RED THRONE - Siltskin
CD 2025, Soulseller Records

for english please scroll down

Pokaždé, když poslední měsíce usnu, tak mi připadá, že padám do hluboké černé jámy. Po stěnách stéká krev a do kostí se mi vkrádá postupně nekonečný chlad. Jakoby byl svět za oponou zbarvený do odstínů černé a šedé barvy. Cítím pach rozkládajícího se masa a procházím se plesnivými chodbami Hádovy říše. V některých katakombách leží oběšení, zavraždění, zastřelení v jedné z válek, utopení. Potom dojdu do konce. Je tam na kamenném oltáři moje zohavené tělo. Bez kůže, s odhalenými vnitřnostmi. Probudím se, řvu do tmy a poslouchám stále dokola nové album norských maniaků BLOOD RED THRONE.

Mám pro tuhle kapelu již dlouhé roky velkou slabost. Sleduji jejich diskografii a najdete u mě na stránkách jak recenze, tak i rozhovor (vše je odkazováno dole pod dnešním článkem). I letos jsou kytarista Daniel Olaisen, jehož kytarový rukopis je jasným a zřetelným poznávacím znamením kapely, i jeho věrní ve skvělé formě. Dostanete nahrubo nasekaný, surový a temný death metal, ušpiněný zkaženou krví. Jízda do pekla pokračuje! 


Vždycky jsem měl rád kapely, na které je spolehnutí. BLOOD RED THRONE si i letos dali pozor na to, aby měli ostrý, nekompromisní a velmi dobře ošetřený zvuk (který zároveň působí organicky a živočišně) - Mix a mastering alba „Siltskin“ zajistil Ronnie Björnström z Bjornstromsound. O motivu na albu si myslím, že se jedná o vskutku mistrovské dílo, které chci nosit hrdě na triku. Tohle jsou ale všechno formální věci, které jsou u kapel takového  jména, jako mají tito Norové, samozřejmostí. Hlavní je, jako vždy muzika samotná. Opakovaně se mi stávalo, že jsem při poslechu "Siltskin" nevěděl, jestli jsem stále v bdělém stavu nebo mě už dávno pohltily děsivé noční můry. Skladby jsou velmi dobře napsány, mají v sobě potřebný drive, sílu, pradávnou touhu ničit. Dostaly se mi postupně do krve, pod kůži i do podvědomí. Tohle je starý a poctivý buldozer, který před sebou hrne kosti, lebky, špínu a hnis. Jako bych se díval na exhumaci hromadného hrobu. Padám do laviny z ostrých riffů, divokých, surových bicích, chorobného vokálu a znovu a znovu umírám v šílených křečích. Je něco návykového, morbidně přitažlivého, co mě nutí k dalším a dalším poslechům.  Určitě to znáte. Jen si tak sedím u reproduktorů a kývám se spokojeně do rytmu. Najednou skrz mě projede jako nějaký černý blesk velká síla a mám v sobě nakumulovaný vztek. Na nespravedlnost, na zlé lidi, na zkaženou společnost. Beru do rukou kladivo a jdu rozbít nejbližší zeď. Tohle album je propracované a v podstatě dokonalé. Pro moji maličkost rozhodně. To vám klidně podepíšu vlastní krví. Pokaždé, když poslední měsíce usnu, tak mi připadá, že padám do hluboké černé jámy. Po stěnách stéká krev a do kostí se mi vkrádá postupně nekonečný chlad. Jakoby byl svět za oponou zbarvený do odstínů černé a šedé barvy. Cítím pach rozkládajícího se masa a procházím se plesnivými chodbami Hádovy říše. Surové a temné death metalové album, ukované z té nejkvalitnější oceli! Vrátí se vám noční můry! 


Asphyx says:

Every time I fall asleep these days, I feel like I'm falling into a deep black pit. Blood runs down the walls and an endless cold creeps into my bones. It's as if the world behind the curtain is colored in shades of black and gray. I smell the stench of rotting flesh and walk through the moldy corridors of Hades' realm. In some catacombs lie the hanged, the murdered, those shot in one of the wars, the drowned. Then I reach the end. There, on a stone altar, lies my mutilated body. Skinless, with my entrails exposed. I wake up, scream into the darkness, and listen to the new album by Norwegian maniacs BLOOD RED THRONE over and over again.

I have had a soft spot for this band for many years. I follow their discography, and you can find both reviews and interviews on my website (all links are provided below today's article). This year, guitarist Daniel Olaisen, whose guitar style is a clear and distinctive hallmark of the band, and his loyal bandmates are in great form once again. You'll get roughly chopped, raw, and dark death metal, stained with corrupt blood. The ride to hell continues! 


I've always liked bands you can rely on. BLOOD RED THRONE have once again made sure that they have a sharp, uncompromising, and very well-crafted sound (which also sounds organic and animalistic) - the mixing and mastering of the album "Siltskin" was done by Ronnie Björnström from Bjornstromsound. I think the album cover is a true masterpiece that I want to proudly wear on a T-shirt. But these are all formalities that are a matter of course for bands of such renown as these Norwegians. As always, the main thing is the music itself. While listening to "Siltskin", I repeatedly found myself wondering whether I was still awake or had long since been engulfed by terrifying nightmares. The songs are very well written, they have the necessary drive, power, and ancient desire to destroy. They gradually got into my blood, under my skin, and into my subconscious. This is an old and honest bulldozer that pushes bones, skulls, dirt, and pus in front of it. It's like watching the exhumation of a mass grave. I fall into an avalanche of sharp riffs, wild, raw drums, morbid vocals, and again and again I die in crazy convulsions. There is something addictive, morbidly attractive, that compels me to listen again and again. You know how it is. I'm just sitting by the speakers, happily swaying to the beat. Suddenly, a powerful force shoots through me like a black lightning bolt, and I feel a surge of anger building up inside me. Anger at injustice, at evil people, at a corrupt society. I grab a hammer and go to smash the nearest wall. This album is sophisticated and basically perfect. For me, anyway. I'll gladly sign that with my own blood. Every time I fall asleep these days, I feel like I'm falling into a deep black pit. Blood runs down the walls, and an endless cold creeps into my bones. It's as if the world behind the curtain is colored in shades of black and gray. I smell the stench of decaying flesh and walk through the moldy corridors of Hades' realm. A raw and dark death metal album, forged from the highest quality steel! Your nightmares will return!



about BLOOD RED THRONE on DEADLY STORM ZINE:









TRACKLIST
1. Scraping Out The Cartilage
2. Beneath The Means
3. Husk In The Grain
4. Necrolysis
5. Anodyne Rust
6. Vestigial Remnants
7. Vermicular Heritage
8. On These Bones
9. Marrow Of The Earth

LINE-UP
Daniel 'Død' Olaisen – Guitar
Sindre Wathne Johnsen – Vocals
Freddy Bolsø – Drums
Ivan ‘Meathook’ Gujić – Guitars
Stian Gundersen – Bass


Recenze/review - ENTHRONED - Ashspawn (2025)


ENTHRONED - Ashspawn
CD 2025, Season of Mist

for english please scroll down

Někdy máš pocit, že si spadl na totální dno. Ploužíš se mezi stíny, ztrácíš se před očima. Přemýšlíš nad smyslem existence a žádný nenacházíš. Víru si ztratil již dávno, neoslovila tě ani věda, ani temné okultní rituály. Se žiletkou v ruce, před zrcadlem, které je nemilosrdné. Ne, dnes to ještě nevzdáš. Zapínáš znovu play na svém přehrávači. Vyhledáš nové album belgické black metalové legendy ENTHRONED a ztratíš se v krvavé mlze. Mám tuhle kapelu rád už od jejich počátků (založeno léta Páně 1993).

Vždycky se mi na téhle smečce líbilo, že to není jen obyčejný, i když velmi dobře zahraný black metal. Kapela vždy přidávala něco navíc. Temnotu, chlad, jakýsi těžko definovatelný přesah. Každé album je zároveň příběhem, se skvělými a propracovanými texty. Letošní novinka není výjimkou. Možná i vy projdete transformací. Vaše duše bude nejdřív mučena a ničena, aby nakonec povstala z popela silnější, než kdy dřív. Stejně jako tahle nahrávka. 


Není nutné hodnotit zvuk, ani motiv na obalu. Kapela si na tyto formální věci dala samozřejmě pozor. Vše je v nejlepším pořádku a vy se tak můžete soustředit na hudbu samotnou. Ta je podmanivá, z jednotlivých motivů je cítit i slyšet originální rukopis kapely. Belgičané si hrají s temnými náladami jako šelma se svojí kořistí. Zároveň se celým albem vine jako jedovatý had takový zvláštní a pro mě osobně velmi přitažlivý neklid a chlad. ENTHRONED se hrdě hlásí ke svým krvavým kořenům, ale zároveň se posouvají dopředu. Možná na to přijdete až po delší době, ale to se mi právě na téhle nahrávce líbí. Je propracovaná, silná v celku i v detailech. Donutí vás k zamyšlení. Není to jen další obyčejná deska v řadě. Je to svým způsobem takový malý zázrak, protože kapela je na scéně již opravdu velmi dlouho a nemusela by už nikomu nic dokazovat. Přesto (a proto jsem také dlouholetým fanouškem) při každém dalším poslechu objevuji další a další zajímavé momenty, pasáže, nahrubo nasekanou tmu. Pánové se pohybují na stejným pohřebištích, jako třeba MARDUK, DARK FUNERAL, GORGOROTH, 1349, BATHORY, ASCENSION, WATAIN, BLAZE OF PERDITION, FUNERAL MIST a zároveň mají svůj výraz. Jako bych při poslechu opravdu padl na samotné dno. Ploužil se jako had temnotou. Měl děsivé sny. A nakonec bych povstal z popela. Je tu ještě jedna, pro mě absolutně zásadní věc. Mě opravdu baví "Ashspawn" poslouchat. Jedná se o album, ke kterému se rád a často vracím. Někdy máš pocit, že si spadl na totální dno. Ploužíš se mezi stíny, ztrácíš se před očima. Přemýšlíš nad smyslem existence a žádný nenacházíš. Víru si ztratil již dávno, neoslovila tě ani věda, ani temné okultní rituály. Se žiletkou v ruce, před zrcadlem, které je nemilosrdné. Chladné a temné black metalové album, u kterého se vám objeví stigmata! Shoříte zevnitř! Absolutní tma! 


Asphyx says:

Sometimes you feel like you've hit rock bottom. You wander among the shadows, disappearing before your eyes. You ponder the meaning of existence and find none. You lost your faith long ago, neither science nor dark occult rituals appeal to you. With a razor blade in your hand, in front of a mirror that is merciless. No, you won't give up today. You press play on your player again. You find the new album by Belgian black metal legends ENTHRONED and lose yourself in a bloody fog. I've liked this band since their inception (founded in 1993).

I've always liked that this band isn't just ordinary, albeit very well-played, black metal. The band has always added something extra. Darkness, coldness, a kind of elusive transcendence. Each album is also a story, with great and elaborate lyrics. This year's release is no exception. Perhaps you too will undergo a transformation. Your soul will first be tortured and destroyed, only to rise from the ashes stronger than ever. Just like this recording. 


There is no need to evaluate the sound or the cover art. The band has obviously paid attention to these formalities. Everything is in perfect order, allowing you to focus on the music itself. It is captivating, and the band's original style can be felt and heard in each individual motif. The Belgians play with dark moods like a beast with its prey. At the same time, a strange and, for me personally, very attractive restlessness and coldness winds its way through the entire album like a poisonous snake. ENTHRONED proudly professes its bloody roots, but at the same time moves forward. You may only realize this after a while, but that's what I like about this recording. It is sophisticated, strong as a whole and in its details. It makes you think. It's not just another ordinary album in a series. In a way, it's a small miracle, because the band has been on the scene for a very long time and doesn't have to prove anything to anyone anymore. Nevertheless (and that's why I'm a long-time fan), with each listen, I discover more and more interesting moments, passages, and roughly chopped darkness. These guys are in the same league as MARDUK, DARK FUNERAL, GORGOROTH, 1349, BATHORY, ASCENSION, WATAIN, BLAZE OF PERDITION, FUNERAL MIST, but they also have their own unique sound. Listening to them, I feel like I've really hit rock bottom. I'm slithering through the darkness like a snake. I had terrifying dreams. And in the end, I would rise from the ashes. There is one more thing that is absolutely essential for me. I really enjoy listening to "Ashspawn". It's an album I like to return to often. Sometimes you feel like you've fallen to the very bottom. You crawl among the shadows, disappearing before your eyes. You ponder the meaning of existence and find none. You lost your faith long ago, neither science nor dark occult rituals appeal to you. With a razor blade in your hand, in front of a mirror that is merciless. A cold and dark black metal album that will give you stigmata! You will burn from within! Absolute darkness!


Recenze/review - ENTHRONED - Cold Black Suns (2019):

Tracklist:
1. Crawling Temples (5:35)
2. Basilisk Triumphant (5:53)
3. Stillborn Litany (6:48)
4. Ashspawn (4:40)
5. Raviasamin (4:26)
6. Sightless (3:39)
7. Chysalid (4:32)
8. Ashen Advocacy (7:58)
9. Assertion (6:44)
Full runtime: 50:17

Line-up:
Nornagest — Vocals & Samplers
T. Kaos — Guitars & Bass
Menthor — Drums & Percussion



středa 3. prosince 2025

Interview - INFRAHUMANO - A raw, wild, dark, and cold death metal inquisition!


Interview with death metal band from Spain - INFRAHUMANO.

Recenze/review - INFRAHUMANO - Depths of Suffering (2025):

Ave INFRAHUMANO! Greetings to the Spanish underground. I hope everything is going well for you. It should be, since you released the second great album of your career this year. I must admit that it literally pinned me to the wall. It’s dark, energetic, cutting like a sharp knife. It’s very clear that you’ve done a great job and that you have a lot of talent. How do you perceive the new album in relation to your debut? Where did you want to go and how do you think the recordings are different?

I: Depths of Suffering is the sound of INFRAHUMANO. It represents, obviously, the point we’re at, but it’s made up of the steps we’ve taken over the years. Looking back, we don’t feel we’ve drifted away from those primordial roots that formed the foundations of the band. The sound, the compositions, the technique, and the confidence have grown, of course; however, that old-school Death Metal sound that already seeped into the tracks of our first demo (1000 Eyes – 2017) continues to permeate our current work. The band grows and the sound evolves, but we believe we are on the same path we marked out for ourselves a decade ago. The closing track of the album, Shades of Cruelty, perhaps marks the direction in which the band is heading, but it still maintains our clear INFRAHUMANO sound.


“Depths of Suffering” has all the attributes of good death metal. For me personally, it’s an album I love to return to. How did it come about? How does INFRAHUMANO compose new material?

I: The creation process for this album was long. Some songs were conceived during the pandemic. We could say we don’t have a fixed way of composing. Sometimes one of us brings developed ideas that already form a song on their own and are then enriched by contributions from the others. Other times, someone proposes a riff that someone else develops, and finally there are songs that arise from improvisation and composing together in the rehearsal space.

Who is responsible for the recording, mixing, and mastering? I have to say that the sound is literally killer. It keeps making me turn up the volume on my hi-fi system. You have a sound that is cruel, raw, dark, and animalistic at the same time. How did you work together? In which studio did you record and how did everything go?

I: The two demos and two albums we’ve released so far have been recorded and mixed in different places. Our trust has fallen on different people depending on the demands of each moment. For this record we worked with the expertise of Gon Gb (guitarist of Akoúphenom and Cruzeiro) at Negra Cumbre Studios. The mastering was done by the great Greg Wilkinson (Autopsy). We are very happy with the result. And thank you for your words — we think you describe the album’s sound very well. It’s the effect we were looking for.


An integral part and a kind of bonus for fans today is the CD. You released it on Lavadome Productions and it has a devilish cover. Who is the author? How did you choose the motif and how does it relate to the music on the new album?

I: For the artwork of this new album we worked with our rhythm guitarist Alex Durán (@aliendraws_official), who had already designed the cover for the Across the Void demo. Both the title of the album and the image depicted on the cover capture the essence of the themes within the lyrics: suffering, war, decadence, and the destructive evolution of humankind, portraying on the cover the hell hidden in the basement of the human being.

I’ve been wandering the underworld for over thirty years and I go to Spain for music as a matter of course. I think we have a similar nature and taste when it comes to metal. I really like your bands and follow your scene closely. Maybe I envy you a little, because we only have a few death metal bands that are worth mentioning. How do you explain the fact that death metal is so successful in your country? How do you perceive your scene, fans, and labels?

I: INFRAHUMANO is a band from Vigo, although the two founding members — vocals/bass and guitar — are Chilean and Italian respectively. Here in Spain, Heavy Metal has always led the way, and from there Death Metal and many other subgenres have grown, just like in other countries.

Vigo is a city where people from many places in Spain and from around the world live together, and perhaps within that cultural mix lies the key to so much musical activity. A large percentage of the city’s population plays an instrument, and there are many live music venues.

Metal, in all its forms, has quite a few followers and many people attend concerts. We owe everything to our followers (most of whom are friends of the band). In our opinion, INFRAHUMANO is a respected and well-regarded band in our scene, no more than countless others from this city with whom we often share the stage.

We know many people who started listening to Death Metal (as I did) in the ’90s, and even earlier. Although at first we were few, now there’s a breath of fresh air: new generations embracing this sound, new bands and new fans. And that makes us very happy.

Speaking of labels, if you mean national ones, it’s true that the level of demand is quite high for bands wanting to work with them. It’s completely understandable: besides wanting highly committed people, selling physical formats today is very difficult. Our label, Lavadome Productions, is from the Czech Republic, and we’ve been lucky that they believed in our work from there.


You play old-school–influenced death metal. Today, bands can’t avoid comparisons, but I’d be interested to know how the idea to form INFRAHUMANO came about, who your role models were and are, and where you want to take your band. Are you attracted to big international festivals? Would you be willing to go on tour with a more famous band?

I: INFRAHUMANO was born simply from the intention of making the Death Metal that we like. Our influences are broad and varied, inside and outside of metal, but the echo of the old school is undeniable. The most important influences come from several bands that changed our lives. Among the American ones: Morbid Angel, Possessed, Deicide, Death, among others; among the European ones: Merciless (SE), Dismember, Sinister, and Entombed, to name a few.

Where is the band going? It’s clear that the underground path isn’t easy, and it’s made up of small steps and small venues. Promotion and social media are obviously part of it, but word of mouth still carries a lot of weight, and there are labels still releasing material as they did 30 years ago. We’d like to keep growing because it’s what we love — to continue composing, recording, and bringing our music to a larger audience. We've had the chance on several occasions to play small and large festivals in Spain and Portugal, the biggest ones undoubtedly being Kanekas and SWR Barroselas.

We’d love to continue on this path and, hopefully, join some of the big names in Death Metal.


What exactly are your lyrics about? Where did you get your inspiration for them? In my opinion, death metal should always contain darkness. How did the music influence the lyrics?

I: Our lyrics are also quite diverse: we talk about cruelty, greed, and human evil, about mental illness, sadism, murder… Death is always present, almost as something tangible. There’s also a clear disdain for religions, their symbolism, and especially for those who take advantage of them to live off the most vulnerable.

On the other hand, we are very attracted to darkness, to that romanticism and magnetism surrounding it. The occult and the macabre always draw us in.

In general, inspiration comes from daily reality. It’s enough to look at any news outlet to find atrocious things of all kinds.

We usually compose the music first and, depending on what it conveys to us, we write the lyrics.

When I was listening to your new album, I was reading a book about the Spanish Inquisition. Those must have been crazy times, and it only reinforced my belief that any blind faith enforced by twisted people is always absolutely evil. After all, this is still the case in some countries today. How do Christianity and Islam influence life in Spain? And what is your relationship to the church and faith?

I: Regarding Christianity or Islam in Spain, I suppose they’re still present, though fortunately with less strength. Today, with access to information, it’s inevitable to acquire knowledge — and that distances us from ignorance, which is precisely what religions feed on. If they still exist, it must be due to family tradition... but honestly, we don’t know and don’t want to know.

 

I like to ask musicians what death metal means to them. How would they define it — is it more of a philosophy and lifestyle for them, or “just” relaxation? What does it mean to you? How do you perceive and experience it?

I: For me, Death Metal has been a lifestyle since my “childhood,” so to speak. It’s not quite a religion, because I feel it’s something much more earthly and tangible. As you say, it’s a philosophy of life as well as a musical style.

Finally, a classic but important question. What does INFRAHUMANO have planned for the coming months? Where can we see you in concert? If you want to say something to your fans, labels, promoters, here’s your chance…

I: With INFRAHUMANO we plan to release new material soon: maybe an EP, maybe another LP… we’ll see. We’re working on new things and we have three songs ready for whatever comes next.

For the rest of 2025 we have two shows: one in Portugal, at Butchery at Christmas Time (December 5–6), and another in our city, Vigo, to present our album Depths of Suffering on December 20.

2026 will undoubtedly be a new chapter for the band, with many surprises and many shows.

We want to thank our fans, our families, all the bands we’ve played with, and especially Jan and Lavadome Productions for believing in us. To the promoters, we want to say that we’re here for whatever is needed. And to you, thank you for giving us the space to promote our music and continue playing the Death Metal we love.

Thank you very much for the interview. I wish you every success with your new album and hope that your fan base grows as much as possible. I look forward to seeing you live somewhere and wish you all the best, both musically and personally. I’m going to listen to Depths of Suffering again!

Recenze/review - INFRAHUMANO - Depths of Suffering (2025):

---------------------------------------------------------------------------------------------------

Rozhovor - INFRAHUMANO - Surová, divoká, temná a chladná death metalová inkvizice!


Rozhovor s death metalovou skupinou ze Španělska - INFRAHUMANO.

Recenze/review - INFRAHUMANO - Depths of Suffering (2025):

Ave INFRAHUMANO! Zdravím do španělského undergroundu. Doufám, že je u vás vše v pořádku. Mělo by, máte na kontě letos druhé dlouhohrající skvělé album své kariéry. Musím se přiznat, že mě doslova přikovalo na zeď. Je temné, energické, řeže ostrou hranou nože. Je hodně slyšet, že jste odvedli skvělou práci a taky velká porce talentu. Jak vnímáš novou desku v souvislosti s vaší prvotinou? Kam jak jste se chtěli posunout a v čem jsou podle tebe nahrávky odlišné?

I: Depths of Suffering je zvuk INFRAHUMANO. Reprezentuje samozřejmě bod, ve kterém se nacházíme, ale je složen z kroků, které jsme v průběhu let podnikli. Když se ohlédneme zpět, nemáme pocit, že bychom se odchýlili od těch prvotních kořenů, které tvořily základy kapely. Zvuk, kompozice, technika a sebevědomí samozřejmě vzrostly; nicméně ten oldschoolový death metalový zvuk, který se prosadil již ve skladbách našeho prvního dema (1000 Eyes – 2017), nadále prostupuje naší současnou tvorbou. Kapela roste a zvuk se vyvíjí, ale věříme, že jsme na stejné cestě, kterou jsme si vytyčili před deseti lety. Závěrečná skladba alba, Shades of Cruelty, možná naznačuje směr, kterým se kapela ubírá, ale stále si zachovává náš jasný zvuk INFRAHUMANO.


„Depths of Suffering“ v sobě obsahuje všechny atributy dobrého death. Pro mě osobně se jedná o desku, ke které se hrozně rád vracím. Jakým způsobem vznikala? Jak skládají nový materiál INFRAHUMANO?

I: Proces tvorby tohoto alba byl dlouhý. Některé písně vznikly během pandemie. Dalo by se říct, že nemáme pevný způsob komponování. Někdy jeden z nás přinese rozvinuté nápady, které už samy o sobě tvoří píseň a pak jsou obohaceny o příspěvky ostatních. Jindy někdo navrhne riff, který někdo jiný rozvine, a nakonec jsou tu písně, které vzniknou z improvizace a společného komponování ve zkušebně.

Kdo je podepsán pod nahráváním, mixem a masteringem? Musím potvrdit, že zvuk doslova zabíjí. Pořád mě to nutí na hi-fi věži přidávat volume. Máte zvuk, který je krutý, surový a zároveň temný a živočišný. Jak se vám spolupracovalo? V jakém studiu jste nahrávali a jak vše probíhalo?

I: Dvě dema a dvě alba, která jsme zatím vydali, jsme nahrávali a mixovali na různých místech. Naše důvěra padla na různé lidi v závislosti na požadavcích daného okamžiku. Na této desce jsme spolupracovali s odborníky Gona Gb (kytarista Akoúphenom a Cruzeiro) v Negra Cumbre Studios. Mastering provedl skvělý Greg Wilkinson (Autopsy). S výsledkem jsme velmi spokojeni. A děkujeme za vaše slova – myslíme, že jste zvuk alba popsali velmi dobře. Je to přesně ten efekt, který jsme hledali.


Nedílnou součástí a jakýmsi bonusem navíc je pro fanoušky dnes CD. Vy jste jej vydali u Lavadome Productions a je opatřeno ďábelským obalem. Kdo je jeho autorem? Jak jste motiv vybírali a jak souvisí s hudbou na novince?

I: Na grafickém návrhu tohoto nového alba jsme spolupracovali s naším rytmickým kytaristou Alexem Duránem (@aliendraws_official), který již navrhl obal pro demo Across the Void. Název alba i obrázek na obalu vystihují podstatu témat v textech - utrpení, válka, dekadence a destruktivní evoluce lidstva, a na obalu zobrazují peklo skryté v suterénu lidské bytosti.

Toulám se podsvětím již přes třicet let a do Španělska si chodím pro muziku vlastně na jistotu. Myslím, že máme podobnou náturu i vkus, co se týká metalu. Mám vaše kapely hodně rád a pečlivě sleduji vaši scénu. Možná vám i trošku závidím, my máme u nás jen pár death metalových smeček, které stojí za to. Čím si to vysvětluješ, že zrovna u vás se death metalu tolik daří? Jak vnímáš vaši scénu, fanoušky, labely?

I: INFRAHUMANO je kapela z Viga, ačkoli dva zakládající členové – zpěv/basa a kytara – jsou Chileané a Italové. Tady ve Španělsku vždy vládl heavy metal a odtud se rozvinul death metal a mnoho dalších subžánrů, stejně jako v jiných zemích.

Vigo je město, kde žijí pohromadě lidé z mnoha míst ve Španělsku i z celého světa, a možná právě v tomto kulturním mixu leží klíč k tolika hudebním aktivitám. Velké procento obyvatel města hraje na nějaký nástroj a je zde mnoho míst s živou hudbou.

Metal ve všech svých podobách má poměrně dost stoupenců a mnoho lidí navštěvuje koncerty. Za vše vděčíme našim stoupencům (většina z nich jsou přátelé kapely). Podle našeho názoru je INFRAHUMANO respektovanou a uznávanou kapelou na naší scéně, stejně jako bezpočet dalších z tohoto města, se kterými často sdílíme pódium.

Známe mnoho lidí, kteří začali poslouchat death metal (stejně jako já) v 90. letech a dokonce i dříve. I když nás zpočátku bylo málo, teď je tu závan čerstvého vzduchu nové generace, která tento zvuk přijímá. Nové kapely a noví fanoušci. A to nás velmi těší.

Když už mluvíme o labelech, pokud máte na mysli ty národní, je pravda, že poptávka po kapelách, které s nimi chtějí spolupracovat, je poměrně vysoká. Je to zcela pochopitelné. Kromě toho, že potřebujeme vysoce angažované lidi, je dnes velmi obtížné prodávat fyzické formáty. Náš label, Lavadome Productions, je z České republiky a měli jsme štěstí, že nám odtamtud věřili v naši práci.


Hrajete death metal ovlivněný starou školou. Dnes se vlastně kapela nemůže vyhnout srovnání, mě by ale zajímalo, jak vlastně vznikl nápad založit INFRAHUMANO, kdo byl a je vaším vzorem a kam vaši kapelu chcete posunout? Lákají vás třeba velké zahraniční festivaly, jste ochotni vyrazit na turné s nějakou slavnější smečkou?

I: INFRAHUMANO se zrodilo jednoduše z úmyslu dělat death metal, který se nám líbí. Naše vlivy jsou široké a rozmanité, uvnitř i vně metalu, ale ozvěna staré školy je nepopiratelná. Nejdůležitější vlivy pocházejí od několika kapel, které změnily naše životy. Mezi americké patří mimo jiné Morbid Angel, Possessed, Deicide, Death; mezi evropské Merciless (SE), Dismember, Sinister a Entombed, abychom jmenovali alespoň některé.

Kam kapela směřuje? Je jasné, že cesta undergroundem není snadná a skládá se z malých krůčků a malých míst. Propagace a sociální média jsou samozřejmě její součástí, ale ústní podání má stále velkou váhu a existují vydavatelství, která stále vydávají materiál stejně jako před 30 lety. Chtěli bychom se dále rozvíjet, protože to je to, co milujeme – pokračovat v komponování, nahrávání a přinášení naší hudby širšímu publiku. Měli jsme několikrát možnost hrát na malých i velkých festivalech ve Španělsku a Portugalsku, z nichž největšími jsou bezpochyby Kanekas a SWR Barroselas.

Rádi bychom v této cestě pokračovali a doufejme, že se připojíme k některým velkým jménům death metalu.


O čem přesně pojednávají texty? Kde jste pro ně brali inspiraci? V death metalu, by dle mého názoru, měla být vždy obsažena temnota? Jak se hudba promítla do textů?

I: Naše texty jsou také docela rozmanité: mluvíme o krutosti, chamtivosti a lidském zlu, o duševních nemocech, sadismu, vraždách… Smrt je vždy přítomna, téměř jako něco hmatatelného. Je zde také zřejmé pohrdání náboženstvími, jejich symbolikou a zejména těmi, kteří je zneužívají, aby žili z těch nejzranitelnějších.

Na druhou stranu nás velmi přitahuje temnota, romantismus a magnetismus, který ji obklopuje. Okultismus a "makabróza" nás vždycky přitahují.

Obecně řečeno, inspirace pochází z každodenní reality. Stačí se podívat na jakékoli zpravodajské zdroje a najít tam otřesné věci všeho druhu.

Obvykle nejdříve skládáme hudbu a podle toho, co nám sděluje, píšeme texty.

Když jsem vaše nové album poslouchal, tak jsem zrovna četl jednu knihu, která pojednávala o španělské inkvizici. Musely to být šílené časy a mě to jen utvrdilo v tom, že jakékoliv víra, která je slepá a je prováděna vyžadována zvrácenými lidmi, je vždy absolutní zlo. Koneckonců, dodnes tomu tak v některých zemích je. Jak ovlivňuje křesťanství a islám život ve Španělsku? A jaký je tvůj vztah k církvi a víře?

I: Pokud jde o křesťanství nebo islám ve Španělsku, předpokládám, že jsou stále přítomny, i když naštěstí s menší silou. Dnes, s přístupem k informacím, je nevyhnutelné získávat znalosti – a to nás vzdaluje od nevědomosti, což je přesně to, čím se náboženství živí. Pokud stále existují, musí to být kvůli rodinné tradici... ale upřímně řečeno, nevíme a ani nechceme vědět.

 

S oblibou se ptám muzikantů na to, co pro ně znamená death metal. Jak by jej definovali, jestli je pro ně spíše filozofií a životním stylem nebo „jen“ relaxem. Co znamená pro tebe? Jak jej vnímáš a prožíváš?

I: Pro mě je death metal životním stylem už od mého „dětství“, abych tak řekl. Není to tak úplně náboženství, protože ho cítím jako něco mnohem pozemštějšího a hmatatelnějšího. Jak říkáš, je to filozofie života i hudební styl.

Na závěr klasická, ale důležitá otázka. Co chystají INFRAHUMANO v nejbližších měsících? Kde vás můžeme vidět na koncertě? Pokud chceš něco vzkázat fanouškům, labelům, promotérům, zde je prostor…

I: S INFRAHUMANO plánujeme brzy vydat nový materiál: možná EP, možná další LP… uvidíme. Pracujeme na nových věcech a máme připravené tři písně na cokoli, co přijde dál.

Po zbytek roku 2025 máme dva koncerty: jeden v Portugalsku, v Butchery at Christmas Time (5.- 6. prosince), a druhý v našem městě Vigo, kde 20. prosince představíme naše album Depths of Suffering.

Rok 2026 bude pro kapelu nepochybně novou kapitolou, s mnoha překvapeními a mnoha koncerty.

Chceme poděkovat našim fanouškům, rodinám, všem kapelám, se kterými jsme hráli, a zejména Janovi a Lavadome Productions za to, že v nás věřili. Promotérům chceme říct, že jsme tu pro cokoli, co je potřeba. A vám děkujeme, že jste nám dali prostor propagovat naši hudbu a pokračovat v hraní death metalu, který milujeme.

Děkuji moc za rozhovor. Přeji nejen nové desce spoustu úspěchů a ať se co nejvíc rozšíří řady vašich fanoušků. Budu se těšit někde naživo a ať se vám daří jak po hudební stránce, tak i v osobní rovině. Jdu si „Depths of Suffering“ zase narvat do hlavy!

Recenze/review - INFRAHUMANO - Depths of Suffering (2025):

---------------------------------------------------------------------------------------------------

úterý 2. prosince 2025

Recenze/review - CARNAL SAVAGERY - Crypt of Decay (2025)


CARNAL SAVAGERY - Crypt of Decay
CD 2025, Moribund Records

for english please scroll down

Nikdo nezná tvoje jméno. Pokaždé, když tě potkají, tak si šeptají podivná slova o smrti. Vstáváš každý den velmi brzy a sestupuješ dolů po schodech. Cestu znáš už z paměti. Našlapuješ opatrně, abys neporušil morbidní atmosféru místa. Jako bys neexistoval. Přesto je tvoje těžká práce důležitá. Jsi poslední, s kým se na světě setkáme. Drtíš staré kosti, odtrháváš maso. Jsi starý hrobník, který nemusí už nikomu nic dokazovat. Možná žiješ ve stínu, ale stále poznáš, která hudba pro tebe bude skvělou kulisou. Je tu nové album švédských CARNAL SAVAGERY

Tohle je stále muzika z márnic, ze starých pohřebišť. Nutno k ní tak přistupovat. Kapela je i tentokrát ve skvělé formě a i když je všem jasné, co a jak hrají a příliš se nemění, tak do mě opět zasekla svůj dráp a už mě nepustila. Venku bylo mlhavo a mráz mi zalézal až do morku kostí. Postupně přidávám hlasitost a užívám si mrtvolně podmanivé nálady. Celý svět je náhle zahalen krví a já moc dobře vím, že jsem tu správně. Až navěky, amen!


Tvorbu téhle smečky jsem vždy přirovnával k tomu, co hrají kapely typu DISMEMBER, ENTRAILS, GRAVE, SORCERY, WOMBBATH, ENTOMBED, INTERMENT. Platí to stále a je to, dle mého skromného názoru, moc dobře. Hudba zde má takový ten staroškolský feeling, poctivý zvuk, stylový obal a vy tak budete sedět doma ve svém pokoji a kývat spokojeně hlavou do rytmu. Alespoň u mě to opět platí na sto procent. Nevím, jak to máte nastavené vy, ale mě se vždycky líbily kapely, které hrají od srdce, opravdově, uvěřitelně, reálně, autenticky. Já vím, píšu to pořád dokola, jenže ono tomu tak opravdu je. Líbí se mi, že si kapela na nic nehraje, raději na vás zaútočí jako smečka rozzuřených prašivých psů, kteří již dlouhé roky hlídají vstup do podsvětí. Vše je zde ohlodáno na kost a dostanete ránu přímo na solar plexus. "Crypt of Decay" jsem si opravdu nejčastěji pouštěl ve chvílích, kdy jsem se toulal tichým městem. Moje kroky nakonec skončily (jak taky jinak), na místním hřbitově. Sledoval jsem starého hrobníka, jak popíjí tvrdý alkohol a kope u toho další hluboký hrob. Pro koho je asi připraven? Co ví tenhle člověk o smrti? A proč chodí spát do márnice? Tohle je přesně ta odrůda švédského smrtícího kovu, který je precizně zahraný a zároveň má v sobě pověstný drive, sílu a krvavou jiskru, které mám tolik rád. Neznám nic lepšího, než si otevřít v pátek k večeru pivo, odložit sklenici na víko od rakve a přidat volume pořádně doprava. CARNAL SAVAGERY vás rozsekají na malé kousky a pohřbí zaživa. Pod to se vám podepíšu klidně vlastní krví. Nikdo nezná moje jméno. Pokaždé, když mě potkají, tak si šeptají podivná slova o smrti. Vstávám každý den velmi brzy a sestupuji dolů po schodech. Cestu znám už z paměti. Našlapuji opatrně, abych neporušil morbidní atmosféru místa. Poctivá exhumace starého švédského prašivého death metalu! Mrtvolný zápach z temných a chladných katakomb! 


Asphyx says:

No one knows your name. Every time they see you, they whisper strange words about death. You get up very early every day and descend the stairs. You know the way by heart. You tread carefully so as not to disturb the morbid atmosphere of the place. It's as if you don't exist. Yet your hard work is important. You are the last person we will meet in this world. You crush old bones and tear off flesh. You are an old gravedigger who no longer has anything to prove to anyone. You may live in the shadows, but you still know which music will be the perfect backdrop for you. There's a new album by the Swedish band CARNAL SAVAGERY. 

This is still music from morgues, from old graveyards. It must be approached as such. The band is in great shape again this time, and even though it's clear to everyone what and how they play and they don't change much, they sank their claws into me again and didn't let go. It was foggy outside and the frost penetrated to the marrow of my bones. I gradually turn up the volume and enjoy the deadly captivating mood. The whole world is suddenly covered in blood, and I know very well that I am in the right place. Forever and ever, amen!


I have always compared this band's work to what bands like DISMEMBER, ENTRAILS, GRAVE, SORCERY, WOMBBATH, ENTOMBED, and INTERMENT play. This is still true, and in my humble opinion, it's a very good thing. The music here has that old-school feeling, an honest sound, stylish cover art, and you'll be sitting at home in your room, nodding your head contentedly to the rhythm. At least for me, that's 100% true again. I don't know how you feel about it, but I've always liked bands that play from the heart, genuinely, believably, realistically, authentically. I know I keep saying this over and over, but that's really how it is. I like that the band doesn't pretend to be anything they're not, preferring to attack you like a pack of rabid mangy dogs that have been guarding the entrance to the underworld for years. Everything here is gnawed to the bone, and you get hit right in the solar plexus. I listened to "Crypt of Decay" most often when I was wandering through the quiet city. My steps eventually ended up (how could they not?) at the local cemetery. I watched an old gravedigger drinking hard liquor and digging another deep grave. Who is it for? What does this man know about death? And why do they go to sleep in the morgue? This is exactly the kind of Swedish death metal that is precisely played and at the same time has the legendary drive, power, and bloody spark that I love so much. I know of nothing better than opening a beer on Friday evening, putting the glass on the coffin lid, and turning up the volume all the way. CARNAL SAVAGERY will tear you to pieces and bury you alive. I'll gladly sign that with my own blood. No one knows my name. Every time they meet me, they whisper strange words about death. I get up very early every day and descend the stairs. I know the way by heart. I tread carefully so as not to disturb the morbid atmosphere of the place. An honest exhumation of old Swedish mangy death metal! The corpse-like stench of dark and cold catacombs!



about CARNAL SAVAGERY on DEADLY STORM ZINE:

Recenze/review - CARNAL SAVAGERY - Graveworms, Cadavers, Coffins and Bones (2024)









tracklist:
01. Entangled In Barbed Wire 
02. Amputation 
03. Torn From The Grave 
04. Scalped And Flayed 
05. Gruesome Death 
06. Curse Of The Catacomb 
07. After The Burial 
08. Violent Lobotomy 
09. Crypt Of Decay 
10. Deathmask



Recenze/review - BLOODTRUTH - Execration (2025)


BLOODTRUTH - Execration
CD 2025, Selfmadegod Records

for english please scroll down

Ve jménu víry, jdi a zabíjej. Máš mé požehnání. Musíš všechny obrátit na správnou stranu. Můžeš rabovat, znásilňovat, můžeš zotročovat. Pánbůh bude pořád s tebou. Vyber ty, kteří jsou jiní, odlišní, kteří mají svoje názory. Pronásleduj je, muč je a nakonec je označ za kacíře a spal je na hranici. Jsem vždycky rád, když potkám na svých toulkách v podzemí kapely, které řežou do živého. Které se nebojí napsat texty, které nejen, že popisují zvěrstva, která udělala církev ve své historii, ale dají se přenést i do současnosti.

Lidé se totiž příliš nemění. BLOODTRUTH jsou z Itálie a jejich brutální technický death metal si poslechnu vždycky rád. Když dostanu chuť na tuhle odrůdu metalu, volím jejich alba velmi často. Máme u nás na stránkách i rozhovor a report z koncertu. Vše je odkazováno dole pod článkem. Na novém albu se pánové opět posouvají dál. Jsou surovější, divočejší, ostřejší, maniakálnější. 


Pokud bychom měli hovořit o formálních věcech, jako je zvuk, provedení, motiv na obalu, tak bych neměl žádných námitek. Vše sedí perfektně na svých místech a mohu si tak užívat muziku samotnou. Stále se jedná o brutální death metal s technickými prvky, zabalený do temnoty a chladu. Jakoby byla do skladeb otištěna pradávná síla, tlak a energie, posbírané ve starých katakombách, ve kterých jsou stále pohřbena těla prokletých mnichů. Kdysi se účastnili honu na čarodějnice, rabování. Jako krvavá stopa po nich zůstávají spálené vesnice a tisíce mrtvých. Také cítíte ze skladeb krutost a surovost? Já ano. Užívám si morbidní atmosféru, kývám se spokojeně do rytmu, jako hrobník, který právě exhumoval starý hrob. Hádejte, kdo v něm byl pochován? BLOODTRUTH lze s klidem zařadit po bok smeček, jako jsou SUFFOCATION, HIDEOUS DIVINITY, DEEDS OF FLESH, SKINLESS, KRISIUN, HOUR OF PENANCE. Zkrátka a dobře, pokud máte chuť na autentickou, opravdovou a reálnou, velmi dobře zahranou a napsanou metalovou brutalitu, potom jste zde správně. Žádné kompromisy, žádné zbytečnosti, jenom přímý útok na vaše podvědomí. Líbí se mi taková ta hnisavá atmosféra, která se kolem vznáší, jako síra kolem démonů. Italové jsou stále ve skvělé formě, působí na mě jako smečka rozzuřených psů, kteří hlídají vstup do podzemí. Ve jménu víry, jdi a zabíjej. Máš mé požehnání. Musíš všechny obrátit na správnou stranu. Můžeš rabovat, znásilňovat, můžeš zotročovat. Pánbůh bude pořád s tebou. Vyber ty, kteří jsou jiní, odlišní, kteří mají svoje názory. Pronásleduj je, muč je a nakonec je označ za kacíře a spal je na hranici. Při poslechu se cítím, jako jedna z obětí! Temný, nekompromisní, technický brutální death metal, který nastavuje zrcadlo slepé víře! Bolestivé vzpomínky na krutou inkvizici! Zuřivost, bolest a šílenství! 


Asphyx says:

In the name of faith, go forth and kill. You have my blessing. You must convert everyone to the right side. You may plunder, rape, and enslave. God will always be with you. Pick out those who are different, who have their own opinions. Persecute them, torture them, and finally label them as heretics and burn them at the stake. I am always happy when I come across bands on my underground travels that cut to the quick. Bands that are not afraid to write lyrics that not only describe the atrocities committed by the church throughout history, but can also be transferred to the present day.

People don't change much, after all. BLOODTRUTH are from Italy, and I always enjoy listening to their brutal technical death metal. When I'm in the mood for this kind of metal, I often choose their albums. We also have an interview and a concert report on our website. Everything is linked below the article. On their new album, the guys are pushing the envelope once again. They are rawer, wilder, sharper, and more maniacal. 


If we were to talk about formal aspects such as sound, production, and cover art, I would have no objections. Everything fits perfectly in place, allowing me to enjoy the music itself. It's still brutal death metal with technical elements, wrapped in darkness and coldness. It's as if the songs are imbued with ancient power, pressure, and energy, gathered in old catacombs where the bodies of cursed monks are still buried. They once participated in witch hunts and looting. Burned villages and thousands of dead remain as a bloody trail behind them. Do you also feel the cruelty and brutality in the songs? I do. I enjoy the morbid atmosphere, swaying contentedly to the rhythm, like a gravedigger who has just exhumed an old grave. Guess who was buried in it? BLOODTRUTH can easily be ranked alongside bands such as SUFFOCATION, HIDEOUS DIVINITY, DEEDS OF FLESH, SKINLESS, KRISIUN, and HOUR OF PENANCE. In short, if you're in the mood for authentic, genuine, and realistic, very well-played and written metal brutality, then you've come to the right place. No compromises, no nonsense, just a direct attack on your subconscious. I like the festering atmosphere that hangs around, like sulfur around demons. The Italians are still in great shape, they strike me as a pack of rabid dogs guarding the entrance to the underworld. In the name of faith, go and kill. You have my blessing. You must convert everyone to the right side. You can plunder, rape, you can enslave. God will always be with you. Choose those who are different, who have their own opinions. Persecute them, torture them, and finally label them heretics and burn them at the stake. Listening to this, I feel like one of the victims! Dark, uncompromising, technically brutal death metal that holds up a mirror to blind faith! Painful memories of the cruel Inquisition! Fury, pain, and madness!



about BLOODTRUTH on DEADLY STORM ZINE:




Rozhovor - BLOODTRUTH - Temný brutální deathmetal z Itálie!



tracklist:
01. Plague Their Souls 
02. Retribution And Flames 
03. Freedom Crucified 
04. A Savage Evangelization 
05. God, Trascendental Killer 
06. Obsidian And Steel 
07. Kill The Offspring Of Eve 
08. The Infinity 
09. Execration

pondělí 1. prosince 2025

Recenze/review - DEPRAVITY - Bestial Possession (2025)


DEPRAVITY - Bestial Possession
CD 2025, Transcending Obscurity Records

for english please scroll down

Hluboko v podzemí, v jedné staré jeskyni, spí příšera z dávných časů. Nikdo si již nepamatuje, kdy poprvé zabíjela, ale jisté je, že potřebuje pořád a stále čerstvé maso. Vstupuji dovnitř a mrazí mě v zádech. Slyším tichý šepot těch, kteří byli roztrháni na kusy. Po zemi se povalují zbytky tkání a kostí, které mi křupají pod nohama. Nějak takhle si představuji vstup do pekla, napadne mě ještě, když se za mnou mihne temný stín. Padám k zemi s prokousnutým hrdlem. Atmosféra místa je velmi podobná té, kterou můžete potkat i na novém albu australských démonů DEPRAVITY

Již potřetí potvrzuji, že kapela hraje přesně druh death metalu, který koluje i v mých žilách. Surový, prašivý, postavený na pevných tradičních základech. Propracovaný, s technickými a modernějšími prvky, přesto živelný a živočišný. Pánové volně navazují na předchozí nahrávky (recenze a rozhovor jsou odkazovány pod dnešním článkem) a opět dokazují, že mají velký talent pro poslední věci člověka a hlavně morbidní, reálnou, krutou a divokou hudbu. Bestie se znovu probudila a touží po čerstvém mase!


Skladby na mě působí jako ostré, čerstvě nabroušené hroty, které mi kapela během poslechu postupně zatlouká do hlavy. Není to ale jenom přesnost, preciznost a velmi dobré hráčské umění, které mě baví, ale také takový ten smradlavý odér, který jsme vždy měli všichni tolik rádi u kapel jako MORBID ANGEL, IMMOLATION, MONSTROSITY, NILE, SUFFOCATION, SPAWN OF POSSESSION, HOUR OF PENANCE, ABYSMAL TORMENT, DRAWN AND QUARTERED, BRUTALITY, GORGUTS. Navíc, novinka se velmi dobře poslouchá, jednotlivé motivy si dobře pamatuji a opravdu rád se k reproduktorům vracím. Pokaždé objevím něco nového, další riff, motiv, kreaci. "Bestial Possession" má také skvělý obal. Podepsán je pod ním mistr Paolo Girardi, který ostatně jako vždy, odvedl vynikající práci. Ono vůbec, vše sedí perfektně na svých místech. Brutalita se zde potkává s naprostou tmou a chladem. Kývám se spokojeně do rytmu, bouchám pěstí do stolu a pokaždé, když si mám vybrat nějakou muziku, kterou budu poslouchat celý den v práci, volím jednoznačně DEPRAVITY. Tahle smečka se postupně vyvíjí a dělá to s citem a velkou porcí nadšení a odhodlání. Z jejich skladeb je cítit taková ta opravdovost, upřímnost, autenticita, o kterých stále píšu a jsou pro mě velmi důležitou věcí. Časem zjistíte že temnota se neukrývá v jeskyních, ale spíše v myšlenkách některých lidí. Australané tohle všechno vytáhli na povrch, přikovali na zeď a rozdrtili na prach. Za mě osobně jsem očekával dobré album, přesto jsem nadšený a nemohu jinak, než vám nahrávku doporučit. Má v sobě totiž vše, co má skvělá extrémní hudba mít. Hluboko v podzemí, v jedné staré jeskyni, spí příšera z dávných časů. Nikdo si již nepamatuje, kdy poprvé zabíjela, ale jisté je, že potřebuje pořád a stále čerstvé maso. Vstupuji dovnitř a mrazí mě v zádech. Slyším tichý šepot těch, kteří byli roztrháni na kusy. Po zemi se povalují zbytky tkání a kostí, které mi křupají pod nohama. Nějak takhle si představuji vstup do pekla. Surový, morbidní death metal, který vás přikove na zeď! Album, na kterém se potkává chlad s temnotou i brutalita s technikou! Absolutní masakr! 


Asphyx says:

Deep underground, in an old cave, sleeps a monster from ancient times. No one remembers when it first killed, but one thing is certain: it needs fresh meat all the time. I step inside and feel a chill down my spine. I hear the quiet whispers of those who were torn to pieces. Remains of flesh and bones lie scattered on the ground, crunching under my feet. This is how I imagine the entrance to hell, I think to myself as a dark shadow flashes behind me. I fall to the ground with my throat torn out. The atmosphere of the place is very similar to that which you can encounter on the new album by Australian demons DEPRAVITY

For the third time, I confirm that the band plays exactly the kind of death metal that runs through my veins. Raw, mangy, built on solid traditional foundations. Sophisticated, with technical and more modern elements, yet lively and animalistic. The gentlemen freely follow up on their previous recordings (reviews and interviews are linked below today's article) and once again prove that they have a great talent for the last things of man and, above all, morbid, real, cruel, and wild music. The beast has awakened again and craves fresh meat!


The songs strike me as sharp, freshly sharpened spikes that the band gradually hammers into my head as I listen. But it's not just the precision, accuracy, and excellent playing that I enjoy, but also that stinking odor that we've always loved so much in bands like MORBID ANGEL, IMMOLATION, MONSTROSITY, NILE, SUFFOCATION, SPAWN OF POSSESSION, HOUR OF PENANCE, ABYSMAL TORMENT, DRAWN AND QUARTERED, BRUTALITY, and GORGUTS. What's more, the new album is very easy to listen to, I remember the individual motifs well, and I really enjoy returning to the speakers. Every time I discover something new, another riff, motif, or creation. "Bestial Possession" also has great cover art. It is signed by master Paolo Girardi, who, as always, has done an excellent job. In fact, everything fits perfectly in its place. Brutality meets utter darkness and coldness here. I nod contentedly to the rhythm, bang my fist on the table, and every time I have to choose music to listen to all day at work, I definitely choose DEPRAVITY. This band is gradually evolving, and they are doing so with sensitivity and a great deal of enthusiasm and determination. Their songs exude the kind of sincerity, honesty, and authenticity that I always write about and that are very important to me. Over time, you will discover that darkness does not lurk in caves, but rather in the minds of some people. The Australians have brought all this to the surface, nailed it to the wall, and crushed it to dust. Personally, I was expecting a good album, but I am thrilled and can't help but recommend this recording to you. It has everything that great extreme music should have. Deep underground, in an old cave, sleeps a monster from ancient times. No one remembers when it first killed, but one thing is certain: it needs fresh meat all the time. I step inside and feel a chill down my spine. I hear the quiet whispers of those who have been torn to pieces. Remnants of tissue and bones lie scattered on the ground, crunching under my feet. This is how I imagine entering hell. Raw, morbid death metal that pins you to the wall! An album where cold meets darkness and brutality meets technique! An absolute massacre!



about DEPRAVITY on DEADLY STORM ZINE:






Track listing -
1. Engulfed in Agony
2. Eunuch Maker
3. Call to the Fallen
4. Awful Mangulation
5. Rot in the Pit
6. Aligned With Satan
7. Blinding Oblivion
8. Legacy
9. Catastrophic Contagion

Line up -
Louis Rando (Impiety, The Furor) - Drums
Lynton Cessford (Iniquitous Monolith) - Guitar
Jamie Kay (ex-The Ritual Aura) - Vocals
Ainsley Watkins (ex-Scourge) - Bass
Jarrod Curley (Pathogen) - Guitar

Artwork by Paolo Girardi (Cryptopsy, Skaphos)


TWITTER