DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

pátek 26. prosince 2025

Recenze/review - CRYPTIC PROCESS - Gulps (2025)


CRYPTIC PROCESS - Gulps
EP 2025, Crypt of Dr. Gore

for english please scroll down

Hostina může začít. Sedíme tu u stolu, slušně oblečeni a bavíme se jen o vybraných věcech. Podává se to nejlepší víno. Hraje vážná muzika a dámám to neskutečně sluší. Patříme mezi vyvolené, mezi bohaté, mezi ty, kteří si mohou dovolit všechno. Úplně všechno. Už jsme toho zažili opravdu hodně. Přesto, nudíme se. Potřebujeme nějaké nové dobrodružství. Právě ji přivezli. Krásnou mladou dívku. Ulovenou v lesích. Mučenou ve sklepě. Ještě trošku žije. Je to krásné. Ukrojte si z ní, na co máte chuť. 

Občas bývám stále překvapený z některých věcí a činů, kterých jsou lidé schopni. Ve svém věku již nejsem šokován, přesto stále cítím strach obětí. Vidím před sebou jejich vyděšené oči. Jako by se na ně moje mysl napojila. S hudbou to mám velmi podobné. Existují zkrátka kapely, které když začnou hrát, tak si se mnou můžou dělat, co chtějí. O francouzských maniacích CRYPTIC PROCESS jsem již psal (recenze i rozhovor jsou odkazovány dole pod dnešním článkem). I jejich nové EP je hozeným mokvajícím brutal death grindcoreovým kusem plesnivého masa, hozeným přímo do vašeho ksichtu. Nechte si chutnat!


I tentokrát velmi oceňuji, s jakým nasazením jsou skladby napsány. Jako bych seděl někde hluboko v podzemí, ve špinavé prašivé kobce. Spoutaný na dřevěné židli. Každý riff, melodie, úder bicích (naprogramovaných), je pro mě ostrým hřebem, zatlučeným rovnou do mého mozku. Pánové se s tím moc nepářou, útočí napřímo, nekompromisně, přesně na solar plexus. Přesto si zachovávají takovou tu morbidní, temnou a mrazivou atmosféru, kterou zažijete snad jen na patologických sálech a opuštěných jatkách.  CRYPTIC PROCESS se volně inspirovali u kapel jako GORATORY, NECROPHAGIST, CRYPTOPSY, DYING FETUS. A udělali to s elegancí starých mistrů v oboru. Přidali navíc velké množství svých nápadů a invence. Vy si tak můžete vychutnat opravdu velmi jedovatý koktejl, umíchaný z těch nejhnusnějších ingrediencí. Podobné smečky, které se mi dostaly do hlavy i do podvědomí, považuji za tvůrce, kteří nám nastavují svojí hudbou zrcadlo. Čeho všechno jsme jako lidé ještě schopni? Kde se bere všechno to zlo a špína, které náš druh stále páchá? Máme to dané, zakódované v genech a nebo se naše nenávist zrodila v bolestech a utrpení? Těch otázek mě napadá velké množství. Kývám se tak spokojeně do rytmu, jsem jako starý řezník, který má ruce ušpiněné od krve. Když si to vezmu kolem a kolem, tak jsem nenašel na novém EP "Gulps" žádné slabé místo. Líbí se mi i masivní, zabijácký zvuk. O motivu na obalu netřeba diskutovat, je vynikající (Rudi Yanto - Artwork, Recording, Mixing, Mastering). Vážení přátelé morbidních melodií a pitev, nemohu jinak, než vám novinku doporučit. Poslouchejte v chladu, naprosté tmě a pořádně nahlas. Teprve potom vynikne její síle nejvíce. Ohavná, smradlavá brutal deathmetal grindcoreová hostina! Podáváno je zahnívající zkažené maso! 

Asphyx says:

The feast can begin. We sit here at the table, dressed elegantly, talking only about select topics. The finest wine is served. Serious music plays, and the ladies look incredibly beautiful. We are among the chosen few, among the rich, among those who can afford anything. Absolutely anything. We have already experienced so much. Yet we are bored. We need some new adventure. They just brought her in. A beautiful young girl. Caught in the woods. Tortured in the cellar. She's still alive. It's beautiful. Cut off whatever you want from her.

Sometimes I'm still surprised by some of the things people are capable of doing. At my age, I am no longer shocked, yet I still feel the fear of the victims. I see their frightened eyes in front of me. It's as if my mind is connected to them. I feel the same way about music. There are simply bands that, when they start playing, can do whatever they want with me. I have already written about the French maniacs CRYPTIC PROCESS (the review and interview are linked below today's article). Their new EP is also a wet piece of moldy meat, thrown right in your face. Enjoy!


Once again, I greatly appreciate the intensity with which the songs are written. It's as if I were sitting somewhere deep underground, in a dirty, filthy dungeon. Chained to a wooden chair. Every riff, melody, and beat of the drums (programmed) is like a sharp nail hammered straight into my brain. The guys don't mess around, they attack directly, uncompromisingly, right at the solar plexus. Yet they maintain that morbid, dark, and chilling atmosphere that you might only experience in pathology rooms and abandoned slaughterhouses. CRYPTIC PROCESS were loosely inspired by bands such as GORATORY, NECROPHAGIST, CRYPTOPSY, and DYING FETUS. And they did it with the elegance of the old masters in the field. They also added a large number of their own ideas and inventions. You can enjoy a truly toxic cocktail, mixed from the most disgusting ingredients. I consider similar bands, which have entered my head and subconscious, to be creators who hold up a mirror to us with their music. What else are we as humans capable of? Where does all the evil and filth that our species continues to commit come from? Is it predetermined, encoded in our genes, or was our hatred born out of pain and suffering? I have so many questions. I nod contentedly to the rhythm, like an old butcher with blood on his hands. All in all, I haven't found any weak spots on the new EP "Gulps". I also like the massive, killer sound. There's no need to discuss the cover art, it's excellent (Rudi Yanto - Artwork, Recording, Mixing, Mastering). Dear friends of morbid melodies and autopsies, I can't help but recommend this new release to you. Listen to it in the cold, in complete darkness, and really loud. Only then will its power stand out the most. A hideous, stinking brutal death metal grindcore feast! Serving up rotting, spoiled meat!



about CRYPTIC PROCESS on DEADLY STORM ZINE:



tracklist:
01. Cryptalepsy 
02. Slurping The Sludge 
03. Gulps 
04. Fashion Gruiiik 
05. Zölthürax 
06. Nychtemeral Ordeal

KNIŽNÍ TIPY - Blackwater - Michael McDowell (2025)

 

Blackwater - Michael McDowell
2025 (1983), Fobos

Když jsem přijel nočním vlakem z Prahy z koncertu, tak mi ujel autobus. Trošku se potácím a hledám taxíka. Zabliká na mě auto. Vlezu dovnitř, řeknu adresu a když jedeme přes Radbuzu, tak se dovnitř do vozu vkrade děsný smrad. Radbůza dneska zase pěkně zavání, pronese chlápek za volantem. Jak oblečený ve vánočním a na střeše má sobí rohy. Připadám si v tom jako kokot, dodá, když se na něj divně koukám. Vysadí mě a v ten moment mi pípne SMS v telefonu. Kalným zrakem se podívám na displej. Přišla mi další kniha. Blackwater, to je dnes již klasika. Jenže já ji nečetl. Zase jsem si chtěl jednou trošku doplnit vzdělání. Navíc, sledují Stephena Kinga na twitteru, dnes tedy sociální síti X, jak ji pojmenoval ten šílený nový majitel. A ten Michaela McDowella hodně chválil. Je to sice prý "braková literatura", ale co už, nemůžeme přece číst pořád jen samé umění.

Ráno docela vyspávám. Všichni jsou pryč a v lednici se na mě usmívá jen jeden prošlý jogurt. Povzdechnu si a po přetažení fotek do počítače a promazání těch špatných se obléknu a dojdu si pro oběd, svačinu i balíček s knihou. Když se vrátím, tak musím znovu do krámu. Želva se nám probudila. Zapomněl jsem salát. Jsem docela utahaný, ale hecnu se, dodělám fotky a sepíšu report. Kartonová krabice ale pořád odvádí moji pozornost. Knihy Dobrovský jsou velmi pečliví v tom, jak vše zabalit. Bublinková fólie, kterou někteří berou jako antidepresivum, je roztržena nožem, co jsem si jej nechal přivést od kolegy ze Spojených států amerických. Mozek je pořád v módu koncertu a včerejší akce, střeva jsou v jednom ohni a oči mě vlastně ani nevím proč, hrozně pálí. Opláchnu si tedy znovu obličej a konečně si sednu.

Přečtu si dvě stránky a volá mi kamarád. Chce si povídat. Vyslechnu jej, ale reaguji odtažitě. Nerad se bavím o politice, ale on ji motá do všeho. I do svého vztahu s nějakou slečnou, paní nebo já nevím s kým. Uff. Jdu nakrmit želvu a pak, pak, potom, konečně, si sednu a otevřu další stránku. Je to skvělý příběh, spíš sága, z Alabamy, od jedné špinavé temné řeky, která v mém případě smrdí úplně stejně jako Radbůza. Nějak se mi zase jednou všechno spojilo v jeden divoký celek a představuji si jednotlivé členy rodiny, jejich vztahy, obličeje, příběhy. V pozadí pobublává hororová atmosféra a vše je tak strhující, že ani nevnímám, jak přijdou děti postupně ze školy. Jak bylo, zamumlám prý, ale je to jen řečnická otázka. Už chápu, proč se tahle kniha líbila i Kingovi. Podepisuji jeho slova v plném znění. 

Je Elinor opravdu žena nebo spíše bytost z jiného světa? Netuším a prozrazovat vám to nebudu. V roce 1919 proběhly ve městě Perdida velmi ničivé povodně. Úplně je vidím před sebou, koneckonců, zažil jsem i kdysi ty ošklivé v Plzni. Trošku vím, o čem tahle přírodní katastrofa je. Dovedu i pochopit, že ovlivnily celou rodinu Caskeyových, jejichž osudy zde sledujeme. Nejsem a nikdy jsem nebyl klasickým čtenářem hororů. Moc si nepotrpím na zbytečné popisy násilí a krev. Ale když je všechno napsáno spíše temně, plazivě, záhadně a napínavě, jako v případě Blackwater, potom mi prosím dodejte ihned další díl. Je to skvělá knížka, dnes již prověřená časem, poprvé vyšla v roce 1983. Matně si vzpomínám, že jsme se o ní již s někým bavili. Možná to byl nějaký můj spolužák na vysoké škole a jeden z našich nekonečných knižních večerů. Nějak mi ale všechno vypadlo z hlavy. Jsem tedy moc rád, že Blackwater letos vyšla znovu.

Jak stárnu, tak mi trvá rekonvalescence po koncertu čím dál tím déle. Už zkrátka potřebuje tělo více klidného spánku. Nutno ale dodat, že za to pořád umím vzít. To zase jo. A Blackwater jsem si nadávkoval na dva dny. Poslušně hlásím, že mám přečteno a neskutečně jsem si knihu užil. Je to fakt jízda od začátku do konce. Moje nadšení nebylo zkaženo vůbec ničím. Za mě rozhodně doporučuji. Další díl má vyjít někdy na jaře a už teď na něj netrpělivě čekám. Víte, ono se vrátit do roku 1919, do Alabamy, k soutoku temných řek. Tohle je dnes již klasika. Navíc takhle o vánocích, no, na rovinu, neznám nic lepšího. Děkuji moc za pozornost a přeji vám hezké svátky. Opatrujte se a bacha až půjdete kolem řeky!

-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
McDowellův velkolepý, mnohovrstevnatý hororový román Blackwater sleduje více než padesát let života mocného alabamského klanu Caskeyových pod vlivem krásné a záhadné – a také ne zcela lidské – Elinor Dammertové. Elinor do rodiny Caskeyových vstoupí během ničivé povodně roku 1919 a navždy změní osudy nejen jejích členů, ale i celého města Perdida, v němž se usadí a postupně v něm získává čím dál větší moc. Jaké jsou motivy jejích činů a jak silné je její pouto se dvěma řekami protékajícími městem, to však netuší nikdo kromě jejího manžela Oscara – a ten má dost rozumu na to, aby věděl, že na některé věci je lepší se neptat…


---------------------------------------------------------------------------------------------------

čtvrtek 25. prosince 2025

Recenze/review - SAD - Fullmoon's Bestial Awakening (2025)


SAD - Fullmoon's Bestial Awakening
CD 2025, Purity Through Fire

for english please scroll down

Některá alba zkrátka raději poslouchám, než abych o nich psal. Myslím si totiž, že moje slova mnohdy nedokáží plně vystihnout podstatu hudby samotné. S řeckými SAD jsem se již několikrát setkal a pokaždé mi jejich black metal nejvíc sedl za sychravých podzimních a zimních dní. Když se noc prodlužuje a toulám se opuštěnými ulicemi našeho města. Zajímavé je, že pokaždé mě moje kroky i nové album zavedou do lesů. Na jedno staré pohřebiště, kde jsou na kamenech vyryta podivná znamení.

Pokud máte rádi druhou vlnu black metalu z dalekého severu nebo se vám líbí i americké vlivy, potom jste zde správně. Ne, SAD rozhodně nepřinášejí nic nového, ani převratného. Ale rozhodně jsou opravdoví, reální, uvěřitelní a autentičtí. Se svojí letošní novinkou se přesně trefili i do mého vkusu. Koneckonců, proto recenze vychází až dnes. Opravdu jsem raději zase jednou poslouchal, než abych psal slova. Zkontrolujte ukázky a posuďte sami. 

Naleznete zde vše potřebné k pradávným rituálům smrti. Mrazivý chlad i nahrubo nasekaná tma se zde potkávají, mísí jako nějaký prudký jed. Stačí jen ochutnat, jen přidat hlasitost. Ostré riffy, divoké bicí a chorobami nasáklý vokál. Já vím, tohle všechno zde již bylo snad tisíckrát, ale jen někomu jejich hudbu věřím. SAD patří mezi vyvolené, mezi prokleté, které je pro mě, starého psa, který hlídá vstup do podsvětí již několik dekád, doslova povinnost uctívat. Představte si starou prašivou hrobku s rakvemi prokletých kněží. Vstoupíte dovnitř a postupně budete přidávat hlasitost. Garantuji vám a klidně i podepisuji vlastní krví, že je vše v nejlepším pořádku. Zvuk, strach a děs na obalu, celkové provedení, výraz i otisk udělají radost určitě všem nevěřícím. Jsou to ale hlavně motivy samotné, jednotlivé melodie, ukované z té nejkvalitnější oceli, které se vám postupně zadřou hluboko do podvědomí. "Fullmoon's Bestial Awakening" u mě již prošlo i zkouškou časem. Stále na tomto bezbožném albu objevuji něco nového, co mě nutí k opakovaným poslechům. Ztrácím se v mlze, chci být sám. Jen já a muzika, jenom já a stíny ukrývající se na lesních pěšinách. Pánové nahráli desku, která by se mohla líbit všem pravověrným, všem, kteří mají rádi v tomto stylu tradice, uctívající základní principy. Osobně mezi ně patřím a proto nemohu jinak, než vám novinku doporučit. A nejsem rozhodně sám, spolu se mnou kývají souhlasně do rytmu i všichni nemrtví. Chladný a temný black metal ze starých pohřebišť! Potkáte své vlastní démony!


Asphyx says:

There are some albums that I prefer to listen to rather than write about. I believe that my words often fail to fully capture the essence of the music itself. I have encountered the Greek band SAD several times, and each time their black metal has suited me best on dreary autumn and winter days. When the night grows longer and I wander the deserted streets of our city. Interestingly, my steps and the new album always lead me to the woods. To an old burial ground where strange symbols are carved into the stones.

If you like the second wave of black metal from the far north or even American influences, then you've come to the right place. No, SAD definitely don't bring anything new or revolutionary to the table. But they are definitely genuine, real, believable, and authentic. With their new release this year, they have hit my taste spot on. After all, that's why the review is only coming out today. I really preferred to listen again rather than write words. Check out the samples and judge for yourself.

Here you will find everything you need for ancient death rituals. The freezing cold and the roughly chopped darkness meet here, mixing like some kind of violent poison. Just taste it, just turn up the volume. Sharp riffs, wild drums, and disease-soaked vocals. I know, all this has been done a thousand times before, but I only trust some people's music. SAD is among the chosen ones, among the cursed, whom I, an old dog who has been guarding the entrance to the underworld for decades, literally have a duty to worship. Imagine an old, mangy tomb with coffins of cursed priests. You enter and gradually turn up the volume. I guarantee you, and I'll even sign it with my own blood, that everything is in perfect order. The sound, fear, and horror on the cover, the overall design, expression, and imprint will surely delight all unbelievers. But it is mainly the motifs themselves, the individual melodies, forged from the highest quality steel, that gradually sink deep into your subconscious. "Fullmoon's Bestial Awakening" has already stood the test of time for me. I am still discovering something new on this godless album, which compels me to listen to it repeatedly. I lose myself in the fog, I want to be alone. Just me and the music, just me and the shadows hiding on the forest paths. The gentlemen have recorded an album that could appeal to all true believers, all those who love this style of tradition, who revere its basic principles. Personally, I am one of them, and therefore I cannot help but recommend this new release to you. And I am definitely not alone, as all the undead are nodding in agreement to the rhythm along with me. Cold and dark black metal from ancient burial grounds! You will encounter your own demons!


tracklist:
1. Rampage
2. Raison d'etre
3. Fury Long Lost 
4. A Distant Farewell 
5. All Come to an End 
6. Die in Pain 
7. When Memories Fade 
8. Howling from the Shadows 

band:
Ungod - all instruments
Nadir - vocals


středa 24. prosince 2025

Recenze/review - GRAVESCAPE - Sinister Occultation of Endless Entropy (2025)


GRAVESCAPE - Sinister Occultation of Endless Entropy
CD 2025, vlastní vydání

for english please scroll down

Stačilo mi několik dní, abych pochopil. Najednou jsem viděl a slyšel věci, které mi dříve zůstávaly utajeny. Do téhle kobky jsem se dostal víceméně náhodou, neznal jsem její jméno, ani polohu, ale dnes již musím říci, že jsme si souzeni. Nad vchodem je napsáno GRAVESCAPE a uvnitř jsou pochováni prokletí. Padlí  kněží, i všichni ti, kteří se rouhali. Tahle smečka pochází z Francie a jejich letošní debutové album mě ihned oslovilo. Cítím z něj pradávnou sílu, zkaženou krev i touhu zabíjet hudbou.

Riffy i melodie se mi postupně dostaly pod kůži i do podvědomí. Užívám si morbidní okultní atmosféru, kývám se spokojeně do rytmu. Zase jsem jednou tím starým hrobníkem a vzpomínám mezi rakvemi na časy, kdy se pohřbívalo jenom do země. Skladby jsou tu velmi dobře napsány, mají v sobě potřebný drive, sílu, krvavou jiskru. Smrt je velmi blízko! Čeká ve stínu. 


Francouzi se vracejí ke krvavým kořenům stylů, zvaných black a death metal. Velmi výrazným prvkem je vokál, který ve mě v mnohých momentech evokuje mistra Big Bosse z našich českých ROOT. Hudba je jinak velmi podmanivá, chladná, temná a pro mě osobně také návyková. Krutost se vždycky ukrývala v detailech a pokud máte jako já rádi v hudbě tajemno, pradávné rituály a necháváte se unášet na zpěněných vlnách řeky smrti, potom jste zde správně. Vždycky jsem poslouchal nahrávky spíše srdcem, než jen ušima. Mám rád, když mohu kapele jejich morbidní práci věřit, když je opravdová, reálná, autentická. GRAVESCAPE tohle všechno splňují na výbornou. A přidávají ještě spoustu věcí navíc. Každý poslech se pro mě tak stává spíše temným a tajemným obřadem, než jen obyčejným setkáním. Záměrně vám nebudu vypisovat, kdo tvorbu těchto tmářů ovlivnil. Bude lepší, abyste si udělali vlastní názor, dle přiložených ukázek. Za sebe mohu napsat jen jediné - nahrávku vám doporučuji. Zhasněte všechna světla a nechte album, aby na vás jen tak působilo. Tohle je muzika pro všechny tmáře, ohlodaná až na kost. Strhne vás do hlubiny, navěky prokleje a vy za to budete ještě rádi. Líbí se mi i stylový motiv na obalu a prašivý zahnívající zvuk. Osobně jsou pro mě potom GRAVESCAPE velkým překvapením i příslibem do budoucna. "Sinister Occultation of Endless Entropy" vás vezme na dlouhý výlet bez konce. Budete prokleti! Stačilo mi několik dní, abych pochopil. Najednou jsem viděl a slyšel věci, které mi dříve zůstávaly utajeny. Mimochodem, cover od BLACK WITCHERY se také velmi povedl. Děsivé, mrazivé a temné ozvěny z toho nejhlubšího black death metalového podzemí! Pradávný krvavý okultní rituál! 

Asphyx says:

It took me only a few days to understand. Suddenly, I saw and heard things that had previously remained hidden from me. I stumbled upon this dungeon more or less by accident, not knowing its name or location, but today I must say that we are meant for each other. Above the entrance is written GRAVESCAPE, and inside are the damned. Fallen priests and all those who blasphemed. This band comes from France, and their debut album this year immediately appealed to me. I feel an ancient power, corrupted blood, and a desire to kill with music.

The riffs and melodies gradually got under my skin and into my subconscious. I enjoy the morbid occult atmosphere, swaying contentedly to the rhythm. Once again, I am the old gravedigger, remembering among the coffins the times when burials were only in the ground. The songs are very well written, with the necessary drive, power, and bloody spark. Death is very close! It waits in the shadows. 


The French are returning to the bloody roots of styles known as black and death metal. A very distinctive element is the vocals, which in many moments evoke the master Big Boss from our Czech band ROOT. Otherwise, the music is very captivating, cold, dark, and, for me personally, also addictive. Cruelty has always been hidden in the details, and if, like me, you like mystery and ancient rituals in music and let yourself be carried away on the foaming waves of the river of death, then you've come to the right place. I've always listened to recordings with my heart rather than just my ears. I like it when I can believe in a band's morbid work, when it is real, genuine, authentic. GRAVESCAPE fulfills all of this perfectly. And they add a lot more on top of that. For me, each listen becomes more of a dark and mysterious ritual than just an ordinary encounter. I will deliberately not list who influenced the work of these dark artists. It would be better for you to form your own opinion based on the attached samples. For myself, I can only say one thing—I recommend this recording. Turn off all the lights and let the album work its magic on you. This is music for all obscurantists, stripped down to the bone. It will pull you into the depths, curse you forever, and you will be glad for it. I also like the stylish cover art and the rotten, decaying sound. Personally, GRAVESCAPE is a big surprise for me and a promise for the future. "Sinister Occultation of Endless Entropy" will take you on a long journey with no end. You will be cursed! It took me a few days to understand. Suddenly, I saw and heard things that had previously remained hidden from me. By the way, the cover by BLACK WITCHERY is also very well done. Terrifying, chilling, and dark echoes from the deepest black death metal underground! An ancient bloody occult ritual!


tracklist:
01. Intro / Sinister Occultation 
02. Feasting Of Abhorrence 
03. Pulses From Beyond 
04. Invocating, Desecrating 
05. Ritual Of Bones Revocation 
06. Throne Of Dead Flesh 
07. Bestial Lust 
08. Endless Entropy / Outro 
09. Command Of The Iron Baphomet (Black Witchery Cover)

band:
Ancient Necromancy: Guitars 
Sepulchral Devourer: Vocals 
Abyssal Deathstorm: Drums

úterý 23. prosince 2025

Recenze/review - DESERTED - Brothers Betrayal (2025)


DESERTED - Brothers Betrayal
CD 2025, vlastní vydání

for english please scroll down

Probudím se do tmy. Do absolutní tmy. Nejdřív si myslím, že svět už dávno skončil. Něco, možná mé svědomí, mě donutí vstát. Bosý jdu ven a doprovázejí mě mí vlastní démoni. Přemýšlím, jak se to vlastně stane, že se mi nějaká hudba líbí, že se k ní chci vracet, užívat si ji, nechat se unášet na zpěněných krvavých vlnách řeky smrti. Jsem starý pes a dávno to vím. Musí být zahraná od srdce. Jsem zase na malém hřbitově za městem. Na jednom hrobě je tentokrát vytesáno jméno DESERTED. 

Jedná se o kapelu z krásného chladného Irska. Nikdy jsem v této zemi nebyl, přesto cítím její otisk i v hudbě těchto tmářů. Pánové jsou věrni starým death metalovým postupům. Nepřinášejí do záhrobí sice nic nového, přesto dokázali nahrát debutové album, které je dle mého skromného úsudku zajímavé, velmi dobře se poslouchá a má v sobě pověstnou krvavou jiskru. 


Stačilo mi si přinést z hřbitova jejich novinku domů a zapnout play. Najednou jsem byl ve zcela jiné dimenzi. Určitě znáte ty děsivé představy, když zemřete a potom sledujete své nebohé tělo, jak se jej pokoušejí oživovat. DESERTED si hrají s melodiemi velmi podobným způsobem. Zákon o zachování energie zůstal opět zachován. Kapela řeže do živého, umí se mi dostat hluboko pod kůži i do podvědomí. Kývám se spokojeně do rytmu, prožívám každý riff, melodii, úder bicích. Hlídám vstup do podsvětí již od počátku devadesátých let minulého století a několik posledních dekád jsem si dal za úkol, že chci právě podobné kapely podporovat. Líbí se mi způsob, jakým je nové album napsáno, jeho uvěřitelnost, opravdovost, ryzost, sázka na silné melodie, autenticita. Nápadů je zde opravdu velké množství, drží kompaktně pohromadě. Novinku opravdu poslouchejte jako celek, teprve potom naplno vynikne její síla. Jakoby mě jednotlivé motivy drásaly zevnitř. Svět kolem mě může klidně hořet, ale já kráčím dál. Zapomenout bych neměl rozhodně na velmi povedený, dobře čitelný a masivní zvuk (mixing, mastering Rodrigo at Estúdio Casa 39. Vše potom doplňuje opravdu zajímavý a dobře zapamatovatelný motiv na obalu (Emerson Maia Silva). Jsem moc rád, že mě mí vlastní démoni probudili a donutili mě vstát. Do tmy. Poslechnout si tuhle desku, která se pro mě stala velkým překvapením konce letošního roku. Nemohu jinak, než vám ji doporučit. Je zahraná od srdce pro posluchače, kteří poslouchají hudbu také srdcem. Uhrančivý death metal s temně chladným otiskem! Velmi silné album, které se mi dostalo do podvědomí! 

Asphyx says:

I wake up in darkness. Absolute darkness. At first, I think the world has long since ended. Something, perhaps my conscience, compels me to get up. I go outside barefoot, accompanied by my own demons. I wonder how it happens that I like certain music, that I want to return to it, enjoy it, let myself be carried away on the foamy bloody waves of the river of death. I am an old dog and I have known this for a long time. It must be played from the heart. I am back in the small cemetery outside the city. This time, the name DESERTED is carved on one of the graves. 

This is a band from beautiful, cold Ireland. I have never been to this country, yet I feel its imprint in the music of these dark ones. These gentlemen are faithful to the old death metal ways. They may not bring anything new to the grave, but they have managed to record a debut album that, in my humble opinion, is interesting, very listenable, and has that proverbial bloody spark. 


All I had to do was bring their new album home from the cemetery and press play. Suddenly, I was in a completely different dimension. You surely know those terrifying images of dying and then watching your poor body as they try to revive it. DESERTED plays with melodies in a very similar way. The law of conservation of energy has been preserved once again. The band cuts to the quick, getting deep under my skin and into my subconscious. I nod contentedly to the rhythm, experiencing every riff, melody, and drum beat. I've been guarding the entrance to the underworld since the early 1990s, and for the last few decades, I've made it my mission to support bands like this. I like the way the new album is written, its credibility, sincerity, purity, focus on strong melodies, and authenticity. There are a lot of ideas here, and they hold together compactly. Really listen to the new album as a whole, only then will its power fully shine through. It's as if the individual motifs are tearing me apart from the inside. The world around me can burn, but I'll keep walking. I definitely shouldn't forget the very successful, easy-to-listen-to, and massive sound (mixing, mastering by Rodrigo at Estúdio Casa 39). Everything is complemented by a really interesting and memorable motif on the cover (Emerson Maia Silva). I'm very glad that my own demons woke me up and forced me to get up. Into the darkness. Listen to this album, which was a big surprise for me at the end of this year. I can't help but recommend it to you. It is played from the heart for listeners who also listen to music with their hearts. Bewitching death metal with a dark, cold imprint! A very powerful album that has entered my subconscious!


tracklist:
01. WTF War Terror Fear 
02. Mental Breakdown 
03. Legacy 
04. Rise From The Pain 
05. Downfall Of Nations 
06. Inner Chaos 
07. Nameless God 
08. Meet Your End 
09. Brothers Betrayal

band:
Tobias - Vocals 
Mateus - Guitars 
Dave - Guitars 
Zé - Bass 
Paolo - Drums


pondělí 22. prosince 2025

Recenze/review - SKELETHAL - Transmogrification (2025)


SKELETHAL - Transmogrification
EP 2025, Thrash Records

for english please scroll down

Tichá, temná ulice se postupně změní v děsivé místo. Z krvavé mlhy vystoupí zástup nemrtvých. Maso jim odpadává od kostí a vzduchem se vznáší pach rozkládajícího se masa. Chřestící kosti, zlý a nenávistný šepot. Vylezli z hrobů, protože se už nemohli dívat na tenhle šílený svět. Přišli se pomstít. Trhavé pohyby, krvelačné tváře. Atmosféra připomíná vaše nejhorší noční můry. Zombie v čele tohoto morbidního průvodu má moji tvář.

Pokaždé, když slyším nějakou novou hudbu z dílny těchto francouzských hrobníků, tak se vracím ve vzpomínkách po časové ose zpět. SKELETHAL patří mezi vyvolené, mezi ty, kterým se stále daří velmi uvěřitelně vyvolávat duše zemřelých. Znovu si užívám starý prašivý death metal s vlastním názorem i výrazem. Pánové jsou zpět, opět silní a divocí, jako ostatně vždycky. 


Naši věrní čtenáři moc dobře vědí, že mám pro tuhle smečku francouzských tmářů velkou slabost. Důkazem budiž recenze i rozhovory, které jsou odkazovány dole pod dnešním článkem. Pánové volně navazují tam, kde minule přestali. Ve starých smradlavých močálech, na opuštěných pohřebištích, v chladných márnicích. Tři nové skladby jsou jako rezavé hřeby, které budou jednou zatlučeny i do vaší rakve. Kdo kapelu neznáte (je v záhrobí ještě někdo takový, ptám se do ticha?), tak vězte, že tahle smečka nese prapor s logy kapel jako GRAVE, ENTOMBED, NIHILIST, DISMEMBER, UHLEASHED, CARNAGE, ENTRAILS, ASPHYX, HOODED MENACE, CIANIDE,  hrdě vztyčený. Pánové se těmito smečkami volně inspirovali. A udělali to způsobem, který je ryzí, opravdový, reálný, autentický. Navíc přidali nahrubo nasekané kousky svých nápadů a invence. SKELETHAL patří mezi vyvolené, mezi ty, kteří mě umí pokaždé strhnout do hlubiny, pohřbít zaživa. Zmínit musím jako vždy povedený zvuk i motiv na obalu. Pro nás, pro staré psy, kteří hlídáme vstup do posvětí již několik dekád, je nové EP "Transmogrification" doslova povinnost (vychází na 7" vinylu a digitálně). Tichá, temná ulice se postupně změní v děsivé místo. Z krvavé mlhy vystoupí zástup nemrtvých. Maso nám odpadává od kostí a vzduchem se vznáší pach rozkládajícího se masa. Chřestící kosti, zlý a nenávistný šepot. Vylezli jsme z hrobů, protože jsme se už nemohli dívat na tenhle šílený svět. Přišli jsme se pomstít. Temný a chladný, prašivý death metal, exhumace starého zahnívajícího hrobu! Nemrtví se vrátili! 

Asphyx says:

A quiet, dark street gradually turns into a terrifying place. A horde of undead emerges from the bloody fog. Flesh falls from their bones and the smell of decaying meat hangs in the air. Rattling bones, evil and hateful whispers. They climbed out of their graves because they could no longer bear to watch this crazy world. They have come to take revenge. Jerky movements, bloodthirsty faces. The atmosphere is reminiscent of your worst nightmares. The zombie at the head of this morbid procession has my face.

Every time I hear new music from these French gravediggers, I go back in my memories along the timeline. SKELETHAL are among the chosen ones, those who still manage to evoke the souls of the dead in a very believable way. Once again, I enjoy old, mangy death metal with its own opinion and expression. The gentlemen are back, strong and wild as ever. 


Our loyal readers know very well that I have a soft spot for this bunch of French obscurantists. Proof of this can be found in the reviews and interviews linked below today's article. The gentlemen pick up where they left off last time. In old, stinking swamps, abandoned graveyards, and cold morgues. The three new songs are like rusty nails that will one day be hammered into your coffin. If you don't know the band (is there anyone left in the afterlife who doesn't, I ask into the silence?), know that this pack carries the banner with the logos of bands such as GRAVE, ENTOMBED, NIHILIST, DISMEMBER, UHLEASHED, CARNAGE, ENTRAILS, ASPHYX, HOODED MENACE, CIANIDE, held high. These gentlemen were freely inspired by these packs. And they did it in a way that is pure, true, real, authentic. In addition, they added roughly chopped pieces of their own ideas and inventions. SKELETHAL is one of the chosen few who can always drag me into the depths and bury me alive. As always, I must mention the excellent sound and cover art. For us old dogs who have been guarding the entrance to the sacred realm for several decades, the new EP "Transmogrification" is literally a must (released on 7" vinyl and digitally). A quiet, dark street gradually turns into a terrifying place. A horde of undead emerges from the bloody fog. Flesh falls from our bones and the smell of decaying meat hangs in the air. Rattling bones, evil and hateful whispers. We climbed out of our graves because we could no longer bear to watch this crazy world. We came to take revenge. Dark and cold, mangy death metal, the exhumation of an old rotting grave! The undead have returned!


about SKELETHAL on DEADLY STORM ZINE:











tracklist:
01. Expelled 
02. Metamorphic Wanderer 
03. Abhorrent Sculptures



neděle 21. prosince 2025

Recenze/review - CHAOSPIRACY - Infecting Grotesque Decay (2025)


CHAOSPIRACY - Infecting Grotesque Decay
EP 2025, Unholy Domain Records

for english please scroll down

Mrtvolu vyhrabala zvířata. Odtrhala shnilé a zahnívající maso od kostí, rozdrtila klouby. Kdysi to bývala mladá krásná dívka, teď z ní zbyla jenom zohavená loutka s prázdným pohledem. Musela tu ležet několik měsíců, ukrytá před zraky těch, kteří ji hledali. Bolest a utrpení. Nekonečná temnota. Strach a zlo, které číhá ve stínu. Někde tu musí být. Živí se pláčem pozůstalých. Jsem starý death metalový pes, který si na tenhle hnusný příběh, který se stal kdysi dávno v mém okolí, vzpomněl, když jsem začal poslouchat nové debutové EP italských maniaků CHAOSPIRACY.

Ti také dokáží svým surovým a plesnivým death metalem ze staré školy vytvořit velmi podobnou atmosféru. Pokud jste byli někdy přítomni u exhumace prašivého hrobu, určitě víte, o čem hovořím. Pánové jsou zcela věrni a oddáni základním myšlenkám smrti a pohřbům do země. Nutno rovnou dodat, že nové EP považuji za velmi povedené a ihned se stalo častým hostem i v mém přehrávači.  


Novinka je totiž uvěřitelná, autentická a opravdová ve všech bodech obhajoby. Vlastně by se dalo napsat, že jsem nenašel žádné slabé místo. Vše je v naprostém pořádku. Do nečisté hry vás uvede masivní, plesnivý zvuk (Mixed and Mastered by Christian T). S morbidní chutí se dívám i na motiv na obalu (Cover Art by Gorey Corey Tomblims). Zkrátka a dobře, všechny formální záležitosti jsou skvělé. Můžu se tak soustředit na hudbu samotnou, která se sice může zdát zpočátku jen obyčejnou retro vzpomínkou, ale nenechte se mýlit. Italům se povedlo do skladeb promítnout takový ten těžko definovatelný drive a prastarou sílu, kterou můžete nalézt na dobrých zásadních albech stylu i v dávno opuštěných márnicích. Potkáte zde jak ostré riffy, tak zabijácké bicí i chorobný vokál. Vše zabalené v pevných pavučinách, které byly ještě před chvílí uloženy v prokletém hrobě. Pokud má být "Infecting Grotesque Decay" jakousi morbidní ochutnávkou budoucí tvorby, potom věřte tomu, že jsem si tuhle smečku zařadil i do své sbírky. Netuším, jestli jste někdy také našli tělo ve značném stádiu rozkladu, ale nemusíte. Stačí, když zapnete play a ve vašem přehrávači budou hrát CHAOSPIRACY. Pokud jste, jako já, reální fanoušci pohřbů do země, budete určitě spokojeni. Nad hřbitovem se vznáší krvavá mlha. Jdu tmou a pomalu přistupuji k znesvěcenému hrobu. Na náhrobku je napsáno jméno téhle smečky a já moc dobře vím, že k tomuto EP se budu ještě dlouhou dobu vracet. Nekonečná temnota. Strach a zlo, které číhá ve stínu. Surová, temná a zkaženou krví nasáklá exhumace prašivého death  metalového hrobu! 

Asphyx says:

Animals dug up the corpse. They tore the rotten and decaying flesh from the bones, crushed the joints. Once she was a young beautiful girl, now all that remained was a mutilated puppet with an empty gaze. She must have been lying there for months, hidden from the eyes of those who were looking for her. Pain and suffering. Endless darkness. Fear and evil lurking in the shadows. It must be here somewhere. It feeds on the tears of the bereaved. I am an old death metal dog who remembered this nasty story that happened long ago in my neighborhood when I started listening to the new debut EP by Italian maniacs CHAOSPIRACY.

They also manage to create a very similar atmosphere with their raw and moldy old-school death metal. If you've ever been present at the exhumation of a mangy grave, you know what I'm talking about. These gentlemen are completely faithful and devoted to the basic ideas of death and burial in the ground. I must add that I consider the new EP to be very successful, and it immediately became a frequent guest in my player.  


The novelty is credible, authentic, and genuine in all aspects of its defense. In fact, I could say that I found no weak points. Everything is in perfect order. The massive, moldy sound (Mixed and Mastered by Christian T) draws you into the dirty game. I also look at the cover art (Cover Art by Gorey Corey Tomblims) with morbid pleasure. In short, all the formal aspects are great. This allows me to focus on the music itself, which may seem like just an ordinary retro memory at first, but don't be fooled. The Italians have managed to project into their songs that hard-to-define drive and ancient power that you can find on good, essential albums of the genre and in long-abandoned morgues. You'll find sharp riffs, killer drums, and morbid vocals. All wrapped up in solid cobwebs that were stored in a cursed grave just a moment ago. If "Infecting Grotesque Decay" is supposed to be a morbid preview of future work, then believe me when I say that I have added this band to my collection. I don't know if you've ever found a body in an advanced state of decomposition, but you don't have to. Just press play and CHAOSPIRACY will play in your player. If, like me, you are a real fan of burials, you will definitely be satisfied. A bloody mist hovers over the cemetery. I walk through the darkness and slowly approach the desecrated grave. The name of this pack is written on the tombstone, and I know very well that I will be returning to this EP for a long time to come. Endless darkness. Fear and evil lurking in the shadows. A raw, dark, and blood-soaked exhumation of a mangy death metal grave!


tracklist:
01. Catacombs Of Silence 
02. Tears Of Scorching Chaos 
03. Cosmic Desecration 
04. Lustful Abyss

band:
A - Bass
G - Drums
Z - Vocals, Guitars

Recorded at Toxic Wastelands in Summer 2024 by Luca R.
Produced by Chaospiracy and Christian T.
Mixed and Mastered by Christian T.

Cover Art by Gorey Corey Tomblims
Band Logo by Form Terror Growth

A few questions - interview with death metal band from Italy - CHAOSPIRACY.

A few questions - interview with death metal band from Italy - CHAOSPIRACY.

Answers by A. (bass player) and Z. (vocals and guitar player) from Chaospiracy.

Ave, can you introduce your band to our readers? – When was it founded and what style of music do you play etc.?

A.: Chaospiracy was born a couple of years ago from an idea of mine (bass) and Z. (vocals and guitar), driven by the desire to play raw no-bullshit Death Metal, straight to the poin with heavy riffing leading the way.... and a band where we could finally play together.

We’ve been longtime friends, but aside from a few collaborations, we had never actually played in the same band before. My personal background was from funeral and sludge doom scene as well as noise and drone music. Z., on the other hand, has always been a death metal guitarist.

Since we’re both OSDM fanatics — even though we come from very different musical backgrounds — we decided to form a power trio in the toxic wastelands of Northern Italy, together with the drummer of G., who is also doing some really cool stuff with a local Black Metal band called Black Raptus. So, Chaospiracy crafts a sound that fuses the primitive aggression and riffing of 90s death metal with the over-fuzzed attitude of sludge doom, inserting itself into the current new wave of filthy OSDM.


Where and under what conditions were you recording the new album? Who was in charge of sound, production and mastering?

A.: When we decided to record our debut EP, we already had very clear ideas about both how it should sound and the approach and process we wanted to follow.

On one hand, we wanted to keep a strong underground, almost DIY spirit, similar to what we had done in our previous experiences. On the other hand, we also wanted professional quality and solid technical competence.

So, knowing friends who have the right equipment and professional skills — and who are also deathsters who played in the underground metal and punk scene of 30 years ago— we got their help. Basically set up the recording sessions at home, and then completed everything at the studio for mixing and mastering.

We’re very satisfied with the final result, and we hope you — and the listeners — will enjoy it as well.

How many copies were released and which medium was used for this new edition (CD, digital, vinyl, cassette)?

A.: At the moment, this is the tape version for the EU market, released by the Italian label Unholy Domain Records, which pressed a first run of 100 copies.

It was released in two different versions/colors.

However, I can already share the news that a CD version will be released in January by Morbid Chapel Records from Poland.

Stay tuned for more details and info.


Who is the author of the lyrics and how were they created and about what do the lyrics deal with?

A.: On this EP „Ingecting Grotesque Decay“, the lyrics were initially written by me in order to follow the imagery and the concept behind the moniker Chaospiracy, and then of course they were adapted and refined by Z., who had to sing them.

My imagery is deeply influenced by a kind of dark-fantasy literature from my youth, ranging from the Chaos of the Warhammer universe to the cosmology of Lovecraft’s Great Old Ones, and everything that surrounds that world. Are you ready for perverted gods, flesh muation and endless war? Simply, Infecting Grotesque Decay...a rotting world corrupted by Chaos...

Who created the logo of the band, and who took care of the graphics and the website? What about you and social networks? Do you consider these things important?

A.: After a long and careful search, mainly done by me and Z. — since we’re both very passionate about the graphic and aesthetic side of Death Metal — we contacted Fred (Form Terror Growth) directly and asked if he would be up for doing our logo.

Having seen his previous work, we were confident he could deliver exactly what we had in mind — and that’s exactly what happened. We sent him some music, a few lyrics and some background info, and the logo came out fantastic.

As for the artwork, I usually take care of it personally, as it’s something I’ve been deeply into for a long time. After a lot of research, when I came across some drawings by Gorey Corey Tornlimbs, I immediately knew I had found the right way to represent the sick and decaying world of Chaospiracy.

I’m absolutely in love with that artwork — so sick!! Hopefully we’ll collaborate again in the future.

Obviously, the shift from print to exclusively digital tools has made everything much faster and most convenient to manage. So despite the nostalgia for the old school, we’re happy with these new ways. We both take care of promotion and managing our social media channels. The only thing that sometimes make me a bit skeptical is that these platforms often seem more focused on appearances than on substance and content. I put more trust in webzines and social pages or groups tha actually spread real content – infomation, music, gig and concrete stuff – rather than profiles full of useless or empty information made only for scrolling ora that end up looking like meme or jokes.... A desperate search for attention in what is supposed to be an extreme and underground scene... ironic, isn’t it?


Which label did you choose for releasing your album and why this label? Are you satisfied by how your label represents you and takés care about you?

A.: The choice of the label was very straightforward in this case as well.

Z. had the chance to meet Ale from Unholy Domain in person, and after talking with him it was clear that, beyond the label’s work — which we already knew and appreciated — the person behind it was the right one.

For our debut EP, our idea was to enter the OSDM scene with something honest and credible, made with a strong underground spirit, and for that reason we wanted to debut on tape.

After letting Ale listen to our material and meeting him face to face, both sides were happy to close the deal — and share a beer.

We’re very satisfied with how things turned out, and he immediately took our project to heart. He has basically become our first supporter in naturally developing the path toward new formats and markets — and maybe even a bigger label for the next release.

Which bands do you idolise and where do you get your inspiration?

A.: Me and Z. are the two „old guys“ in the band. We also grew up musically in the 1990s, so obviously with bands like Obituary, Death, Sepultura, Morbid Angel, Cannibal Corpse, Gorefest, Carcass, and many others you all know well.

As time went on, each of us explored many different paths. Besides digging deeper into the filthier side of Death Metal — f.e. Autopsy being a huge personal influence for me — I was also strongly influenced by funeral doom (Mournful Congregation, Tiranny, Skepticism..) and sludge (EyeHateGod, Electric Wizard, Iron Monkey…).

Z.: Honestly, we’re really passionate about the current scene and this new wave of OSDM, which has undeniably influenced us. At the same time, we’re also collectors of physical material – vinyl, tapes, and merch – and feel a strong connection to the tangible side of the underground, not just the music but the whole surrounding imagery. I can also confirm what A. said, and I’d like to add that I started training at a young age on the thrash of Slayer, Metallica, and Overkill, before moving on to Meshuggah, who helped me develop my palm-muted strumming technique, which has stayed with me for many years now!


Did you send your record to some Labels - which are the labels? How was the response?

A.: When we produced our EP, the only label we sent the promo to was Unholy Domain Records, for the reasons we talked about before. And Honestly, we’re so happy with this debut, with how the tape turned out, the artwork, and the way it’s being received by the listebers.

Now that the tape is out, also thanks to Ale’s push, we’re letting other labels listen to the record in order to find new markets and formats for Infecting. In fact, a CD version will be released next year by the polish Morbid Chapel.

I won’t hide that, after talking with a few labels, there’s also been some interest in a future full-length.

How many gigs have you played? Which type of gigs do you prefer, whether it's (clubs or festivals) and which of your performances would you consider as the best?

A.: In October, our debut EP was released, and we also had our live debut for the release party in Milan with Ashen Tomb and Diabolizer. For this, we have to thank Ale from Unholy Domain and Nicolò from Necrotheism Prod. We’re a “young band”, but from my previous experiences i can say that I love both festivals, especially the more underground ones that are truly connected to the old school scene, and club shows, where you can feel wet, sweaty sick mood of the old days.

What about your plans for the future? What do you want to achieve with the band?

A.: For now, all I can say is that we’re working hard on new tracks and ideas, and we’re very excited about it. At the same time, we really want to promote the band and the EP live as much as possible… let’s see what happens.

Stay tuned. Stay sick. Stay Death.

How and where can your fans contact you? Can you provide some contact information?

A.: First of all, here’s our email for any inquires or proposals : chaospiracyband@gmail.com

You can check out our Bandcamp page to listen, follow or support us with merch.


Finally, here are our social media channels to stay updated.

Thanx for the interview.

---------------------------------------------------------------------------------------------------

PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE - Příběh pětistý padesátý - Festival v pekle, který jsem málem nepřežil


Příběh pětistý padesátý - Festival, který jsem málem nepřežil

Je mi hrozné vedro. Nebo zima? Nevím, střídá se to. Dusím se. Na hlavu mi padá déšť. Naposledy jsem se takhle cítil, když mě zmlátili v Jizerkách. Dnes je to snad  ještě horší. Pomalu otevírám oči. Někdo kousek ode mě se směje. Snažím se vstát, ale nejde to. Jsem paralyzovaný. Pomalu se dostanu na nohy, jenže se zamotám a padám znovu na zem. Následuje další smích. Jsem jako zvíře v kleci, na které se přišli podívat. Hele, on krvácí, to je ale roztomilé. Sáhnu si na břicho. Zajímalo by mě, kde to jsem a jak jsem se sem dostal. Hergot už taky. Nakonec se někdo slituje, nějaké mladé děvče, které přinese kus hadru, otře mi obličej a dá napít vody. Co si vyváděl? Marně se snažím odpovědět. Nejde to. Jen skřehotám. Dobří lidé ale existují. Ona i nějaký kluk (asi patří k sobě), mě odnesou do stínu. Konečně.

Vzpomínky se mi vrací velmi pomalu. Seděl jsem s jedním klukem z koleje v hospodě, pivo a další pivo, nějak jsme si sedli, kecali o muzice. A on najednou, že kousek od Rokycan, na louce za městem, je malý festival. Muzika a filmy, spousta holek, no jedem? Neměl bych, mám schůzku se svoji holkou. Slíbil  jsem jí, že se půjdeme projít, pak večeři. Zklamal jsem, to mi teď lítá hlavou a pořád dokola se ptám, kde je nějaký telefon. Kousek odtud ve vsi. Na jméno se mě neptejte, nepamatuji si to. Jdou se mnou, jsou to samaritáni a zaplať pánbůh za to. Ve vsi je nejen telefon, ale kupodivu i bankomat. Zvu je na něco malého, snídaně je na mě, za to, že jste mě zachránili. Usmívají se, jsou moc milí. Víc takových lidí. Mimo karty u sebe nemám vůbec nic. Peníze, ani doklady. Kartu jsem měl prozřetelně v džísce zašitou na jiném místě. Ty vole, co jsem to prováděl? No, byl si králem večera? Cože? Vůbec nic si nepamatuji.

Ona měla takové ty krásné plné rty, na které jsem se musel pořád dívat. Taky prsa u sebe. On byl kudrnáč, s jasným pohledem. Vyprávěla ona a on sem tam něco doplnil. Prý jsem přišel a už jsem se motal. Někdo mi dal napít z lahve rumu a já pak roztančil celý festival. Lezl jsem na pódium, skákal do bahna. Opakovaně totiž pršelo. Pařil jsem ale i na filmy. Což už spoustu lidí tolik nebavilo. Každého jsem objímal, lichotil holkám, plazil se i plaval kraula. Obešel jsem všechny stoly, kecal i s muzikantama, dokonce jsem dvakrát i zpíval. Do mikrofonu. Musel jsem být králem všech šašků. Hrozně jsem se styděl. No, to nemusíš, bylo to fakt vtipný, tedy až do té doby, než si začal rytířsky bránit jednu místní krasavici. Byla tu se svým namachrovaným klukem, co hrozně žárlil a tys viděl, jak jí fackuje. Míchal ses do toho, porval se, padl na hubu, pak zase vstal, no, bylo to docela divoký. Ochranka tě pak uložila dozadu na zem. Pak se na tebe nějak zapomnělo. Všichni šli spát, začalo pršet, pak svítit sluníčko.

A co můj kamarád, takový vysoký, dlouhé vlasy, triko Metallica. Nikdo s tebou nepřijel. Jak jsem se sem tedy dostal? Co tady vůbec dělám? Měl jsem okno a netušil jsem vůbec nic. Klepou se mi ruce a mám asi delirium tremens. Kupuji pro všechny pivo a držím se v ústraní. Musím se nějak dostat domů. Moje holka je pěkně naštvaná. Brečela mi do telefonu, co to vyvádím, že na mě čekala, že už chtěla volat na policii a do nemocnic. No, dneska odtud už nic nejede, až zítra ráno. Ale neboj, hrajou tu dobrý kapely. Oba kývají souhlasně hlavou a mě konečně dojde, že jedna už stojí na pódiu. No, není to moc dobrý. Jednak to není můj styl a navíc hrajou falešně. Očividně to nikomu ale nevadí. Nechci jim ale kazit radost, koneckonců, mohl jsem i umřít, nebýt jich, ale je to fakt hrozný. Hlavně zpěvák si o sobě myslí, že je hippie. Nemá vůbec hlas, spíš mi to připomíná kdákání. Další skupina, snad ještě horší. To je nějakej festival v pekle? Ptám se pod vousy, ale navenek dělám, že jsem hrozně v pohodě.

Blíží se další večer a já jsem zase v náladě. Nebo pořád? Těžko říct. Už mě zase nic nebolí, dokonce mi pomohli i vyprat tričko. Sednu si ale do kouta, rozhodnut, že dnes řádit nebudu. Problém nastane ve chvíli, kdy si ke mě přisedne takové malé děvče. Má na tváři monokla a modřiny na rukou. Nakloní se ke mě a začne mi hrozně děkovat, že jsem se jí zastal. Teprve až po chvíli mi dojde, že je to asi ta holka, co jsem se jí zastal. Hele a nepřijde ten tvůj magor? Ptám se opatrně a ona že prý ne, že hned ráno odjel na druhý konec republiky za prací. Proč s ním si? Začne mi vyprávět tolik častý příběh. Oba z malé vsi, on si ji vyhlédl. Byli mladí, líbilo se jí, jak je rozhodný, jak chce být jenom s ní. Milovala ho. I teď, co ji každý týden o víkendu zmlátil. Hele, co rodiče, sourozenci? Neměl by mu někdo dát do držky? Ukázat mu, že je debil a hovado? No, oni se ho všichni bojí. Byl si první, kdo si na něj dovolil. A to jsem o tom ani nevěděl (to si ale jen pomyslím, nahlas to neřeknu). Koupí mi pivo a povídá dál. Fascinuje mě, jak považuje jeho chování za normální. On vydělá docela dost peněz. Máme se rádi. Až na to, že ti dává do držky, chce se mi říct, ale raději mlčím. Nechci se už do ničeho míchat.

Přijde nějaká parta holek a hned ahoj, jak je, jdeme tančit? Vůbec si je nepamatuji. Teď jsem stydlivý a není se mnou legrace, opakuji jim stále dokola a dozvídám se další střípky z mého včerejšího řádění. Prý jsem některé přemluvil i k tomu, aby tančily nahoře bez, že prý je hippie večer. Byl jsem pro ně takové osvěžení poklidného vesnického života. Kluk z města, co ví jak na to? No, tak to jsem celej já. A víte o tom, jak jsem se sem dostal? No, normálně vlakem. tvrdí jedna malá prdelatá. Viděla jsem tě vystupovat. Byl jsem sám? No, jasně, že ano. Trošku mi zatrne. Fakt si to nepamatuji. Vůbec nic. Děsí mě moje vlastní hlava. Jdu si opláchnout znovu obličej a přemýšlím o tom, jestli mi někdo něco nehodil do pití. Normálně piju jen pivo, mám už dávno aspoň malou záklopku. Víc tekutin do sebe nedostanu a většinou pak končím. Přece jsem se nemohl takhle vyndat. Malé vysvětlení se nabídne za chvilku. Chci si pročísnout vlasy a najdu vzadu na hlavě také krev. A do prdele. Strčím celou kedlubnu pod ledovou vodu. Když mi první kapky dopadnou na temeno, zabolí to jako čert. 

Hledám zdravotníka, ale je totálně na plech. Jen nade mnou mávne rukou. To samé hasič. Raději se pomalu vrátím dozadu do stanu. Sednu si a mám trošku strach. Asi vidím dvakrát. Já se fakt bojím, říkám jim. Ubezpečí mě, že ne, že jsou dvojčata. Včera jsme spolu tančili a neustále jsem jim navrhoval, že se spolu budeme mazlit. Prý budu uprostřed a ony obě z každé strany. Ale prý pšššt, nesmíme nic říct mojí holce. No, omluvím se, ale ony jen mávnou rukou. Jsou to správný ženský do nepohody. Vyprávím jim svůj příběh a ony nevěřícně kroutí hlavou. Hele, asi bys měl dneska spát někde v klidu. Jedna odejde a za chvilku se vrátí. Vyřízeno, šmitec, dnes nocuješ u nás. Právě jsem to vyřídila s mámou, je tu taky, támhle u toho stolu vzadu. Zamává nám paní, co na svůj věk vůbec nevypadá. Aspoň už vím, po kom jste tak hezký, pokračuji v rozhovoru a potom je nechám, aby mi řekly, co mají na srdci. Obě jsou nebo spíš budou zdravotní sestřičky. Navíc, když mluvíme dál, tak už jsme se asi někdy někde v Plzni potkali. Možná při jednom s našich legendárních tahů s Michalem. Znovu si uvědomím, jaká je škoda, že všichni, se kterými jsem kamarádil, jsou pryč. Achjo.

Opiju se, vrávorám. Ale aspoň vím o světě. Počůrám jim záhon růží. Když odemykají, tak si povídám s králíky. Svlékám se už v předsíni. Jsem zkrátka hostem, kterého každý rád vidí. Ale ony to vůbec neprožívají. Uloží mě jako jezulátko, ještě mi ošetří pořádně hlavu a zhasnou. Možná si to pamatuji dobře, možná to byl ale už jen sen, dostal jsem z každé strany jednu hubičku. Co se mi zdálo, vám raději popisovat nebudu. Uvědomme si, že mi bylo dvacet a testosteronu jsem měl na rozdávání. Prozradím jenom, že byly moc příjemné a bylo to na mě znát, i když mě přišly opatrně probudit. Ujel mi autobus, napadne mě jako první a marně se snažím ukrýt pod peřinu. Chichotají se, ale pak jen mávnou rukou. Máma nás odveze, stejně jedeme na intr. Dostanu snídani, která je vskutku královská. Aspoň jim nasekám dříví a odnesu pár těžkých věcí, co by ženský neměly tahat. Dovedl bych si představit, že tu s nimi jsem. Festival jsem málem nepřežil, ale dobří lidé pořád existují. Loučíme se, jako kdybychom se znali odjakživa. 

Občas je dodnes potkávám v Plzni, jen nikdy nevím, která je která. Snad ani nestárnou nebo znají nějaké tajemné kouzla, stále vypadají skvěle. Dojedu na kolej a dostanu pořádně vyčiněno. Jsem jak zpráskanej pes a nedivím se, že se blondýnka zlobí. Moc dlouho ji to ale nevydrží. To když ji ukážu všechny svoje šrámy a rány. Uteče několik hodin a pak si ke mě sedne. No dobře, tohle už nikdy nedělej. Já jí to zase slíbím. Dodnes nevím, co ten spolužák. Ptal jsem se ho na to, ale prý nebyl ani v hospodě. Vrtá mi to ještě hodně dlouho hlavou. Přízrak? Blbnu? Neutuším. Když opadnou emoce a vše si aspoň v rámci možností utřídím v hlavě, tak jsem jednoduše rád, že jsem přežil. Koneckonců, nebýt lehkého otřesu mozku, mohla to být vcelku povedená taškařice. 


Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine