DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

úterý 3. února 2026

Recenze/review - MASS STRANGULATION - The Red Tip Massacre (2026)


MASS STRANGULATION - The Red Tip Massacre
EP 2026, Sign Of Evil Productions

for english please scroll down

Bylo to jen pár kilometrů. Chodívala si z práce každý den. Ohlížela ses za sebe a těšila se, až si doma napustíš vanu. Obyčejný život obyčejné dívky. Dny ubíhaly a tvoje sny se pomalu plnily. Potkala si jej poprvé, když přišel k vám do práce. Nebyl vyloženě hezký, ale pokaždé se usmíval a měl v sobě něco jiného, než ostatní. Okouzlil tě. Dělalo ti to dobře. Jednou tě vyzvedl z práce a měla si radost, že nemusíš jít pěšky. Jeho pohled se ale změnil a stala si se jeho další obětí v řadě. Pohltila tě temnota.

Představte si malý domek v lesích. Pod ním sklep a spoutanou mučenou dívku. Ano, death metal, ten pravý, ryzí, opravdový a autentický bývá o hnusných věcech. Italští MASS STRANGULATION si vybrali jako hlavní nosné téma svých textů sériové vrahy. Jejich hudba by mohla být klidně soundtrackem k ohavným činům, které prováděl dlouhé roky ten elegantní pán z úvodu dnešní recenze. EP jsem ochutnal nejdříve jen opatrně, ale všechny tři skladby se mi ihned zařízly do mozku i do vnitřností jako čerstvě nabroušený skalpel. Ano, přesně takhle to mám já, starý pes, rád. Poslouchejte v chladu, naprosté tmě a hlavně hodně nahlas! 


Pokaždé, když se dívám na nějaký dokument o sériových vrazích, tak mě fascinuje a mnohdy i bolí atmosféra, zlo, které se plazí najednou kolem mě, jako jedovatí hadi. Beznaděj. Strach. Bolest a utrpení. Italským tmářům se povedlo všechno tohle doslova narvat i do nového EP "The Red Tip Massacre". Novinka má poctivý, masivní a velmi dobře čitelný zvuk, který v sobě obsahuje i takovou tu starodávnou patinu, kterou máme všichni fanoušci smrtícího kovu tolik rádi. Motiv na obalu je děsivý, tematický a určitě si jej zapamatujete. A hlavně, hudba je zde opravdu dobře napsána, má v sobě potřebný drive, tlak i energii. Pánové řežou do živého a nenudil jsem se ani chvilku. Naopak, kapelu jsem neznal a najednou jsem přišel domů a přemýšlel jsem, co budu večer poslouchat. Asi tušíte, jak to dopadlo. Ano, tohle EP má v sobě něco morbidně přitažlivého, možná děsivého a mocného. Pro mě osobně se jedná o velké překvapení a pevně doufám v to, že kapela brzy vydá i dlouhohrající album. MASS STRANGULATION mě přenesli na místa, na kterých se stalo něco zlého, ošklivého, násilného. Kolem se vznáší pach smrti a ve sklepě je připravena další oběť. Ještě před několika hodinami elegantní a usměvavý pán má ve tváři bestiální výraz. Jeho oči žhnou, do těla se mi zadírá další riff, další úder bicích, umírám v šílených křečích. Moje kosti jednou najdou zakopané na zahradě v mělkém hrobě a můj vrah bude poskytovat rozhovory a napíšou o něm knihu. Svět je někdy pěkně hnusné místo. Za mě nelze jinak, než vám novou nahrávku doporučit. Hoří totiž zevnitř a na povrchu je chladná a temná jako ruka mrtvoly. Starý, prašivý, temný a chladný death metal, který je nasáklý zkaženou krví! Zlo číhá ve stínu! 

Asphyx says:

It was only a few kilometers. You walked home from work every day. You looked back and looked forward to running a bath at home. The ordinary life of an ordinary girl. The days passed and your dreams slowly came true. You met him for the first time when he came to your workplace. He wasn't particularly handsome, but he always smiled and had something different about him than the others. He charmed you. It made you feel good. Once he picked you up from work and you were happy you didn't have to walk. But his gaze changed and you became his next victim in a row. Darkness engulfed you.

Imagine a small house in the woods. Beneath it, a cellar and a tortured girl in chains. Yes, death metal, the real, pure, true, and authentic kind, is often about horrible things. Italian band MASS STRANGULATION chose serial killers as the main theme of their lyrics. Their music could easily be the soundtrack to the heinous acts committed over many years by the elegant gentleman from the beginning of today's review. At first, I approached the EP cautiously, but all three songs immediately cut into my brain and guts like a freshly sharpened scalpel. Yes, that's exactly how I, an old dog, like it. Listen to it in the cold, in complete darkness, and most importantly, very loudly! 


Every time I watch a documentary about serial killers, I am fascinated and often pained by the atmosphere, the evil that suddenly creeps around me like poisonous snakes. Hopelessness. Fear. Pain and suffering. Italian obscurantists have managed to literally cram all of this into their new EP, "The Red Tip Massacre". The new release has an honest, massive, and very clear sound, which also contains that ancient patina that all fans of deadly metal love so much. The cover art is terrifying, thematic, and definitely memorable. Most importantly, the music is really well written, with the necessary drive, pressure, and energy. These guys really hit the mark, and I wasn't bored for a moment. On the contrary, I didn't know the band, and suddenly I came home and wondered what I would listen to that evening. You can probably guess how it turned out. Yes, this EP has something morbidly attractive, perhaps frightening and powerful about it. For me personally, it's a big surprise, and I sincerely hope that the band will release a full-length album soon. MASS STRANGULATION transported me to places where something evil, ugly, violent had happened. The smell of death hangs in the air, and another victim lies waiting in the basement. Just a few hours ago, an elegant and smiling gentleman now has a beastly expression on his face. His eyes are burning, another riff pierces my body, another drum beat, I die in crazy convulsions. My bones will one day be found buried in a shallow grave in the garden, and my murderer will give interviews and they will write a book about him. The world is sometimes a pretty nasty place. I can't help but recommend this new recording to you. It burns from the inside and is cold and dark on the surface, like the hand of a corpse. Old, mangy, dark, and cold death metal, soaked in rotten blood! Evil lurks in the shadows!


tracklist:
01. Psychotic Murder 
02. Caliber 38 
03. The Red Tip Massacre

A few questions - interview with death metal band from Italy - MASS STRANGULATION.


A few questions - interview with death metal band from Italy - MASS STRANGULATION.

Answered Roberto (bass), thank you!

Ave, can you introduce your band to our readers? – When was it founded and what style of music do you play etc.?

(Roberto) Hello, and thank you for this interview!

Mass Strangulation was formed in 2007 in Campobasso, southern Italy. From the outset, our intention was to compose original songs inspired by the legendary European death metal scene of the early 1990s. After putting together five tracks and just as we were about to record them, the guitarist and drummer at the time left us, leaving me and Francesco with a handful of songs and nothing else, so we mothballed the band.

In 2022, over a few beers, we decided to revive the group, and immediately contacted Marco and Jacopo on guitars and Pino on drums. We began composing new songs, completely discarding those from 15 years earlier, and after choosing three, we recorded and released them as an EP, “The Red Tip Massacre”, our official debut.


Where and under what conditions were you recording the new album? Who was in charge of sound, production and mastering?

(Roberto) ‘The Red Tip Massacre’ had a somewhat complicated gestation. The drums were recorded at Landscape Studio by Gianluca Vergalito, the guitars and bass were recorded at Samnite Studio by Marco Alfieri, our guitarist, while the vocals were recorded, also at Samnite Studio, by Giuseppe, the singer of Sakahiter, in which Marco, Pino and I also play. When everything was ready, we entrusted it to the skilled hands of Stefano Morabito, mastermind of 16th Cellar Studio in Rome, who took care of the mixing and mastering.

How many copies were released and which medium was used for this new edition (CD, digital, vinyl, cassette)?

(Roberto) The EP was released on CD and tape, in a very limited edition! To be honest, I can't tell you exactly how many copies Sign Of Evil Production printed, simply because its owner, immediately after sending us the CDs and tapes, just... disappeared! We haven't heard from him since, so we have no idea how many copies he put on the market, let alone how many he sold…


Who is the author of the lyrics and how were they created and about what do the lyrics deal with?

(Roberto) We don't like things to be conventional, so I can tell you, without any problems or embarrassment, that we don't write the lyrics, but Valeria, who is Francesco's partner, our singer.

You may wonder why we made this choice... Well, it's easy to explain... While we were busy composing songs in the rehearsal room, one day she came up with three lyrics that simply left us speechless, so we decided that from then on she would take care of them. She is also a psychologist, so she is able to tackle the themes we deal with from three very particular points of view: that of someone who is passionate about the issues analysed, that of a woman and that of a doctor.

The themes deal with serial killers and brutal murders, with one peculiarity: they are all Italian murderers! We wanted to distinguish ourselves a little from the usual themes addressed by death metal bands, while remaining in a similar field that would go well with the sound of our songs, and here we are...

Who created the logo of the band, and who took care of the graphics and the website? What about you and social networks? Do you consider these things important?

(Roberto) The logo is the work of Roberto Toderico, a dear friend of mine, whom many will surely know as the creator of numerous logos and covers for bands of a certain calibre such as Asphix, Sodom, Artillery, Pestilence, Severe Torture, as well as artwork for festivals such as Party.San.

The cover, on the other hand, features a drawing by Mario Uggeri, an old Italian illustrator, depicting the Circeo massacre carried out by Angelo Izzo, who is also the protagonist of the story told in the EP's title track.

The rest of the CD artwork is my work, while the website is still under construction.

Being an old man, I literally hate social networks, but luckily Marco and Jacopo are younger and take care of them. I realise how important they can be nowadays, even though I consider them absolutely ephemeral compared to the old means of communication such as magazines, fanzines, radio, etc., and that is exactly why I cannot tolerate the fact that today, instead of moving forward on the basis of their real value and the effort they put into composing and promoting their music with live performances, bands have to worry about constantly posting content on social media to make people aware of their existence. It's a stupid way to approach music, and it's a product of the stupidity of today's times, as well as, in my humble opinion, the antithesis of the original philosophy and lifestyle of metal...


Which label did you choose for releasing your album and why this label? Are you satisfied by how your label represents you and takés care about you?

(Roberto) As I mentioned earlier, ‘The Red Tip Massacre’ was released in February 2025 by Sign Of Evil Productions, a small Polish label that mainly deals with extreme underground metal. It was Viktor, the owner, who contacted us immediately after we uploaded our EP to the main streaming platforms, waiting for a label interested in releasing it. At first, we enthusiastically accepted his proposal for two reasons: we had an important live show in Rome supporting Cancer coming up, so we were in a bit of a hurry to release the EP, and also because he seemed like a very active and proactive guy, so much so that from the very first contacts we were also talking about possible dates in Poland to promote the CD. Unfortunately, as I mentioned before, after sending us the material, he disappeared, and we still have no contact with him, so I can already tell you that we will definitely be looking for a new label for the release of the full album…

Which bands do you idolise and where do you get your inspiration?

(Roberto) If you've had a chance to listen to the three tracks on the EP, you'll have noticed that our main inspiration comes from the Swedish death metal scene, so leading names such as Entombed, Dismember and Unleashed, without forgetting other European bands such as Bolt Thrower, or a few American bands, although the latter influence is undoubtedly less significant than the others…


Did you send your record to some Labels - which are the labels? How was the response?

(Roberto) As already mentioned, everything was done very quickly, so as far as the EP is concerned, the only real contact we had was with Sing Of Evil Production. We will definitely be sending out some promos soon to start looking around in anticipation of the first full album, which we would like to release by the end of 2026.

How many gigs have you played? Which type of gigs do you prefer, whether it's (clubs or festivals) and which of your performances would you consider as the best?

(Roberto) I'll tell you that despite the long break from 2007 to 2022, and despite only having one EP to our credit, since we got back into action we've been asked to play around here in southern Italy, and at the moment we've already played a good number of live shows, many of them with bands of old friends who are also active in the underground scene, such as Taxidermia or Mauled, just to name a couple.

Personally, I like both situations. I like small live clubs because the performance takes on a wilder form, with people pogoing on top of you, while I like festivals because they are generally better organised, the stages are bigger, you meet people, you see old friends again...

Of the dates we've played so far, the one supporting Cancer in Rome is definitely the one that left us with the best memories, both because of the calibre of John Walker's band and because there were so many people there, they were moshing like crazy under the stage and we had a really great time...

What about your plans for the future? What do you want to achieve with the band?

(Roberto) We are currently working on the full-length album. We have five complete tracks and a series of riffs that will make up the remaining three, after which we will begin pre-production and plan to start recording in late summer, so that we can release the album by the end of the year, barring any unforeseen circumstances.

What we want right now is to play as much as possible, because live performances are what we do best, as confirmed by the feedback and compliments we have received.

On stage, we are able to unleash our wildest side...

How and where can your fans contact you? Can you provide some contact information?

(Roberto) Despite myself, we are on all the major social media platforms, such as Facebook and Instagram, and on digital platforms such as Spotify and Bandcamp, but I prefer people to stop and talk to us before and after our live shows. Face-to-face contact is always the best way to communicate...

Thanx for the interview.

(Roberto) Thank you for giving us this space and greetings to your readers. If we happen to be in your area, come and say hello and rock out in front of the stage during our performance, you won't regret it!





---------------------------------------------------------------------------------------------------

pondělí 2. února 2026

News! - SCEPTOCRYPT - Album Preview : “This Odometer Syndrome” out 13.01.2026

 

SCEPTOCRYPT - Album Preview : “This Odometer Syndrome” out 13.01.2026

https://sceptocrypt.com/2026/01/12/album-preview-this-odometer-syndrome-out-13-01-2026/

And here it lands! “This Odometer Syndrome” a preview single from the full album Sceptocrypt is working on.

This preview put together in 2025 by Pawel (vocals), Malcolm (guitars & backing vocals) & Skyler (bass, FX & drums), the final product will include new vocal takes, new drum takes and additional samples (thanks to new bandmembers Mark on drums & Jacek on samples who both have been contributing heavily to shape the new Sceptocrypt beast.
If you like what you hear, expect more ferocious vocals, more hard-hitting drums, more modems & telephones, and a hell lot of industrial noize!

But maybe you keen to catch on how “This Odometer Syndrome” – and more songs from this upcoming album – sound with a full line-up?
Then come check us live at our two festival appearances, Dark Clouds over Camden (06.02.26, London) and Grim Reaper (09.02.26, Malta). More info at www.sceptocrypt.com/live-shows

Now to the song concept.
Do you recognize the voice of the opening sample? A vicious man that was ousted by his own! Manipulation is always followed by tribulation.

In “This Odometer Sydnrome” we start off with a speech by Zee Man who cannot Schpeak Zenglish himself, to then put him in a corner as we introduce the line “Stay calm and listen to Sceptocrypt”.
Moving on, we look at nowadays’ society being so tech-dependent, as we reflect on all the wrongs that could occur if we forget the human touch.

Lyrics penned back in 1999 by ex-vocalist Conrad Borg and current guitarist Malcolm Callus, it has been revisited by Malcolm & Pawel in 2025.

When all is said and done, stay calm and listen to Sceptocrypt!




---------------------------------------------------------------------------------------------------

Recenze/review - CONCRETE - Absent Mortality (2026)


CONCRETE - Absent Mortality
CD 2026, Rebirth the Metal Productions

for english please scroll down

Pokaždé, když jsem jej potkal, tak jsem měl divný pocit. Vždycky se usmíval, byl velmi dobře oblečený a působil jako takový spořádaný soused. Každého zdravil, prohodil pár slov. U žen byl oblíbený, protože měl hezkou tvář a působil velmi elegantně. Když jste se ale podívali do jeho očí, viděli jste jenom zlo a temnotu. Jakmile padla na město tma, měnil se v nelítostného predátora. Ve sklepě měl velkou sbírku trofejí. Bílých kostí, smějících se lebek. Zlo má někdy mnoho podob a nelze jen tak rozpoznat. CONCRETE jsou death metalová kapela z Bulharska, která to ale umí. 

Asi víte, že se o tuhle smečku zajímám skoro od jejich počátků (důkazem budiž odkazy na recenze na minulá alba, které naleznete dole pod dnešním článkem). Tahle kapela patří mezi ty, kterým jejich morbidní práci opravdu věřím. Jsou autentičtí, suroví, nekompromisní a nezapomínají ani na ostré a chladné melodie. Vítejte v ulicích, ve kterých se toulá sériový vrah. Je zrovna na lovu. 


Asi jste ve svém životě mnohokrát potkali jedince, kteří nemají žádný soucit ani morálku. Jejich srdce i duše jsou chladné jako ruce staré mrtvoly. Z nové nahrávky mám velmi podobný dojem. Kapele se povedlo na povrch vytáhnout ty nejděsivější a nejtemnější lidské myšlenky a nastavit nám zrcadlo, do kterého není hezký pohled. Spousta lidí je dnes pokřivených, zoufalých a připomínají spíše umírající démony, než živé bytosti. Líbí se mi zvuk novinky, který je masivní, surový, dobře čitelný a připomíná mi ostré žiletky, které mě řežou po celém těle. Pokud bychom se měli bavit o motivu na obalu, tak ten je samozřejmě stylový (tahle kapela měla vždy velmi pěkné obaly!). Autorem je Angel Ivanov, který odvedl skvělou práci. Pokud bychom potom měli tvorbu těchto šílených Bulharů k někomu přirovnat, volil bych jména jako BENEDICTION, MASTER, PESTILENCE, MALEVOLENT CREATION, CANNIBAL CORPSE, OBITUARY, EXHUMED. Pokud jste fanoušci podobných odrůd smrtícího kovu a tenhle styl vám již dlouhé roky koluje žilách jako mě, tak rozhodně ochutnejte. "Absent Mortality" je totiž přesně tím druhem neklidného, zajímavého a velmi dobře složeného alba, ke kterému se budu rád a často vracet. CONCRETE jsou stále ve skvělé formě a mrzí mě snad jediná věc. Ještě jsem je neviděl naživo. Musí to být masakr! Kapela totiž řeže tou správnou stranou nože a novinku nelze jinak, než jenom doporučit všem, kteří mají tento styl a pohřby do země rádi. Smrt je při poslechu velmi blízko. Ulice jsou děsivé a toulá se v nich další z šílených  predátorů. Divoký, zničující, masakrující death metal, který vás roztrhá na kusy! Album ostré jako břitva! 

Asphyx says:

Every time I met him, I had a strange feeling. He was always smiling, very well dressed, and seemed like a respectable neighbor. He greeted everyone and exchanged a few words. He was popular with women because he had a handsome face and seemed very elegant. But when you looked into his eyes, you saw only evil and darkness. As soon as darkness fell on the city, he turned into a ruthless predator. He had a large collection of trophies in his basement. White bones, laughing skulls. Evil sometimes takes many forms and cannot be easily recognized. CONCRETE is a death metal band from Bulgaria that knows how to do it. 

You probably know that I've been interested in this band almost since their inception (as evidenced by the links to reviews of previous albums, which you can find below today's article). This band is one of those whose morbid work I really believe in. They are authentic, raw, uncompromising, and they don't forget about sharp and cold melodies. Welcome to the streets where a serial killer roams. He's on the hunt right now. 


You have probably encountered many individuals in your life who have no compassion or morals. Their hearts and souls are as cold as the hands of an old corpse. I get a very similar impression from this new recording. The band has managed to bring the most terrifying and darkest human thoughts to the surface and hold up a mirror to us that is not a pretty sight. Many people today are twisted, desperate, and resemble dying demons rather than living beings. I like the sound of the new album, which is massive, raw, easy to understand, and reminds me of sharp razor blades cutting all over my body. If we were to talk about the cover art, it is, of course, stylish (this band has always had very nice covers!). It was created by Angel Ivanov, who did a great job. If we were to compare the work of these crazy Bulgarians to anyone, I would choose names like BENEDICTION, MASTER, PESTILENCE, MALEVOLENT CREATION, CANNIBAL CORPSE, OBITUARY, EXHUMED. If you are a fan of similar varieties of deadly metal and this style has been running through your veins for years, like mine, then definitely give it a listen. "Absent Mortality" is exactly the kind of restless, interesting, and very well-composed album that I will gladly and often return to. CONCRETE are still in great shape, and I regret only one thing. I haven't seen them live yet. It must be a massacre! The band cuts with the right side of the knife, and I can only recommend this new release to everyone who likes this style and burials. Death is very close when listening to this album. The streets are terrifying, and another of the mad predators roams them. Wild, destructive, massacring death metal that will tear you to pieces! An album as sharp as a razor!




about CONCRETE on DEADLY STORM ZINE:





tracklist:
01. Eminent in Suffering 
02. Midnight Demigod 
03. Fruition of Decadence 
04. Charnel Expulsion 
05. Inversion of Grace 
06. Eternity Renounced 
07. Blood Upon the Necronomicon 
08. Apex Butchery 09. Volatile Skin

neděle 1. února 2026

Recenze/review - THE CRAWLING - Live in Belfast MMXXIV (2026)


THE CRAWLING - Live in Belfast MMXXIV
CD 2026, Grindscene Records

for english please scroll down

Někde mezi smutkem, bolestí a beznadějí. V naprosté tmě a chladu. Tak jsem se cítil, když jsem kráčel temnými ulicemi našeho města a poslouchal jsem nové živé album tmářů THE CRAWLING. Kolem mě se válela krvavá mlha smíchaná se smogem. Továrna, ke které jsem směřoval, připomínala onen svět. Stačilo několik tónů, první riff, melodie a začal jsem křičet do tmy. Nejednou jsem nebyl v zimním městě na západě České republiky. Stál jsem uprostřed davu, v Belfastu a všemi póry svého těla vnímal muziku, která mi již několik let koluje v žilách.

Určitě to znáte. Člověk se stane fanouškem nějaké kapely postupně. Nejdříve jen tak nesměle ochutná, stráví s jejich hudbou několik večerů, kráčí s ní ulicemi nebo jen tak, po lesních pěšinách. O THE CRAWLING jsem již psal (odkazy na recenze najdete dole pod dnešním článkem). Pánové do mě zasekli svůj ostrý dráp a už mě nikdy nepustili. O živých záznamech moc nepíšu, zde ale udělám výjimku. Nové album totiž hoří zevnitř, i když je doomově mrazivé i death metalové surové. 


Když jsem "Live in Belfast MMXXIV" poslouchal, tak jsem byl opravdu na koncertě. Mezi fanoušky stály i pradávné stíny mých kamarádů, kteří již nejsou mezi námi. Mívám to takhle pokaždé. Podobné akce si neskutečně užívám, navíc THE CRAWLING patří mezi smečky, které jsou velmi opravdové, ryzí, autentické. Zkrátka a dobře, jejich hudbu jim věřím, neskutečně si ji užívám, stala se i mojí součástí. Líbí se mi zvuk, který je takový, jaký jej můžete na živém vystoupení opravdu zažít. Připadá mí (snad se nemýlím), že nebyl nijak zbytečně upravovaný. Řekni mi kamaráde, v jakém rytmu tepe tvoje srdce, ptal jsem se sám sebe, když jsem neustále přidával hlasitost. Všechno ostatní šlo stranou. Vracel jsem se domů a pokaždé se těšil, až si sednu, zapnu znovu play a otevřu si nějakou dobrou knihu. Tyhle chvíle jsou pro mě velmi důležité, nutné, abych se nezbláznil v současném podivném světě. Jako asi každý se potřebuji zastavit, zpomalit a srovnat si myšlenky. Tohle album je pro tyto vzácné a nebál bych se napsat terapeutické chvíle více než vhodné. Skladby se valí kupředu jako lavina z kamení, starých kostí a děsivých vzpomínek. Jsem jenom já a tahle nahrávka. Nic kolem mě neexistuje. Jsi fanoušek třeba takových NOVEMBER´S DOOM, MY DYING BRIDE, DRACONIAN, KATATONIA, OFFICIUM TRISTE, EVOKEN, SENTENCED, BOLT THROWER, ENTOMBED? Posloucháš dávno hudbu hlavně srdcem? Potom je tahle deska určena i pro tebe. Někde mezi smutkem, bolestí a beznadějí. V naprosté tmě a chladu. Tak jsem se cítil, když jsem kráčel temnými ulicemi našeho města a poslouchal jsem nové živé album tmářů THE CRAWLING. A teď mě prosím už nechte být, má slova stejně nestačí, lepší je jen tak sedět, být, existovat a poslouchat. Děkuji. Dokonalá esence smutku, chladu, tmy a beznaděje, která se vám dostane do podvědomí! Koncert, který se stal pro mě niterným obřadem! 


Asphyx says:

Somewhere between sadness, pain, and despair. In complete darkness and cold. That's how I felt as I walked through the dark streets of our city listening to the new live album by THE CRAWLING. A bloody fog mixed with smog swirled around me. The factory I was heading for resembled that world. A few notes, the first riff, the melody, and I started screaming into the darkness. Suddenly, I was no longer in a winter town in the west of the Czech Republic. I was standing in the middle of a crowd in Belfast, feeling the music that had been flowing through my veins for several years with every pore of my body.

I'm sure you know the feeling. You gradually become a fan of a band. At first, you just tentatively sample their music, spend a few evenings with it, walk the streets or forest paths with it. I've already written about THE CRAWLING (you can find links to reviews below today's article). These guys dug their sharp claws into me and never let go. I don't write much about live recordings, but I'll make an exception here. The new album burns from within, even though it's doom-like and death metal raw. 


When I listened to "Live in Belfast MMXXIV", I really felt like I was at the concert. Among the fans were the ancient shadows of my friends who are no longer with us. I always feel this way. I enjoy events like this immensely, and THE CRAWLING is one of those bands that is very genuine, pure, and authentic. In short, I believe in their music, I enjoy it immensely, and it has become a part of me. I like the sound, which is just like what you would experience at a live performance. It seems to me (I hope I'm not mistaken) that it hasn't been unnecessarily edited. Tell me, my friend, what rhythm does your heart beat to, I asked myself as I kept turning up the volume. Everything else faded into the background. I would come home and look forward to sitting down, turning on the player again, and opening a good book. These moments are very important to me, necessary for me not to go crazy in today's strange world. Like everyone else, I need to stop, slow down, and gather my thoughts. This album is more than suitable for these precious and, I would dare say, therapeutic moments. The songs roll forward like an avalanche of rocks, old bones, and terrifying memories. It's just me and this recording. Nothing else exists around me. Are you a fan of bands such as NOVEMBER'S DOOM, MY DYING BRIDE, DRACONIAN, KATATONIA, OFFICIUM TRISTE, EVOKEN, SENTENCED, BOLT THROWER, ENTOMBED? Have you been listening to music mainly with your heart for a long time? Then this album is for you. Somewhere between sadness, pain, and despair. In complete darkness and cold. That's how I felt when I walked through the dark streets of our city listening to the new live album by THE CRAWLING. And now, please leave me alone, my words are not enough anyway, it's better to just sit, be, exist, and listen. Thank you. The perfect essence of sadness, cold, darkness, and despair that will get into your subconscious! A concert that became an inner ritual for me!


about THE CRAWLING on DEADLY STORM ZINE:




Track Listing:
1. Intro
2. March of the Worm
3. Sparrow
4. Thy Nazarene
5. The Right to Crawl
6. Another Vulture
7. An Immaculate Deception
8. Bound to the Negative
9. Wolves and the Hideous White
10. Rancid Harmony
11. Outro

band:
Bass / Vocals: Adrien Crozet
Guitar / Vocals: Andy Clarke
Drums: Gary Beattie



PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE - Příběh pětistý padesátý pátý - Černé mraky na krásném nebi


Příběh pětistý padesátý pátý - Černé mraky na krásném nebi

Přijel jsem zrovna z Boleslavi, kde jsem měl nekonečný rozhovor s mámou. Myslel jsem si, že když otec odešel, tak už bude klid. Jenže nebyl. Pořád brečela, utápěla se v depresích. Stěžovala si, že je sama, že nikoho nemá. Hrála to na city, ale to jsem tenkrát ještě nevěděl. Můj divný bratr jen seděl a mlčel. A když už promluvil, tak to bylo jen samé já, já, já. Nikdy se mě nezeptal, jak se mám, nikdy jsme spolu nešli třeba jen tak na pivo. Většinou ležel, byl děsně unavený a učil se. Škola mu šla a i když ho za chvilku čekala maturita a chtěl i na vysokou do Liberce, tak neměl vůbec žádné problémy. Jen sám se sebou. Nechodil moc ven, neměl žádné holky. Když jsem vystoupil z vlaku v Plzni na nádraží, měl jsem zkrátka hodně divný pocit. Jakoby to bylo v mém rodném městě najednou všechno přikryté černým  hávem.

Pořád jsem na to musel myslet. Šel jsem do hospody a pak až na kolej. Blondýnka tam nebyla, což bylo divný. Autobus ji přijížděl dřív než mě a moc jsem se na ní těšil. Byl jsem zmatený a padla na mě taková zvláštní tíseň. O depresích tenkrát nikdo nemluvil, jít s tím třeba k doktorovi, byla slabost a nemluvilo se o tom. Všichni všechno přechlastali. Veškerý chmury se rozplynuly v alkoholu. Hele na rovinu, pil jsem dost, ale to snad každý student. Nějak to ke koleji a situaci patřilo. Musel jsem spláchnout pachuť rodiny rozvrácené otcem despotou a cholerikem. On chlastal vrcholově, nedávno jsem ho zahlédl ve městě. Jen náhodou z autobusu. Kráčel po Míráku s nějakou divnou paní, smáli se a on byl pohublý. Ten velký silný chlap, co kdysi skály lámal, byl několik měsíců po odchodu troska. Oklepal jsem se z té vzpomínky. Do Boleslavi, kterou jsem kdysi tak miloval, protože jsem tam zažil skvělé dětství a měl jsem tam rodinu a kamarády, jsem začal hrozně nerad jezdit. Pokaždé jakoby to tam na mě padalo. Moc špatných vzpomínek, které převážily ty dobré.

Měl jsem to vědět, že je to neskutečná drbna. Taková malá prdelatá, s pichlavým pohledem. Jakmile mě zahlédla, když vstoupila do dveří, ihned se ke mě hrnula. Viděla jsem ji s nějakým fešákem, no tu tvoji bloncku. Hlásila mi s úsměvem na tváři, který byl falešný jak její nastavované vlasy. Přisedla si, aniž bych ji zval. No, nevím, nějak se k sobě měli. Objímali se a co jsem viděla, tak mu dávala pusu. Zachvěl jsem se. To bude nějaká blbost, řekl jsem. Věřili jsme si. Ona byla kočka a přesto si mě hlídala a já jí. Měl jsem spoustu možností zasunout, ale nevyužil jsem toho. Někdy to bylo hodně těžké, jsem přeci jen slabý chlap a některý holky mě chtěly jako skalp, ale ovládl jsem se. Radši jsem se opil, než abych někde pro pár chvilek potěšení. Já vím, je to těžké, nechci ani moralizovat, ale měli jsme to takhle nastavené. Vlastně by mě nikdy ani nenapadlo, že by si mohla vyjít s někým jiným. Přesto mi ta kráva s hlavou od kysličníku nasadila brouka do hlavy.

Byl jsem blbec. Normálně nejsem žárlivý, věřím si. Jenže jsem přijel totálně psychicky vyšťavený z Boleslavi a utápěl jsem se v chmurách. Nasadil jsem si sluchátka, pustil PARADISE LOST a asi jsem na chvilku usnul. Pořád nikde nebyla. Zvláštní, měli jsme takový systém s lístečky. Když někdo někam neočekávaně šel, napsal na papírek kam jde a dal jej na stůl. Takoví předchůdci SMS, které dodržujeme z čistě praktického hlediska dodnes. Uvědomme si, že jsme byli v Plzni jen sami dva. Bez rodiny. Setmělo se a mě to nedalo. Najednou mi v hlavně začali hlodat divný myšlenky. Moje máma mě nikdy moc nechválila, spíš jen kritizovala a tak pokaždé, když jsem od ní jel, cítil jsem se špatně. Hledal jsem u sebe chyby. Nějak mi to blbě secvaklo v hlavě. Možná pro ní fakt nejsem dost dobrý. Ona je z pohodové rodiny, já si zažil peklo, ona má gymnázium, já jen blbou zemědělku a ekonomku. Navíc je to fakt kočka, já jsem obyčejný kluk, normálně bych na ní nikdy neměl. Postavu mám super, ale jinak mám velký nos, jsem vyhublý, kurva já se v tom tak utápěl. Musel jsem ven, někam do ulic.

Hledal jsem ji. Došel jsem na všechna místa, kde by mohla být. Dokonce jsem, i takhle v noci, došel až do její školy a zeptal se na vrátnici. Vyděšený jsem vrazil do jedné učebny, i přes hlasité protesty vrátného. V jednom okně jsem totiž zahlédl siluetu dvojice, co se líbala. Otočila se ke mě sice blonďatá hlava, ale byl to někdo jiný. Pígloval ji zezadu pan profesor. Takovej dědula. Zapálil jsem si na schodech a dal si hlavu do dlaní. Co když se jí něco stalo? Běžel jsem na služebnu policie, ale tam seděl znuděný strejda, který na mě koukal jako na vyoranou myš. Hele mladej, to si vyřiďte sami. Ohradil jsem se, ale on mě seřval, že mám jít do prdele, že má svých starostí dost. A přepnul v televizi na nějaký fotbalový zápas. Viktorka versus Kometa Brno. Šel jsem pryč, ještě jsem doběhl do Studny, do Ucha i Oka, což byly studentský kluby. Jestli se někde nezapomněla s kamarádkou. Moc se jí to ale nepodobalo. Dala by mi vědět dopředu. Byl jsem už zoufalý. Bylo něco po jedenácté, když jsem se vracel sklesle na kolej.

Je tam taková divná cesta, mezi mlázím a mladými stromky. Vidím známou siluetu. Vrávorají, zavěšení do sebe. Doběhnu je, zaklepu jí na rameno. Je to ona. Moje holka s jiným klukem. Chytne mě rapl. Chytím ho pod krkem a ihned, bez vysvětlování mu jednu napálím. Nestihne nic říct. Ona na mě ale zařve, co to dělám, co blbnu. Nevnímám jí. Jsem fakt naštvanej, poníženej, je mi na blití. Křičím na ní a jsem sprostý, jsem plnej bolesti z Boleslavi, jsem frustrovanej. Udělám něco, co pro mě vůbec není typické. Vůbec ji neposlouchám, jsem jak ve zlým snu. Mám co dělat, abych toho hajzla nedokopal na zemi. Místo toho uteču na pokoj, naházím do krosny pár věcí, co tu mám a vrátím se na pokoj, kam původně patřím. Je tam medvídek Máťa, velkej kluk z Hrobu u Kryrů. Studuje fakultu aplikovaných věd a moc se zatím neznáme. Problém trošku je, že tam má takovou malou prdelku. Vyruším je. Omluvím se, sednu si do kuchyňky a čekám. Když mají hotovo, tak vyleze usměvavý Máťa a co se prej děje. Vzteky mezi zuby procedím kus něčeho asi nesrozumitelného. V klidu kámo, řekne mi a že prý jen budu muset nějak vydržet, že tu bude i ta jeho křepelka, nemá kam jít. Celou noc nespím, koukám do stropu a dělám, že neslyším, jak spolu laškují.

Ona odejde, dáme si kafe a co se prej děje. Musím se někomu svěřit. Normálně to moc nedělám, bývá to obráceně. Já jsem přeci ten klidný, pohodový Jakub nad věcí, se kterým je sranda, mě lidé říkají všechno. Vědí, že to u mě bude jako v hrobě, že to nikomu neřeknu. Umím poslouchat, i když je fakt, že mě to moc nebaví. Už jsem se s tím ale smířil, že za mnou celý život chodí lidi a povídají mi o sobě. Teď jsem ale v opačné pozici. Vezmu to zeširoka, už dlouho jsem s nikým takhle nemluvil. Máťa není navíc zatížený mnoha společnými zážitky. Je to spíš známý, než kamarád. Jak se ale brzy ukáže, je to chlap na svém místě. Dobrák od kosti. Kluk, který mě vyslechne, nehodnotí. Poradí mi, ať se den dva vydýchám a pak za blondýnkou zajdu a v klidu si promluvíme. Jsem ale debil, nechci, jsem děsně hrdej, jsem kus hovádka, hromada testosteronu. To je moje holka, říkám, jak nějaký manipulátor, a nikdo, rozumíš nikdo. Dej si panáka a uklidni se, položí mi svoji ruku dřevorubce na rameno a já se postupně vydýchám.

Ano, to nevím, zjistím to až po mnoha letech, že se Máťa zvedl a hned odpoledne za moji milou zašel. Zjistil, že to byl bratranec, který přijel jako šílený fanoušek na fotbalový zápas. Je z Brna a je to tak trošku lopata a blbec, ale byli spolu někde v hospodě, přemluvil ji na utkání a nakonec někam ještě na jedno. Máťa mi ale nic neřekl, jen jako nějaký diplomat uspořádal schůzku na neutrální půdě. Setkali jsme se a pohádali. Hodně pohádali. Padla velká špatná slova. Bylo to snad poprvé, kdy jsme na sebe křičeli. Trable v ráji. Černé mraky na krásném nebi. Odešel jsme z baru, kde na mě všichni koukali jak na rapla. Byl jsem jím. Byl jsem fakt debil. Stojím na schodech před kolejí a vyleze Máťa. Tak hele kamaráde, sereš mě. Taková holka se neopouští. Podívej se na ní, jak je chytrá, krásná, milá, jakej má šmrnc. A teď se podívej na sebe, jaký máš kurva štěstí. Mluvil jsem s ní. Miluje tě. Nechápe tě. Tohle je ženská, která by ti nosila pomeranče do vězení. Byla by ti věrná, i kdybys někoho zabil. Zůstala by s tebou, tak si to neposer. Šrotovalo mi to v hlavě. Pomalinku jsem se uklidňoval. Dobře, vrátím se. Vůbec mi nedocházelo, že naše neshody sledují i další lidé. Když jsem se omluvil a ona mi s brekem padla do náručí, zatleskali nám jak v blbým americkým filmu. Ty vole, vy spolu musíte zůstat, když už ne vy, tak kdo jinej, kurva, dodá ještě Máťa a potvrdí mu to i vyžraný Venca za barem. 

Šeptáme si o tom, že jsem blbec. Omluvím se, jsem naměkko. Že si mi nebyla nevěrná? Co si o mě myslíš? Přísahej a takový ty věci, co se říkávají. Leželi jsme potom v posteli, zamotaní do sebe. Poděkoval jsem tenkrát pánu bohu, protože jsem nikoho jinýho neznal. Zapomněl jsem ale poděkovat Máťovi. On je ten, který může za to, že jsme spolu dodnes. Já byl takovej blbec, že nebýt jeho, chtěl jsem se druhý den vrátit do Boleslavi a pak utéct na chalupu, bydlet tam, makat někde v lese a na všechno se vybodnout. Neudělal jsem to jen díky němu. Jinak, ehm, bratrance jsem potkal až po několika měsících. Bál se mě. Nechápal jsem proč a když se vše vysvětlilo, moje omlouvání nemělo konce. Černé mraky na krásném nebi se rozplynuly a díky Máťovi z Hrobů u Kryr se vše v dobré obrátilo. Díky kámo. Díky moc!

Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

sobota 31. ledna 2026

Recenze/review - NOIRSUAIRE - The Dragging Poison (2025)


NOIRSUAIRE - The Dragging Poison
CD 2025, Osmose Productions

for english please scroll down

Pokaždé, když si jej potkal, tak tě začalo mrazit v zádech. Nevenek vypadal krásně. Měl zajímavé rysy, jasný postoj a lidem se líbil. Uměl krásně mluvit. Byl úspěšný. Přesto na něm bylo něco divného, zvráceného. Možná právě tohle tě na něm tolik přitahovalo. Přála sis, aby tě oslovil. Konečně se tak jednoho krásného večera stalo. Byl okouzlující, vznášel se kolem tebe jako vznešený šlechtic. Potom ti prokousl hrdlo a vysál z tebe všechnu krev. V obličeji měl ďábelský škleb a ty si konečně poznala jeho pravou tvář.

Na black metalu se mi vždycky nejvíc asi líbila taková ta těžko definovatelná chladná, mrazivá atmosféra. Tajemno, záhadnost. NOIRSUAIRE jsou jednočlenným projektem, kapelou, která mě naplno uvrhla do temnoty. Stačilo několik prvních poslechů a už jsem nebyl ve svém pokoji, ale procházel jsem se na onom světě. Potkával jsem tam vampýry, sukuby, i své vlastní démony. Nemohu jinak, než vám loňskou nahrávku doporučit. 


Album je ze své podstaty neklidné, tajemné, nebál bych se napsat magicky přitažlivé. Jako bych navštívil nějaký dávno opuštěný hrad a strávil několik nocí mezi chladnými stěnami prokletých kobek. Kousek ode mne se popravovalo a pořádaly se čarodějnické procesy. U tohoto stylu je vždy velmi důležité, aby byl uvěřitelný, autentický. A to NOIRSUAIRE jsou, to vám klidně podepíšu vlastní krví. Ďábel se mezi lidmi uctíval již odpradávna. Jak se píše ve starých spisech, jeho existenci lze přeci jen prokázat o hodně lépe, než kohokoliv jiného. Zlo se totiž ukrývalo (a stále tomu tak je) v každém z nás. Téhle smečce se povedlo jej vytáhnout na povrch, promítnout do nových skladeb a nastavit nám křivé zrcadlo. Pokud jste někdy četli o vampirismu, zajímáte se o folklór a rádi a často tančíte s démony, potom jste zde správně. Skladby jsou velmi dobře napsány, mají v sobě potřebný drive i sílu. Hoří zevnitř a na povrchu jsou chladné jako ruka mrtvoly. Co se týká formálních věcí, jako je zvuk, motiv na obalu, celková produkce, tak věřte, že je vše v absolutním pořádku. Vy se tak můžete v klidu soustředit na muziku samotnou. Ta se kolem vás bude nejdřív plazit  jako jedovatý had, postupně vás uhrane a nakonec se stane vaší součástí. Začne vám kolovat v žilách, otiskne se do vás a označí si vás cejchem. "The Dragging Poison" je přesně tím druhem alba, na kterém se velmi elegantně kombinuje pradávná surovost se zajímavými studenými melodiemi. Možná stejně jako hrdinka dnešního úvodu recenze potkáváte také někoho krásného s krvavým a zlým pohledem. Je tak snadné podlehnout. Temný a chladný black metalový vampirismus! Album, u kterého vám zmrzne krev v žilách! 

Asphyx says:

Every time you met him, you felt a chill down your spine. Outwardly, he looked wonderful. He had interesting features, a clear stance, and people liked him. He was a gifted speaker. He was successful. Yet there was something strange, twisted about him. Maybe that's what attracted you to him so much. You wished he would talk to you. Finally, one beautiful evening, he did. He was charming, hovering around you like a noble aristocrat. Then he bit through your throat and sucked all the blood out of you. He had a devilish grin on his face, and you finally saw his true colors.

What I've always liked most about black metal is that hard-to-define cold, frosty atmosphere. Mystery, enigmaticness. NOIRSUAIRE is a one-man project, a band that plunged me completely into darkness. After just a few listens, I was no longer in my room, but walking through the other world. There I encountered vampires, succubi, and my own demons. I can't help but recommend last year's recording to you. 


The album is inherently restless, mysterious, and I wouldn't hesitate to call it magically appealing. It's as if I visited a long-abandoned castle and spent several nights among the cold walls of cursed dungeons. Executions and witch trials were taking place not far from me. With this style, it is always very important to be credible and authentic. And NOIRSUAIRE are just that, I can vouch for it with my own blood. The devil has been worshipped among humans since time immemorial. As written in ancient texts, his existence can be proven much better than anyone else's. Evil was (and still is) hidden in each of us. This band has managed to bring it to the surface, project it into new songs, and hold up a crooked mirror to us. If you've ever read about vampirism, are interested in folklore, and like to dance with demons, then you've come to the right place. The songs are very well written, with the necessary drive and power. They burn from the inside and are as cold as a corpse's hand on the surface. As far as formal aspects such as sound, cover art, and overall production are concerned, rest assured that everything is in perfect order. This allows you to focus on the music itself. At first, it will slither around you like a poisonous snake, gradually captivating you until it eventually becomes a part of you. It will start to flow through your veins, leave its mark on you, and brand you. "The Dragging Poison" is exactly the kind of album that elegantly combines ancient rawness with interesting cold melodies. Perhaps, like the heroine of today's review introduction, you too will meet someone beautiful with a bloody and evil gaze. It's so easy to succumb. Dark and cold black metal vampirism! An album that will freeze the blood in your veins!



tracklist:
1. Intro - Thousands Throats Thousands Spears 03:31
2. The Trance of Bedless Bones 04:31
3. Fogged by the Leaves of Pestilence 03:40
4. The Dragging Poison 05:18
5. Possessed by a Malignant Lust 04:04
6. Interlude - Withering Veins 01:50
7. Enshrouded in Rabid Repugnance 03:32
8. Sworn by Sinister Wisdom 04:41
9. Noirsuaire 04:37

pátek 30. ledna 2026

Recenze/review - TOTAL ANNIHILATION - Mountains Of Madness (2026)


TOTAL ANNIHILATION - Mountains Of Madness
CD 2026, Testimony Records

for english please scroll down

Vrcholky hor jsou zahalené do zvláštně těžké mlhy. Má barvu zkažené krve. Pokaždé, když se přiblížím, tak slyším nářek nemrtvých. Alespoň si myslím, že jsou to lidé, kteří se zde kdysi ztratili, zahynuli ve skalách. Ale třeba se pletu. Je to tu děsivé, šílené, cítím všemi póry svého těla velkou bolest, jakoby mě něco trhalo zevnitř. Bojím se a přesto vstupuji dovnitř. Umírám a znovu se rodím, v nekonečném cyklu. TOTAL ANNIHILATION, death thrash metaloví maniaci ze Švýcarska se volně inspirovali dílem H.P. Lovercrafta (konkrétně kosmickou novelou "At the Mountains of Madness" z roku 1936. 

Možná a nebo právě proto mám pokaždé, když zapnu play na svém přehrávači pocit, že jsem najednou na úpatí horského masívu. Dívám se nahoru a netuším, co mě čeká. Postupně přidávám hlasitost, řvu do tmy. Děsím se každého stínu, užívám si velmi propracované melodie a nápady, ztrácím se v mlze, jsem tu jen já a muzika a děsivé hory plné zvrácených příběhů. 


Potkává se zde taková ta temná a surová death metalová živočišnost s thrash metalovou naléhavostí a ostrostí. Vše je činěno velmi inteligentně, smečka z Basileje umí napsat opravdu dobré skladby, které se mi ihned (ano, stalo se tak již během několika počátečních poslechů) zadřely hluboko pod kůži i do podvědomí. Jako bychom byli spolu s kapelou stejné krve a vyrůstali jsme na podobných vzorech. Skvělé je i to, že si pánové dali velký pozor na zvuk. Ten je masivní, divoký, působí syrově a zároveň vyniknou jednotlivé silné melodie. Novinka má spád, drive, působí jako lavina, která se utrhne pokaždé, když zapnu play a přidám hlasitost na samou hranu slyšitelnosti. "Mountains Of Madness" je ale také albem, které má v sobě něco tajemného, zvláštního, neklidného. Všichni moc dobře víme, že zlo nikdy nespí, že je všude přítomné a jenom čeká v pozadí, aby mohlo zaútočit. Čest těm, kteří jej dokáží pojmenovat, definovat a zničit. Mám rád kapely, které mě donutí přemýšlet, které mi nedají svoji hudbu zadarmo. TOTAL ANNIHILATION si se mnou nejdřív hráli jako šelma se svojí kořistí. Postupně mě pevně sevřeli pavučinami své hudby, abych se nakonec ztratil v jejich světě. Pokaždé, když potkám kapelu, která má talent, která umí hrát, má zajímavé texty a nápady, tak vidím světlo na konci tunelu. Svět je a vždycky býval podivné místo k žití. Vím to já, kapela a věděl to i H. P. Lovercraft. Někdy si říkám (čím dál častěji), že hudba je něčím tak silným, že na to má slova ani nestačí. Myslím si, že není moc co řešit. Švýcaři vydali album, u kterého shoříte na popel a strhne vás do hlubiny. Vynikající záležitost, to vám klidně podepíšu vlastní krví! Thrash death metal, který nastavuje zrcadlo samotnému zlu! Na kost ohlodaná, velmi propracovaná a sofistikovaná nahrávka, která vás strhne do laviny! 

Asphyx says:

The mountain peaks are shrouded in a strangely heavy fog. It is the color of spoiled blood. Every time I get closer, I hear the wails of the undead. At least, I think they are people who once got lost here, who perished in the rocks. But maybe I'm wrong. It's scary here, crazy, I feel great pain in every pore of my body, as if something were tearing me apart from the inside. I'm afraid, and yet I go inside. I die and am reborn, in an endless cycle. TOTAL ANNIHILATION, death thrash metal maniacs from Switzerland, were loosely inspired by the work of H.P. Lovecraft (specifically the cosmic novel "At the Mountains of Madness" from 1936). 

Maybe that's why, or perhaps precisely because of that, every time I press play on my player, I feel like I'm suddenly at the foot of a mountain range. I look up and have no idea what awaits me. I gradually turn up the volume and scream into the darkness. I am terrified of every shadow, I enjoy the very elaborate melodies and ideas, I lose myself in the fog, it's just me and the music and the terrifying mountains full of twisted stories. 


It combines dark and raw death metal animalism with thrash metal urgency and sharpness. Everything is done very intelligently, the Basel-based band knows how to write really good songs that immediately (yes, it happened during the first few listens) got under my skin and into my subconscious. It's as if we were of the same blood as the band and grew up on similar influences. It's also great that the guys paid close attention to the sound. It's massive, wild, raw, and at the same time, the individual strong melodies stand out. The new album has momentum, drive, and feels like an avalanche that breaks loose every time I press play and turn the volume up to the very edge of audibility. But "Mountains Of Madness" is also an album that has something mysterious, strange, and unsettling about it. We all know very well that evil never sleeps, that it is omnipresent and just waiting in the background to attack. Honor to those who can name it, define it, and destroy it. I like bands that make me think, that don't give me their music for free. At first, TOTAL ANNIHILATION played with me like a beast with its prey. Gradually, they wrapped me tightly in the cobwebs of their music, until I was finally lost in their world. Every time I meet a band that has talent, that can play, that has interesting lyrics and ideas, I see the light at the end of the tunnel. The world is and always has been a strange place to live. I know it, the band knows it, and H. P. Lovecraft knew it too. Sometimes I think (more and more often) that music is something so powerful that words are not enough to describe it. I don't think there's much to discuss. The Swiss have released an album that will burn you to ashes and drag you into the depths. It's excellent, I'll gladly sign that with my own blood! Thrash death metal that holds up a mirror to evil itself! A bone-gnawing, highly polished and sophisticated recording that will sweep you away in an avalanche!


TRACKLIST
01. The Art of Torture
02. Mountains of Madness
03. Illusion
04. Chokehold
05. Choose the Day
06. Age of Mental Suicide
07. Nyctophobia
08. Beneath the Cross
09. Invisible Conflagration
10. Lost Forever
11. Hate Remains

LINE-UP
Daniel Altwegg – Vocals
Nicolas Stelz – Guitars
Jürgen Schmid – Guitars
Michael Lautenschläger – Drums
Niklaus Denger – Bass


Photos - EXORCIZPHOBIA, DEADROOTS, KRUSADIST - klub Parlament, Plzeň - 31. 1. 2026

Author of photos - Michal Radoš (https://twitter.com/deadlystormzine)


DEADROOTS
























KRUSADIST
















EXORCIZPHOBIA









Author of photos - Michal Radoš (https://twitter.com/deadlystormzine)

---------------------------------------------------------------------------------------------------

TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine