DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

čtvrtek 6. listopadu 2025

Recenze/review - DISTASTE - Agoniepositur (2025)

DISTASTE - Agoniepositur
CD 2025, F.D.A. Records

for english please scroll down

Kolikrát za týden v sobě dusíte vztek? Nechutný šéf v práci, soused, co se neumí chovat, k tomu úlisné ksichty politiků, zprávy plné bolesti a utrpení. Pohár přetekl a vy utíkáte do lesů, do klidu. Nebo si pouštíte hudbu, která vám dokáže propláchnout mozek kyselinou. Rakouské maniaky DISTASTE jsem viděl letos v lednu u nás ve městě v klubu a rozsekali mě na malé kousky. Byl to velký tlak, který připomínal divoké tsunami. Kombinace brutálního death metalu, grindore, hudebního násilí a tmy, mi udělala tak dobře, že jsem se začal na novou letošní nahrávku opravdu od srdce těšit.

A jsem spokojený! Řvu do tmy fuck you, když přijdu v pátek z práce, zahlcen tunami nepotřebných informací. Sám uprostřed davu, je to stejné, jako když jsem byl mladý kluk. Jinakost se stále neodpouští, lidé jsou zatíženi nekonečnými konvencemi a předsudky. V téhle hudbě je velké množství tlaku, síly a nakumulovaného zdravého vzteku. Kurva, brácho, je to fakt dobrý!


"Agoniepositur" je velmi nakažlivým albem plným zajímavých momentů. Nenudím se ani chvilku, pořád se něco děje. Drsné melodie plné krutosti, lehká disonance, přesnost a preciznost. Takto bych definoval novinku, kdybych ji představoval někomu, kdo je touto hudbou nepolíbený. Chodil jsem šedými ulicemi průmyslového města se sluchátky na uších a kráčel v davu do nelidských továren. Vedle v hale spí tiché stroje na zabíjení. Pokaždé, když jsem šel okolo, tak jsem měl pocit, že se díky této nahrávce probudily. Jakoby z jednotlivých riffů, motivů, odkapávala zkažená krev. Přesně, to je ono, dívali jste se někdy na čerstvě proříznutý vřed? Na temnou tekutinu, smradlavou a hnusnou, která vytékala ven? Tak tahle deska je jako rezavý nůž, kterým vřed proříznete. Je to zkrátka masakr, velmi dobře a chytře napsaný a složený. Nikde nic nepřebývá ani nechybí. Zvuk je masivní, surový, motiv na obalu stylový. Rakušané na to jdou ostře, nekompromisně, útočí přímo na solar plexus. DISTASTE jsou letos ve velmi dobré formě a připomínají smečku prašivých psů, které potkáte na periferii města. Máte dvě možnosti. Buď zbaběle utéct nebo si nechat prokousnout hrdlo. Hádejte, jakou možnost jsem zvolil já? Jasně, nechal jsem se roztrhat na kusy. Představte si obrovský mlýn na lidské maso. Na lopatkách jsou připevněné čerstvě nabroušené čepele. Padám po zádech dolů a nechávám se tímto albem rozemlít na prach. Jsou mi vyrvány vnitřnosti a konečně cítím ve své duši klid. Kolikrát za týden v sobě dusíte vztek? Nechutný šéf v práci, soused, co se neumí chovat, k tomu úlisné ksichty politiků, zprávy plné bolesti a utrpení. Pohár přetekl a vy utíkáte do lesů, do klidu. Nebo si pouštíte hudbu, která vám dokáže propláchnout mozek kyselinou. Destruktivní, maniakální grindcore brutal death metal, který vás vyvrhne zaživa! Album, na kterém potkáte perfektně seřízený stroj na zabíjení hudbou!

Asphyx says:

How many times a week do you suppress your anger? A nasty boss at work, a neighbor who doesn't know how to behave, the smarmy faces of politicians, news full of pain and suffering. The cup runs over and you run away to the woods, to peace and quiet. Or you play music that can flush your brain with acid. I saw the Austrian maniacs DISTASTE in our town club this January, and they blew me away. It was intense pressure, reminiscent of a wild tsunami. The combination of brutal death metal, grindcore, musical violence, and darkness did me so much good that I started to really look forward to this year's new album.

And I'm satisfied! I yell "fuck you" into the darkness when I come home from work on Friday, overwhelmed by tons of useless information. Alone in the middle of the crowd, it's the same as when I was a young boy. Otherness is still not forgiven, people are burdened by endless conventions and prejudices. There is a lot of pressure, power, and accumulated healthy anger in this music. Fuck, bro, it's really good!


"Agoniepositur" is a highly infectious album full of interesting moments. I'm never bored for a second; there's always something going on. Harsh melodies full of cruelty, slight dissonance, accuracy, and precision. That's how I would describe this new release if I were introducing it to someone unfamiliar with this kind of music. I walked through the gray streets of an industrial city with headphones on, walking in a crowd to inhuman factories. Quiet killing machines sleep in the hall next door. Every time I walked by, I felt like they woke up thanks to this recording. It was as if rotten blood was dripping from the individual riffs and motifs. Exactly, that's it. Have you ever looked at a freshly cut ulcer? At the dark, smelly, disgusting fluid that oozed out? Well, this album is like a rusty knife cutting through the ulcer. It's simply a massacre, very well and cleverly written and composed. Nothing is superfluous or missing. The sound is massive, raw, the cover art stylish. The Austrians go at it hard, uncompromisingly, attacking straight at the solar plexus. DISTASTE are in very good form this year, reminiscent of a pack of mangy dogs you might encounter on the outskirts of town. You have two options. Either run away cowardly or let them bite your throat. Guess which option I chose? Sure, I let them tear me to pieces. Imagine a huge human meat grinder. Freshly sharpened blades are attached to the blades. I fall backwards and let this album grind me into dust. My insides are torn out and I finally feel peace in my soul. How many times a week do you suppress your anger? A disgusting boss at work, a neighbor who doesn't know how to behave, the smarmy faces of politicians, news full of pain and suffering. The cup overflows and you run away to the woods, to peace and quiet. Or you play music that can flush your brain with acid. Destructive, maniacal grindcore brutal death metal that will rip you apart alive! An album where you will encounter a perfectly tuned machine for killing with music!


Report, photos, video - DISTASTE, BRUTALLY DECEASED, LUDRA - Divadlo pod Lampou, Plzeň - pátek 24. 1. 2025: https://www.deadlystormzine.com/2025/01/report-photos-video-distaste-brutally.html

tracklist:
01. Furunkelmann 
02. Apex Oppressor 
03. Last 
04. Rosstaeuscherei 
05. Kaligula 2.0 
06. Endzweck Geschroepf 
07. Hand guck in die Luft 
08. Nestbeschmutzer 
09. Der Thronraeuber 
10. Gottes Geschenk an die Menschheit 
11. Das Rudeltier 
12. Alpinist 
13. Wind von Asphalt 
14. Agoniepositur



Recenze/review - RAVENOIR - Deadreams (2025)


RAVENOIR - Deadreams
CD 2025, Gothoom Productions

for english please scroll down

Fascinován nekonečnou tmou jsem vstal velmi brzy. Noční můry se ještě potkávaly s krvavým jitrem a moje kroky mě zavedly na místo nekonečného spočinutí. Čím jsem starší, tím častěji se vracím na svátek všech mrtvých na hřbitov, na kterém leží mí předci. Poslouchám nové album mých oblíbených RAVENOIR, které se se svojí magicky záhadnou atmosférou krásně hodí k mlhavým náladám mezi náhrobky. Čtu si jména, která jsem kdysi znal. Přemýšlím o životě, o tom, kam směřuji a kdy dojdu svého cíle. Stane se tak vůbec někdy? Nebo se jen rozplynu v nicotě?

RAVENOIR jsou letos ještě víc zádumčiví, přemýšliví, éteričtější. Black metal i smrtící kov lze zaslechnout spíše jen vzdáleně. Je sice stále otištěn do jednotlivých skladeb, ale o hodně větší prostor dostaly ambientní, psychedelické nálady i melancholie. Jedná se o hudbu, která vám pomůže nahlédnout i do vašeho nitra. Pokud jí dáte šanci a necháte se jí unášet na zpěněných vlnách smutku, tmy a záhadnosti. Určitě to není záležitost pro každého, jedná se spíše o obřad pro přemýšlivé jedince s bohatou fantazií. 


Každé album, které do mě zasekne svůj dráp, každá nahrávka, o které se rozhodnu napsat, je pro mě i osobním příběhem. Vždy se jedná o vzájemný vztah mezi mnou a muzikanty, o předané emoce, o sílu, tlak a energii. Alesh A.D, jako hlavní protagonista, má svůj jasný a zřetelný rukopis. Připomíná mi malíře, který nanáší pomocí riffů a melodií pestrou paletu zbarvenou do šedo černých odstínů. Letos s ještě naléhavějším vokálem. S perfektně ošetřeným zvukem, s obalem, na kterém je smrtihlav. Je jako znamení, které můžeme každý během svého života potkat. "Deadreams" je pro mě spíše výletem do země nekonečných stínů, než jen obyčejnou deskou. Zadřela se mi postupně pod kůži. Poslouchal jsem ji rád a často se k ní vracel. Zajímavé je, že jsem trošku otálel se sepsáním recenze. Byl jsem totiž natolik pohlcen, že jsem nějak nenacházel slova. Kolem nás utíká svět a někdy je velmi těžké se ve všem tom podivném chaosu vyznat. Možná právě proto se potřebujeme zastavit, srovnat si myšlenky v hlavě, naslouchat základním instinktům, abychom potom zjistili, jak jsou pro nás důležité obyčejné věci. Prosévám mezi prsty prach, osamocen v davu. Skláním se nad náhrobkem a přemýšlím, jestli se jednou rozplynu ve věčnosti. Nové album je vynikajícím soundtrackem k pomalu usínající přírodě, k samotě, k pochmurným myšlenkám, které pokaždé jednou za čas vyplavou na povrch. Ležely dlouho uloženy v našem podvědomí. RAVENOIR byli vždy originální, přesvědčiví, zajímaví, jiní. Je tomu tak i letos. Fascinován nekonečnou tmou vstanu i zítra velmi brzy. Noční můry se ještě budou potkávat s krvavým jitrem a moje kroky mě zavedou na místo nekonečného spočinutí. Čím jsem starší, tím častěji se vracím na svátek všech mrtvých na hřbitov, na kterém leží mí předci. Také slyšíte šepot nemrtvých? Já ano. Melancholie mlhavého chladného rána, ambientní a psychedelický zážitek, který se do vás otiskne s drásavou přesvědčivostí!  


Asphyx says:

Fascinated by the endless darkness, I got up very early. Nightmares still mingled with the bloody dawn, and my steps led me to a place of eternal rest. The older I get, the more often I return to the cemetery where my ancestors lie on All Souls' Day. I listen to the new album by my favorite band, RAVENOIR, whose magically mysterious atmosphere fits beautifully with the foggy mood among the gravestones. I read the names I once knew. I think about life, where I am headed, and when I will reach my goal. Will that ever happen? Or will I just dissolve into nothingness?

RAVENOIR are even more melancholic, thoughtful, and ethereal this year. Black metal and death metal can only be heard in the distance. It is still imprinted in individual songs, but ambient, psychedelic moods and melancholy have been given much more space. This is music that will help you look inside yourself. If you give it a chance and let yourself be carried away on the foamy waves of sadness, darkness, and mystery. It's definitely not for everyone; it's more of a ritual for thoughtful individuals with rich imaginations. 


Every album that gets under my skin, every recording I decide to write about, is a personal story for me. It's always about the relationship between me and the musicians, about the emotions conveyed, about the power, pressure, and energy. Alesh A.D, as the main protagonist, has his own clear and distinct style. He reminds me of a painter who uses riffs and melodies to apply a colorful palette tinged with shades of gray and black. This year with even more urgent vocals. With perfectly crafted sound, with a cover featuring a death's head. It's like a sign that we can all encounter during our lives. For me, "Deadreams" is more of a trip to the land of endless shadows than just an ordinary album. It gradually got under my skin. I enjoyed listening to it and often returned to it. Interestingly, I hesitated a little before writing this review. I was so absorbed that I couldn't find the words. The world is rushing by us, and sometimes it's very difficult to make sense of all this strange chaos. Maybe that's why we need to stop, gather our thoughts, listen to our basic instincts, and then realize how important ordinary things are to us. I sift dust through my fingers, alone in the crowd. I lean over the gravestone and wonder if I will one day dissolve into eternity. The new album is an excellent soundtrack to slowly falling asleep in nature, to solitude, to gloomy thoughts that surface from time to time. They lay stored in our subconscious for a long time. RAVENOIR have always been original, convincing, interesting, different. This year is no exception. Fascinated by the endless darkness, I will get up very early tomorrow. Nightmares will still meet bloody dawn, and my steps will lead me to a place of eternal rest. The older I get, the more often I return to the cemetery where my ancestors lie on All Souls' Day. Can you hear the whispers of the undead? I can. The melancholy of a foggy, cold morning, an ambient and psychedelic experience that will leave a lasting impression on you with its harrowing persuasiveness!


about RAVENOIR on DEADLY STORM ZINE:





tracklist:
1. Hypnosis by Cacophonous Silence (Nymphs of Imagination - Introspection) 02:50
2. Entrancing Motifs of Madness (Ecstasy in the Atemporal Absolute) 07:10
3. Shadows Fall Victim to the Night (Darkest Shades of Lust) 05:56
4. Monumental Still Life of Death (Transcendence of Death´s Art) 05:23
5. Necromorphosis (Murderous Silence in Astral Bowels) 06:07
6. Blossoms of Blood (Epilogue) 03:55
7. Apostles of Revenge (2023) 04:19
8. Black Funeral (Mercyful Fate cover, 2022)

band:
Alesh A.D. - Vocals, Guitars, Guitars (acoustic), Piano, Keyboards



středa 5. listopadu 2025

Recenze/review - SANGUISUGABOGG - Hideous Aftermath (2025)


SANGUISUGABOGG - Hideous Aftermath
CD 2025, Century Media Records

for english please scroll down

Chladné ráno na malé farmě hluboko ve vnitrozemí. Krásná zahrada s temnou morbidní atmosférou. Hodný syn, soused, kamarád, který měl jedno velké tajemství. Když se v okolí začali ztrácet lidé, nikoho by v životě nenapadlo, že má tenhle gentleman kompost plný mrtvých těl, že je v jeho sklepě do zdí otištěna bolest a utrpení. Asi moc dobře víte, že pravý death metal nikdy nebýval o hezkých věcech. I tentokrát je definován jako něco hnusného, mokvajícího, rozkládajícího se. SANGUISUGABOGG vydali nové album. Připravte se na další exhumaci plesnivých hrobů.

Sleduji dráhu téhle smečky od jejich počátků a vždy se mi na jejich hudbě líbila upřímnost, opravdovost, uvěřitelnost a autenticita. Pro mě, jako pro starého death metalového psa, jsou to zásadní věci, bez kterých nebývají dobré pohřby. Novinka volně navazuje tam, kde minule pánové přestali. V naprosté tmě a chladu. Opět se útočí přímo na solar plexus. Nekompromisně, surově.


"Hideous Aftermath" je dle mého skromného názoru velmi dobrým albem po všech stránkách. Jsem spokojený, co se týká zvuku, celkové produkce, obalu ale hlavně hudby samotné. Pro mě je poslech návštěvou starých jatek, na kterých se zabíjelo ještě dávno poté, co už byla dávno zavřena. V myšlenkách se ztrácím i v nemocničních chodbách, hned vedle pitevny, ve které stále leží zohavená těla po nepovedených operacích. Musí se odvézt ještě níže, do sklepa. Samozřejmostí je poslech této nahrávky, která krásně doplňuje už tak hnisavou náladu. Pánové sice nepřinášejí nic nového, ale jejich nechutná práce není jenom dobře odvedeným řemeslem. Naopak, i letos mi přijde, že tihle krvaví gentlemani přinášejí do podzemí spoustu energie, tlaku a takové té těžko definovatelné smradlavé jiskry. Hlavní je pro mě ale to, že mě baví novinku poslouchat, rád se k ní vracím a rvu si ji neustále do hlavy. Skladby se valí kupředu jako krev vytékající z čerstvě proříznuté tepny. Pokud máte rádi kapely jako MORTICIAN, OBITUARY, CARCASS, UNDEATH, MORBID ANGEL, AUTOPSY, IMPETIGO, CANNIBAL CORPSE, gore perverzní tématiku a s chutí zhlédnete i nějaký ten horor, potom jste zde správně. Osobně se mi asi nejvíc líbí, že tahle kapela si na nic nehraje. V současné době, kdy má každá druhá smečka plastový zvuk a lesklé módní fotky v časopise, je tahle špína a hnus velmi příjemným zpestřením v dnešním podivném světě. Chladné ráno na malé farmě hluboko ve vnitrozemí. Krásná zahrada s temnou morbidní atmosférou. Hodný syn, soused, kamarád, který měl jedno velké tajemství. Gore death metalová exhumace starého shnilého hrobu! Kompostace zohavených ostatků! 

Asphyx says:

A cold morning on a small farm deep in the countryside. A beautiful garden with a dark, morbid atmosphere. A kind son, neighbor, and friend who had one big secret. When people started disappearing in the area, no one would have ever thought that this gentleman had a compost heap full of dead bodies, that pain and suffering were imprinted on the walls of his basement. You probably know very well that true death metal has never been about pretty things. This time, too, it is defined as something disgusting, oozing, decaying. SANGUISUGABOGG have released a new album. Get ready for another exhumation of moldy graves.

I have been following this band's career since their beginnings, and I have always liked the sincerity, authenticity, and believability of their music. For me, as an old death metal dog, these are essential things without which good funerals are not possible. The new album picks up where the gentlemen left off last time. In complete darkness and cold. Once again, it attacks directly at the solar plexus. Uncompromisingly, brutally.


In my humble opinion, "Hideous Aftermath" is a very good album in every respect. I am satisfied with the sound, the overall production, the cover art, but above all with the music itself. For me, listening to it is like visiting an old slaughterhouse where animals were still being killed long after it had been closed down. My thoughts also wander to hospital corridors, right next to the autopsy room, where mutilated bodies from botched operations still lie. They have to be taken even lower, to the basement. Listening to this recording, which beautifully complements the already festering mood, is a matter of course. The gentlemen may not be bringing anything new to the table, but their disgusting work is not just a job well done. On the contrary, this year, too, it seems to me that these bloody gentlemen bring a lot of energy, pressure, and that hard-to-define stinking spark to the underground. The main thing for me, however, is that I enjoy listening to the new album, I like to come back to it and constantly blast it in my head. The songs roll forward like blood flowing from a freshly cut artery. If you like bands such as MORTICIAN, OBITUARY, CARCASS, UNDEATH, MORBID ANGEL, AUTOPSY, IMPETIGO, CANNIBAL CORPSE, gore perverse themes and enjoy watching horror movies, then you've come to the right place. Personally, what I like most about this band is that they don't pretend to be something they're not. At a time when every other band has a plastic sound and glossy fashion photos in magazines, this filth and disgust is a very welcome change in today's strange world. A cold morning on a small farm deep in the countryside. A beautiful garden with a dark, morbid atmosphere. A good son, neighbor, and friend who had one big secret. A gore death metal exhumation of an old, rotten grave! Composting of mutilated remains!



Recenze/review - SANGUISUGABOGG - Homicidal Ecstasy (2023):

Recenze/review - SANGUISUGABOGG - Tortured Whole (2021):


Tracklist:
1. Rotted Entanglement (05:37)
2. Felony Abuse Of A Corpse (feat. PeelingFlesh) (05:23)
3. Ritual Autophagia (feat. Todd Jones) (04:48)
4. Heinous Testimony (03:20)
5. Abhorrent Contraception (feat. Defeated Sanity) (05:30)
6. Repulsive Demise (04:02)
7. Erotic Beheading (02:52)
8. Sanctified Defilement (03:32)
9. Semi Automatic Facial Reconstruction (feat. Travis Ryan & Cattle Decapitation) (04:33)
10. Paid in Flesh (feat. Dylan Walker & Full Of Hell) (07:50)

Line Up:
Cody Davidson – Drums (2019–present)
See also: Crypt Hammer, Death Fetish, Dyskinesia, Everybody Dies, Gutting, Murderman, Putrid Stu, Skag, ex-Otis Driftwood, Crewneck, Volcano, ex-Mortician (live), ex-Undeath (live), ex-Humility, ex-Mankind's Devastation (live)

Devin Swank – Vocals (2019–present)
See also: Bludgeoned by Deformity, Dripping, Dyskinesia, Earthburner, Immortal Torment, Skag, Tomb Sentinel, Ablation, ex-Limbsplitter, ex-Mortician (live), ex-Indespise

Ced Davis – Bass (2020–2021), Guitars (2021–present)
See also: Dyskinesia, Sermos, Volcano

Drew Arnold – Bass (2021–2022), Guitars (2022–present)
See also: Męka, Mutilatred, Outside



úterý 4. listopadu 2025

Recenze/review - PERISHING - Malicious Acropolis Unveiled (2025)


PERISHING - Malicious Acropolis Unveiled
CD 2025, Transcending Obscurity Records

for english please scroll down

Sestupuji po kamenných schodech dolů, do podzemí. Po stěnách stéká hnis a pod nohama mi křupou zbytky shnilých kostí. Projdu skrz pevné pavučiny. Pomalu otevírám rezavé dveře do záhrobí. Jsou porostlé břečťanem a je na nich nápis, který žhne do tmy. PERISHING. Kapela z Kostariky, která svojí hudbou dotváří již tak pochmurnou náladu v katakombách. Stačilo mi několik společných setkání, aby se u mě probudily pradávné noční můry. 

Užívám si mrtvolnou atmosféru. Smutek se zde potkává s morbiditou a tradičními postupy. PERISHING jsou velmi uvěřitelní, opravdoví, reální, autentičtí. Schválně si zkuste vzít jejich nahrávku s sebou, až půjdete položit květiny na hrob. Stromy se sklánějí velmi nízko nad nahnutými náhrobky. Mrtví šeptají, křičí do tmy. Kolik z nás je dávno pohřbeno zaživa? Tohle album vás vezme na dlouhý, bolestivý, do krvavé mlhy zahalený výlet bez konce. 


Tahle smečka je složena ze samých zkušených muzikantů. Pokud jste se někdy zajímali o kostarickou scénu, tak vám určitě něco říkají jména jako MORTUAL, ASTRIFEROUS (ano, jejich koncert v České republice byl vynikající, report lze dohledat i na našich stránkách) nebo NECROFERUM. Je vám tedy jasné, že je o kvalitu postaráno. Co se týká zvuku, motivu na obalu a celkové produkce, tak je vše v nejlepším pořádku. Vy se tak můžete v klidu soustředit na hudbu samotnou. Ta je ovlivněna třeba takovými WINTER, MORTIFERUM, DISEMBOWELMENT, RIPPIKOULU, INVERLOCH, THERGOTHON. Samozřejmě, pánové přidávají spoustu svých vlastních nápadů a invence. Osobně považuji novinku za opravdu pestrou, dostanete do temných barev laděnou muziku, u které budete mezi prsty prosévat prach svých předků. PERISHING mají na svém kontě ještě jednu demonahrávku, která také stojí za pozornost. "Malicious Acropolis Unveiled" je přesně tím druhem alba, které nejvíc vynikne mezi ruinami znesvěceného kostela, v chladných chrámech bolesti nebo právě na hřbitovech, které mají na podzim takovou tu zvláštní, podivnou, smutnou atmosféru. Gentlemanům z Kostariky se povedlo tohle všechno promítnout i do jednotlivých skladeb, které mě drásají a užívám si je všemi póry svého těla. Sestupuji po kamenných schodech dolů, do podzemí. Po stěnách stéká hnis a pod nohama mi křupou zbytky shnilých kostí. Projdu skrz pevné pavučiny. Pomalu otevírám rezavé dveře do záhrobí. Jsou porostlé břečťanem a je na nich nápis, který žhne do tmy. Mrtvolný, pochmurný, mlhavě bolestivý, naléhavý doom death metal ze starých pohřebišť! Pradávná síla a energie nalezená mezi ruinami znesvěceného kostela! 

Asphyx says:

I descend the stone steps into the underground. Pus runs down the walls and the remains of rotten bones crunch under my feet. I walk through thick cobwebs. I slowly open the rusty door to the underworld. It is covered in ivy and bears an inscription that glows in the dark. PERISHING. A band from Costa Rica whose music adds to the already gloomy atmosphere in the catacombs. It took only a few meetings with them to awaken ancient nightmares in me. 

I enjoy the deathly atmosphere. Sadness meets morbidity and traditional practices here. PERISHING are very believable, genuine, real, authentic. Try taking their recording with you when you go to lay flowers on a grave. The trees bend very low over the leaning gravestones. The dead whisper, scream into the darkness. How many of us have long been buried alive? This album takes you on a long, painful, bloody fog-shrouded journey with no end. 


This band consists of experienced musicians. If you have ever been interested in the Costa Rican scene, you will surely recognize names such as MORTUAL, ASTRIFEROUS (yes, their concert in the Czech Republic was excellent, you can find the report on our website) or NECROFERUM. So you can be sure that quality is guaranteed. As for the sound, the cover art, and the overall production, everything is in perfect order. So you can relax and focus on the music itself. It is influenced by bands such as WINTER, MORTIFERUM, DISEMBOWELMENT, RIPPIKOULU, INVERLOCH, and THERGOTHON. Of course, the gentlemen add a lot of their own ideas and inventions. Personally, I consider the new album to be really diverse, you get music tuned to dark colors, where you will sift through the dust of your ancestors between your fingers. PERISHING have another demo recording to their credit, which is also worth attention. "Malicious Acropolis Unveiled" is exactly the kind of album that stands out most among the ruins of a desecrated church, in cold temples of pain, or in cemeteries, which have such a special, strange, sad atmosphere in the fall. The gentlemen from Costa Rica have managed to project all this into individual songs that tear at my heartstrings and which I enjoy with every fiber of my being. I descend the stone steps into the underground. Pus runs down the walls and the remains of rotten bones crunch under my feet. I walk through thick cobwebs. I slowly open the rusty door to the underworld. It is overgrown with ivy and bears an inscription that glows in the dark. Deadly, gloomy, hazily painful, urgent doom death metal from ancient burial grounds! Ancient power and energy found among the ruins of a desecrated church!



Track listing -
1. Autolysis (I. Imago Fluidus Macula)
2. Autolysis (II. Fatum Cursed by Nature)
3. Castle of the Leached Body 08:57
4. Las Ruinas del Palacio
5. Osedax (Devoured by the Cavernous Worm) 09:21
6. Acropolis of Malignancy

Lineup -
JM Arrea (Astriferous, ex-Bloodsoaked Necrovoid) - Drums
José Pablo Phillips (Astriferous, Candarian) - Bass
Justin Sánchez (Mortual, Necroferum) - Guitars
J. Antonio Salas - Vocals

Artwork by Belial NecroArts (Undersave, Hierarchies)


Recenze/review - HAMMERFILOSOFI - Signum (2025)


HAMMERFILOSOFI - Signum
CD 2025, Osmose Productions

for english please scroll down

Vztek v tobě hlodá a pálí již dlouhé roky. Pokaždé, když jdeš kolem kostela, tak se ti začne vařit krev v žilách. Jako nějaké těžká, ostrá tekutina tě do hlubin strhne vlna děsivých vzpomínek. Kněz s úsměvem a jedovatým jazykem ti způsobil tolik bolesti, že je v tobě stále spousta nenávisti. Když vidíš věřící pochodující jako ovce na porážku, nábožně naslouchající lžím, tak toužíš po spalujícím ohni. Utíkáš domů, do temnoty a posloucháš nové album italsko-norské skupiny HAMMERFILOSOFI. Ta nás letos poctila druhým dlouhohrajícím albem, které je opět po okraj narvané rouháním, blasfemií, ale hlavně surovým nekompromisním black metalem.

Je to jakási naléhavost, touha ničit hudbou, které si mě ihned podmanily. Může za to samozřejmě i perfektně ošetřený zvuk (mastered at the revered Endarker Studio). Stačilo mi několik společných setkání, abych věděl, že tohle je přesně odrůda black metalu, která koluje i v mých žilách. Zapalte ohně a povolejte padlé démony! 

Novinku "Signum" jsem poslouchal nejraději, když jsem byl zcela sám. Uzavřen ve svých kacířských myšlenkách, jsem stále a znovu zapínal play na svém přehrávači. Veškerý jed, hnis i špína, které začaly pokaždé vytékat z reproduktorů, se mi pomalu dostaly pod kůži i do podvědomí. Novinka má v sobě drive i pověstnou sílu. Řeže tou správnou stranou nože a připomíná mi čerstvou lávu, která právě začala vytékat z probuzené sopky. Jakoby se opravdu probudili démony, jdou mi po krku a našeptávají mi, abych se šel pomstít za všechna příkoří, která mnohým církev způsobila. Líbí se mi, jakým způsobem jsou skladby napsané. Hoří a drásají zevnitř, na povrchu potom obsahují velké množství chladu a nahrubo nasekané tmy. Novinka pravděpodobně nejvíc osloví tradičnější posluchače tohoto stylu. Nenechte se ale mýlit. Když budete poslouchat pozorně, tak při každém návratu do záhrobí objevíte spoustu nových motivů, pasáží. Tohle album zkrátka roste každým dalším poslechem. Je děsivé, ostré a divoké ze své podstaty. Je jako klubko jedovatých hadů, kteří se nejdřív plazí u vašich nohou, aby vás postupně uhranuli a vy nakonec zemřete v nekonečně bolestivých křečích. Je něco děsivého a zároveň podmanivě přitažlivého, co v sobě nové album obsahuje. Doporučuji vám chladnou kobku, naprostou tmu a potom vynikne tohle mrazivé dílo nejvíce. Vztek v tobě hlodá a pálí již dlouhé roky. Pokaždé, když jdeš kolem kostela, tak se ti začne vařit krev v žilách. Jako nějaké těžká, ostrá tekutina tě do hlubin strhne vlna děsivých vzpomínek. Kněz s úsměvem a jedovatým jazykem ti způsobil tolik bolesti, že je v tobě stále spousta nenávisti. Když vidíš věřící pochodující jako ovce na porážku, nábožně naslouchající lžím, tak toužíš po spalujícím ohni. Ryzí, zničující, surový black metal, který vás spálí na popel! Blasfemie, temnota a smrt!


Asphyx says:

Anger has been gnawing and burning inside you for years. Every time you walk past the church, your blood starts to boil. Like some heavy, sharp liquid, a wave of terrifying memories pulls you into the depths. The priest, with his smile and venomous tongue, caused you so much pain that you still harbor a lot of hatred inside you. When you see believers marching like sheep to the slaughter, devoutly listening to lies, you long for a burning fire. You run home, into the darkness, and listen to the new album by the Italian-Norwegian band HAMMERFILOSOFI. This year, they have honored us with their second full-length album, which is once again filled to the brim with blasphemy, profanity, but above all, raw, uncompromising black metal.

It is a kind of urgency, a desire to destroy with music, that immediately captivated me. Of course, the perfectly crafted sound (mastered at the revered Endarker Studio) also plays a part. It only took a few encounters for me to know that this is exactly the kind of black metal that runs through my veins. Light the fires and summon the fallen demons! 

I liked listening to the new album "Signum" best when I was completely alone. Lost in my heretical thoughts, I kept pressing play on my player over and over again. All the poison, pus, and filth that began to pour out of the speakers each time slowly got under my skin and into my subconscious. The new album has drive and legendary power. It cuts with the right side of the knife and reminds me of fresh lava that has just begun to flow from an awakened volcano. It's as if demons have really awakened, they're after my throat and whispering to me to take revenge for all the injustices that the church has caused to many. I like the way the songs are written. They burn and tear from the inside, while on the surface they contain a great deal of coldness and roughly chopped darkness. The new album will probably appeal most to more traditional listeners of this style. But don't be fooled. If you listen carefully, you will discover many new motifs and passages with each return to the underworld. This album simply grows with each listen. It is terrifying, sharp, and wild in its essence. It is like a ball of poisonous snakes that first crawl at your feet, gradually bewitching you until you finally die in endless painful convulsions. There is something terrifying and at the same time captivatingly attractive about this new album. I recommend a cold cellar and complete darkness, as this is where this chilling work stands out the most. Anger has been gnawing and burning inside you for years. Every time you walk past a church, your blood begins to boil. Like some heavy, sharp liquid, a wave of terrifying memories pulls you into the depths. The priest, with his smile and poisonous tongue, caused you so much pain that you still harbor a lot of hatred inside you. When you see believers marching like sheep to the slaughter, devoutly listening to lies, you long for a burning fire. Pure, destructive, raw black metal that will burn you to ashes! Blasphemy, darkness, and death!


tracklist:
1. A Dance Above the Abyss
2. Falling Monuments
3. My Blood Is My Voice
4. Centuries
5. Funeral Veil
6. The Destroyer of Worlds
7. Meta-morphobic (The Infamous Lord of Shadows)
8. Premonitions Long Forgotten



pondělí 3. listopadu 2025

Recenze/review - DEATH REICH - Stockholm Syndrome (2025)


DEATH REICH - Stockholm Syndrome
EP 2025, Non Serviam Records

for english please scroll down

Až jednou najdou rakev, ve které bude pochováno moje tělo, tak budou možná překvapeni. Byl jsem totiž již tolikrát pohřben zaživa, že jsem smrtí doslova nasáklý. Poslouchám death metal již tolik let, že mě lze považovat za pamětníka. Nechávám dámu s kosou, aby mě pozvala na další ze svých seancí. Jen já a mí vlastní démoni. Nové EP DEATH REICH my také doporučili oni. Bylo to jednoho podzimního sychravého rána, když jsem šel kolem hřbitova do práce. Ta myšlenka, co se mnou jednou bude, mě napadne snad pokaždé.

Do kostí se mi vkradl chlad. Novinka je totiž přesnou a jasnou definicí toho, co mám na death metalu rád. Naleznete tu jak surovost, tak temnotu, chlad, takovou tu naštvanost a vztek, které musí zkrátka někdy ven. Stačí se rozhlédnout kolem sebe a nastavit zrcadlo současnému divnému světu. A potom přidat hlasitost. Pokud máte chuť, přečtěte si recenzi na minulé album i rozhovor. Obojí je odkazováno dole pod dnešním článkem. 


Je opravdu hodně znát, že pod kapelou jsou podepsáni zkušení muzikanti, kteří moc dobře vědí, co a jak chtějí hrát. Zároveň, a to opravdu velmi oceňuji, se z jejich hudby nevytratila energie, tlak, taková ta touha bouchat při poslechu pěstí do stolu, vzít do rukou kladivo a rozdrtit nějaké staré kosti. Cit pro dobré melodie, které vás omotají jako pevné pavučiny v záhrobí, schopnost zaseknout do mě ostrý dráp, tohle všechno a ještě navíc temnota, jsou věci, které mě pokaždé doslova přikovají k reproduktorům. Když budete pozorní, tak po nějaké době zjistíte, jak je novinka propracovaná, jaký má skvělý zvuk (Recorded by the band's guitarist Christer Bergqvist. Mix and mastering handled by Johan Bäckman). Dámy a pánové, tohle je nejen stylový, k dokonalosti vybroušený drahokam, který kdy si narvete pod tlakem do hlavy, tak tam po něm zůstane hluboká krvavá stopa. Jsem starý pes, který hlídá vstup do podsvětí již opravdu velmi dlouho a postupem času se ze mě stal tak trošku gurmán. Mám tu před sebou asi dvacet nových alb, o kterých mám napsat. Chvíli se rozmýšlím a nakonec si stejně dám do uší "Stockholm Syndrome". Máte rádi smečky jako MORBID ANGEL, OBITUARY, MONSTROSITY, BRUTALITY, ENTOMBED? Potom nelze jinak, než vám nové EP doporučit. A nečiním to jenom já, obyčejný fanoušek, ale i všichni mí démoni a samotná smrt. Až jednou najdou rakev, ve které bude pochováno moje tělo, tak budou možná překvapeni. Byl jsem totiž již tolikrát pohřben zaživa, že jsem smrtí doslova nasáklý. Nebo ne? Těžko zatím říct. Vím jen jediné. Až tuhle recenzi dopíšu, tak znovu zapnu play. Surový, temný a chladný death metal, který vás roztrhá na kusy! Budete pohřbeni zaživa! 


Asphyx says:

When they find the coffin in which my body will be buried, they may be surprised. I have been buried alive so many times that I am literally steeped in death. I have been listening to death metal for so many years that I can be considered a veteran. I let the lady with the scythe invite me to another of her séances. Just me and my own demons. They also recommended the new EP DEATH REICH to us. It was on a chilly autumn morning when I was walking past the cemetery on my way to work. The thought of what will happen to me one day crosses my mind almost every time.

A chill crept into my bones. The new release is a precise and clear definition of what I like about death metal. You will find rawness, darkness, coldness, and that kind of anger and rage that just has to come out sometimes. Just look around you and hold up a mirror to the strange world we live in today. And then turn up the volume. If you feel like it, read the review of the previous album and the interview. Both are linked below today's article.

It is really obvious that the band consists of experienced musicians who know very well what and how they want to play. At the same time, and I really appreciate this, their music has not lost its energy, pressure, that desire to bang your fist on the table while listening, pick up a hammer and crush some old bones. A sense for good melodies that wrap around you like tight cobwebs in the afterlife, the ability to dig sharp claws into me, all this and the darkness on top of that are things that literally chain me to the speakers every time. If you pay attention, after a while you will discover how sophisticated the new album is, how great it sounds (Recorded by the band's guitarist Christer Bergqvist. Mix and mastering handled by Johan Bäckman). Ladies and gentlemen, this is not only a stylish, perfectly polished gem that you can cram into your head under pressure, but it will also leave a deep bloody mark there. I am an old dog who has been guarding the entrance to the underworld for a very long time, and over time I have become a bit of a gourmet. I have about twenty new albums in front of me to write about. I think for a moment and finally decide to listen to "Stockholm Syndrome" after all. Do you like bands such as MORBID ANGEL, OBITUARY, MONSTROSITY, BRUTALITY, and ENTOMBED? Then I have no choice but to recommend this new EP to you. And it's not just me, an ordinary fan, but all my demons and death itself. When they find the coffin in which my body will be buried, they may be surprised. I have been buried alive so many times that I am literally saturated with death. Or am I? It's hard to say at this point. I only know one thing. Once I finish writing this review, I will press play again. Raw, dark, and cold death metal that will tear you to pieces! You will be buried alive!  



about DEATH REICH on DEADLY STORM ZINE:





tracklist:
01. Suffer 
02. Defy The Cold 
03. Stockholm Syndrome 
04. Haters 
05. Meat Grinder


Recenze/review - ABYSMAL DESCENT - Dismal Thoughts (2025)


ABYSMAL DESCENT - Dismal Thoughts
CD 2025, Nuclear Winter Records

for english please scroll down

Nejdřív si vůbec netušil, odkud strach a bolest přicházejí. Trápil ses dlouhé roky ve stínu, s tvářemi rozdrásanými do krve. Samota duše, krutost a chlad, které tě obklopovaly se pomalu dostávaly do tvého podvědomí. Vyhledával jsi místa, kde se stalo něco zlého, abys načerpal energii do dalšího dne. Stal si se prokletým. Život již nikdy nebude takový, jako býval. Ztrácíš se v nicotě a marně hledáš nějaký záchytný bod. Nakonec stejně umřeme a rozplyneme se jako mlha nad hřbitovem. 

ABYSMAL DESCENT pocházejí z Belgie a hrají pravověrný death metal obestřený tmou a pevnými pavučinami ze záhrobí. Když jsem novinku slyšel poprvé, tak venku přicházela jedna z posledních podzimních bouřek. Cítil jsem takové to zvláštní napětí. Potom zazněl první riff, motiv a já byl najednou ztracen. Již od počátku považuji tohle album za skvělé po všech stránkách.


Jednotlivé motivy jsou zde velmi propracované, zlé, děsivé, chladné a zcela podmanivé. Co se týká formálních věcí, jako jsou motiv na obalu a surový zvuk, potom si můžete být jistí, že je vše v nejlepším pořádku. Kapela je složena ze samých zkušených muzikantů, kteří mají za sebou morbidní práci třeba v takových Dehuman, Echo Solar Void, Putrid Offal, Saqra's Cult. Můžete si být tedy absolutně jisti, že dostanete potřebnou kvalitu. Smrt je při poslechu velmi blízko a zabíjí se zde hudbou spíše tradičním, klasickým způsobem. Belgičané se volně inspirovali třeba u takových IMMOLATION, MORBID ANGEL, INCANTATION,, DEAD CONGREAGATION, DRAWN AND QUARTERED. Na pevných základech jsou potom vystavěny velmi zajímavé a neotřelé kompozice. Navíc je tu ještě jedna, pro mě zásadní věc. Nová nahrávka se opravdu velmi dobře poslouchá, sama leze do hlavy a zůstává po ní hluboká krvavá stopa. "Dismal Thoughts" si zkrátka užívám, jako starý hrobník a kývám spokojeně hlavou. Skladby v sobě obsahují potřebný drive, sílu, tlak i energii. Zároveň jsou zabalené do takové té tajemné aury, kterou mám u tohoto stylu tolik rád. Každý den, když jsem byl unavený z běžného stereotypu, jsem se zavíral do kobky na místním hřbitově. Zde vyniklo album nejvíce. Nejdřív jsem vůbec netušil, odkud strach a bolest přicházejí. Trápil jsem se dlouhé roky ve stínu, s tvářemi rozdrásanými do krve. Samota duše, krutost a chlad, které mě obklopovaly se pomalu dostávaly do tvého podvědomí. Vyhledával jsem místa, kde se stalo něco zlého, abych načerpal energii do dalšího dne. Stal jsem se prokletým. Morbidní, surový a temný death metal, který vás roztrhá zevnitř! Temnota se zde potkává se zkaženou krví! 

Asphyx says:

At first, you had no idea where the fear and pain were coming from. You suffered for many years in the shadows, your face torn to shreds. The loneliness of your soul, the cruelty and coldness that surrounded you slowly seeped into your subconscious. You sought out places where something bad had happened to draw energy for the next day. You became cursed. Life will never be the same again. You are lost in nothingness, searching in vain for something to hold on to. In the end, we will all die and disappear like fog over a cemetery. 

ABYSMAL DESCENT come from Belgium and play orthodox death metal shrouded in darkness and thick cobwebs from the underworld. When I heard the new album for the first time, one of the last autumn storms was coming outside. I felt a strange tension. Then the first riff sounded, the motif, and I was suddenly lost. From the very beginning, I have considered this album to be great in every way.


The individual motifs are very elaborate, evil, terrifying, cold, and completely captivating. As for formal aspects, such as the cover art and raw sound, you can be sure that everything is in perfect order. The band consists of experienced musicians who have worked on morbid projects such as Dehuman, Echo Solar Void, Putrid Offal, and Saqra's Cult. So you can be absolutely sure that you will get the quality you need. Death is very close when listening, and it kills here in a rather traditional, classic way with music. The Belgians were loosely inspired by bands such as IMMOLATION, MORBID ANGEL, INCANTATION, DEAD CONGREAGATION, and DRAWN AND QUARTERED. Very interesting and original compositions are then built on solid foundations. In addition, there is one more thing that is essential for me. The new recording is really easy to listen to, it gets into your head and leaves a deep bloody mark. I simply enjoy "Dismal Thoughts" like an old gravedigger, nodding my head contentedly. The songs contain the necessary drive, power, pressure, and energy. At the same time, they are wrapped in that mysterious aura that I love so much about this style. Every day, when I was tired of the daily grind, I would lock myself in a cellar at the local cemetery. That's where the album stood out the most. At first, I had no idea where the fear and pain were coming from. I suffered for many years in the shadows, my face torn to shreds. The loneliness of the soul, the cruelty and coldness that surrounded me slowly entered my subconscious. I sought out places where something bad had happened to draw energy for the next day. I became cursed. Morbid, raw, and dark death metal that tears you apart from the inside! Darkness meets corrupted blood here!


Tracklist:
01. Discordant Calls
02. Labyrinth of Distress
03. Death Rope
04. Dismal Thoughts
05. Obscured Visions
06. Fragmented Soul
07. Abyss of Despair
08. Imaginal Horror

Line-up:
Laye Louhenapessy - Drums
Martin Dozot - Guitar
Rafaël Sellekaerts - Guitar
Romain Martini - Bass
Adrien Luxen - Vocals


ABYSMAL DESCENT

Nuclear Winter Records

neděle 2. listopadu 2025

Recenze/review - UNDERSAVE - Merged In Abstract Perdition (2025)


UNDERSAVE - Merged In Abstract Perdition
CD 2025, Transcending Obscurity Records

for english please scroll down

Připadal si jako zhypnotizovaný. Ovládaný na dálku. Tělo bez duše. Ztráta kontroly. Lidé okolo si mysleli, že je prokletý. Míval děsivé noční můry. Sebedestrukce. Teď tu sedí a drží v ruce žiletku. Přejíždí prstem po ostří a šeptá děsivá slova o smrti. Všichni jej opustili. Nikdo jej nemá rád. Jeho duše se bude toulat navěky mezi naším a oním světem. Nikdy nenajde klid. Stejně jako vy, když budete poslouchat nové album portugalských tmářů UNDERSAVE. 

S tvorbou kapely se setkávám poprvé a musel jsem si doplnit celou diskografii. Pánové mají na svém kontě ještě jedno EP, demo a dvě dlouhohrající alba. Všechny rozhodně stojí za pozornost. Portugalci vás strhnou do hlubiny. Jejich smrtící kov je temný, divoký a disonantní. Jako myšlenky na sebevraždu. 


Pokud bych měl napsat jména smeček, kterými se UNDERSAVE volně inspirovali, volil bych kapely jako ULCERATE, IMMOLATION, REPLICANT, MAERE, GORGUTS. Rovnou dodám, že je nutné dát novince čas a klid. Jednotlivé nuance vyplavou na povrch jako těla utopenců až po nějakém čase. Opravdu musíte mít bohatou fantazii a vkus pro černé myšlenky. Rozhodně to není lehký poslech. Na druhou stranu je skvělé, že i po mnoha společných setkáních stále objevuji nová temná zákoutí. Komplikované, naléhavé, mnohdy "nepříjemné" melodie vás postupně uhranou, stanou se pro vás nutností. Mají v sobě určitý neklid, zvláštní atmosféru, která se vám postupně dostane pod kůži i do podvědomí. Pánové na to jdou ostře, moc se ničím nepářou, ale nezapomínají ani na chlad a temnotu. Dívám se do tmy a přemýšlím, jak zoufalý musí být člověk, který vezme do rukou žiletku. Ke vzájemnému přenosu mezi mnou a kapelou došlo tentokrát postupně, pomalu. Jakoby se mi dostával do žil jed. Vždycky jsem přišel domů, unaven z běžného pracovního dne. Zhasl jsem všechna světla a pustil si "Merged In Abstract Perdition". Srdce mi začalo postupně tepat v jiném rytmu. Vzduchem létaly jako zběsilé podivné, děsivé nálady. Mraky se dotýkaly země a já najednou nebyl ve svém pokoji, ale stál jsem nad propastí. Mám skočit, vznášet se, rozpadnout se na tisíc kusů? Ne, raději si užiju tuhle nahrávku. Má totiž parádní zvuk, motiv na obalu, ale hlavně velkou spoustu nápadů, které mě baví poslouchat. Budete roztrháni zevnitř! Temný, syrový a chladný disonantní death  metal s příchutí zkažené krve!  

Asphyx says:

He felt like he was hypnotized. Controlled remotely. A body without a soul. Loss of control. People around him thought he was cursed. He used to have terrifying nightmares. Self-destruction. Now he sits here holding a razor blade. He runs his finger along the blade and whispers terrifying words about death. Everyone has abandoned him. No one likes him. His soul will wander forever between this world and the next. He will never find peace. Just like you, when you listen to the new album by Portuguese dark metal band UNDERSAVE. 

This is my first encounter with the band's work, and I had to complete their entire discography. The gentlemen have one more EP, a demo, and two full-length albums to their credit. All of them are definitely worth your attention. The Portuguese will drag you into the depths. Their deadly metal is dark, wild, and dissonant. Like thoughts of suicide. 


If I had to name the bands that UNDERSAVE loosely drew inspiration from, I would choose bands such as ULCERATE, IMMOLATION, REPLICANT, MAERE, and GORGUTS. I will add right away that it is necessary to give this new release time and peace. The individual nuances will surface like drowned bodies after some time. You really need to have a rich imagination and a taste for dark thoughts. It's definitely not easy listening. On the other hand, it's great that even after many encounters, I'm still discovering new dark corners. The complicated, urgent, often "unpleasant" melodies will gradually captivate you and become a necessity. They have a certain restlessness, a strange atmosphere that gradually gets under your skin and into your subconscious. The gentlemen go at it hard, they don't mess around, but they don't forget the cold and darkness either. I look into the darkness and wonder how desperate a person must be to pick up a razor blade. This time, the mutual transfer between me and the band happened gradually, slowly. It was as if poison was getting into my veins. I always came home tired from a normal working day. I turned off all the lights and played "Merged In Abstract Perdition". My heart gradually began to beat to a different rhythm. Strange, terrifying moods flew through the air like mad. The clouds touched the ground, and suddenly I was no longer in my room, but standing above an abyss. Should I jump, float, or fall apart into a thousand pieces? No, I'd rather enjoy this recording. It has great sound, a cool cover, but most importantly, a lot of ideas that I enjoy listening to. You will be torn apart from within! Dark, raw, and cold dissonant death metal with a taste of rotten blood!



Track listing -
1. Unshakable And Unlimited Levels Of Obsession
2. Unconscious Assimilation...Path To Tangible Reality
3. Effervescent Futile Thoughts Of A Phobic Being
4. Forced Retraumatization...Unlocking Spiritual Illumination
5. Fictitious And Impermanent Self-Refinement
6. Fathomless Contempt Nourished By Unrealistic Predictions
7. Narcissistic Supreme Alienation

Line up -
Nuno Braz - Vocals, Guitars
Renato Laia - Bass
Pedro Pereira - Drums
André Carvalho - Guitars

Artwork by Belial NecroArts (Hierarchies, Perishing)


PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE - Příběh pětistý čtyřicátý třetí - Zprávy z onoho světa


Příběh pětistý čtyřicátý třetí - Zprávy z onoho světa

Seděli jsem u stolu a mě bylo divné, že jsi tu zase s námi. Netušil jsem, že ses probudila, vylezla z hrobu a moje máma tě pozvala na večeři. Nejdřív ses netvářila nijak nadšeně, ale snažil jsem se být vtipný a nakonec ses usmála. Tvůj úsměv ale působil ledově a připomínal skřehotání. Už si v sobě neměla žádnou eleganci. Kdysi jsem na tobě obdivoval chůzi, měla si šmrnc a hrozně si mě rajcovala. To mi chybělo. Pochop, už chodím s blondýnkou, která tedy pořád dělala, že tě nevidí. Spát jsme šli brzy a zdálo se mi o tom, jak jsem byl malý kluk, jak jsem chtěl hrozně psa, protože jsem miloval zvířata. V noci jsem se probudil a ty si ležela mezi námi. Měla si ledové ruce i nohy a tvůj dech se mi vůbec nelíbil. Co se to s tebou stalo? Ptám se tě uprostřed noci, když pijeme jedno pivo v kuchyni. Jsem mrtvá, dávno mrtvá, řekne mi Kačenka a ukáže se mi konečně zezadu. Má obrovskou díru v hlavě, ze které vytéká hnis a lezou v ní červi. Vyděsím se, ale ty jen pokýváš hlavou a konečně se usměješ tak, že je mi to příjemné. Pak mě chceš obejmout, ale já nechci. Nevím, co se to se mnou děje, vždyť jsem tě před lety tolik miloval. "Tak mladej pane, končíme": ozve se nade mnou a probudím se. Tentokrát doopravdy.

Už jsem tu nebyl dlouho. Kousek za bývalým obchodím domem Máj, mezi škodovkou a několika paneláky. V rohu hřbitova, je tvůj malý hrob. Nenápadný. Dal bych tam asi jinou fotku. Vždycky ses tak krásně usmívala. To jsem na tobě miloval. Víš co, život jde dál, někdy se až stydím, že si na tebe nevzpomenu. Možná jen někdy, když to přeženu s pitím nebo ve snech. Ještě včera jsme byli v Táboře, pohoda a klídek a najednou mi volá máma, že byl náš pes napadený nějakým rotvajlerem. Znáte to, plešatý chlápek, sotva 160 cm vysoký, se zlatým řetězem a IQ do sedmdesáti. K tomu steroidy a neštěstí je na světě. Prý má můj pes rozpárané celé břicho, zlámaná žebra, otřes mozku. Vypadá to opravdu špatně. Už u telefonu se mi rozklepaly ruce. Vlastně ani nevím, proč jsem šel z veteriny rovnou sem, na hřbitov. Občas zkrátka nevíme, kam jdeme a proč. Možná jsem si potřeboval s někým promluvit. Kamarádi jsou také dávno mrtví. Najednou mi dojde, že jsem možná prokletý, protože přeci není normální, aby kolem takhle mladého kluka bylo tolik smrti. Možná ji přitahuju. Jdi pryč, ty děvko s kosou, modlil jsem se v ordinaci, když jsem viděl svého psa, jak podivně dýchá, jak má skelné oko, jak se snaží mi olíznout ruku. Brečel jsem, to se může. Mám ho od štěněte. Najednou mám výčitky, že ho tu nechávám tak často samotného. 

Modlím se, ano, modlil jsem se u tvého hrobu. Zvláštní, nepochopitelné, ale co vlastně poslední roky je? Jsem někde daleko v Plzni, kde jsme zbyli jen sami dva. V cizím městě, ve kterém nikoho neznám. Na škole, která je nudná. Víkendy trávím po brigádách, ve vlacích. Nebo na chalupě, kde taky makám. Na jednoho člověka je toho nějak moc. Jenže tohle jde všechno stranou, najednou mám pocit, že mi něco zlého sedí vzadu v hlavě. Nechci pít, čekám na telefon. Vrátil jsem se domů, vytahal staré kazety, nasadil sluchátka a asi jsem zase usnul. Je dávno po půlnoci, když mě vzbudí máma. Ubrečené oči, rozklepané ruce, máš se přijít rozloučit. Padne na mě obrovský balvan. Ne, já nechci, proč. Míchá se ve mě spousta divných pocitů. Bolí to, opravdu hrozně to bolí. Vy to možná nechápete, ale tenhle pes se ke mě chodil schoulit, když byl otec v ráži, když třískal nábytkem, když nadával, když jsme nemohli několik dní spát. Byl mi vždy oporou. Dobrá duše se srdcem bojovníka. Arlie, ty musíš žít! Křičel jsem v ulicích, když jsem běžel jako o závod na veterinu.

Podle mě nepřežije, nechci ti dělat plané naděje, řekne mi pan doktor a pozve mě na kávu. Nechutná mi, na kafe moc nejsem, ale vyleze i jeho nová mladá žena. Znám jí, kdysi jsme kdesi spolu tancovali. Ahoj, pronese smutně, protože moc dobře ví, co pro mě můj pes znamená. Už jsme to jednou prožívali. Když ho srazilo auto. Vylízal se z toho, ale tentokrát je to horší. Měl bych jej uspat, aby netrpěl. Kývám nesouhlasně hlavou. Mohl bych jej ještě vidět? Odvedou mě do ordinace, kterou projdeme a vzadu jsou kotce. Jen malé světlo v rohu a pach dezinfekce. Málem omdlím, když jej uvidím. Vypadá hůř než odpoledne. Tečou mi slzy proudem, mám co dělat, abych neomdlel. Dýchá slabě. Já nechci abys odešel. Mluvím nahlas a sestřička stojí v rohu a pláče taky. Zná celý náš příběh. Kleknu si na zem, sepnu ruce, jako kdybych tomu věřil a začnu šeptat svoji modlitbu. Mluvím monotónně a prosím všechny své mrtvé kamarády i Kačenku, aby mi ho tu ještě nechali. Nikdo mi neodpovídá. Pohladím ho po rozpáleném těle a představuji si, že mu předávám energii.

Bude to hodně drahé. Dozvím se na zahradě, když kouřím a já se rozhodl, že nemůžu. Nejde to, nezaslouží si, abych jej nechal utratit. Ať to stojí, co to stojí. Vezmu si brigádu navíc. Nakonec se domluvíme, že to zkusíme jeden den. Když přežije, bude se bojovat dál. Můžu tu někde zůstat, klidně u něj. Přinese mi deku a popřeje hodně štěstí. Řekne něco milého a já si sednu do křesla hned vedle svého psa. Chvíli na něj mluvím, hladím jej. Je to žalostný pohled, chvílemi si říkám, jestli by fakt nebylo lepší, kdyby... Možná na chvilku usnu, ale nejsem si s tím jistý. Bolí mě celé tělo, přesto jsou tu se mnou. Normálně kecáme, říkají mi, ať si nedělám starosti, že to bude v pohodě. Kytka vtipkuje, Prcalík taky, dokonce pronese něco přisprostlého. Jen Kačenka tentokrát jen mlčí. Sleduje mě takovým divným pohledem. Tak ty máš fakt novou holku? Ano, měl jsem jich po tobě víc, to nevíš? Já myslel, že u vás víte všechno. Nic mi neodpoví. Pálí mě u srdce. Hrozně to bolí. Vstávej, dáš si kafe? Podívej, směje se přes slzy. Na sobě noční průsvitnou košilku. Proč myslím i teď na její sexy postavu? Sestřička mě probouzí jemně a nasměřuje můj obličej na psa. Sedí tam a nekecám, usmívá se. Vstanu a jdu k němu. Panebože díky, díky, díky. Byl to ale bůh, který mi pomohl? Nebo mí strážní andělé?

Hodně nad tím přemýšlím. Měl bych asi jezdit na jejich hroby častěji. Nebo ne? Chtěli by to vůbec? Nebyli by raději, abych si na ně připil, abych žil plnohodnotný život, abych poslouchal muziku, miloval, měl jednou děti, dělal si ze všeho pořád prdelky. Nedovedu si představit, že bychom se sešli v nějakém studeném nudném nebi. Ne, to fakt ne. My jsme kluci a holky z ulice, co dělali neplechu, co lezli sousedům přes plot, co jezdili na kolech jako o závod. Byli jsem hrozný frajeři, občas moc hlasití a neurvalí, ale v jádru srdce dobrácký. Nějaký nebe, fakt? Vždyť by se to nelíbilo ani naším psům. Mají tam vůbec rohy, co se dají očůrat? Co nějaký pěkný feny? Zůstanu v Boleslavi celý týden. Chodím, pořád chodím po ulicích a na každém rohu mi naskakují příběhy, co jsem s naší partou zažívali. To byla taková prdel, bože můj. Musím si od tetiček půjčit peníze. Nesu je ve sportovní tašce jako mafián, pamatuji si, že jsem jim je splácel skoro dva roky. Kdo z vás by to neudělal? Víte vůbec, co znamená pro kluka jeho pes? Chápete to vůbec? Krmil jsem jej, ponocoval, utíral jsem mu zadek. Hele, tys tu byl, když mi bylo nejhůř. Pomalu se zotavoval. Vynesl jsem jej ven, postavil jej na nohy a on se pokoušel o potřebu. Spadl na bok. Zvedl jsem jej a když kolem proběhla sousedovic fenka kokršpaněla, která se mu vždycky tolik líbila, tak na ní štěkl. Hlídejte si ho, háráme, zavolá na mě stará paní. (Ty už asi neháráš, jako bych slyšel Prcalíka).

Jakmile to jde, přijede za mnou blondýnka znovu. Je mi pevnou a klidnou oporou. Zvládli jsme to, křičím do tmy, když se po několika týdnech přijedu na psa zase podívat. Normálně běhá kolem mě. Je obyčejný den obyčejných lidí. Chodíme do školy, makáme. Jsme teď spíš chudí, ale máme se rádi. Ráno vyšlo slunce a na Radouči řádí syslové. Běhá za nimi a rosa je ještě studená. Blondýnka, i když ráda dlouho spí, jde s námi. Držím ji za ruku a samozřejmě moc dobře vím, že je to blbost, ale jsou tu všichni s námi. Celá moje parta. Život je někdy hodně těžký, dostáváme rány, po kterých bývá opravdu náročné vstát. Jenže my jsme bojovníci, viď, řeknu psovi a on jen zavrtí pahýlem ocasu. Nastraží uši a už zase zdrhá do houští. Vyplaší králíka a jen tak ze cviku se za ním kousek žene. Dostal jsem několik zpráv z onoho světa. Nebo jsem měl jenom moc podroušenou fantazii. Netuším. Teď, v ranním světle se zdá být všechno v pohodě. Že se to doopravdy stalo, nám dávají na vědomí jenom obvazy, kterými má můj pes omotané celé tělo. Jsi velký bojovník, řeknu mu znovu a mám pocit, že zahlédnu za stromem Kačenku. Usmívá se přesně tím sexy způsobem, na který mě sbalila. Kam se díváš, zeptá se mě blondýnka a já odpovím, ááále, jenom tak, tobě to ale dneska sluší...


Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine