Rozhovor s progresivní death metalovou skupinou z Itálie - SADIST.
Odpovídal Tommy Talamanca (kytara), děkujeme!
Recenze/review - SADIST - Something to Pierce (2025):
Ave SADIST! Na tento rozhovor se chystám opravdu již dlouho. Jenže znáš to, pokaždé, když vydáte nové album, tak jej raději poslouchám, než abych psal slova. Nicméně, zrovna jsem na českých horách, mám dovolenou a trošku času navíc. Popíjím víno z Ligurie Vermentino "Etichetta Nera" Colli di Luni DOC 2023, které jsem dostal. Nejsem zrovna milovník tohoto moku, přesto musím říci, že je dobré. Navíc k tomu poslouchám vaši novou desku „Something to Pierce“ z letošního roku. Je to masakr, to musím uznat. Perfektně propracovaná muzika, death metal, který se mi dostal do žil. Jak deska vznikala a jak nahráváni ovlivnili noví členové v kapele?
Tommy: Jsem rád, že se ti nové album líbilo. SOMETHING TO PIERCE můžeme považovat za dokonalého nástupce FIRESCORCHED, i když nové album, stejně jako každé nové album Sadist, má svou vlastní silnou identitu. V tomto smyslu byli klíčoví Davide a Giorgio, nová rytmická sekce, kteří měli za sebou dva roky koncertní činnosti, během nichž se dokázali v kapele zabydlet a vnést do ní svou osobitost a energii.
Musím se přiznat, že k vaší hudbě jsem se dostal až někdy v roce 1997. Pamatuji si, že jsem tenkrát přinesl domů CD a hrozně se divil tomu, jaký jste měli obal. Znáš to, doporučil mi vás jeden kamarád. Sedl jsem si, zapnul jsem hi-fi věž a pak jste mě rozsekali na kusy. Uběhla spousta času, vyměnila se u vás spousta muzikantů, z úplně původní sestavy zbyli jenom Tommy Talamanca (kytara) a Trevor Nadir za mikrofonem. Proč myslíš, že tomu tak je? Co jsem koukal, tak se u vás v kapele měnili muzikanti opravdu často. Proveď nás prosím historií SADIST a nezapomeň na to, co bylo příčinou, že jste přerušili v letech 2001 až 2005 činnost.
Tommy: jsou kapely, jejichž identitu změna sestavy neovlivní, a to proto, že historie těchto kapel je silnější než osobní ego jednotlivých hudebníků. Změna sestavy samozřejmě vždy způsobí velký stres, ale někdy, jako v každé sociální skupině, která přestala fungovat, je to jediné logické řešení. Sadist měli dlouhá léta stabilní sestavu, ale když se Andy, původní baskytarista z prvního alba, rozhodl v roce 2018 kapelu opustit, rozpadla se i rovnováha s bubeníkem Alessiem. U Firescorched jsme se spolehli na dva hudebníky se silnými osobnostmi, jako jsou Thesseling a Goulon, ale věděli jsme, že to budou s největší pravděpodobností session hráči. Pak jsme potkali tyhle dva mladé kluky, Davideho a Giorgia, kteří měli ten oheň, tu vášeň, kterou starší muzikanti bohužel často ztrácejí.
U spousty starých kapel bývá někdy problém, že se již nadále nevyvíjejí. Zůstanou na stejném místě a hrají dokola to samé. Pravdou ale také je, že to po nich fanoušci vyžadují. SADIST jsou ale jiní. Mě přijde každé vaše album trošku jiné, odlišné. Kde pořád berete tolik nápadů? Jakým způsobem skládáte nový materiál? Má někdo hlavní slovo? Zajímá mě samotný vznik nové skladby, koncepce.
Tommy: Myslím, že nejzřetelnější charakteristikou Sadist je to, že je to „chameleonská“ kapela, a ti, kteří ji sledují už dlouho, pravděpodobně vždy očekávají s každým novým albem trochu překvapivý efekt, i když je pro nás důležité, aby značka Sadist byla vždy silná. Na posledních třech nebo čtyřech albech bylo psaní písní v mých a Trevorových rukou a tento proces funguje i na novém albu, i když jsme novým členům ponechali absolutní volnost, co se týče aranžérské práce na basu a bicí.
U každé hudby je hodně důležitý zvuk. Vy jste poslední roky věrni sami sobě. Pod soundem je podepsán Tommy Talamanca. Osobně se mi hrozně líbí, že máte svůj vlastní zvuk, výraz, ksicht. Není to ale těžké? Máte třeba někoho, kdo vám řekne svůj názor? Kdo oponuje? Nebo Tommymu naprosto věříte?
Tommy: Snažíme se neznít jako žádná jiná kapela a především nechceme následovat žádný konkrétní trend, a to ani z hlediska umělecké produkce alb. Ne že bychom byli proti spolupráci s externími producenty, ale bohužel, když se tak stalo, na prvních albech jsme nikdy nebyli s konečným výsledkem úplně spokojení.
Jsem ze staré školy a vždycky potřebuji i fyzický nosič. Rád si prohlížím booklety a musím říct, že obal od Andrease Christanetoffa mě ihned zaujal. Motiv ve mně evokuje apokalypsu, to je první, co mě napadlo. Jak jste se dali s Andreasem dohromady a proč právě on? Prozradíš nám, co přesně má obraz vyjadřovat a jak souvisí s hudbou?
Tommy: Zároveň jsme se chtěli odpoutat od obalů posledních alb, založených výhradně na počítačové grafice, a hledali jsme umělce. Viděli jsme několik Andreasových prací a jeho styl se nám okamžitě zalíbil. Když jsme mluvili o obalu, chtěli jsme sugestivní obrázek, který by byl metaforou pro texty alba, ale zároveň si zachovával určité tajemství.
A co texty? Kde pro ně berete inspiraci? Některé jsem si už stihl přeložit a líbí se mi, že mají hloubku. Není to jen pouhý doplněk hudby, jak tomu často bývá. Kdo je pod nimi podepsán?
Tommy: Od dob Crust je Trevor hlavním tvůrcem textových konceptů a textů Sadist. Nové album se soustředí na smrt, viděnou skrze různé typy fyzických a psychických zážitků, a zaměřuje se hlavně na přechod mezi dvěma dimenzemi: životem a smrtí. Společnou nití je tento dech, „Respirium“, chápaný jako poslední životní akt před koncem!
Pojeďme do historie. SADIST jsou jednou z prvních death metalových kapel v Itálii. Jak vás to vlastně napadlo hrát death metal? Proč právě tento styl? Já se k němu dostal postupně, původně jsem drtil jenom thrash metal. Jaká byla vaše cesta?
Tommy: Když jsme začali skládat hudbu, nepřemýšleli jsme o konkrétním žánru, ale prostě jsme začali psát přirozeným způsobem a do zvuku kapely jsme zahrnuli náš osobní vkus a zázemí. Když v roce 1993 vyšlo první album, neexistovaly žádné nálepky jako „prog death“ nebo něco jiného, ale jen tyto velmi specifické kapely, jako Cynic nebo Pestilence, které kombinovaly různé styly a vytvářely tak odlišný a jedinečný zvuk. Můj hudební vkus zahrnuje thrash metal, klasickou hudbu a progresivní rock ze 70. let a všechny tyto prvky jsem zakomponoval do svých skladeb. Jako hlavní skladatel v kapele jsem samozřejmě zásadním způsobem ovlivnil zvuk kapely.
Jak a kdy si začal hrát na hudební nástroj? Měl si nějaké vzory? Který koncert jsi navštívil jako první? Jaké bylo tvoje první vystoupení?
Tommy: V deseti letech jsem začal studovat klasickou kytaru a hudební teorii, ale můj hudební směr se změnil, když jsem si během dospívání zamiloval heavy metal a elektrickou kytaru. Naopak si myslím, že Trevor byl od mládí milovníkem extrémního metalu. Na elektrickou kytaru jsem hrál v 80. letech, takže mými referencemi byli samozřejmě Van Halen a Malmsteen a myslím, že jeden z mých prvních koncertů byl právě Malmsteen v Miláně, už si přesně nepamatuji, v kterém roce.
Jaké to bylo v Itálii v devadesátých letech ohledně hudby? Co kluby, scéna? U nás zrovna padl socialismus a otevřel se celý svět. Bylo to hodně divoké a jsem docela rád, že jsem to přežil. Jaké to bylo u vás?
Tommy: Když už mluvíme o hudbě, můžeme velmi jednoduše mluvit o internetu před a po. Před internetem lidé žili! Chodili do klubů, scházeli se na ulicích a dělat hudbu bylo mnohem jednodušší. Marketing nebyl to nejdůležitější, jediné, na čem záleželo, bylo dobře hrát a psát zajímavou hudbu!
A jak bys porovnal tehdejší underground se současností? Máme nové technologie, do hry vstoupil internet, streamování, stahování muziky, ale i třeba jiné způsoby nahrávání muziky. Jak vás tyhle všechny věci ovlivnily a jak je vnímáš?
Tommy: Je velmi snadné mluvit pouze o negativních aspektech internetu, ale existují i pozitivní aspekty spojené s globalizací. Svět se mění, i když nechceme, a to nejchytřejší, co můžeme udělat, je snažit se nadnášet!
Mám rád, když jsou kapely silné i naživo. Bohužel jste mi minulý rok ve Volyni utekli, ale co si pamatuji, tak už jsem vás kdysi viděl. Jak se vám u nás v Čechách líbilo? Jestli se nepletu, tak jste hráli i na Brutal Assaultu?
Tommy: Hráli jsme ve vaší zemi mnohokrát, včetně dvou nebo tří koncertů na krásném Brutal Assaultu, a vždy jsme byli velmi vřele přivítáni. Celkově mají Sadist ve východní Evropě silnou fanouškovskou základnu. Naposledy jsme se skvěle bavili i na ETEFu, preferujeme tento typ festivalů, ne příliš velkých, ale kde je kontakt s publikem silnější.
Jak prožíváš a vnímáš koncerty jako muzikant? Baví tě? Užíváš si je i jako návštěvník? Já byl třeba hrozně smutný za covidu, když bylo všechny zavřené. Death metal je hudba, která musí být hraná na pódiích. Tam vynikne jeho síla nejvíce. Co pro tebe znamenají koncerty?
Tommy: Pro rockového hudebníka je nejlepší být na pódiu, protože to je ten pravý důvod, proč hudba vzniká. Každé pódium má své kouzlo, rádi hrajeme na velkých festivalech, ale ještě raději máme intimnější rozměr. Osobně chodím na koncerty, stejně jako do divadla obecně, rád a snažím se tam chodit co nejčastěji. Zážitek z umění prožitého naživo je jedinečný a nedá se nahradit žádnou technologií.
Vydáváte skvělé nahrávky, vystupujete na koncertech. Navíc jste ve skvělé formě, nebojíte se i nadále rozvíjet svůj talent, hledáte nové cesty. Je ještě něco, čeho byste chtěli dosáhnout? Máte nějaký sen, vizi, kam chcete do budoucna SADIST směřovat?
Tommy: Dokud budeme mít jako kapela co říct, budeme hrát. Sadist je malá skupina, která nám přináší velké uspokojení, ale vyžaduje spoustu práce a energie. Naším cílem je hrát dobré koncerty a dělat dobré desky, nic zvláštního.
Zajímalo by mě, co pro tebe znamená death metal a hudba všeobecně. Je to koníček, relax nebo životní styl? Klidně se do této otázky pusť i filozoficky. Proč tě baví hrát právě tento styl?
Tommy: Jak jsem již uvedl, hudbu nepovažuji za žánr. Jsem především hudebník a hudební pracovník a Sadist mi umožňuje vyjádřit rockovou stránku mé hudební osobnosti. Mám rád rock, metal, ale také rád produkuji umělce různých žánrů ve studiu. V Itálii je téměř nemožné živit se hudbou, natož jen hraním death metalu, ale Trevor a já jsme měli to štěstí, nebo možná i dost dobré, že jsme mohli z naší vášně, hudby, udělat 360 stupňové dílo.
Co chystají SADIST v nejbližších měsících? Máš nějaký vzkaz pro fanoušky, labely, promotéry? Pokud ti leží něco na srdci, zde je prostor…
Tommy: V létě nás čeká několik festivalů a na podzim pak turné po Evropě s několika skvělými kapelami. Mezitím chystáme nějaká překvapení, která spatří světlo světa ke konci tohoto roku, a pak, v roce 2026, bude třicáté výročí Tribe, a my přemýšlíme o něčem speciálním.
Děkuji moc za rozhovor. Už jsem víno dopil a teď si dám s dovolením pivo. „Something to Pierce“ mi tu hraje stále dokola a musím říct, že je to opravdu skvělá muzika! Díky moc za ní! Přeji vám, aby se kapele nadále dařilo a budu se těšit na další desky od vás. At´ se vám daří i v osobních životech! SADIST RULES!
Tommy: Děkujeme za Vaši podporu! Brzy se uvidíme v České republice!
about SADIST on DEADLY STORM ZINE:
Recenze/review - SADIST - Something to Pierce (2025):
---------------------------------------------------------------------------------------------------
sledujte nás na sociálních sítích - follow us on the social media:
instagram:
facebook:
