DECREPISY - Deific Mourning
CD 2025, Carbonized Records
for english please scroll down
Už dávno nevíš, co je pravda a co lež. Klaněl ses padlým modlám, věřil si jedovatým slovům kněze. V dřevěné lavici, v kostele, ve kterém všichni odříkávali tupé modlitby. Mohl si zabíjet, mohl si ubližovat, mohl si být opravdu zlý. Rozhřešení si vždycky dostal. Pokaždé, když si odcházel, usmíval ses. Zlo má mnoho podob a to, které se usídlilo v tvé hlavě, bylo jedno z nejhorších. Ostrý nůž nebo sekyra, bylo ti to jedno. Hlavní byly oči, ze kterých pomalu unikal život. Stal si se bastardem, přicházejícím z naprosté tmy. Temnota zahalila tvoji mysl.
Vždycky, když čtu o podobných případech, mám sto chutí podobného jedince zavřít do studené kobky a pustit mu přímo do obličeje podobné desky, jako je ta od portlandských DECREPISY. Od kapely, která dokáže svojí hudbu přesně definovat velmi podobné myšlenky i atmosféru. Novinka je nahrávkou, která se kolem vás nejdřív bude plazit jako jedovatý had. Postupně vás uhrane, aby vás nakonec navěky proklela. A pokud ji pustíte nějakému bastardovi, sleze mu tváře kůže.
Během poslechu nové nahrávky jsem si pokaždé připadal, jako bych byl zahalený do studené, krvavé mlhy. Probuzen uprostřed noci se vydám na dlouhý výlet bez konce. Vykopu starý hrob, exhumuji tělo prokletého (ano, je to ten hajzl z úvodu dnešního článku). Album se vám opravdu dostane do snů, stane se vaší noční můrou. A je to právě atmosféra, do černých odstínů zabarvené nálady, které nové album definují. Poslech se tak stává spíše obřadem, pradávným rituálem pro vyvolání temných sil, než jen obyčejnou deskou. Líbí se mi zvuk, obal, ale hlavně schopnost kapely, dostat se mi do podvědomí. "Deific Mourning" je hudbou, nahranou v tom nejhlubším podzemí. Potkáte při ní své vlastní démony. Skladby jsou velmi dobře, zajímavě napsány, mají v sobě potřebný drive i sílu. Nevím, jestli jste někdy navštívili sklepení pod znesvěceným kostelem, ale věřte tomu, že moje pocity z novinky jsou velmi podobné. Smrt je zase jednou velmi blízko a pokud jste fanoušci třeba takových INCANTATION, DISMA, FUNEBRARUM, BOLT THROWER, ROTTREVORE, věřte tomu, že jste zde správně. Mám rád, když ve mě dokáže kapela probudit nějaké emoce, když mě donutí k přemýšlení a tentokrát jsem si připadal jako v nějakém starém, poctivém hororu. DECREPISY jsou opravdoví, reální, uvěřitelní. Jsou pro mě definicí toho, co mám na tomto stylu rád. Už dávno nevíš, co je pravda a co lež. Klaněl ses padlým modlám, věřil si jedovatým slovům kněze. V dřevěné lavici, v kostele ve kterém všichni odříkávali tupé modlitby. Mohl si zabíjet, mohl si ubližovat, mohl si být opravdu zlý. Rozhřešení si vždycky dostal. Temný, hnilobný, jedovatý death metal, který vás zahalí do krvavé mlhy! Absolutní inferno!
Asphyx says:
You don't know what's true and what's false anymore. You've worshipped fallen idols, believed the poisonous words of a priest. In a wooden pew, in a church where everyone said dull prayers. You could kill, you could hurt, you could be really bad. You always got absolution. Every time you left, you smiled. Evil takes many forms, and the one that took up residence in your head was one of the worst. Sharp knife or axe, you didn't care. It was the eyes that slowly leaked life. You became a bastard, coming out of total darkness. Darkness enveloped your mind.
Whenever I read about cases like this, I'm tempted to lock the individual in a cold dungeon and drop records like Portland's DECREPISY in his face. From a band that can accurately define very similar ideas and atmosphere with their music. The new record is a record that will crawl around you like a venomous snake at first. Gradually, it will cozy you up, to eventually curse you forever. And if you play it to a bastard, his face will peel off.
Listening to a new record, I always felt like I was enveloped in a cold, bloody fog. Waking up in the middle of the night, I take a long trip with no end in sight. I dig up an old grave, exhume the body of the damned (yes, it's the bastard from the opening of today's article). The album really gets into your dreams, becomes your nightmare. And it's the atmosphere, the moods tinged in black shades, that define the new album. Listening to it becomes more of a rite of passage, an ancient ritual to invoke dark forces, than just an ordinary record. I like the sound, the cover art, but most of all the band's ability to get into my subconscious. "Deific Mourning" is music recorded in the deepest underground. You meet your own demons in it. The songs are very well, interestingly written, they have the necessary drive and power. I don't know if you've ever visited the dungeons under a desecrated church, but believe me, my feelings about the new stuff are very similar. Death is once again very close and if you are a fan of the likes of INCANTATION, DISMA, FUNEBRARUM, BOLT THROWER, ROTTREVORE, believe it, you are right here. I like it when a band can awaken some emotions in me, when they make me think and this time I felt like I was in some old, honest horror movie. DECREPISY are real, real, believable. They are, for me, the definition of what I love about this style. You don't know what's true and what's false anymore. You've worshipped fallen idols, you've trusted the poisonous words of a priest. In a wooden pew, in a church where everyone said dull prayers. You could kill, you could hurt, you could be really bad. You always got absolution. Dark, rotten, poisonous death metal that envelops you in a bloody fog! Absolute inferno!
about DECREPISY on DEADLY STORM ZINE:
tracklist:
01. Ceremony Of Unbelief
02. Deific Mourning
03. Dysautonomic Terror
04. Spiritual Decay 1/4 Dead
05. Severed Ephemerality
06. Corpseless 07. Afterhours
band:
Charlie - Drums
Jonathan - Guitars (lead)
Kyle - Guitars, Bass, Songwriting
D.G. Butler - Vocals, Lyrics
