Zmizelá rodina - Tim Weaver
2025, Mystery Press
Byl to zase jednou velmi dobře strávený čas s Davidem Rakerem. Nechybí samozřejmě ani Colm Healy a musím říct, že tenhle autor (Tim Weaver) zraje jako dobré víno. Každá jeho nová kniha je u nás doma velmi očekávaná. Bylo mi velkou ctí opět číst ji jako první a musím rovnou dodat, že je to zase jízda od začátku do konce. Série, ve které jsou hledány různé osoby, mě neskutečně baví. Zpočátku je zcela nejasné, kam zmizely. V tomto případě rovnou celá rodina. Musíme do jejich minulosti, postupně odkrýt jednotlivé vrstvy. Začne se před námi rozplétat další z příběhů, u kterých jsem visel autorovi na rtech. Bože můj, právě pro takovéto knihy jsem se stal vášnivým čtenářem. Už se těším do hospody, až se o svoje názory podělím. Jsem totiž stará škola a čtu jenom knížky, které mě osloví, zasáhnou. A u Zmizelé rodiny to bylo přímo do srdce.
Byli jsme s mojí ženou ráno v plzeňské zoo a musím říct, že jsem se už takhle dlouho nenasmál. Potkávali jsme různé rodinky, které postávaly před klecemi a výběhy. A zaslechli jsme kolikrát věci, u kterých jsme kroutili hlavou. Plést si zubra s bizonem, to ještě jde, ale říkat nosorožci jednorožec a mluvit o něm jako o klonu, to už chce silnou náturu. Fascinovalo mě, s jakou jistotou chlápek s dvěma dětmi lhal, že kozy jsou ovce. Už se nedivím, že někteří z nás věří tomu, že když se budete proplachovat savem, tak od sebe odeženete všechny nemoci. Nehodnotím, každému není z hůry dáno, ale nezávidím vyšetřovatelům, kteří se musí podobnými názory brodit. Podívej se na toho supa, ten je hnusnej co? Nechápu, jak ho v dnešní době může ještě někdo krmit masem? Proč, chudáci kuřátka. Když potom podobní jedinci zmizí, co po nich zůstane? Jaká stopa? Při vyšetřování tohoto případu jsem nad tím hodně často přemýšlel.
Každá kniha, stejně jako muzika, voní jinak. Napětí, záhady a tajemno, lidské osudy, různé povahy, stále mě to baví rozplétat. Možná tím jenom unikáme ze současného divného světa, který byl podle pamětníků divný vždycky, ale pravdou je, že potřebuji relax. Kniha je pro mě takovým uklidněním po hektickém dni. Naučil jsem se u čtení odpočívat. Dostanu pokaždé svoji dávku a odcházím sice s myšlenkami na pokračování děje v hlavě, ale jinak se usmívám. Číst Tima Weavera je jako ochutnat dobré jídlo, napít se piva oblíbené značky nebo poslech srdcové kapely. Určitě to sami znáte. Líbí se mi jazyk, jakým autor píše, překlad, oceňuji komplikované a složité zápletky, že jsem od začátku do konce doslova přikovaný ke stránkám. Tohle pochopí jen stejní nadšenci, jako jsem já. Kupříkladu v práci nečte nikdo a jsem mezi ostatními spíše za exota. Co z toho máš? Vždycky jen mávnu rukou, tohle nepolíbenému nevysvětlíte. Navíc, někteří lidé prostě nemají fantazii. To je bohužel holý fakt. Bývá s nimi nuda a tu já nemám rád.
Nachodíme zase spoustu kilometrů a unaveni usedáme ke svým knihám. Dcera se vedle v pokoji učí a syn zase někde lítá. Je tu klid. Dodělám fotky zvířat ze zoo, ještě několikrát prohodím pár hlášek a potom, ano potom se mi snad i sníží tep, jsem jako medvěd, co zalézá do svého brlohu. Čtu si, sleduji, jak se jednotlivé postavy vyvíjejí, nahlížím do temnoty. Jsem daleko od starostí všedního dne. Jsem rád, že mám vše hotové, recenze sepsány a teď teprve začíná ten pravý odpočinek. Příběh má několik vrstev, Tim Weaver patří k několika autorům, který mě dokáže vždycky překvapit. Všechno do sebe postupně zapadá, jako vždy policie neodvedla úplně nejlepší práci. Na tom je postava Davida Rakera postavená. Jsem někde daleko, u jezera, v mlze se ztrácí loďka, netuším, kam rodina zmizela. Vydávám se po stopách, sleduji vývoj situace. Také jste napnutí jako já?
Vzhledem k tomu, že se o zvířata i knihy zajímám celý svůj život, tak vím kam šáhnout. V zoo jsem sledoval patnáct minut vlka hřivnatého a se stejným zaujetím jsem přistupoval i k této knize. Má v sobě totiž vše, co si od autora žádám. Navíc určitý přesah, takovou zvláštní melancholii, neklid, které mě přitahují, se mi dostávají postupně do hlavy. Pátrat po zmizelých musí být náročné. Spousta falešných stop i nadějí. Brodění se v bahně lidské temnoty. Myslím si, že Tim Weaver napsal příběh, který si budu ještě hodně dlouho pamatovat. U jeho předchozích knih tomu tak bylo. Těším se na další pátek, představím vám zase něco dobrého, nějaký tip, který by se vám mohl líbit. Snad jsem vám udělal radost i tentokrát. Děkuji za přízeň i pozornost. Mějte se co nejlépe a dávejte na sebe pozor.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Je teplý slunečný den a rodina Fowlerových vyráží k vodě. Sara s dcerkou Mable zůstanou na břehu, zatímco Marc se synem a jeho přítelkyní vyplouvají na jezero. Sara jen na minutku zavře oči. Netuší, že se probudí do noční můry. Manžel se synem a synovou přítelkyní beze stopy zmizí. Člun se vznáší na hladině prázdný.
Policie je bezradná, a tak se případu ujímá David Raker, specialista na pátrání po pohřešovaných osobách. Tentokrát ale možná narazil na záhadu, kterou nerozluští ani on. Jak se mohli tři lidé během jediné minuty ztratit z člunu uprostřed jezera?
A jak se vším souvisí uprchlý vrah, který zmizel ze zamčené zadržovací cely v londýnském kasinu? Raker se obrací na svého přítele Colma Healyho, aby mu s vyšetřováním pomohl. Nemá ani ponětí, že se oba řítí vstříc temnotě, z níž už možná nebude návratu.
Některá tajemství mají být odhalena, zatímco jiná… by měla zůstat navěky pohřbená.
---------------------------------------------------------------------------------------------------
sledujte nás na sociálních sítích - follow us on the social media:
instagram:
facebook:
