INBORN SUFFERING - Pale Grey Monochrome
CD 2025, Ardua Music
for english please scroll down
Když jsme byli mladí, tak jsme spolu chodili na pivo. Diskutovali jsme o knihách, o hudbě, o krásných ženách. Smáli jsme se jen tak, z obyčejné radosti. Život šel dál a pokaždé, když jsme se potkali, tak jsme věděli, že si máme co říct. Byli jsme přesnou definicí toho, co znamená slovo kamarád. Už to jsou dva roky, co jsi odešel neznámo kam. Do nebe nebo do jiné dimenze nebo jen tak hniješ v zemi. Zůstala tady po tobě bolest a vzpomínky, které nikdy nevyblednou. Zrovna včera večer, když jsem chodil šerými ulicemi, tak si byl zase se mnou.
Pamatuješ, jak jsme byli kdysi dávno v Paříži? Navštívili jsme tenkrát jeden malý klub, který smrděl a vystupovaly v něm kapely se smutkem v očích. INBORN SUFFERING nahráli desku, která v mé hlavě rozvířila spoustu melancholických myšlenek. Metal si moc nemusel, ale jeho doomovou odrůdu si miloval. Pokaždé, když slyším nové album "Pale Grey Monochrome", vnímám tvoji přítomnost. Je to hodně osobní, silný zážitek.
Mám rád doom metal spíše v jeho klasické, tradiční podobě, tak jak jej hrávali a hrají kapely typu OFFICIUM TRISTE, OCTOBER TIDE, MOURNING BELOVETH, SATURNUS, SWALLOW THE SUN, PARADISE LOST a další tmáři. Těmi se Francouzi volně inspirovali a přidali navíc kousky sebe samých. Dostanete tak nahrávku, která nejen že splňuje všechny náležitosti stylu, ale ještě má v sobě něco navíc. Krvavou mlhu, podivné sny, již zmíněnou melancholii, bolest. Nová deska vás, pokud jste emocionálněji založeni a máte pestrou fantazii, rozdrásá a přikryje splínem. Dnešní svět je krutý úplně stejně, jako tomu vždy bývalo. Lidé se zase tolik nemění, jen mají jiné, lepší prostředky, jak někomu ublížit. Osobně podobnou hudbu potřebuji, abych vůbec přežil. Mám zkrátka občas stavy, kdy na mě padá nebe a stíny jsou až příliš dlouhé. Uvažuji o depresích a potřebuji se nadechnout. A tak chodím na stejná místa, na kterých jsme spolu pili pivo, bavili se o muzice i krásných dívkách. Čtu znovu knížky, o kterých jsme diskutovali nekonečné hodiny a nové album "Pale Grey Monochrome" pro mě bude navždy spojeno s tímto stavem mysli. Jednou se možná setkáme nebo jen shnijeme ve stejné zemi. Než se tak ale stane, budu tuhle desku poslouchat stále dokola. Pokud totiž chcete hudbu, která je dokonalou esencí stylu, tak ji rozhodně nepropásněte. Někteří z nás žijí prázdné životy bez emocí. Jsem rád, že takový nejsem. Venku jsou šedivé mraky a těžký smog. Jenom vstát je těžké. Přesto bojuji dál. Abych nezapomněl, zvuk (Déhà - mixing, mastering) je smutný a jasně čitelný a za povedený považuji i obal (Franck Besançon). Naděje umřela poslední! Mrazivý, drásavý, melodický doom death metal plný osamělostí, melancholie a bolesti všedních dní! Album, které ve mě rozvířilo spoustu smutných vzpomínek!
Asphyx says:
When we were young, we used to go out for beers together. We discussed books, music, beautiful women. We laughed just for the simple joy of it. Life went on, and every time we met, we knew we had something to say to each other. We were the very definition of what the word friend meant. It's been two years since you left for parts unknown. To heaven or another dimension or just rotting in the ground. You left behind pain and memories that will never fade. Just last night, as I walked the dark streets, you were with me again.
Remember when we were in Paris a long time ago? We visited a small club that stank and had bands playing with sadness in their eyes. INBORN SUFFERING made a record that stirred up a lot of melancholy thoughts in my head. I didn't like metal much, but I loved the doom variety of it. Every time I hear the new album "Pale Grey Monochrome" I feel your presence. It's a very personal, powerful experience.
I like doom metal more in its classic, traditional form, as it was and is played by bands like OFFICIUM TRISTE, OCTOBER TIDE, MOURNING BELOVETH, SATURNUS, SWALLOW THE SUN, PARADISE LOST and other obscure bands. The French were freely inspired by them and added extra bits of themselves. What you get is a record that not only meets all the requirements of style, but has something extra. Bloody fog, strange dreams, the aforementioned melancholy, pain. The new record, if you are more emotionally inclined and have a colourful imagination, will tear you apart and cover you with sleep. Today's world is as cruel as it has always been. People don't change that much, they just have different, better ways to hurt someone. Personally, I need music like this to survive. I just get in states where the sky is falling on me sometimes and the shadows are too long. I think about depression and I need to breathe. And so I go to the same places where we used to drink beer together, talk about music and beautiful girls. I re-read the books we discussed for endless hours, and the new album "Pale Grey Monochrome" will forever be associated with this state of mind for me. Maybe one day we'll meet or just rot in the same country. But until that happens, I'll be listening to this album over and over again. Because if you want music that is the perfect essence of style, then definitely don't miss it. Some of us live empty lives without emotion. I'm glad I'm not like that. There are grey clouds and heavy smog outside. Just getting up is hard. Still, I fight on. Not to forget, the sound (Déhà - mixing, mastering) is sad and clear, and I think the cover (Franck Besançon) is hilarious. Hope dies last! Freezing, poignant, melodic doom death metal full of loneliness, melancholy and pain of everyday life! An album that stirred a lot of sad memories in me!
Tracklist:
01. Wounding (01:09)
02. From Lowering Tides (10:43)
03. Pale Grey Monochrome (11:25)
04. Tales from an Empty Shell (13:02)
05. Of Loss and Despair (02:15)
06. The Oak (10:47)
07. Drawing Circles (07:32)
band:
Emmanuel Ribeiro - Bass
Thomas Rugolino - Drums
Stéphane Peudupin - Guitars, Synthesizers
Laurent Chaulet - Vocals, Guitars (rhythm), Guitars (acoustic)
