Příběh čtyř stý devadesátý osmý - Death metalová vlajka Vader
Venku je mlha a musel jsem se v pokoji zavřít. Už přišla třikrát. Vůbec nechápu proč. Býval jsem obrýlený, neduživý chlapec, se kterým se kdysi dívky bavily jenom, když potřebovaly něco poradit do školy. Šprt nebo spíš mě škola bavila. Zdá se mi o tom, jak se pokouším doprovázet spolužačky ze školy. Budeme jenom kamarádi, jo? Potom na střední jakoby se to změnilo. Metal a pivo, první polibky na panelech za sídlištěm. Prošel si tím asi každý. Jenže teď mám vztah, rozumíš, už mi je dvacet a chci jenom ji. Nejdřív si myslím, že to křičím jenom ve snu, ale jsem vyveden z omylu. Ležím v posteli kousek od Ostravy, v malé vesničce, kde je půlka obyvatel Poláků. Nocleh mi dohodila moje milá, jedna její spolužačka odtud pocházela. Takové ztepilé děvče, s pevnou postavou a bledou kůží. Tak ty sis přivedla chlapce, zeptal se jí její otec a matka žmoulala ruce v zástěře a usmívala se, jakoby věděla. Moje dcera, dnes. Zajíkala se s já nechápal, o co jde. Nevěděl jsem, že to někdo ještě dnes takhle prožívá. Oni si fakt mysleli, že se budeme brát.
Trošku mi vadí, že máš dlouhé vlasy, oblékáš se také divně. Ale pomodlím se za vás. Snad si slušný člověk, opakuje si stále pod vousy pan otec a nalévá mi vodku. Další už nechci, ale musím. Jinak by byl naštvaný. Spolužačka se jen tam potutelně usmívá a pak je dlouhé hodiny s matkou v pokoji. Jsem naivní a hloupý. Vůbec mi nedochází, že si myslí, že mezi námi dojde k prvnímu styku. Secvakne mi to ve chvíli, kdy se mě po další vodce zeptá, jestli už jsem měl ženu, doufám, že jo, že víš jak na to. Měli byste až po svatbě, ale my jsme moderní rodina, dodá a pokřižuje se směrem ke Kristovi na zdi. Přivede ji oblečenou v průsvitné noční košili. Blekotám něco o tom, že ne, že se známe jen přes moji holku. Navíc, kdyby trošku chtěla, nemá tohle zapotřebí. Chytrá je, hezká taky. Ale je to husička, to bezesporu. Nemůže za to. V pokoji se omlouvám, co to jde. To se ti nelíbím? Popadají mě hříšné myšlenky. Ten obrýlený hubeňoučký kluk, který si myslel, že se holkám nelíbí, kdeže ty časy jsou? Teď mi leze do postele. Proč si to rodičům neřekla? Říká, vysvětluje, že to bych u nich nemohl vůbec spát. V celém domě, byl by to hřích.
Pro jistotu si hodím do báglu džínovou vestu, mám na ní nějaké ty obrácené kříže a fakt nevím, kde bych spal. Jeden den do Ostravy, potom busem do malé vísky a zítra mě čeká vlak až do Katovic. Viděl jsem ve Sparku, že Vader zase jedou turné a pořád jsem o nich básnil. Vzpomínal jsem na koleji v baru, na koncerty, které jsem zažíval s naší partou z Boleslavi. Moje milá měla jet původně se mnou, ale babičce v Táboře se udělalo nějak špatně a leží v nemocnici. Já už si nosím koncert v hlavě nějaký čas. Nedá mi spát. Vader jsou moje srdcová kapela, muzika, kterou miluju. Provází mě od mých počátků. Měl jsem pokoj vylepený plakáty, vystříhanými z časopisů. Některé koupené pod rukou, mnohdy několik let staré. Očekával jsem každé nové album, odkládal jsem si peníze stranou, někdy pořádně nejedl, abych si mohl koupit CD. Pro nás je tahle kapela neskutečný kult. Jedni z prvních, kteří prorazili i ve světě. Navíc jsou to skvělý kluci. Žádný pózy, ale death metal, thrash. Přemýšlím o tom a ona pořád ťuká. Jen jsem ji objal a utekl. Jak malej kluk. Prosím, prosím, pusť mě k sobě. To se ti fakt nelíbím?
Vstávám brzy a všichni u snídaně dělají posunky. Tak co, dobrý? Je mi jí líto, zasloužila by si nějakýho normálního kluka, který ji bude mít rád. Co v Polsku, mladíku nebo bych měl říct zeťáku, hahahahhaha. Jedu se za nás pomodlit, odpovím a je mi stydno. Nejsou to zlí lidé. Jde mě vyprovodit na autobus. Rezavá zastávka, ona v šatičkách, jak kdyby byla na základce. Moje milá, roztrhni řetězy, řekni jim pravdu a uvidíš, uleví se ti. Chtěl jsem, abys to byl ty, jako první. V autobuse jsem na sebe jednak hrdý a jednak si říkám, že jsem asi posledním mužem na světě, který nikdy v životě neměl pannu. Teď už se ale soustředím na hudbu, která mi duní do uší. Nějaké dámy v šátcích si na mě ukazují. Celá ves ví, že jsem ženich. Chudák holka. V Ostravě na mě dýchne smog a špína. Nádraží je plné a do Katovic jede docela dost lidí. Lahve vody v rukou, oči jakoby namalované. Dojde mi to brzy, polští horníci se vrací domů. Už kousek za hranicemi je nalámaný celý vlak. Přijde mi, že vrávorá i průvodčí. Když mu totiž ukážu těžce vydřenou jízdenku, jen mávne rukou. Podívám se na své mozoly a jsem hrdý na to, že jsem si na celou akci vydělal.
Kdybyste se mě zeptali, jaké dívky se mi líbí, neměl bych jednoznačnou odpověď. Někdy je kočka hubená a skoro bez prsou, jindy klidně se zadkem a pár kily navíc. Nejsem nijak vyhraněný typ, dám spíš na pohled, úsměv a pohyby. Nelíbí se mi vysoké hlasy a potom takové ty sprosté typy. Blondýnka nebo brunetka nebo snad zrzavá? Nevím, záleží. Ale Polky jsou krásný. Takový hrdý, přijde mi, že mají v sobě cosi vznešeného. Zastavíme někde v lesích a všichni se vyhrnou ven. Pokuřujeme na kamenech u trati a sem tam se se mnou někdo dá do řeči. Většinou mladí. Vytáhnu svačinu, co jsem dostal od panímámy a říkám si, že bych se u nich měl asi dobře. Chleba s domácí klobásou voní. Trčíme tu snad dvě hodiny, pak zapískají, nahrneme se zpět do vagónů a vylezu až v Katovicích. Jdu se projít do města. Každý koncert mívám spojený i s menším výletem. Zajdu se podívat po památkách, ale nemám mapu, tak najdu jen pár kostelů a starých budov. Nakonec skončím v hospodě. Výčepák mi, než mi přinese poměrně dobré pivo, nakreslí plánek, jak se dostanu do klubu. Nemám brýle, aby mi je nikdo nerozbil a tak si ještě všechno přepíšu velkými písmeny. Nalitej v noci bych taky nemohl nic přečíst.
Hospoda se pomalu zaplní. Jsou tu taky horníci, jejich sedřené tváře poznáte kdekoliv. Někteří mají paničky, jako v Ostravě a Karviné, kterým ještě nedochází, že těžba pomalu končí, že už nebudou jen sedět doma. Mají takové ty rusky zmalované obličeje. Vodka teče proudem a ke mě si přisedne několik mladých. Dva z nich mají na sobě metalová trika a tak se ihned dáme do řeči. Jsou tedy spíš na heavík, ale Vader mají také rádi. Mám nastudované veškeré u nás dostupné informace a tak jsem docela za kinga. Mluvíme anglicky, ale po nějaké době už nám to nejde přes pysky a tak pokecáme česko-polsky. Oni říkají pořád kurva, kurva, kurva a já sem tam do prdele. To když byl Vader v Praze, tak byli super, hráli i starý skladby. Uměl jsem tenkrát i některý texty. Jo, i ty první v polštině. Píšu na papír slova, foneticky a oni mi je překládají. Je to jako s angličtinou. Mnohdy až po mnoha letech zjišťuji, o čem doopravdy skladby jsou. Zajímavé je, že u spousty jsem jejich podstatu vycítil. Jsem k hudbě hodně vnímavý, poslouchám srdcem. Říkám to takový malý blondýnce, která se na mě usmívá. Jsi moc hezká, máš kluka? Ptám se a ona vrtí hlavou. Půjdeš na koncert se mnou? Ano, kurva.
Mají tady i rum, náš český rum. Tak zvu Káťu na panáka. Zavěsí se do mě a jestli se prý půjdeme projít. Je mladá, něco kolem sedmnácti nebo to alespoň tvrdí. Taková panenka. Hergot, ženský, ženský. Když jsem zadanej, tak jakoby to vycítily a najednou bych byl na roztrhání. Proč jste všechny nepřišly, když jsem býval smutný, že jsem sám? No, ale asi jste nechtěly to obrýlené ucho. Netuším, nikdo nikdy nepochopí, jak uvažujete. Povídáme si, tedy, snažíme se. Drží mě za ruku, touláme se ulicemi. Kupuji ji zmrzlinu. Na jedné lavičce v parku vytáhnu z báglu vlajku Vader. Pamatujete mojí starou partu? Jak jsme byli ve čtrnácti stopem a vlakem ve Wroclavi? Tenkrát holky ušily celý prapor, logo obšily podle vystřiženého papíru. U nás v Boleslavi jsme neměli takové podhoubí jak v Praze, ale někde jsem viděli v nějakém videu, že fanoušci měli podobné vlajky na Venom, myslím. Hrozně dlouho jsme o tom debatovali, abychom nakonec vlajku zapomněli. Jo, mohl za to Kytka, protože nespal doma, ale u Mirky.
A protože jsme se o tom při jedné mé návštěvě bavili, beru to jako dokončení našeho snu. Jako takový pietní akt za utopeného Kytku, za Prcalíka, kterého sežrala rakovina. Za Kačenku, za naše sny, za všechnu tu radost i bolest, kterou mi mí kamarádi dali. Tahle vlajka je pro mě symbol. Kus srdce, stejně jako kapela. Pokouším se to Kátě vysvětlit, ale asi je už trošku opilá, protože jen přikyvuje, mrká těmi svými krásnými kukadly a pak se kolem mě ovine. A já tu stojím, uprostřed cizího města a ztrácím se ve vzpomínkách. Dopadl jsem úplně jinak, než jsem si představoval. Jsem v jiném městě, Kačenku jsem si nevzal, protože není, protože se rozplynula. Ale život ke mě nebyl pořád krutý. Mám svoji blondýnku, která je úplně jiná. Nikdo kolem mě metal neposlouchá, ale já nemůžu přestat. Nejde to. Krev totiž nevyměníte. Na co myslíš, kurva. Na lásku, děvče, na lásku? Na co? Kurva! Sbalím vlajku a vydáme se ke klubu.
Zalezeme dovnitř a jsem překvapený, jak velký je to sál. Prý bývalý kryt. Poláci se stejně jako my připravovali na válku s imperialisty. Také mají porevoluční mafii, také nově nabytou svobodu, se kterou si mnozí nevědí, co počít. My to víme! Metal, kurva! Řvu do ticha, nechávám si nosit pivo, stojím vepředu a předkapely mě vůbec nezajímají. Heavík a potom thrash si odkývám, ale spíš kvůli tomu, že mám hladinku. Káťa mi představuje nějaký kamarádky a pro všechny jsem Kuba z Čech. Dostávám desítky hubiček, hergot (zase!), kde jste všechny byly, když jsem míval uhrovitou tvář? Skanduje se konečně VADER, VADER, VADER. A pak začnou hrát, já rozvinu vlajku a stojím tam se slzami v očích. Za vás, za tebe ty starej hovaďáku Prcalíku, za tebe Kytka a díky za to, že si mě ukázal tolik skvělé muziky, za Sabatha, co mi byl větším otcem, než ten můj vlastní, za tebe Kačenko, za to, že si mi ukázala, jaká může být krásná láska. Nejednou tu není vysoký namakaný kluk s dlouhými vlasy, najednou tu není tak trošku machýrek a básník. Ne, je tu na kost ohlodaný, rozjitřený a rozdrásaný chlap. Možná vám to bude znít divně, ale vnitřně jsem se stal uprostřed toho davu v Katovicích mužem. Byl jsem tak hrdý. Tak silný, jak jenom může opravdový fanoušek být.
Byl jsem jako zvíře. Divokej, nespoutanej. Cítil jsem samotnou podstatu death metalu. Zažíval jsem právě jeden z nejlepších koncertů ve svém životě. Moje mise je splněna. Spousta stresu, kterou jsem nasbíral za svůj život s otcem alkoholikem, všechna ta hnusná smrt a bolest, jakoby se všechno vyplavilo ven. S odstupem jsem si pak říkával, že to bylo něco vyššího, nadpozemského. Konec. Káťa se usmívá. Skáče na mě a objímá mě. Musíme na bar, všechno zapít. Balím vlajku do žebradla, vyzvedávám si batoh a opakuji si, že nesmím nic nikde ztratit. Piju nejdřív pivo a pak nějakej driják, o kterým moje průvodkyně říká, že je to nějaká místní kořala. Jsem na plech a zbytek noci si moc nepamatuji. Tančil jsem ploužáky v nějakém baru, padal jsem na zem a potom následovala tma. Asi jsem vyvolal duchy. Protože tu byli všichni se mnou, všechny moje dívky, co jsem s nimi chodil, i kamarádi. Bydleli jsme v Katovicích, ne v Boleslavi. Sedávali jsme v parku, ne na panelech. Takových part bývalo a bude vždycky všude hodně. Naše ale byla něčím výjimečná. Pro nás. Sodóóóm. Nebo Vader?
Nejdřív otevřu jedno oko. Stojí tam v noční košili. Musím vyrazit. Omluvím se. Jede mi vlak do Katovic. Počkat. Pomalu se mi rozjasňuje. Vždyť už jsem tam byl? Opatrně si sáhnu mezi nohy. Uff, jsem oblečený. To ale není spolužačka, tahle je menší, hubenější, s menšími prsy. Omluvím se a pobliju se. Je mi trapně, hrozně trapně. Pomáhá mi uklízet a pozve mě na snídani. Je něco jako boršč. Postaví mě to na nohy. Moc jim nerozumím, ale pochopím, že si myslím, že spolu chodíme. Viděli jsme se včera poprvé a mám doma holku. Snažím se vysvětlit, ale odpovědí je mi jenom mručení a vyčítavý pohled Ježíše na zdi. Dojde mi, že je Káťa také z křesťanské rodiny a že jsem pro ní tak trošku rebelstvím. Jde se mnou na nádraží. Napíše mi adresu. Budeme si psát. Stav se někdy. Připadám si jako děsnej kanec, i když nic nebylo. Ale mohlo být, chápete? Ve vlaku usnu a zavrhnu myšlenku na další přespání u kamarádky u Ostravy. Ne, to by dopadlo blbě. Dojedu až do Hradce, kde mi ujede další spoj. Usnu na nádraží a ukradnou mi batoh. Zůstane mi jen žebradlo, zaplať Satan doklady a discman. Do Plzně jedu stopem. A přemýšlím o tom, co ten hajzl, co mě okradl, bude dělat s vlajkou Vader? K čemu ti bude? Pro mě znamenala hodně. Opravdu hodně moc.
Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):
