Ze sídliště - Jonas T. Bengtsson
2021, Odeon
Moje dětství se odehrávalo hlavně na dvou místech. V Jizerkách a potom na šedivém sídlišti v Boleslavi, kde jsem vyrůstal, bydleli jsme. Na kraji města, které se teprve dostavovalo. Pamatuji si, že když jsem začal trošku více vnímat svět okolo a začal se v pubertě bouřit, uvědomil jsem si, že ve spoustě rodinách je to úplně jiné, než u nás. Kolem bydlelo spousta Slováků, Maďarů i dalších národností, které přijely za prací. Obrovská Škodovka vyplivla každý den ve dvě hodiny odpoledne několik tisíc lidí, kteří šli rovnou domů. Hodili si tašky do chodby a zmizeli v hospodách, nálevnách. Dělo se to takhle třikrát denně a často se z okolních bytů ozýval řev a hádky. Náš malý byt byl výjimkou. Ještě jsem tenkrát nevěděl, že otec pije tajně dole ve sklepě. Utíkali jsme s kamarády ven a skoro snad v žádné rodině nebyl klid. Snili jsme, že budeme jiní, že my svoje manželky budeme milovat.
Jenže znáte to. Spousta z nás skončila úplně stejně jako jejich fotři. Málokomu se povedlo vymanit se z toho nekonečného koloběhu. Dánský spisovatel Jonas T. Bengtsson na mě vyskočil úplně náhodou, v Levných knihách. Přečetl jsem si perex a najednou držím knížku v rukou. Danny je právě propuštěn z vězení. Spadl až na dno, násilí, drogy, vždyť to znáte. Ten marast, to bahno, do kterého když jednou spadnete, tak už nikdy nevylezete ven. Určitě potkáváte také na ulicích podivné existence. Pokaždé, když přijedu do Boleslavi a jdu domů, tak jich několik znám. Takový pěkný chlap to byl, říkávaly o něm ženský. Teď je za váguse, starý a opuštěný. Hergot, při čtení téhle knihy se mi vrátilo tolik vzpomínek. Je dobře napsaná, je hodně znát, že autor píše od srdce. Je to příběh o ztracených duších. O bolesti a utrpení. Severská detektivka, přesně jak má být.
Někdo zkrátka nemá štěstí, někdo si způsobil problémy sám. Jsme jen lidé, máme své slabosti, špatné návyky. Už jsem ve věku, kdy si mohu dovolit trošku zavzpomínat. Je vždycky hrozně zajímavé zajít na srazy ze školy po mnoha letech. Baví mě sledovat lidi. Kdysi na základce šedá myš, dnes moc hezká ženská, sebevědomá a spokojená. Kdysi krasavice, dnes několikrát rozvedená a každý její manžel ji mlátil. Holka, co vybojovala několik bitev s nemocemi, se šílenými bolestmi, se usmívá a vy si říkáte, hergot, tolik síly bych chtěl také mít. Občas si jen tak přestavuji, jaké by to bylo, kdybych v Boleslavi zůstal nebo se odstěhoval do Jizerek. Kdybych nepotkal svoji ženu, kdybych...je to tak, kniha Ze sídliště ve mě probudila spoustu fantaskních vizí a představ. Četl jsem urputně a neustále dokola si říkal, že některé postavy jsou totožné s těmi, které jsem kdysi potkával a znal i já. Hodně návyková kniha, pro mě skoro osobní.
Jak dopadli vaši kamarádi? Vaše parta? Přemýšleli jste o tom někdy? Vždycky mě fascinují stará kamarádství, která vydrží věky. I přes nové partnery, děti, změny práce, bydliště. Pár takových znám. Já měl tu smůlu, že většina mých opravdových kamarádů je dávno po smrti. Někdy mě to hrozně mrzí. Taky bych chtěl mít někoho, s kým jen tak pokecám. Jasně, člověk nějaké posbíral, jak šel čas, ale takové ty od puberty, ty už nemám žádné. Po příchodu do Plzně jsem si jich sice pár našel, ale společně prožité dětství to samozřejmě není. Potkali jsme se v úplně jiném prostředí. Kolik z vašich známých spadlo až na dno, rozvedlo se, našlo si úplně stejnou partnerku, kolik jich je nemocných? Je to osud, je to odkaz našich genů. Poslední roky nad tím hodně přemýšlím a říkám si, jaké jsem měl v životě vlastně štěstí. Mám skvělou ženu i děti. Dokonce i ta želva se nám povedla:)). Četl jsem v tichu svého pokoje, byl v Dánsku, ale vlastně tak trošku i v Boleslavi na sídlišti.
Ona je ta knížka svým způsobem smutná. Jako bychom měli osud každý napsaný ve svých tvářích a mohli jej ovlivnit jen trošku. U někoho to tak může být, ale já si stejně myslím, že naše duše, povahy, mozky, říkejte si tomu jak chcete, v sobě mají neskutečnou sílu. Stačí jen chtít, bojovat, nevzdávat to. Lehce se to píše, co? Už ale mám nějaký ten šrám, už nejsem v pubertě. Vidím to ale na svých dětech. Já vám to říkal, tahle kniha je pro mě dost osobní. Zasáhla mě a pevně věřím, že se vám bude také líbit. Pokud jste ještě navíc vyrůstali na sídlišti, potom ji budete doslova hltat. Alespoň tak vnímám příběh já. Tak se držte a opatrujte se. Zase za týden. A víte co? Mám volno a jdu si číst. Je přeci už skoro víkend.
-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Danny je nečekaně propuštěn z vězení, kde si odpykával osmiletý trest za násilnosti a ublížení na zdraví. Přijíždí do Kodaně, aby vyhledal své nejstarší a v podstatě jediné přátele, Malika a Christiana. Všichni tři pocházejí ze stejného prostředí, vyrůstali na neutěšeném sídlišti, kde bylo násilí a kriminalita na denním pořádku. S mizerným dětstvím a mládím se však každý dokázal popasovat jinak… Z Dannyho je kriminálník, jehož majetek se vejde do dvou igelitek, Malik studuje na zubaře a snaží se udržet nad vodou otcovu restauraci a Christian pracuje jako policista na protidrogovém oddělení. Danny chce nejdřív navštívit Malika, od jeho rodiny se však dozvídá, že před několika týdny zmizel. Během pátrání po něm se pozvolna odkrývá nejen Malikův osud, ale i okolnosti Dannyho odsouzení stejně jako Christianovy finanční problémy. Do centra pozornosti se pozvolna vkrádá zásadní otázka: proč byl vlastně Danny předčasně propuštěn právě teď?
---------------------------------------------------------------------------------------------------
sledujte nás na sociálních sítích - follow us on the social media:
instagram:
facebook:
