Recenze/review - VEILBURNER - The Duality of Decapitation and Wisdom (2024) ~ DEADLY STORM zine

VEILBURNER - The Duality of Decapitation and Wisdom

CD 2024, Transcending Obscurity Records

for english please scroll down

Říká se, že nejhorší je bolest, která je uvnitř nás. Když se cítíme jako bídní červi, kroutící se v temnotě. Když nás zasáhne nějaká děsivá choroba do vnitřností, když krvácíme z očí, když se trápíme nad svým osudem. Existuje hudba, o které si myslím, že musí být nahrávána někde hluboko v podzemí, mezi přízraky, ve špíně a hnusu. Nihilismus, okultismus, hnis a nekonečné utrpení. Tak by se dala charakterizovat i nová deska démonů VEILBURNER z Pensylvánie.

Jakoby mě během poslechu někdo zahalil do krvavé mlhy. Těžko se to popisuje, ale mám opravdu pocit, že jsem spadl do hlubiny, mezi červi, mršiny a pavučiny. Skladby jsou napsány velmi naléhavě, podmanivě, nebál bych se napsat magicky. Mají v sobě takovou tu hnilobnou atmosféru starých hororových filmů. Zhasněte všechna světla, tohle je black death metal, který hoří zevnitř.

Existuje jiná dimenze, nekonečná temnota vesmíru, která vás strhne do propasti. Alespoň tak vnímám novou desku já, starý metalový pes. Je neotřelá, zajímavá, v určitých momentech avantgardní, progresivní, extrémní takovým tím drásavým způsobem. Styl asi nebude vyhovovat každému, ale to zde ani není účelem. Pokud ale máte rádi kapely jako ULCERATE, BLUT AUS NORD, AKHLYS, ORANSSI PAZUZU, DEATHSPELL OMEGA a další objevovatele nových temných zákoutí, mohla by se vám líbit i tahle deska. Přiznám se bez mučení, zpočátku pro mě byly některé momenty spíše nepříjemné, ale dal jsem nahrávce čas, pouštěl jsem si ji v různých denních hodinách i rozpoložení mé mysli a nejlépe vynikla ve chvílích, kdy na mě padala tíha celého světa. Na tomhle albu není pozitivního zcela nic, tematicky se opravdu setkáváme jen a pouze s temným nihilismem, ale to se dalo tak nějak předpokládat. Zvuk i obal jsem naprosto v pořádku. Hlavní jsou pro mě ale jako vždy nápady, způsob, jakým na mě album působí. Kolem "The Duality of Decapitation and Wisdom" jsem nejdříve chodil jako šelma kolem své oběti. K vzájemnému přenosu došlo až po delší době. Rozhodně se u mě nejedná o desku, kterou bych protáčel ve svém přehrávači každý den, ale vždy, když budu mít chuť na něco jiného, odlišného, bolestivého, tak se rád vrátím. Jen musí být kolem mě tma, nejlépe i chlad. Abych mohl spadnout do hlubiny, abych se mohl vznášet nekonečně temným vesmírem. Říká se, že nejhorší je bolest, která je uvnitř nás. Když se cítíme jako bídní červi, kroutící se v temnotě. Když nás zasáhne nějaká děsivá choroba do vnitřností, když krvácíme z očí, když se trápíme nad svým osudem. Existuje hudba, o které si myslím, že musí být nahrávána někde hluboko v podzemí, mezi přízraky, ve špíně a hnusu. Nihilistický, okultní, hnisavý a nekonečně bolestivý black death metal s příchutí zkažené krve!

Asphyx says:

They say the worst pain is the pain that is inside us. When we feel like miserable worms writhing in the dark. When some terrible disease strikes us in the gut, when our eyes bleed, when we agonize over our fate. There is music that I think must be recorded deep underground, among the ghosts, in the filth and the filth. Nihilism, occultism, pus and endless suffering. That's how one could characterize the new record of Pennsylvania demons VEILBURNER.

It's as if someone enveloped me in a bloody fog while I was listening to it. It's hard to describe, but I really feel like I've fallen into the depths, among worms, carrion and cobwebs. The songs are written very urgently, captivatingly, I wouldn't be afraid to write magically. They have that rotten atmosphere of old horror movies. Turn off all the lights, this is black death metal that burns from within.

There is another dimension, the infinite darkness of the universe that will pull you into the abyss. At least that's how I, an old metal dog, perceive the new album. It's fresh, interesting, avant-garde at certain moments, progressive, extreme in that jarring way. The style probably won't suit everyone, but that's not even the point here. However, if you like bands like ULCERATE, BLUT AUS NORD, AKHLYS, ORANSSI PAZUZU, DEATHSPELL OMEGA and other explorers of new dark corners, you might like this record too. I'll admit without torture, at first some moments were rather uncomfortable for me, but I gave the record time, played it at different times of the day and states of mind, and it was at its best when the weight of the world was upon me. There's absolutely nothing positive about this album, thematically we really only encounter dark nihilism, but that's to be expected. The sound and cover art I'm totally fine with. But the main thing for me, as always, are the ideas, the way the album affects me. I walked around "The Duality of Decapitation and Wisdom" like a beast around its prey at first. It took a long time for the mutual transfer to happen. It's definitely not a record that I'll be spinning through my player every day, but whenever I feel like something different, different, painful, I'll be happy to come back. It just has to be dark around me, preferably even cold. So I can fall into the deep, so I can float through an infinitely dark universe. They say the worst pain is the pain that's inside us. When we feel like miserable worms writhing in the dark. When some terrible disease strikes us in the gut, when our eyes bleed, when we agonize over our fate. There is music that I think must be recorded deep underground, among the ghosts, in the filth and the filth. Nihilistic, occult, festering and endlessly painful black death metal with a taste of tainted blood!