CMPT - Na utrini
CD 2024, Osmose Productions
for english please scroll down
Říká se, že krev jen tak nevyměníte. Cítím to pokaždé, když se vracím na místa, na kterých jsem vyrůstal. Do lesů, které jsou temné jako samotná smrt. Čtu si ve starých spisech a přemýšlím, jaké jsou vlastně moje kořeny. Jako bych byl připoutám k samotné zemi, k půdě, k potokům i řekám. Těžko se to vysvětluje, ale myslím si, že když si poslechnete druhé dlouhohrající album srbských black metalistů CMPT, tak určitě pochopíte. Tahle hudba je totiž nasáklá balkánským folklórem. Cítím z ní velkou sílu, opravdovost, takovou tu jadrnost, ryzost, kterou dobré kapely mívají.
Bavilo mě jen tak si sednout a nechat se unášet na krvavých, zpěněných vlnách melodií. Schválně si vezměte sluchátka a jděte na nějaký starý hřbitov. Začnou před vámi ožívat démoni a vaše duše bude černá jako svědomí. "Na utrini" je albem, které má zvláštní, podmanivou atmosféru.
Staré legendy znovu ožívají. Byly předávány po generace a staly se mementem, bez kterého bychom tu nebyli. Ano, i Češi jako já, jsou Slované. Líbí se mi, jakým způsobem CMPT tohle téma uchopili, jak jej promítli do hudby, která je pochmurná, temná a chladná, v určitých momentech až melancholická. Využity jsou i různé další srbské nástroje, vše je vloženo velmi citlivě, samozřejmě. Psát o muzice je vlastně někdy hodně zvláštní. Tentokrát má slova vůbec nestačí. Lepší je rozhodně poslouchat, toulat se po studených stráních. Když vás obejme zima a mraky padnou k zemi a vy se vrátíte domů do tepla, tak se za oknem objeví přízraky. Jsou nahrávky, které mě dokáží zasáhnout uvnitř, do podvědomí. Přemýšlím nad nimi, nemůžu je "vyhnat z hlavy". Hudba je krásná v tom, že nezná hranice. Srbsky rozumím jenom něco, naše jazyky mají spoustu společných slov, ale chápu podstatu i souvislosti. Nové album je zahrané od srdce, muzikanti naplno věří tomu, co hrají. A dělají to výborně. Znáte to, člověk bývá někdy rád sám. Srovná si myšlenky v současném divném světě. Vrátí se zpět, do doby, kdy se mu zdálo ještě všechno v pořádku. Album má navíc velmi dobrý zvuk, tematický obal, ale hlavně velkou spoustu zajímavých a neotřelých nápadů. Nenašel jsem zde ani jednu malou chybu, vše sedí perfektně na svých místech. Pod nohama mi opěr křupe zmrzlá země. I bahno, které je tak typické pro okolí Dunaje, je najednou pevné. Jako moje víra v přírodu, historii a "Na utrini". Smrt si nás nakonec vždycky najde. Otiskne se do vzpomínek pozůstalých. Než se tak ale stane, budu tuhle desku poslouchat stále dál. Je totiž vynikající! Chladný a temný black metal, u kterého objevíte svoje vlastní krvavé kořeny! Pochmurné příběhy ze starých časů znovu ožívají!
Asphyx says:
They say you can't just change blood. I feel it every time I go back to the places I grew up. To forests as dark as death itself. I read the old writings and wonder what my roots really are. It's like I'm attached to the land itself, to the soil, to the streams and rivers. It's hard to explain, but I think that if you listen to the second full-length album of Serbian black metallers CMPT, you will understand. This music is soaked in Balkan folklore. I can feel a lot of power, realness, that kind of core, purity that good bands have.
I enjoyed just sitting back and letting the bloody, frothy waves of melodies carry me away. You might want to take your headphones and go to an old cemetery. The demons will come alive before you and your soul will be as black as your conscience. "Na utrini" is an album that has a strange, captivating atmosphere.
Old legends come alive again. They have been handed down for generations and have become a memento without which we would not be here. Yes, even Czechs like me are Slavs. I like the way CMPT have grasped this theme, how they have projected it into music that is sombre, dark and cold, even melancholic at certain moments. Various other Serbian instruments are also used, all inserted very sensitively, of course. Writing about music is actually very strange sometimes. This time my words are not enough at all. It is definitely better to listen, to wander on the cold hillsides. When the cold embraces you and the clouds fall to the ground and you return home to warmth, ghosts appear outside your window. There are records that can reach me inside, into my subconscious. I think about them, I can't get them out of my head. The beauty of music is that it knows no boundaries. I understand only a little Serbian, our languages have many words in common, but I understand the essence and the context. The new album is played from the heart, the musicians fully believe in what they play. And they do it very well. You know, sometimes you like to be alone. It's a strange world out there. He goes back to a time when everything seemed fine. The album has a very good sound, thematic cover, but most of all a lot of interesting and fresh ideas. I didn't find even one small mistake here, everything fits perfectly in place. The frozen ground crunches under my feet. Even the mud, which is so typical of the Danube area, is suddenly solid. Like my faith in nature, history and "Na utrini". Death always finds us in the end. It imprints itself on the memories of the bereaved. But until that happens, I'll keep listening to this record. It's excellent! Cold and dark black metal where you will discover your own bloody roots! Gloomy stories from the old days come alive again!
TRACKLISTING
1. Na utrini (9:30)
2. Oppidum Panuka (4:57)
3. Mesečina (5:37)
4. Campus de Maxond (1:59)
5. Crna voda (3:47)
6. U raljama košave (5:35)
7. Kao srp u noći (9:26)
8. Δ ΙΣΤΡΟΥ (7:27)
