Dům hlasů - Donato Carrisi
2023, Vendeta
Bylo 30. prosince a v ulicích zavládl chaos. Po Silvestru je jeden den volna. Auta svištěla naší ulicí víc než normálně. Směrem k nákupnímu středisku. Lov slev, které nejsou slevami, opět začal. Nějaký vyžraný chlápek s vyžraným desetiletým klukem vylezli večer mezi domy a s děsivým výrazem ve tváři začali střílet rachejtle. Bum, bum, pláč psů u souseda. Je to už spousta let, kdy mě tyhle oslavy na povel nechávají chladným. Na Silvestra chlastají jen amatéři, říká jedna moje kamarádka a já si na její slova pokaždé vzpomenu, když to zase začne. Aspoň, že v lesích je prázdno. Nepotkáte živáčka. Jenom pár důchodců. Chodíme na zdravotní procházky, povídáme si a je legrace. Abychom potom, jako již spoustu let, usedli ke svým knihám. Dům hlasů od Donato Carrisiho pro mě nebyl lehkým čtením. Když totiž máte děti, tak se vám objeví někde vzadu v hlavě taková ta nejistota, kterou mají všichni rodiče.
Pradávný ochranitelský strach. Jedná se o druhou knihu, kterou jsem z této série četl a nutno rovnou dodat, že první jsem ochutnal druhý díl. Nevadí to, děj nijak nenavazuje, i když je hlavní hrdina stejný. Párkrát jsem ve svém životě potkal dětské psychology a jedná se dle mého o povolání, které je hrozně náročné. Dětská duše je přeci tak křehká, každý malý tvor hledá u svých rodičů bezpečnou náruč. Vždycky se mi vaří krev v žilách, když někde čtu o různých lidských zvířatech, o zrůdách, které tyhle pradávné zákony porušují. Podle mě zaslouží ty nejtvrdší tresty a zavržení. Jako u každé dobré knihy, jsem nad jejím tématem hodně přemýšlel. Na Silvestra přijelo pár známých a ke čtení a tipům jsme se také dostali. Zajímavé, i když ne překvapivé, máme hodně podobný vkus. To vám byla diskuze jako za starých dobrých časů. Nepotřebovali jsme rachejtle, ani supermarkety, stačilo pár piv, víno a dobrá nálada.
Dnes je manželka na vyšetření v nemocnici a já jsem knížku právě dočetl. Bude mi v hlavě rezonovat ještě hodně dlouho. Stejně jako u Našeptávače, který byl mým prvním setkáním s autorem, se jedná o excelentní čtenářský zážitek. Děj je velmi napínavý, uvěřitelný, téma zajímavé, i když bolestivé, kapitoly jsem doslova hltal. Navíc, díky asociálním sítím mi sám autor poděkoval ze pár mých slov. No řekněte, co si víc může obyčejný fanoušek jako já přát? To, co zažijeme jako malí, se s námi táhne celý život. Určitě také máte hromadu skvělých vzpomínek. Metry sněhu, sáňkování, světla na stromečku. Pro mě je tohle ta opravdová zima dodnes. Zasněžená příroda, mráz a k tomu trošku toho sportu. A také hořící kamna, tichý kout s lampičkou nastavenou tak, aby se mé oči unavily co nejdéle. Ve městě je to trošku jiné, letos jsem nemohl nikam vyrazit, ale stejně. Mrzlo a pod nohama nám křupala jinovatka. Čím jsem starší, tím víc si podobných věcí vážím. Snad se nám povedlo udělat našim potomkům co nejhezčí dětství.
Hanna, hlavní hrdinka této knihy, takové štěstí neměla. Bývala kdysi zavřená v Domě hlasů a stala se svědkem vraždy. Podepsalo se to na celém jejím životě. Stál jsem jednou na zastávce a čekal na tramvaj. Vedle mě se dva malí kluci bavili lámanou češtinou o tom, kolik viděli mrtvých. Přemýšlel jsem nad tím celý den. Já vím, často odbíhám od tématu, ale nechci vám prozrazovat přesný děj knihy. To se přeci nedělá. Snažím se, stejně jako u hudby, znázornit celkovou atmosféru, kterou jsem z knihy/desky cítil. Co všechno musí slyšet dětští psychologové? Jak se dokážou oprostit od vší té bolesti, strachu, od děsivých vzpomínek? Když si to vezmu kolem a kolem, tak je to hodně těžké a smutné čtení, které se k závěru roku vůbec nehodilo.
Kontrolu dnešního článku jsem nechal až na Nový rok. Nějak nebyl čas. O půlnoci byl v Plzni tichý ohňostroj. Aspoň něco. Nikdy jsem si na nějaké velké oslavy nepotrpěl. Tak se mění datum, no a co? Nerad slavím na povel. Letos jsem ale moc rád, že vše špatné, co nás potkalo, dopadlo nakonec dobře. Jsem za to neskutečně vděčný. Je mi jedno, jestli budou zase plné supermarkety, jestli ten tlustý chlápek odpálí další rakety. Budu si stejně číst. Dům hlasů je přesně tím druhem příběhu, který se mi dostal hluboko do hlavy. Schválně, zkuste tuhle knížku také. Opatrujte se a děkuji moc za přízeň.
------------------------------------------------------------------------------------------------------
Pietro Gerber není jen tak ledajaký psycholog. Specializuje se na hypnózu a jeho pacienty spojuje jedna věc: jsou to děti. Často jsou traumatizované, poznamenané dramatickými událostmi nebo mají hluboko v paměti ukryté důležité informace, které policie a soudci využívají při vyšetřování. Pietro je nejlepší v celé Florencii, kde je známý jako uspávač dětí. Ale když mu z druhého konce světa zavolá australská kolegyně, aby mu svěřila do péče svoji pacientku, Pietro zareaguje rozpačitě a s nedůvěrou. Protože Hanna Hallová je dospělá.
Hannu trápí jedna živá vzpomínka, která by však nemusela být skutečná: vzpomínka na vraždu. A aby zjistila, jestli je ten střípek paměti pravda, nebo iluze, zoufale potřebuje Pietra Gerbera. Dnes je Hanna sice dospělá, ale ta vzpomínka sahá do jejího dětství. A tak jí Pietro bude muset pomoct probudit tu malou holčičku, která v ní dosud dřímá. Holčičku mnoha jmen, která se odjakživa vyhýbá cizincům a která se svou rodinou šťastně žila na čarovném místě, v „domě hlasů“. Ta holčička se stala svědkem vraždy. Anebo možná nebyla jen svědkem. Možná je vražedkyní právě ona.
---------------------------------------------------------------------------------------------------
sledujte nás na sociálních sítích - follow us on the social media:
instagram:
facebook:
