Rozhovor s death metalovou skupinou z Francie - AD VITAM INFERNAL.
Odpovídal Samuel Girard (zpěv), děkujeme!
Recenze/review - AD VITAM INFERNAL - Le Ballet des Anges (2024):
Ave AD VITAM INFERNAL! Zdravím do francouzského undergroundu. Pojďme rovnou k tomu nejdůležitějšímu. Máte venku novou desku „Le Ballet des Anges“, která je doslova narvaná poctivým, prašivým death metalem. Jak album vznikalo a jaký z něj máš pocit? Jakým směrem se AD VITAM INFERNAL od minulého alba posunuli?
Samuel Girard: Album vznikalo ve dvou fázích. Mnoho skladeb složil Jérôme o několik let dříve.
Po vydání „Pandemic“ v září 2022, prvního alba našeho projektu SOULSLICER, jsme začali pracovat na nových skladbách pro AD VITAM INFERNAL. Po několika měsících jsme už měli v hrubých obrysech strukturovaných 8-9 písní a já měl téměř všechny texty.
Jérôme ale při prohrabávání svého archivu našel několik starších skladeb, které se mu moc líbily, a usoudil, že by bylo z hlediska hraní a hudebního vývoje ucelenější vydat je jako první. Během několika měsíců jsme je přepracovali z hlediska struktury a aranží a já jsem pak napsal texty založené hlavně na Knize Henochově a trochu na Knize jubilejní, dvou knihách patřících k mezitestamentálním biblickým spisům.
S albem jsme opravdu spokojeni, líbí se nám deset skladeb od začátku do konce, vše plyne dohromady bez jakéhokoli poklesu intenzity nebo kvality a zároveň přidává nuance s pomalejšími, střednětempými pasážemi.
Za několik měsíců, po nahrání druhého alba SOULSLICER, budeme pokrývat skladby, které jsme odložili na chystané třetí album AD VITAM INFERNAL. Mezi „Infernal Comedy“ a „Le ballet des anges“ uplynuly čtyři roky, ale doufáme, že třetí desku vydáme mnohem dříve.
Pojďme k nové desce. Právě ji poslouchám a musím napsat, že tentokrát mi chvilku trvalo, než mi pronikla do krve. Narval jsem si album do přehrávače, poslouchám ji v autě. Hodně se mi líbí zvuk. Je živý, organický, old schoolový, brutální a zároveň dobře čitelný. Připadá mi lehce odlišný od vašich předchozích desek. Kde jste nahrávali a kdo je pod zvukem podepsán?
Jsem to já, kdo to dělá v klidu doma, jako ten první, a zároveň se snaží vylepšit celý proces mixování a masteringu pro lepší výsledek. Chtěli jsme něco agresivního a zároveň čistého, aby byly slyšet všechny hudební vrstvy na sobě.
Jérôme si doma nahrával kytarové stopy a posílal mi je průběžně. Co se týče Christopha, přijel ke mně na tři dny, aby nahrál své basové stopy. Nakonec jsem jako poslední nahrál vokální party a dokončil proces mixu/masteringu.
Asi se mnou budeš souhlasit, že obal prodává. Kdo je autorem k nové desce? Jak jste se dali dohromady a co přesně má motiv vyjadřovat ve vztahu k hudbě?
Jérôme to dokázal. Rád skládá hudbu a přitom přemýšlí o středověkých malbách a tapiseriích zobrazujících peklo. Pro Pekelnou komedii se inspiroval zejména obrazem Michela Collée „Les représentations des Enfers et du Jugement dernier“ a pro „Le Ballet des Anges“ se nechal inspirovat obrazem Petera Paula Rubense „Pád padlých andělů“. Právě při pohledu na tento obraz ho napadl název alba. Pokusil se v hudbě ztvárnit veškerý chaos a intenzitu Rubensova mistrovského díla. Původně jsme uvažovali o použití tohoto obrazu na obalu, ale Jérôme měl na mysli silný obraz, který se zdál být výstižnější a osobnější. Nejprve zkusil několik kreseb ďábla tančícího s andělem, ale nedokázal zcela ztvárnit to, co měl na mysli. Ze zvědavosti pak použil umělou inteligenci. Po několika pokusech a přenastaveních zjistil, že výsledek přesně odpovídá obrazu, který měl na mysli. S Alexem ze společnosti Dolorem records jsme jej pomocí Photoshopu přepracovali a mírně vylepšili. Cílem je prostřednictvím tohoto baletu symbolizovat nadřazenost zla, kterou ilustruje jeho nadvláda a moc nad dobrem. To je umocněno sebeobětováním anděla v boji.
Víme, že použití umělé inteligence není dobře vnímáno, a chápeme to, ale pro Jérôma to byl nejvhodnější nástroj, protože měl na mysli velmi přesný obraz a nechtěl, aby ho zkresloval cizí umělec. Dalšími důvody, proč jsme se rozhodli použít umělou inteligenci, byl nedostatek času vzhledem k datu vydání alba a finanční hledisko. Profesionálně navržený obal je drahý a stojí minimálně 500 až 1 000 eur za skutečně profesionální výsledek. Není možné utratit takové peníze, když víme, že alba ve formátu CD kupuje stále méně lidí.
Na metalové encyklopedii se uvádí, že vaše texty se zaobírají peklem. Kde pro ně berete inspiraci? A kdo je jejich autorem?
Jen málo metalistů čte texty kapel, takže téma pekla je zjednodušené, ale dává vám představu.
Zatím jsem přečetl všechno, co jsem našel o apokryfních, gnostických a intertestamentálních spisech. Z těch posledních patří k nejzajímavějším Kniha Henochova a Kniha Jubilejní. Napsat texty založené na těchto příbězích jsem chtěl už nejméně deset let, a protože Jérôme chtěl téma kolem pekla, pro Ad Vitam Infernal by se hodilo cokoli, co by s ním úzce nebo vzdáleně souviselo.
Le ballet des Anges je koncepční album, které vypráví příběh od začátku do konce. Inspirovala mě tedy Kniha Henochova a Kniha Jubilejní a chtěl jsem napsat vlastní verzi tohoto příběhu, kratší a samozřejmě s mnohem temnějším koncem.
Dávám si „Le Ballet des Anges“ znovu a znovu do hlavy a říkám si, že nejvíc se mi na albu líbí asi takový ten těžko popsatelný old school death metalový, floridský feeling. Vypadá to, že jsme stejné krve. Kdo byl a je vlastně vaším vzorem? Každý muzikant nějak začínal, existují vzory, které formovaly jeho rukopis. Jaké byly ty vaše?
Oba jsme velcí fanoušci amerického stylu deathu a za posledních 30 let jsme se seznámili s kapelami jako MORBID ANGEL, IMMOLATION, INCANTATION, SUFFOCATION, HATE ETERNAL, NILE, VITAL REMAINS, DEICIDE, MONSTROSITY, DEATH, ANGELCORPSE, DRAWN AND QUARTERED a mnoha dalšími.
Kromě Erica Rutana z HATE ETERNAL nedokážu říct, kteří další kytaristé Jérôma ovlivnili, ale jako zpěváka mě ovlivnili David Vincent ex-MORBID ANGEL pro jeho schopnost odfláknout každé slovo a fakt, že svůj vokál umisťuje uvážlivě, aniž by skladby zbytečně zatěžoval, Ross Dolan z IMMOLATION, Max Otero z MERCYLESS a Legion ex-MARDUK pro jejich vokální zrna, Burton C. Bell ex-FEAR FACTORY za velmi chytlavý přístup ke zpěvu, Casey Robertson z FLESHTIZED za vokál a chytlavost frázování, Helmuth z BELPHEGOR za schopnost vnést do zpěvu pestrost, Glen Benton z DEICIDE za zuřivost, sílu a vokální zdvojení, Artur Chudewniak ex-TRAUMA za zrno a chytlavé frázování, jeho dikci, Dallas Toller Wade ex-NILE za jeho vokál a technické dovednosti, co se týče umístění a rychlosti frázování, Daniel Corchado z THE CHASM a ex-INCANTATION, zejména na brilantní Diabolical Conquest, za jeho vokální šílenství, a nesmíme zapomenout na Toma Arayu ze SLAYER za jeho vokální rychlost při třískání každou slabikou. Pak je tu Miro Pavelic, zpěvák JUMPIN' JESUS, kapely, která v roce 1991 vydala jen jedno album, jedno z prvních deathmetalových alb, které jsem kdy poslouchal. I dnes na mě hudba i vokál stále působí.
Jsem také velkým fanouškem black metalu, zejména evropské scény v čele s ABIGOR, ti kluci jsou géniové, ale také EMPEROR, MAYHEM, MARDUK, FUNERAL MIST, DEATHSPELL OMEGA, BLUT AUS NORD, DISSECTION, WATAIN, abych jmenoval jen ty největší, ale také WODENSTHRONE, CULT OF FIRE, DEATH KARMA. Pocházím z USA, jsem velkým fanouškem NIGHTBRINGER a kapel, které se kolem něj točí, AORATOS, BESTIA ARCANA a AKHLYS.
Jak se díváš na současný trend, rozšířený převážně mezi mladými kapelami, kdy se snaží hrát co nejvíc technicky, často do death metalu vkládají třeba saxofon, různé klávesy a vůbec hledají cestu hodně komplikovaným způsobem. Baví tě takové kapely? Já třeba když někdy přijdu na koncert a někdo podobný tam vystupuje, tak jsem zmatený. Přijde mi to jako cvičení v jazzové škole, ale nakonec si vůbec nic nepamatuji. Co vy a současné trendy v death metalu?
Samotná technika nás nezajímá. Jediné, na čem záleží, je to, jak ji použijeme, aby byla skladba lepší. Pokud je užitečné mít v písni vysoce technickou pasáž, uděláme ji, jinak nemá smysl ji komplikovat kvůli předvádění naší hudební a/nebo hlasové „techniky“.
Mladé kapely, které zčásti tvoří mladí lidé, jsou nutně kontaminovány vlivem sociálních sítí. Musíme světu ukázat, že jsme super dobří a super techničtí, že jsme „nejhezčí“ s nejlepším „pravým“ metalovým vzhledem, že máme nejkrásnější kostýmy s nejkrásnějšími nástroji a že skvěle hrajeme v playthrough videích a tak dále.
V AD VITAM INFERNAL je nám úplně jedno, co si o nás lidé myslí. Děláme brutální death metal, ne módní přehlídku nebo přijímací zkoušky na klasickou hudební konzervatoř.
Mám rád kapely, které skládají písně, které mě dojímají, a je jedno, jestli jsou složité nebo jednoduché, pokud se mi líbí.
Když se ještě podíváme do začátku…Co bylo vlastně tím prvním impulsem, že jste dali dohromady kapelu? A proč zrovna death metal? Není to zrovna styl, který by vám získal velkou „slávu“.
Skutečné počátky Ad Vitam Infernal sahají do let 2009-2010, kdy Jérôme začal skládat pro tento projekt. Z tohoto období pochází název kapely i základy některých skladeb na prvním albu, další vznikly v letech 2015-2017 a ty úplně poslední v letech 2018-2019 týkající se „Infernal Comedy“. Je zřejmé, že kapela a deux skutečně vznikla v říjnu 2017, kdy jsem přišel. Seznámili jsme se na koncertě VITAL REMAINS přes společného kamaráda, bylo to tuším v roce 2016. Jérôme mě znal i díky hudbě, protože si koupil „Alpha Theistic“, debutové album mé kapely ATHANATHEOS. Bavili jsme se o death metalu a brzy jsme zjistili, že máme rádi stejné kapely. Řekl mi o svém projektu a já odpověděl, že si ho poslechnu a udělám vokály a texty, pokud bude chtít. Poslal mi několik skladeb a mě to hned chytlo. Poslal jsem mu zpátky skladbu s vokály, líbila se mu a začali jsme pracovat na prvním albu.
Co se týče výběru death metalu, je to prostě styl, který rádi hrajeme. A je nám úplně jedno, jakou máme slávu; on i já děláme hudbu, protože je to niterná potřeba. Pokud se to lidem bude líbit, skvělé, pokud ne, je nám to jedno.
Pocházíte z Francie a hrajete extrémní death metal. Naše čtenáře by určitě zajímalo, jak u vás funguje death metalová scéna? Abych pravdu řekl, tak poslední dobou od vás slyším jen samé skvělé smečky. Znamená to, že je u vás v současnosti scéna hodně silná? Co třeba koncerty, kolik chodí lidí?
Existuje spousta vynikajících francouzských deathmetalových kapel, starých i mladých: SLAVEONE, NEMILOSRDNÍ, BLAHOSLAVENÍ, IMPUREZA, GOROD, KRONOS, EXOCRINE, DAWOHL, BLISS OF FLESH, ACOD, CATALYST, FRACTAL UNIVERSE, CREEPING FEAR, DYSMORPHIC...
Ale blackmetalová scéna je ještě silnější a lépe se vyváží do zahraničí.
Co se týče koncertů, mám dojem, že od konce bordelu kolem Covid je tu víc lidí. Po omezeních a zákazu vycházení lidé pocítili potřebu dostat se ven a setkávat se na koncertech poté, co si prošli tímto zmatkem, který byl obzvlášť špatně řízen francouzskou vládou.
Z vaší hudby je cítit, že jste ovlivněni jak americkou death metalovou školou, tak i starými evropskými kapelami. Jak jste na tom jako fanoušci? Máte radši původní death metal nebo čerpáte inspiraci i z nových desek? Pokud ano, zajímalo by mě, které smečky měly/mají na AD VITAM INFERNAL největší vliv.
Máme rádi death metal staré školy a kapely, které jsme objevili v roce 1994, na nás měly obrovský vliv. Samozřejmě už zmíněné americké kapely, ale pokud jde o mě, mám rád i evropské kapely jako VADER, NAPALM DEATH, BOLT THROWER, CARCASS, MERCYLESS, první album DECAPITATED, BEHEMOTH, DAMNATION, TRAUMA, HATE, AZARATH, GOD DETHRONED, SINISTER, BELPHEGOR, ASPHYX, EXECRATION, MORGOTH.
Z novějších kapel se mi líbí, i když některé už mají slušně našlápnuto, například SULPHUR AEON, ADE, DEAD CONGREGATION, FLESHGOD APOCALYPSE, HOUR OF PENANCE, MITHRAS, SLAVEONE, HIDEOUS DIVINITY, AKERCOCKE, OBSCURA, ALKALOID, HANNES GROSSMANN, HAVÍŘSKÁ ZEMĚ, PUSTÁ SÍŇ, DEIVOS, CRUCIAMENTUM, BEZHLAVÝ, BEHEADED, AD NAUSEAM, INFINITUM, MITOCHONDRION, REDEMPTOR, SARPANITUM, SICKENING HORROR, VANHELGD a mnoho dalších.
Největší vliv na nás ale bezpochyby mají HATE ETERNAL, a to pro svou intenzitu, rychlost a brutalitu. Jejich první tři alba v nás zanechala hluboký dojem.
Blížíme se k závěru a to vždycky dávám lehce filozofickou otázku. Jak bys definoval death metal a co pro tebe znamená? Nemyslím tím teď techniku hraní, ale spíše co ti přináší, bere, jak jej vnímáš ve vztahu k fanouškům. Vyrostl jsi na něm?
Řeknu to jednoduše: death metal je hudební styl, často intenzivní a agresivní, ale nakonec velmi rozmanitý ve svých mnoha podobách. Touha překonat sám sebe po technické i fyzické stránce je jednou z hlavních hnacích sil tohoto stylu. Stále intenzivnější, brutálnější, techničtější, komplexnější, temnější, hutnější, těžší, rychlejší, šílenější, atmosféričtější, překvapivější.
Tento styl mi dává každodenní dávku intenzity a silných emocí.
A trvá mi dlouho, než ho vytvořím, ale když se mi podaří složit novou skladbu, je to pro mě velkým zdrojem uspokojení.
Pokud jde o filozofování a filozofický život, musím se přiznat, že mám mnohem raději Nietzscheho, Feuerbacha, Epikúra, Montaigna, Jeana Mesliera, d'Holbacha, Diderota, Comte-Sponvilla, Onfraye a mnoho dalších myslitelů, než deathmetalové kapely, které většinou nemají až na vzácné výjimky moc zajímavého co říct...
Děkuji moc za rozhovor. Vážím si toho. Teď již nechme mluvit hudbu. Jdu si pustit „Le Ballet des Anges“ a to pořádně nahlas! Přeji vám, ať se novince daří a ať je vše fajn i ve vašich osobních životech. Děkuji!
Recenze/review - AD VITAM INFERNAL - Le Ballet des Anges (2024):
Recenze/review - AD VITAM INFERNAL - Infernal Comedy (2020):
---------------------------------------------------------------------------------------------------
sledujte nás na sociálních sítích - follow us on the social media:
instagram:
facebook:
.JPG)