SARCOPHAGUM - The Grand Arc of Madness
CD 2024, Nuclear Winter Records
for english please scroll down
Pokaždé, když jsem šel okolo, tak jsem měl pocit, že mě sleduje. Na náhrobku bylo napsáno, že zemřela již před mnoha lety. Otevřená rakev, hluboko v podzemí. Přemýšlel jsem, jaký si asi měla život. Komu všemu si ublížila? Bestie z dávných časů, která před chvílí otevřela oči. Je v nich zlo a nenávist. Zašeptá několik nesrozumitelných slov a potom vstane z hrobu. Jsem tu jen já, naprostá tma a špatné svědomí. Přecházím pomalu na druhou stranu a poslouchám nové album australských tmářů SARCOPHAGUM.
Poslední roky je tamní scéna nebývale silná. Tahle smečka je projektem zkušených muzikantů z kapely GOLGOTHAN REMAINS. Jedná se o nahrubo nasekanou tmu, smíchanou se zkaženou krví. Jakoby se přede mnou opravdu probouzeli prokletí. V kostech se mi usadil chlad a smrt je zase jednou hodně blízko.
Čtveřice dlouhých, táhlých a propracovaných skladeb přede mnou nejdříve plynula jako nějaká špinavá stoka plná mrtvých těl. Z riffů je cítit takový ten pradávný feeling, energie, nasbíraná mezi stíny. Dobře zpracovaný zvuk (Greg Chandler - mastering, Greg Wilkinson - mixing, mastering) i démonický obal (Khaos Diktator) dodávají desce na ještě větší uvěřitelnosti. Líbí se mi pochmurné, doomové nálady, které se vznáší během poslechu kolem jako mlha nad hřbitovem. V jednotlivých pasážích je takový zvláštní, těžko definovatelný neklid, který mě nutí, abych se k nahrávce neustále vracel. V "The Grand Arc of Madness" je něco magického, přitažlivého, tajemného. Znovu a znovu vstupuji do hrobky s nápisem SARCOPHAGUM a užívám si motivy, volně inspirované třeba takovými HERESIARCH, ULCERATE, IMMOLATION, INCANTATION, GORGUTS, SUFFERING HOUR a dalšími tmáři. Kapela má svůj jasný a zřetelný rukopis, nebojí se disonantních prvků, které jsou ale vloženy velmi citlivě a nijak nenarušují celkovou atmosféru alba. Naopak, nahrávka se opravdu velmi dobře poslouchá. Nejlépe v noci, když jsou mraky nízko a nemrtví se toulají ulicemi. Všichni už dávno víme, že peklo a zlo je ukryto v každém z nás. Záleží jen na tom, zda jej pustíme ven. Australané na své debutové dlouhohrající nahrávce dokazují, že démoni doopravdy existují. Stačí jenom nechat fantazii, aby tento fakt přijmula. Pokaždé, když jsem šel okolo, tak jsem měl pocit, že mě sleduje. Na náhrobku bylo napsáno, že zemřela již před mnoha lety. Otevřená rakev, hluboko v podzemí. Přemýšlel jsem, jaký si asi měla život. Komu všemu si ublížila. Bestie z dávných časů, která před chvílí otevřela oči. Je v nich zlo a nenávist. Je tak lehké podlehnout jejímu kouzlu. Stejně jako téhle desce. Do krvavé mlhy zahalené, temné a drásající death metalové ozvěny! Ve stínech se ukrývá zlo!
Asphyx says:
Every time I walked by, I felt like he was watching me. The tombstone said she died many years ago. An open casket, deep underground. I wondered what kind of life she must have had. Who had she hurt? A beast from long ago who had just opened his eyes. There's evil and hatred in them. She whispers a few unintelligible words and then rises from the grave. It's just me, total darkness and a guilty conscience. I slowly cross over to the other side and listen to the new album of Australian darkness band SARCOPHAGUM.
The scene there has been unusually strong in recent years. This pack is a project of experienced musicians from the band GOLGOTHAN REMAINS. It is roughly chopped darkness mixed with corrupted blood. It's like the curses are really waking up in front of me. A chill has settled in my bones and death is once again very close.
The four long, drawn out and elaborate songs first flowed before me like a dirty sewer full of dead bodies. The riffs give off that ancient feeling, an energy gathered between the shadows. The well crafted sound (Greg Chandler - mastering, Greg Wilkinson - mixing, mastering) and the demonic cover art (Khaos Dictator) make the record even more believable. I like the gloomy, doomy moods that float around like fog over a graveyard while listening. There's a strange, hard-to-define restlessness in certain passages that keeps me coming back to the record. There is something magical, alluring, mysterious about "The Grand Arc of Madness". I enter the tomb marked SARCOPHAGUM again and again and enjoy the motifs, loosely inspired by the likes of HERESIARCH, ULCERATE, IMMOLATION, INCANTATION, GORGUTS, SUFFERING HOUR and other obscurantists. The band has its clear and distinct signature, not afraid of dissonant elements, but they are inserted very sensitively and do not disturb the overall atmosphere of the album. On the contrary, the record is really very easy to listen to. Best at night, when the clouds are low and the undead roam the streets. We all have known for a long time that hell and evil is hidden in all of us. It's just a matter of letting it out. On their debut full-length, the Australians prove that demons do indeed exist. You just have to let your imagination embrace this fact. Every time I walked by, I felt like I was being watched. The tombstone said she died many years ago. An open coffin, deep underground. I wondered what kind of life she must have had. Who all she'd hurt. A beast from long ago who had just opened her eyes. There's evil and hatred in them. It's so easy to fall under its spell. Just like this record. A dark and shattering death metal echo, shrouded in a bloody mist! Evil lurks in the shadows!
tracklist:
01. Ritual Pillars Burn
02. Feudal Futures
03. Vermiform
04. The Grand Arc Of Madness
.JPG)