DEADLY STORM zine: Recenze/review - APOCRYPHAL

APOCRYPHAL - Facing The End

CD 2024, The Circle Music

for english please scroll down

Kdysi dávno, když jsem byl ještě mladý kluk, tak jsem četl jednu sci-fi knihu. Příběh pojednával o tom, jak lidstvo vyhyne, jak se samo svojí hloupostí a pýchou skoro vyhubí. Vše začne znovu, po velkém restartu. Nový směr, nový začátek. Vzpomněl jsem si na ni, když jsem poprvé poslouchal nové album francouzských melodiků APOCRYPHAL. Nejdříve jsem zapátral ve svých archívech a našel v nich desku "Black Dreams of Silence" z roku 1999. Ihned se mi v hlavě vrátily vzpomínky. Pánové tenkrát hráli atmosférický death metal s takovou tou zasněnou progresivní aurou.

Letos se kapela vrátila a začala znovu. Angažovala do svých řad zpěváka Björna "Speeda" Strida (SOILWORK, TERROR 2000, ACT OF DENIAL), který jako vždy odvedl skvělou práci. Nový směr je určen - severský melodický death metal. Dostanete vskutku zajímavé a neotřelé album.

Tahle kapela měla vždy svůj vlastní výraz, rukopis, chcete-li. Skladby v sobě sice mají spoustu styčných bodů se švédskými melodickými kapelami, ale jsou v nich i velmi zajímavé momenty, plné krvavé mlhy, melancholie a chladu. Zvuk řeže jako ostré čepele čerstvě nabroušených nožů, je čistý, energický, divoký (Nino Helfrich - mastering). Novinka je opatřena i zdařilým obalem (Valnoir). Motiv opravdu chápu jako začátek konce našeho světa. Zkrátka a dobře, vždycky jsem měl rád skupiny, které vědí co a jak chtějí hrát. Mají jasný směr a baví mě jejich hudbu poslouchat. Nevím jak vy, ale já jsem si nejvíc užíval "Facing The End" v autě. Představte si silný motor pod kapotou, prázdnou dálnici před sebou a v dáli svítá v mlze slunce. Také cítíte tu svobodu, naléhavost, také se vám riffy a melodie doslova zadírají pod kůži? Já ano, a to i přesto, že na podobné návraty po tolika letech příliš nevěřím. Většinou se jedná jen o obyčejné ozvěny starých časů. Jenže Francouzi na to jdou jinak. Svěže, zajímavě, mezi muzikanty funguje chemie a z jednotlivých pasáží je cítit drive a síla. Takový ten pradávný heavy efekt, který vždy odlišoval obyčejné kapely od těch dobrých. APOCRYPHAL ale nepřicházejí jenom se slušně odvedeným řemeslem. Naopak, songy žhnou pod povrchem. Jednou jsou vznešené, jindy zemité a zaseknou do vás svůj dráp. Všem je asi jasné, že jako planeta postupně směřujeme ke svému zániku. Než se tak ale stane, budu tuhle nahrávku poslouchat. Má v sobě totiž něco přitažlivého, opravdového, nebál bych se napsat magického a vznešeného. Nemohu jinak, než vám album doporučit. Chladný, severský melodický death metal, který hoří uvnitř!

Asphyx says:

A long time ago, when I was a young boy, I read a science fiction book. The story was about how mankind would become extinct, how it would almost wipe itself out through its own stupidity and pride. It all starts again, after the great reboot. A new direction, a new beginning. I remembered it when I first listened to the new album by French melodic artists APOCRYPHAL. First I dug into my archives and found the 1999 album "Black Dreams of Silence". Immediately the memories came back to me. Back then the gentlemen played atmospheric death metal with that dreamy progressive aura.

This year the band came back and started again. They recruited vocalist Björn "Speed" Strid (SOILWORK, TERROR 2000, ACT OF DENIAL), who did a great job as always. The new direction is set - Nordic melodic death metal. You will get a really interesting and novel album.

This band has always had its own expression, its own handwriting, if you will. The songs have a lot of points of contact with Swedish melodic bands, but there are also very interesting moments, full of bloody fog, melancholy and coldness. The sound cuts like sharp blades of freshly sharpened knives, it's clean, energetic, fierce (Nino Helfrich - mastering). The novelty is also provided with a successful cover (Valnoir). I really understand the motif as the beginning of the end of our world. In short, I've always liked bands that know what and how they want to play. They have a clear direction and I enjoy listening to their music. I don't know about you, but I enjoyed "Facing The End" in the car the most. Imagine a powerful engine under the hood, an empty highway in front of you, and the sun shining through the fog in the distance. Do you also feel the freedom, the urgency, do the riffs and melodies literally get under your skin? I do, even though I don't really believe in such comebacks after so many years. Most of the time they are just simple echoes of the old days. But the French have a different approach. It's fresh, interesting, the chemistry between the musicians works, and the individual passages have a sense of drive and power. That ancient heavy effect that has always distinguished ordinary bands from the good ones. But APOCRYPHAL don't just come with decent workmanship. On the contrary, the songs are glowing under the surface. At times they are sublime, at others earthy and sink their claws into you. It's probably clear to everyone that we are gradually heading towards our demise as a planet. But before that happens, I'm going to listen to this record. It has something appealing, real, I wouldn't be afraid to write magical and sublime. I cannot but recommend the album to you. Cold, Nordic melodic death metal that burns inside!