Rozhovor s death metalovou skupinou z Kalifornie - DECAYED EXISTENCE.
Odpovídali Harry Rocco (bicí, zpěv) a Jeffrey Ke (kytara), děkujeme!
Recenze/review - DECAYED EXISTENCE - The Beginning Of Sorrows (2024):
Ave DECAYED EXISTENCE! Zdravím do Kalifornie. Doufám, že se vám daří dobře. Zrovna si opět pouštím vaši letošní novinku „The Beginning Of Sorrows“ a říkám si, jak je skvělé, že i po tolika letech na scéně dokážete složit takhle svěží a zajímavý materiál. Jak nová deska vznikala a s jakými pocity jste šli do studia?
Harry Rocco - Na novém albu se podíleli dva moji oblíbení autoři Jeffrey Ke a Jason Davis. Dali jsme dohromady pár nápadů, byla to skvělá spolupráce a do studia s Andrewem Giordanengem jsme šli s pocitem jistoty.
Jeffrey Ke - Měl jsem pocit, že jsme do nahrávání tohoto alba šli s velkou jistotou. Skladby byly solidní a myslím, že jsme do toho šli s několika jedinečnými písněmi.
Mám to asi jako každý fanoušek nastavené tak, že si album nejdříve několikrát poslechnu a pak se k němu buď vracím nebo ne. Letos to s vámi bylo trošku komplikovanější. Připadá mi, že má deska více vrstev a že některé vyniknou až po delší době. Hodně tomu přispívá zvuk. Na mě působí „The Beginning Of Sorrows“ jako temná deska. Kde jste album nahrávali a kdo je podepsán pod masteringem? Jak vnímáš posun ve zvuku ty?
Harry Rocco - Ano, je to poněkud temná deska, ale rozhodně se nacházíme v temné době a máme o čem psát. Nahrávali jsme živé věci jen u mě v garáži v jam roomu a házeli si nápady. Kvůli pěti písničkám jsme jeli za Andrewem nahoru do Yreky a dali tam těch pět písniček, které se mi líbí nejvíc, a on odvedl velmi dobrou práci! Posun zvuku, víte, že to všechno zní jako Decayed. Decayed má různá období, prošli jsme mnoha přehrávači a musím říct, že prvních pět zní moderněji. Poslední tři písně, které vznikly naživo v jam roomu, jsou spíš ze staré školy Decayed z devadesátých let, a proto se do nich hodil Jason Davis, který byl jedním z původních členů. Říkal jsem si, že by bylo fajn, kdyby napsal pár písniček.
U svých oblíbených kapel si kupuji rovnou CD i tričko. „The Beginning Of Sorrows“ zdobí klasický obal. Jsou na něm nemrtví, kteří se vznášejí kolem starého kostela. To je odkaz na nějaký hororový film? Jak cover vznikal a jak souvisí s hudbou jako takovou? Kdo je jeho autorem a jak jste se dali dohromady? Za sebe musím říct, že ve mně vzbuzuje neklid, je zajímavý.
Harry Rocco - No, jestli sis všiml, tak na obálce „Eulogy“ je mrtvola před kostelem a stejně jako na obálce nové desky The Beginning of Sorrows je to stejné. Víte, spousta drobných textů, které píšu, vychází z toho, že jsem protestantský křesťan. Ve skutečnosti do kostela moc nechodím, věřím, že jsme dva nebo více shromážděni v jeho jménu, které je církví. Myslím, že se svět církev a náboženství banalizuje, zatímco já bych raději kázal z hlediska vztahů prostřednictvím hudby. Nejsou tam žádné odkazy na nějaké horory a obal dělal Blast Art, ale jo, týká se to hudby, protože se snažíme psát mimo rozdělení nebo denominaci, prostě píšeme z Bible a z našich životních zkušeností.
Proveď nás prosím texty na nové desce? Kdo je jejich autorem a jak vznikaly? Zajímala by mě také, kde jsi pro ně bral inspiraci.
Harry Rocco - Většina písní jako „Mind Wars“ je o boji, kterým jako země procházíme. Čemu věřit, co je pravda... kde je spousta ověřování faktů, kde se pravda ztrácí v moři obsahu. Můžete si najít, cokoli si myslíte, že je pravda, což je pro mě velmi děsivé. Já jsem Harry Rocco autor textů, a protože jsem bubeník, je pro mě mnohem snazší umístit texty, co se týče načasování. Většinu textů čerpám ze životních zkušeností a z Bible, protože Bible mě v životě dostala přes spoustu věcí. Měl jsem být stokrát mrtvý, ale jsem tady a ve svých padesáti letech hraju hudbu a dělám to, co dělám, takže je to určitá zásluha a především. Děkuji Ježíši a doufám, že vidíte poselství skrze víru skrze milost tam jdu já ne nějaké vyznání nebo něco, co rozděluje, ale skrze víru.
Mně se na vás líbí, že i po těch všech letech pořád cítím z vaší hudby nadšení, takovéto těžko popsatelné chvění. Váš death metal má v sobě starou patinu, ale i energii a sílu. Jakým způsobem skládáte nový materiál? Jakým procesem musí projít skladba, než je považována za finální?
Harry Rocco - No, všechno, co napíšeme, nahráváme na Tascam, a když se to na Tascamu trefí, napíšu text a víš, že to má tak trochu vlastní hlavu. To ti nemůžu říct, opravdu neexistuje žádný proces, když to cítím a inspiruje mě to, tak text přijde rychle, tak to děláme.
Jeffrey Ke - Musím říct, že z mé strany texty nedělám a upřímně řečeno se v tom nepovažuji za tak dobrého. Haha!. Ale mnohem víc dělám riffy a nápady na beaty. Písně „Beheading the Colossus“ a „Escape the Dead“ jsem napsal sám s velkou pomocí Harryho Rocca, který dělal texty. Takže můj postup je takový, že si prostě v hlavě vymyslím beat, může být náhodný, a pak si ho nahraju na počítači pomocí bicího automatu jako výplň a spíš nápad, co mám na mysli. Pak z toho vycházím, až nakonec dostanu základ pro celou písničku, a tu pak předložím kapele. Rozhodneme se „ano, chceme se to naučit“ nebo „ne, prostě se nám to nelíbí“, ale pokud se všichni shodneme, že se nám to líbí, pak na tom společně postavíme a vyměníme údery do bicích, pokud má Harry na mysli něco lepšího, a to samé náš rytmický kytarista Kyle Blasiger a baskytarista Ryan Brown. Na začátku, když jsem se ke kapele přidal, když mi bylo sedmnáct, jsem měl mnohem víc volného času, takže jsme se s Harrym mohli hodně scházet a jen psát a psát, teď je mi tak jednatřicet, pracuju na plný úvazek a mám v životě mnohem víc povinností, a tak nemám tolik času, kolik bych chtěl, na to, co jsme dělali dřív, ale snažím se to kompenzovat tím, že dělám hudbu bokem a prezentuju ji kapele.
Jediným původním členem kapely je bubeník a zpěvák Harry Rocco. Ostatní se přidávali postupně. Je těžké najít v Kalifornii podobně smýšlející muzikanty? DECAYED EXISTENCE tako několikrát přerušili svoji činnost. Proč vlastně? Jak jste se dali se současnou sestavou dohromady?
Harry Rocco - Ano, v této oblasti je určitě těžké najít podobně smýšlející hudebníky, někteří z nich možná ani nejsou podobně smýšlející, jen chtějí hrát hudbu, takže se tu a tam zapojí do nějakého projektu, ale nechtějí být věrní, protože nesouhlasí s křesťanstvím. Doufejme, že se o ně něco z toho otřelo, když byli s námi, to je moje naděje. Současná sestava je taková, že jsem se prostě podíval do minulosti a snažil se vytáhnout kluky, se kterými mě bavilo psát, Jeffrey Ke je jeden z nejlepších, Jason Davis je těsně druhý, takže jsem chtěl prostě vzít tyhle kluky a s mým psaním a hodit to dohromady a uvidíme, co se stane, a byl jsem velmi spokojený s tím, jak to dopadlo. Mám autistického syna a musím si vzít čas na jeho rozvoj, protože je těžký autista a zabere to spoustu času, ale když se všechno urovná, většinou se vrátím do studia a vrhnu se na to.
Jeffrey Ke - Musím souhlasit s Harrym a říct, že ano, je docela těžké najít podobně smýšlející muzikanty, vlastně jsem se ke kapele přidal v roce 2010, když mi bylo 17 let a ještě jsem chodil na střední školu. V té době jsme já a dva lidi, se kterými jsem vyrůstal, byli asi jediní lidé, kteří v mém městě poslouchali death metal. Byli tu sice muzikanti, ale nebylo moc těch, kteří by měli rádi metal, a obzvlášť extrémní typ metalu, který mě bavil. Takže když jsem se spojil s Harrym v Decayed Existence, bylo úžasné najít někoho, kdo hraje hudební styl, který hraju i já.
Vznik DECAYED EXISTENCE je datován do roku 1990. Pamatujete začátky death metalu v Kalifornii. Jaké byly? Jak na staré časy vzpomínáš? Kdo byl vlastně vaším vzorem v počátcích a jak vznikl nápad hrát death metal? Zavzpomínej pro nás prosím.
Harry Rocco - Jo, vzpomínáš si na starý death metal, myslím, že dnes se tomu říká thrash, ale kdysi byla Sepultura death metal, dnes se považuje za thrash. Dobrý příklad, všechno pro mě vychází z death metalu konce 80. a začátku 90. let, protože jsem žil v Santa Rose a často jsem navštěvoval oaklandský klub The Omni a také sanfranciský The Stone, kde jsem zažil koncert a to mě změnilo, uvědomil jsem si, že to je to, co chci dělat. Měl jsem tam jít na kapelu DEATH, která to zrušila, ale zaskočila za ni kapela Pestilence, jejíž zpěvák se jmenoval Martin Van Drunen, se kterým jsem se před koncertem bavil. Pak jsem je viděl hrát a úplně mě to odrovnalo! Pak jsem šel domů a koupil si nové DEATH, což bylo album „Leprosy“, a to mě nakoplo a všechno, co potom vyšlo od Chucka Schuldinera, jsem chtěl dělat. Stejný vliv na mě měl i další chlapík. Byl to chlápek jménem Steve Rowe, který je frontmanem kapely z Austrálie jménem Mortification, měl nejlepší texty v celém metalu! Mortification se mi moc líbili, protože nepoužívali jen jednu formu vokálu, používali deathový growl i thrashový styl, a líbilo se mi, že s každým novým albem Mortification jsem nevěděl, co mám čekat. Bude to thrash? Bude to death? Nevěděl jsi a to mě inspirovalo k použití obojího.
Jeffrey Ke - Já sám se nemůžu vyjádřit k tomu, jaké to bylo na začátku 90. let v době vzestupu death metalu, protože jsem se narodil v roce 1992, haha. Ale musím říct, že právě death metal raných 90. let mě k extrémnímu metalu přivedl a dodnes je mým hrdinou / vzorem Chuck Schuldiner z DEATH. To, jak změnil death metal a ukázal lidem, že to může být víc než jen Cookie monster growl a zpívání o vraždění. V některých ohledech Harrymu tak trochu závidím, protože bych si přál vidět některé z těch koncertů, které kdysi viděl on! Měl jsem to štěstí vidět Bolt Thrower na jejich posledním americkém turné v roce 2013.
Spousta mých starších kamarádů (také patřím ke starší generaci metalových fanoušků) si stěžuje na dnešní dobu. Stahování muziky, neosobní útoky na internetu, spousta balastu, chaos, všechno je rychlejší, ale také pomíjivé. Jak tyhle věci ovlivnily vás, jako kapelu? Museli jste se nějak přizpůsobit?
Harry Rocco - No, ovlivnilo mě to, jsem analogový člověk ze staré školy. Kdybych měl peníze, raději bych nahrával na 2 nebo 1/4palcový kotouč na kotouč analogovým způsobem ze staré školy. Ale teď je všechno digitální a já jsem prozřel a otočil jsem, ale pořád se musím učit se všemi těmi internetovými věcmi, raději strávím čas psaním hudby, než abych se učil, co je to PDF soubor, a opravdu mi chybí hodiny strávené v obchodech s deskami, které teď už neexistují. Co se týče toho, jak nás to ovlivnilo, prostě děláme hudbu, ať už ji máme nahranou digitálně nebo nahranou na kazetě, na tom nezáleží, hlavně že pořád hrajeme.
Ono to není celé jen o internetu, který změnil celý svět, ale i o nových technologiích. Analog versus digital. Nové postupy, zařízení, studia dnes vypadají úplně jinak než dříve. Jak vnímáte tyhle věci? Je pro vás třeba těžké držet krok s dobou? Nebo rádi využíváte různé novinky?
Harry Rocco - Mám rád inovace a líbí se mi všechny ty věci, které technologie přinesly, nicméně je tu určitý ústupek a myslím, že když se dostanete ke kytarovému tónu, všechny se tak nějak podobají, zatímco za starých časů, pokud jste měli tento mikrofon s tímto zesilovačem nebo víte, jakou kombinací věcí jste mohli získat drasticky odlišný zvuk, a pokud jste získali dobrý vzorec, nechali jste si ho pro sebe, za starých časů. Kdežto teď existují tutoriály a všechno, co víš, nevím, jestli je to inovativní nebo ne, ale technologie určitě ano, je těžké držet krok s dobou, když jsi byl tak zamilovaný do starých způsobů, ale jako se vším, co znáš, musíš se měnit s dobou. Teď neříkám, že máme napsat disco song, protože disco jde na dračku, vždycky budeme Decayed Existence, ale teď jsme v digitálním světě a přešli jsme na jiný systém a zatím je to překvapivě dobré „ťuk ťuk na dřevo“.
Jeffrey Ke - Jelikož jsem jako teenager vyrůstal v digitálním věku, nemůžu se vyjadřovat k analogovému hudebnímu vybavení, ale můžu říct, že věřím, že když je dnes všechno digitální a hudební vybavení a nahrávací software jsou tak dostupné, je pro lidi mnohem snazší psát hudbu a dostat své nápady ven.
Nechci vám zbytečně lichotit, ale podle promo fotek vypadáte jako parta sympatických chlápků. Z vaší hudby je cítit nadhled, vzájemná chemie mezi muzikanty. Je tomu tak i doopravdy v reálu? Chodíte spolu občas na pivo, zapaříte, setkáváte se třeba s rodinami a podobně?
Harry Rocco - Myslím, že spolu vycházíme docela dobře, ale víš, že jsem o dost starší než ostatní kluci, raději se bavím s vnoučaty. Jsem si jistý, že se občas rádi vyřádí. Můžu mluvit jen za sebe, ale víš co. Všichni jsme kamarádi, všichni se scházíme a chodíme spolu na koncerty a všichni máme rádi stejnou hudbu.
Jeffrey Ke - Jo, scházíme se! Vlastně jsem s naším hráčem Ryanem Brownem vyrůstal už od střední školy. Jak stárnu a mám víc povinností, jako je práce spolu s tím, že jsem se stal poprvé otcem, nemám tolik času, kolik bych chtěl se všemi trávit. Ale všichni jsme přátelé a všichni se spolu scházíme a zajdeme na jedno nebo dvě piva. Haha
Vždycky, když dělám rozhovor s nějakou starší kapelou, tak se musím zeptat. Co pro vás znamená death metal, jak jej vnímáš a jak bys jej definoval? Myslím tím teď spíše z hlediska jeho filozofie, nálady, atmosféry. Já si třeba myslím, že death metal musí být vždy zahraný od srdce, jinak to není ono.
Harry Rocco - Já taky, myslím, že death metal by se měl hrát od srdce. Víte, když jsem vyrůstal v 80. a 90. letech, nenáviděl jsem spoustu věcí. Z MTV se mi ze všeho komerčního chtělo zvracet, a tak nějak to cítím pořád stejně, i když se metal od té doby dostal do popředí. Víš, nemůžu být kritický k lidem, rozhodně vím, co se mi líbí a co ne, ale musím říct, že všechny tyhle různé žánry podle mě rozdělují a brání hudbě v šíření. Já například nejsem velký fanoušek deathcoru, ale některé deathcorové kapely se mi líbí. Jen proto, že jsem nevěděl, že existuje jiný žánr, jsem začal poslouchat kapelu Impending Doom. Mám je rád, jsou skvělí, líbí se mi jejich poselství a všechno, ale protože byli žánrově zařazeni do Deathcore, myslím, že jim to udělalo medvědí službu. Já bych nás prostě nazval death metalem, ale to jen já, co se týče mé filozofie death metalu, prostě keep it true keep it real.
Děkuji moc za rozhovor. Pevně věřím, že vás uvidím brzy někde naživo. Přeji vaší nové desce, co nejvíc opravdových fanoušků a ať se vám daří i ve vašem soukromí. A víš co? Jdu si zase pustit „The Beginning Of Sorrows“!
Harry Rocco – Vážíme si všeho, co děláte, a děkujeme, že jste si pustili naši novou desku. Posíláme z Kalifornie hodně lásky a úcty!
Jeffrey Ke - Děkuji za váš čas! Zdravíme a na zdraví!
Recenze/review - DECAYED EXISTENCE - The Beginning Of Sorrows (2024):
---------------------------------------------------------------------------------------------------
sledujte nás na sociálních sítích - follow us on the social media:
instagram:
facebook: