CALCINED - To Rot in a Honeybeam
CD 2024, Great Dane Records
for english please scroll down
Díváš se na svoji vlastní ruku, která pomalu uhnívá. Zasažený snětí, umíráš a děsíš se vlastního stínu. Ve smrti jsme nakonec každý sám. Začalo to vlastně nevinně. Nejdřív tě trošku bolelo břicho, abys po nějaké době zjistil, že si prokletý. Bůh i všichni ostatní tě dávno opustili. Zůstali s tebou jenom tví vlastní démoni. Sedí u postele, odříkávají prokleté modlitby a čekají, až tě budou moci převézt na druhou stranu. Poslouchají u toho nové album švýcarských death metalistů CALCINED a spokojeně u tuho kývají hlavou.
Jedná se o třetí dlouhohrající album kapely a nutno rovnou dodat, že opět povedené. Je to samozřejmě hluboký underground, smradlavý močál, staré pohřebiště, ale také hudba, které vás vezme na dlouhý výlet bez konce. Stačí zapnout play a přidat pořádně hlasitost. Pokud pamatujete devadesáté roky, tak má slova určitě potvrdíte.
Švýcaři dokáží být jak brutální, tak neskutečně syroví a temní. Jedná se o intenzivní materiál ve stylu třeba takových ELECTROCUTION, SEVERE TORTURE, INTERNAL SUFFERING, MALEVOLENT CREATION. Je to smršť, tsunami ve staré prašivé márnici. Kosti létají vzduchem, lebky pukají tlakem a vy tančíte zase jednou na vlastním hrobě. Dovedu si představit malý klub za městem, v něm pódium blízko lidem a tuhle smečku, řádící do skonání světa. Mám to tahle rád, přiznávám a myslím si, že CALCINED také. Kapele se povedlo nejen přenést ducha starých časů do současného divného světa, ale také mít svůj výraz a ksicht. Vše mi sedí tak nějak pohromadě. Prašivý zvuk, dobré ostré riffy, dobře poslouchatelné motivy, drtivé bicí i štěkající vokál, který všemu dává pověstnou korunu. Líbí se mi, že jsou pánové ryzí a opravdoví. Věřím jim každou notu, každý tón a musím se přiznat, že jsem se k albu "To Rot in a Honeybeam" rád a často vracel. Kdysi dávno, když jsem se rozhodl, že budu o muzice psát a podporovat ji, jsem měl na mysli přesně takovéto desky. Na novince jsem si totiž našel vše, co mám na tomto stylu rád. Temnotu a chlad, prašivinu. Zapomenout nesmíme ani na surový zvuk (Siarhei Liakh - mixing, Sergé Spiga - mastering) a velmi povedený obal (Kevin Jacot). Myslím si, že každý opravdový fanoušek pohřbů do země si přijde na své. Švýcarům se povedlo nahrát album, které vás doslova rozdrtí. Dívám se na svoji vlastní ruku, která pomalu uhnívá. Zasažený snětí, umírám a děsím se vlastního stínu. Ve smrti jsme nakonec každý sám. Starý, prašivý death metal, který smrdí temnotou a chladem! Shnijete zaživa!
Asphyx says:
You're looking at your own hand, which is slowly withering away. stricken with snow, dying and terrified of your own shadow. In death, we're all alone in the end. It started innocently enough. First you got a little stomachache, only to find out after a while that you were cursed. God and everyone else abandoned you long ago. Only your own demons stayed with you. Sitting by the bed, saying their damned prayers, waiting to be transported to the other side. They're listening to the new album by Swiss death metallers CALCINED and nodding their heads in satisfaction.
This is the band's third long-playing album and it must be said that it's a success again. It is of course deep underground, stinking swamp, old burial ground, but also music that will take you on a long trip without end. Just turn on the play and turn up the volume properly. If you remember the nineties, you will definitely confirm my words.
The Swiss can be both brutal and incredibly raw and dark. This is intense material in the style of ELECTROCUTION, SEVERE TORTURE, INTERNAL SUFFERING, MALEVOLENT CREATION. It's a whirlwind, a tsunami in an old dusty morgue. Bones fly through the air, skulls crack under the pressure and you dance once again on your own grave. I can imagine a small club outside of town, a stage close to the people, and this pack, raging till the end of the world. I like this one, I admit, and I think CALCINED does too. The band managed to not only bring the spirit of the old days into the weird world of today, but also have their own expression and face. Everything kind of fits together for me. Dusty sound, good sharp riffs, listenable themes, crushing drums and barking vocals that give everything the proverbial crown. I like the fact that the guys are pure and real. I trust them with every note, every tone and I have to admit that I like to come back to the album "To Rot in a Honeybeam" often. A long time ago, when I decided to write about and promote music, I had records just like this in mind. In fact, I found everything I love about this style on this new release. The darkness and the coldness, the dirt. Not forgetting the raw sound (Siarhei Liakh - mixing, Sergé Spiga - mastering) and the very hilarious cover art (Kevin Jacot). I think that every true fan of burial in the ground will find it to their liking. The Swiss have managed to record an album that will literally crush you. I'm looking at my own hand slowly rotting away. Struck by the snow, I'm dying and terrified of my own shadow. In death, we're all alone in the end. Old, dusty death metal that stinks of darkness and cold! You're rotting alive!
Tracklist:
01. Poaching Among The Starry Fields
02. Autolysis
03. Scourge Cloud
04. Hic Sunt Dracones
05. The Dungeon Master
06. Ashen Flowers
07. I Pity The Strong
08. Are You Scared?
09. Discipline
band:
Piffeux - Bass, Vocals (backing)
Lionel - Drums
Magnus - Vocals (lead)
Jaak - Guitars