Sněžná slepota - Ragnar Jónasson
2021, XYZ (ČR)
Už se začíná brzy stmívat. Přesto, když přijedu na chalupu, tak je moje máma v jednom kole. Ihned přiložím ruku k dílu. Tahám těžká kolečka, vyvážím septik. Házím lopatou a musím si svítit lampou. Pomalu přichází podzim a naproti u sousedů už všichni sedí u stolu. Jejich brazilská fila mě sleduje a dívá se na mě, jako bych byl vetřelec. Znám ji od štěněte, ale přesto z ní mám respekt. Najednou zaštěká. Volají mě dovnitř, už toho nech, zítra je taky den. Pokecáme, najíme se a pak si zalezu nahoru na půdu. Jsem tu jenom já a kniha Sněžná slepota. Pod malou lampičkou, s pomatenou můrou, si čtu další příběh z Islandu. V noci má mrznout, ale mě se nechce topit. Zalezu si pod dva spacáky a louskám další a další stránku. Jsem v jednom malém městečku, ve kterém se prý nikdy nic neděje. Přijede tam mladý policista a potkáte spoustu zajímavých postav.
Popis přírody, místních poměrů, vše mi je tak trošku povědomé. Malá ves v Jizerkách sice není tak drsná, ale přesto, na chalupách se občas děly věci. Dovedu pochopit mentalitu lidí v knize, jejich osudy jsou v mnohém podobné mým sousedům. Příběh se odvíjí dál, jenže pak se proberu a zjistím, že jsem usnul s knihou v ruce. Dojdu si na záchod, mrznou mi nohy i ruce. Znovu se zachumlám, hodím na sebe ještě jednu deku a když jdu ráno znovu na záchod, tak ukazuje uvnitř teploměr nějaký pět mínus. U snídaně máma vypráví o svých výletech a abych pravdu řekl, tak ji poslouchám na půl ucha. Většinu lidí, o kterých mluví, neznám. Potom vezmu do ruky pilu a sekyru. Jdu na to. Končím kolem poledne a klepou se mi ruce. Na oběd jsem pozván do restaurace a po dvou pivech bych šel znovu spát. Čerstvý vzduch dělá své. Chvilku si zase čtu, ale jen pár kapitol. Čeká mě pochod po hřebenech. Setmí se, prší se sněhem a najednou nejsem v Jizerkách, ale někde daleko na severu Islandu.
Vždycky, když čtu nějakou knihu, tak si představuji jednotlivé postavy. Přiřazuji jejich obličeje reálným lidem. Tentokrát je to jednoduché. Mají stejné tváře, jako místní, jako dřevorubci, jako pošťačka, co tu jezdí stále na horském kole. Jako turisté, kteří se stavili na pár piv. Večer, když se vrátíme, tak si zase zalezu a knížku dorazím. Je perfektně napsána a i když jsou kapitoly dějově zpřeházené, tak jsem se nijak neztrácel. Je to už moje druhá knížka od autora a musím říct, že se mi jeho styl líbí. Jasně, že se stane vražda, že se vyšetřují i další násilné činy. I minule jsem byl překvapen, kdo byl vrah a bylo tomu tak i tentokrát. Příběh se mi četl tak nějak sám, automaticky. Záměrně jsem si vzal Sněžnou slepotu na chalupu do hor a musím říct, že jsem udělal dobře. Když mi totiž byla zima a byl jsem líný si zatopit, tak všechno působilo ještě víc autenticky. Zase začínalo mrznout a já šel pomalu domů. Pár piv v hospodě mi udělalo dobře, ale teď se do mě dává zima. Snad nepřijde sněžná bouře. Usmívám se a rozebírám si v hlavě znovu a znovu celou knihu.
Island znám jenom z různých dokumentů a právě knížek a celá země mě přitahuje a svým způsobem i fascinuje. Příroda, která je drsná a syrová. Vše je ohlodané na kost a autorovi se povedlo atmosféru promítnout i do knih. Jsou napsány velmi přesvědčivě. Jedná se o kriminální činy, které se mohly opravdu stát. Jsou o lidské temnotě, o dlouho nastřádaném zlu. Věřím jim, v některých momentech mi trošinku připomínají dalšího mého oblíbeného autora Nessera. Budím se v noci a cítím svaly, o kterým ani nevím, že je mám na těle. Jsem rozlámaný, stará kancelářská krysa, co tahala celý víkend těžké věci. Sekala dříví, vyvážela nekonečnou řadu koleček plných hoven. Už je sychravo a na kaštanech se začalo objevoval žloutnutí. Tady na horách to jde rychle. Ještě v nedělí ráno uklidit kytky, ucpat otvory, zazimovat. Ještě to bude trvat, ale když už zase sedím v autobuse, tak se dívám do krajiny a vím, že zima se opravdu pomalu blíží.
Když se vrátím domů do Plzně, tak si nejdřív vyklidím batoh. Vezmu knížku do ruky a skoro nábožně ji zandám zpět do knihovny. Chvíli se na ní dívám, jako bych se loučil se všemi postavami a pak si jdu na internet vyhledat, jestli nemají od Ragnara Jónassona ještě nějaké další. Mají, ale o tom až v některém dalším tipu. Já jsem z téhle knížky opravdu cítil mráz a sníh, chlad a temnotu lidské duše. To vše na pozadí krásného Islandu. Děkuji vám za pozornost, kladné ohlasy a příští týden mám již připravený další tip. Myslím si, že se máte na co těšit. Mějte se hezky, já nevím jak vy, ale já si jdu zase číst.
KNIŽNÍ TIPY - Mlha - Ragnar Jónasson (2022):
--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
"Pravdu neskryje ani sníh, ani polární noc. První islandský thriller, který dobyl světové žebříčky. V městečku Siglufjördur na severu Islandu se podle místního policisty nikdy nic neděje. S příjezdem policejního nováčka Ariho Arasona však dostávají události spád. Během generální zkoušky představení místních ochotníků zemře vysloužilý spisovatel, krátce nato je ve sněhu nalezena zkrvavená polonahá žena. Jak spolu oba případy souvisejí? Podaří se Arimu ve vánici zorientovat a rozplést zamotané nitky sahající daleko do minulosti?
---------------------------------------------------------------------------------------------------
sledujte nás na sociálních sítích - follow us on the social media:
instagram:
facebook: