Rozhovor s doom death metalovou skupinou z Holandska - OFFICIUM TRISTE.
Odpovídal Pim Blankenstein (zpěv), děkujeme!
Recenze/review - OFFICIUM TRISTE - Hortus Venenum (2024):
Ave OFFICIUM TRISTE! Na začátek našeho rozhovoru jeden krátký příběh…Vstal jsem brzy a šel do lesa. Bylo ticho a slunce pomalu vylézalo nad obzor. Došel jsem k rozvalinám starého kostela. V ruinách jsem si na chvilku sedl a poslouchal vaší novou desku „Hortus Venenum“. Bylo to na konci července, album mi přišlo na recenzi dříve. Nebyl jsem až do minulého týdne schopen nic napsat, raději jsem stále poslouchal. Zdravím vás do Hoolandska a děkuji moc za vaši novou desku. Jak album vznikalo, kdy přišly první nápady a myšlenky? Jaký je základní motiv celé nahrávky?
Děkujeme za příběh.
Hned po vydání The Death of Gaia koncem roku 2019 jsme se potýkali s pandemií, což znamenalo, že jsme vlastně nemohli propagovat album na koncertech a tak dále. Takže jsme začali pracovat na novém materiálu, protože jsme nemohli dělat nic jiného. Vlastně jsme napsali spoustu nového materiálu a pečlivě jsme se rozhodovali, které písně skončí na novém albu. Mezitím jsme ale nahráli a vydali jeden singl. Koncem roku 2022 jsme začali nahrávat nové album. Vždycky si s tím dáváme na čas a v lednu 2024 jsme byli hotovi. Obecně vždy pracujeme na nápadech, které se nám všem líbí, a z těch se pak stávají skutečné hotové písně. Není za tím žádná zvláštní myšlenka. V průběhu práce obvykle vymýšlím názvy písní a texty, i když tentokrát Martin představil název Behind Closed Doors.
Já jsem nejprve přišel s názvem Poison Garden a později jsem se rozhodl přeložit ho do latiny, jak jsme to dělali už dříve. Tento název je metaforou světa, ve kterém žijeme. A i když se témata jednotlivých písní hodně liší, vždy je v nich spojitost s chováním lidstva na této planetě.
Poslouchám převážně rychlou muziku, surový death metal, black i thrash, ale doom metal mám od prvních alb PARADISE LOST i MY DYING BRIDE tak nějak v krvi. Kdysi dávno, ještě na vysokoškolských kolejích, jsme tenhle styl objevovali s mojí budoucí ženou. Jak si se dostal k tomuto stylu ty? A jaké to vlastně je hrát doom metal v Holandsku? Abych pravdu řekl, tak moc takových kapel od vás neznám.
Než jsme začali s Officium Triste, jmenovali jsme se Reïncremated a hráli death metal. Ale už v té době jsme poslouchali kapely jako Paradise Lost, My Dying Bride, Anathema, Katatonia, Type O Negative nebo Winter, abych jmenoval alespoň některé. Pro našeho klávesistu Martina, který začínal jako náš bubeník, bylo vystoupení My Dying Bride na začátku roku 1994 tady v Tilburgu v Nizozemsku impulsem k tomu, aby opustil Reïncremated a reformoval se jako Officium Triste.
Být doom metalovou kapelou v Nizozemsku je těžké. Není to zrovna nejpopulárnější žánr. Aktivních kapel je ale poměrně dost. Jedna z našich inspirací Celestial Season je opět aktivní a vydává skvělá alba s klasickým doom/death. Jinak je tu pár kapel, které jsou spíš undergroundové, jako Façade nebo Sad Whisperings.
Osobně jsem si vás objevil na koncertě s OCTOBER TIDE u nás v Plzni v roce 2015. Přiznám se, že jsem byl doslova fascinován atmosférou, jakou jste dokázali vytvořit. Ihned jsem si běžel s kamarádem koupit CD a snad dva měsíce jsem neposlouchal nic jiného. Pokaždé, když mám „smutnou“ náladu nebo se potřebuji zastavit, volím doom metal. Pamatuješ si na turné s OCTOBER TIDE? Co říkáš na české fanoušky?
Na ten koncert si dobře vzpomínám. Také den poté, kdy měl vystoupit například Nifelheim. Bylo to naše první vystoupení v České republice a moc jsme si ho užili. Hlavně to, jak nás české publikum přijalo. A v neposlední řadě; ochutnat plzeňské pivo ve městě, kde bylo vynalezeno, bylo taky super. Dokonce jsme absolvovali i prohlídku pivovaru.
Kdybys viděl moji knihovnu, možná by ses divil. Najdeš tam jak staré historické knihy a romány, tak i moderní detektivky, sci-fi. S knihami to mám stejné jako s hudbou. Rád ochutnávám. Zajdu klidně na grindcore concert, poslechnu si black metal. Doom metal je ale velmi specifický druh muziky. Vynikne v ní každý tón, úder bicích, vokál. Jak se vlastně taková muzika skládá? Zajímá mě samotný proces vzniku nové skladby? To motiv někde uslyšíš? V éteru, ve své hlavě? Mě třeba slova pro recenze nejvíc napadají velmi brzy ráno, když jdu pěšky do práce. Zapisuji si je do telefonu a pak použiji, když začnu psát. Jak to máš ty?
Je to pro mě trochu těžké říct, protože s nápady a melodiemi většinou přicházejí ostatní. Ale vím, že od nich inspirace často přichází nečekaně. A přichází z různých aspektů života. Jakmile je nápad předložen, pracujeme na aranžích jako kapela. A když je skladba téměř hotová, začnu pracovat na textech. Nápady na texty také mohou přijít odkudkoli. V první řadě musí odpovídat pocitu, který mám z hudby.
Slova nebo věty si také zapisuji do telefonu. Je to můj malý poznámkový blok, který používám, když skutečně začínám psát texty.
Přiznám se k jedné věci. Víte, co mě na Hortus Venenum doslova fascinuje? Ty vokály! Máš velmi naléhavý hlas, skvěle doplňuje a umocňuje hudbu. Jako byste měli v kapele nějaké zvláštní spojení? Máš nějaké hudební zázemí? Chodíte například na hodiny zpěvu?
Jsem úplný samouk. Víš, v roce 1992 nebo tak nějak jsme byli velká parta kamarádů, kteří všichni působili v kapelách. Ceremony přišli o zpěváka a požádali zpěváka Profane. Zkoušel jsem to u Profane, ale moc jsem nevěděl, co dělám. Tak Profane požádali tehdejšího zpěváka Reïncremated. S baskytaristou Reïncremated jsem byl dobrý kamarád, tak jsem začal tam. A prostě jsem se učil za pochodu. Cvičení dělá mistra, ne? Jak víte, z Reïncremated se stalo Officium Triste a jsme tu pořád.
V kapele spolu vycházíme opravdu dobře a všechno jde samo. Žádná velká tajemství tu nejsou.
Jste z Rotterdamu. Netuším, jestli je to pravda, ale přijde mi, že vás muselo moře i okolní příroda hodně inspirovat? Nebo se pletu? Přestavuji si, jak jdeš po pláži nebo navštívíš nějaký starý kostel a najednou tě napadne nový motiv pro skladbu. Já totiž z nové nahrávky cítím takovou zvláštní melancholii, kterou mají mimo britských doomových kapel, třeba i smečky z Finska. Ovlivňuje tě prostředí v tvorbě hodně? Kam chodíš vlastně rád? Co ty a příroda, památky?
Rotterdam je město a někdy je to město ponuré. To mě inspiruje. Spolu s naším baskytaristou Theem jsem jediný z kapely, kdo stále žije v Rotterdamu nebo v jeho těsné blízkosti. Zbytek kapely žije v jiných částech Nizozemska. Martin, náš klávesista, se před mnoha lety přestěhoval do Německa a žije vlastně v části s krásnou přírodou.
Jako autor textů čerpám inspiraci z velké části z jiných zdrojů, jako jsou knihy, filmy a skutečný život. Znáte to, věci, které vidíte ve zprávách. Například stav, ve kterém se svět nachází.
Já osobně mám rád města, muzea, historii, literaturu a čas od času i přírodu. Když otevřete oči, je na tomhle prohnilém světě spousta zajímavých a krásných věcí.
Jak jste na tom s koncerty? Hrajete hodně a často? U nás v Plzni máme několik dobrých doomových kapel a koncerty bývají opravdu málo navštěvované. Což je škoda, i když chápu, že tahle muzika není pro každého. Kolik přijde do klubu na vás? A jací jsou holandští fanoušci? Podporují kapely?
Předpokládám, že u nás to není tak odlišné. Hrajeme pravidelně, ale ne moc. Pořádat doomové koncerty je těžké. Návštěvnost není tak dobrá. Jediný způsob, jak přilákat na show víc lidí, je míchat to s jinými styly. Nebo udělat něco jako festival, což dělám s Dutch Doom Days od roku 2002. Pak přilákáš o něco víc lidí.
V Nizozemsku se na koncertech doomových kapel objevují stále stejní lidé. To jsou také ti, kteří jsou zarytí fanoušci.
Mám také pocit, že kapely ze zahraničí mají větší podporu než holandské kapely. A opravdu nevím proč. Máme tu tolik skvělých kapel.
Většina kapel má ve svých diskografiích spíše kolísavou kvalitu. U vás tomu je ale jinak. Podle mě jste ještě nenahráli špatné album. Čím si to vysvětluješ? Jste perfekcionisté? Nebo se vše odehrává jen pod „vedením“ jednoho člověka? Říká se, že kapela je jako rodina. No jo, jenže v kapele musí být vždy někdo, kdo řekne poslední slovo. Jak je tomu u OFFICIUM TRISTE?
Dobře, místo rodiny bych raději viděl kapelu jako vztah. A když to přestane fungovat, musíš udělat změny. Proto jsme v minulosti měli několik změn v sestavě. Jako kapela ale fungujeme jako celek, kde o všem rozhodujeme společně. Nemáme vlastně žádného lídra. Tvorba hudby je skupinový proces. Základní myšlenku dodá jeden člověk, ale na písničce pracujeme společně, dokud nejsou všichni spokojení. Nahrávání hudby je jako snímek. Dodáváte to nejlepší, co v danou chvíli umíte. Můžete usilovat o dokonalost, ale vždycky se najdou věci, které můžete vylepšit nebo se kterými nemusíte být potom úplně spokojení. To je jedině dobře, protože vás to přiměje k tomu, abyste na dalším vydání pracovali ještě usilovněji a snažili se o lepší výsledky. Také pokud dodáte dokonalé album, je čas skončit, protože dokonalost nelze překonat.
Jak stárnu, tak si postupně čím dál tím víc uvědomuji, jaké věci jsou důležité. V dnešní době je všude kolem nás hrozný chaos. Sociální sítě, zprávy, války, deprese, tohle všechno na nás působí a každá chvilka, kdy se zastavíme a třeba jen tak sedíme, díváme do ruin starých kostelů a posloucháme muziku, je hrozně vzácná. Pro mě je vlastně muzika nejen relaxem, ale i jakousi terapií, pomáhá mi přežít v současném divném světě. Co znamená hudba pro tebe, jako pro tvůrce a muzikanta? A proč zrovna doom metal?
Uhodil jste hřebíček na hlavičku. Naše alba jsou poháněna tímto peklem na zemi, které vytvořil člověk.
Pro mě osobně je hudba nebo umění obecně jednou z věcí, kvůli kterým má život ještě smysl. Je to skutečně terapeutické. Například při čtení knihy nebo sledování filmu (obojí jsou formy umění) se člověk odpoutá od vší té mizérie kolem sebe. Na chvíli nemusíte myslet na politiku, válku nebo hloupost. Součástí stejného procesu je i vlastní tvorba umění. Užívání si umění nebo jeho vytváření jsou obě strany téže mince. A když to děláte, ulevíte si od každodenního života a dokonce se z toho i něco naučíte.
To, že jsme se rozhodli hrát doom metal, je v podstatě kvůli kráse této formy umění. Je to naše nádoba.
Mohl bys nám prosím prozradit, jak vznikají vaše texty a kdo je jejich autorem? Čerpáte z literatury, filozofie? Jak ale dojde k tomu, že si říkáš – zrovna tenhle text, pasáž, kniha mě oslovily a stály by za to, aby se promítly i do hudby?
Píšu všechny texty a v podstatě se snažím přijít s něčím, co se hodí k aktuální hudbě. Inspirace může pocházet z čehokoli. Dovolte mi uvést několik příkladů. Název alba, což v překladu znamená Poison Garden, jsem si zapsal, když jsem viděl film Jamese Bonda No Time To Die. Pro mě je Poison Garden skvělá metafora pro svět, ve kterém žijeme. Píseň My Poison Garden však souvisí s psychickými problémy, které člověk může mít. Něco, čím trpí stále více lidí.
Angels with Broken Wings bylo něco, s čím jsem přišel, když jsem viděl v televizi, jaký je dopad války na děti. Byl to článek o Ukrajině, ale může být umístěn kdekoli.
Anna’s Woe je založen na příběhu poslední čarodějnice odsouzené k smrti v roce 1608 v části Nizozemska, které se tehdy říkalo Holandsko. Stalo se to ve městě, ve kterém jsem se narodil a vyrostl.
Tedy tři různé předměty inspirované různými zdroji. Může to být opravdu cokoliv, pokud se to hodí k hudbě. Jak jsem řekl dříve, zapisuji si věci do telefonu. Funguje na mě jako kouzlo.
Ještě jeden výlet do historie prosím. Jak si vlastně s muzikou začínal? Kdo byl tvým prvním vzorem? Co první koncert? A první vystoupení na pódiu?
Dobře, když jsem vyrůstal, u nás doma byla vždycky hudba a od raného stádia jsem měl hudbu opravdu hodně rád. Stále mám. Poslouchám širokou škálu stylů. A rád sbírám. Když mi bylo 9, dostal jsem své první album od své nejstarší sestry, což bylo One Step Beyond od Madness. Stále mám tuto desku a byl to skvělý začátek mé sbírky. V roce 1982 jsem šel na svůj první koncert. Byl to koncert Doe Maar, holandské kapely, která byla v té době obrovská. Hráli hudbu inspirovanou reggae/ska s holandskými texty. V té době jsem snil o tom, že budu v kapele a pamatuji si, že jsem chtěl být Ali Campbell z UB40.
Vlastně jsem začal být v kapele, jak jsem řekl předtím. Ale neměl jsem žádný skutečný vzor, pokud jde o death metalový vokální styl. Proto jsem poslouchal spoustu kapel a snažil se ze všech sil.
První živé vystoupení bylo s Reïcremated začátkem roku 1994, pár měsíců předtím, než jsme se přeměnili na Officium Triste.
Co chystají OFFICIUM TRISTE v nejbližší době? Máš něco na srdci, co bys chtěl vzkázat fanouškům? Zde je prostor.
Máme naplánovaných několik koncertů a doufáme, že jich ještě pár stihneme. Vzhledem k tomu, že máme stále dost nápadů na skladě, doufám, že brzy napíšeme nějaké nové písně. Vím, že mezi alby trávíme spoustu času, ale možná se můžeme vrátit o něco dříve.
Také doufám, že naše nové album bude dobře přijato a že se lidem bude naše hudba líbit. Máme z toho velkou radost a doufáme, že vy také!
Vstával jsem brzy, když jsem připravoval tyto otázky, taky je víkend a za chvilku bude svítat. Asi tušíš, kam vyrazím. Mám připravená sluchátka, v nich „Hortus Venenum“ a těším se do lesa. Chtěl bych ti na závěr moc poděkovat za vaši hudbu. Děkuji samozřejmě i za rozhovor a přeji vám spoustu inspirace a dobrých nápadů. Ať se vám daří i v soukromí! Zapínám znovu play…
Recenze/review - OFFICIUM TRISTE - Hortus Venenum (2024):
about OFFICIUM TRISTE on DEADLY STORM:
---------------------------------------------------------------------------------------------------
sledujte nás na sociálních sítích - follow us on the social media:
instagram:
facebook:
.JPG)